Vykulila oči, když ji snad popisoval. To se musel splést, neboť to neznělo jako by popisoval právě trojbarevnou vlčici.
"Nikomu ale nesmíš nic takového říkat, jsem zlá a hrůzunahánějící, smažím vlky na potkání a lítám furt celá od krve," opravila jej, neboť nikdo nesměl vědět, že je taky sladká a roztomilá vlčice. Ono ostatně to vypadá jako mýtus, který by mu stejně nikdo nevěřil. Lennie a sladká hodná vlčice? Nejspíše se praštil o něco, neboť větší kravina neexistuje. Jenže Saviorovi se nejspíše přestávalo líbit, kam jejich konverzace směřovala a co Lennie měla na srdci. Postavil se a nevypadal nadšeně. Obrátila se na záda, když se k ní začal opětovně lísat a naznačovat, že by si neměla nic dělat z oné otázky. Lennie to ale brala vážně.
"Samozřejmě. Miluju tě pro tu tvojí žížalku mezi nohama... Co si o mně jako myslíš? Chci s tebou strávit zbytek života a mrzí mě, že už to takto nedopadlo dávno, ale díky Nym se mi zachtělo nějaké děti mít a vím, že ty z toho dvakrát nadšený nechceš, ale jsi skvělý vlk a lepšího otce bych si nevybrala," šťouchla jej láskyplně, aby si nemyslel, že jej chce jen použít jako spermabanku a zase nechat jít. Už nějakou dobu to takhle nefunguje a Lennie už neví, jak se bez zahrnutí Saviora rozhodovat. Jednoduše teď patřil do party a není bez něj krok vpřed.
"Je to samozřejmě na tobě, nejspíše jsme oba tak trochu ovlivnění čímsi kouzelným, věřím, že bys to normálně ani nepromýšlel," pronesla lehce posmutněle, ale její nálada zůstávala dobrá a stále přítulná. Ocasem jej pohladila po stehnu a stále ležela na zádech a čekala, co jí na to hnědý řekne. Ostatně záleželo hlavně na jeho rozhodnutí. Lennie zajímalo, zda o tom některé jiné páry takto zdlouhavě diskutovali. Nemiluje jí dostatečně, že o něčem takovém váha? Lennie byla mírně na pochybách, zda je to normální, no zároveň chápala, že nikdy v ničem co se lásky týče nebude u tohoto vlka první a vždy se bude vyrovnávat s tím, zda nic nesrovnává s jeho předešlou dlouholetou partnerkou...
<--- Asgaar
Nevšímala si toho, že tu nejsou v rozsáhlé jeskyni sami. To nezajímá vlastně nikoho. Je to vlastně jeho vina, že je tu taktéž s nimi. Možná by měl odejít. Určitě by chtěl odejít. Křen parohatý.
Dorazili na místo, kde už je asi ani ten vlk slyšet nemusel a Savior se tak nějak raději držel zpět. Lennie dala hlavu tázavě na stranu a sama přemýšlela, co s ním je.
"To je poprvé, co jsi to řekl, jsi tak neohrabaně sladký," zasmála se Lennie, když usedla a raději na chvíli nechala být, proč se tak chová, ačkoliv je očividně krásná a úžasná a Savior ji miluje tak hodně, že by měl trávit každou takovou chvíli těsně u ní. A to ji zpět vrátilo k otázce.
"To proč jsi tak daleko? Bojíš se, že tě sežeru?" zeptala se pobaveně Saviora a natáhla se k němu tak pomalu, aby jej provokovala a zuby se zakousla do špičky jeho ucha, aby jej začala požírat tak, jak se obával. A během toho všeho se samozřejmě dál přibližovala, než byla tak blízko, aby jej povalila na zem a mohla se k němu lísat. Savior byl bezmocně na boku a Lennie jej držela vší svojí váhou na zemi. Čumák zabořila do jeho srsti na krku. "Bojíš se?" zasmála se a prekulila se přes jeho záda za něj. Měla velmi hravou koketní náladu, za kterou mohla Elisa.
"Chm co já vím, víš, že mě vlčice nemají rády, ale ta Laura je sladká a s Elisou bych si mohla i rozumět," povídala velmi kňouravě, neboť se u toho protahovala. Bylo tu hezky a zdálo se, že tu jen tak nikdo nedokáže být negativní. Ačkoliv na to vypadala Elisa, nejspíše byla hodná a skvělá duše. Lennie se tu líbilo a nepochybovala, že se tu líbilo i Nym.
"Nelži, ne nemáš rád Nym,"řekla nakonec. Bylo jasné, že nebyla možnost, že by si neoblíbil vlčici, která je doprovázela už pěkně dlouho. Nym byla možná otravná a tak, jenže kdo by si ji neoblíbil. Velmi doufala, že ji Falion dovolí navštěvovat zdejší vlčata. Ostatně na severu žádné nemají a nikdo tam asi ani nechce dělat žádná.
"Vezmeme Nym do Ragaru a vydáme se hledat tvé děti, stejně o pobyt v Ragaru ani jeden nestojíme, můžeme se toulat," nabízela sladce Saviorovi, že by se nemusel potýkat s Falionem a Lennie by se zbavila nenávisti vůči Cynthie a taktéž Falionovi. "A nebo ještě lépe, zůstaneme tady, Elisa tě tak zbožňuje, měli bychom tu krásný bezstarostný domov bez nenávisti, Nym by sem mohla chodit za všemi, kdo ví, třeba by se do sebe později i zamilovali a zůstala by tu taky, zní to tak krásně," pokračovala ještě lahodnějším způsobem vlčice a začala Saviorovi olizovat zátylek a uši. Přehodila si přes něj zadní nohu a přední jej obejmula do pevného láskyplného sevření.
"Udělejme si vlastní malou smečku, malé satany, krásné děti, všem by se to líbilo... Chm... Až na ty, kterým by se to nelíbilo," dumala nad tím Lennie nakonec spíše pro sebe. Energicky zvedla hlavu a zapřela se trochu o Saviora, aby mu viděla na ksicht. Kdo ví, co se honili jemu v hlavě, jenže Lennie měla v hlavě jen a pouze nový rod.
// Díky za akci, ačkoliv jsem se moc nezapojila.
Prosím tedy o 26 kaminků a 10 oblázků
Děkuju
Rozloučili se s alfami a obě zmizely za vlčaty. Nejspíše se stále pořádně bavili, ostatně zdálo se, že byl Sionn jedináček, takže ani neměl možnost vyrůstat s někým stejně starým. Podívala se na Saviora, který přistoupil a velice jemně se jí začal vnucovat, což Lennie uvítala. Zdálo se ale, že se vlk lehce držel zpět, jako by byla Lennie stále velmi zraněná. Právě proto se k němu začala lísat s o něco větší silou a o něco menší vzdáleností. Byl velmi heboučký vzhledem k tomu, jaký byl vlastně vandrák. A nebo se to Lennie zdálo? Kdo ví...
"A já jsem unavená," odpověděla mu okamžitě, když řekl, že už se chystal les opustit a vzít Nym domů. Ale ne, to tak Lennie nechtěla. Cítila se tak šťastně a hezky. Tedy cítila se hezká. Hezká bojovnice, které by nikdo neodolal, proč se tedy Savior tolik cuká? Je to protože někdy existovala ta bílá cuchta?
"Ty jsi v tomhle takový ňouma," zasmála se, když oznámil, že by mu chyběla, kdyby se nechala Životem zabít. Ale bylo to roztomilé. "Ale ne že bych si stěžovala," dodala, aby si nemyslel, že dělá něco špatně. Chytila jej jemně do zubů a táhla s sebou, aby se konečně dal do pohybu směrem k úkrytu. Když se tak konečně stalo, pustila jej a energicky se vydala vedle něj směrem, který určil. Cestou měl nějaké poznámky o terénu.
"Jo, je to taky samý koule!" zvolala a v tu chvíli si uvědomila, že to vlastně říct nechtěla. "Eh tedy... Proč jsem to řekla," vyjíkla rozpačitě a zavrtěla hlavou. Raději okamžitě načala novou větu.
"Už když jsem šla s Laurou, několikrát jsem se málem přizabila,"přikývla Saviorovi, že je les opravdu překážkovou dráhou. Doufala, že se její přeřek zakecal. V tomto případě se jednalo o horší území než Ragar, který sice byl velmi zrádný, ale na druhou stranu neměl vlk pocit, že se přizabije, tak často jako tu. Přesto by to asi nevadilo.
"To vypadá fakt nebezpečně, to jsem fakt chtěla, jít se sem zrozmnožit... Tedy zmrzačit!" zvolala Lennie, která nechtěla utrpět žádné škody, když už ji tedy Smrt vyléčila. Právě tohle se jí zdálo tak nějak ironické, že by se zrovna zase mohla zranit, když se teď má tak hezky. Mohl jít sice Savior první, neboť právě on znal jeskyně a věděl, kam má jít a co dělat, jenže si usmyslel, že nechá Lennie jít před sebou.
--> Siccumské jaskyne
//Si nikdo nevšimne, co jdeme dělat
Budou se ty úkoly zaškrtávat? :D Už si matně vybavuju, co jsem posílala a co ne. No zároveň bych byla ráda, kdybych věděla, že jsem ho splnila a nemusím nic opakovat.
Pociťovala, jak se její tělo léčí velice nepatrně a konečně díky léčivým účinkům Arcanuse mohla opět dýchat. Jenže v to chvíli se stalo i něco jiného. Velice bolestivě zvedla hlavu a packou od sebe odehnala alespoň kousek alfu, neboť se jí vůbec nepozdávala situace. Vítr se zvedl a to opravdu pořádně, no ke všemu se začalo dít něco nevídaného. A Lennie moc dobře věděla, o co se jedná. Tohle znala a bylo jí jasné, že teď už se Smrti neubrání ani náhodou, pokud si přes všechny neshody bude chtít vzít její duši. Pozorovala vír, který se k ní přibližoval velmi rychle a v mžiku poznavala siluetu Smrti samotné, která teď stále přímo u ní a jeden by řekl, že je to opravdu její živolná forma z masa a kostí, kterou vlci běžně potkávali ve zřícenině. Toto ale nebyla rozhodně její verze, na kterou by si vlk nejspíše mohl sáhnout. Ačkoliv ona mohla sahat na ně, nebylo to pravděpodobně více než pouhou iluzí. Smrt by přeci pro život Lennie nikdy neopustila svou milovanou zříceninu.
Chtěla se cuknout, když ji chytila, jenže nemohla hlavou ani o milimetr cuknout do strany, natož se z jejího sevření vymanit. A pak to přišlo. Smrt v pohodě jakéhosi zeleného prachu. Vše to velice nedobrovolně natáhla do svých dýchacích cest a vyčkávala na zástavu srdce či co. Upřímně to byla poměrně slabá smrt v porovnání s tím, co tropila jindy. Ostatně to jsou pořád samé mrtvoly a příšery, že jednoho překvapí takové tiché a klidné ukončení. Jenže to se nestalo. Tedy alespoň to pořádně trvalo.
Smrt Lennie pustila a totéž šla provést Elise. Lennie chtěla vykřiknout a varovat alfu, aby utíkala před jasným osudem, jenže Smrt byla rychlá a už se Elise taktéž obdobně věnovala. Teď tu obě umřou. A právě s touto myšlenkou Lennie pocítila sílu, kterou nepocítila ani ve chvíli, kdy se v plné síle brodila sněhem nažraná a plná živomrtvých daňků. Nebyla tak energická jako Elisa, která okamžitě vyskočila na nohy a radovala se. Možná se radovala až příliš. To ale Lennie zatím netušila.
Pomalu a velmi opatrně vstala. Podívala se na svou zadní nohu, kde utrpěla největší zranění bez škody způsobené Životem. Rána byla plně zacelena a zbylo mi ní jen několik jizev, jak Styx zkoušela pořádně trhat. "Skvělé! Pokazila mi ozdobu kožichu," zvolala Lennie naštvaně, když viděla tu spoušť, která na ní byla vykonána.
Oklepala se a podívala na Saviora. Vypadal jako by se po něm prošlo stádo bizonů. V tom si Lennie uvědomila, že ještě nevyjádřila díky Arcanovi. Přistoupila tedy vlkovi a jako díky sklonila hlavu na náznak poklony doprovázenou velikými slovy vděku za záchranu. Poté se ale hopsavě dostala k Elise a prohlédla si ji, zda je taktéž v pořádku. "Doufejme, že jen tak takové dobrodružství jen tak neprožijeme," zasmála se. Samozřejmě nebylo vhodné se nad tím bavit, ale vše bylo teď velmi růžové a hezké. Všichni byli živí a v dobré náladě. Švihla velmi pobaveně vlčici ohonem na náznak vděku za alianci při mrzačení Styx a podívala se na Saviora. Pociťovala jakousi touhu po odpočinku a přítomnosti té hnědé hroudy chodícího neštěstí, že se sklonila k Elise.
"Stále se cítím poměrně divně, nevadilo by, kdybych na pár minut ulehla ve vašem úkrytu? Pokud to nevadí? Vzala bych Saviora, aby hlídal a Nym si stále ještě hraje s vlčaty, byla by škoda jí hned brát pryč, když si našla nové přátele," vznesla prosbu a nabídku k vlčici s dobrým úmyslem.
Byla chvíle, kdy už nic necítila a vlastně nic ani nevnímala, žádná bolest, vše odeznělo a své fyzické tělo již více necítila. Přesně takový pocit měla, když se proměnila kdysi v ducha. Přesně takto to vypadalo, takto se cítila. Umřela? Kdesi v dálce slyšela Elisu, která dávala najevo, že je Styx stále na území a je nepřítelem. Svolávala smečku a přátele, dělala co mohla a prskala na Styx, aby se vzdálila, nebo ji bez výčitek roztrhá zbytek smečky. Zdálo se, že ani Styx samotná vlastně nevěděla co dělat a v jednu chvíli se zdálo, že se dokonce chce pomoci. Ne! To tedy nechce, ještě by ji dorazila. Přesně tak, pomoc od někoho takového ani Lennie nechtěla.
Dorazil Savior, ale Lennie nemohla odpovědět, chtěla mu říct, co se vše stalo, ale nebylo to možné. Pokaždé, když už měla slova na jazyku, tlama se jí ani neotevřela. Byla v bezvědomí, ale okolí vnímala a každou chvílí to bylo lepší a lepší, teď už rozeznávala každé slovo a vnímala, co se děje, postupně se vracela i bolest a panika z neschopnosti dýchat. Něco takového jí bylo velice neznámé, neboť se nesetkala s nikým, kdo by kdy takovou frakturu přežil. Také to nepřežije? To snad ne. Za tohle přeci může Život, kde je sakra Smrt. Kde je ta flundra, která by toto mohla spravit. Kde je aby se starala? Kde je rovnováha. Prodala by ji duši za sílu a zdraví.
Savior začal ale něco dělat. Cítila, jak se zem chvěje. Co má v plánu? V tu chvíli ale přišel další vlk, podle hlasu odhadovala, že je to Arcanus. Mluvil k ní a Lennie naslouchala. Nehýbala se a poslouchala. Nic jiného jí ostatně nezbývalo. Probrala se k vědomí o pár chvíle později, ale nechtěla riskovat tím, že by zase začala mluvit. Bylo lepší, když bude šetřit síly. Ani neotevřela oči. Pouze čekala, co se bude dít dál. Nemohla se ani hnout, zuby zatínala bolestí a opětovně polikala krev, která se jí dostávala do tlamy. Mrzelo ji, že přidělává problémy, ale kdyby se nepřidal Život, měly by s Elisou situaci pod palcem. Tohle nemohl opravdu nikdo očekávat.
Cítila se lépe, Arcanus musel využívat svou magii. Už opět mohla dýchat. Velice hlasitě se nadechla, jako by se právě vrátila ze světa mrtvych. Tlapu položila na tu jeho a naznačila, že to stačilo. "Šetři prosím síly, děkuju,"zamumlala velice tlumeně a unaveně.
Styx se bránila, ale nebylo to k ničemu, prvotně si ostatně skoro vůbec nepomohla a utrpěla škodu větší než Lennie původně zamýšlela, ale to rozhodně nebylo na škodu že. Lennie si oblízla vlastní krev vytékající z drobného šrámu nad čumákem a ušklíbla se, jenže v tu chvíli se jí Styx zakousla do zadní nohy a Lennie zavrčela. První instinkt bylo samozřejmě vykopnout, jenže to nešlo, takže se rozhodla sundat ze sebe hezky po svém.
Okamžitě jí projelo po srsti několik malých blesků, které se nakonec dostaly k dalšímu lahodně vypadajícímu vodiči, rozhodně Lennie nešetřila na síle rány. Jenže v tu chvíli jako by neměla žádnou magickou moc a její magie se vytratila lusknutim prstu. Ozval se hlas Života a vysvobodil neprávem vlčici. A pak přišla rána, kterou nečekala sejmul ji kámen, který se objevil skoro odnikud. Nestihla ani nic udělat a schytala jej v plné síle, kdyby se přes její tělo balvan nepřekulil, nejspíše by ji zavalil v plném rozsahu. Toto byl plán Života? Stát na straně vrahů? Těch pravých vrahů a schovávat to za boží spravedlnost? Trvalo nějakou dobu, než se vzpamatovala.
Jako by nestačilo, že nemohla pohnout zadní nohou, když to zkusila pocítila naprosto nepředstavitelnou bolest v boku a ztíženou možnost dýchat. Lapala po dechu a nedokázala vysvětlit, proč je stále méně a méně vzduchu, který do plic mohla natáhnout. Nebylo jasné, jak si má vysvětlit množství vzduchu v pohrudniční dutině, která díky tomu zamezovala plnému nádechu. Lennie vykašlávala krev a v duchu proklínala Život jak jen mohli. A právě po tomto incidentu už nikdy za svým dávným přítelem ani nezabloudí a kdo ví, pravděpodobně momentálně doufala i v blízké vítězství Smrti. Slyšela jak Elisa nadává z plný plic bez servítek samotnému Životu, jako by vlastně doufala, že ještě přijde spravedlnost nastolit Smrt. Když vlk doufá, že by Život nemusel být nakloněn těm největším sviním, které po světě chodí, nejspíše je to omyl. A tak vlastně jaké jsou vůbec zábrany? Když nebude nikdo potrestán právoplatně a správně? Život jednoduše není fér, ale kde jsou tedy zábrany nechovat se úplně stejně? Možná je to taková zábava, když nepřijde nikdy boží trest. Je to něco, nad čím vlčice ještě bude dlouho přemýšlet.
Zaregistrovala Elisu u svého těla a chtěla vstát. Byla si velice vědoma rány na zadní noze od Styx, ale nevnímala do této chvíle bolest hrudníku, která se teď rozlévala po celém těle jako jed. Okamžitě dopadla s velkým syknutim opět na zem a zkoušela to znovu, jenže výsledek byl stejný. Zaregistrovala na zemi Styx. Zabít ji prej nesmí, ale to nic nebránilo Lennie z posledních sil vyvynout blesk, který udeřil jen kousek od vlčice a na zemi ponechal zuhelnatělá místa, na kterých letos pravděpodobně nic nevyroste. Vyčerpáním padla hlavou opět na zem a zavřela oči.
"Vyžeňte jí pryč, doraž jí, to je jedno, ať už je pryč," nadávala velice tlumeně Lennie, když se v záchvatech krvavého kašle snažila vykašlat ona slova k Elise, která se více zajímala o zdraví vlčice než o vypuzení problémů. Bylo hlavní dostat Styx buďto za Smrtí či alespoň pryč, nebyl teď žádný výběr jiné možnosti.
Sama Lennie položila hlavu na zem a pouze sípavě oddechovala jak se dalo, ale nic zázračného to nebylo. Život pravděpodobně nepočítal s frakturami a následným pneumotoraxem pravé plíce.
V tomto si byly vlčice velmi podobné a vypadalo to, že ještě není všem dnům konec a možná se ještě nějak povahově sejdou. "Velmi děkuji,"odpověděla Lennie ďábelsky a nečekala dlouho. Bylo jedno, s čím teď začnou, dostane se na všechno. Přiskočila ke Styx a chvíli si ji prohlížela, než zaútočila.
Zakousla se do jejího ucha tak silně, že chrupavka křupla hned v několika místech. Hned na to Lennie trhla, jenže se zdálo, že ucho neustále drží a nic se nedělo, tak Lennie trhla opačným směrem a pak zase druhým, zapřela se předními tlapami o vlčici, aby mohla trhnout opačným směrem a drápy jí zaryla do boku tak, že penetrovaly maso. Netrvalo dlouho a nebylo vlčici již za co držet. Pustila ji a vlčice spadla Lennie k nohám. Jenže tentokrát již bez ucha. To měla teď Lennie v tlamě. Jenže neměla sebemenší chuť něco takového spolknout.
Ucho vyplivla na zem před Elisu a usmála se od ucha k uchu s naprosto zakrvacenou tlamou. Tohle přesně ji chybělo. "Co by se ti na ni ještě líbilo... Tedy nelíbilo?" zeptala se Lennie pobaveně směrem k Elise, která to celé sledovala a dávala Lennie volnou tlapu. To samozřejmě Lennie ráda, ale zase nechtěla, aby se poté vlčice zlobila, že si přílišně neužila. "Mám pokračovat?" zeptala se Lennie škodolibě a podívala se vyzývavě na Elisu, která mohla rozhodnout. "Ne! Mám nápad, podrž mi ji u země na zádech!" řekla vlčici, aby ji pomohla tu na zemi podržet. Ačkoliv se moc Styx nebránila, ale tak či onak se mohla škubat poté, co zjistí, jaký by ji čekal osud. Sice se teď na vše tvářila velmi pacifisticky, ale raději by si vlčici pojistila, aby neutekla tomu, co ji čeká.
Lennie zavrčela. Co se tady snaží nakecat? Jak jako oživil Cynthiu?! To nemůže být pravda, vždyť si ta hrouda sraček nic jiného než smrt nezasloužila. Lennie odkládala návštěvu Života, jenže po této informaci velmi zvažovala jít jo pořádně seřvat za to, co udělal. Tohle není žádný životní balanc, jestli chcípla tak si to dost pravděpodobně zasloužila. Proč tedy mezi námi není stále Scarita a další! Život tak dobře ví, jak Lennie milovala Indil, ale tu nikdy neoživil. Ani by se tak nestalo, kdyby Lennie prosila. Život je absolutně nefér a díky tomuto začínala Lennie vice sympatizovat se Smrtí. Určitě si její duši zasloužila a nedostala jí. Během těchto myšlenek sledovala, jak si s vlčicí Elisa hraje, jako by to byla malá myška polapená ve spárech obří kočky bez šance na únik. Elisa nechtěla ani slyšet o oživení samotným Životem, měla vlastní plány a počítala i s možností, že by Styx mezi živé již více neprocitla. Ostatně zázraky se dějí pouze jednou, bylo velmi sobecké počítat s nějakou takovou anomálií. Lennie se usmívala velice potěšeně, kéž by tohle mohla Elisa dělat i té Ježíš bábě Cynthii.
"To je absolutně skvělý nápad, Eliso," přikývla jí na souhlas smažit mrtvou Styx, aby jí ony samy přitáhli do světa živých. Samozřejmě jen z důvodu, aby jí mohly zpět sejmout. "Já bych jí urvala končetiny a vypíchla oči," navrhla Lennie podle na seznam příšerných věcí, co by mohly vlčici udělat. Zasloužila si to, takže nebylo pochyb, že by to opravdu provedly. Ostatně nikdo tu není, kdo by je v tom zastavil.
Elisa dále trvala na tom, že by měla Styx trpět mentálně. A to jí Lennie nebrala. Vlastně to sledovala a chodila kolem vlčice na zemi jako žralok ve vodě kolem oběti. Oblízla se a poslouchala Elisu, která opravdu prozradila, že i Sionna chtěla tahle nána vzít.
"Nepraštila jsi ji do hlavy? Vypadá nějaká... Dementní..." promluvila Lennie po chvíli a narovnala se. Sledovala Styx, která se asi ani proti dvěma naštvaným vlčicím obhajovat. Natočila hlavu mírně na stranu, když sledovala vlčici, která se stále nezvedala. Pouze tam ležela a brečela. Začínalo to být pořádně nudné, když furt jenom fňukala a nic neříkala, jenže Elisa vypadala jako někdo, kdo by si to ještě chvíli užíval bez fyzického násilí a nejspíše se pořádně bavila tím, co tě vlčici dělala. A kdo by se nad tím vlastně nepobavil. Vypadalo to poměrně lákavě. Kdyby měla takovou magii, nejspíše by jí taky používala takhle na otravně šílené vlčice. Což takhle jí zabít a sníst? To by se asi nehodilo. Ale nejspíše by to chutnalo jako výhra. Přesto by mohla zhebnout. Jí by si Smrt vzala, ne? Zkusit to můžou, až se Elisa vyblbne.
Lennie do not kopla jakožto pobídnutí k tomu, aby se konečně zvedla a začala něco dělat, jenže to nevypadalo, že by se vlčice v následujících chvílích někam chystala.
// Svatopluk je fakt milovník
https://www.youtube.com/watch?v=izGwDsrQ1eQ
(vlastní úkol či. 4)
Lehce znuděně sledovala dění v kolečku, jenže se toho zas tolik nedělo. Poslouchala mlčky Saviora, co jim zas vykládá, Zakar zmizel a poslouchala, co odpovídá Arcanus. Občasně kontrolovala vlčata, která velice jasně vymýšlela plán, jak zardousit Saviora. Neřekla na ti vůbec nic, nechce přeci kazit zábavu jen tak. Mírně se pouze usmála, když se mladí všichni vrhli na Saviora a nejspíše by se usmívala i nadále, kdyby neucítila velmi povědomý pach. Chvíli přemýšlela, co to vlastně je a doufala, že Nym si právě onoho pachů nevšimne, když je tahle zabrána do hraní si s ostatními. Bez jediného slova se odebrala tiše pryč ve chvíli, kdy se Laura nedívala, ale pouze se střetla pohledem se Saviorem, jemuž naznačila, že je něco špatně, ale nemusí si s tím dělat starosti. Plížila se kolem hranice a pach sílil. Očekávala, už Styx odchytí někdo jiný, a právě v tomto případě to byla Elisa samotná. To ale Lennie nebránilo v tom, aby se přidala. Když se připlížila do míst, kde již bylo slyšet mnohé, došlo ji, že Styx brečí. Co to? Ačkoliv jí to přišlo divné, bylo jí jasné, že za to může magie myšlenek, kterou z velké pravděpodobnosti disponovala právě Elisa. Ostatně se tu nic kolem nedělo. Nehodlala si kazit nástup zbytečnými řečičkami. Použila magii halucinací tak silně, aby se Styx bolestí dostala k zemi. Lennie se konečně ukázala mezi stromy a pomalu došla k vlčicím. Elisa byla taktéž obětí pokusu sežrání vlčat, Lennie se tedy rozhodla, že by mohly společně na vlčici došlápnout.
"Přišla jsi jim zase krást vlčata, fňukno?" zeptala se velmi arogantním až výsměšným tónem. Elisu měla po svém boku přibližně půl vlčí délky od sebe a letmo se na ni podívala. "Chtěla Nym sežrat, je to známá firma," přiblížila Elise důvody, proč se teď bolestí vlčice válela po zemi. Až v tuto chvíli magie polevila a vlčice se konečně mohla uvolnit a nadechnout.
"Odpověz ji na otázky, nebo přísahám, že tě tentokrát usmažim," zavrčela směrem k vlčici. Kožichem se jí prohnalo několik výbojů a jisker, byla připravena opravdu ukončit život vlčice okamžitě. Naznačila ji, že není nutno utíkat či se bránit, moc daleko by se nedostala.
//Lidi ale sakra, máme plnit úkoly, takhle to fakt nejde...
Trochu se zabavila s Laurou během průchodu lesem, ale nebylo to nic, co by stálo za zmiňování. Ostatně se jednalo jen o klábosení na zahnání nudy. Co naplat. Slyšela za sebou Elisu a Saviora, ale nedávala tomu zase tolik pozornosti, zbytek cesty už mlčela s rozmrzelým výrazem a už dále nehovořila s přátelsky vystupující betou smečky. Přemýšlela o tom, co je sakra s vlky špatně, že si pro území smečky vybírají místa, která k tomu nejsou absolutně vhodná. Vemte si zde Asgaarský les, který je velký kopec, absolutně zarostlý, a dementně se tu chodí. To je úplně stejný nesmysl jako mít smečku v horách. V duchu nadávala, protože se ve sněhu špatně chodilo, když byly všude kořeny, větve a podobný bordel. Nejspíše to třeba Laura musela ignorovat, když už byla zvyklá, vypadala velmi klidně. Zato Lennie je bez jakýchkoliv pochyb velmi horká hlava, co se týče nepřízní života.
Konečně zaslechla hlasy před sebou a uviděla skupinu tří vlčat doplňovanou dvěma dospělými. Jeden byl známý a druhý rozhodně Arcanus. Chvíli přemýšlela, zda se k nim přidat, ale nakonec se rozhodla alespoň dva vlky pozdravit, aby se neřeklo. Pokývla Zakarovi na pozdrav a pohled přesunula na alfu. "Jsem Lennie, cestuji s tím vlčetem a morousem Saviorem, díky za ... Trpělivost s mladou," řekla směrem k němu a otočila se na Zakara. "Co to máš proboha s ksichtem?" zeptala se přítele a prohlédla si jeho čumák ze všech stran. Zajímavé, asi zima nebyla zrovna nejmilejší. Obrátila se směrem k vlčatům a mírně se na sekundu usmála, než se její výraz opět změnil na vážný mírně zamračený a raději se odebrala kus od vlků, kde je všechny viděla a mohla pozorovat i nadále jejich konverzaci, ale nezapojit se, ostatně netušila, co si s kým povídat, Arcanus jí neznal, Zakar vypadal, že má naspěch, Elisa si o ní myslela, že je kurva to je asi tak vše... Pozorovala lehce posmutněle, ale byla ráda, že alespoň oni měli hodně štěstí, když se setkali s přáteli. Nym měla hned dva nové přátele a Savior byl doma.