Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zákeřná... Kde jen tohle slyšela? Několikrát už za tenhle půl rok ano a pro jistotu vždy od Saviora. "Děkuju, že mi to stále připomínáš, pak to vypadá, že o tom nevím," ušklíbla se. Ta celá situace s Ragarem vyžaduje ještě více promyšlení, ale moc možností nebylo. Uvidí se, třeba bude moc líná...
Na to s jezevcem si jen odfrkla. Nevěděla, jak jezevec vypadá. Viděla medojedy, což jsou pořádné svině, taky rosomáky, ale jezevce? Nikdy tu čest neměla. Jsou to líné zadky a moc je vlk venku jen tak nezahlédne. Měla by si snad představit něco horšího? Krvelačné bestie... A když už jsme u těch bestií...
"Coury hnusné," podpořila slovně jeho zášť. Vlčice to byly samozřejmě hodné. Tedy alespoň z jeho vyprávění se nezdálo, že by to byly děti satana, to jen Savior choval negativní postoj k tomu všemu... Heh, submisivní chudinky, pomyslela si Lennie pobaveně. Možná kdyby nebyly takové povolné, nebylo by to takové. Ale tak díky coury, zasmála se v duchu a doufala, že jí třeba alespoň jedna uslyší, ostatně prokletá duchem ještě nebyla. Ale vyzkoušela si, jaké to je být jedním. Upřímně měly asi fakt nudný posmrtný život. Všichni ti mrtví museli mít nekonečnou nudu. Chudáci. Samozřejmě to brala humorně jako jejich minus, že jsou mrtví.
"Jak bych mohla na život zapomenout, když nám kopl Nym!" připomněla, že jedno to kouzlo narození měli ještě stále na krku, ač je to vlastně cizí a ještě ke všemu pořádný parazit. Ale nejsou vlčata vlastně taková? Vetřelci a parazité, přisajou se a čau, už to máte na krku pořád dokud to nejde hledat vlastní přísavky. "Nejspíše by mi nikdy neodpustila, kdyby věděla, co případně chci udělat s Falionem, takže jí to samozřejmě nikdo neřekne," ušklíbla se. Zákeřná... To rozhodně. Kde se to v ní ale poslední dobou bere? Však on nejspíše opravdu Savior měl nějaký ten vliv. Lennie už se necítila na to být hodnou dušičkou, která byla perfektním vojákem. Líbilo se jí jednat chaoticky. Něco jí říkalo, že tak chutná život.
"Opravdu nehrozí, že bys mě roztrhal, ani kdyby ses fakt snažil, slaďouši, sni ale dál," ušklíbla se nad jeho slovy. Nepotřebovala poměřovat síly na to, aby věděla, že by nejspíše měla i šance proti staroušovi. Už jen protože byl starý a zrezivělý a ona stále mlaďoch. Sice ne jako Falion, ale vlk se tam taky jednou jistě dostane, o to rozhodně neměla být nouze. Lennie už byla díky myšlenkám o krok napřed, a moc dobře teď viděla v praxi, proč jsou ostatní tak negativní vůči magiím jako myšlenky nebo iluze. Lennie ovládala pro jistotu obě, aby se neřeklo. Nikdo si mimochodem nikdy nestěžoval na magie jako je vzduch nebo voda, přitom se s tím taky dělat tolik zákeřností. Je to nejspíše tím, že jsou vlci s těmito magiemi poměrně vyrovnání a nekonfliktní. Ostatně největší průseráři jsou stejně vlci ohně.
Když zahlédla jezevce, naklonila hlavu na stranu a pozorovala jej, jak se kolébá ze strany na stranu sněhem, jako by se v něm měl velmi brzy ztratit. Poté se zasmála. "Přímo bojová mašina, tohle je jezevec ne medojed," vyhrkla během záchvatu nad rozkošným tlouštíkem. "Vypadá to jako Etney, stejně barevné, stejně ošklivé a stejně vypasené," snažila se, aby jí smíchem nezaskočilo, vypadal komicky. Pro záznam, lennie vlastně nikdy jezevce neviděla, ale takhle si to rozhodně nepředstavovala.

Nic nenamítala. Věděla, že má Nym rád svým divným Saviorovským způsobem, který někdy je mírně nepochopitelným. Ale usmála se nad tím, byl někdy roztomilý, když se stále snažil dělat ramena, ač to nebylo nutné. No on sám si dost často neuvědomoval to, že Lennie prostě všechno ví a všechno zná a je celkem k ničemu dělat ze sebe něco, co vlastně není.
Nastavila mu krk, když ji obemknul zuby a zasmála se tak, že cítila velmi dobře jeho zuby, když ji hrdlo dunělo. A neříkala nic, pouze se mu vydávala na náznak naprosté důvěry. To je samozřejmě lehce k nepochopení, neboť je Savior starý blázen a kdykoliv mu může přeskočit... Ale to už Lennie moc nezajímá. Ale stisk povolil a stačilo to něco v jeho mysli, čeho by se mohla chytit. Ona ostatně slova jako taková nikdy nepotřebovala. Bylo to drzé, ale rozhodně to ušetřilo dost času a stresu.
"Mám tě!" zasmála se mu v hlavě a potěšeně se k němu přitulila než vyskočila na nohy. Vítězně se usmála. "Až budeš připravený řekneš to i nahlas... Do té doby... To ponechme pouze v hlavě," odpověděla mu s úsměvem a poprvé se mu zahleděla na malou chvíli do očí, než rádoby změnila téma zpět na to, jaky měla sdílený odpor ke své alfě, ale o tom mohl vědět jen Savior. Zatím... A Nym? Ta tomu stále nerozumí.
"Nejsi, jediný kdo má takový názor, ale v tom trhání křídel by se mi hodila asistence," pobídla jej k tomu, aby se přidal s lehce jinačím zájmem. Lennie k tomu dospěla ze zkušenosti a Savior už takový byl. Ale co kdyby jednou Falion opravdu padl? Ragar bude bez alfy a to by mohla být pěkná příležitost.
"Ehm všechnu soustrast, ale byly to slabý odvárky, to se nedá srovnávat," řekla suše. Ano ano, rodina umřela, vlčice chcíply a co jako? Lennie je Lennie a to má v něčem výhody a nevýhody. Nevýhody jsou jasné - nemá skoro žádné přátele a nikdo s ní nechce trávit čas. Na druhou stranu je jako šváb a dokáže přežít svým způsobem snad úplně všechno a ještě se tomu pak tlemí jak magor.
"Šup na nohy, čas přestat být ufňukaná k****," zajásala s novou energii a doufala, že by jí třeba konečně taky už mohl pochytit. Ostatně bylo už na čase a všichni zúčastnění měli této verze Saviora plné zuby.
Pobídla jej gestem, aby mu dodala trochu kuráže a byla připravena použít i jemné násilí, aby jej opravdu dostala tam, kam musel jít, neboť sem jen tak znovu nepůjdou.
"Nic za zkoušku nedáš, oba už jsme stejně jen chodící mrtvoly a co je vlastně další ztráta blízkého v zemi, kde nic jiného než smrt není?!" namítala, když ji srovnával s každým, koho znal. Ona se nevzdávala lehce a ještě nějaký ten rok hodlala přežívat než bude plně připravena odejít.
"Tak je pojď alespoň pozdravit," obešla jej a strčila vpřed, aby se už konečně odhodlal dát do pohybu, bylo to jako přimět slona ke vstupu do domečku pro panenky.
"I malá věčně ubrečená Nym šla!" vydala ze sebe argument a rozběhla se k místu, kde se jezevec nacházel, posadila se a hodila po něm pohled tak nepříjemný, že jestli jej tohle nepřiměje jít, tak už nejspíše nic.

(Nechám tě napsat přesun až se ti bude chtít)

<-- Bažiny

Nym zamumlala, že by raději odešla za jezevcem sama. V tom případě ji Lennie ukázala cestu, kterou by se měla malá vlčice vydat. "Věřím, ti, dobře? Sejdeme se v tomhle lese, nikam jinam nechoď," řekla vlčeti a usmála se na ní. Nym byla vyspělá na svůj věk. Měla pouze několik zanedbateľných měsíců, ale zvládala to jakž takž s odřenýma ušima. Lennie si všimla přítomnosti dalších vlků, ale nezdálo se, že by jejich úmysly nebyly víceméně dobré. Alespoň takový byl odhad a právě proto ještě chvíli sledovala Nym, která se vzdalovala, aby dostala prostor. Mohla dělat co chce, nikdo ji nic nediktoval, jen musela mít na paměti to, že les neopustí. A Lennie ji v tomto věřila. V tu chvíli se obrátila na Saviora.
"Děláš jako by ses za mrtvolu sám neprohlašoval," odvětila mu s úšklebkem a nasadila klidný a možná lehce přívětivý tón. Postavila se po jeho boku a zrak upřela na vzdalující se Flundu.
"Neříkej, že je opravdu tak špatná, i já uznala, že to tak zlé není," drcla do něj přátelsky. Měla z něj nervy. Často. Možná až přespříliš často, ale vždy to bylo jako letní déšť, který přišel stejně rychle jako hned zase odešel. "Vážně toho lituješ?" zeptala se jej lehce posmutněle, neboť něco takového ji mrzelo. Samozřejmě řekla dost odporných věcí také, ale něco takového ji opravdu mírně ranilo. Moc tajemství s nikým nesdílela. Vlastně nikdy nesdílela žádná tajemství až na to, které uchovává s Nym a také se Saviorem.
"Nebudu lhát, že by se mi nelíbilo, kdyby jsi mě alespoň jednou také zachránil," změnila mírně tón hlasu, aby nebyl celý podtón konverzace mrtvolným. Dalo se to jen těžko, dlouhodobá nálada obou byla pod bodem mrazu a oba k tomu přistupovali jinak. Lennie stále držela onu fasádu bezproblémového života naprosto nezničitelné vlčice, ač sem tam poslední dobou pořádně z role dokázala vypadnout a Savior? Kašlem maskoval jakýchkoliv náznak přívětivého gesta a byl impulzivní.
"Když jsem chtěla, abys se mnou zůstal přes zimu, doufala jsem tak trochu, že bychom mohli být přáteli natolik, že už by se ti pak jinam nechtělo. Možná jsem se mýlila," řekla. Pohled měla stále ukotven na Nym, bylo těžké se na něj podívat.
"A i když je to někdy těžké a nejspíše tomu bude rozumět pouze hrstka," pokračovala a zdálo se, že takovýhle úhel konverzace není nic jednoduchého ani pro vlčici jejího kalibru.
"Tohle nebudu opakovat... Ale chci aby sis zapamatoval, že přes ty všechny hádky mi na tobě stále záleží a svým opravdu divným způsobem jsem v tobě opravdu kamaráda a společníka našla, takže prosím, ať ti ty dvě fúrie řeknou cokoliv, budu tu na tebe i na Nym čekat," šťouchla do něj čumákem.

Měla chuť ho sesmažit blesky i v této situaci, no držela se zpět a pouze skřípala zuby. Hověla si teď uprostřed bahna jakoby šlo o neškodný spa zábal a bahno lázeň. Přitom ale upírala zamračený pohled na Saviora a chtěla mu fakt něco udělat, neboť byl sobec na entou.
"To je technika toho, že mám v hlavě samé tvoje primadonské drama a nedávám pozor, kam šlapu," zavrčela na něj a doplula blátem jako bahnivá příšera k místu, kde by mohla vylézt z bahna ven aniž by k tomu někoho potřebovala. Nahoře se pořádně oklepala a podívala na hnědého vlka. "Raději bych zabíjela cizí než spáchala sebevraždu," pronesla chladně, jako by se jednalo o fakt a v tu chvíli se zdálo, že o tom vlastně nejspíše ani nebylo pochyb.
"Takže si krej záda. Uřvánku,"drcla do něj mokrým špinavým tělem a vystrčila nosánek jeste výše, jako by vážně byla mírně uražená. Ale je to jasné, budou bodovat vraždy nad sebevraždami.
"Já jim tak závidím! Závidím jim, že nemuseli snášet tenhle kus s****k, kterým díky nim jsi, takže já jim jdu velice nadšeně ironicky poděkovat, protože jsi prostě příšerný," zanadávala a vydala se směrem, kterým se vydali předtím, protože nic nehodlala obcházet. Má toho všeho plný zuby a dostala skvělý nápad, že si vztek prostě vybije po cestě, což začalo mírným hřměním, které se vzalo odnikud a zdálo se, že každou chvíli uhodí blesk, no nic se nedělo.
Chtělo to opět velký kus cesty močály, kdy jen mlčela, neboť se stále snažila vychladnout. Jen těžko se to samozřejmě dalo, ale snažila se uklidnit, už protože opouštěli hnusné bažiny a čekal je velmi brzy cíl. Ještě než tam ale dorazili, vyválela se ve sněhu natolik, aby už byla pouze modrá. Všechno bláto zůstalo ve vlčandělíčkách na zemi. Teď už byla ready na vše.
"Než tam půjdeme, můžu si tě vzít na chvíli stranou?" obrátila se na Saviora a tentokrát už byla klidná. Šla vedle Nym a pozorovala jí, aby zpozorovala její reakci na to, kde sídlil jezevec.
"Mám jít s tebou nebo to raději podstoupíš sama?" přitulila se k malému vlčeti, které stále chtěla zabít a zároveň chránit před celým světem. Je těžké si jedno svědomitě vybrat. Bezpochyby byli jen pár metrů od lesa, který Starling zmiňoval.

--> Jezevčí les

<-- Zarostlý les

Vše se zdálo poměrně v pořádku, Nym se držela morouse a bavili se velmi střídmě spolu, což bylo ideální. Možná by klidně mohli i lehce ubrat a ji třeba co ona ví... Beze slov. Ale to tak nešlo a nejspíše se tomu ani ona nevyhne. Bylo jí to jasné ve chvíli, kdy Savior velmi taktický nechal Flundu v první linii a sám se zařadil vedle Lennie. Nad tím vlčice protočila oči.
Hodláš rýpat, kre*éne, což? pomyslela si naštvaně a snažila si ho nevšímat. Nepresvedčil ji ani ton, jakým mluvil, nezajímala ji ona slova, která měl očividně na srdci, neboť měl teď pocit, že je její polonaštvaný pocit agónie jeho vina. Ani ne, ale taky na tom měl jistý podíl. Tu šlo spíše o to, že se zlobí na sebe, jak skvěle promarnila svůj vlastní život.
"Chm... Hleď si vlastní depky, starouši," procedila mezi zuby a nepodívala se, měla v hledáčku Nym, která byla nešikovné poleno a bylo velmi pravděpodobné, že jí někdo z bažin bude muset dříve nebo později tahat ven. Ale chtělo by se vůbec Lennie?
Možná je na čase usadit se zpět u Života a mít se fajn, byl by to život osamělý, ale jaký by v tom vlastně byl rozdíl? Možná bych se na to všechno vykašlat a konečně Smrti uznat, že je čas, aby si mě vzala. Ať chce nebo nechce, už bych se s ní o ničem nehádala... Všichni už tam stejně jsou...
Sem tam jí tlapa po kmenech uklouzla a ona tak musela velmi otráveně vyrovnávat, aby to nakonec s tou Smrtí nebylo opravdové. Ale tak by to chtěla, že? Přesto osud sám o sobě moc nepokoušela a spíše se soustředila na to, aby se do vody nedostala tak, aby se už nebylo možné na kmen zpět vyšplhat. Snad na tom Nym byla o něco lépe... Měli jít jižní cestou, aby to nebyla taková otrava. No alespoň se tu moc sněhu neudržovalo a bažiny kromě smradu zadržovaly také teplo.
A tak přemýšlela nad tím, co bude, až se vrátí do Ragaru. Její touha být součástí smečky byla na bodu mrazu. Cynthia, Styx, s jinými členy se zase měsíce neviděla, Starling nejspíše doteď běhal se sestrou, Matali se na Faliona opět vykašlala, kdo ví, kde je vlastně Severka... Byl to jeden velký chaos... Teď do toho všeho ještě Nym. Lennie si až teď pod váhou všech problémů uvědomovala, jak stará už na tohle vše mentálně vlastně v nějakých ohledech je. No a pak je tu ten kus ďábla, který bude prudit nejspíše pořád.
Nebýt toho, že mám větší starost o tebe a tu zmiji, už bych to vzdala... povzdechla si a rozhlédla se aby si rozmyslela další kroky tímto bludištěm kořenů, kdy sejít ze stezky znamená chcípnout. Ohlédla se s mírně chladným výrazem za sebe, jestli tedy ti dva už dávno nejsou pod hladinou, ale vše se zdálo být v pohodě.
A pak to přišlo. Ta myšlenka. Odporná a zrůdná, naprosto nepřirozená a přeci jen velmi běžná mezi vlky smrtelníky. Lennie se nad tím sama pro sebe ušklíbla. Všechny je prostě zabiju! usmyslela si. Styx, Cynthiu, každého, kdo se jí jednoduše nebude líbit, toho sežehne na popel a bude měnit jejich životy za ten svůj. Tak to také musí fungovat ne? O plán se nechtěla dělit, ještě by jí to zkoušeli rozmluvit. Ač tedy Savior byl dost sadistický na to, aby to alespoň neverbálně podpořil.
Zabije je a sežere. Končetinu po končetině, jejich kožichy si ponechá a bude je nosit na tom svém. Jejím srst párkrát zaprskala, jako by někdo zkoušel škrtnout zápalkou.
Měla bych lepší pocit? Možná budu alespoň na chvíli mít pocit, že žiju, zamyslela se nad tim a ohlédla se stále s poměrně zákeřným úšklebkem na ksichtě a přemýšlela velmi seriózně nad tím, zda by takový pocit měla i kdyby právě teď strčila Nym do bažiny. Bylo by to příjemné? Měla by výčitky? Savior je neměl, asi by je taky mít neměla. Hodí tam nejdřív Nym, pak tam strčí Saviora, který by se asi ani nebránil, když ho život Tolik sere... A pak by tam skočila taky... Ne. Pak by šla terorizovat co nejvíc jedinců a potěšit tak co nejvíce Smrt, aby s ní pak ta věčnost nebyla tak hrozná. Ale jak takhle nad vším přemýšlela, tlapka ji podklouzla a tentokrát se dřevo skoro až rozpadalo pod nohama, jak se snažila udržet balanc. Tak či onak skončila celým bokem ve vodě.
Co teď?!
Snažila se zachovat klidnou hlavu a nehýbat se, moc dobře věděla, že by to bezradnými pokusy o sebe záchranu jen zhoršila. Byla to karma! Někoho chtěla zabít a teď umře sama!
"A teď tu prostě umřu, ani nezkoušej ty tvoje kořenový pechtle mechtle," zavrněla spokojeně a položila hlavu na hladinu, čímž se zabořila do vody ještě hlouběji a jeji nohy objalo bahno.

<-- Východní hvozd (přes Kiërb)

Pokračovali dál lesy. Byla opravdová kosa, takže by dost možná Nym mohla i během cesty chcípnout... No co naplat, Lennie neměla moc náladu nad tim přemýšlet a dost možná měli najít nějaký alespoň trochu použitelný úkryt do doby, než se počasí zase trochu umoudří. Savior sice používal magii velmi neuváženě, aby vlčice udržel v co nejlepší kondici, ale zase by bylo poměrně nepříjemné, aby odpadl po cestě i on. Lennie ostatně neměla co vidět u jezevce, takže by tam šla vlastně zbytečně.
Jen něco zamumlala na souhlas, aby neignorovala Nym, když mluvila o své rodině. Upřímně si moc neuvědomovala o čem přesně je řeč, neboť je vlastně stále příliš neposlouchala. Nebylo ani moc co jí k tomu říkat, stejně měla Lennie akorát své velmi radikální názory, co se tohoto tématu týče a ty nebyly příliš vítány do konverzace, tak raději dělala, že tam není a byla ráda, že se alespoň Savior s Nym bavil a díky tomu vlčice nemusela. Jaké to milé překvapení, mohlo by to tak být až k jezevci. Nejraději by se sice vytratila, jenže tohle vše byl její nápad, tak pouze bludně pokračovala dva metry za nimi a pouze poslouchala.

--> Bažiny

50 bodů celkem

10b - 10% sleva u Smrti
40b - 320 oblázků

Argumentace budiž, sice to zní jak když se pes brání v koutě, ale bereme pravidla úkolu zpětně, velmi by pomohlo aby příště bylo vše jasné, aby tu pak nic takového nevznikalo. Taky by bylo fajn, aby se úkol přizpůsobil tomu, aby jej mohl plnit kdokoliv pokud si najde čas viz Riveneth...
Což takhle kdyby to bylo z trávy? To už by se jíst dalo? Příště to fakt chce polopatě napsat, že máme jít do kuchyně a splácat něco z lednice...

Jelikož už jsi to uzavřela s Wizku ve zprávách, řešit už to taky nebudu, jen je mi líto, že se díky drobnosti nekvalifikovala s ostatními. Ostatně vlk by si asi udělal fakt nepříjemnou chvilku při požírání párátka ;)

Letos kalendář hodnotím kladně za kreativitu a poměrně snadné úkoly, které mohl splnit skoro každý (ač jsou tedy všichni ostatní lenoši a vymlouvali se, proč si za den nenašli 10 minut času...) Sama jsem většinu úkolů plnila z míst, kde se prostě něco takového nedělá, byla v práci od nevidím do nevidím, ale i tak jsem letos chtěla mít splněny všechny úkoly. Nepovedlo se tak či onak...
Líbilo se mi pojetí toho, že byly úkoly zaměřeny často na ten vlčí pohled a nebyly jako ty běžné, co jsme plnily roky předešlé.

<-- Západní Galtavar

Mlčky pokračovala krajinou. Byla to velmi známá místa, pouze skepticky sledovala místo v dáli, kde se nacházela propadlina. Tomu místu se jen tak v blízké době nepřiblíží, není možná... Na otázku Nym neodpověděla, neměla důvod jí to říkat, stejně to všechno byly jen šílené myšlenky nespokojené vlčice, která už nevěděla co by. Neřekla vlastně už nic. Převzala roli mlčenlivého vlka tam někde vzadu ve chvíli, kdy se Savior začal zajímat o to, jak to s Nym je. Pouze je poslouchala a zařadila se tam, odkud celou situaci před malou chvílí pozoroval bručoun. Nad celým tím příběhem přemýšlela a věděla, že něco takového bylo opravdu bestiálním činem, kterého by se neměli rodiče nikdy dopustit, i když se jedná o krajní nouzi.
Pokračovali kolem Kiërbu a kdesi v dálce zahlédla les, který byl velmi povědomý, ale zdálo se, jako by vzpomínky byly až moc zaprášené na to, aby se k nim mohla svévolně vracet. Nezbývalo nic jiného než se zabývat znuděně a ne zrovna příjemně nalazeně počasí. Ostatně nejspíše začínala lehce pochytavat jeho náladovky. A tak pokračovala dál s tím samým výrazem a pouze sem tam sledovala, co ti dva před ní dělají. Ostatně co jiného ji zbývalo...

--> Zarostlý les (skrz Kierb)

Už jsem děkovala Darkie osobně, ale i tak, moc moc děkuju Zakarovi za krásný obrázek. Kládovec je nadaný
Všechny obrázky jsou moc povedené

<-- Ragar (přes Jedlový pás)

Sem tam se ohlédla, zda mají za zadkem stále Saviora. Samozřejmě jeho přítomnost vnímala sluchem a zároveň neočekávala, že by se zase sebral a zmizel. Přesto se několikrát otočila, aby na něm spočinula pohledem. Alespoň na malou chvíli, než se opět věnovala Nym.
Ohledně vlčice to byl lehce oříšek a Lennie se zdálo, že do Ragaru možná někdy může patřit méně než Cynthia, neboť ta nejspíše nebude tolik řešit to, jakým způsobem Falion nakládá s pozicí alfy. Muselo to být náročné, dělat tak důležitou práci a sám... To ale neměnilo nic na tom, že se choval mírně naivně a možná do cizích vlků vkládal až moc důvěry.
"Jestli to neudělá ona, půjdu já. Ostatně nesouhlasím s tím, jak volné vše je. Díky tomu bude mít nulový respekt od vlků, kteří mu nesahají ani po kotníky. Takové chování se dá očekávat od ambiciózních individuí, která by mu jednoho dne mohla konkurovat, protože ho nikdy nebudou respektovat a budou mít pocit, že by vše zvládli lépe... Jednou se to stane, pokud nezmění přístup," zakroutila nad tím lehce hlavou. Vrtalo jí to hlavou už nějakou dobu a je těžké říci, zda by něco takového bylo dobrým nápadem, byla vlkem, který se hodil do smečky a strádal, když by měl býti tulákem, jenže tahle politika se jí moc nezamlouvala a Ragar je kurník...
"Kdo ví, možná jednou tím vlkem budu já, pokud bude slabý a neschopný... Bum... Nahrazený, tak to v životě chodí. Se mnou by si z toho žádná Vochechule nedělala výletní místo, žádná blbá agresorka by se nenudila tak dostatečně, aby mě hodlala zkoušet... Žádný morous by se nemohl bez významu povalovat, kde se mu zachce..." Poslední případ byl samozřejmě myšlen na Saviora. Musela uznat, že tedy asi Falion shledal jeho přítomnost za nedůležitou po dobu, kdy s ním Lennie byla, ale takového vlka by neměl nejspíše ani Falion podceňovat. Kdo ví, zdálo se že s jednáním Ragarské alfy také moc nesouhlasí...
Lehce se nad tím ušklíbla. Takové rozkošné plány, které nikdy nebudou uskutečněny, no stále je tu důvod, proč nad tím vlastně nejeden vlk přemýšlí. Lennie nebyla jediná s takovým názorem.
"Pokud ti odpustí, skvěle, můžeme jít zase domů a možná se budeš cítit lépe... Když tě budou obviňovat, je jasné, že jsou to kre*éni, kteří si tě nezasloužili, protože každý dokáže ovlivnit do jisté míry svou smrt, ty jsi nic nezpůsobila, to jen oni nebyli dost silní na to, aby to zvrátili. Je mi trochu líto tvé sestry, byla nevinná..." oznámila Lennie realitu Nym a nehodlala se v tom více nimrat. Bylo to zbytečné, ostatně měla pravdu.

--> Východní hvozd (přes Západní Galtavar)

Savior nakonec souhlasil, že tedy zvedne zadek a přidá se na cestu. Jednodušší, než by asi kdokoliv čekal. No zatím se s tím nehodlala zaobíral. Šel a to bylo hlavní. Nezbývalo tedy nic jiného než dát vědět Falionovi.
"Beru Nym k jezevci pokecat s rodiči, jsou tak trochu kaput, ale nebav se s ní o tom, dokud ti to sama neřekne," vzkázala Falionovi skrze myšlenky, což by nemusel být těžký úděl, když on sám tuto magii měl. A kterou vlastně on neměl, že... Vzdálili se Cynthie a vydali se podél Ageronu.
"Vytvoř si smečku, která není vůbec hodná, naber do ní samý vostrý vlky a smaž každého cizince, co se na území opováží," zasmála se tomu, že by si Nym měla tvořit smečku. S lehkou rezervou jí tedy nabídla plán, který spíše zněl jako něco, co by spíše mělo zavánět právě stylem Lennie, která moc s cizinci jen tak slovíčka neprohazovala a většinou se chovala velmi nepříjemně a možná až i agresivně. Poslední výjimkou byl snad pouze Zakar, se kterým se začala bavit v trochu choulostivé situaci, kdy ze všech byly příšery.
"A se Cynthiou... Nebouchla jsem se do hlavy, je to jednoduché, prostě se jí zbavíme tím, že budeme předstírat přátelství, pak po ní prostě hodíme těžký kámen a rozmačkáme jí na červenou kašičku," ušklíbla se zlověstně a ohlédla se, jakým tempem je doprovázel Savior. Už byla o něco klidnější, když se zase potloukal pouze se svou myslí a ne ještě s jinými vlky. Držela si s Nym odstup, aby měl prostor a byla připravena pštít Nym pokaždé, když se třeba na vlka pokusí mluvit, bylo jen na něm, kdy se bude chtít bavit, ostatně Lennie řekla, že si na to počká i celou zimu, pokud by tomu mělo být právě takto.
"Samozřejmě na detailech smrti se pak ještě můžeme domluvit, nejspíše to bude něco velmi grafického..." zalibovala si a hodila podlý pohled na Nym. Bylo jasné, že by se
Stále si během toho všeho dělala starosti o to, co vlastně ti její rodiče budou mít na srdci. Jenže ať už to bylo cokoliv, pomůže to jednou Nym. A je jedno, zda půjde o negativní či pozitivní rozhovor. Pokud budou rodiče za jejich smrt vinit vlče, jednou Nym sama uvidí, že někdo takový si vlastně ani žít nezaslouží...
"Upřímně je dobře, že jsou tvoji rodiče v hlíně, svět nepotřebuje takové supy, takže ať ti řeknou cokoliv, nedělej si z toho velkou hlavu," upozornila Lennie mladou vlčici velmi vážným tónem. Lennie nejspíše bude jen přihlížet, neboť neměla zrovna nikoho, s kým by hodlala navazovat kontakty. Samozřejmě tu stále byla Scarita nebo Indil, ale ty Lennie nechtěla budit z mrtvolného spánku, pokud tedy jsou vlčice vůbec mrtvé. To trojbarevná vlastně nikdy nezjistila, Život se takovým otázkám vyhýbal a Smrt se s ní bavit nehodlala už vůbec.

--> Západní Galtavar (přes Jedlový pás)

<-- Ragarský úkryt

Dalo se očekávat, že bude sněžit už od rána. Jen co vlčice vystrčila hlavu z úkrytu, už ji zastudil čumák. To si z ní vločky dělaly přistávací dráhu. Podívala se, kde je Nym, tak mladá musela na sníh už být pořádně zvyklá. Vlastně nebylo jasné, zda se vůbec někdy pohybovala v krajině, kde není sníh skoro nikdy. Lennie vyplázla jazyk, aby zachytila několik těch malých pěkných vloček, které se roztály skoro okamžitě, když dopadly na povrch drsného růžového jazyka. Sníh byl jeden z důvodů, proč si Lennie vybrala Ragar, byl tu celoročně, proto nejspíše nebylo žádné překvapení, že zase sněží. Ač tedy teď se zdálo, že by sníh mohl konečně ovlivnit i zbytek Gallirei, neboť doteď sněžilo pouze v horách. Měla ze sněhu většinou dobrý pocit, ostatně kdo by nemiloval něco tak krásného? Navíc se v něm dalo dobře hrát. Kéž by ale vlk poté neměl promáčený kožich jako vydra, která právě vylezla z řeky. Ale ani to většinou Lennie nezastavilo v dovádění, ač je tedy již dospělou vlčicí. Bílá pokrývka je pro ni věčnou připomínkou mladí a vlčecích let, kdy takto dováděla se sourozenci... Něco, co Nym pravděpodobně nikdy nezažije, neboť měla opravdu příšernou rodinu, ale tak karma je zdarma. Chtěli ji mrtvou a teď jsou mrtví oni, dobře jim tak. Bylo chladno, a i když to nebylo přímo novinkou, i vítr měnil ráno na opravdovou kosu. Ale bylo to jedno z těch lepších dní, kdy ráno stojí opravdu za to. Sněhové vločky poletovaly kudy se jim zachtělo a spíše se líně sypaly než aby se jednalo o velkou chumelenici. Sněhová mračna ale nepokrývala celou oblohu, východ byl čistý, možná jen trochu mlhy zakrývalo vrcholky kopců v dálce. Díky tomu to celé nádherné zimní ráno doplňoval krásný východ slunce, který byl vždy z hor hezký. Lehce se oklepala, neboť už měla za tu dobu kožíšek plný vloček a stával se z ní poměrně rychle sněhulák. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak pěkný je první sníh, povzdechla si a na malý moment si vzpomněla na to, jakou radost měl Savior, když poprvé jeho tlapky spočinuly na sněhové pokrývce Ragaru, ačkoliv se radost celkem průstřelně snažil skrývat. Lennie věřila, že byl ale velmi upřímně šťastný a právě proto to s bručounem jen tak nevzdá. Pokračovala čerstvým sněhem dál do nížin a sem tam se ohlédla, jak asi reaguje Nym na to, že konečně sníh padá i z nebe. Viděla vůbec padající vločky někdy? Možná se měla zeptat. Třeba neměla sníh vlastně vůbec ráda. To, že pochází ze severu ještě neznamená, že musí milovat sníh. Lennie ho měla ráda, bylo to nejlepší roční období a sníh je prostě prima, jenže jaký na to má mladá názor? "Hej Příšerko, jak se ti líbí letošní první sníh?" optala se mile malé vlčice, která opravdu musela padající sníh vidět poprvé naživo. Kéž by měly čas hrát si. Jenže nebyl čas, měli velmi důležitý úkol. Sníh počká, ostatně je teprve začátek zimy. A tak se ještě jednou podívala k nebi se spokojeným úsměvem od ucha k uchu.
...
"Jestli nebudeš žrát lovené maso, umřeš během zimy a uděláš Vochechuli radost, to nechceš ne?" pokárala vlče lehce, neboť teď už bylo jasné, v čem je vlastně problém. Nym neměla ráda lovené maso, vlastně nejspíše vše bylo spjato s tím, že se musí ona kořist ulovit a to se vlčeti nelíbilo. Taková malá moralistka. Takovou radost Saviorovi neuděláš, ne? pomyslela si v duchu, neboť věděla, jak k tomu on přistupoval a nejspíše teď nemusel to zrovna dvakrát existenci Nym. Přesto ještě v tomhle ohledu neházela ručník do ringu. Ostatně Savior tak nějak nemusí teď všechny stejným dílem.
"To nechme stranou, ano?" usmála se na malou a lehce zmírnila tempo, aby vyrovnala krok s maličkou. Štrádovaly si to přesně tam, kde se nacházel Savior a Cynthia. Na malou chvíli se ale zastavila, když zavětřila nové pachy na území. No přesto se nechtěla zastavovat. Čapne Saviora a může je jít otravovat Vochechule. " U Saviora si jeho přízeň musíš zasloužit, zatím nejsi nic víc než otravné vlče, nevidí ty tvoje kvalitky, asi bych mu měla připomenout, že já vyrostla taky v krásnou, silnou a chytrou vlčici, a to jsem v mládí byla přesně jako ty. Ani nevíš, jak mě nesnášel. A na neměla ráda jeho. Dělal neskutečně chytrého za každé situace a byl arogantní," vyprávěla Nym o tom, jak se s hnědým bručounem vlastně znali, neboť doteď to nebylo pravděpodobně moc jasné, kde se u nich přátelství vzalo. Vlastně to ani doteď nedává smysl. Ale to co předtím nefunguje teď šlape.
"Neříkám to ráda, mladá, ale měly bychom přijmout Cynthiu, je to blbka a mele kraviny, ale pak přijdou vlci jako Styx a kdo ví, koho bys raději měla na své straně," podívala se na ni lehce naštvaně, neboť zrovna dvakrát nechtěla být se Cynthiou zadobře. Jenže situace byla taková, že se teď nachazely v jedné smečce. A do doby, než se jí někdo zbaví, měli by jí alespoň tolerovat.
"Samozřejmě se zbavíme té zjizvené potvory. řekla odhodlaně Lennie, neboť nevěřila vlčici ani slovo a rozhodně nehodlala čekat, až udělá nějaký průšvih. Je tedy jasné, koho sejme blesk jako první. Bylo jasné, že vlčice nebude velmi oblíbená mezi ostatními členy a nejspíše Falion celý příběh přehodnotí, až si s ním Lennie půjde velmi vážně promluvit, neboť tohle nebylo vhodné chování alfy. V tom měl Savior rozhodně pravdu. Ale teď se zdálo, že bude mít své problémy. Ostatně byly v jednom chvíli s Nym v bodě, kde slyšeli ozvěny od těch cizinců a zdálo se, že Faliona znají. Tak to by bylo o problém méně.
Bylo podivné, kde se vlastně Savior se Cynthiou nacházel, ale tak co se dá dělat, trochu si odfrkla, když se musela ponořit do houští, ale neprotestovala nahlas, ještě by se toho pak chytila Nym. Šla více méně po pachu, dokud nezaslechla hlasy. Jednalo se samozřejmě o velmi známé hlasy a tak se lehce pousmála a mírně zrychlila. Stále měla Nym hezky u sebe a sem tam kontrolovala, zda mladá drží krok. Teď už musely být viditelné i pro dva vlky, ke kterým mířili.
Podívala se mlčky na Saviora a zamračila se na Cynthiu. Poté se podívala na Nym a mírně se k ní sklonila. "Půjdu hodit slovíčko s Vochechulí, tak prohlídej bručouna, ať ti neuteče," pousmála se na Nym a pokývla směrem k Saviorovi. Poté se podívala na Cynthiu a mírně si odkašlala.
"Na slovíčko," pokývla stranou a mírně se oklepala. Nehodlala si dnes z vlčice utahovat, ostatně ona je chodící vtip sama o sobě.
"Falion tu vlčici přijme a budou problémy, nejde tak ani o to, že by něco chtěla v budoucnu provádět s Nym... Ta vlčice je svině sama o sobě, navrhuju tedy dodržet ... ehm příměří, než bude takhle špína pryč," řekla. Nelíbilo se jí to, ale priority jsou priority, Cynthia byla spíše hloupá a otravná vlčice, kterou máte chuť zabít jen za to, že dýchá. Jenže ta Styx... Ta jde prostě první na porážku. "Falion je bláhový, moc dobrosrdečný, a ač umí číst myšlenky, neproklepne si jí ani náhodou, takže ... Teď půjde řešit cizáky, znají ho, ty bys mohla dát pozor, já jdu s Nym k jezevci, jdeme pozdravit její debilní rodiče a zase se vrátíme, věřím, že nenecháš tu debilku řádit, jestli ne ti tohle místo v horách dost dobré," odsekla a odvrátila se od ní, nepotřebovala od ní nic slyšet, své řekla a bylo jen na druhé vlčici, jak k tomu hodlá přistupovat.
Pomalým krokem se vydala k Saviorovi. Mlčela a přeměřovala si vlka pohledem. Vypadal furt stejně, no zdálo se, že je ještě více nervní díky Cynthie. Kdo by taky nebyl.
"Jdeme k jezevci, ty jdeš s námi, můžeš klidně celou cestu mlčet, ale víš jak... Miluju tvojí společnost... I když jsi zahořklý morous," usmála se něj a drcla do něj lehce. Samozřejmě ho dráždila snáď ještě více, ale Savior jednou přijde na to, že je ještě na tomhle světě někdo, komu na něm záleží. Posadila se vedle něj a hlavu mu položila na plec. "Prosím, bručoune," zašeptala tiše a lehce se o něj otřela. Něco takového bylo už možná velmi riskantní, ale Lennie se tím poměrně bavila. Ostatně věřila, že Saviora dokáže nějakým způsobem dostat zpět. A začíná to u jezevce, kam by měl bez protestů jít.
"Měla bys mu poděkovat, že tě šel ke Smrti hledat," pobídla Nym v duchu, neboť to byla pravda. Byla hloupost, že by Nym výhradně nesnášel, to by jí nehledal až v zřícenině. Bylo to pěkné gesto, které ale stálo možná až příliš.
"Víš, že jestli nepůjdeš po dobrém, může to jít i po zlém," zakřenila se. Samozřejmě věděla, jak velmi zbožňuje metody, které lennie k přemlouvání může používat. Mohl si vybrat ze široké škály mučicích technik, no Lennie je samozřejmě používat nechtěla. Ostatně mu to i slíbila a slib stále hodlala dodržet, ač tedy není jednoduché s ním momentálně komunikovat.
Možná chtěl být sám, ale to by se pak měsíce utápěl v tom všem, že bude lepší se vnucovat, dokud to nebude natolik otravné, že si to rozmyslí a raději bude o něco méně depresivní...

Zrúcanina vyzerala stále rovnako príšerne ako bežne, nič sa nezdalo byť iné, stále stála tam, kde by ju vlk bežne hľadal a snáď ani jeden kameň nebol inak.
"No snáď je tá sviňa doma," pretočila nad tým Lennie oči a vydala sa za svoju tetka do jej veľmi skromného domova.
"Ťuk, ťuk," zvolala veľmi drzým spôsobom, keď sa cez jeden priechod dostala do temnej miestnosti, ktorú oblizovala iba svetlo zeleného ohňa v lúke. "Napadlo ťa vôbec niekedy, že by ti treba prirodzené svetlo dodávalo lepšiu náladu," predniesla, keď vlčicu konečne uzrela v pološere. Len tak odpočívala na kamennom uprostred miestnosti a nemienila pre Lennie pohnúť ani brvou. Túto vlčicu vzdala už pred nejakou dobou. Šetrila sily pre inú vlčie háveď, ktorá si príde diktovať svoje nové požiadavky.
"Hej, to sú nové kosti, tak rozkošné!" vyzerala z malej bielej kostre, ktorá stále ešte nestačil život zašpiniť, takže bola ako päsť (//google říká, že to je správné, no mě se to nelíbí :D) na oko v bežne temnej miestnosti. Lennie si kostru chvíľu prezerala, kým to nebola nuda, takže sa zmestila vedľa Smrti, ktorá z toho nebola priamo nadšená, no nakoniec miesto pre vlčicu na kameni urobila tiež.
"Takže kto ťa tu bol tento týždeň otravovať? Spýtali sa ťa vôbec, ako sa máš, alebo zase boli neslušní ako vždy?" spýtala sa mierne otrávene. Bola to pravda! Vačšina vlkov sem nabehne s tým, že majú veľa kamienkov na ktoré Smrť dobre počuje a nič iné by jej zaujímať nemalo. Hneď potom si začnú diktovať svoje požiadavky a nič viac.
"Pár ich tu bolo, poznáš to," predniesla veľmi otrávene a uškrnula sa pri pohľade na belostnú kostru. Najskôr bol jeden vlk veľmi nepríjemný. Dobre mu tak.
"Pamätáš na tú malú flundru Nym?" spýtala sa svojej tety a pozrela sa na nej. Stará vlčica privrela svoje smaragdové oči a prikývla. "Nechceš s ňou niečo urobiť? Už jej mám fakt plné zuby," povedala Lennie a Smrť sa mierne začudovala. "Už sa ti nepáči byť matkou?" spýtala sa ľahko zádrapčivý a Lennie sa zamračila.
"Zbav sa jej, robí akurát bordel, Cynthia je ešte navyše stále na území a ja už by som sa na to najradšej vykašľala!" posťažovala sa veľmi otrávene. Nemala posledné týždne pokoj a jej život vo svorke nebol nič moc. Pravdepodobne neznášala viac členov než mala rada a najradšej by ich všetky do jedného pochovala pod sneh. Do jari by ich tak rovnako nikto nenašiel.
"Robíš ako by si nemala dostatok sily na to, robiť si všetko po svojom, hovorila som ti, že sa ti v žiadnej svorke páčiť nebude," predniesla Smrť tak, ako by Lennie bola malý spratek, ktorý si nikdy nenechá poradiť. V tomto má ale stará vlčica pravdu.
"Nemienim celý život zostať v kopcoch, je to nuda, prečo si asi myslíš, že som si nechala nadeliť tento život, otec ma ani nenechá pomáhať mu!" zavrčala nad myšlienkou toho, že kedysi každý deň počítala kvety v jaskyni Života a to naozaj nie je žiadna zábava.
"Uvidím, čo sa dá robiť ohľadom tých vlčica, ale očakávam, že by si sa mohla trochu ukázať a urobiť ma hrdú," podpichla Lennie trochu a vlčica sa na nej pozrela spýtavo.
"Hovoríš mi, že by som ich mala zabiť ja?"