Gallirea - Příspěvky uživatele

//Počkej jak jako bábušky? End of friendship

A bylo to tu, konečně dorazil i Falion z putování, ať skončil kdekoliv. Kde je zase Matali? Ta vlčice si musí z tohodle dělat neskutečnou srandu. A my se o ní vždy tak strachujeme. Nevděčnost, handrkovala Lennie ohledně vlčice, která jaksi chyběla teď do počtu. Nejspíše zase Faliona po pár laškovných slovech opustila a teď má vlče na krku a partnerku nikde. A když je řeč o tom...
"Jo, té velké se zbavíme rychle, ale co dělat s támhletím?!" zeptala se lehce napjatě Saviora, neboť se jí z pohledu na malé a možná až moc přechytračelé vlče dělalo zle... Instinktivně se přikrčila, jako by chtěla jít to malé ulovit no spíše jen o krok couvla a lehce se vzdálila za Saviora, že jí třeba to malé neuvidí. Jenže místo řeči o vlčeti přišlo hodnocení Severky. Okej, čím méně se budou o té věci bavit, tím lépe.
"Jako není to fér, musí být tak cool mít jen jednu barvu kožichu a nebýt jak flekatý cirkusový maskot," zanadávala vesměs na to, jak různorodý kožich vlastně měla. Ne že se jí to nějak extrémně nelíbilo, ale preferovala by možná něco jednoduchého jako třeba měla Severka. No život neumí být štědrý ke všem. Ale nezdálo se, že by z ní byl Savior nějak moc odvařený. No na druhou stranu on musel za život vidět již tolik vlčic, že byla Severka poměrně tuctovkou, ne?
"Co on dělá?" zeptala se spíše sama sebe ohledně Života. Kdo ví, Lennie možná neznala vše, no věděla, co věděla. "Většina vlků od něj chce pomoci s fyzičkou, chtějí být fyzicky silnější, rychlejší a tak, jiní zase chtějí živelné magie, která ti Smrt nenabídne, jiní za ním chodí pro odznaky magie, je to tak různě, asi by si u něj již nenašel výhodnou koupi," poznamenala Lennie, neboť za Životem chodili hlavně mladí vlci, kteří nic neuměli a teprve se učili. Lennie se za ním ještě jednou pravděpodobně zastaví, aby se neřeklo a pak už to nejspíše nehodlá pokoušet.
Jenže pak ucítila na hlavě novou vodu. Déšť? podívala se na ostatní vlky, nezdálo se, že by začínalo pršet... A pak se podívala nad sebe. No jistě! Naštěstí Savior nepokropil jen Lennie, nýbrž i sebe a to se hodilo.
Když už byl takhle pěkně mokrý, Lennie si neodpustila tak dobrou příležitost. Tlapkou jej píchla do hrudi a helemese, mokrý Savior vodil poměrně náramně dobře. Samozřejmě to nebyla moc velká pecka na to, aby působila něco víc než mírné šimrání, ale jestli bude nadále hrát hru kdo z koho, nebude ho šetřit a jednoduše dostane o dost větší, vítězně se usmála a tváře jí lehce zajiskřily. Přezdívka Jiskřička moje být strašná sebevíc, no není nutno polemizovat o tom, že se jednalo o přezdívku opravdu přesnou.
"Tak bacha, žabaři," napomenula ho s úšklebkem. Co se týče magie, měla výhody ona. V normální bitce by ji normálně přepral, no Savior se s holkama nepral, ač mu Lennie musela lézt na nervy celkem dost kdysi dávno. Možná ho měla provokovat víc, jaksi totiž měla chuť se do něj zakousnout a chvíli nepustit.
Oddechla si až ve chvíli, kdy se vlče rozhodlo raději věnovat pozornost Severce a "Nádheře", která se opravdu přišla ucházet o místo v horách. Což šikana... Lennie doufala, že ji třeba zabije pobyt v horách, ostatně to taky není místo pro každého a kdo ví, na co byla vlčice vlastně zvyklá. No třeba jí dostane za pár měsíců lavina, což by bylo nemilé no na druhou stranu také velmi vítané. Savior uznal, že je tohle poměrně bordel, takže to už něco muselo znamenat. Flundra na krku, Cynthia v křoví opodál, Savior příživník, to bude zase rok...
"Mi povídej, je to tu jako obludárium," pronesla velmi chladným způsobem. Byla zvyklá na Falionovy teatrální výjevy, no na druhou stranu mu to ani nezazlívala, ať si dělá, co chce, alespoň nebyl nafoukaný či arogantní. Jen se jednalo o slepičího herce. "Pamatuješ Cernuna?" zeptala se lehce nostalgicky Lennie. Kdo ví, zda Savior vlastně opeřence znal. Ale na druhou stranu hnědý vlk znal skoro každého, když příjde na starší známější jména. Navíc Cernun byl už alespoň co se vzhledu týče opravdu nezapomenutelný. Stejně jako netopýr Falion.
"Je velká škoda, že její rodiče věděli, že se mladý nedělají čůráním na křoví," pronesla suše a sledovala děj. Teď už se za Saviorem neschovávala, ostatně už nebylo před čím, to mladé si jich stejně naštěstí nevšímalo.

"Platí," souhlasila tiše se záložním plánem, pokud pobyt v Ragaru přestane být příjemným tak jak tomu bylo doteď. Měl pravdu, na jaře se to tu sice nebude hemžit vlčetem, ale Nym a Cynthia byly snad ještě horším scénářem, než tři průměrná malá neštěstí. Lennie měla malou chvíli na to pozorovat, jaká mladá vlčice opravdu je a vypadalo to, že zažijí hory poměrně krušné časy.
"Naprosto se mi hnusí, že budu muset lovit i pro tuhle Nádheru," zavrčela nespokojeně a zamračila se. Představa toho, že musí riskovat opět pro tuhle ne zrovna dvakrát tak moc vděčnou vlčici jí moc netankovala. Však už takhle teď pravděpodobně musí krmit Saviora jako malého haranta, ještě "princezna" k tomu přibude. Čistý vopruz. Teď vlastně nevěděla, co se jí nelíbí víc, zda tedy možný příchod vlčete či přijmutí Nádhery do smečky.
"Chyběl mi upřímně skoro každý z mojí minulosti," přiznala jednoduše. Ne že by byla z jeho přítomnosti odvařená před třeba rokem, ostatně on to viděl bledě ještě před pár dny, ale teď to funguje. Život je někdy opravdu nevyzpytatelný a hloupý. Náhoda je hloupá. Hloupá ale pravdivá.
"Takže líbí se ti Severka?" vyzvídala od něj, ale její výraz zůstával stále stejný a pohled pořád upnutý na ty dvě. Očekávala, že by se mohlo něco přihodit, ač se jí tedy nechtělo zvedat. Třeba se vlčice někdy dokonce umí chovat a je si vědoma toho, že se musí chovat mile, pokud se přišla přidat do Ragarské smečky. Lennie se starostlivě nadechla. Mohl přijít kdokoliv a zrovna ona? Eh... Protočila nad tím oči a podívala se lehce na Saviora. Konečně se trochu usmála a rozhodla se, že je ještě brzo ukvapovat se k jistým závěrům. Kdo ví, co tu chce. Ona i to vlče...
"Takže kdy vyrazíme k té Smrti?" zeptala se nakonec, aby pouze nezírali na ty dvě, jak vlastně taky moc nedělají. Kde se jen ten Falion fláká? Tak či onak promýšlela onen plán, jak se dostat za Smrtí, udělat si z ní srandu a dostat se domů bez toho, aniž by skončila jako Severka pomalu ukamenována za to... Co vlastně provedla? A zrovna Severka? Eh.
"A vlastně, tys fakt nikdy u Života nebyl?" podivila se, když si vzpomněla, jak nejistě Savior reagoval na to, co mu Lennie řekla. Ostatně ona zase věděla až moc dobře, kde Narrské kopce jsou. A moc se jí tam o samotě cestovat nechtělo. Co kdyby si jí tam ten starouš chtěl nechat opět?
"A mohl bys zapracovat na té tvojí magii. Předpovídat počasí je tak ubohý," vysmála se mu a tím jej hodlala alespoň mírně hecnout, aby nad menším tréninkem opravdu zapřemýšlel. Třeba by se mu to pak i líbilo, kdo ví? Tak či onak je to dobrý nápad, jak Saviora alespoň trochu zabavit. Ostatně vylepšování magických schopností může být sranda. Hlavně ve chvíli, kdy se například Lennie pokouší trénovat iluze. Věčně to vypadá jako surrealistické dílo.

Následovala Saviora a usmívala se nad paktem ohledně společného soužití. Takhle si mají pomáhat mladí, kteří jsou od maminek jen pár týdnů, ne dva staří veteráni, kteří by přežili zimu jistě i bez druhého. Možná je to spíše to, že nechtějí trávit zimu o samotě.
"Děkuji, že jsi to šla vyřídit, jsi jednička, já tu teď řeším jednu velikou hnědou obludu," oznámila pomocí myšlenek své kamarádce a přitom se podívala s úsměvem na Saviora, který samozřejmě absolutně nulově tušil.
"Tak už tam nemusíme," oznámila mu nadšeně. Načasování vlčice bylo skvělé, ostatně se jí fakt nechtělo kecat s tou otravnou vlčicí. "Ta vetřelkyně mi říká Jiskřička, odporné jméno," protočila nad tím oči. Znělo to až moc rozkošně na to, že je Lennie velmi silná a poměrně ne zrovna přátelská vůči cizákům poslední dobou. Bylo vidět, že se jí ta přezdívka docela hnusí, ale přesto neměla moc času té otravné vlčici také nějakou pořídit. No upřímně "vochechule" bylo dobré. Tedy tak jí alespoň říkal Zakar.
"Přesto bychom je mohli jít pomalu špehovat," navrhla mu krátce poté a její plán byl následující. Jednoduše je najdou a budou opodál jako záloha.
Začal se vyptávat na Kessela a Lennie změnila na malou chvíli výraz. Lehce se při vzpomínce na svého dávného kamaráda zamračila. Než její výraz mírně zesmutnil.
"Jedno velmi brzké ráno se šel projít. Kdo ví, kam šel, nikomu nic neřekl, nejspíše myslel, že se hned vrátí... Už se tomu tak nestalo. Hledaly jsme ho se Scaritou týdny, nakonec snad pouze doufaly, že najdeme alespoň to, co po něm zůstalo a budeme mít klid na duši, no ani tak tomu nebylo. Doufejme tedy, že je náš přítel živ a zdráv někde jinde," nadechla se a pokoušela se alespoň trochu usmát. Neřekla mu ale, co viděla v propadlině. Na to už raději nechce vzpomínat. Samozřejmě se jí vše ale vybavilo. Načež stáhla uši na krk a natiskla se na mokrého Saviora bokem. Byla to zrůdná představa. no moc dobře věděla, že je to také realitou. Chvíli pokračovala mlčky. Jen stála s hlavou k zemi, když Savior na malou chvíli odběhl. Ani se neohlížela, kamže to jde, měla před sebou pohled na všechny ty mrtvoly krtků a vlků, srnek a zubrů... Tohle bylo snad ještě děsivější než nějaká příšera. Vsadila by se, že by tam alespoň jednoho svého dávného kamaráda našla. Ale ona hledat nechtěla.
Když se vrátil Savior, mrmlal něco o tom, jaká je hodná, že vlčici zachránila. Ostatně kdo by jí nechal utopit? Kdo by někdy někoho zemřít nechal? Lennie by asi nemohla žít dále sama se sebou.
"To není pravda," pronesla velmi tiše a stále se dívala pouze na přední tlapky, než se zastavila a oklepala. Pak se oklepala ještě jednou. Kapky z ní lítaly na všechny strany a konečně se zdálo, že jsou mrtvoly z propadliny alespoň na malou chvíli pryč.
"Ta vlčice byla taky čarodějnice možná jste se tedy u dýně již velmi letmo potkali, měla fialový klobouk," vysvětlila mu, že vlastně vlčice nemusí být zas tak neznámá i jemu samotnému. Ostatně možná jí někde už zahlédl, přesto to nevypadalo, že měl s tou nepříjemnou vlčicí čest.
Konečně vlčice zahlédla, přesto se nevydala k nim. Zdálo se, že to Severka měla již pod palcem a Lennie tedy neměla důvod přidávat se. "To je Severka," čumákem poukázala na Severku.
"Tenhle je tu se mnou, potížistka je jen tahle vlčice, ráda tě vidím," řekla ještě Severce, aby se náhodou nerozhodla pomoci Lennie proti "velké hnědé obludě". No musíte uznat, že ten popis celkem sedí.
Ulehla do trávy opodál natolik od dvou vlčic, aby mohli se Saviorem dále nezávisle konverzovat, ale měli dobrý výhled na vlčice. Ostatně co kdyby na Severku zaútočila. Lennie byla připravena raději i jednat, u Cynthii nikdo nikdy neví, co si zase umane.
"Asi to beru zpět. Tahle smečka je bordel. Jestli přitáhnou to vlče a tahle nádhera chce do smečky, nebude to moje vychvalování pravdivé!" zhrozila se tiše a velmi zkoumavým pohledem zkoumala vlčici. Stále váhala, zda by se měla pokusit něco z její mysli dostat.
"Kdeže bude ta tvoje smečka pro důchodce?" zeptala se nakonec, neboť to vypadalo s Ragarem opravdu tragicky. Prestiž padá velmi rychle, jak se zdá.

Zapisuje si do notýsku, že by mohla zkusit Smrt trochu pozlobit, až si dojde pro něco, co bude chtít.
"Samozřejmě, nepoznáš odvážnější," ušklíbla se. Ono nemusí vlastně vědět, že je vlastně dost často jako vyklepaný ratlík. Jen to většinou nedávala najevo. Nevěřila ale, že by na tom byl Savior hůř. Pochybovala o tom, že by Savior byl nějaká ta bačkora. To asi těžko. Ale na oko by mohla dělat, že je v tomhle lepší ona. "Tak to mi dovol, abych tě ochraňovala," zanotovala ironicky. Samozřejmě přišla doba, kdy jsou vlčice opravdu dost často lepší. Podívejte se na Skylieth, nejspíše ani doteď neměla partnera a bylo jí to u zadku.
"Se Scaritou jsem se poznala až jako s Kesselovou partnerkou, po jeho zmizení jsem jí byla oporou. Ostatně ona ztratila partnera a já dobrého přítele," prozradila, jak blízko měla vlastně k Narvinijské smečce. Ostatně v ní byla od samého založení. Dokonce snad i déle než Savior.
Ignorovala jeho kecy o tom, jaký postoj má vlastně k vlčatům a že je to možná jen nějaké psychické hatra matra o tom, že by byla zlou matkou, či cosi. Jen se nadechla, když se vydal naproti nezvanému hostu. Lennie pach znala. Možná právě proto se tak nerada zvedala. Ale nakonec s ním srovnala krok. Ostatně Savior se chtěl velmi vzdálit od oné konverzace.
"Jenom si z tebe dělám srandu, už jsem na to stará, i kdybych nějaký chtěla," zasmála se když viděla, jak mu rozházela palici jednou hloupou otázkou. Tohle se jí velmi líbilo. Bylo hezké vědět, že ani staré šelmy nedokážou udržet chladnou hlavu, když příjde na choulostivé otázky. Dělalo to z nich taucťáky svým hezkým způsobem. Ale prozatím se tedy rozhodla, že ho nebude trápit dál, však ono to ještě někdy příjde, ještě je jistě tolik témat, která dokážou i Saviora přivést do rozpaků, že tím Lennie klidně bude trávit dlouhou zimu.
"Myslím že přesně vím, kdo to je," pronesla trochu podrážděně, neboť zrovna tuhle vlčici vlastně nechtěla vidět. A právě proto zvolnila. Nechtěla zrovna měnit příjemnou konverzaci za e zrovna přátelskou. "Možná bychom to mohli vzít lehce oklikou," navrhla lehce nenápadně, když se vydali vstříc vytí nepříjemné vlčice. Vzala to tedy přes část, kterou by se normálně drželi, kdyby chtěli putovat do Sněžných hor. Lennie se stále brodila sněhem, ač nebyli velmi daleko míst bez sněhové pokrývky.
"Půjdeme tam jako dva promočení bobři, skvělé," zanadávala, ale bylo znát, že je to vlastně tak nějak jedno. Cynthia už asi musela být zvyklá na vše. Nakonec přeci jen zamířila jejím směrem, ale zdálo se, že to nebude malá procházka vzhledem k tomu, že se vlastně nikdo nikam zrovna dvakrát rychle nehrne.
"Tý vlčici, kterou potkáme, jsem zachránila život, jinak by se utopila, samozřejmě svět by možná neplakal pro její ztrátu, je to hrozný případ," ubezpečila Saviora, že opravdu není kam spěchat, pokud nechce čelit namyšlené velmi prostořeké mladé vlčici.

To byla zajímavá otázka s jasnou odpovědí. Ale Lennie měla raději odpovědi na otázky další otázkou. Jak praktické.
"Měla bych se bát?" zeptala se udiveně. Samozřejmě se většina vlků té vlčice bála, jenže Lennie jaksi do té skupiny nepatřila. Měla jasně dáno to, že vlk jednou prostě umře a bát se Smrti ať už počáteční písmenko zvolíte jakkoliv velké, není něco, na co by právě ona strakatá vlčice měla strach. "Možná je to hloupé, někdy je dobré se bát," řekla a přiznala tak, že si je své chyby vědoma. Přesto jí nikdy nedělalo problém zaskočit do zříceniny jen tak bez zbytečného plašení. Ostatně jí samotné se nic vážného nestalo jako Severce. Takže nejspíše nebude ze Smrti vyklepaná do doby, dokud jí nedá stará vlčice důvod. "Ty se bojíš?" zeptala se jej lehce udiveně, ale přesto udržovala velmi přívětivý tón. Každý se ostatně něčeho bojí. Lennie měla neskutečný strach, že zůstane sama. A teď není myšleno to, že nebude mít jednou dlouholetého partnera jako Haruhi, vlastně to ani neplatilo o absenci přátel. Lennie se bála toho, že by jednoho dne mohla být jediným vlkem na světě, či by se jí jednoduše ostatní stranili.
Lehce se protáhla, když se jí snažil Savior ubezpečit, že se vlčete jednoduše zbaví už během nadcházející zimy. No to doufám, že ano, pomyslela si. Ostatně představa toho, že musí jaksi záhadně soužívat s tím... Bleh... Právě proto měla Narvinij ráda, nikdo tam vlčata neměl a moc se ani nechystal nějaká mít.
"Oh, velký alfa, pán neexistujícího lesa, zjizvený čaroděj s kloboukem větším než ... ocasem, věčně nevrlý a často agresivní a rozklepe se z pohledu na malý uzlíček posráváček, no to mě kousni," zasmála se Lennie a píchla do Saviora tlapkou. Samozřejmě naprosto totálně ignorovala cosi o zabíjení mláďat. Ostatně něco takového se bude hodit, pokud bude to vlče v Ragaru jedna velká osina v prdeli.
"Můj problém je, že vlastně dodnes nemám velmi vytříbený respekt z autority. Ostatně Scarita byla moje přítelkyně. Byla jsem jí věrná a respektovala ji hlavně jako mou kamarádku. Nebyly mezi námi přílišné formality, tady se sice na žádné přehnané formality taky nehraje, ale nemyslím si, že jsem schopná poslouchat jen tak někoho. Falion ještě jo, to ujde. Beru ho jako inteligentního jedince a všechno, ale vlastně mezi námi zas tak velký rozdíl není, co se týče jakési potřeby následovat jej. Jen se mi nechce vést smečka a tulákem být taky nechci," povzdechla si nad celou tou situací. Takže plýtvám talentem jako kappa, co na to říct...
Smečkou pro opuštěné a staré vlky byl již Ragar, takže asi nebude jednoduché konkurovat, pokud is založí vlastní smečku důchodců někde... Kde vlastně staří vlci chtějí pobývat? Na Ostrůvkách? Jakože víte jak, dovolená na celý zbytek života v ráji? Není to fajn nápad? Ale někdo takového nebylo zrovna něco, čím si Lennie chtěla zatěžovat hlavu, ostatně položila Saviorovi velmi zajímavou otázku a bylo znát, že se poměrně vyhýbá odpovědi. Lennie si samozřejmě říct nedala a chtěla ho škádlit ještě trochu více.
"Jsem jen zvědavá, neber mi to, však víš kolik vlků si myslí, že se haranti dělají tak, že je donese čáp? Nebo že rostou jako houby, když počuráš křoví?" vynesla na stůl několik nesporných důkazů o tom, že je rodičovská výchova občasně děravá, co se přípravy potomků na další potomky týče. Vlk má jakýsi pud, kdy prostě ví, když na to dojde, ale pak tu byly ty naivní případy, které si myslely bůh ví co a nejspíše u nich tyhle pudy byly naprosto mimo.
"Měli bychom jít počurat nějaký to křoví a vyzkoušet to," napadlo jí a bylo jasné, že to myslí pouze jako vtip, ostatně se nikam nechystala. Ostatně křoví bylo kdesi pod sněhem nebo daleko a ona už se nechtěla zvedat.
"Vždycky jsem si myslela, že je divný být vlčice a žádný mladý v životě nemít. Teď nějak začínám mít pocit, že zas tak o moc nepřicházím, jsou odporný ty... věci, příšery," ohrnula nad vlčaty čumák, no přesto přimhouřila oči velmi podle a kdo ví, zda to další, co jí z tlamy vypadne myslí vážně či pouze vtipkuje. "Měli bychom mít vlčata spolu! Čistě z praktického hlediska jako přátelé, velmi revoluční myšlenka pro vyvrhele."

Když už si myslela, že už nemůže Savior ničím celou situaci otočit, udělal to. Jakýmsi způsobem se ocitla skoro celá ponořená ve sněhu. Zavrtěla hlavou, aby dostala alespoň sníh z hlavy. Probodla okamžitě Saviora pohledem. Jenže v tu chvíli po ní už skočil. To jí nedal ani chvíli vydechnout. A to už se oba dva kutáleli spolu dolů z kopce. A jeje. To je zase bordel. Cítila ten chlad teď již o moc víc, neboť jí srst samozřejmě nikdy neuchrání navěky.
A hned jak se dovalili měl další kecy. A pak už cítila, jak jí chňapnul za ucho. Měla lehce nutkání oklepat se, neboť cítila, jak ji jde mráz po zádech. Ale nic nenamítala, neboť velmi rychle vstal a nabídl závod. Do toho se Lennie moc nehrnula, neboť jí ten trest nepřišel zas tak strašnej.
Na vrchol se dostala o chvíli později a to i přestože po sněhu hopkala jako Ježíš po vodě. Ani jednou se její tlapky nezabořily pod sněhovou pokrývku, ač to bylo opravdu v některých chvílích nemožné.
"Půjdeš mě alespoň ke Smrti doprovodit?" zeptala se nebojácně a ušklíbla se, neboť se zdálo, že by jí něco takového vlastně vůbec nevadilo. Ach ano, mohlo jí to stát život, mohla by dopadnout jako Severka. Jenže na druhou stranu Severka byla poměrně zelenáč, co si budeme povídat.
"Možná bych se o to o při příští návštěvě mohla pokusit," přemýšlela nad tím, zda by jí vůbec něco takového někdy mohlo projít, samozřejmě nikdy neříkejte nikdy, že.
Zbystřila, aby se ujistila, že se stále nikdo nevrátil. Je to velmi zvláštní. Kde jenom mohou být tak dlouho? A v tu chvíli se k ní vrátila myšlenka toho, co vlastně alfa a Matali dělají.
"Falion a ta jeho našli vlče, chvíli jsem je jako neviditelný duch pozorovala, doufám, že ho nehodlají přitáhnout sem. Upřímně Saviore, já cizí vlčata vlastně nemám ráda," pronesla zamýšleně ale myslela to vážně. Možná by to opravdu s jejími vlastními bylo jinak, ale věděla jistě, že se jí srst staví do pozoru pokaždé, když o nějakých vlčatech v okolí slyší.
"Co když nenajdou rodiče té malé Flundry? To pak bude žít s námi? Já nechci být teta Lennie," postěžovala si lehce zoufale neboť to bylo opravdu to poslední, po čem Lennie toužila. Nechtěla mít na krku nějaký malý škvrně. Ať to dělá Severka!
"Nechápu, jak se vždycky každej může podělat, když si jiní členové smečky nějaký udělají," protočila oči nad tím, co byla pravda. Většinou byli vlci stejně nadšení asi jako když lidské dítě vidí na ulici rozkošného pejska. Navíc většina těch vlčat jsou nakonec nevychovaní spratci jako Etney.
"Co se týče oné pozice v hierarchii. Vlastně ani netuším, samozřejmě o sobě vím, že mám na to být velmi vysoko, ale jaksi nechci bránit mladým dravcům," vstala a oklepala se. Sníh z ní létal na všechny strany.
"Ty už bys nechtěl vlastní smečku?" zeptala se jej lehce opatrnějším způsobem. Samozřejmě nejspíše znala odpověď, ale na druhou stranu je škoda že nevede smečku někdo tak zkušený jako Savior. Ono vlastně by možná nebylo já škodu, kdyby byl alfa někdo na první pohled ne zrovna milé vypadající. I když on vlastně hnědý vlk ani milý není.
Až v tuto chvíli se začala opětovně bořit do sněhu neboť nemohla užívat magie smečky dlouhodobě. Ostatně to bylo jen pár krátkých minut.
"Pojď se někam natáhnout," navrhla a nečekala na to, zda vlastně někam půjde. Však on půjde ne? Nakonec nemusela jít daleko, pouze ještě lehce výše, než našla pěkně vyvýšenou skálu trčící ze sněhových závějí. Jen ocasem lehce smetla všechen zbývající sníh a kecla si na holou skálu. Bylo příjemně a výhled byl lahoda. Ragar byl opravdu hezké místo pro život. Spokojeně přivřela oči a užívala si, dokud se nedoplácá Savior.
"Takže, jak se ti usmrkanci dělají?" popíchla ho a upřímně ji zajímalo, co jí na tuhle otázku řekne. Samozřejmě Lennie nebyla debil, který by to nevěděl, ale přišlo by ji vtipné, kdyby se Savior odpovědi rozkošně vyhýbal.

Zavrtěla hlavou. "Zatim ne, ale kdo ví, třeba se to změní," řekla Lennie a byla otevřena všem novým možnostem, které ji smečka nabídne. Samozřejmě už nebyla dravá co se hierarchie týče a tohle jí moc nezajímalo. Jednoduše vezme vsechno, na co se bude hodit. Doteď lovila, nejspíše tomu nebude v Ragaru jinak. A jeje, další otázka ale nebyla něco, co čekala. Dozajista si za to může svým popichováním sama, ale teď hledala vhodnou odpověď.
"Samozřejmě že ne, dělej si co chceš, bavit se s kým chceš, jen Severku vynech," zakřenila se. Nevěděla, jak by to mohlo vypadat, kdyby se ti dva potkali. No samozřejmě nechtěla, aby se začali handrkovat. To oba dělali velmi rádi. Ragarská smečka byla klidná a tak by to mohlo ještě nějaký čas zůstat. Samozřejmě očekávala, že by se mohla Severka dat dohromady se Starlingem, tak by si velmi ráda ohlídala, aby k sobě její dva přátelé našli opravdu cestu. Ale tady se starým svůdníkem? Kdo vi, třeba je to slabé místo Severky a nechala by se velmi rychle zlákat. A co pak chudák Starling! Vůbec není možná. "A opovaž se na ní něco zkoušet! Jestli nebude mít oči jen pro Starlinga, je to tvoje vina!" zavrčela laškovně. Samozřejmě taky nechtěla, aby pak trávil starý vlk čas s někým jiným. Lennie byla velmi vděčná osudu, že jí velmi laskavě daroval nakoho, s kým by mohla trávit čas. Ostatně pokud se opravdu Starling se Severkou dohromady dají, nechce Lennie samozřejmě dělat "páté" kolo u vozu. Stejně tomu bude i s Matali a Falionem. A kdo na ní vyjde? Riveneth ani nepoznala. Třeba už se vlčice do hor ani nevrátí.
Dala mu na sněhu náskok, ostatně pro ni to nebylo moc velkou novinkou, že tu může válet sudy že stráně hezký na té bílé pokrývce. Sníh byl sice lehce rozmáčený, neboť je dnes poměrně teplé počasí, ale stačilo to. Sledovala mlčky Saviora a věděla, že jej tohle neskutečně těší. Každého severského vlka těšil sníh. Tedy pokud jej měl za běžných okolností rád. A ač je sníh každoročně snad všude, nikdy to nebylo jako opravdové severské pustiny. Falion by mohl být rád, že mu vlčice dotáhla dalšího seveřana. Ostatně i okřídlený alfa byl ze severních končin. Ten jeho radostný výraz byl pozorovatelný pouze malou chvilku. A mrknutím oka byl ten výraz pryč, no přesto Lennie vypadala spokojeně. Uměl být tak odlišný od toho, co běžně ostatním ukazoval. Samozřejmě ona dostávala náznaky mrzutého starého vlka neustále, jenže to opravdu rychle střídal velmi vstřícný a milý přístup.
"Tohle léto bylo upřímně peklem," pronesla naštvaně a velmi radostně se položila na sníh. Nejdříve opatrně, jenže hned na to už s sebou švihala ze strany na stranu. Opět z ní vody teklo jako z vodopádů, ale ona nebyla ten vlk, který to přehnaně řešil. Dastala se na nohy a doběhla k Saviorovi. "Na co čekáš, kašli na zlámané nohy, stejně za chvíli stejně chcípneme," povzbudila jej a vší silou jej srazila na bok do sněhu. Bylo to jako spadnout do příjemné peřinky. Nejlepší sníh na vlkodělíčky. Savior se válel na zemi jako brambora a Lennie Jen velmi lehkými pohyby tlapky začala na vlka nahrnovat sníh. Je šnek, takže ho třeba takovým tempem stihne zahrabat celého.

Celou dobu ho poslouchala a nic moc neříkala, do tlamy vzala totiž několik suchých stébel trávy a přežvykovala je, zatímco mluvil. Samozřejmě zmiňoval i nesmrtelnost jeho charakteru. Oh, samozřejmě. To nejhorší žije nejdéle. Velmi ironický je fakt, že něco podobného již řekla poměrně "nedávno". Když se potkala se Suertem a probírali, kdo ze smečky je naživu, Lennie nepochybovala, že je mrzutý vlk naživu. Ostatně šváby přežijí všechno.
"Jak jako já? Od toho je tu Haruhi! Ona je opravdová babča! Pochybuju, že by mi někdo svěřil děti. No prosím! Nechal bys mi na krku tvoje? Nemyslím si," odmítala jakýkoliv náznak toho, že by se snad někdy měla starat o malá škvrňata cizích vlků. V tomhle byla až moc chlapská a raději by i vlastní nechala vychovat a porodit cizí vlčicí. Samozřejmě by ale všem říkala, jaké má krásné dětičky a že jsou tak dokonalé, protože jim věnovala všechnu péči a pozornost.
Okamžitě se ale zamračila, když řekl, že si ze Severky udělá novou kamarádku. Tvářila se jako kakabus i ve chvíli, kdy si jen matně představovala, jak by něco takového mohlo vypadat. No tak to vůbec! Sice nedokázala říct, co jí a tom tolik vadilo, ale jednoduše to fungovat nebude.
"To, že tě toleruju já, je něco naprosto jiného!" zavolala na něj z trávy, ale jak takhle ležela vedle neudusaných stébel trávy, už ho ani neviděla, když se vzdálil. Ale což, on tu stále byl a nejspíše se jen tak nikam nechystal. Lennie se zatím konečně opět posadila a mírně oklepala, neboť vypadala teď s kousky suché trávy v kožichu jako rozárka. Zdržovali se na místě, kde už nerostly skoro žádné stromy. Kdesi pod horami byl Ageron a zbytek Gallirei, což bylo dnes velmi dobře vidět. Když vlk mhouřil oči, byl často vidět i Oblý vrchol na jihu Gallirei, bohužel dnes takové štěstí nebylo a dohlédla pouze na makovou louku.
"Chceš se někam jít ještě podívat, když už máme ten čas poflakovat se?" zeptala se ho, když ze sebe oklepávala zbytky trávy a rozhlédla se. Necítila stále žádný pach, který by naznačoval, že jsou ostatní doma, starouši jsou zalezlí v noře, Falion a Matali řeší vlče... Starling vlastně nejspíše tráví čas se svou pravdou sestrou. To jí připomnělo, že měl Savior pravdu. Opravdu nosívala náhrdelník. Ten už ale nějaký ten pátek měl Starling na krku. Už od chvíle, co jej v propadlině ztratila. To zase bude s tou cetkou práce, až se jí bude snažit dostat na krk.
Stále držela pohled upnutý na scenérii Gallirei. Byla tak pěkná během podzimu a už se nemohla dočkat, až jí zase sníh bude vypalovat oči.
"Ehm, chceš se jít válet chvíli ve sněhu?" zeptala se ho nadšeně, když jí napadlo, že oni vlastně na zimu čekat nemusejí. Jistá míra sněhu byla na horách pořád a neroztála po celý rok.

Poslechla si příběh zahrnující mladá vlčata a lov. Nastražila pořádně uši a chvíli přemýšlela, kde vlastně ta Kopretinová louka je, neboť přes ni moc často nechodí, takže to chvilku trvalo. Ale nebylo to tak důležité jako onen příběh. "A byla vlčata v pořádku?" optala se na závěr, neboť Savior se nepochlubil tím, jak je všechny velmi jednoduše zachránil. Respektive pouze naznačil, že pro jejich záchranu udělal hodně, ale kdo ví, zda to všechna přežila ve zdraví.
Jeho zamlklost byla vysvětlena hned na to. Oh aha, samozřejmě. Další důkaz o tom, že je již fosilní. "Nemusíš se držet zpět, ještě se pak udusíš," napomenula ho, když jí došlo, že jednoduše zadržoval kašel a právě proto nemluvil. Magor. Ještě aby ho pak křísila.
"Na potom? Ach tak, já se tě vlastně teď nezbavím, Polštářku, což? Jak nemilé," řekla ironicky a zatvářila se, jako by jí jeho přítomnost nadmíru otravovala. Snad nebude po pár týdnech litovat, co si to zase vzala na kožíšek.
"Máme pouze alfa samce. Ale vypadá to, že by se k němu měla brzy připojit jedna naše kamarádka vlčice, čímž budou kompletním párem, poměrně neobvyklá věc v této době," zasmála se nad tím, že vlastně alfou jsou v poslední době až na výjimky pouze jedni vlci bez partnerů. Samozřejmě všechnu soustrast Morfeovi.
"Náš alfa Falion je velmi velkorysý. Není moc pravidel, respektive se Ragarská smečka spíše řídí obecnými pravidly slušnosti a soužití, moc si nepotrpí na formality a opravdu spíše připomínáme bandu vzdálené rodiny, Ostatně zatím nebylo třeba žádné pevné tlapy, všichni členové jsou velmi spořádaní a slušní, nemáme konflikty," vysvětlila Saviorovi politiku Ragaru v kostce. Měla pravdu, vlků v Ragaru nebylo mnoho a právě díky tomu panovala velmi pohodová atmosféra, kdy nikdo s nikým neměl velký problém a jeden se o druhého staral jako o sourozence.
"Jen prosím nebuď tak mrzutý až jej poznáš," mrkla na něj, aby nezkoušel ani náhodou být za pana Nepříjemného hned při prvním setkání. Přesto samozřejmě věděla, že se Savior ukáže v dobrém světle, ať se mu Falion líbí nebo ne, Savior mohl být vlkem jakýmkoliv, ale měl své standardní slušné chování. Tedy alespoň v to Lennie doufala.
"Co se týče ostatní členů, jak jsem řekla, je nás opravdu maličko. Samozřejmě Haruhi a Sayap jsou náš starobinecký základ, slyšela jsem, že se tu také zabydlela dcera Danique, dále také velmi mladý slušný vlk a také moje kamarádka, která ač je mého věku, je asi jako já před lety. Samozřejmě mluvit s ní nemusíš, ale opovaž na ní použít byť jeden z těchto obličejů..." Hned poté demonstrovala hned několik grimasů, které byly velmi věrohodnými kopiemi toho, jak se na Lennie kdysi díval Savior a zakončila to ne velmi přívětivým pohledem již charakteristickým pro ne příliš potěšenou vlčici. "A věř, že tě zakousnu tentokrát doopravdy, je hodná a starostlivá, ale umí být hubatá a divoká," popsala Severku krátce a potě se na něj opětovně usmála. To popisování jí ale vrátilo k něčemu, co mohla Saviorovi připomenout, bude ostatně lepší, když nebudou velmi výřeční ohledně toho, že se teprve nedávno usmířili, když byli kdysi na nože.
"Kdyby přišlo na to, jak se známe, opovaž se zmiňovat fakt, že jsme si lezli na nervy, to nikdo vědět nemusí," drcla do něj lehce a vyskočila na všechny čtyři, aby si protáhla přední packy. Hned poté se převalila na bok do trávy vedle Saviora a užívala si příjemný pocit, za který vděčila faktu, že je opravdu zase po velkém dobrodružství doma.

<-- Armanské hory

"Že já jsem vlastně vůbec něco říkala, teď mi to budeš mlátit o hlavu pokaždé, když budu tvrdit opak," proklela chvíli, kdy o něm mluvila předtím kladně. Teď mu za to přála sedmiletou smůlu a žaludeční vředy.
Na malou chvíli byl o kousek napřed, to se ale změnilo ve chvíli, kdy konečně dorazili na území její smečky. Překvapivě měla dobrý pocit být zpět. Jaksi měla tušení, že jsou hory velmi dobrým útočištěm před všemi zlými anomáliemi Gallirei. Takže si oddechla, že bude mít alespoň chvíli klidu.
Hory se stále zdály být jaksi bez života. No to vůbec nevadilo, alespoň si mohla zvyknout na to, že je znovu doma. Ohlédla se, kde je Savior, neboť byl trochu tichý už co procházeli Ageronem. Řekla něco, co jej opravdu urazilo? Ach jeje, doufala přitom, že to tele si snad nikdy nic nebude brát osobně.
"Stalo se něco?" zeptala se lehce starostlivě, když s ním konečně srovnala krok. Jeho mlčení nebylo moc dobrým znamením. Tedy alespoň ne teď, když vedli velmi živý svižný rozhovor. Usadila se v trávě, která již moc zelenou barvou neoplývala a lehce hlavu naklonila do strany, neboť se snažila prokouknout Saviora. Její dobrá nálada se v jednu chvíli úplně vytratila. Netušila, co je najednou špatně a či za to může ona. Samozřejmě se mu v hlavě hrabat nechtěla, tak čekala co vlastně řekne.
"Nebudu tě trápit mými stupidními magiemi, slibuju," zamumlala, když už jí to ticho štvalo moc dlouho.

<-- Smrkáč

Nad jeho odpovědí naštvaně přimhouřila oči a nic neříkala. Oplývat sarkasmem bylo ostatně jednou z nejlepších vlastností. Sice se to nejspíše okolí moc nelíbí, ale Lennie si nemohla stěžovat, že by díky tomu její život byl o něco horší. "To už nebude trvat dlouho, dědko starý," zabrblala si pod čumákem pro sebe s protočenými očky.
Podivila se nad tím, že již jeho les neexistoval kompletně. To jako panoval požár, který celé místo srovnal se zemí? Či jej spolkla řeka? Kdo ví, jaký osud potkal Klímový les, neboť bylo jen těžké představit si, jak nějaká živelná pohroma kompletně vymaže z povrchu zemského celé jedno území. Nějakou dobu jí to ještě nejspíše v hlavě kolovat bude.
A opět se dostali do menšího stoupání. Ostatně hory již měli za sebou a tentokrát už se nedočkají chůze z kopce, nýbrž a jen do kopce. Nevýhoda života v horách...
"A taky tady byla smečka..." povzdychla si, když přecházeli přes Ageronský les. Byl to asi ten nejhezčí. Tedy alespoň Lennie jej měla ze všech těch bývalých území již zaniklých smeček nejraději. Přemýšlela nad pomyslnou mapou Gallirei. Byla poměrně prázdná, když nad tím teď tak Lennie přemýšlela. Poslouchala raději dál Saviora, který jí konečně prozradil, že není zrovna největším fanouškem magií. Respektive jich neměl tolik na výběr. A to si Lennie myslela, že je v tomto ohledu žabařem vlastně ona.
"Tak to je pěkně trapný," popíchla jej. Samozřejmě bylo vidět, že je ale zaujatá. Nesetkala se snad ještě s nikým, kdo by ovládal magii, která ovládala jakýmsi způsobem počasí. Mohlo to být zajímavé, pokud onu magii vlk velmi dobře ovládá. Lennie přemýšlela, kterou by ráda požadovala po Smrti příště. Byl to těžký výběr a nebyla si jistá, ale pravděpodobně si stejně nebude možno vybírat. A v tu chvíli Savior zase začal prudit.
"Bacha na jazyk, jeden dotyk a usmažím tě a místě," vynadala mu žertovně. Bylo by jednoduché udělat z něj uhlík než když se to pokoušela udělat příšeře, která byla šestinásobně větší. Možná by to mohla zkusit na další obědové oběti. Sice párkrát malý šok způsobila nebohé lani či malému ušáčkovi, jenže co kdyby je fakt nechala totálně upálit? Tak morbidní smrt. Chudáček ušáček. Lennie je fakt sadistická flundra.
"Nebyla to vrozená magie, nemyslím si, že bych dokázala něco takového za pomoci myšlenek. Ohledně očí... Jednou jsem se takhle jednoduše proudila. Myslím, že moje schopnost používat elektřinu začala přesahovat mojí dovednost telepatie. Jinak si to vysvětlit nedokážu," vysvětlila mu, že vlastně sama netuší, kde k nim vlastně přišla a čím si to zasloužila. Ještě neměla tu možnost zeptat se Života samotného. Vlastně se tam stále bála vrátit, co kdyby si jí tam opět nechal?
"Ale musíš uznat, že jsou zajímavé," zamrkala dvakrát, aby svá očka prezentovala co nejlépe. A ostatně tak tomu bylo. Neviděla za život moc vlků s jinou barvou očí, než bylo běžné. Pár výjimek bylo. Například Stella měla velmi zvláštní oči.

--> Ragarské pohoří (přes Ageron)

--> Mahtaë (sever)

Konečně se k ní hnědá koule připojila. Trvalo mu to a opět musel být pan extra, ale tak nějak všichni vlci jsou úžasní a skvělí, aby brodili řeku v pozdní části severu.
"Jo, jo. Sice nesnesitelná, ale tentokrát se ti to i líbí," vyplázla na něj jazyk a oklepala se ještě jednou ve vzdálenosti, kde si byla jistá, že jej nepokropí těmi několika kapičkami, ještě by pak nadával na celý les. Ušklíbla se na něj ve chvíli, kdy srovnali krok. Vypadalo to, že má něco za lubem. Ale ona navázala na konverzaci ohledně Klínového lesa. Samozřejmě už o tom slyšela i od jiných vlků, byla to kdysi velká smečka, tenkrát nebylo in být tulákem a hazardovat se životem. Vlci vyhledávali smečky ve velkém, což už se v dnešní době neděje.
"Kde to vůbec bylo? Tedy kde přesně, zmiňoval jsi něco málo, ale nejednalo se o nic konkrétního," zeptala se na jeho les, který už prý opravdu neexistoval. Narozdíl od Saviora byla Lennie snad skoro všude, tudíž jí bylo jasné, že by nejspíše na nějaký takový les narazila. Ale nic takového nebylo. Možná pouze má děravou paměť, či třeba netuší, že to byl právě jeho les. Ostatně netravila na Gallireie čas, když byl Savior alfa. Tedy možná trávila, ale ne zrovna v té oblasti, ostatně dlouho se držela pouze kolem Vlčího jezera a nikam moc nechodila, tam měla vše, co potřebovala.
"Odkud znáš Haruhi a Sayapa?" vyzvídala dál, upřímně jí tohle vše zajímalo, v dnešní době běžně naráží pouze na mladá ucha, kteří ještě ani nemají o čem vyprávět, nikoho neznají a jsou ještě nováčky v sousedství. Většinou jsou to tuláci, kteří neznají nic jiného než poflakování, možná proto je tedy Savior příjemná změna. Respektive je příjemné být ve společnosti někoho podobné věkové kategorie.
Rozhodla se, že bude asi nejrychlejší cesta přes hory. Ještě štěstí, že byla odpočatá, no netušila, jak se to bude líbit Saviorovi, hiking bez spánku a s plným žaludkem zněl jako špatný nápad. A právě proto přemýšlela, možná by mohli horami projít, aniž by museli šplhat. Možná by to mohli vzít po západním úpatí a snad nebudou muset jít do kopce dlouho.
"Mimochodem myšlenky ti nečtu, ale je problém někdy vlastní hlavu od něčeho takového ochránit, pokud někdy nad něčím velmi dost přemýšlíš nebo k tomu máš větší emocionální reakci, někdy to jednoduše zachytí moje hlava aniž bych chtěla, neboj, máš v ní takový bordel, že bych tam sama od sebe moc nehledala," ubezpečila jej. Navíc nebylo třeba, může se na vše normálně zeptat a je velká šance, že jí to řekne sám od sebe.
"Takže kromě země, co jiného máš?" zeptala se znovu, neboť tajnůstkařil teď on. A zatím se dostali k horám.

--> Armanské hory

<-- Náhorní plošina

Savior se začal obhajovat a vymlouvat, nad čímž se Lennie pousmála. Za normálních podmínek by ji nejspíše přepral, byl starší a byl to bývalý alfa samec, asi by toho moc nezmohla. Ale existuje fakt toho, že je Lennie vlčice a někdy dokonce i roztomilá. Možná by znovu naletěl.
"Dobře, tak si to brzy zopakujeme, připrav si další výmluvy tvé porážky," navnadila jej na možnou odvetu, kterou pravděpodobně prohraje, neboť to tentokrát bude nejspíše on, kdo zaútočí ze zálohy.
Nezdálo se, že by byl velký fanoušek rochnění se ve vodě. Lennie to taky nebrala jako její nejoblíbenější aktivitu, ale ve smečce chtěla mít velmi reprezentativní vzhled. Kdo ví, kdy smečkové území navštíví nějací zbloudilý tuláci. Ale nebrala mu to. Jednoduše se to vody vydala sama. Nejdříve pouze po břicho, aby se napila, poté celým tělem že jí koukala pouze hlava, ocas a malý hřbetní ostrůvek.
"Přátelé? No dovol, já jsem tvá psychologická pomoc!" pozastavila jej. Je to pravda? Opravdu tohle z nich teď dělá bližší přátele? Jaký to šílený svět. Ale neprotestovala, neměla protestovat proti čemu, tak dobře si s nikým již dlouho nepokecala a navíc o něm věděla poměrně dost a on zase o ní.
"Ale notak ty Špindíro," vábila jej poměrně nešťastným způsobem k sobě do vody. Samozřejmě jo, měla ho do vody jednoduše strčit, ale jaksi starý vlk tyhle triky znal a očekával, že už se o to ani vlčice nepokusila. Takhle samozřejmě vypadala rozumně a dospěle, ač ji samozřejmě něco tak podlého napadlo snad jako první. Samozřejmě musela přemýšlet, jak vlastně může přitáhnout takové strašidlo s sebou. Ach ach, a ještě by ho Mela vidět Haruhi! No to vůbec, Savior se vykoupe a hotovo, nesmí o tom být žádná další diskuze. Přemýšlela nad tím, co provede během jeho otázky ohledně obrany proti její zrádné magii.
"Těžko říct. Znám vlka, který proti tomu má nějakou speciální magii od tetičky Smrti, vlci mu pak myšlenky číst nemusí," zamyslela se. Těžko říct, poslední dobou to bylo lepší, když vlci nevěděli, že je její vrozená magie právě čtení myšlenek. Takhle si mysleli, že je paní Jiskřička již od narození a ono to bylo snad i lepší. Jenže Savior věděl, jak to doopravdy je a to, že se jí změnila barva očí nehrálo vlastně žádnou roli.
Nezdálo se, že by se mi do vody chtělo z vlastní svobodné vůle. No jo no. Když Savior nechce do vody, musí voda k němu. A tak vylezla z vody. Voda po jejím těle řekla jako divoká řeka. Neváhala ani chvíli a přiskočila k němu. Začala se velmi důkladně otírat svým dostatečně promočeným tělem, že byl za chvíli taky pěkně mokrý. A mohl si samozřejmě pak nadávat a trucovat jak chtěl, ale srst už mu nezůstala slepená krví skoro vůbec. Teď byla Lennie opět pěkně růžová a vydala se zpět dělat vodní příšeru. Samozřejmě zamířila na druhý břeh. On si Savior postaví most či co, když se nechce namočit. Nad touhle myšlenkou se ušklíbla.
Vyskočila z vody a oklepala se. Byli kousek od Smrkového lesa, ač tedy se tam velmi nedávno již jednou potkali, no v tu dobu nedávala Lennie moc velký pozor, kde to vlastně jsou. Počkala tedy na Saviora a poukázala čumákem na les. "Co Smrkáč? Taky jsi tam měl přátele?" zeptala se a sama vzpomínala na pár přátel, kteří kdysi les obývali ve smečce. Samozřejmě nejvíce ze všech ji chyběla Indil, která ať už je kdekoliv, snad je v pořádku. Doufala, že společně s Coffinem jednoduše odešli mimo Gallireu a měli někde hezký život, který by jim teď Lennie mohla závidět.

--> Erynijský les

Konečně se vydali na strastiplné putování do hor. Nejspíše jim bude po pár dnech lépe a další jídlo si dopřejí až v horách, kde se třeba bude moci předvést i Savior v tom, zda je vlastně alespoň trochu dobrý lovec.
"Jsi nějaký zamlklý," dělala si z něj okamžitě srandu, neboť upřímně mohli teď velmi vážně diskutovat naprosto o všem, ale nějaké ty srandičky a poznámky si neodpustí. Ostatně teď se nesly v přátelském duchu a Saviorovi se to očividně i líbilo. Bylo to zvláštní neboť se na první pohled vlastně nic nezměnilo, jen na to oba reagovali naprosto jinak.
"Upřímně tě od teď preferuji... V takovéto podobě, ale nesmíme přijít jako prasata," naznačila, že si udělají malou zastávku na koupání. Teplota vody sice už nemohla být tak příjemná jako v létě, ale dva severní vlky to nejspíše nebude více méně trápit. Proto ani neprotestovala, když sestupovali pomalým krokem k řece. Musela být opatrná, ostatně se teď nejednalo o vlky ale o dvě nadívané kulaťoučké koule plné srnky. Kutáleli by se dolů velmi dobře.
"Velmi dobré rozhodnutí ohledně velmi náročného života polštáře," zazubila se na jeho souhlas s tím, že se nakonec bude nejspíše živit službami pro starou vlčici. Pomoc důchodcům tak nabírá naprosto nový rozměr. "Jaké ty vlastně máš magie? Tedy kromě té naprosto očividné, zeptala se, neboť ji došlo, že tohle o něm vlastně nevěděla. Velmi jasné bylo jen to, že je jeho vrozenou magií země. Ostatně zelené oči, zelené odznaky. Ale kdo ví, zda ovládal i jiné magie.
"Mam tolik otázek, co jsi všechno dělal, co ses vytratil ze smečky?" zeptala se zvědavě. Samozřejmě ona už v tu dobu ve smečce nebyla. Ale celkem ji zajímalo, jak vlastně situace vypadala od doby, co se viděli naposledy.

--> Mahtaë (sever)