Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<--- oáza

Extra 6

Její tlapky se bořily do stále teplého písku a Lennie to přišlo až nadmírně otravné. Kdo zase vymyslel tohle území. Zbytečné a nepotřebné. Nic tu neroste a nikdo tu nežije. Až bude příště přirovnávat nějaké budižkničemu, vzpomene si na tohle území. Nejspíše tu stejně celý den pražilo jen slunce.
"Stále jsi mi neřekl, proč bylo tak nutné nevynechávat ani tento kout Gallirei, nejspíše bych jej běžně obešla pořádně velkým obloukem, víš jak," řekla a nechtěla znít, jako by si na něco stěžovala.
"Chybí mi celkem Nym, je to divné, když s námi není. Jako by byla součástí balení na putování..." povzdechla si, ale přispěchala k Saviorovi, aby do něj bokem pořádně strčila a on musel nabírat rovnováhu. Teď ani moc nemusela používat sílu, nabrala nějaké to kilo a byla tak větší buldozér než běžně. Ta kilča i bříško jí ale slušelo. Tím, že je neustále velmi hubená a samý sval, byla to taky příjemná věc. Kdyby chtěla, nejspíše by budila dojmem normální vlčice.
Savior začal mluvito tom, jaké to bylo, když ujížděl na té vodě z řeky a Lennie se nad tím pousmála. Kéž by to taky mohl pozorovat z jejího pohledu.
"Měl jsi se vidět," zasmála se vlčice pobaveně, aby navnadila lepší náladu do jejich malé družiny. Chtěla, aby stále uchovávali dobrou náladu, ostatně kdyby byly zase nějaké problémy, nejspíše by tahle cesta byla neskutečně otravná. Takže se nejspíše bude v následujících hodinách udržovat Saviora v dobré náladě.
"Můžeme zpomalit pokud budeš chtít," navrhla a podívala se na něj tázavě. Měli poměrně rychlé tempo, nechtěla se na poušti zdržovat dlouho. Spíše by ráda zažila trávník a bláto. Tenhle písek nebylo nic pro ní. Jenže to se ještě pořádně projde. Samozřejmě čím dříve to zvládnou někam, kde je hezky a není to vlastně absolutně nebezpečné prostředí pro těhulky, bude konečně v klidu. Tohle všechno muselo být jistě nápadem Saviora, nebezpečné a šílené, jak mohl takové cestování navrhnout těhotné... Samozřejmě to Lennie celé musela na někoho hodit. Ale zatím se jí vedlo poměrně dobře. Neměla žádné bolesti a zdálo se, že vlastně stále může pohybovat tělem v pořádku. Takové věci se ale brzy dostaví a budou v prčicích.

---> Tekutý písek

<--- Tmavé Smrčiny

Úkol 6

Zasmála se, když začal říkat, že zase umře nějakým supernaturální způsobem. Konečně byli na místě, kde se jim déšť vyhnul a konečně se začal jejich kožich alespoň trochu sušit. Jenže nejspise to nebylo dostatečně rychle. Kéž by je mohla dělat ten deštník magií dlouhodobě, to by ji absolutně pomohlo.
"Ještě pár let tu s námi budeš, viď že jo!" usmála se na něj a šla po jeho boku. Jenže čím blíže byli oáze, tím více byl Savior nesvůj. Začal být opravdu divný a Lennie se na chvíli zastavila, aby si prohlédla čepu situaci. To co mu zase je?
Dostali se do oázy a Savior byl už opravdu na odstřel, když se začal chovat naprosto podivně a vykřikovat cosi bláznivého.
Protáčela nad tím chováním oči a pouze přihlížela. Byl jako úplně vyšinutý. Seděla v písku a sledovala jeho chování. Najednou byl jako vyměněný a nevypadalo to, že by se měl jen tak zase vrátit do normálu. Najednou se Lennie zastesklo po tom normálním a negativním bručounovi. Vypadal jako praštěné vlče a mluvil nějaké nesmysly. Běhal kolem a furt dělal nějaké divné věci. Proč dělal, že je tam nějaká příšera. Vždyť tam absolutně žádná není.
Jeho boj s příšerou byl opravdu komický a byla velmi škoda, že již nejspíše v živote nezažije nic takového. Jaká to škoda, opravdu.
"Už se topím?" utrousila, když začal křičet, že je všude voda. Žádná voda nikde nebyla. Měl halucinace. Všude byl jen písek a nic víc. Malá tůňka v oáze nebyla nic, co by se rozlévalo. Měl snad pocit, že je tu všude povodeň? TA povodeň? Ty časy jsou tak dávno.
Trvalo to nějaký čas, než konečně přestal jak roztěkaně pobíhat a ječet podivnosti. Raději se napila z tůně uprostřed oázy a prohlédla si ohlodané zbytky velblouda v dálce. Byl to jejich úlovek, několik dní starý a poušť s mrchožrouty udělalo svoje. Teď už to byly jen cáry tvrdé kůže a bílé kostičky.
"Už je to lépe?"zeptala se po chvíli a podívala se na Saviora. Už se zdálo, že totiž žádná ta jeho příšera nebyla v dohledu. A co ta jeho voda? Kdo ví, třeba to tak je lepší. Ale rozhodně by si čas od času mohl trochu té vody dát.
Když to vypadalo v pořádku, rozešla se směrem na sever od oázy a doufala, že již velice brzy bude slunce skoro u horizontu, aby poušť prošli v dobrých teplotách, které nebudou ani vysoké a ani nízké.

---> poušť

EXTRA 5

<--- Tanebrae

Šli tou samou cestou jako kdysi na druhou stranu, když s nimi šla Nym, která tu teď nebyla. Byl tedy po cestě poměrně klid, nikdo přehnaně nemluvil přehnaně nahlas a ... no nikdo nebyl tak užvaněný jako Nym. Konečně kus klidu. To už nejspíše jen tak nezažijí, až se děcka narodí a budou neustále kňučet.
Bylo tu hodně zvířat. Kdo by to řekl. Takový depresivně vypadající les, ve kterém bylo světla naprosto minimálně díky tomu počtu mraků... Ale kdyby Savior chtěl, mohl by si asi velmi jednoduše chytit nějakého toho ušáka, který se občasně po cestě někde vynořil a zase zmizel. Bylo jich tu opravdu dost. Nejspíše sháněli potravu po dlouhé vyčerpávající zimě. A kdo vlastně něco takového nedělal.
"Možná proto jsme přežili tu zimu poměrně dobře, jsme totiž nejlepší z nejlepších. A nemůžeš tvrdit, že se chvástám, je to přeci pravda," řekla Saviorovi pobaveně, ale znělo to, že opravdu nad obsahem tolik nežertuje.
"Byla zvláštní, ale asi její zmizení ovlivnilo hodně vlků negativně. Je zajímavé přemýšlet nad tím, kdo by pro tebe truchlil, kdybychom zmizeli... A taky depresivní, že by to nebyl dlouhý seznam," poznamenala, neboť nad tím teď sama přemýšlela. Nym by zase našla utěšení v náručí Faliona a asi by si dříve nebo později ani nevzpomněla. Alespoň tu byl Savior, který by alespoň spáchal taktéž sebevraždu, neboť by si myslel, že je prokletý a nemohl by už dál žít. Tedy tak to alespoň viděla Lennie, kdo ví. Třeba by si našel vlčici další...
"Je to divný les, nebyla tu někdy smečka?" zeptala se ho po chvíli, když už začala mít plné zuby tohoto divného území. Necítila se tu dobře. Něco se jí jednoduše nezdálo.
Jenže Savior pak začal o něčem mlít a Lennie vůbec nevěděla, o čem to zase mluví? Co jako má cítit? Však prší. Vypadal divně. Napil se snad z té řeky? Však snad všichni ví, že se to dělat nesmí. Řeka měla několik negativních následků. Suerte z ní taky pil a pak byl neskutečně divný. Viděl a slyšel věci, které tam nebyly, jako by někdo proti němu používal magii iluzí.
"Co to zase meleš?" zeptala se jej zmateně, neboť se choval absolutně divně. Proč prostě nemluví alespoň jednou tak, aby to dávalo smysl?

---> Oáza

<--- Sarumen

EXTRA 6

Stále se bavili zpočátku o těch vlčatech. Lennie to stále nešlo na mozek. Je to tak náhodné. A nestávalo se to jen v zimě.
"I tak je to divné, kdysi se to nedělo," řekla Lennie ohledně témata vlčat a dál už to moc nerozebírala, neboť se Savior zajímal o to, zda se najedla. Nejspíše myslel toho zajíce, kterého jí u řeky nechal. To bylo hezké gesto.
"Jo, děkuju za zaječici, abych pravdu řekla, předtím jsem si ulovila zajíce, takže jsem vlastně přecpaná k prasknutí, ale ještě jednou díky. Ty jsi doufám taky něco jedl? Nepotřebuju mít kolem sebe nějakého slabocha, který mě ani neochrání, když nebude řádně krmený," vyčítala mu, že neustále v tomto případě myslel na ní a pravděpodobně nekrmil sebe tak, jak by měl. "Mám pak o tebe starosti," řekla mu Lennie a znělo to opravdu tak, jak řekla. Vypadala lehce ustaraně, když přišlo na zdraví Saviora. Ostatně byl starý a neměl výhodu toho, že by stále vypadal a byl jako mladý. Možná by se mohl jít přimluvit u Života, aby zastavil i jeho stárnutí.
"Byla to vlčice od Morfea a alfa Sarumenu. Maminka Darkie. Jednoho dne zmizela. Myslím, že jsem slyšela fámy o tom, že je z ní teď mechová socha, třeba jsou to čáry a jednou se probere. Víš jak, třeba se jednou probije k životu a kdo ví..." řekla zamyšleně a představovala si, jak by to asi mohlo vypadat. Představovala si to, jako když zombie vstává z hrobu. Ačkoliv tedy netušila, jak taková socha vůbec musí vypadat.
Dorazili k místu, kde zase byla ta divná stavba bobrů a Lennie se připravila nadávat těm malým zvířátkům. Jenže Savior naznačil, že toho mohou využít k přechodu přes řeku.
"Proč někdo vymyslel tyhle bobry," zanadávala, ale pokračovala po jejich hrázi dál na druhý břeh. Počkala na Saviora, až dojde na druhý břeh a přidala se k němu, aby šli bok po boku po dalším území.
"Proč vlastně jdeme do pouště?" zeptala se, když jí bylo jasné, že se dost možná objeví někde tam. Nebylo to tam tak špatné, ale nejlepší by bylo, aby se tam vydali třeba navečer, aby nechcípli vedrem. Vlčatům by nejspíše nevyhovovalo takové vedro, ale asi by pro ně nebyla vhodná zima. A ačkoliv je chrání tělesné teplo Lennie, je dobře, že je mají až teď, když už je zima pryč a bude jen a jen větší teplo. V Ragaru to stejně poznají minimálně. Tam je chladno celoročně.

---> Tmavé smrčiny

EXTRA 6

Morfeus jim dal zelenou a nic moc neřešil. Asi jednoduše vyhodnotil, že nejsou nebezpečím pro smečku a pouze je teď doprovázel k hranicím. Přemýšlela nad tím, že je mu vlastně Darkie podobná. A tu bílou má pravděpodobně od Neyteri. Stále je to smutná událost, že již není mezi námi. Lennie vlčici poznala hned první týden, kdy přišla na území Gallirei. Tenkrát byly u jezera ještě s Fronem a Kallem. Neměla smečku, neměla partnera a nejspíše ještě netušila, co vše jí čekalo v budoucnu.
¨Moc děkuju za to vstřícné chování, pozdravuj Zakara, někde ho to cítím, vyřiď mu prosím, aby se někdy zastavil v Ragarských horách, moc ráda bych, aby poznal malá vlčata, která už co by dup budou na světě," řekla Morfovi s úsměvem. Byla by ráda, aby se Zakar přišel na mladé podívat. Možná trochu pokecali o tom, kde vlk byl a zda už se usadil. Poslední dobou nepoznala vlka, který by byl takový jako on. Byl to dobrý přátelský materiál pro Lennie a ráda by jej znovu viděla. A nejspíše ani Saviorovi nevadil, Nym jej taky měla ráda...
Štouchla do Saviora, aby se taky rozloučil, že tedy opustí území a půjdou dál, aby se dostali brzo domů. Bylo už znát, že bude chtít opravdu spěchat a nikde se pravděpodobně dlouho nezdrží.
Opustili Morfeuse u hranic a Lennie hned přemýšlela, kudy se vydají zase dál, neboť je čekala další řeka. Lennie naštvaně něco zamumlala a hledala místo, kde by se dala nejlépe překročit. "Prý mají také nějaká nalezená vlčata, která se ze zatoulala. Není to zvláštní, že se nachází více a více nových vlčat bez rodiny? To začali být rodiče neopatrní? Je to šílené," řekla Lennie směrem k Saviorovi a pokračovala v cestě.
"Byla to bez tebe nuda, abys věděl, už se hádat nebudeme," řekla, jako by o tom rozhodla ona a nechala to všechno ostatní být. Bylo asi lepší, když si cestou budou povídat a cesta tedy díky tomu bude rychle utíkat.
"Potkala jsem ale Maple a Darkie. Ty dvě rozkošné vlčice. Znal jsi Neyteri?" zeptala se jej na bílou vlčici, kterou všichni už měli pouze mizivě v paměti. Mezitím se dostali blíže k řece, ale nezdálo se, že by tu bylo někde místo, kde by se mohli dostat na druhý břeh bez toho, aniž by si namočili kožíšky.

--> Tenebrae

Kritika 3/3

Maple začala mluvit o všech těch vlčatech, která se vyloupla v Sarumenu. Tolik jich tu je! A chudák Nym se potýká s nedostatkem. Má tam pouze to satanské vlčice od Cynthii a tu asi chtít za kamarádku nebude chtít.
"Maple! Co si o sobě myslíš? Co to je za přístup? Myslíš, si, že bys mohla jen tak vykládat cizákům o vašich vlčatech ve smečce? Hlavně v době, kdy tu běhají vlci, kteří se těmi vlčaty živí!" zkritizovala Maple, která hned spustila o všech vlčatech ve smečce. Ale vážný výraz Lennie nezůstal dlouho. "Naštěstí chápu, že necítíš žádné zábrany, abys mi to nesdělila, já ostatně vlčata na jídelníček běžně nepřidávám," zasmála se a naznačila, aby nic z toho Maple nebrala vážně a vlčice pouze žertovala. Ale opravdu na tom něco bylo. Kdyby se neznaly skrz Nym, bylo by velmi netaktické něco takového sdělovat cizákům.
"Tomu nevěř! Nym bude soptit, myslím, že není připravená dělit se o tu pozornost, kterou doteď měla, bude to nést zle a musíme jí to oznámit poměrně chytře," prozradila, že s Nym to nebude nic jednoduchého, když příjde na oznamování malých bratříčků a sestřiček.
"Dalo se to, dlouho jsme byli na jihu. Domů jsme došli nedávno, Nym jsme tam nechali, abychom si užili taky nějaký ten klid,"řekla Lennie. Ony nejspíše také domů dorazily bez problémů. Ostatně jsou teď tady.
"Duncan tu není, můžeme zase jít" uvědomila Saviora a oznámila mu to v myšlenkách. Musela ho jít najít, aby se odsud vydali již spolu. Měli před sebou poměrně velký kus cesty a pokud to chtějí stihnout, měli by si pospíšit. Nejspíše je tak v polovině těhotenství a Lennie nehodlá běžet porodit do Asgaaru, ačkoliv by mělo být pravděpodobně těhotenství dokončeno tam, kde bylo také splácané.
"Moc ráda jsem vás znovu viděla, Nym budu pozdravovat, pokud to tedy nevadí, pouze seberu Saviora, kterého si odchytil Morf a půjdeme, chtěli jsme projít Gall ještě před porodem, moc se pak nikam nepodívám, zůstanu v hloupém Ragaru se všemi těmi idioty," povzdechla si a obrátila se na odchod. "Přeji vám ale hodně štěstí s těmi ztracenými vlčaty, ať se vám jich sem zatoulá více," popřála jim vše nejlepší a musela stále držet v paměti, že jí obě vlčice pozdravují. Až vyroste, jistě se sem vydá, aby je sama pořádně pozdravila. Teď Nym přemýšlela nad tím, že už to bude jen pár měsíců a Nym odejde objevovat krajinu pravděpodobně se Sionnem.
Naposledy se s nimi pohledem rozloučila a odběhla pryč směrem k Morfeovi a Saviorovi. Ještě by se zastavila u Zakara, ale na toho měla takové štěstí, že očekávala, že se zastaví někdy zase v Ragaru. Ostatně mohl pak poznat další vlčata. Třeba by jej to pak popohnalo hledat svou partnerku.
"Zdravím, jsem Lennie - kamarádka Darkie a Maple, přišla jsem si pouze vyzvednout Saviora, procházíme tudy na východ. Ti daňci byli srandička pro Duncana, ale ten tu prý není," promluvila k Morfeovi a podívala se na Saviora. "Pokud je vše v pořádku, už půjdeme, musíme toho ještě hodně stihnout," popohnala tím taktéž Saviora a usmála se na Morfea.

Kritika Darkie done... Už jen něco zkritizovat Maple a můžu jít :D Díky

Čekala a čekala, jenže místo Duncana se zde objevila Darkie. Samozřejmě očekávala, že daňci možná upoutají její pozornost, jenže doufala, že se sem jednoduše dostaví hnědé bláto problémů a nechutnosti. "Ahoj Darkie!" přivítala jí s úšklebkem, jako by se kolem neprocházeli daňci z pekel.
"Ty jsou na Duncana, máme nevyřízené účty z lovu, unesl Nym a vyhrožoval jí, přišla jsem holka za to kousnout do prdele, je tu někde?"zeptala se přátelsky Darkie a jedna z iluzí daňků se o ní mile otřela, než se společně s ostatními rozplynula.
"Pardon za ten bordel, doufala jsem, že by z toho on mohl vyskočit z kůže," prozradila a rozhlížela se, jestli se k nim nepřidá ještě někdo další. Ale vypadalo to, že ne. prohlédla se velmi rychle, zda nevypadá jako handrák. Oddechla si po zjištění, že vypadá pořád velmi dobře, taky samozřejěm velmi těhotně a sem tam mírně vyšinutě a zlověstně, ale kvůli Darkie ty náladové výrazy tlumila na minimum a šetřila si je na Saviora.
"Takže Morfeus je tvůj otec? To jsem netušila," řekla. Teď to bylo jasné. Předtím si tím nebyla jistá, ale teď už cítila oba pachy na jednom místě a byly si opravdu podobné.
"Jak se má Maple? Pořádně jste to pomotaly Nym v hlavě, nechápala to dobrý týden, Savior je bručoun a hned to odsuzoval, samozřejmě já věřím, že je to vaše věc, ale má to asi i své nevýhody. Myslely jste na to, co se stane, když budete chtít vlčata? Či je nechcete? To je pak asi problém co? Promiň jsem lehce zvědavá, nechci znít kriticky či konzervativně, ale je to divné, když spolu jsou dvě vlčice. Respektive to vidím poprvé. Ale v pohodě, můj bratr je taky gay," řekla Darkie kriticky, aby možná nasadila maličko brouka do hlavy Darkie, (Moc moc sorry, já nechtěla.) A jak o vlku...
V tu chvíli se přibližně přidala i Maple. I tu mile Lennie přivítala, jako by vůbec nic s Darkie doteď neprobírala.
"Jestli tu Duncan není, mohu zase jít, ale jestli jej potkám cestou, kdo ví, třeba mu bude něco chybět, až se sem dostaví," řekla Lennie chladněji než vlastně zamýšlela a rozhlédla se. Daňci jsou pryč a Duncan opravdu nikde.
"Voníte jako vlčata, daroval vám snad někdo nějaká?" zeptala se pobaveně. I to bylo možné. S tím jak se ztrácejí během zimy... Je to zvláštní úkaz. Možná si rodiče poslední dobou začínají více užívat a vlčata nakonec ani nechtějí. Ostatně ti od Nym jsou ten nejhorší případ z těch normálnějších rodin. Možná to nebyla vlčata ze zdejší smečky, třeba to jsou taky nějací nalezenci. To by se určitě líbilo Nym. Tedy nejspíše by nebyla zas tak spokojená, pokud se jedná o malé samičky, ale pokud se nemotají v Ragaru či kolem Sionna, nejspíše to není zas tak velká věda.
"Jestli jich budeme mít přebytek, náhodně vám nějaké klidně střelím," zažertovala, když poukázala na své lehce zakulacené bříško. Na první pohled to možná nešlo vidět. Někdo by řekl, že prostě jen ztloustla teď v době, kdy už zase začíná být více potravy, jenže vlci dokážou i vycítit to, že někdo jiný nosí pod srdcem další živůtky. Jen to teď nešlo moc poznat.
"Když už jsem tady, jak se vám daří?" zeptala se nadšeně, neboť už to byl taky nějaký ten čas, co naposledy s někým mluvila. "Co ten váš kámoš u jezevců, nepošel?" zeptala se na vlka, kterého Nym později více zmiňovala. Prý ho tam nechali ve sněhu, takže kdo vlastně ví, zda ještě stále žije, či je další obětí Smrti. Chvíli přemýšlela, kde je vlastně Savior, ale nejspíše si právě užíval pozornost Morfea, takže si více méně nic víc Lennie nevšímala. Však on se zase ukáže.

(post určen pro Darkie a Maple only plz plz)

<--- Ronherský potok

Poprask ve smečce 2/2

Stromy opravdu houstly a Lennie přestala celkem chápat, proč by někdo chtěl bydlet v něčem takovém. Najednou začínala mít pocit, že všechny smečky žíly na opravdu prapodivných místech, která byla běžně velmi špatně přístupná. Ragar byl celoročně plný sněhu, všude byly krpály a zima, Asgaar byl taky samý kopec, samý kořen a Lennie si při tom vybavovala Zarostlý les, který tomu Asgaarskému byl podobný. Mahar... O tom asi není ani nutno hovořit, neboť močál je močál a tam moc vlků dobrovolně žít nechce. Borůvka je plná borůvčí a křoví. Sarumen zase špatně průchodný jehličnatý les.
Kde jen ten Duncan mohl být? Připadalo jí to samozřejmě velmi neslušné přijít a prostě si odtáhnout jednoho člena stranou na zavyučenou, jenže i na lovu viděla, že členové smečky asi znali Duncana a věděli, jaký je to často potížista. Navíc se nacházela velice blízko těch vlčic, které již s Nym potkala. Kde jen ten Duncan je?
Vytvořila za pomoci magie iluzí stádečko podobné daňkům ze Zlatavého lesa. Samozřejmě její úroveň magie nebyla tak dobrá aby to byla dokonalá kopie, jenže se jednalo o zombie, takže to že jim něco chybělo a znatelně vizuálně nefungovalo dodávalo věrohodnější efekt. Tito daňci začali vydávat ty nejdivnější skřeky a zvuky, které snad div živ vlk ještě neslyšel. Dost možná z toho bolela hlava. Lennie se usmívala velice potěšeně. Daňci hledali Duncana velmi pečlivě to na jižním cípu lesa, jenže jsou pouhou iluzí na postrašení jednoho konkrétního zdejšího člena.
Daňci chvíli přestali z těmi ohavnými zvuky a několikrát problikli, když jim Lennie nevěnovala příliš pozornosti. Šetřila tak energii, když se pokoušela vystopovat Duncana. Zdálo se ale, že taky ten syčák dementní není. To je ale smůla, Savior nebude nadšen, že mu to nebude moci spočítat. Daňci ale stále obcházeli okolí a momentálně už vypadali všichni jako průhlední přízraci, kteří se zatoulala za bílého dne na špatném místě. Lennie sice necítila Duncana, ale rozhodně zavětřila Saviora, Morfea, ty dvě kámošky Nym a Zakara. Co ten tu zase dělá. Měla by s ním hodit řeč, když na sebe pořád neustále naráží. Nakonec tedy zavyla, aby o sobě dala vědět. Kecla si celá promočená na zem, srst měla již čistou, když se na břehu potoka pokusila sundat to nejhorší a o zbytek už se později postaral déšť. Průsvitné kreace křičících daňků ji obešly a stále je měla ve společnosti. Tyto velmi duchařsky vypadající kreatury ji nebraly tolik energie. Ostatně dost jejich částí se prostě ztratilo úplně a zbytek byl takový průhledný. Ale vypadali opravdu nepěkně.

///Jinak moc sorrry, kdyby to nebyl ten stupidní úkol, nedělám to :D

<--- Tajemná louka

Extra 6

Začala neskutečně nadávat, když se jí řeka drze postavila do cesty. Jenže právě za tou řekou začínaly již první jehličnany, což znamená, že už stačí pouze překonat rameno potoka a je tam! Tak na to čeká! Jenže potok se zdál být v tomto místě opravdu hluboký, takze pokračovala po proudu. Přemýšlela nad tím, že by se mohla vrátit a jednoduše jít zase po tom stoletém kmenů přes řeku, jenže už došla tak daleko, že by ji štvalo vracet se zase zpět. Místo toho tedy hledala na potoce místo, které nebude tak špatné na brodění. Překvapivě nikde nic neviděla, ale rozhodně se nebude vzdávat dlouho a raději přidá. Jehličnany z druhé strany nádherně voněly a lákaly Lennie na návštěvu, ona se chystala jejich pozvání přijmout, jenže jak se dostat na druhou stranu. Už začínala přemýšlet, že by jednoduše potok přeplavala, mokrá byla dost. Jenže nechtěla plavat. Nechtěla plavat v té studené řece. Stačil studený déšť všude kolem. Velmi naštvaně a zdeptaně pokračovala dál, aby došla k místu, kde bylo vidět snad i na dno. Všude tu byly kameny, které vyčnívaly z řeky, takže po nich bezpečně Lennie překonala potok. Teď už ji nic nedělilo od Sarumenské smečky. Nic ji nedělilo od Duncana, kterého hodlala zpětně členů potrestat, protože to byl malý sráč, který si to jistě zaslouží. Řekne mu, že je příšerný, že nikoho nebaví poslouchat ta hovna, která valí z pusy neustále. Koho by to taky bavilo furt poslouchat. Lennie začínala doufat, že jej Nym vykastrovala, aby náhodou nějaká z vlčic neudělala fatální chybu a chtěla se právě s takovým dementem množit. Ještě to aby Gallirea musela zažívat. Zatím ji čekají pouze dementní andílci Lennie, ještě aby přišli Duncanovi satani. Proč Život vlastně stvořil takové vlky. Ačkoliv na tuto otázku by se Lennie musela ptát ohledně každého druhého vlka. Například Styx. Proč někdo takový žije. Dělá jen zle. A pak ji ještě Život brání. Z toho by se jeden posral. Tohle je fakt konec. Vydala se tedy mezi jehličnany, aby se hodí mohla sama zeptat, co si myslí o jeho stvoření sám Duncan. Protože dost možná bude prosit, aby si jej raději vzala Smrt, než aby musel trpět taky prdelku milovanou Lennie...

---> Sarumen

<--- potok

Extra 6

S plným břichem pokračovala dál, když se dostala za řekou na jakýsi palouk. Tohle nevypadalo jako území smečky. Nejspíše ještě musí chvíli pokračovat a územím je opravdu onen jehličnatý les, který už byl velice blízko. Savior už tam nejspíše byl, takže přidala do kroku, aby jej té smečce nepřenechala o samotě dlouho. Kdo ví, třeba tam někde chytí Duncana pod krkem a bude z něj chtít vymačkat duši jako by jeho hlava byl jen obří pomeranč.
Nacházela se na jakémsi palouku, který patřil k místům, která Lennie neznala. Nejspíše nikdy neměla cestu právě přes tento palouk, díky čemuž byla poměrně zvědavá a nikam nakonec nespěchala. A to si před malou chvílí připomínala, že by měla zrychlit, pokud nechce, aby byl v Sarumenu Savior dlouho sám.
Přemýšlela cestou, jak se bude chovat, až potká zase Duncana. Možná by mohla udělat malé pozdvižení. Kdo ví, třeba je Morfeus větší humornik než se zdálo. Ale to chce ještě pořádně promyslet. Teď už se ale válela v trávě na palouku. Krásně to čvachtalo a jí se opravdu něco takového líbilo. Momentálně vypadala jako naprostý šupák z buranova. Celá od bláta a bordelu. Takhle do Sarumenu jít nemůže! Ale rozhodně to byl dobrý zážitek vyválet se takhle pořádně. Plné bříško, pořádně vyválená. Na chvíli zapomněla na všechny ty problémy, se kterými si nevěděla rady a ještě nějakou dobu nebude schopna to změnit. Cítila se poměrně v pasti. Celá tahle situace, proč jen Savior nechtěl raději zůstat v Asgaaru, bylo by to asi pro všechny nejlepší. Proč nechtěl žít se svými dávnými přáteli na jednom místě a raději se tvářil, že hodlá tolerovat Faliona, který byl asi nejhorší alfou Gallirei. Možná by mu prospělo, by si sehnal magickou věštící kouli. Když už může mít křídla a všechny magie světa, proč si nepořídit i to, že?
Možná by pak dostal vůdčí rozum a dokázal by konečně jednat tak, jak se od alfy očekává. Ragar byl nezabezpečeným místem bez vyznačených hranic, respektive už to asi dlouho nikdo neudělal. Proč to třeba neudělají úchvatné a velmi důležité delty smečky? Rozhodně by byly více užitečné. Samozřejmě Lennie by něco takového udělala, ale chtěla se s Ragarem ztotožňovat minimálně.
Hbitě se sebrala a pokračovala dál, jen aby zjistila, že musí ještě jednou překonat další potok. Nebo je to ten stejný?

---> potok

<--- Jižní hornatina
Bobři 3/3

Z lesíka, který byl plný vrb, došla až k potoku, který již znala. Na druhé straně viděla kdesi v dálce Zlaťák a na druhé straně pak již tmavé špičky jehličnanů v Sarumenu. Už je skoro tam! V tu jí ale něco opět překvapilo. Banda hnědých věcí seděla u potoka a kusy větviček v prackách.
"Bobři odporní! Jste fakt neskutečně k ničemu!" začala opět nadávat podivným živočichům u řeky. Ty se na ní jen podívali a raději skočili do potoka. Lennie pak už pouze sledovala, jak plavou pryč a nezajímají se, zda je vlčice nepronásleduje. Samozřejmě že je nepronásleduje, proč by taky skákala za bobry do řeky? Vlčice ale seděla na břehu a sledovala je do doby, než se ztratili z dohledu. Bylo to taky pěkné místo, ačkoliv tedy stále pršelo a to ona začínala nesnášet. Těšila se na letní bouřky, jenže než ty příjdou, nejspíše to ještě potrvá. Navíc musí být ty otravná vedra, aby se něco takového dělo. Na ty se opravdu netěšila.
Jenže kousek od sebe zahlédla něco mrtvého. Cítila to dříve, ale teď i viděla. Co to jen je?
"Hele! Další mrtvá sváča! A ještě teplá!" šťouchla čumákem do toho zajíce a zjistila, že tu nemohl ležet dlouho. Jakmile zvedla hlavu, všimla si toho, že nejspíše nerostl lišejník u těla jen tak. Nejspíše to byla práce Saviora, který tudy prošel a tušil, že tudy taktéž půjde Lennie, když se domluvili, že půjdou do Sarumenu a ona mířila od Mušličkové pláže.
Chvíli sledovala zajíce a váhala, zda jej nemá vzít s sebou a poděkovat mu. Poté by mu ho vrátila, neboť už si stihla jednoho taktéž ulovit. Ale pamatovala, co říkal předtím. Měla vlčata a sebe, tyto musela všechny krmit, už nekrmí pouze sebe.
Povzdechla si a začala trhat zaječici na kusy stejným způsobem jako předtím. Už si přišla opravdu plná, jenže nechtěla ani pomyslet na to, že by zaječici nedojedla. Takže pokračovala v jídle a přemýšlela nad tím, proč se vlastně rozdělili. Už byla v tak dobré náladě, že neviděla důvody, proč se vlastně hádali. Po hostině se vydala dál podél potoka a přemýšlela, jakým způsobem se má dostat na druhou stranu. jenže pak v dálce zahlédla kmen, který byl již nějaká léta přes řeku a vypadal velice stabilně na to, aby bylo bezpečné po něm přejít. Nic nemůže vypadat více nebezpečněji než ty skaliska u ostrůvků. Překročila tedy řeku a vydala se dál. Kdo by jen tušil, že jí čeká překonání řeky ještě jednou.

---> Tajemná louka

<--- Vrbový lesík

Extra 6

Stále pokračovala po pachu Saviora, který se opravdu zdál čerstvý. Ale kdo vlastně ví. Už zase poměrně vydatně pršelo a Lennie nad tím v duchu nadávala. Proč muselo být vždy debilní postavy, když se někam jen tak vydá? Možná si tedy ona sama vybírá špatné dny a je to tedy její vina. Možná by pomohl anti dešťový tanec? Kdo ví, něco takového praktikovat nechtěla. Raději hledala v křoví zajíce, který si nejspíše myslel, že upláchne svému strašlivému osudu.
Konečně jej zahlédla. Byl velmi blízko a zároveň by mohl upláchnout, když si Lennie nebude dávat pozor.
Přikrčila se a vyčkávala, až bude zajíc nepozorný a začne se pást pod stromy na jarní trávě, která se již probudila, když zmizel sníh snad již nadobro pro letošní rok. Zase nějakou dobu ho vidět nemusela, jenže jí bylo jasné, že se něčeho takového v Ragaru jen tak nezbaví.
Zajíc si konečně začal všímat trávy více než čehokoliv jiného, tak se Lennie připravila na útok. Nechtěla plýtvat energii, takže vyrazila a řekla si, že na zajíce použije magii až ve chvíli, kdy bude velmi blízko. Zajíc velmi rychle uviděl nebezpečí a rozběhl se pryč, jenže to už byla Lennie velmi blízko a nestačil zajíc nic moc udělat. Skácel se na zem a cukal se v křečích. Tohle by rozhodně Nym neschvalovala. O tom žádná. Lennie přistoupila k nebohému zajíčkovi a prokousla mu hrdlo, aby to měl velice rychle za sebou a nemusel už více trpět. Lennie měla radost z toho, jak rychle a hladce to šlo, když pomine fakt, že jí tedy chvíli unikal, když jej sledovala. Zalezla i se zajícem mezi hustou sešlost stromů, kde byla více méně chráněna před deštěm alespoň nějakou dobu, aby si vychutnala svůj úlovek. Zajíc byl opravdu veliký a baculatý. Kdo ví, asi měl dobrou zimu, kde měl co do držky. Pro Lennie to byl veliký plus. Škoda, že takového zajíce nepotkali už v dobách, kde byl všude sníh. Začala jej trhat a velice spokojeně si u toho broukala. Měla již rozhodně lepší náladu než předtím a to jídlo jí udělá ještě lepší den.
Ze zajíce toho po chvíli už moc nebylo. A jeho zbytek tu zůstane tlít. Lennie se zvedla a přemýšlela kam zase dál. Věděla, kudy se dostane do Sarumenu, takže přidala do kroku a vydala se podél potoka, aby konečně našla Saviora...

---> Potok

<--- Magický palouk

Extra 6

Už cestou viděla kdesi v dálce jiného vlka. Toho neznala a ani jej poznat nechtěla, když si všimla, že za sebou táhne něco jako bublinu. Lennie se musela zastavit. Dívala se na toho vlka do té doby, než zmizel za kopečkem tam, odkud právě Lennie šla. Ještě stále netušila, co si o tom má vlastně myslet, takže se raději obrátila a pomalým krokem pokračovala dál. Vzpomněla si, že vlastně chtěla ulovit nějakého toho zajíce, který by byl dobrou svačinkou během cesty. Rozhlížela se, když pokračovala lesíkem. Tohle místo se jí opravdu líbilo. Kdyby bylo slunečné počasí, bylo by to pravděpodobně tím nejhezčím místem. Slunce by se dostávalo na zem pouze skrz spleť dlouhých povolných větviček vrb a vytvářela tak na zemi světelnou síť. Celý lesík zároveň příjemně voněl. Zaznamenala ale mezi tou vůní pach toho cizince a zároveň i Saviora, který tudy musel jít o něco dříve. Nejspíše to nebylo tak dávno, ale zdá se, že je už pryč. Lennie si říkala, že pravděpodobně bude čekat někde kolem Sarumenu a líně polehávat někde v úkrytu, který si zvládne postavit. Magie země byla vlastně taky velmi praktická. Sice si Lennie nedokázala představit, že by někdy v životě mohla mít praktickou magii, ale asi by to bylo občas poměrně fakt. Hlavně když je vlkovi zima či vedro. Možná by se mohli zastavit u Ohnivého jezera, kde by se ohřáli a pak by mohli pokračovat dál. Ale nejspíše by se moc zastavovat neměli, když se na sebe teď tak kouká a vidí, že by se do hor taky mohla kutálet. Ach jáj, dobré ráno škvrňata. Ještě stále to nebylo tak zlé, aby se musela do lesa vrátit, no raději by si asi měla dávat větší pozor. A v tu chvíli jej uviděla! Velkého macatého ušáka, který pelášil mezi vrbami a hledal místo, kde na něj nebude pršet. Kéž by věděl, že už se tam nedostane živ a zdráv.
Lennie se potichu vydala za ním a jednoduše přemýšlela, jak jej efektivně zabije. Asi využije magii, kterou mu přivodí mdlobné bolesti a pak jej pouze rychle zardousí. Něco takového by asi neviděla ráda Nym. Jenže zajíc zatím zmizel z dohledu. Kam to sakra hopsá! Lennie tedy přidala, aby jej neztratila úplně a mohla si nacpat břicho.

---> Jižní hornatina

<--- Ostrůvky

Extra 6

Skaliska přeskákala poměrně rychle zpět a nebyl to vůbec těžký úkol. Na pláži si ale musela na chvíli odpočinout a nabrat další síly. Sice snědla tu rybu, ale zatím necítila, že by se dostatečně nasytila. Jenže to už začaly padat další kapky a Lennie si povzdechla. Vydala se tedy do nejbližšího lesa. Cestou do toho lesa se ale zastavila na místě. Kde to je? Tohle místo jí bylo povědomé, jenže už tu nebyla tak dlouho, že si nevybavovala, kdy tu vlastně byla a s kým hlavně. Jenomže po chvíli už si nebyla ani jistá, zda zde někdy byla. Zdálo se to býti neobyčejným místem. Samozřejmě okolí vypadalo tuctově. A teď, když vše teprve rostlo, vypadalo to naprosto normálně, možná ještě dokonce podprůměrně. Možná ta tráva vypadala zelenější. Dokázala si představit, že to v létě musí být krásné. Ta tráva budila dojem, že je v běžném stavu naprosto dokonalá na lenošení a dotek. Kéž by bylo lepší počasí a ne tak naprd. Kde se asi tak plahočí Savior? Kdo ví? Kam jej asi tak tlapky dostaly? Alespoň jí o tom poví, až se zase jednou. Ach ano! Jdou vlastně domluvit Duncanovi! Jak na to se vlastně těšila. Zasloužil si to, neměl vůbec sahat na Nym. Kdyby to neudělal, mohl zápolit pouze se žárlivým Saviorem, který si to nedokázal přiznat. Teď ale musí čelit ještě naštvané Lennie, která ho pořádně sejme za to, že udělal něco podlého, když byli ve Zlaťáku. Ale co když tam není? Co bude dělat, když příjde do Sarumenu a nebude tam ten hnědej idiot? To půjde s prázdnou zase dál? To by nebylo nic pěkného, cítila by se nespokojeně, kdyby nepřišel pocit zadostiučinění.
Začínala mít taky pocit, že už by se mohla se Saviorem sejít. Ne že by jí tedy chybělo to, jak vždy dělal toho nejchytřejšího či to, jak měl na všechno poměrně negativní názor, jenže na druhou stranu jí chyběl se vším ostatním. A právě proto se rozhlédla, zda jej třeba nepotká na palouku. Jenže tu byla sama. Nikde žádný veliký hnědý vlk nebyl a to se jí nelíbilo. Naštvaně švihla ocasem a vydala se dál. V tom lesíku může zkusit něco zabít a najíst se. Třeba bude mít štěstí a najde zajíce. Na toho měla dokonce i chuť!

---> Vrbový lesík

<--- Mušličková pláž

Extra 6

Kameny v moři byly velice očekávaně kluzké jako hadí kůže. Přeskakování ale bylo jednoduché. Skaliska byla blízko u sebe a nebylo zas tak těžké je překonávat. První ostrov byl velmi blízko a jistě by to bylo za jiného počasí kouzelné místo. Ani teď to asi nebylo k zahození, ale těžko říct, když tam ještě není. Byla vůbec někdy na takovém místě? To asi těžko, něco takového by si pravděpodobně pamatovala. Asi stále existují lokace, které nikdy nenavštívila. Ačkoliv takových asi moc není, měla vždy pocit, že už byla snad všude. Ale když nad tím teď tak přemýšlela, nebyla vlastně ani u moře na severu. Hodně z těch severských lokací, které prošla dneska se Saviorem, nepoznala. A vlastně nebyly tyto lokace místa, která by chtěla navštívit znovu. To asi raději ne, to si raději najde oblíbené místo někde jinde, kde není nebezpečná zima a nejspíše ani nebezpečné teplo. Mohla by zase navštívit Narvinijský les, bylo by to opravdu pěkné... Byla tam naposledy někdy poté, co se snažila vyléčit ze zranění, které jí způsobila příšera v jezeře. Na to taky nevzpomínala ráda.
Konečně se dostala na pevnou zem. Samozřejmě měla zase naprosto promočené nohy, neboť z posledního skaliska musela seskočit do vody, aby zbytek došla. Ale bylo to v pořádku, voda se jí dotýkala jen do půlky nohou. Byla studená, ale jakýmsi způsobem už jí to vlastně ani nevadilo.
Vyskočila na břeh a rozhlédla se, co by mohla dělat dál. Jaksi o tom předtím moc nepřemýšlela. Co tu vlastně dělá? Teď ale ničím takovým nezkoušela zatěžovat mozek. Raději se vydala objevovat ten ostrov, na kterém se objevila. Nebylo tu taky žádné zvíře. Na břeh bylo vidět opravdu mizivě, ale líbilo se jí tu. Kdyby všude nebyla jen mořská voda, usadila by se tady. Na ostrově nic moc nebylo. Zjistila, že by ještě mohla navštívit několik menších ostruvků a jeden veliký. Ale už se na žádné nechystala. Schovala se pod stromy na tom ostrůvku, kde právě byla a vyčkávala, zda vlastně zase nezačne pršet. Ale nezdálo se, že to zase jen tak příjde. Stále mrholilo, ale déšť nikde. Však on se spustí, až to zase nebude čekat. Raději tedy vstala a vydala se zase zpět na místo, kde už bude o něco bezpečněji a může si zase klidně pršet jak chce.

---> Magický palouk