Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Jedlový pás

Dala hned znamení smečce, že přišli na území a nikdo jim nemusí naproti. Ostatně proč taky?
"Pokud Smrti řekne, že chce magii jen kvůli tomu, aby mohla někoho trýznit, je větší šance, že jí vyhoví," pronesla Lennie s úšklebkem, jako by to měla vyzkoušené již několikrát. Ale kdo ví. Třeba tomu tak je. Ostatně její magie jsou všechny zákeřné a útočného rázu.
"Nezapomeň pak vyčíst Severce, že tě nechala bez dozoru a nechala klidně odejít z území," řekla po chvíli Lennie směrem k Nym, když stoupaly výše po svazích. Saviora měla stále po boku a myšky nesla v držce. Díky dešti byla celkově cesta náročná, no díky tomu se sem vůbec dostali. Představa toho, že celou cestu brázdí sníh, je jednoduše momentálně již nepředstavitelná.
Nym prak prohlásila, že jí vůbec nevadí být taková jako Lennie. Ach ovšem, komu by takového chování vadilo, je to vlastně super, vlk má pak pocit, že dokáže cokoliv. Jenže se velmi obávala toho, jak si to přeberou ostatní vlci. Je jisté, že třeba Cynthia s tím spokojená nebude a Falion taktéž ne.
"Jsi tak milá, ale dělej před ním raději slušnou vlčici, ještě tě pak přestane mít rád a co pak s tebou?" poradila jí vlčice, aby se Nym velice kontrolovala, až bude mluvit s Falionem. Bylo to samozřejmě pro její dobro.
jenže pak se oba ptali na to, co tím vším Lennie myslela. Ta nad tím protočila oči, jako by vlastně nechápala, co na tom nechápe Savior, který je s celou situací obeznámen od A do Z.
"Mám namysli ten divný prášek od Smrti," pokoušela se naznačit Saviorovi, co má namysli, aniž by něco více méně přibližovala Nym do detailů. Bylo jí jasné, že se Nym bude vyptávat dál, ale žádné odpovědi jen tak nedostane. Jenže pak to Lennie došlo. Zastavila se a pohlédla na Nym. "Už jsi velká holka. Když jsem já a Elisa bojovaly proti Styx, Život se přidal na její stranu a málem nás zabil. Smrt nás vyléčila jakýmsi způsobem černé magie, ale kdo ví, zda to nebude mít vedlejší účinky, třeba mi naroste druhá hlava..." popsala situaci v rychlosti, aby Nym věděla, co se doopravdy v lese stalo.

<-- Západní Galtavar

Konečně se trochu schovali proti dešti v jedlovém pásu. Lennie pohlédla cestou na onen kopeček mezi stromy, kde se nacházela Smrt, ale pokračovala dál.
"Budeš se na důvody jeho dementního chování muset zeptat sama, očividně totiž začal pochytávat chování své sestry," pronesla Lennie chladně. Samozřejmě že s tím nesouhlasila. A kdo taky ano. Ještě když řekl Nym, že to není možné. A pak jde a oživí dementní Cynthiu, která moc užitku světu stejně nedělá. Je to celé postavené na palici. Jenže s tím nikdo nic nenadělá.
"Víš jak, jsi drzá, sebevědomá, teď máš i speciální slovník a naprosto se ti nelíbí představa autorit, jsi jako já, to se Falionovi nebude líbit, už nebudeš jeho malá holčička," seznámila Nym s krutou realitou. Ostatně nikdo neměl rád takovýhle typ vlčic. Byly silné a dost si dovolovaly. Alfy se samozřejmě takového obávají. Kdo ví, jak se k tomu bude stavit Falion. Ostatně Lennie tušila, že ji zrovna 2x nemusí, ačkoliv se vždy snažila smečce pomáhat a pro členy by udělala hodně. Riskovala pro ně a i tak si nevysloužila obdiv, nýbrž kritiku charakteru a to se samozřejmě vlčici nelíbilo.
"Nemyslím si, že je fňukna, povídej Saviore, jaká je Lucy?" vybízela Saviora ke konverzaci, aby náhodou ani jeden z nich neměl z lesa špatný pocit. Lennie se pouze na malou chvíli podívala směrem k zřícenině, která se schovávala na kopečku mezi jedlemi. Lennie vždy přemýšlela nad tím, jak by to vlastně vypadalo lépe, kdyby kolem rostly spíše borovice. Vše by to tu tak pěkně vonělo.
"Hele...Saviore... Nemyslíš si, že to pak bude jetý, když jsem byla ovlivněna kouzly Smrti předtím, než se to stalo?"zeptala se Lennie Saviora, kdyz s ním srovnala krok. Samozřejmě ji to bylo jedno, milovala by malé satany Smrti snad ještě více než nějaká tuctová vlčata jako Sionn. Jenže měla obavy, jak by se k něčemu takovému postavil právě Savior, který by se s tím nejspíše ne tak dobře potýkal a možná by to pak vlčici ještě ke všemu vyčítal.
"Ale ale! Máš rád drzé vlčice!"napomenula Saviora. Ostatně ona sama byla vždycky drzá a chyběl ji jakýkoliv sociální radar, který by udal, kdy je na čase mlčet. A ona sama se ohledně toho netrápila.
Raději pokračovala dál mlčky a už nic neříkala. Byla ráda, že se nic nestalo v jedlovém lese a mohli se tak bezpečné v tomhle slejváku dostat do Ragaru. Pak ale zahlédla další myšku, takže neváhala a taky ji chytila. Teď už měla tři.

--> Ragar

<-- VVJ

"No není to rozkošné?"ušklíbla se Lennie k Nym, když se od nich Savior po tom zvolání pravdy rozhodl raději jít napřed. Najednou to tak těžké není, což... Ale něco takového asi mohla v tomto znění slyšet Nym. Přátele to dostali velice zamotaně a ještě si dávali jedná a jedna dohromady, rodina raději absolutně nic netušila. A bylo to tak správné? Kdo ví. Lennie například jedinou svou biologickou rodinu neřešila. S Blueberrym si nebyla nikdy blízká a nejspíše tomu už do smrti nebude. Bylo až moc rozdílní na to, aby to mohlo nějak fungovat. Kdysi Lennie měla chuť opravdu se mu dokonce i vnucovat. Chodila za ním. A on nikdy nepřišel za ní, i když věděl, kde ji hledat. Ostatně v Narvinijskem lese byla dlouho a od toho Borůvkového to nebylo daleko. Ale to je asi věc, kterou není nutno už nikdy řešit.
"Proslýchá se, že je v jezeře veliká příšera! Ale ostatní vlci to ignorují. Ačkoliv jsem ji viděla na vlastní oči, malém zabila Cynthiu, taková škoda, že nechcípla už předtím, ačkoliv by ji Život asi stejně oživil..."zmínila se Lennie o tom, že díky Nym ví více o osudu otravně naduté a přitom doopravdy duté vlčice. Zakar tenkrát sice udělal dobře, že ji společně se Styx připravil o život, jenže to nebylo na trvalo. A něco takového se samozřejmě Lennie nelíbilo. Takhle život nefunguje. Když může žít Cynthia, proč by neměla žít třeba sestra Nym. Ostatně ta byla nevinná! Cynthia je taková hříšnice, až to hezké není a stejně... Asi je to škoda slov a život je fér možná v tom, že není fér.
"Takže ji nemusíš... To jsi dopadla. Ani nevíš, jak se bude Falion zlobit, že jsem tě pokazila. Ale upřímně... Hledej v každé vlčici rivalku. I nejlepší přítelkyně tě mohou zradit. A vlkům nevěř nikdy, pokud si nejsi výhradně jistá. Tak či onak jsou lepší společností. Většinou to nejsou fňukny," rozpovídala se Lennie trochu více obecně, když zmínila Nym, že se jí moc vlčice Lilac nezamlouvá. Bude to v tomto případě celá Lennie. Každá vlčice je jen další konkurencí a bude těžké navazovat přátelství se stejným pohlavím. Ostatně obdiv a občasné komplimenty od vlků společníků jsou hezké.
"Elisa říkala, že jej kdysi jako mladšího chtěla Styx unést. A pravděpodobně také sníst, tak jako chtěla sežrat tebe," vysvětlila Lennie Nym, proč se Sionn pravděpodobně tolik bál Styx. Nejspíše to bylo i oprávněné, vlčice byla opravdu nebezpečná, když nebyl v okolí nikdo, kdo by ji zastavil. Lennie ale byla ráda, že se Nym vlče Asgaaru zamlouvalo, alespoň měla teď někoho jiného než dospělé. Sice díky všemu v minulosti dospěla poměrně rychle a běžně se tak snažila jednat, no stále v ní dřímá vlče, které je kdykoliv připraveno ke hře. Kdo ví, zda jí něco takového díky trauma nezůstane do konce života.
"Třeba Lucy potkáme příště, taky by vám asi trochu konverzace neuškodilo," připomněla hnědému, když se dostali na okraj lesa, který všichni velmi rádi navštěvovali a měli s ním dobré zkušenosti. Jenže tentokrát se nikdo za Smrtí zatím nechystal. Pravda je, že stále má Lennie se Smrtí nevyřízené účty, ačkoliv kdo ví, možná jí za pomoc v nouzi odpustí. To by se asi ostatním moc nelíbilo, jenže Lennie už teď na opačné straně stát nechtěla. Život si to nadrobil. Vlčata nechával umírat, měl z toho snad velmi tajně radost? Možná tu Smrt vlastně nebyla tou špatnou, jenže kdo vlastně ví...

--> Jedlový pás

<-- východní Galtavar

Návrh na putovní Nym nebyl tak špatný. Lennie věřila, že se rozhodne v budoucnu cestovat se Sionnem a později i s tím druhým Asgaarskym vlčetem, jehož jméno si Lennie nepamatovala, ostatně dost možná jej ani neslyšela.
"Chm, kdyby nebyl Sigy tak starý, dám jí s Nym dohromady, ta jeho Lylwelin dělá přílišné drahoty," pronesla Lennie, když se blížili k jezeru. Tady Lennie už nějaký čas nebyla. Pamatovala, že řada chodila do toho malého cedrového lesa u druhého břehu, jenže od té doby, co se tam válel Juday ji tam nožky nezavedly. Bylo by možná i příjemné poledne, kdyby nepršelo jako z konve a oni se v tom nemuseli plahočit do hor, kam se většině jejich malé družiny ani nechtělo. Kdyby tam nemuseli jít vrátit Nym, nejspíše by Lennie hledala různé způsoby, jak už se tam nevracet. I když Savior po tom ani moc netouží.
Samozřejmě Savior do Nym vkládal naděje, co se týče lovu zvěře. Lennie moc dobře ale věděla, že Nym něco takového ještě dlouhou dobu nebude schopna dělat. Můžou být nejspíše rádi, že se alespoň teď hodlala na ulovené zvěři skoro bez řečí krmit. I to stálo poměrně velkou hromadu úsilí. Lennie zahlédla v trávě dalšího malého tvora. Respektive se plácal v blátě, které na některých místech bylo kompletně jako bažina díky působení deště a sněhu. Skvělé! Další do sbírky. Lennie neváhala a ulovila dalšího.
"No šup! Hledej další dary!" popoháněla Nym, když odlozila na chvíli dvě myši, aby se trochu nadechla. Musela je odkládat pokaždé, když chtěla něco říct a vlastně jí to nevadilo, alespoň se mohli chvíli zastavit, aby malá vlčice nabrala zase síly jít dál. Samozřejmě v tu chvíli se Nym začala vyptávat na to, proč má Savior rovnou dvě vlčice. Očividně si to přemlela po svém a víceméně nechápala bez kontextu situaci.
"Jeho předešlá vlčice... Tragicky zemřela na vzteklinu, odporná to věc, Savior vždycky brečí, když na to přijde řeč, proto se o tom ani nebavíme," vysvětlovala Nym a hodila velice přísně očkem po Saviorovi, aby začal fňukat. Lennie ale nabrala novou teorii, která byla velice slibně i pravdivá.
"Hej prde, že ty se nechceš o Sionna dělit s tou druhou? Řekni tady strejdovi Saviorovi, zbaví se toho," poukázala Nym na hnědého Vlka, který nejspíše opět nevnímal konverzaci. Nejspíše se kochal slejvákem či jezerem. Možná i obojím. Tak či onak by bylo normální, kdyby je vlastně vůbec neposlouchal.

--> západní Galtavar

<-- Mahtae

Další úkol

Používala magii, aby na Nym a Lennie nepršelo. Na Saviora se nedosáhla, ale ten měl takovou magii taky, tak si deštník mohl dělat taky.
"Nechtěli jsme, aby Sigy věděl o tom, že si Savior našel jinou vlčici než jeho matku, byl to maminčin mazánek a nemusel by to vzít dobře, a ty jsi mluvila a mluvila, že jsi domluvila. Můžeš se s ním setkat zase jindy jako dospělá, bydlí v Maharu, tak se tam potom se Sionnem můžete vydat," řekla Lennie Nym. Konverzace šla víceméně nakonec pouze s ní a Savior se moc nezapojoval. Nejspíše myšlenkami stále dumal nad synem a celkově. Možná by se hodilo, aby ještě potkal opětovně Lucy, aby si vše vyříkali a bylo by pak dobře. Žádné křivdy dávných dob a podobně.
Bobry už Lennie nechala být. Ostatně co by jim mohla udělat? Nic nic.
"Nevím, poslední dobou jsou všude nějaká,"odpověděla ji Lennie na otázku, jaká vlčata jako myslí. Samozřejmě ji Lennie tou odpovědí lehce uklidňovala, aby se zase nezačalo řešit něco jiného. Vlčata jednoduše byla všude nějaká a najednou nalezená vlčata.
Bylo jí jasné, že by o Falionovi neměla před Nym takhle kriticky mluvit. Ostatně vlče jen málo pochopí myšlenky dospělých, když přijde na politiku smečky.
"Co takhle donést něco Falionovi?" řekla Lennie, aby zabavila Nym. Ostatně byla to dlouhá cesta a nechtěla, aby se vlčice dlouho nudila. "Schválně která z nás v tomhle slejváku najde lepší dárek!" navrhla ji soutěž a sama se rozhlížela, co by tak mohla použít. Samozřejmě nechtěla Falionovi dávat nic, proč by to taky dělala. Jenže se to zdálo jako skvělá věc pro Nym a co tedy pro její zábavu neudělat. Koukala se kolem a na chvilku odběhla pryč. Křoví v Galtavaru skrývalo mnohé. A taky myš! Skvělé. Lennie tedy myš zneškodnila rychle za pomoci magie halucinací. spokojeně tedy táhla myš za ocas k Nym a vydaly se dál, kde už nejspíše nebude tolik pršet.

--> VVJ

<-- Asgaarský les

Další úkol...

Nedala Nym moc prostoru na případné protesty, když jí strkala z lese dál od Sigyho, aby jej třeba případně nenapadlo, že je Savior s Lennie více než přátele. Věděla, že něco takového u tohoto setkání mohou klidně přeskočit a klidně se tomu pravděpodobně vyhnout vždycky. Sledovala Saviora, který mlčky šel před vlčicemi a přemýšlela, zda je tedy teď po setkání se synem o trochu spokojenější. Bylo to samozřejmě těžší než se zdá. Samozřejmě jí počasí taktéž dělalo starosti, ale šli dva vlci, kteří uměli ovlivňovat počasí, co hrozného se může stát?
Chystala se navrhnout, že by mohli přebrodit řeku jednoduše v nějakém místě, jenže se zdálo, že byla řeka v tomto úseku jaksi hluboká. No najednou uviděla bobra, který s klackem v hubě plaval po proudu. "Za to můžete vy! Obludo ošklivá," zanadávala bobrovi za to, že si staví hráze a kdo má pak brodit vysoké řeky! Otočila se na Saviora, aby si zjistila, kudy by tedy mohli pokračovat, neboť by to mohlo být pro Nym nebezpečné, pokud Savior nepoužije svou magii, aby mohli bezpečně přejít.
"Pořád nedokážu uvěřit, jaký byl Falion ignorant ohledně toho incidentu s Nym, nechal Styx běhat po území smečky se Cynthiou, která by byla raději, kdyby byla Nym mrtvá, doteď to nechápu," řekla Lennie spíše Saviorovi, ale nevadilo jí, že se do rozhovoru přidá Nym. Upřímně uctívala vlka pochybné morality. Kdo vlastně ví, zda jí má Falion dostatečně rád, dlouho se neviděli. A když jí nedokázal věřit ani ohledně Styx, je vhodné svěřit mu jí vůbec do péče? Ostatně to bylo skoro jako pozvání na večeři, když nechal Styx pobíhat tak nějak volně po území.
"Doufejme, že už si to vy dva vyříkáte, neboť já to řešit už nebudu, sama víš, že jestli se Styx v Ragaru objeví, uvítá jí přátelsky a vřele, a pak tě Styx sežere," usmála se Lennie a tentokrát svá slova směřovala k Nym, která byla vedle ní. Měla starost o to, že Styx očividně u více autorit smeček dělala nevinnou, načež příjde a začne požírat jejich vlčata. A typy jako Falion to nikdy neprokouknou, dokud již není moc pozdě. Co naplat. Může být chytrý vlk jak chce a stejně pak díky přehnané volnosti a přátelskosti udělá tolik chyb. "Nechci, aby Styx měla volný přístup do Ragaru, už kvůli vlčatům!" řekla Lennie naštvaně. Tohle jí děsilo. Pokud opravdu očekává malá vlčata, která se narodí v Ragaru, jak si může být jistá, že budou v bezpečí, pokud s nimi nebude vždy ona či Savior? Nevěřila nikomu. Falionovi věřila asi tak jako momentálně Životu, Severka ztratila Nym skoro okamžitě a Starling je po většinu času ňouma. To je zase něco...

--> Galtavar

Sigy se podivil, že Lennie říkala o Styx samé divné věci. Nad tím se vlčice zamračila a přemýšlela, jak to vysvětlit. "To se vždy jen zná, hraje si na nevinnou duši. To samé dělala v přítomnosti mé alfy poté, co chtěla sežrat v tu dobu ještě malinkou Nym," přiznala Lennie Sigymu krátce, neboť mu očividně chyběly jisté informace o téhle čubce.
"Přišla dokonce o ucho. Jestli chceš, můžeme ho najít, někde tam ještě určitě je," navrhla lehce morbidně Nym, která by ale jistě z takového suvenýru alá super talisman měla velkou radost.
"Děláš jako bys to věděl s jistotou, měl bys to zkusit, ostatně není nad to mít magii myšlenek, že?"řekla Lennie pomocí myšlenek Sigymu a stále ji přišla celá situace neskutečně vtipná. Škoda že se do toho Lennie nesmí zapojit a naznačit, že slyšela i myšlenky určené pro Saviora. V tu chvíli ale spustila Nym, která konečně zpracovala informace o tom, že je Sigy synem Saviora. Lennie jí okamžitě překryla ústa tak, aby zamezila větší katastrofě. "Zase plácáš nesmysly," zavrčela k ní a ušklíbla se na ostatní.
"Savior je přeci samotář, ovdovělý samotář, copak jsi poslouchala jinak než ušima?"pokračovala k Nym s pohledem, který naznačoval, aby zavřela raději zobák. "Víte co, my půjdeme napřed, Nym je... alergická na vodu!" řekla rychle, když začaly padat první kapky. Okamžitě začala Nym strkat směrem k odchodu.

--> Mahtae sever

další ukol...

Poslouchala je tak nějak napůl, ale kroutila nad některými věcmi samozřejmě hlavou. Jeho syn stále opakoval, že nepotřebuje žádné vlčice do života, no Lennie stačilo jen trochu aby zjistila, že se zakoukal do Lyl, kterou Lennie velmi okrajově znala z cest. Byla to hezká milá vlčice, takže by s ní ani Savior nejspíše problém neměl.
"Ten jeho pohled na věc je katastrofální. Co je to za výrustek? S takovou nebudeš mít vnoučata žádná," zasmála se laškovně k Saviorovi. Nebylo to nic, co by mělo Sigyho urazit, spíše poukazovala taktéž na to, že jestli si nepohne, ta jeho vlčice milá bude pryč s jiným a zůstane sám.
Jenže oni se začali bavit o magii myšlenek a přesunuli pohled na Lennie, která se doteď nehodlala moc do situace přidávat. Přesto se s povzdechem zvedla a přiblížila k vlkům.
"Číst myšlenky je dobré, ale pořádně otravné, když to neumíš pořádně. Zklamu tě, ale nikdy se bohužel nepodaří zamezit nechtěnému odposlouchávání na maximum. Vždy jsou nějaké myšlenky, které zaslechneš, aniž bys to chtěl. Většinou samozřejmě jsou to emotivně náročné myšlenky a dost často ani ne veřejná věc," prozradila. Sama zápasila s problémem nechtěných myšlenek opravdu dlouho. "Ale pokud budeš trénovat, omezíš to na minimum a zaslechneš jen to, co zrovna chceš, soustřeď se plně na vlastní myšlenky a půjde to, pokud budeš dávat plnou pozornost sám sobě, bude to fungovat," poradila mu. Chápala, jak nepříjemného to je. Ostatně i ty nechtěné zprávy z vlka berou energii v poměrně velké míře, což je velmi nepříjemné.
Mezitím se k nim ale dostala i Nym, která tu byla zase jako na zavolanou.
"Ahojky Nym," pozdravila vřele slečnu vlčici, která se sem dostala opravdu rychle a bez keců. Nejspíše už se musela pořádně těšit na Faliona, když se dokázala jednoduše vydat zase dál od svých nových stejně starých přátel. Měla okamžitě otázku ohledně Styx a Lennie se rozhodla, že tu neuškodí láskyplná soucitná lež.
"Přišla sem, ale já s Elisou jsme jí vyprášily kožich a zahnaly, aby vám neublížila," vyprávěla Lennie krátce a přitom se na malou chvíli podívala na Saviora s pohledem, který naznačoval, že toto je od teď čistá pravda a jenom pravda. "Nym tohle je Sigy, syn Saviora," přiblížila vlčici, aby si třeba nemyslela, že jí chce taktéž sníst nebo unést.

Bylo jí naprosto jasné, že Sigy přemýšlí a hodnotí vlčici v duchu. Na to nemusela mít Lennie animated magii myšlenek. Byl to samozřejmě odhad a zabývat se tím moc nechtěla. Raději se zaměřila na něj. Jako otec samozřejmě nevypadal, ale tak Lennie se velmi často nesetkávala s dětmi, které by vypadaly jako rodiče. Vemte si Sionna, který je jako cizí. Největší trefou do terče tak asi zůstává ta dcera Sayapa a Haruhi, která vypadá jako otec.
"Těší mě," řekla Lennie jako odpověď na jeho přivítání. Matně si Vlka vybavovala, ale zase se neviděli tak často, aby ji utkvěl v paměti. Kdysi ji ostatně všechno, co bylo jakkoliv spjato se Saviorem, štvalo.
"Vůbec to nevadí, jsi útok dávné časy," řekla Lennie, aby jej ubezpečila s tím, že jej nehodlá hnát za to, že si ji přílišně nevybavuje. Ani Lennie Sama by nedala dohromady všechny členy, kteří někdy pobývali v lese pod sopkou.
Nějak tak vnímala jejich rozhovor, někdy více a někdy zase méně, ostatně to nebyl její rozhovor. Sigyho znát, tak už zase může jít. Spíše jen ještě řekla Saviorovi, aby si možná některé věci nechal pro sebe, když je pravda to, co si pomyslel.
"Nic mu jednoduše neříkej," řekla Lennie telepaticky Saviorovi, který netušil, jak synovi podat, že by mohla být Lennie jeho nová partnerka. Asi na tom nesejde, když to bude věc stála a jednou se to dozvědět mladý musí. Lennie tohle nechávala plně na hnědém společníkovi, ten si určí, kdy chce s pravdou ven. Lennie se pouze usmívala a nic neříkala. Tohle bylo na nich.
"Nejsem, ale co není být může, jsem členem smečky v horách, ale nejsem spokojená, čas trávím více mimo než tam, vybrala jsem si špatně," pronesla k Sigymu, který se stal prý součástí Maharu a ještě ke všemu mu nevadila Skylieth. Kdo ví, třeba je lepší než se o ní povídá.
"Já si půjdu sednout támhle, aby jste mohli mluvit trochu více otevřeně," navrhla Lennie a věnovala milý pohled oběma vlkům. Opravdu se pak sebrala a sedla o trochu dál tak, aby nemusela být přítomna u jejich konverzace a zároveň na ně viděla.

<-- úkryt

Při odchodu Savior poznamenal, že bude hezká v jakémkoliv případě. To samozřejmě vlčici lichotilo.
"Já určitě," přikývla na jeho kompliment a usmála se. Očekávala, že se vše opět hodí do starých kolejí, tak si užívala všechnu tu pozornost, kterou jí Savior teď dával. Chtěla složit kompliment i jemu, jenže vlastně ani nevěděla, kde začít, mohla by obdivovat jeho existenci jako celek, protože jí přišel ve všem tak dokonalý. Silný, slušný, děsivý, Lennie by si nemohla přát nic lepšího, cítila se opravdu dobře v přítomnosti vlka, který by byl schopen bez zaváhání i zabíjet pro její dobro. Ona samozřejmě byla stejná. Proto mu tak věřila. Přišlo jí, že může věřit sama sobě.
"Nerozloučíš se s nimi?" zeptala se Saviora, neboť už si vlastně moc nevybavovala, zda se hnědý vlk už s alfami předtím loučil či ne.
"Netvař se tak mrzutě," oblízla mu čumák hravě a oklepala se, než zamýšlela, či kontaktovat Nym pomocí myšlenek. Asi to tak bylo nejlepší a nerušila by ostatní. Rozhodla se tedy, že bude vhodné to oznámit nejdříve Saviorovi. "Zavolám Nym po vlastním," řekla a soustředila se na věc. Měla stále plno energie od Smrti, proto to byla hračka. "Chystáme se odejít, čekáme tě na hranicích, rozluč se s kamarády," předala Nym vzkaz a posadila se vedle Saviora, načež položila hlavu na jeho rameno, aby se opřela a vyčkávala.
"Co takhle si ještě jednou obejít Gallireu než budu kulatá? Jen my dva, výlet," navrhla mu Lennie nakonec po chvíli přemýšlení. Možná už jí měl plné zuby a odmítne, třeba by si chtěl dát pauzu a pár dní se nevidět. Kdo vlastně ví, co se mu honí v hlavě. Lennie věděla, že by to mohla zjistit rychle, ale proč by se namáhala a plýtvala energií právě na tohle? Stejně mu slíbila, že se to nikdy nebude pokoušet zjišťovat magií myšlenek.
"Tedy pokud si nechceš dát pár dní od mýho zadku pokoj," řekla mu pobaveně, čímž skrývala obavy z možné pravdy.
V tu chvíli ale zaslechla z trochu jiného směru jiného vlka, který do smečky přišel. Začala tedy zjišťovat, kdo to je a zda jej nezná. Pach byl velmi známý, ale těžko odhadnout...
"Hele není to...?" zeptala se Lennie velmi nejistě, neboť ještě nikdy necítila Sigyho. Tento pach byl velmi podobný tomu Saviora a naznačovalo to tedy, že se vůbec nemají kam plahočit, když děcko přišlo za nima. "Jdeme!" navrhla Lennie nadšeně, ačkoliv byla trochu nesvá ze setkání s nějakým potomkem Saviora. Ostatně děti většinou nejsou nadšeny z nové macechy. Ale co už, za zkoušku Lennie asi nic nedá.

Hlasím se též

//škoda, těšila jsem se, že využiju moji nástěnku gifu Jamese na pintu

Savior začal lehce pochybovat o tom, že by jejich cesta byla jednoduchá. Ale prosím, oproti tomu v zimě tohle bude hračka...
"Řekni, co bychom my dva nezvládli, do hor se dostaneme i před lejáky, pokud tedy vyrazíme už teď," řekla, aby trochu oslabila jeho starost o počasí. Lennie taktéž cítila, že se něco blíží, ale raději to bude zařizovat už na cestě do Ragaru a ne tady. Samozřejmě nejspíše by se všichni shodli, že by raději zůstali v Asgaaru, ale Nym patřila k Falionovi a to se nemohlo měnit.
Nepochybovala, že se něco pokazí. To až spíše ve chvíli, kdy dorazí na území smečky. Samozřejmě život je sám o sobě dosti nevyzpytatelný a kdo ví, třeba je spláchne stoletá voda, ale jednoduše to Lennie v hlavě teď viděla spíše jako roztomilou vycházku. Byla odpočatá, šťastná a připravená na cokoliv, měla energie na rozdávání a byla ve všem skvělá a úžasná. "Já to zvládnu, no nevím, jak se na to těšíš ty a tvé všudypřítomné šediny, nebuď tak pesimistický, dneska se jde do Ragaru a kašlu na nějaký špatný počasí," řekla rázně, ačkoliv samozřejmě věděla, že to Savior myslí dobře a jen je starostlivější. Poté jí ale připomněl, co těhotenství přináší a Lennie si povzdechla. I na tohle vlastně zapomněla. "To je jedno, budu se koulet s grácií," oznámila hrdě a protáhla se ještě jednou. Poté se vrátila myšlenkami k Saviorovi a prohlížela si jej, jako by to bylo poprvé, Samozřejmě mu u toho začala žužlat naušnici, kterou si doopravdy oblíbila. Poté jí ale překvapila jeho starost i její zdraví. Byla v pořádku. Tedy alespoň to tak vydalo. Není žádný expert na vnitřní krvácení nebo rakovinu, takže kdo ví, no Savior nic zlého pravděpodobně neudělal. Vstala, aby se přesvědčila sama, že je vše tak, jak má být.
"Au, au, au, už si v životě nesednu, tvoje žížala je jako tornádo," pronesla ironicky posměvačně a vyrazila skrz jeskyni k východu. V místě, které bylo určeno pro nižší členy v postavení, počkala na Saviora a přemýšlela nad tím, jakou trasou by se mohli dostat do hor nejrychleji. Bylo jasné, že to bude minimálně půl dne trvat, ale Nym byla vytrvalá a zvládla se pohybovat na dlouhé vzdálenosti tak rychle, že ani dospělí nemuseli zpomalovat.
"Počkáme tedy u hranic?" zeptala se jej nakonec, když vylezli před úkryt a drcla do něj, aby se vydali tak či onak západním směrem. Nechávala vše na něm a pouze ťapkala složitým terénem.

--> Asgaar

Bylo jasné, že si všiml, jak velice odpočívá. Už teď bylo jasné, že sem nedošli pro spánek. Jenže Lennie to přisuzovala té podivné magické síle. Tož pravda, kdyby nebylo toho, nejspíše se teď někde hádají o pitomostech. V tu chvíli se ale probral Savior. Tedy spíše se pohnul a Lennie mu oblízla čumák na přivítanou. Jeho tělesné teplo bylo tak příjemné, že jí nevadilo tu jen tak polehávat. Zeptal se jí během toho na otázku, která byla vlastně prvními slovy v tichu. Lennie se zamyslela. Přemýšlela tak nějak vším a zároveň vlastně ničím...
"Ani nevím, spíše jsem čekala, až se probereš a něco podnikneme. Přemýšlím co dál, kam dál, co dělat, nějak na mě padlo to rozhodování, co myslíš ty?" zeptala se jej se zájmem o jeho názor na celou situaci. Nedělala si nad tím zbytečně starosti, byly to věci, co se vždy nějak vyřešily, ale možná by se hodil i názor druhého. Cíl samozřejmě přetrvával a odtáhnout Nym zpět do Ragaru prioritou. Lennie ale vždy přemýšlela částečně ve větším spektru o tom, co potom. Ale vážně, vždyť nemají žádný plán, Falion jí teď vykopne a Lennie si z toho vlastně upřímně nic nedělala, jako by to chtěla.
"Přemýšlela jsem, co podnikneme v létě, jenže pak mi došlo, že asi jen tak zase nic nepodnikneme," opravila se v rozpacích, neboť jí stále velmi pomalu docházelo, že to nebude zas tak jednoduché. Ale tak Nym se taky tahala krajinou v závějích dvakrát její výšky, proč by to fakani těhle dvou nepřežili taktéž. Ale to je otázkou budoucna. "Pak jsem přemýšlela nad tím, že je to super, alespoň budeme více spolu... jenže pak mi došlo, že to už asi více než tomu bylo doposud ani být nemůže," zasmála se. Poukazovala na to, že by si nejspíše měli lézt už nějakou dobu na nervy, neboť spolu trávili už tolik času, že by to jeden nazval nezdravé. Ale Lennie to nevadilo. "Ačkoliv tím nechci naznačovat, že by mi to vadilo, je divné být bez tvé přítomnosti... kdekoliv, nezvyk," pronesla nakonec, aby si nemyslel, že se jej chce snad zbavit hned, jak to půjde. Vlastně byla vždy nesvá, když se na chvilku rozdělili. Vnímala jej jako samozřejmost svou přítomností a život se pak zdál divně nekompletní.
"Co takhle dojít pro Nym, hodit jí do Ragaru a pak přemýšlet, co budeme dělat s volným časem?" zeptala se ho a lehce se protáhla.

Nikdo se nedozví, že umí být Lennie i taková. Stačilo, když občas ukazovala svou mírně kdesi již pohřbenou starou dobrou ukecanou vlčici, která nezná téma, o kterém by si nedokázala povídat. Taky jí nic nebylo trapné a byla velmi sebevědomá, když přišlo na konverzaci. Možná postrádala nějaký sociální radar, kdy by poznala, co se hodí a co ne, ale to jí právě dělalo takovou, jaká je. Možná jí vlčice nemají rády, běžně je možné, že je rychle urazí a znáte vlčice. U Saviora si dávala pozor. Na druhou stranu ale dosti riskovala, neboť byl vlkem, který skoro vše bere s jakousi rezervou. Tedy alespoň v případě Lennie. A právě díky tomu jej mohla pošťuchovat a provokovat. Vždyť to k partnerství patří. Alespoň se díky tomu necítí poté jako stará Haruhi, u které jsou takové vlčecí nálady asi opravdu ojedinělé záležitosti. Přiznat si, že se blíží do podobného věku, bude nejspíše ještě nějakou dobu trvat. Cítila se jako kdysi a nepozorovala na sobě absolutně žádné změny. Sama sebe se ptala, zda vlastně ještě někdy bude na svůj věk i vypadat. Naštěstí se na to ani nechovala.
„Jen aby, jinak ze mě bude kudlanka a sežeru tě, drahý,“ pohrozila mu s humorem, když řekl, že se nechystá nikomu na potkání vykládat, jaká je jeho partnerka hodná duše. Ostatně už se bleskům snaží vyhýbat a dá se říct, že je tak nějak zkrocen. Lennie samozřejmě chtěla přijmout roli toho, kdo se víceméně chová ochranářsky vůči partnerovi a stará se. Jenže něco takového by chybělo i Saviorovi, tak se vlčice držela v jakési rovnováze a spíše věci nechávala okatě na něm, zatímco ona jej tahala z problémů ve chvíli, kdy už to jinak nejde. A jak se za to cítila pyšná. Savior byl ten typ drsňáka, který už na první pohled říká, že je běžně spíše kus roztomilosti a komfortu než agresivní dědek, za kterého jej řady vlků mají. A to Lennie nevadilo, jen ať si myslí, že má v brlohu pořádnou zubatou bestii. Možná by ani neuškodilo, kdyby byl ještě ráznější vůči ostatním.
Lehce se zasmála, když ožužlával její ucho, neboť zjistila, že s takovou je to dosti citlivá zóna a nejspíše by se začala smát ještě hlasitěji. Lechtat se ale nenechala dlouho, neboť si poté začínal všímat i jiných částí jejího těla. Měla jej teď nad sebou a sledovala jeho výraz, který by napověděl, co se mu honí v hlavě. Byla zvědavá, někdy bylo těžké i po jejich dlouhém putovní říci, co si vlastně myslí. Ale jakmile promluvil, usmála se, neboť slova byla velmi lichotivá až na ten závěr, kdy se zamračila a nahodila mírně uražený výraz.
„Jestli ano, hodím jí z nejostřejšího srázu Ragarských hor,“ řekla ze srandy Lennie. Nejspíše měl v duchu Savior strach, že by mohly děcka být jako mladá Lennie. Jen si to pořádně užívej! Zasmála se Lennie v duchu představě, že se tu budou kolem vlka prohánět alespoň dvě malé Lennie a Savior si začne kopat hrob. Byla v tomhle ohledu škodolibá. Žerty ale na malou chvíli přerušil ubezpečením, že nehodlá nikoho srovnávat s nikým a dokud jej nejspíše Lennie opravdu nesežere stylem kudlanky, bude o příčku výše než bílá vlčice minulosti.
„Máš pravdu, v našem případě budeme traumatizovaní potomstvem my,“ přitakala, aby zahnala chmury kolem bílé flundry a spíše se soustředila na to, aby i Savior na malou chvíli zase zapomněl. Ostatně mají se teď dobře spolu, poslední, co vlčice potřebuje je další jeho záchvat „Nech mě být a jsem kretén“.
Oplácela mu láskyplně jeho tulení a nechávala se hýčkat jím. Ostatně takhle se ještě nikdy neměli možnost sbližovat. Stále byli s Nym a jednoduše by se to v její přítomnosti nehodilo. Alespoň ještě nějakou dobu by mohla mladá vlčice zůstat vlčetem. Tohle putování a ztráta rodiny z ní udělala nechtěně dospělou a už si rozhodně nedokázala představit, jak by její život jako vlče mělo vypadat.
Z dumání se úplně vytratilo vnímání Saviora, který jí najednou přikázal, aby vlítli na věc. Jako teď? Teď hned? Ale… Najednou bylo jasné, že nevěděla, zda opravdu chce, neboť se na to nijak psychicky nepřipravovala. Myslela si, že to vlastně Savior odpíská jako vždy a budou o tom maximálně žertovat. Výrazově samozřejmě zkoušela udržet naprosto vážný výraz, který by nedokázal naznačit, že teď neví vlastně ona. Přesto věděla, že není čas na rozmýšlení. Velice pomalu se dostala na nohy a ohlédla se na Saviora s pocitem toho, že se dostala nějak do situace, kde je jako nevědomé vlče. Pudy samozřejmě jaksi naznačovaly, co se má dít, jenže vlčice počítala s nějakou první instruktáží… Jenže to vypadá, že test píše naostro a vlastně se neučila. To vem čert… Jenže Savior nadrženec už byl celý šťastný, že se z něčeho takového asi ani vycouvat nedalo. Lennie velmi naprázdno polkla s myšlenkou, jaká je to neskutečná herečka. Jenže raději by obskakovala ona než naopak, o tom nebyla žádná.
Lehce se prohnula pod váhou Saviora a skousla, aby si náhodou ještě ke všemu neukousla překvapením jazyk. To by bylo opravdu trapné. Chtěla zvolat, že takové praktiky nejsou nutné, když se do ní zahryznul, ale asi to patřilo k rituálu páření, kdo ví. Lennie nevěděla nic a s expert tu byl hlavně Savior, který již pravděpodobně tímto typem soulože dokázal vyrobit několik vlčat. Takže je to na něm. Jenže zatímco Lennie zvědavě a v mírných obavách očekávala, kdy přijde něco horšího a dalšího, bylo po všem.
Lennie mírně zmateně zavrtěla hlavou. To je všechno? Počkat, to je všechno? Jak si jeden může být jistý že… Jdeme to udělat znova, já chci mít jistotu! Jenže jakmile se rozhodla, že by se měl akt opakovat, neboť jak nejlépe docílit fakaňat, než opakovanou souloží, už ležel Savior na zemi a zdálo se, že není zas tak jednoduché dělat nabíječe. Lennie si tedy povzdechla, že teď bude na vážkách, ale přesto poměrně šťastná, že zase docílila toho, co chtěla. Tiše ulehla k němu a zívla, jenže spánek na ní nešel. Očekávala tiše, co bude dál. Jak jako pozná, že je v jináči? Exploduje jí děloha a bum, jsou tam? Přijde Život a nastrká je dovnitř? Ne! Jen toho zavšivence ne. Měla tolik otázek a nevypadalo to, že by jí na to někdo odpověděl. Takže se velmi nespokojeně uvelebila těsně vedle Saviora a nechala jej vlastním myšlenkám. Odvodila si, že se asi po tomhle nemluví a spíše spí. Tedy Savior se na to nejspíše chystal. Proto přestala s lískáním se a spíše pouze vnímala tlukot jeho srdce a spokojeně vyčkávala, až zaspí.
Pootevřela jedno očko, aby se přesvědčila, že už Savior dávno spí a opravdu, už zařezával jako dudek. Nejspíše musel být unavený. Být nabíječ musí být těžká úloha. Lennie jej s úšklebkem kvůli své myšlence pozorovala a přemýšlela, jak je tohle možné. Tak nějak stále nevěděla, zda to není sen mladé Lennie, která by se probudila v úkrytu Tireské jeskyně uprostřed Narviňáku. V tu dobu by to bylo pravděpodobně pořádně divné a nejspíše by to kategorizovala jako noční můru. Nejspíše by se po takovém snu mrzoutovi Saviorovi pořádně vyhýbala a on by si jí za to dobíral. Kdo by kdy věřil, že dá osud tyhle dva nakonec dohromady? Jenže život je vlastně plný zázraků a těch nejdivnějších náhod. Věřila ale, že teď nesní a tohle se opravdu děje. Svět dospěl do bodu, kdy je vše jinak a je to pocit, jako by se vlk ocitl v jiné realitě. Kdyby tohle jenom věděla Scarita, pomyslela si vlčice, když se tiskla ke svému milému, který kdysi byl spíše osinou v její ambiciózní prdeli. Teď vypadal jako roztomilý kus samce, kterého Lennie jen tak nevidí, neboť věčně zůstává jako morous a skoro nikdy se během spánku neusmívá. Dnes je to nejspíše ojedinělý úkaz, který je skvělým zakončením. Ještě chvíli jej takto pozorovala s láskyplným pohledem, než se velice opatrně vymanila z vlkovy blízkosti a usedla opodál. Přemýšlela, co by mohla dělat teď, když on spí a ona spát nechce. Raději by tu samozřejmě zůstala, ale tím by pravděpodobně riskovala, že se Savior vzbudí, a to opravdu nechtěla. Jen ať si odpočine a později ráno vyrazí na sever. Už ani nechtěla směr nazývat jako domů, protože to tak už moc neviděla. Opravdu by to nezvládli jako tuláci? Oni by byli skvělí v jakémkoliv počasí, období i situaci, proč tedy nezkusit celou věc jak tuláci? Seženou si nějaký cool brloh a vykašlou se na problémy, které přináší něco jako smečka. Nakonec se s touto myšlenkou vzdálila do přednější části jeskyně, kde už paroháč nebyl a Lennie následovala jeho pach ven z jeskyně.
Posadila se před úkryt a hledala kdesi mezi korunami stromů možnost vidět někde měsíc, jenže ani přes škvíry mezi stromy se nezdálo, že by dnes bylo vůbec něco na temné obloze plné mraků vidět. A tak se zaměřila na les před sebou. Kdo by se fakt chtěl zabydlet v takovém lese? Pravda, že je možná jeden z největších, ale stejně... Připomíná Zarostlý les... Až na to, že vlastně zarostlý není...
Chtěla by jít a využít času, který má, no těžko se něco takového dělalo. Ještě by se Savior vzbudil dříve a asi by se i zlobit. Lennie tedy udělala otočku a vrátila se do jeskyně, kde už odpočíval pouze Savior. Natiskla se na něj zpětně a dělala, že nikam neodešla ani na malou sekundu. Oka sice nezamhouřila, ale alespoň dělala že ano. Přemýšlela nad tím, zda bude Savior stále přemýšlet nad tím, že ho Lennie jen využila kvůli potomstvu. Takové absurdní tvrzení. Jestli jí to ještě několikrát řekne, jednoduše bude velmi zlá, neboť jí to nebaví poslouchat a měl by se stydět, že si vlastně něco takového myslí. Ale kdo ví, třeba se konečně přestane chovat jako idiot a konečně bude věřit tomu, že jej má dostatečně na to, aby si založili vlastní rod malých šílenců. A co jiného by z nich asi tak mohlo vzniknout. I když třeba se to ani nepovedlo. Kdo ví, teď nikdo neřekne, zda je opravdu těhotná a za měsíc tu bude chodit s obřím bachorem plným malých démoňat těhle dvou. To budou jistě malí spratci, které bude Cynthia proklínat. Jestli se jí nelíbila Nym, jak se jí asi budou líbit malé výrůstky Lennie a Saviora? Možná jí to konečně vyžene z Ragaru. To by byl pěkný vedlejší efekt tohoto těhotenství. Ale kdo ví, třeba vyžene Falion Lennie. Ačkoliv to by nesedělo k jeho povaze. Nikdy by nejspíše nic tak nemyslitelného neudělal. Jenže nejspíše se stát může cokoliv. Třeba při jejich setkání Savior řekne něco nevhodného, a ještě vyžene jeho. A Lennie je pak v prčicích. Moc dobře si to neplánovali, jenže teď jaksi viděla, že to nemohlo být jen tak nějaká ta slabá chvilka. Mohla za to ta magii Smrti? Možná to byla ta její podivná mlha. Co když to teď budou Satani? Děti apokalypsy? Hotový antikristi! Lennie se začínala obávat, aby to náhodou nebyl nějaký problém. Ostatně kdo by se neobával? Savior by to jistě chtěl hned zardousit, kdyby to bylo nějak vadný. Konečně ale u této myšlenky zavřela oči a usnula vedle něj hezky v teplíčku Saviorova těla. Kdo by řekl, že se jí bude hned zdát tak prapodivný sen, který už jí začne dělat opravdové starosti?
Začalo to všechno vlastně úplně nevinně. Představte si. Byl hezký den, podle počasí lze usuzovat, že se jedná o teplý letní den. Chtěla se jít projít, jenže netušila, jak zvládne další procházku s tím obřím panděrem. Jenže v tu chvíli si uvědomila, že tam vlastně žádné veliké břicho plné vlčat není. Udivila se. Však tam včera ještě několik bylo. Tedy alespoň si myslela, že je jich bylo několik. Možná to byl taky jen jeden terminátor jako mají Sionna. Jenže to by asi nebyla tak kulatá. Tak či onak teď už to neplatilo. Zdálo se jí to snad? Sen ve snu? Ne! Najednou se u vstupu do jeskyně objevil Savior, který byl celý uřícený a roztěkaný, jako by se něco hrozného stalo. Lennie nejdříve naprosto nechápala, co se děje, takže se zmateně zvedla a šla mu poklusem naproti.
Savior ze sebe rychle vyhrkl, že Ragar napadla Styx a její tajný kult pojídačů vlčat a že se mladá vlčata pohřešují. Že byla na cestě se Severkou do Ageronu na průzkum a najednou jako by se po nich slehla zem. Lennie nevěřícně polkla. Měla vlčata teď jsou pryč. Její děti jsou pryč.
Kožich se jí naježil a jiskry lítaly všude. Vyběhla z úkrytu a zjistila, že se někde velice urputně válčí magií. Slyšela, a dokonce cítila dunění země pod tlapkami. Počasí se mělo mrknutím oka a všude foukal silný vítr. Část lesů pod horami hořela.
Zaslechla křik a sténání, takže se vydala právě tímto směrem. Netušila, co najde, nevěděla ani kam běží. Doufala, že ji Savior stejně rychle následuje. Dostala se na palouk a uprostřed seděla krásná tři vlčata. To jsou její děti! Lennie okamžitě vyrazila dětem naproti, jenže v tu chvíli jí cestu zkřížila Styx. Byla větší a měla ještě více šrámů než doteď. Krvácela na stehnu a stále postrádala ucho. „Život říkal, že se ti poštěstilo, tak říkal, jak moc by jej těšilo, kdybychom ti přišli sežrat vlčata,“ začala se chechtat a mezi stromy se začali objevovat další vlci, jako by se právě svolávalo na hostinu. Lennie se na malou chvíli zastavilo srdce, než si uvědomila, že je tu s ní přece Savior a ten zvládne přeprat všechno. Otočila se a viděla, že se hnědý vlk snaží ubránit čtyřem dalším vlkům. Síly vypadaly vyrovnané, jenže vlci měli početní převahu.
„Přece sis nemyslela, že tě nechám po světě chodit jen tak. Ty půjdeš první a hned poté podnikneme útok na ten zavšivený Asgaar. To mladé si přidáme na menu stejně jako tyto, musím říct, že máš lahodně vypadající děti,“ začala se smát a vlci kolem se rozhihňali také.
„Zbláznila ses!“ zařvala Lennie naštvaně a zaujala bojovou pozici. Byla připravena pro ta vlčata a Saviora naporcovat všechny zde přítomné vlky.
Rozeběhla se směrem ke Styx, aby jí s sebou strhla k zemi, jenže než se tak stalo viděla jen její vítězný úšklebek a v tu chvíli do Lennie něco obřího narazilo. Cosi jí vrazilo do boku a odhodilo pár dobrých metrů. Chvíli se kutálela, než konečně celá rozbolavělá vyskočila na nohy a neviděla nic jiného než Faliona, který na ní zaútočil. Nevěřila vlastním očím. On tam stál s podlým úšklebkem.
„Jak jsi jen mohl!“ vyštěkla nevěřícně Lennie a těkala pohledem kolem. Nikde neviděla Nym. Kde jen je? Snad stihla utéct a teď se někde schovává, aby jí nikdo z těhle vlků nenašel. Třeba utíkala varovat Asgaarský les. Jenže v tu chvíli se vedle Faliona objevila Cynthia, která za sebou táhla nehybné tělo nebohé Nym. „Chtěla utéct, tak jsem jí zlomila vaz,“ řekla ledabyle a otráveně. Falion jí věnoval malý úšklebek a pokývl. Cynthia se k němu přitulila a poté si prohlédla celou situaci. Lennie nevěřila vlastním očím. Bylo to od začátku již tak jasné a teď vše dávalo smysl! Zasraný Falion!
„Myslela sis, že budeš žít jen tak spokojeně po tom všem?“ zasmála se Cynthia a udělala několik kroků k vlčatům. Lennie zavrčela a udělala několik kroků. Noha jí přílišně neposlouchala, jenže to Lennie nezajímalo. Vrhla se na Cynthiu a nezajímalo jí, co se stane dál. Začala jí trhat na kusy a krev byla všude. V tu chvíli jí chytil někdo za zátylek a začal od vlčice táhnout. Falion jí držel a ačkoliv se Lennie bránila, nezbylo nic jiného než sledovat, jak se Styx přibližuje k vlčatům. V tu chvíli se Lennie probudila. Byla celá udýchané. Podívala se na Saviora a uvědomila si, že je to jen sen. Poté již ale oka nezamhouřila.