Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Louka vlčích máků

Nevypadalo to, že by se Savior momentálně hodlal připojit, proto lennie chytila maso do zubů stále ještě poměrně naštvaným způsobem a už si to štrádovala zase jinam. Ostatně on by se měl taky brzy sebrat a pohnout zadkem, neboť už jej znovu křísit nebude, až ho zase Smrt bude chtít.
Zastavily se až na místě, kde bylo poměrně fajna Lennie hodila před Nym jídlo. Ani ji nic nemusela říct, neboť bylo jasné z jejího přísného pohledu, že jí nehodlá přemlouvat, aby do sebe kus démonického kdysi nemrtvého Ddaňka nasoukala. Sice mohla předtím Nym tvrdit, že hlad nemá, je že se jí nikdo na nic neptal a v těhle věcech bylo lepší poslouchat. Ostatně se Nym jistě nechtěla momentálně s Lennie hádat. Teprve až teď se uklidnila a jiskření ustálo.
"Takže... Jdeme domů, či bys něco chtěla jít ještě někam jinam, než se odebereme zpět a všichni tam zůstaneme ještě nějakou dobu, takže si vyber, dokud je to možné," šťouchla do Nym, když se vybraly směrem, kterým se dostanou do hor. Bylo by dobré zůstat tam nějakou dobu a dát pokoj s celou Gallireou, která se poslední roky snažila aktivně zabíjet vlky. A to se Lennie zdálo, že je vlků dokonce méně. Možná už si Smrt vybírala aktivně i předtím... Kdo vlastně ví.
Byla mírně nesvá z absence Saviora, ale byla si jistá, že se k nim později přidá. Přece by Lennie Jen tak nenechal o samotě. Ne po tom všem. Ačkoliv se to teď zdálo jako skvělá příležitost pro Smrt, která hovtouzila mít ve sbírce jako všechny ostatní dosavadní partnery Lennie. Savior nikam nejde a basta, však ona si ještě s tou fůrií půjde hezký popovídat z očí do očí.
"Chci to vzít přes Asgaarský les, Savior se dost kroutil, ale taky se tomu nevyhne. Zná alfy. Byli spolu kdysi v jedné smečce. A mají mladého vlka, se kterým by ses mohla případně seznámit. Je pravděpodobně podobného věku," oznámila Lennie plány návštěvy, kterou si vlastně vymyslela sama. Savior sice může odmítat jak chce, ale Lennie by si ráda poslechla pár historek o tom mladém zlém Saviorovi. Ostatně zrovna takových věcí není nikdy dost. Rozhlédla se. Konečně bylo skvělé počasí na to uvědomit si, kde vlastně jsou a kam se vydat. Polohu Asgaaru znala, jako mladá tam velmi opovážlivě běhala. V té době byly alfy teprve alfami chvilku a nikdo nejspíše nějaké cizince jen tak neřešil. Dost možná ani nebyl nikdo, kdo by se takového úkolu ujal. To jsou časy...

--> Středozemní pláň

<-- Zlatavý les

Savior nebyl dnes velmi výřečným. Tedy rozhodně ne teď. Třeba je jen znaven tím, co si Smrt přichystala. Ostatně byl to stařeček, kterého by teoreticky vzato měla unavit i krátká procházka po rovině. Jak by tedy asi měl dělat takové věci, které vlci zažívají celý život, ale s věkem se to stává těžší a těžší. Lennie si upřímně nepamatovala, že by je krajina chtěla zabíjet tak často, jako tomu je teď. Buďto je to špatná paměť, či je to pravda pravdoucí. Byl zticha, a to bylo Lennie dost nepříjemné. Proč je zase tak zticha. Slyší jí vůbec? Nikdo jiný si na hrom nestěžoval. (Neboť to všichni ostatní v lokaci ignorovali.) Ačkoliv tedy hnědý agromedvídek, což se splácanina agresivního medvídka, byl ze všech nejblíže. Normálně by to asi ignorovala, ale právě málem oba chcípli, a to ticho bylo k nevydržení. Ale její myšlenky se přesunuly od Saviora k malé Nym, která byla kdesi schovaná a snad unikla pozornosti Smrti a byla v pořádku. Lennie jí v tomto věřila. Ostatně malá vlčice chtěla volnost a důvěru dost často a tu si u starší vlčice vysloužila během výpravy za jezevcem. Tak doufala, že i tentokrát to zvládla dobře a nic jí není. Na malou chvíli pustila nohu, neboť se to nezdá, ale něco takového je poměrně těžká věc a chce to chvilku odpočinku.
„Myslím, že bychom měli Nym seznámit s jiným vlčetem, myslím, že bys měl vše se Sigym urovnat a myslím, že by bylo vhodné to udělat ještě, než se vydáme do Ragaru. Či tedy můžeme odvést Nym, seznámit tě s Falionem a vydat se ještě na chvíli mimo, ostatně většina smečky bude stejně zalezlá na území… Navíc mám nevyřízené účty s jednou starou známou,“ zavrčela Lennie na závěr naštvaně a oklepala se. Sníh tál, zima už nebyla tak velká. Konečně přežili zimu. Ještě to nechtěla říkat nahlas, mohla do nich vrazit nějaká další mrtvá laň a bude po nich, ale Lennie už teď přemýšlela nad tím, jak poměrně dobře zvládli situaci.
Opustily je koruny stromů a před nimi byly jen velké nánosy sněhu, které pod sebou skrývali to, co běžně v jiných obdobích vypadá jako máky. Teď z nich nebylo nic, ale Nym se někde schovávala dozajista. Lennie hlasitě zavyla a přála si, aby se malá okamžitě ozvala. Přesto na odpověď moc nečekala a vydala se po pachu. Jenže mladá dáma byla samozřejmě poměrně chytrá a udělala si pojistku, aby ji vlk jen tak nenašel. Ani stopy nedávaly moc velký smysl. „Alespoň není idiot,“ řekla Lennie pobaveně. Sebrala maso, které předtím pro další pauzu položila na zem a vydala se jednoduše za čumákem, protože jí nic jiného nezbývalo.
Po nějaké době, během které dva vlci bloudili krajinou, zaslechla konečně kdesi v dálce hlasy. Nym to byla jistě, ale kdo je to s ní? Lennie pustila kus masa, nechávajíc Saviora, aby se teď ujmul role nosiče potravy a rychle vyrazila z hlasy. Poskakovala tak, aby jí sníh nedělal příliš velký problém, ačkoliv se bořila při každém dopadu. Za malou hroudou se krčila mladá vlčice a nějaký cizák. Lennie už za běhu zavrčela a neztrácela na tempu. Skočila mezi vlky a zaujala ochranou pozici vůči Nym, aby si cizák dával pozor. Kožich jí praskal, prskal a blikal elektrickými výboji, jako by byla nejlepším vodičem, který jste na širém světě kdy viděli. Vrčela a cenila na něj zuby, Nym byla stále vystrašená, to cítila už v době, co se k nim blížila. Sice tenhle cizák nemusel být špatný, ale to Lennie nezajímalo. Působila velmi nepřátelsky s tou vší krví daňků, kterou měla po těle a velmi naštvaný výraz naznačoval, že by se vlk raději měl ztratit. „Konec konverzace,“ zavrčela na něj a ohnala se k němu, aby se raději vzdálil od mladé vlčice a velmi nepříjemné Lennie. „Jdi za Saviorem, odcházíme, míříme domů, neodmlouvej a jdi,“ zavrčela na Nym. Po chvíli se k nim přidala. „Omlouvám se, ale po tom, co udělal Duncan jsem skeptická, není tu bezpečno, budeme pokračovat domů,“ oznámila Nym, aby se trochu ospravedlnila ohledně toho, proč na cizáka nebyla nejmilejší. Není čas ztrácet čas a bude lepší, když se vydají na sever, dokud jsou ještě řeky zamrzlé.

--> Náhorní plošina

Tak to by bylo. Nejspíše to nejhorší měli za sebou a Smrt zase odešla s prázdnou. A Lennie se tentokrát ani nenamáhala. To je tak, když máte špatné magie, kterou jsou věčně nevyužitelné a k ničemu. Ale zase se hodí na jiné věci. Třeba na vyprášení kožichu debilních vlčic, a díky tomu by Lennie nikdy neměnila.
"Skvěle, teď ho ještě zabijeme," zahlásala Lennie k Saviorovi, neboť nebyl stále jeden mrtvý. Nadšeně dohopsala k jámě a podívala se na daňka, který stál dole a snažil se najít způsob, jak se ho zbavit. Nakonec našla velmi decentně vypadají kus zeminy na okraji propasti. Asi by stačilo jej trochu podpořit a kus šutru by se odlomil. Lennie tedy na nic nečekala a kožíškem jí probliklo několik malých výbojů, než se z čístého nebe objevil blesk, který zasáhl kus země tak velkou silou, že se kus odlomil a dopadl příhodně přímo na daňkovu hlavu, kterou rozmačkal opravdu pořádně. Když prach ustál, Lennie ještě stále oddechovala jako by se byla proběhnout podél Mahtaë, ale výsledek byl jasný. Tohle byl její první blesk z fleku. Velmi nadšeně se usmála a radostně poskočila. "Viděl jsi to?!" zahulákala na Saviora nadšeně a podívala se na své dílo.
"Můžeš ho prosím dostat nahoru?" podívala se s prosbou na Saviora, a poté pohlédla zpět dolů na dno propasti, kde už se válelo pouze tělo s rozmačkanou hlavou v zakrváceném sněhu. Bylo ted konečně po všem a klid. Vlci se začali stahovat pryč a brali úlovky tak, aby měli co nejvíce. No nikdo se neobtěžoval s tím na dně jámy, takže to byl jejich zasloužený kus fláku.
Pustila se do jídla bez většího váhání, neboť věděla, že zase nějakou dobu maso neuvidí, ačkoliv to tvrdili i před pár dny, kdy se nacpali taktéž. Kdo ví, život je jednoduše nevyzpytatelný a má vždy hodně náhod. A nezbývá tedy než toho využívat. Nechtělo by se jí to nějakého daňka, který předtím byl chodící mrtvolou, ale hlad je hlad a nouze nouzí, takže to bylo lepší neřešit a nacpat se k prasknutí na horší časy. Zima sice velmi znatelně povolila, ale ještě není nic vyhráno a musí se počítat snad úplně se vším. Konečně dojedla a ani se nehodlala zastavit. Je čas najít Nym. Oklepala se, ale nijak to nepomohlo od zakrváceného kožichu. Savior to velmi dobře maskoval tmavou barvou srsti, ale Lennie byla teď dosti možná spíše červená vlčice s tmavě šedými zády. Jednoduše nebylo na prsou a předních nohách jasné, zda je vůbec šedá či červená. Snad cestou najde fajn sníh, který by postačil k vyválení. Všechen tady kolem byl promrzlý a moc by krev nepobral.
"Fajn, tohle vezmu Nym a jdeme, měla by čekat mezi máky," řekla Lennie hnědému a chytila zadní nohu daňka do tlamy, aby ji mohla táhnout. Byl to těžký kus, ale alespoň se vlče dostatečně nažere. "Všichni vypadají naprosto příšerně, jako by nejedli celé měsíce," postěžovala si Lennie, neboť to byla nějaká doba, co naposledy až doteď viděli nějaké cizince. I sám alfa Sarumenské vypadal tak nějak jako vybledlá květina. "Myslíš, že Ragar těžkou zimu v horách ustál?" zeptal se starostlivě, ačkoliv ono místo zrovna dvakrát v lásce neměla.

---> Louka vlčích máků

Lennie I Savior najednou z ničeho nic spadli do hluboké propasti, kterou Smrt připravila. O sebe tak velký strach neměla. Měla strach o Saviora, který byl hlavním terčem. "Přestaň si léčit komplexy z toho, že tě nikdo jako partnerku nechce a laskavě se přestaň zbavovat těch mých," zahulákala naštvaně jakmile popadla dech a odebrala se na kraj propasti, kam nedopadalo tolik sněhu jako uprostřed. Podívala se vzhůru a zahlédla toho největšího paroháče. Skvěle...
"Jestli ho zabiješ, zabiješ i mě a věř, že to je přesně to, co nechceš, představ si moji duši, co s tebou bude napořád, přesně tomu se chceš vyhnout," zavolala na ní Lennie a doufala, že se nad tím Smrt opravdu zamyslí a vzpomene si, že má vlčice pravdu a opravdu se v posledních letech snažila udržet strakatou naživu jen z toho důvodu, aby jí pak nemusela v posmrtném trpět, neboť se jí kdysi moc nepozdávalo, že by musela s jeji duší asi nejaký čas trávit, ačkoliv to se jí nechtělo.
"Musíš se dostat nahoru! Jdi!" řekla energicky Saviorovi, když si všimla, že se s Daňkem něco stálo a nezdá se, že by se plně soustředil na to, že má jamu hlídat. Nejspíše jim nějaký vládce ohně mírně pomohl. Teď je díky tomu skvělá příležitost vydat se z propasti ven, což by mělo být pro Saviora hračkou, když ovládá magii země. Sice bude oslaben, ale žádná jiná možnost se pravděpodobně nenaskytovala, neboť Lennie neměla moc vhodné magie pro něco takového. Měla by si nějakou pořídit. Sice vlk může dělat ramena útočnými magiemi, ale když má pak zmrznout, nebo se dostat z jámy, ani nevíte, jak moc by se hodily elementy.

Vlčice se Lennie opravdu nelíbila. Jak by také ano, Lennie vlastně nemusela skoro žádnou vlčici, což nebyla náhoda, neboť se vždy jednalo o potencionálně silnější. Samozřejmě to tak ve finále nebylo, neboť by vlk opravdu nelehce hledal nějakou, která by byla ještě silnější než tady strakatá vlčice. Bylo takových jen pár a mezi ty rozhodně nepatří tahle nádhera. Vlastně žádná v radiu několika kilometrů. A přesto si ta prašivka dovolila do Lennie ještě jednou strčit. Vlčice okamžitě přísahala, že ta druhá blbka skončí jednoho dne ve stejném očistci pekelných muk stejně jako Cynthia a Styx. Ještě k nim peavděpodobně přibude i Duncan, který by si to za jeho nápad sebrat Nym i zasloužil.
Jenže když se Lennie zvedala, mohla nejspíše tyhle problémy nechat za hlavou, neboť už se zase děla nějaká podivná Gallireiská kravina, co se je pokusí zabít. Někdy si Lennie říkala, jací jsou vlci blázni, když tu stále zůstávají, když se takhle všichni nechávají touhle krajinou buzerovat. Asi se jim to líbí, masochistum debilnim.
Vydala se tedy rychle k Saviorovi, aby jej dostala na nohy co nejrychleji, aby se odsud třeba vytratili. Alespoň Nym byla stoprocentně pryč z tohodle problému a teď už nezbývalo nic víc, než místo taktéž opustit. Ostatně zelený oheň velmi rychle začínal narůstat a bylo jí jasné, kdo si s nimi zase hraje. Rozhlédla se, aby našla místo, kde by mohli opustit tenhle bordel, jenže tu byli stejně uvěznění jako ostatní. Samozřejmě už je velmi jasné, že mrtvá Lennie je to, co Smrt chce. Vlastně jí dala na jevišti, že jí nikdy nechce a že raději drzou vlčici nechá navždy živou, než aby jí musela poslouchat po smrti. Tudíž bylo Lennie jasné, že se Smrt pokusí něco málo provést Saviorovi. Ostatně už si ho jednou vzit chtěla. Udělá to znovu a nejspíše se o to pokusil znovu.
"Drž se u mě," špitla k němu a zaujala bojový postoj, neboť se dělo něco pitomého opět a zas. Tentokrát se rozhodla vlky sejmout mrtvými daňky. Skvěle. Lennie opětovně začala jiskřit a byla připravená na útok paroháčů bráníc Saviora, kterého nejspíš Smrt chtěla víc než vlčici. Během toho sledovala dění ostatních. Většiny vlků si předtím nevšímala. Vlastně vůbec nevšímala. Proto vlastně neviděla, co se stalo tomu daňkovi, který si nezahrál na Ježíše Krista. Poslouchala ostatní, kteří se dohadovali o tom, co se stalo a nestalo a během toho se snažila poradit si ohledně daňka, kterého předtím Savior sejmul. Když se k nim blížil, zbytek krve mu tryskal z tepny na všechny strany, funěl u toho jako parní stroj a rozhodl se rozeběhnout přímo na vlčici, která štíhlá uskočit v tomto případě velmi ladně. Jenže to už to do ní nabralo mládě. Bylo štěstí, že nemělo žádné rohy. Takhle Lennie zůstala zase pěkně zanořená ve sněhu a nic se jí nestalo. Musela jednat velmi pohotově, neboť se mládě připojilo k velkému kusu a společně chtěli napadnout Saviora. Lennie se vyhrabala že sněhu a skočila přímo mezi daňky a partnera. Pomocí iluze před ne vytvořila velmi nekvalitně zpracovaný kámen, který je schoval za svou masu tak, aby to velká mrtvá zvířata zmátlo. Byli to tupí daňci a ke všemu mrtví. A opravdu se před kamennou iluzí zastavili a vydali po vlcích, které viděli. "Máme malou chvílí na vydýchání, buď opatrný, Nym je v pořádku, řekla jsem jí, aby se utíkala schovat, je relativně v bezpečí," ujistila Saviora a iluze opadla. Vydala se tedy blíže k ostatním, ale držela si odstup.

Vydali se na samce s mladým. Ten prcek nebyl upřímně cíl, neboť by se z něj absolutně nikdo nenažral. Ten samec je cíl, který hodlala pronásledovat a sejmout. Neměla čas dívat se po jiných vlcích, kteří se pokoušeli chytit jiné kusy. Nejspíše se jim taktéž nedařilo. Nym se vysvobodila přesně tak, jak ji lennie řekla a utíkala se schovat, aby nedostala ránu. Na to si samozřejmě předtím Savior stěžoval, ale nebylo dost času na vysvětlování. Možná právě díky těmto myšlenkám nestihla pohotově zareagovat a schytala to dobře do boku parohy. Zapadá do sněhu a chybili ležela, než se pořádně nadechla a zase se velmi pohotově a naštvaně dostala jedním skokem na nohy.
Bok vypadal poměrně v pořádku, ale spíše to bylo díky adrenalinu, že necítila zatím žádnou bolest. Přesto si všimla, že díky jejímu zaváhání to schytal i Savior, který dostal poradny kopanec a musel být mírně mimo. Debilní zima.
"Do hoven, jsi v poradku?" zastavila se u Saviora, který schytal ránu. Mezitím velkého začali nahánět jiní vlci, což dokázalo Lennie naštvat ještě vice. Jenže když se chystala jednu vlčici sejmout magií, jednoduše to zase nefungovalo. "Posraná Gallirea," zanadávala a sledovala je. Šrotovalo ji v hlavě, co by mohla dělat. Pokud tedy nemůžou používat magie, nazývá nic jiného, než se zamyslet. Jenže se jí nelíbilo, že by měli kořist dělit ještě s někým. Byli tři a nehodlali se dal dělit. Navíc tu ještě byli vlci opodál, kteří čekali nejspíše až to lepší jedinci chytí.
"Dožeň samce, já jdu po nich, je to MOJE kořist," zavrčela naštvaně a vyprsila se, aby napnula svaly. Tady ji takhle nikdo nebude brát kořist. Velmi svižným poklusem se držela stranou, než vyhodnotila nejlepší čas na to, aby zaútočila. Jenže jejím cílem nebyl paroháč. Rozeběhla se poměrně hbitě, aby celou přední části těla velmi bolestivě jako buldozer sejmula Kayu k zemi. Obě vlčice se kutálely ještě několik metrů, než se zastavily. Lennie okamžitě hbitě vyskočila na nohy a stála Kaye v cestě tak, aby se nemohla účastnit honičky. Sice byla Lennie skvělým lovcem, ale podobné zkušenosti měl i Savior. Lennie si právě proto raději vybrala provokace a rozpory, neboť se nehodlala s nikým dělit. Mohla by být velký problém, pokud se hodlají tito vlci nažrat. Lennie je ostatně masivní vlčice oproti ostatním a ještě ke všemu velmi zdravá a na hlad rozhodně v poslední době netrpěla, neboť úspěšně lovili nedávno a sil měla na rozdávání.

//a nebude tedy lepší nechat to na dvě skupiny? Ať zbytečně nečteme vše? :D

To mě technicky vzato přeskočíte celé jedno kolo? že Kaleo i Kaya píšou dvakrát ted?

//Můžeme pak prosím udělat pořadí? Podle toho, jak jsme psali bych měla psát až po druhém postu Morfa, což nedává smysl... so please pořadí

Bylo to pravděpodobně tím mrazem, že měla náladu pod psa a vlastně už se jí nic lovit nechtělo. Konečně pohledem vyhledala srny, načež se ale z opačného směru objevili dva vlci, kteří se později ještě rozrostli o dva. Lennie poznávala Morfeuse. Sice jej v životě neviděla naživo, ale věděla jak vypadá z vyprávění a co více, znala kdysi dávno jeho partnerku ještě v době, kdy setihle dva vlastně neznali.
"No super, je tady Sarumenská vdovička a nějaká vlčice," pronesla chladně a protáhla se. Působila naprosto vyrovnaně a chladně, neboť vlastně měla chuť někoho roztrhnout vejpůl. Jenže se přidal odněkud i Duncan, který nazval Lennie láskou. Na to zavrčela velmi nevrle a podívala se na Saviora a zase hned zpět na hnědého bahnatce. Ten ale popadl Nym (což musel být nadvlčí úkon, když je Nym již velmi odrostlé vlče) a okamžitě si ji vzal jako páku. Lennie s sebou Dukla, jenže se zastavila a přemýšlela. "Jsi mrtvej Duncane, a vůbec v ničem jsi nepomohl," řekla mu se smíchem a přitom se soustředila na Nym.
"NYM! Pokousej ho na prdeli a skoč, oheň ti nic neudělá, když jsi rychlá!" varovala tu nejmladší. Duncan nejspíše očekával, že Lennie pro Nym vyrazí, pravděpodobně aby právě ona náhodou nešla ublížit nikomu ze smečky. Obrátila se na Saviora a zakazovala si jít po Duncanovi. Ostatně na něj také dojde a rozhodně by Nym neublížil. Ostatně moc dobře ví, že by byl později na škvarek.
"Nevšímej si jich, půjdou po srně. My jdeme po čemkoliv, co půjde naším směrem," oznámila Saviorovi, jak budou postupovat. Vlci ze smečky měli hlad a byli slabý. Lennie i Savior byli v plné síle a žrali naposledy včera. Pokud si tedy někdo troufne na lepší kusy, jsou to právě oni.
Sledovala dění vlků smečky a sama se připravovala, aby mohla vyrazit když bude třeba. Koutkem oka sledovala Nym a vyčkávala. Vlci byli pomalí a těžkopádní, bylo znát, že nejsou tak energičtí jako obvykle. Ale to už nebyla starost Lennie. Lennie velmi slabě probleskl kožíšek, když přišel moment, kdy se stádo rozuteklo na všechny strany. V mžiku vyrazila za prvním kusem, který se přiblížil. Byl velmi decentní a masitý. Doufala, že i Savior vyhodnotil tento kus jako přijatelný.

//Duncan už dlouho sesmažen nebyl, což?

<-- Středozem?

Vlče bylo velmi netrpělivě, co se týče magie, kterou ještě neznala. Většinou vlčata přicházela na svou novou magii kolem jednoho roku, takže si Nym ještě nějakou dobu na tu svou počká. Co se dá dělat. Každý čekal a nikdo ji nedostal hned. Bude ale dobrou otázkou, s jakou přijde.
"Představ si, že to ještě nějaký čas potrvá, že to bude ještě trvat," připomněla Lennie, že je jen tak tak za polovinou čekací doby a kdo ví, někteří vlci ani v tu dobu svou magii neobjevují. Místo toho, ale chtěla aby právě Savior byl jejím učitelem magie, což se Lennie krapet dotklo, neboť ona tu přeci byla ta, co má samé cool dobré magie a celkově disponuje skvělou magickou silou. Život asi není fer a Saviorovy kusy kořenů budou víc cool.
Savior ale jako první cestou zavětřil pach zvěře, která se nacházela poměrně nedaleko a mohli to udělat jako velmi decentní okliku, aby se ještě jednou nažrali. Nym to samozřejmě nechápala, vždyť jsme jedli včera. Jenže jak by něco takového mohla vědět, byla stále mladá puťka.
"Jdeme, zapojíme Nym," řekla Lennie a zamířila směrem, kudy se vydali i oba vlci. Bude dobr, když se vrátí v plné síle hezky zdraví a plní energie. To budou teprve zmetci koukat!
"Zbavíme se koho bude třeba," potvrdila ji Lennie s nadsázkou, když zrychlili. Savior vyprávěl o zlaťáku a mácích a Lennie Jen vzpomínala, jaké to tu vlastně bylo ještě za dob smečky, ve které byl kdysi dávno její bratr.
"Takže jak?" zeptala se Saviora, který v tomto případě velel.

<-- Tanebrae (Kopretinová louka)

Mohla ji říkat všechno možné, ale vše bylo tak nějak jasné. Cynthia byla a bude problém, neboť ani jedno nešlo dohromady. "Buď ve střehu pokaždé, když je poblíž. Ona i ta druhá," upozornila ji na to, aby byla obezřetná kolem nebezpečných vlčic. Falion nebude vždy na jejich straně, ačkoliv jsou to čubky.
"Timhle způsobem mu to rozhodně nepodávej," upozornila jej Lennie, když přednesl, jakým stylem by se mohl také prezentovat u alfy. Kéž by to samozřejmě mohl říct a Lennie by jej v tom i podporovala, jenže takhle to nepůjde, pokud se někam chtějí dostat. Ach jak bude chtít zasloužený klid.
"Kdyby někdy měl mít Savior a já smečku, bude bezpochyb v Narvinijském lese," řekla Lennie velmi jasně a zřetelně, neboť je jasné, že by se rozhodně žádná smečka v horách nebude ani kdyby se o tom nebavili jen jako o srandě, kterou nikdo nebere možná až na Nym vážně.
"Třeba by se s tebou už kamarádit nechtěl. Najde si jiné vlče a zapomene na tebe. Ostatně bys zradila, takže bys za ním asi chodit stejně nemohla," řekla Nym. A kdo ví, jak vůbec bude reagovat na skutečnost, že již opravdu v Ragaru nové vlče je a dost možná přestane mít o Nym takový zájem, na který byla předtím vlčice zvyklá, neboť nebude už ten nejmladší poklad smečky. Pravděpodobně by se tím pádem mohla připravit i na to, že jí Falion rozhodně nebude vždy bránit proti Cynthie a bude se o sebe vlče muset postarat sami.
Bude to ještě velmi zajímavé, až se dostanou zpět na území a uvidí všechny ty změny, které nastaly a nejspíše nebudou moc příjemné.

--> Zlatavý les (přes louku v. máků)

<-- Poušť (přes starý ostrov)

Vlci se postupně dostali do končin, které už snad nejspíše i Savior znal. Sněhu bylo všude stále až moc a nejspíše bylo tedy dobré držet se vyšlapaných cest, kde si mohli být jistí, že je jen tak bílá pokrývka nezradí. Co se ale změnilo, je teplota. Ta už nebyla tak drasticky nízko jako v době, kdy vlci brázdili severské končiny a je to rozhodně příjemná změna.
"Nechci být hnusná, ale Falion je takový ňouma co se tohodle týče, že bych se asi ani nedivila. To by byl osud celé smečky poměrně v tahu, že?" nadhodila k vlčeti a sama nad tím ještě chvíli dumala, když nebylo už nad čím přemýšlet. Savior měl ty nejhorší chmury zase na nějaký čas snad za sebou a lehce mrzutě ťapkal za nimi, sníh je pořád tu a tady a všude, tam změna taky nenastala a celkově se zdálo, že je vše tak stejné, že nezbývá nic než snůška konspiračních teorií.
"Matali nemá ráda smečky a řekla bych, že nikdy dostatečně Faliona nemilovala, aby kvůli němu zůstala, takže s tou taky nepočítej," upozornila Lennie. Vlčice stáhla ocas pokaždé, když měla příležitost konečně svůj nudný život změnit. Vždy váhala tak dlouho, že je teď kdo ví kde a možná i mrtvá. A dobře jí tak, asi si to za to všechno tahání Faliona za čumák i zaslouží.
"Můžeme přečkat noc někde tady!" řekla nakonec u řeky a kecka si na zem. "Udělej prosím zlatíčko ty tvoje čáry máry, ať se schováme, vyčaruj decentní bunkr," usmála se na Saviora a vyhlížela, zda není někde alespoň malá večeře kolem. Ačkoliv se včera nažrali, nejspíše by nikdo další žrádlo neodmítl.
Schovala se společně s ostatními do provizorního úkrytu a usnula snad okamžitě. Ráno se vydala ven, aby se nechala pořádně sejmout dalším sněhem. Copak tohle nikdy nepřestane? Tak či onak počkala, až se postupně vzbudí všichni, aby se vydali dál.
"Co vůbec řekneš Falionovi, až tam přijdeme?" zeptala se Lennie zvědavě s úšklebkem ďábla, když srovnala s hnědým milým krok. Sledovala bedlivě Nym, která klusala pár metrů před nimi a sluchem zase vnímala více Saviora. "Co myslíš ty Nym? Co by tady starý páprda měl říct, aby se mu zalíbil?" popíchla i mladou, aby jí také zapojila po chvíli do konverzace a nebyla odstrčená.

--> Středozemní pláň (přes Kopretinovou louku)

Hlásim se.