Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Velmi se začal zajímat o to, jak mohla Lennie Sama sundat velkou srnu. Odpověď je jasná, je jednoduše naprosto dokonalou vlčicí! Možná proto je taky sama tak dlouho, ostatní si jistě myslí, že je pro ně až moc dobrá. Heh, Kéž by. Na druhou stranu něco málo na tom pravdy bylo. Možná maličko. Většina samců nechce silnou samičku. Takovou tu, která s ničím nepotřebuje pomoc a často je silnější než samec.
"Co za to?" zeptala se v očekávání možného zisku. Samozřejmě to nebyla žádná věda, jednalo se o jednoduchý trik, který měl jistě každý se svou magií. Například Falion útočil jako jestřáb ze vzduchu za pomocí křídel.
"Magií jsem způsobila srně imaginární bolest, díky čemuž nebyla chvíli pozorná a zmítala se na místě, v tu chvíli už bylo jednoduché jí ze země dorazit," popsala jednoduše Saviorovi útok za pomocí myšlenek. Za normálních okolností se do lovu pouštěla s elektrickými výboji, neboť kořist pak dokázala paralyzovat, ale tentokrát nebyla dostatečně silná na to, aby se o tohle pokusila teď.
"Jojo, teď říkáš, že to nic není a příště se z toho počůráš strachy," protočila nad tím pobaveně oči. Už je to dávno, co měla nějaký zlý sen. Popravdě je to dlouho, co vůbec nějaký sen měla, již roky se jí nic nezdá. Možná je to tak i lepší. A nebo zdá, ale věčně si to vlastně vůbec nepamatuje.
Na jeho nabídku potyčky nic neřekla. Samozřejmě mlčení znamená souhlas, jen si to šetřila jako překvapení. Však on dostane na čumu!
Raději to zakecala něčím o vodě. Velmi konkrétně o Safírovém jezeře, které je velmi severně v horách. "Spíše jde o to, že se v něm vlk běžně nevykoupe, teď mohu říkat, že jsem se vykoupala jak bosorka v Safírovém jezeře a nic se mi nestalo," řekla vychloubačně, ač samozřejmě to nic nebylo. Jako duch jednoduše chtěla podniknout věci, které by ve svém normálním těle nezvládla.
"Ostatní čarodějnice jsem neznala a ty jsi měl hezký kecy," zasmála se tomu, jak lovila Saviora. On se samozřejmě ani moc nesnažil schovávat. Ono bylo velmi těžké schovat se před duchem, takže to stejně nejspíše velmi rychle vzdal.
"A kdo je tady v tom případě ten velký tulák, když ani nevíš, že je tu poušť," poznamenala suše. Samozřejmě i ona poušť navštívila hned několikrát i během jejího duchařského působení. Poté poslouchala jeho rozkošné patálie. Alespoň že Gallirea nešetřila vůbec nikoho.
Vypadalo to, že jo ani nemusí přemlouvat a opravdu se vydají spolu. Alespoň nebude muset jít sama. Plahočit se takto nažraná může být nebezpečné. A právě při tom, co oznamoval, že ale nemá očekávat, že jí odnese, skočila po něm. Povalila Saviora na záda a packu mu položila na hrudník, zatímco čumák zabořila do srsti na jeho krku. Roztomile se zasmála.
"Bezbrannější než chudák srna," seskočila z něj a oklepala se. Podívala se směrem ke spícímu vlkovi, stále ležel. Je vůbec živý? Tak či onak chytila zbytek srny a začala s ní couvat směrem k vlkovi. Byl to ten se kterým se setkala na poušti během potyček s krysami. Nechtěla ho budit, pouze pohodila dáreček k němu a obrátila se na Saviora.
"Tak pojď, dědku!" zavolala na něj. Ostatně ten vlk spal jako zabitý, takže věděla, že jo nic neprobudí.

// přesun pak hoď ty

Vrátilo se několik témat z doby, než se rozhodli konečně usnout. Bratra už nechala tytam, neboť to bylo plýtvání slovy. Neměla moc chuť probírat Blueberryho, neboť vlastně už nebylo co. Savior už vlastně vše věděl, nic víc nebylo. Bratr se nezajímá konec. A přesně proto by ho Lennie nejraději sežrala. Jeden bratr mrtvý a druhý mrtvého dělá. Ale otázka ohledně toho, jaký je mezi Saviorem a Haruhi rozdíl ji donutila přemýšlet. Samozřejmě nevěděla, co je jinak, ale alespoň více méně tušila.
"Rozumim si více se samci, takže asi proto, navíc s tebou už se znám, takže to se pak toleruje lépe," řekla zamýšleně. Pravda, kdyby Saviora potkala až v této době, nejspíše by se jen obešli a nazdar.
A neomlouvej se, nemůžeš za to, o čem konkrétně to bylo? Možná jsme se přeci jen neměli bavit o citlivých tématech," proklela fakt, že jo mírně donutila otevřeně o všem předtím mluvit. Nemělo to na něj nejlepší dopad, ale Lennie opravdu hodně ocenila to, jak nenechával nic tajemstvím, ač mohl. Sledovala přitom, jak se rve s kusem srny a musela uznat, že se jí pohled na zakrváceného zjizveného vlka velmi líbí. A nemusel to být Savior. Postavte před ní podobně šíleně vypadající hromadu testosteronu a výsledek bude stejný. Samozřejmě se nad tím nijak okatě nerozplývala.
"Budu mít ještě dost času na to, abych to udělala, neboj se, pravděpodobně ti ukousnu celé ucho," zasmála se a přeměřovala si, kde přesně by měla ukousnout to jeho ucho. Samozřejmě byl velmi blízko, takže neváhala a natáhla se k němu. Do prázdna velmi blízko jeho ouška klapla zuby a ušklíbla se. Poté se vrátila zpět k probíranému tématu.
"Byla to poměrně zábava, byla jsem ještě s jedním vlkem na lovu ehm čarodějnic, za což se velmi omlouvám. No a ve velkém čase jsme poletovali nad kaňonem. Mohla jsem být neviditelná když jsem chtěla i bez magie neviditelnosti a koupala jsem se v jezírku, ve kterém bych jinak za běžných podmínek zmrzla," povyprávěla mu o tom, jaké to bylo být duch. Někdy by si klidně něco takového znovu vyzkoušela. Hlavně když teď ví, že by se proměnila zpět.
"Léto bylo příšerné a pokračuje to i podzimem. Nejdřív mě otravovaly velké pouštní krysy, pak mě zase malém sežrala příšera, teď jsem byla duch, až dorazím domů, nechci magii ani vidět," zaskřípala zuby. Samozřejmě nejhorší byla ta příšera, neboť to už bylo opravdu jen o chlup. Bylo překvapení, že to vůbec přežili. A místo toho, aby se místu vyhýbala, prostě Galtavarem chodí dál. Ostatně další příšeře by řekla, že už jednu její kámošku zardousila. Buďto by se ta další lekla, nebo by samozřejmě Lennie snědla jako jednohubku. Nemilé.
"No a když už jsi byl ten čaroděj, zkusil jsi čarovat? Pokud ne, přišel jsi o skvělou příležitost," zasmála se. Ostatně ona se poměrně vyblbla aniž by původně chtěla. Sice to byla poměrně nuda po pár dnech, ale na začátku se jednalo o něco zajímavého.
"Jsme to vymysleli, teď se nažereme tak, že se zase nepohneme z místa, jak budeme plní," postěžovala si na malou organizační díru v plánu dostat se později domů. Jak má někam jít, když se nažere k prasknutí? Jenže byla by škoda se nenacpat dostatečně i do zásoby, když už je tu celá srna jen na dva vlky. Samozřejmě přinejhorším to přenechá spícímu vlkovi.

//Hej tak mě roky je*Eš, když omylem dropnu v postu emoji a teď si ho tam prostě hodíš! Smazat a styď se!

//Sav: Dovcil somm si to ani nevšimla :DDD

Rozespale se obrátila a nohy složila pod tělo. Byla vzhůru, ale oči ještě na malou chvíli neotevřela. Užívala si příjemný vánek podzimu a pach Saviora. To že má hlad na chvíli ignorovala.
"Tos zapomněl, jak se spí?" pospíchala jej tiše. Spánek jí poměrně hezky prospěl, co znamená, že by mohla snad něco velkého ulovit, stačí pouze trochu magie. Savior ale nevypadal tak dobře na to, že se mu mělo dostat klidného spánku. Povzdechla si.
"Jak často máš zlé sny?" zeptala se ho. Samozřejmě se během oné skvostné siesty probudila, když měla pocit, že něco není v pořádku. A tedy že nebylo. Nevzbudil ji sice žádný pohyb, ale Saviorova hlava burácela na poplach, když se probudil z noční můry. A chtě nechtě, Lennie během spánku magii nemohla krotit tak, aby tomu zabránila. Přesto konverzaci přenechala na později, neboť musela ještě něco vyřešit.
Oklepala se a udělala pár kroků. Tohle by nejspíše mohlo fungovat. Zdálo se, že alespoň trochu síly opravdu zpětně nabrala a nezbývalo tedy nic jiného, než ukonejšit další potřebu, neboť hlad se hlásil a moc dobře věděla, že nemůže prostě čekat na to, až jí někdo ze smečky vypomůže. Podívala se na Saviora a lehce se ušklíbla. Neřekla nic, neboť bylo jasné, že jej neopouští na dlouho. Bylo stále odpoledne, ač se slunce pravděpodobně chystalo taky pomalu na spánek. Ostatně poslední dny se smrákalo již velmi brzy. Nasála pachy a doufala, že by mohla najít alespoň něco malého k jídlu. Překvapeně zamrkala, když se k ní dostalo to, že se tu pravděpodobně nachází stádečko srn. Nejspíše se šly napást a teď je čeká nemilý osud, neboť Lennie věděla, že jedna už neodejde. A tak tedy vyrazila. Netrvalo dlouho a zahlédla je v dáli, musela se vydat oklikou, aby jí nezavětřily. Přemýšlela během toho, jak vlastně nějakou z nich sundá, ale nakonec to jednoduše nechá náhodě. Připlížila se dostatečně blízko na to, aby je měla všechny hezký jako z první řady. Musela si jednu vybrat a tak tedy soustředila všechnu pozornost jen na jedinou z nich. Najednou laň zaskučela v neskutečných bolestech, až jí to položilo na zem. Lennie Mela Jen pár sekund na to, by jí zardousila, neboť nedokázala magii používat v tomto stavu dlouho. Ale povedlo se. Ostatní samozřejmě byly již pryč, ale ta jedna... Ta bude stačit.
Odtáhla jí zpět k Saviorovi a utahaně si kecla vedle něj. Čumákem mu naznačila, že nemá na nic čekat a pustit se do jídla. Nehodlá na tu hromádku hladového neštěstí koukat už abi minutu.
"Nechceš to ještě zkusit?" podívala se na něj lehce posmutněle, neboť se jí nelíbilo, že spal méně než potřeboval pro regeneraci. To aby ho teď tahala za ocas. Sama se pustila do srnky aniž by čekala na něj, hlad už se velmi hlásil a žaludek bolel. Tolik dní bez potravy. Divila se, že v podobě vlka nezůstala.
"Chvílemi jsem měla pocit, že jsme umřeli, neuměla jsem si vysvětlit, zda je to jen další Gallirejský vtípek nebo posmrtný očistec, ty jsi neřešil, proč máš najednou klobouk?" zeptala se jo během porcování svého kusů masa. Upřímně dnes jedla jako prase, krev měla pravděpodobně až za ušima, jenže to ji teď netrápilo. A neštval ji ani fakt, že to vidí všechno Savior. Nazvat ji dámou musí být omyl. Tak či onak by se měla jít někde vykoupat. Ještě štěstí, že musí přes Mahtaë, tak se opláchne snad tam.

Poslouchala vše o jeho dětech velmi pozorně. Moc jmen nepadlo. S jeho dcerou se v životě nepotkala. Možná by Saviorovi vyčetla, že se snad také omluvil. Neboť samozřejmě ona jej vyprovokovala, ale také to byla ona, kdo si z toho odnesl pár šrámů, které námluvám nejspíše nepomohou.
"Tak to zní, že jsou živí a zdraví!" pronesla velmi optimisticky, c by se o tom samozřejmě dalo polemizovat. Ona chtěla, aby to tak bylo. Smrt si vzala již hodně vlků. Samozřejmě se od tématu dostal opravdu rychle jinam, aby nejspíše nezacházeli do přílišných detailů.
"Kdysi byl ve Zlaťáku, ale to už je nějaká doba. Byla jsem ji vždy navštěvovat až v Borůvce, ale on nikdo nepřišel za mnou, ač věděl, že jsem vlastně kousek v Narvinijském lese, nikdy se neobtěžoval, tak jsem se na něj vykašlala," pokrčila nad tou situací imaginárně rameny. Měla samozřejmě možnost, že se jednoduše může neustále doprošovat a zajímat jen ona. Jenže možnost druhá, kdy si vlastně uvědomí, že se o ni bratr nezajímá, byla lepší. Samozřejmě mohli to taky řešit, ale to by asi ničemu nepomohlo.
"Já vlastně asi žádné ani nechci, jsou tu vlci, kteří jich mají tolik, že mají i za mě," zastavila jej, když navrhl, že prostě nejspíše někomu pravděpodobně ukradnou za bílého dne malé vlče. Ještě to tady scházelo. Lennie se nějak extra o vlčata starat nechtěla. Respektive nikdy nedostala příležitost, ale nešla tomu tak či onak stejně nikdy naproti. Patřila k těm revolučním vlčicím, které se velmi dobře obešly bez potomstva.
Její pohled se zastavil na jednom jediném výrazu. Velmi efektivně ji splnil přání a opravdu našeptával ona od teď již zakázaná slova. A z jeho myšlenek ji došlo, že je dost možné, že by si na tohle mohl ještě někdy do budoucna vzpomenout. Asi jo vážně zakousne ve spánku. Neřekla mu na to nic. On ten přidušený smích byl dostatečná reakce. Při něčem takovém nemůže nikdo udržet klidný výraz, nemožné! Když se přestala dusit jak při epilepsii, vrátili se tématem zpět ke starobylému fosilnímu páru.
"Byla jsem překvapená, že žijou. Tedy já se s nima moc nekamarádíčkovala, Haruhi je na mě mentálně už moc stará, nevím..." přiznala, že nejspíše s vlčicí nebudeit asi nikdy nejlepší vztah, neboť měla pocit, že je mentálně dělí generační rozdíl. Samozřejmě je to ptákovina neboť Savior musel být podobným ročníkem a konverzace nebyla jen o vůni dřeva a o tom, jak je dnešní mládež nevychovaná. Tedy alespoň takto si představovala možný rozhovor s postarší vlčicí. A proč to vlastně zmiňovala? Doufala samozřejmě, že Savior třeba prozradí, kde se s párem potkal poprvé.
"Potkala jsem i poměrně nedávno jednoho jejich červenýho cvrčka(Litai), zda se, že se vlčatům také daří, je poměrně rarita, když rodina funguje tak hezky," poznamenala a uvědomila si, že to jen hezký zní. To procni bylo vše. Vlčata nejsou nutností jejího života a nejspíše už by si žádné nedopřála. Spíše už žádné nechce. A to ani v případě, že jo odněkud přitáhne Savior jako dáreček.
Na jeho malou poznámku pouze hlasitě klapla zuby, aby mu dala za pravdu. Možná by si ještě to přespávání měl rozmyslet, než skončí jako snídaně. Ale spíše než o život by se měl obávat právě o krásně prezentovanou náušnici.
"Až se vzbudíš, bude to pryč," oznámila mu jednoduše fakt. Samozřejmě těžko říct, jak by to vlastně dostala na sebe, ale nejspíše by se hodil ještě drze optala, zda by jí s tím mohl pomoci. Ale pobavila ji ona historka s krabem. Představivost se snažila celou situaci obstojně simulovat v její hlavě, čímž vznikla opravdu komická scéna.
A někdy během toho konečně usnula. Ač nejspíše velmi rychle po probuzení zjistí, že tato poloha nebyla zrovna nejlepší, co se týče dlouhodobého pohodlí.

// Já tu budu tak kolem tvojí půlnoci

Nepřemýšlel a nad tím, že se vlastně musela jeho vlčata později potýkat s odchodem matky, což muselo být těžké. "Ztratil jsi nervy?" zeptala se ohledně faktu, že musel pravděpodobně ublížit své dceři, byť třeba nechtěl. Být alfou nejspíše není jednoduchý úkol, což většina členů spodních příček vlastně příliš nevadí. Mít oči a uši všude, velká zodpovědnost, Lennie o tom taky kdysi měla takové mínění. Pozice, kterou by zvládl každý. Taková naivní myšlenka už ji dále nedoprovázela. Ale přemýšlela nad tím, zda tedy nakonec našel Sigy partnerku. Sem tam jej vídala s Lyl, ale kdo ví, zda se nakonec tedy usadila v močálech také, co Lennie věděla, vlčice nebyla zrovna smečkovým typem. Ale do toho už ji asi nic není. "Jak je to s ostatními? Máš o nich nějaké informace?" zeptala se nakonec, když se rozhodla přeci jen dozvědět více o ostatních potomcích, ostatně již překonali všechny zábrany konverzace a nejspíše už nebylo žádné téma, které by se nedalo alespoň mírně zmínit.
Ale obrátilo se to poměrně rychle, když se optal, v jakém stádiu zadělávání na mladé byla ona se svým bývalým partnerem. Ještě že neviděl, jak nad tím nevědomky protáčí Lennie oči. "Scarita nám přála, ale když na to mělo dojít, řekl, že počkáme na čápa či cosi a pak jsme se neskutečně pohádali," prozradila snad prvnímu vlkovi, jak to vlastně ten den bylo. Již dříve se na to ptalo pár vlků včetně samotné Scarity, ale vždy si vymyslela něco trochu jiného. "Život mi nepřál, co se týče partnerů, špatný výběr, ze všech se vyklubali tulácké typy," povzdechla si. Bylo tomu tak. Nikdo se nechtěl přílišně vázat, ač tedy Suerte si roky nalhával, že mu život ve smečce zas tak nevadí, ač to nebyla pravda a nakonec se to také ukázalo.
"Řekla bych že ta tvoje matka fůrie už je dávno kusem bodláčí," naznačila, že je nejspíše už teď mrtvá. To jí dostalo k tomu, že nikdy nad něčím takovým nepřemýšlela. Nikdy nepřemýšlela nad tím, že jsou její rodiče vlastně nejspíše po smrti. Je strašná dcera.
"Tak a to by stačilo! To byl druhý kompliment v řadě! Přestaň, nebo vyzvracim žaludek z toho, jak odporně to od tebe zní, raději mi zašeptej do ucha něco jako: "Ty lemra otravná." Vůbec mi nedělá dobře, když jsi takovýhle," zamručela potěšeně. Bylo těžké skrývat rozpaky. Libilo se jí to. Věděla, že to neříká jen tak. Není jako Duncan, který na ní vysypal tisíc jeden kompliment během deseti minut. Od Saviora to znělo opravdu mile a upřímně. Nejspíše si to Lennie opravdu musela mladistvým vzhledem zasloužit a on pouze tasil fakta na stůl.
Pouze se nad jeho poznámkou o výchově partnerky zasmála. Co na to říct... Pravdu samozřejmě měl.
V duchu přemýšlel nad těmi staříky. "Haruhi a Sayap, ale v lese jich věčně není ani budu ani slechu, věčně se flákaj starouši," popsala soužití s důchodci v Ragaru.
"Jako já se tam taky nějak dopravit musím, nad tím jsem vlastně nepřemýšlela, byl zázrak, že jsem došla k tobě, aniž bych se natáhla," zamyslela se nad tím, jak to vlastně bude, až se začne plazit do hor. No rozhodně to bude ještě vtipné. Ale přišla jeho další otázka. Otevřela oči, neboť v tomhle rámusu se stejně spát nedalo.
"Třeba to dělám jen abych tě napálila," podotkla lehce tajemně, ale bylo jasné, že to opravdu není ten případ. "Třeba až usneš, sním ti ucho, a vlastně to co na něm máš se mi vždycky líbilo, zkonfiskováno ihned po hostině," oznámila. Pravda pravda. Pokaždé zašla nad tim, co mohli mít vlci na uších, bylo to pěkné. A až v tu chvíli jí napadlo, že má vlastně její náhrdelník Starling. Čorka jedna!
Velmi opatrně se otočila na záda, odkrývajíc tak Saviorovi bezbranně břicho. Nechala jeho hlavu na své pleci a pohledem zkoumala tu jeho cetku na uchu. Byla opravdu pěkná. Ještě by měla onen plán opravdu přehodnotit.
"Co na to říct. Všichni moji dávní přátelé jsou pod drnem. Moji noví přátelé jsou tak trochu jako já před lety, plní energie, mladí vocasové, slečínky, vysmáté a bezstarostné, je fajn že tu pak existuje další ztroskotaná existence, se kterou bych to vše mohla nostalgicky pomlouvat. A překvapivě si teď užívám chvíle klidu, upřímně bych si na tohle zvykla, za nějaký to žrádlo si tě nechám jako polštář během podzimních dnů," zavrtěla se na jeho packách pohodlně. Napamatuje si, kdy zažila něco tak poklidného. Poslední měsíce byly plné akce, příšer, bolesti... Že tu polehávání s tou největší otravnou flundrou jejího života nebylo vůbec špatné.

Sama o dění v Borůvkovém lese neměla moc informací, takže se Savior nemohl zlobit, že mu toho zrovna moc neřekla. Kéž by věděla víc, jenže problém byl takový, že bratra upřímně vidět ani nechtěla. A neměla ani štěstí co se týče členů smečky, takže se těžko zeptá. Chtělo by to magii neviditelnosti... A nebo tam prostě pošlu Saviora jako zvěda, stejně by tam šel za Stormem, přemýšlela nad tím, kde by mohla získat informace ohledně politiky vedlejší smečky. Ostatně Borůvka byla sousední nejbližší smečka Ragaru. Ale nechme smečku teď stranou a taky bratra, neboť se vrátili k tak trochu jiným rodinným příslušníkům. Na takovém poli neměla Lennie moc o čem kecat, ostatně si vybrala bezdětnost. Zato Savior jich měl samozřejmě více než Sigyho, ale ty Lennie neznala a raději se nechtěla ptát, kde skončili, nějak tušila, že nežili co by kamenem dohodil v močálech.
"Slyšela jsem od něj, že jsi dobrý otec, takže se tolik nediv, když teď překypuje kvalitami," řekla. Kdysi při rozhovoru Lennie se Sigym přirozeně došlo na pár vět o tatíkovi, neboť se vlčice zajímala o to, zda byl i fotrem na hovno. To že byla jiná je jedno, ale druhé je i fakt, že on byl jako vyměněný. Celý jejich rozhovor byl ve velmi nostalgicky dobře naladěné notě, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, že kroužili hlavně kolem nepříjemných událostí jejich života. "Treba budeš na jaře dědeček," podotkla pobaveně. Na malou chvíli ji napadlo, že již mohla být babičkou, kdyby žila stejně obsáhlým životem jako on. A z nějakého důvodu se jí to nezdálo. Možná je nakonec dobře, že mladé neměla. Byla by samozřejmě matka naprd a ještě ke všemu by se jí to asi ani nelíbilo.
Tvoje rodina zní jako pořádná hovada," nadhodila humorně. Nechtěla aby se Savior začal v minulosti motat až příliš. Z toho, co věděla, se jednalo o obsáhlou tragédii o několika dějstvích, nechtěla, aby na to právě teď vzpomínal. Mohl se tvářit, že je to dávnou minulostí, ale takové věci jsou i po sto letech stále bolestivou vzpomínkou, o které nikdo nechce přílišně mluvit. Netušila, že si někdo může projít takovými věcmi, a pozdě dál fungovat v jistých normách.
Možná proto se to pokoušela zamluvit kecy o stárnutí a tak dále. Podle něj nejevila přílišně velké neprojevovala. To byl nejspíše kompliment? A od Saviora? Musí uznat, že je to rozkošné. Léta slýchala jen popichování a teď tohle? Poklona tomu, že vlastně není zas tak stará? Oni jo nejspíše úplně vyměnili. "Byla jsem dva roky u Života, během té doby jsem nezestárla ani o den," přemýšlela nad zastávkou, která se protáhla na dva dlouhé roky. Ale možná právě proto vypadala stále mládě, ač už taky měla mít nějaké ty šedé chloupky.
"Musim říct že na tobě stáří nevypadá zle, fakt bys to měl na nějakou mladici zkusit," zazubila se. Ale pravda, nikdo mby mu nejspíše taková léta neříkal, neboť on vlastně vypadá stejně. Samá jizva, podivný kožich, teď si všímala, že nejspíše taky byl u života
Ale ona odbočka od všech strastí byla pouze dočasnou záležitostí neboť se přeci jen vrátili k tomu, jaká je vlastně jeho minulost. A upřímně kdyby to nebylo Saviorovi nepříjemné, poslechla by si vše s detaily. Jeho příběh byl smutný, ale nemůžete popřít, že se jedná o poutavou tragédii. Upřímně ale nebyla zas tak vzdálená od jeho smutného skóre. Lennie měla dva partnery. Jednoho roztrhal medvěd a kdo ví, kde je druhý a co dělá.
"Pochybuju o tom, že se Ragar bude hemžit vlčaty již toto jaro, nemáme stálý pár kromě jednoho starého a to už žádná vlčata mít nebudou. Ale neříkej, že by se ti sem tam nechtělo vrátit do otcovské role," usmála se nad představou toho, že by mu to vlastně mohlo trochu i chybět. Ale jo, dokázala si ho představit v roli učitele. Hlavně v těch chvílích, kdy by se vlčata rozhodla zlobit.
"Jestli zhebneš, budeme mít co žrát alespoň pár dní," zasmála se tlumeně. Samozřejmě to nemyslela zle. Stejný osud by v takovém případě mohl čekat i na stařenku Haruhi a jejího partnera. Třeba je Falion přijal jen z důvodu případné obživy v těžkých časech. Ostatně by nejspíše odpadli dříve než ostatní.
Slibuju, že se polepším a budu příště ještě nepříjemnější," zazubila se nad jeho komentářem nad tím, že to zas tak špatné kdysi nebylo.
"Tohle je poprvé, co zažívám fakt, že se taky umíš smát," hlesla pobaveně. Byť to nebylo nahlas, bylo velmi jasné, že se baví. Netušila, co na tom vlastně bylo vtipného, ale on měl asi lehce rozdílný smysl pro humor. A nebrala mu to, pousmála se nad tím také.
"Smečka má svoje výhody, až se pořádně vyspím, stačí tam dojít a on se najde někdo znuděný, kdo mi kus masa uloví," oblízla se nad myšlenkou čerstvě uloveného zvířete jakéhokoliv druhu. Mohla by třeba zmobilizovat Starlinga, aby trochu předvedl své mládí. Ač tedy již kdysi přiznal, že je lovec amatér a Lennie by ho jakožto vlčice, která kariérně dělala profesionálního lovce ať už v přítomnosti přátel či ve smečce. "Za tvou pohostinnost v tvém skromném příbytku tě zvu na pár dní do toho mého, líbilo by se ti tam," řekla lehce rozespale. Neměla problém vzít Saviora do Ragaru. Vlastně by to udělala i ráda. Existovala pravděpodobnost, že by se mu tam líbilo. A třeba by konečně zrušil onu kletbu.

Zdálo se, že opravdu netušil o tom, že má Borůvková smečka novou alfu. A to si říká tulák. I Lennie to věděla dřív než on. A to je pořád na severu a s bratrem kontakt neudržuje.
"Těžko říct, jaký je, nejsme si blízcí... Co Sigy? Viděl jsi ho teď nekdy?" optala se na jeho syna, kterého jako jediného ze Saviorovy početné rodiny znala. Nenarazila na něj tak dlouho, že by se mohlo spekulovat o nejhorším, ale Sigy byl hodný vlk a právě proto Lennie chtěla věřit, že byl v pořádku a šťastný někde jinde.
Neřekla na jeho příběh nic, pouze sklopila oči k zemi na náznak lítosti, ač Savior velmi očividně nestál o žádnou emocionální reakci. Zakopal tyhle události tak hluboko a nechtěl je zbytečně opětovně vykopávat. Lennie to chápala a víc už se raději na jeho mládí ptát nechtěla, Savior byl ostatně vždycky smolař, co se týče šťastného života, to věděla Lennie už dávno. Pak se ale ozval s komentářem na to, jak je nepřirozené, že se zajímá o něčí minulost, emoce a podobně.
"Vlci se mění, Saviore. Stárnou," odvětila na jeho popich připomínající starou Lennie. Ona nebyla zrovna dvakrát tak empatická ani teď, pokud se nejednalo o někoho blízkého z Ragaru. Možná by teď něco málo zvládla kdyby měla naslouchat Duncanovi. Ale kdo ví, ten asi stejně nemá žádné velké problémy, ze kterých by se nutně potřeboval vybrečet.
"To že jsou všichni, koho si znal mrtví, neznamená, že bys měl být už po zbytek života osamělý; jsi sám, protože to tak chceš ty, kdybys chtěl, už teď máš novou smečku, pár dobrých společníků a možná nějakou o deset let mladší vlčici, neboť samců je poslední roky málo a dnešní mládež vyhledává závazky až moc rychle," poznamenala. Byla to jen a jen jeho volba, jak hodlá naložit se životem. Savior ale nejspíše už nechtěl být šťastný. Nakonec se dostali konverzací ale k tomu, kde vlastně tedy skončila Lennie, neboť za normálních okolností vypadala dobře a bylo znát, že se opětovně usadila.
"Překvapivě je to dobré místo na dožití. Malá smečka na serveru v horách se stala mým domovem, není početná a nejsou tam otravní mladí vlci jako v jiných smečkách, navíc tam není v létě hic a v zimě to teplotami připomíná severský domov, to mě dostává k tomu, že jsi seveřan. To by mě nenapadlo, myslela jsem, že jsi se narodil tady," mlaskla a mírně se zavrtěla neboť Savior sice nabídl místo, ale nebylo zrovna nejpohodlnější. Ale nemohla si stěžovat, už by nejspíše nedošla na příjemnější místo, kdyby se teď zvedla. Byla moc vyčerpaná a už se jí upřímně zvedat nechtělo. Navíc Savior poměrně příjemně hřál na to, jaký to byl jinak kus kamene.
"Možná bys mohl zůstat alespoň přes zimu u nás, byla by škoda, kdyby tvoje utrpení skončilo tvým skonem již tuto zimu," popíchla jej zpět. Bylo jí jasné, že by v životě já nic takového nepřistoupil, ale celé tohle je setkání v rámci slušnosti, tak za jeho nabídku noclehu mohla nabídnout něco podobného totéž. Představa toho, že by dalších pár měsíců trávila právě s ním v jedné smečce. No to neznělo jako nic lákavého, ale upřímně jí vlastně už na nervy nelezl. Měla rozhodně až moc jiných problémů na to, aby řešila Saviora.
"Vlastně chápu, proč jsi mě měl věčně plné zuby, byla jsem dost nesnesitelná," zasmála se tiše a přitom si mírně odkašlala. Nejspíše v době duchařské z toho všeho létání nastydla. To jí ještě chybělo, když už nebyla celá zlámaná z těch všech příšer, tornád a Smrti, jednoduše ji nakonec položí nejspíše běžná rýmička. Jak nemilé.
Mírně se na něj bokem natiskla a položila si hlavu na zem. Zavřela oči a nezdálo se, že by už nutně potřebovala více konverzovat. Tímto nabídla možnost Saviorovi, aby si položil hlavu na její zátylek a měl tak o trochu více komfortu. Ač byla Lennie poslední dobou neskutečně vyhublá a slabá, ale její srst zůstala huňatou i přes léto, neboť pobyt ve studených horách něco takového vyžadoval.
"Vzdáváš to moc rychle, děláš, jako bys měl zítra chcípnout, nechápu jak jsi mohl takhle klesnout, sebevědomí ti slušelo," zašeptala chraplavým hlasem v polospánku. Nikdo nechtěl viditelně deprimovaného starého vlka. Kdysi býval tak jiný. A to jej Lennie nepoznala v té nejlepší zlaté sobě jeho života. Musel být tak odlišný. Takto vypadá onen pád po vzestupu?

Konečně se zformovala dohromady. Bylo to divné. Tentokrát nebyla schopna nic udělat, když ji Wizku takto zřídila. Ale teď už měla vše zpět. Nebyla mrtvá, nemohla lítat a neviditelnost taky chyběla. Achich jej, jaká to škoda, že Duncan může i nadále otravovat vlčice.
Rozhlédla se, neboť ostatní vlci celkem rychle zmizeli. Ale Savior zůstal. Byl stále ve své pevnosti a teď nabízel i Lennie úkryt. Jak šlechetné... Asi by odmítla, ale cítila se jako po útoku příšery. Takže je. Přikývla a vydala se k němu. Držela si značný odstup. Ač byli kdysi velmi vzdáleně "rodina", zrovna k němu jí to moc netáhlo.
Ulehla vedle něj a pořádně se nadechla. Měla hlad, ale únava byla horší. Ne že by potřebovala spát, ale spíše to chtělo pořádný relax.
"Tak to aby se Storm případně přimluvil u mého bratra, svět upadl do temnoty, co se on stal alfou Borůvky," mlaskla Lennie směrem na Saviora. Konečně to byl on. Celý v té jeho staré a ošklivé nátuře senilního dědka. Byl takový pořád? Z jeho myšlenek se zdálo, že je ještě více zahořklý než kdysi. A nebo to jen Lennie nevadilo.
"A mimochodem už s ním nejsem, nakonec byla jeho touha být tulákem větší," protočila oči nad vzpomínkami z konce minulého roku, kdy se omylem potkali na západě, když zrovna mířila do Ragaru. A taky se pak pořádně zaprasila a zranila, ale to je vedlejší.
Položila si hlavu na přední tlapky a přemýšlela nad tím, proč jí vlastně tenhle kus vlka exkrementové barvy vlastně tolik štval. Teď to bylo tak dětinské, ale co se dalo očekávat od pětileté Lennie.
Když se do mě pustila, mohla jsem jen poslouchat útržky konverzace. To jsi jako fakt byl alfa dvakrát? Proč jsi to nikdy nezmínil! Samozřejmě vím, že kdysi existovala ta tebou opěvovaná smečka, ale to je asi tak vše," zajímala se o to, jak sakra přišel k tomu druhému. Samozřejmě tu něco málo zaznělo, ale ona se zajímala, jak takový Savior přijde k pozici alfy. To jako přijde a dají mu to zadarmo?
Zavřela oči, stále vnímala okolí a byla ve střehu, ale buďme upřímní, asi by toho stejně moc nedokázala, kdyby se do ní Savior opravdu pustil. "Tulákem na stará kolena takhle před zimou? Jsi blázen, víš to, že? povzdechla si nad ním. A lehce pootevřela jedno očko. Byl stále stejný, hnědý, zelený, stejná tretka, jizvy. Srst již s šedinami. Léta byla opravdu znát. Teď navíc vypadal jako před chcípnutím. Ale stále lázeňský švihák. Možná si měl jít namlouvat Skylieth.

// na myslela, že jich má nejvíc Cynthia :D

No však vo vyhodnotení aj fretka možno niečo dostane :D~Sav

<-- Hrušňový sad

Nic nebylo pro ducha překážkou. A to ani rozkošně vypadající přístřešek, který si starouš Savior postavil. Nehodlala ho trápit dlouho, jednoduše prošla skrz stěnu jeho skromného příbytku a zároveň i Saviorem. V tu chvíli se rozhlédla kolem, kolik místa si ten šarlatán vůbec vytvořil. Moc velký baráček to zrovna nebyl.
"Hezké opevnění," uznala a vydala se zase ven. Nevzdalovala se ale daleko, nýbrž zůstala poměrně bez chuti vyrazit na další dobrodružství. Komu by se taky neustále chtělo... A stejně se nezdálo, že by byl nějaký čarovlk v pohybu.
"Vypadáš pořád stejně," zasmála se směrem k opevnění, když se natáhla na zem. Lehne prosvítala a poblikávala, což právě v tuto denní dobu bylo nejlépe pozorovatelné. Ještě štěstí, že nemusela žrát, nejspíše by bylo těžké něco v takovém stavu chytit. Vypadala jako vánoční stromeček moderní doby. "Kde máš Réto?" zeptala se zamyšleně. Většinou ta vlčice běhala právě za Saviorem, neboť byl skoro jediný, kdo jí dokázal poměrně úspěšně tolerovat a dávat na ni pozor. Nejspíše nedával pozor dostatečně. A Lennie ani nevěděla, zda jej vlčice po rozpadu smečky následovala.

<-- Kamenná pláž (přes Náhorní plošina)

Narazila opět na Cythiu. To je ale "překvapení". Povzdechla si, neboť už se jí zrovna dvakrát moc nechtělo útočit na mladou vlčici. Tohle je nepříjemné... Jen Lennie ji chytila s Duncanem tolikrát...
"Ach, někdo už tu byl," mlaskla a párkrát obkroužila čarodějnici. Létat jí upřímně poměrně bavilo. Tohle bylo ostatně něco, co se jí opravdu nedostalo během smrtelného života. Proplula jejím tělem a moc už si to neužívala.
"Je mi to opravdu líto, nejde tomu pomoci, snad již brzo bude konec tohodle trápení," prozradila vlčici a pokývla jí na odchod. Snad měla pravdu a už si toho vytrpěli dost na to, aby jejích trápení konečně mohlo skončit, nikdo by si nezasloužil být takto napořád, jsou to nepředstavitelná muka. Ještě cítila jeden povědomý pach, který se tedy rozhodla jít navštívit. Ono tomu ani stejně nejde zabránit.

--> Náhorní plošina

// Clap clap clap
Gratulace všem a za sebe děkuji
Pěkná práce Nym :)

EDIT: Mimochodem co je to sakra za přezdívky :D

<-- Smrkový les (přes Mahtae)

Konečně zahlédla i poslední obětinu. Byl to Etney. Ten o kterém tak zle mluvil Duncan. No což, Lennie ho neznala, tak s ním hodlala udělat poměrně rychlý proces, aby se zase tolik nemusela namáhat. Neustále buzerovat jiné magické potvory... To vlastně není moc velká sranda, ale jednoho to vlastně celkem znatelně unaví. A právě proto si tu Lennie nejspíše odpočine, aby nabrala síly na další lov, až se ty babizny zase rozutečou jinam. Jak zábavné.
Prošla bez jakýchkoliv zdržením tělem vlka a vzdálila se od něj zase jinam. Tohle je velmi nezáživné...
Přesto se rozhodla nezůstávat zrovna tady, neboť se jí toto místo nezdálo zrovna tím nejbezpečnějším, možná na jihu najde lepší, kde bude jednodušší schovat se.

--> Hruškáč (přes náhorní plošinu)

<-- VVJ (přes Mahtaë)

Najít Saviora vyžadovalo o trochu více pátrání, ale nakonec dostala i toho. Asi ho tohle moc nebralo, neboť nevypadal moc pobaveně, ale kdo tak vypadal kromě Duncana, kterého tohle chytání čarodějnic zpočátku velmi bavilo. Jenže teď je i on očividně velmi zlomen tím, že by tohle měl dělat pěkně dlouhou dobu, dokud... No vlastně kdo ví, třeba už není úniku z tohohle limba, za které si nejspíše z nějakého důvodu mohou sami. Tak to by si tedy zajímalo, co tak hrozného provedla, že je z ní teď létající chcíplotina.
"Soráč, mám málo času," vyžvejkla ze sebe, když chytila Saviora, který by vypadal jako na smrtelné posteli... Kdyby už tedy nejspíše již dávno nebyl mrtev. A zase mu rychle zmizela z dohledu. Byla tu ještě jedna čarodějnice.

--> Kamenná pláž (přes Mahtaë)