Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Východní úkryt (přes Neprobádaný les)

Už neměla doslova nad čím přemýšlet. Ten pocit prázdnoty v její hlavě byl šílený. Vždycky měla nad čím přemýšlet, jenže tentokrát se zdálo, že už opravdu nic nenajde. Všechna témata byla pryč, nezbývalo jí snad už absolutně nic, co by mohla dělat. Tohle byla vlastně extrémní nuda, která se jí moc nelíbila. Jako ano, je celkem fajn, když může lítat, být neviditelná a tak, jenže život je život a ten měla asi opravdu o trochu raději než to, co musí žít teď. Hrůza.
A to bude nejspíše muset žít tento život ještě pěkně dlouhou dobu. Ach jo, jak vlastně umřela? Proč stále nemá ty potřebné odpovědi, které by se jí tak zamlouvaly. Tedy nejspíše by nebyla moc spokojená s tím, co by zjistila, ale stále lepší než tohle nevědomí.

--> Smrkový les (přes Mahtaë)

<-- VVJ (přes Neprobádaný les)

Hop a skok, dostala se až do úkrytu, kde se schovávala Kaleo a Cynthia. Přesně takto to i předpokládala. Byly tu obě dvě spolu schované, jako by jim to mělo v něčem pomáhat. Ono není možné schovat se. To samé mohla říct Lennie o radaru na duchy, který měli kostlivci.
Nejdříve přišla na řadu Cynthia, vlastně tomu nejspíše bylo takto neustále. První šla na řadu ta s fialovým a hned pak i druhá. A tak tomu i bylo.
Mám tě! Křikla v duchu a polapila i Kaleo, která se moc nehrnula na útěk, nejspíše už jim to bylo pořádně lhostejné. A komu ne, vlastně to sem tam ani Lennie nevadilo, že si z ní kostlivci dělají často velmi rádi mlhu.
Moc nelelkovala, neboť ještě cítila pohyb dvou vlků. No tak na to by se mohla jít stoprocentně podívat. A ještě to stihne tak rychle, že ani neuvěříte. Překvapivě jí to dělalo i radost. Samozřejmě si ale na své tělo ještě vůbec nezvykla a nejspíše asi už nikdy v životě nezvykne. Chudinka maličká. To aby si na Duncana zvykla. A vadil jí tak moc vlastně stále? Ona celá tahle duchařská věc nebyla tak špatná, když si mohla utahovat právě z hnědého vlka. Zároveň samozřejmě na nic nebyla sama.

--> VVJ (přes Neprobádaný les)

<-- Ageron (přes Galtavar)

Pokračovala dál tak, jak jí instinkt napovídal, aby se přiblížila možnému zdroji čarodějnic. Vypadalo to, že jich je dokonce více, což napovídalo, že to nejspíše budou zase ty dvě. Jak jinak. Počítala možnosti, které měla, neboť moc čarodějnic kromě těch dvou nepotkala. Savior se někde flákal, stejně tak malej Etney. Kdo ještě dál? No... Tohle je nejspíše všechno. Není tedy moc z čeho vybírat.
Vzala to kolem jezera a místa, kde tohle všechno začalo. Možná by to měla vlastně prozkoumat, že? Ach, tak to asi ne, na to už jí to bylo nejspíše až moc jedno. Teď už přemýšlela nad tím, zda by měla rovnou tedy chytit všechny ty brebery, které tu pobíhaly...

--> Východní úkryt (přes Neprobádaný les)

<-- Safírové jezero (přes hory)

Možná měla fakt vzít Bahno s sebou, ale což, tahle země se stala velmi malou pro pár duchů, takže nepochybovala, že bude tak těžké najít ho za pár hodin pravděpodobně stále u jezera. Teď ale našpicovala uši, neboť se jí zdálo, že zaslechla velmi známé hlasy. Rozhodla se tedy naprosto zmizet běžnému vlčímu oku a proplouvala mezi stromy Ageronu hledajíc onen zdroj.
Ach, tady jsou!
A opravdu se jednalo o Faliona, který se znovu setkal s Matali a navíc ... Co tohle zase má být? Viděla snad malé vlče? Asi jí šálil zrak, tohle bude nějaký omyl. Tak či onak se rozhodla, že by velmi nerada kazila onen moment, který tu měli s vlčetem a samo sebou spolu, tudíž velmi rychle zmizela ze scény. Stále neviditelná se hnala směrem k Neprobádanému lesu. Cítila čarodějnice právě z tohoto směru, proč to tedy neprozkoumat?

--> VVJ (přes Galtavar)

Probudila se až po nějaké době, neboť vlastně to všechno kolem bylo poměrně únavné, a ještě ke všemu po ní šel nějaký kostlivec, který ani povědomý nebyl. Podivné. Zvedla hlavu a rozhlédla se. Vedle ní spal velmi tvrdě i Duncan, kterého nechtěla budit. Vypadalo to, že spánek potřeboval více než ona, ostatně se mu nejspíše nedostalo klidu, který měla ona, když se rozvalovala se Zakarem na Strži.
Převalila se na záda a bokem se těsně dotýkala jeho těla. Byl to podivný pocit, neboť to nebyl totožný pocit, kterého by se vám dostalo v běžném těle. Měla pocit, že může jeho tělem. Odsunula se zpět do bezpečné zóny, nejspíše by jí to ani tak moc nevadilo, ale být duchem vše poměrně měnilo. Nevydržela na místě ale dlouho, už to bylo moc dlouho, dlouho nikoho neulovila.
Nakonec se rozhodla ducha zkusit vzbudit, drcla lehce čumákem do toho jeho, ale naprosto nic se nestalo. Jako by vlastně nic neudělala. V tom případě to zkusila ještě silněji, jenže Duncan se pouze převalil na druhý bok a chrápal dál. Neměla celý den na to budit jej. Tak se na průzkum vydala sama.

--> Ageron (přes hory)

//Jen počkej, už naštvaně volám magičům, aby si pro tebe všichni přišli až budeš pryč!

"Fuj, špína malá, nikdy, takovej chcíplotiňák," ohrnula nos nad tím malým švábem. Není nutno nad tím přemýšlet, neboť už se s ním nechce tolik zabývat. Znala jej pouze z dosledu od ostatních, to je nejspíše všechno.
"A ty se jako myslíš, že něco ucítíš?" protočila nad jeho štěkotem malého děcka. To je snad duchem pět minut ne? Tak či onak Lennie to samo o sobě moc nevadilo. Jednoduše vyšla vstříc jezírku a zahučela do něj po hlavě. Nic překvapivě necítila. Vůbec nic, absolutně nic.
"Takže co tedy vlastně budeš dělat? Budeš dál lovit ty fuskáče?" zeptala se ho a sledovala jej z jezírka. Ale hned po malé chvíli zase přestala a vydala se ke břehu. Je velká škoda, že jej nemůže namočit, když je teď duch, jinak už by po něm celá mokrá skočila. Tohle je nic moc, když není ani cítit, že plave.
"Tohle je nuda, nuda, nuda, nuda, pojď strašit," pobídla Duncana a chtěla se vydat někam, kde by mohli páchat nějakou škodu. Teď jen přemýšlela. Možná by měli lehce změnit vzhled, aby se zakryli. A pak už opravdu můžou jít na všechny.

"Jen počkej! Až budu mít zpět moje tělo, počůrám tebe, a pak budeš hodiny brečet jak mladá čuba. Jen počkej, a ještě ke všemu zavolám Etneye, aby se přišel podívat," vyplázla na něj jazyk velmi vytříbeným způsobem. Takhle se moc poslední dobou nebavila, ale s Duncanem to šlo jedna báseň, jako by tu rozumnou Lennie nechala někde v tom krásném flekatém bezvládném tělíčku u velké dýně v Neprobádaném lese. Což jí připomíná, že by se tam možná měla jít i podívat.
A pak to přišlo. Že prej smrdí. No jemine, to je fakt neskutečný problém. Její svět se bortí. Upřímně pach zdechliny je celkem dobré aroma, tedy alespoň Lennie to zase moc nikdy nevadilo. Ještě lepší je samozřejmě čerstvá krev. Kéž by mohla po té vonět neustále.
"Tak to by sis měl pořádně užít," řekla poměrně podobným tónem, načež jej chytila tlapou za krkem a natiskla čumákem na své průhledné tělo, že by ani dýchat nemohl, kdyby samozřejmě nebyli duchové a něco jako dýchání už neexistovalo.
Nakonec jej pustila po poměrně krátké chvíli pustila, ostatně se nic nemělo přehánět. Zvedla se a lehce oklepala, ač to bylo spíše zvykem. Opět zákony světa neplatí na duchy. Vydala se k jezírku, které by běžně bylo moc studené na plavání. "Pojď si zaplavat, jindy to než teď to nejde," povzbudila jej. Je to nejspíše ten samý případ jako Na'hi, což znamená, že je voda tak studená, že není doporučeno ani zkoušet pít natož se cachtat.

Lennie si dneska pochutnala na snad všech čarodějných potvorách, které tu existují. Samozřejmě nejvíce se jí zamlouval samotný Savior a na toho se nejspíše půjde podívat ještě i zítra.
"Co ty víš, zda jsem počurala nebo nepočurala duchařskou močí jezírko, nedoporučuji žádnému smrtelníkovi koupat se zde, bůh ví, zda ty chcanky jsou či nejsou toxické," přemýšlela nahlas nad onou komickou lží ohledně značkování území jako nového teritoria. Možná se jim stane něco nemilého, kdo ví. Ale jedno věděla, neměla absolutně žádnou potřebu vykonávat potřebu.
"Wow oh jeje, velký svůdník, jak jsem mohla zapomenout, samozřejmě," pronesla lehce suše a protočila nad tím oči. Těžko se dalo říct, co z Bahnákova vyprávění je a není pravda, takže aktuálně a jednoduše bylo všechno lež a víc neřešila. Je horší než vlčata, ta si toho vždycky navymýšlí tolik...
A přesto se posunula o něco blíže k němu, neboť být duchem je velmi osamělá záležitost, která ji poměrně užírala. Položila hlavu na jeho průsvitné rameno a povzdechla si. "Měl jsi kočandu a teď jsi chcíplotina chcíputá," vydechla mírně znaveně. Ostatně dnes podala poměrně dobrý výkon, co se lovu magičů týče.

Už je tady zas! A tentokrát to pro změnu není Adolf, nýbrž ještě hůře. Přihnal se totiž k jezírku sám duch Duncan. Toho zrovna moc vidět nechtěla. Ostatně byla stařena a velký zrádce.
Samozřejmě jí hned vyčetl ono paktování se Zakarem. A víte co? Ono to nebylo špatné. Ten kostlivec byl poměrně milý. Nejspíše je i ve vlčí podobě velmi hezký. Možná by ho mohla později Lennie vyhledat, víte jak...
"Jsi pako fakt, teď po mně jde o jednoho kostlivce méně, víš jak. Tuhle dohodu uzavřu se všemi a nakonec si budu válet šunky naprosto v klidu, měl jsi udělat to samé s nějakou pěknou kůstkou taky," vysmála se mu technicky vzato. Ostatně Duncan se vždycky představoval jako svůdník a naprostý kočičák. Jenže to mu očividně v posmrtném životě moc nepomáhalo. Budikničemu...
"Říkala jsem si, že budeš mít opravdu radost, až potkáš Etneyho v celé své magičovské kráse," zamumlala pobaveně a vzpomínala na to, jak se o něj sama tohle ráno postarala, možná by to mohla zítra udělat znovu, jistě by se mu to líbilo. Idiotovi.
"Už je to pěkná nuda, co ti budu povídat," zasmála se a konečně se trochu více rozzářila. Zda to tedy v duchařské podobě vůbec šlo. "Co ty jinak hnědej kriple?" oplatila mu štouchnutí. "Tohle místo jsem našla jako první já a ty ses sem tak nacpal," vyčetla mu jen tak ledabyle s nadsázkou.
"Měl bys Etneyho někdy pořádně nakopat do kulí, jinak si z tebe bude dělat srandu furt, jen pak počkej, až mu to všechny Gallirejské vlčice budou věřit," naznačila mu, že by Etney mohl vyprávět kde co o tom, jaký je Duncan hulvát nevymáchaná a tak dále.

<--- Tajga (Sněžné hory)

Bylo to krásné místo a zdálo se zvěří nedotčené. Tedy alespoň nebyly znát žádné stopy ve sněhu, který tu kolem jezírka byl. Muselo to být výše než očekávala, ale vůbec jí něco takového vlastně nevadilo, neboť chládek byl třeba a Lennie měla hustý kožich, který byl jaké udělaný na toho místo. Kéž by takto bylo všude. Ač to by nejspíše nebylo vhodné pro všechny ostatní. Co třeba takový Duncan, nejspíše by v takovémhle chladu pošel. Na druhou stranu... Komu by to vlastně vadilo? Třeba by to vůbec nebylo na škodu, kde je doba ledová, když jí vlk potřebuje?
Tohle je tak na nic, řekla si a posadila duchařský zadek do sněhu kousek od břehu maličkého jezírka.

<--- Stepní pláň (přes Sněženková louka)

Už jí samozřejmě chůze moc nebavila. Přála si jít domů. Ostatně překvapivě domovu byla velmi blízko a stačilo by dalších pár minut tempem ducha, a byla by konečně doma. To je teď nemožné. Leda že by chtěla jít vyděsit Faliona a spol. Co by si asi tak pomysleli? Ach jeje, že zase Lennie lezla tam, kam neměla a teď to má mít. Skvělé. Ale je to velká pravda pravdoucí, tohle nikdo vyvrátit nemůže, opravdu si za tohle může sama a neměla lézt k té dýni. Vlastně se měla vrátit do hor, když nenašla Matali, ostatně nebyla ve stavu, kdy mohla běhat a lítat po všech čertech. No což. To už je jen samé kdyby.
Tak alespoň může teď všechny svá rozhodnutí přehodnotit a zkritizovat, tohle je fakt na hovínko s kečupem, vážení...

---> Safírové jezírko (přes Sněžné hory)

<--- kamenná pláž přes Úzkou rokli)

Jakmile se zmocnila toho posledního, nastal plán ústupu. Přemýšlela, zda by se neměla vrátit na místo, kde odpočívala se Zakarem, jenže už se nechtěla vracet stejným směrem, neboť by mohla jít kostlivcům do náručí. To by bylo samozřejmě velmi nemilé, takže se tedy rozhodla hezky pokračovat na západ, kde se možná taky na pár dní může usadit, ale kdo ví, zda jí nebudou pronásledovat až tam. No nic, když si to promyslí, má takhle definitivně větší šanci, než když se usadí zpět na místě, kde byla doteď. Zdá se, že se ostatně všichni nachází na tom samém místě, což znamená, že ona samozřejmě půjde úplně jinam, aby si to ostatní zase velmi dobře rozmysleli.

---> Tajga (přes Sněženková louka)

---> Náhorní plošina

Konečně se dostala k poslednímu vlkovi. I toho ještě neměla šanci v předchozích dnech ulovit. Jaká to škoda. Možná by si to měli vynahradit teď. Skvělý nápad, ač se to nejspíše nebude líbit ... Jakže se jmenoval? Vlastně neměla páru, jenže na tom vlastně nezáleželo. Jen bylo velmi zvláštní že s sebou nemá tu jeho vlčici, velmi podivné. Třeba tedy zhebla.
To je ale naprosto nedůležité. Přiblížila se k němu, naprosto netušila, kam si tak vykročil, kam měl namířeno, ale je jasné, že se tam jen tak rychle nedostane, neboť je tu teď Lennie, která se zapřísáhla, že dnes uloví úplně všechny, aby měla na další dny alespoň trochu vystaráno.
A tak tedy proběhla skrz vlka tak rychle, jak jen mohla, neboť cítila strach z toho, co by jí asi tak mohli provést kostlivci, kteří už možná tušili, že se duchařská Lennie probudila a opět běsní. To aby se dobře schovala.

---> Stepní pláň (přes Mahtae)

<--- Tajemná louka (přes louku máků)

Byla blíž a blíž další oběti, musela si pospíšit, aby si jejího konání nevšimli kostlivci. Z nějakého důvodu měla pocit, že jich je více než těch ostatních, ale těžko říct, nejspíše ještě neměla čest se všemi ostatními. Ale to asi příjde, neboť se zdá, že se své duchařské nátury jen tak nezbaví. A to by si to tak přála. A není jediná, Zakar se taky nezdál být velmi odvařen z toho, že by se měl po světě teď napořád prohánět jako hromádka z kostí, takže to velmi úspěšně zabodl na Strži a nejspíše tam stále je. Kdo ví, kde teď lítá Duncan, který se rozhodl, že bude velmi nadšeně vzdorovitě trucovat. No což, ne že by to Lennie nějak extrémně vadilo.

---> Kamenná pláž