Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Stále se nezdálo, že by Nym změnila názory a záměry. Vypadalo to, že si ještě Falion pořádně užije odmítání malé Nym, která vlastně nejspíše ani přílišně nechápala, co se děje a na co myslí. Samozřejmě nebylo nic divného na věkových rozdílech. Sama Lennie byla od Saviora taky několik let, jenže rozdíl mezi Nym a Falionem byl tak alarmující, že to bylo nadmíru divné. A už se začínali oba dospělí cítit v celé situaci poměrně nepříjemně.
"Konec diskuze, ani jeden se o tom již s tebou bavit nechceme, Falion se snad vyjádřil jasně," napomenula Nym, která nejspíše nikdy nebyla zvyklá na přísnou Lennie, proti které by neměla přílišně argumentovat. Běžně to je naprd a teď je to ještě podpořeno hormony, takže by si Nym měla dvakrát rozmyslet, zda v tomhle odmlouvání chce vlastně pokračovat.
Bylo znát, že už Nym roste do jejích puberťáckých let. Jenže to opravdu nemá vypadat až zas tak drasticky. Kdo ví, třeba jí to zase rychle přejde. Tedy bude muset, protože na to očividně nenacházel moc slov ani Falion, který jí stále vyjadřoval NE mnoha jinými větami a doufal, že Nym alespoň jednu z nich pochopí dostatečně na to, aby prostě přestala a už dala pokoj. To zas Lennie přišla ve správnou chvíli...
"Jeskyně je chladná, takže postačí cokoliv, co bude schopno držet tělesné teplo, řekla bych, že se počasí moc v horách neumoudří ani v době... Kdy mám "zhubnout"..." zasmála se směrem k Falionovi. Bylo třeba to vyřešit, kdo ví, kolik času vlastně zbývá. Vlčice by samozřejmě nechtěla být zaskočená, kulatá na to byla již dost. V tu chvíli si ale všimla, jak zamilovaně opět Nym na Faliona zírala. "Chudák Sionn, co si pak tvůj princ počne, až ho pošleš k vodě, chm?" řekla Lennie a šťouchla jí čumákem do boku, aby se konečně dala do pohybu. Tohle jí fakt chybělo.

// sorry, asi jsem potřebovala trochu čas po té akci na regeneraci

Skoro půl roku ho neviděla a stejně k němu dolejzá, někdy něco takového absolutně nepochopím.
"Samozřejmě že to neschvaluju, je to starý páprda, který potřebuje starou páprdici. To že byla Matali hloupá neznamená, že se musíš hned vrhat na její místo," řekla Lennie Nym a sledovala Faliona. Zajímalo jí, proč vlastně nechal vlče tak dlouho zkoušet své štěstí. Dělalo mu to snad dobře? Může říkat ne, ale kdo vlastně ví, zda se mu to v hloubi duše vlastně nelíbí... Raději se ale přesunula k jeho otázce s pomocí. Bylo zvláštní, že se k ní něco takového dostalo, ale teď bez Saviora na území nechtěla riskovat, že nic nebude připraveno.
"Vlastně ano. Bylo by možno na čas uzmout kožichy? Jeskyně jsou přímo ledovcem," postěžovala si Lennie. Už cestou probírali se Saviorem, tě úkryt v ragaru není zrovna tím nejvhodnějším rodištěm pro vlčata. Lennie dokonce zvažovala využít skalisko Ageronské smečky, které nebylo tak nehostinným místem.
Nym byla neštěstí takový typ, který raději došel k naprosto absurdním závěrům, ale nejspíše to nebylo nic, co by Lennie zas tak vadilo. "Vlastně ano, jsem tlustá, asi jsem si dala až moc srnky," přitakala Lennie suše bez náznaku nějakých emocí a prohlédla si Nym. Dlouho nepřemýšlela nad tím, jak rychle to vlče vyrostlo.
"Vlastně s tebou potřebuju mluvit, takže až se rozhodneš, že ti ta láska k dědovi nestojí za to, můžeme jít,"oznámila a na chvíli zpozornila. Konečně se v duchu radovala, neboť se zdá, že je Savior zpět. Kdo ví tedy kde, ale je zpět!

<--- Zřícenina (přes Jedlový pás)

Vypadalo to, že Savior ještě z Asgaaru nedošel. Lennie byla ale po rozhovoru se Smrtí klidná. Ostatně jí řekla, že je Savior pro jednou v pořádku a pouze jej jakési magické síly teleportovaly. Sice tomu Lennie moc nerozuměla, ale na další detaily a vysvětlení se raději neptala. Ostatně byla vděčná už jen za to, že ji černá vlčice řekla, kam se Lenin partner poděl.
Výšlap nebyl zrovna jednoduchý, jenže Lennie stale v hlave živě uchovávala vzpomínky na to, jak Saviorovi říkala, že pro ni nic není výrazný problém, a že ani těhotenství nic takového nezmění. Párkrát zanadávala a pokračovala pořád si samozřejmě opakovala jak je hloupá, že se usadila v horách, kam se s plným břichem mláďat špatně leze. Až teď konečně oznámila zavytím svou přítomnost na pomyslném území a valila se dál do kopce.
Zatím se v Ragaru nic nezměnilo a Lennie na území cítila stále ty samé pachy. Falion byl očividně Nym a asi ji krmil dalšími hloupými moudry. Tomu se Lennie rozhodla jít zabránit. No taktéž je velice na čase, aby Nym udělala svůj záchvat a citovou bombu, proč má sakra Lennie vlcata a podobně. Na to už se Lennie nějakou dobu připravovala.
Konečně je zahlédla a rozhodla se konečně zpomalit. Už vlastně není kam spěchat, když je tady a asi se odsud nějakou dobu nehne.
"Ahojky, zaslechla jsem, že se snažíš definitivně pohřbít Falionovu lásku k Matali a nahradit ji?" zeptala se pobaveně když se k vlkům přidala a netušila, že i ji amorek ovlivnil. Nejspíše bude pořádně překvapená až zjistí, že se něco pokazilo. Ostatně konečně se odhodlala Nym oznámit již očividnou novinku ohledně malých sourozenců. Vypadá to, že ještě nějakou dobu nebude něco takového možné.

// Počítám s tím, že Nym bude okouzlená a nebude mít čas dělat problémy ohledně vlčat. ONLY pomáhat

//Edit Savior: Nym nemá aj tak odkiaľ vedieť, že to veľké brucho je u Lenina tehotenstvo však je vlca :D Môže byť v pohode v tom, že prostě stlstla :D

//Objednávka

2x hviezdičku do iluzí (40 ametystů / 40 safírů)

Plus poprosím uplatnit slevu 10%, díky.

<--- Západní Galtavar (přes Jedlový pás)

Extra se Smrtí a jejím milostným životem

Kousek od zříceniny ulovila zajíce, kterého hodlala donést Smrti jako dar. Těšila se na to. Od minulého setkání se stalo tolik věcí. Teď ale věděla to, co věděla. Nenáviděla Život a rozhodla se, že je asi Smrt tím lepším sourozencem. Alespoň se totiž nepřetvařovala a nehrála si na žádnou svatou. Vstoupila do zříceniny a rozhlédla se. Milovala ten její zelený oheň. Vlastně tohle místo bylo dost pěkné, když si jeden odmyslí ty kosti a strašidelný dojem. V tu chvíli se před ní zjevila kreatura, kterou tu hledala. Lennie se mírně poklonila, aby se nezatěžovala nijak extra, když měla teď velké panděro. Položila zajíce na zem a podívala se na ní. Poprvé neměla ani trochu strach. Věci teď byly jiné.
„Děkuju za to, co jsi udělala tenkrát v Asgaarském lese, když se tam ukázal tvůj bratr,“ řekla na otevření konverzace a sledovala, jak Smrt s trochu překvapeným pohledem přijímá obětinu a bere jí do tlamy. Poté pokývla na Lennie, aby jí následovala hlouběji do zříceniny.
„Co si myslíš, že jsem to udělala pro tebe? Tak naivní přeci nejsi. Jen jsem chtěla pokazit bratrovi jeho podivnou sadistickou radost,“ pověděla Smrt Lennie v duchu, neboť nemohla přes zajíce pořádně hovořit.
„Aha, i tak ale díky,“ odpověděla jí vlčice více neutrálně a prohlížela si dlouhou chodbu, která byla osvícená pouze zeleným ohněm, který byl pro Smrt ikonickým prvkem.
„Je nějaký způsob, kterým bych se mohla připravit na ochranu vlčat? Nechci, aby jim někdo ublížil?“ začala se jí ptát, aby zjistila co nejvíce o tom, jak se vyrovnat s tím, že tu po kraji běhají vlčatožrouti. Zatím tedy věděla jen o jedné, jenže věděla, že jich kdykoliv může být víc. Třeba existuje více takhle pošahaných vlků. Chce být na všechno připravená. Co kdyby se jich opravdu ukázalo víc.
„Samozřejmě, můžeš dělat to, co dělají všichni ostatní,“ odpověděla jí Smrt nezaujatě. Samozřejmě natahovala rozuzlení toho, jak se chránit před Styx. A Smrt nepokračovala. To jí má prosit?
„A to je co?“ řekla nakonec, aby se dozvěděla to, co načala Smrt předtím. To je tak těžké větu dokončit hned?
„Překecáš mě, abych ti dala nějakou magii, kterou bys pak použila,“ řekla černá vlčice jednoduše, jako by to mělo Lennie dojít hned. Dobře, něco tak jednoduchého jí ani nenapadlo. Nějaké magie měla, silná byla taky. Měla by chtít ještě víc magií? Nikdy nad tím předtím nepřemýšlela. Možná by to měla ještě pořádně promyslet.
„Aha, ale já tě dneska nepřišla uplácet, přišla jsem si jen pokecat, zeptat se, jak se máš a tak, vsadím se, že to už dlouho nikdo neudělal,“ odpověděla. Byla to pravda. Ani nevěděla, o co by si měla říct. Nikdy nepřemýšlela nad tím, že by mohla mít další magii. Možná to ale nebyl nejhorší nápad. Teď to ale nepřipadá v úvahu.
„Myslím si, že s nimi budeš mít hodně nervů, kdo ale ví, jak to ponese Savior, skočí z útesu až zjistí, jaké malé stvůry očekáváš,“ prozradila Smrt, když zastavili ve velké místnosti, která byla taktéž spoře osvícená místnost.
„Takhle o nich nemluv, jsou to malý Satani,“ opravila ji Lennie, která vypadala velmi hrdě poté, co se dozvěděla tu novinku. Vůbec jí to nevadilo. Vlastně něco takového chtěla. Jen je pravda, že ne všichni z něčeho takového budou nadšení. Nejraději by se zeptala ještě na podrobnosti ohledně toho všeho s vlčaty, jenže raději už se na víc neptala.
„Pokud se jim ta bratrova oblíbenkyně pokusí něco udělat, seřežu jí, bratr nebude mít žádné oblíbence,“ protestovala Smrt naštvaně, když si vzpomněla, jak to bylo v Asgaarském lese, kde Život pomohl Styx. Nikdo z nich neměl být na ničí straně. Jsou neutrální. Takže proč vlastně Život stál na straně té kanibalské vlčice? Díky tomu Smrt nedostane její duši.
„Co vůbec ty, jak to chodí, když jste nějak spešl? To nemůžeš mít vlčata a tak? Ne že bys asi chtěla, ale…“ zeptala se jí Lennie a posadila se. V téhle části zříceniny nikdy nebyla. Bylo to tu jiné než místa, kde se běžně Smrt střetává s vlky, kteří se jí snaží vnutit kamínky za magie.
„Někdo jako my by nic takového mít neměl. Kdo ví, za co jsme vlastně potrestání, že tu takhle musíme sloužit navěky,“ prozradila Smrt a stále udržovala velmi neutrální nezaujatý výraz i tón hlasu.
„Tak to je asi na houby,“ odpověděla jí Lennie lítostivě, ačkoliv věděla, že Smrt nejspíše o žádnou lítost nestojí. Byla to ale zajímavá informace.
„Co kdybys byla moje kmotra. Taky teď nemám ráda tvého bratra. Buď jejich kmotra, budou vyrůstat již od narození ve vědomí, že nejsi jejich nepřítel, nechápu, proč nás učí furt jít proti tobě,“ navrhla Lennie černé vlčici z ničeho nic. Smrt dlouho nic neříkala. Vlastně ani věděla, zda je u ní mlčení dobrým znamením…
„Pokud budu ten den mít dobrou náladu, nadělím jim nějakou z magií, aby nebyli takový ubožáci, které dělá můj bratr,“ pronesla Smrt a nedala na sobě znát ani jednu emoci. To ale Lennie nevadilo.
„To jako vážně?“ řekla Lennie překvapeně. Byla dojatá tím, že tak nějak Smrt přijala nabídku stát se kmotrou. Ta vlčata budou mít jistě zajímavý život již od narození.
„Savior by se posral, kdyby se probudil s dalšími metači blesků. Kde vlastně je, ztratil se, stalo se mu něco?“ zeptala se nakonec Lennie. Netušila kam se poděl a ráda by věděla, kde se nachází. Kam se poděl? Kdo jiný jí to poví, když ne ona? Podívala se na ní s opravdovým prosíkem, jako by jí to mělo obměkčit. Samozřejmě to na Smrt nefungovalo, ale měla poměrně dobrou náladu, takže nebyl pro ní problém prozradit, co se stalo. „Někdy prostě vesmír vlka teleportuje, chápeš, nějaké chyby světa, je v Asgaaru, zase se vrátí do Ragaru,“ odpověděla suše a zahrnula poměrně velké detaily o tom, co se stalo. A těmi detaily je myšleno to, že nic neřekla jednoslovně.
„Proč se tvůj bratr rozhodl pomoci Styx? Nic proti samozřejmě, ale něco takového bychom asi čekali právě od tebe,“ zeptala se nechápavě. Vrtalo jí to hlavou a nemohla na to zapomenout. Přála si odpověď.
„Můj bratr věří velmi naivně, že jsou jeho kreatury někdy hodny záchrany, samozřejmě se pravděpodobně v té době dost nudil, jednoduše si řekl, že teď naštve mě a pár vlků,“ pověděla jí Smrt a mezitím si prohlížela sochy vlků z drahých kamenů, které v té místnosti byly. Většina z těch soch byla fakt děsivými případy. Sem tam jim chyběly hlavy či končetiny. Jí se to asi líbí…
„Vem si tyhle kamínky a udělej s nimi něco hezkého, nic za to nechci. Až se to narodí, přijdu ti je ukázat,“ pronesla Lennie na rozloučenou a přenechala Smrti značný obnos drahých kamenů jen tak. Smrt na to stále koukala s kamennou tváří, no cosi se jistě v jejím srdci pohnulo. Ostatně už dlouho za ní nikdo nepřišel pokecat, a ještě přinesl jídlo. Možná se může smrákat na časy dobré. Možná se o ty spratky i postará. Koneckonců věděla, že jsou vlčata v děloze Lennie možná lehce ovlivněná tím jejím práškem, který vlčici vyléčil. Kdo mohl vědět, že pak hned skočí se Saviorem na věc.
Lennie jí pokývla na odchod a snad poprvé od Smrti odcházela poklidně s dobrým pocitem.
„Tak co děcka, jak se vám líbí vaše nová kmotra. Saviorovi neřekneme, že budete opravdu zlobivá, necháme si to jen a jen pro sebe,“ ušklíbla se a s velice dobrou náladou se vydala do Ragaru, kde bude vyčkávat na Saviora. Možná by zatím mohla vyhledat Nym a povědět jí o těch vlčatech. To bude ještě blbý rozhovor.

---> Ragar (přes Jedlový pás)

<--- Neprobádaný les

Nacházeli se v Galtavaru, jenže pak se něco přihodilo. Savior jednoduše zmizel a nebylo jisté kam. On se někam teleportoval? Toť otázka. Rozhlížela se, jenže jej tu nikde neviděla. Nechápala to. On se teleportoval. Byl jednoduše pryč. A co teď má Lennie jako dělat? Má jít do Ragaru a čekat, kde se vlastně Savior vyprdne? nemyslela si, že by něco takového byl dobrý nápad, takže přemýšlela, jaké má vlastně stále další možnosti. Moc toho nebylo, ale jedna možnost se stále naskytovala.
"Asi bude nutno se jí rovnou zeptat, kde zase vězí," řekla si Lennie a přemýšlela, co vlastně Smrti tentokrát řekne. Ostatně minule se nerozešly zrovna v nejlepším. A tak neváhala a vydala se do kopečka ke zřícenině.

---> Stará zřícenina (před jedlový pás)

<--- Narviňák

Moc si nevšímala, kudy se to vydali. Věřila, že Savior moc dobře ví, že se tímto směrem bezpečně dostanou domů do Ragaru. Ne, tak to říkat nesmí. Ragar přeci není její domov. Zvedla hlavu, když se Savior zeptal, zda jde tedy za Smrtí či co se jí vlastně rodí v hlavě...
"Samozřejmě že se nechystám jít za Smrtí, co tě to napadlo?" zeptala se, jako by byl blázen, že si něco takového myslí. Co s tím? Jestli jí prokoukne, bude ji pak hlídat tak, aby se nikam neodebrala ani na tajno. To by byl celý plán pokažený. Raději se i nadále tvářila, že vůbec nechápala, o čem to vlastně mluví. Raději přidala do kroku, aby náhodou neměl ještě i kecy, že je moc pomalá.

---> Západní Galtavar (aina)

Vydali se zase dál. Lennie netušila, kam to vlastně jdou. Proč jdou tudy? Mohli přeci jít přes Galtavar a asi by to bylo i rychlejší.
"Takže třeba medvěda?"zeptala se Lennie nevěřícně, když řekl, že pro ní uloví nějakou velkou kořist. Představa toho, jak se hnědý medvěd pere s jiným o něco větším medvědem... Lennie se nad tím pousmála. Sice by to nebylo nic úsměvného, jenže takhle když se jedná jen o představu.
"Už asi stárneš, když takhle pořád chceš podřimovat, je to rozkošné," řekla Lennie mile a přitulila se k němu. Pokračovali přes Kierb a opravdu se vydali do toho úkrytu, o kterém Lennie předtím mluvila.

---> Neprobádaný les (Východní úkryt)

//Doplňuju chybějící přechod

<--- Studánky

Úkol 5

Měla by si dávat pozor na to, kde se rozhodně pít. O Tenebrae se traduje ona věc ohledně jejích podivných účinků mezi všemi, takže to není vlastně žádné překvapení, že byl později Savior sjetý. Stačilo jen trochu kapek na jazyk a už měl pořádné tripy. Lennie přemýšlela, zda je tu jiná vodní plocha s podobnými účinky. Napadla jí možná tak Aina na severu, která vždycky divně smrděla, takže se to rozhodně pít nedalo. Nejspíše by si nepochutnala ani na vodě v močálech a mokřadech. To asi musí být veliká nevýhoda Maharu, když tam je všude ta špinavá voda.
Nelíbil se jí přílišně tento les. Respektive jí vadilo, jak bylo vše hlučné. Víc opeřených slepic se tu najednou slétnout nemohlo, že? Odporné. Jestli se někdy něco Lennie nelíbilo, je to rozhodně přehnaný hluk. Co se ale dá dělat. Nemůže jít a zároveň si zacpávat uši. Povzdechla si a pokračovala dál. Sledovala zamyšleně Saviora, který šel o pár kroků před ní a nejspíše také o něčem pořádně urputně přemýšlel. Lennie vždy poměrně zajímalo nad čím asi tak dumá, ještě si nikdy nechtěla dovolit poslouchat jeho myšlenky. Ostatně mohla by, jenže mu slíbila, že to dělat nebude. A tak zůstávalo vše záhadou. Možná se mu taky nechce poslouchat ty šílené ptáky. Naštvaně pochodovala rychleji, aby se konečně dostala z tohodle hlučného pekla.
"Už bych byla celkem ráda doma," postěžovala si, ale nevypadalo to, že by očekávala od Saviora nějakou odpověď. Pouze si chtěla postěžovat i nahlas, aby bylo všem jasné, jak moc jí tenhle výlet plný deště již nijak nebaví. Ale vymyslela si to ona, takže by nejspíše neměla mít žádné přehnané kecy o tom, jak je tohle vlastně šíleně debilní. Alespoň už se nehádali o problémech, které se jen tak nevyřeší ani kdyby si nad tím sedli a fakt chtěli.
"Proč musí zrovna dneska takhle chcát, vždycky když někam jdu, jsou sněhové bouře, deště, tornáda... Mrtvý daňci..." nadávala dál a pokračovala s jakýmsi vrčením, které naznačovalo, že jí tento les opravdu štval. Naštěstí ptáků ubývalo a jejích cvrdlikání bylo znít už jen na pozadí. Konečně! Ulevila si, když už neslyšela zase tolik hluku a mohla se soustředit na to, co říkal Savior.

---> Severní hvozd

<--- Středozemní propadlina (přes Východní hvozd)

Konečně se jí ulevilo. Nic se naštěstí nestalo a už je mezi stromy hvozdu. Co by dup bude i v Narviňáku a tam někde najde Saviora. Ten si šel dat dvacet. A jelikož jej neslyší, nejspíše ještě stále zařezává.
Aby našla Saviora, musela jít zase do kopce. Z toho příliš radost neměla, ale co se dá dělat. S velmi otráveným výrazem stoupala k místům, kde se vlk nacházel v jedné z menších jeskyň. Kdo ví, proč si nezvolil tmě veliký komplex, který kdysi býval smečkovým úkrytem. Ty jeskyně byly velmi pěkné a Ragarské se jim v žádném ohledu nemohly vyrovnat.
"Vstavat drahý! Průzkum a procházka Narvinijským lesem je u konce, balíme si švestky a zase můžeme jít!" snažila se vzbudit milým způsobem Saviora a pořádně se protáhla. Ona si zdřímne až cestou. Ten úkryt vypadal jako dobré místo pro spánek.
"Kousek odsud je opravdu libová jeskyně, kam si můžeme jít oba lehnout," navrhla mu a zaradovala se. Sice nebylo jisté, co je vlastně teď na té situaci tak super, že to vypadalo, jako by měla narozeniny, no rozhodně je to lepší nálada než když se furt mračí a má náladu pod psa.

<--- Východní Galtavar

Je to tady! Místo činu! Odporné místo. Nejhnusnější lokace celé Gallirei. Proč je tu vlastně dobrovolně? Ach! Přišla vysvětlit mladým, že sem nikdy v životě ani za zlatý hovno nesmí. Ještě aby tu naháněla vlčata u propadliny. Místa hrůzy. Jak se asi daří všem krtkům? Rozhlédla se zpět na Galtavar a viděla, že vlastně nic neviděla, hromádky hlíny od krtků nikde. Asi je celý ten incident šeredně poznamenal.
Říkala o tom vůbec Saviorovi? Nejspíše ano, jen si nebyla jistá do jakých detailů zašla. Řekla mu o těch vlčích mrtvolách? Zmiňovala příšeru? A taky druhou příšeru v podobě Cnythie, která tam byla? Podívala se na své stehno, kde měla dobrou památku na celý tým traumatický incident...
"Takže děcka, až vám někdo bude tvrdit, že jsou příšery kecy, tady máma doj***** jednu obří, která byla fakt opravdová." popisovala to, co našla tam dole. "Kdo by řekl, že tam bude žít veliká slizká příšera, která se vás bude snažit zabít. A paradoxně nemám žádnou jizvu od ní," přemýšlela nad tím nahlas a prohlédla si jizvu od Starlinga, když mu pomáhala ze zabijácké vody. Stál ten šrám za to. Zachránila dost možná ten den rovnou dva životy a to se cení. Očividně to ale není dost pro Života a raději nadržuje nějaké flundře Styx.
"Kde jsou ti krtci, nikde tu žádní nejsou. To všichni umřeli? Taková tragédie," řekla Lennie a rozhlížela se, zda nenajde alespoň nějaké známky o tom, že krtci všichni nezemřeli šerednou smrtí v propadlině. Nejspíše se přestěhovali jinam. Kdo by taky chtěl žít blízko pohřebiště jejích rodiny a známých?
Cítila se možná trochu zvláštně, když takhle promlouvala k nenarozeným pulcům v břiše, jenže kdy jinde by našla lepší společnost než tohle?
"Myslíte, že bude Savior chtít promlouvat k vám podobně jako já? Nejspíše ne, neřekla bych, že by byl schopen něco takového udělat. Jeho smůla. My už se budeme znát tak dobře, až se narodíte a on bude prakticky nějaký cizák ňouma do počtu, jeho mínus," pomyslně nad tím pokrčila rameny a vydala se přes řeku do Narvinijského lesa, aby jej našla rychle. Kdo ví, třeba už na ní naštvaně čeká a očekává, že mu poví, co sakra zase ke dělala.

---> Narviňák (přes Východní hvozd)

<--- Měsíční rašeliniště (přes Kierb)

Konečně žádné mokřady a žádná bahnitá pole. Tráva byla sice od deště mokrá a mokrou taky ještě nějaký čas bude. To ale neznamenalo, že by se Lennie tráva nelíbila. Vlastně se jí po té zimě líbila snad všechna tráva. Stará a nová, zelená a žlutá, dlouhá zima je konečně pryč a je důvod se radovat. Přežili a ještě dokonce ochránili ztracené vlče. Sice by to asi Falion taky zvládl, ale kdo ví, kde ten byl. Možná by jí trochu zanedbal, jenže něco takového by Lennie Nym Jen tak neřekla.
"Satani! Vaším úkolem bude také přemluvit tatínka, že nechcete žít v Ragaru," poručila břichu jako nějaký kapitán a ušklíbla se. Rozhodně nebylo nic vyřešeno tím, že Savior řekl, že alfou nebude a nechce jí ani být. Samozřejmě taky alfa být nemusel, mohla to dělat jen Lennie samotná. Ostatně v čem byl takový rozdíl mezi Lennie a takovou Skylieth? Určitě by to zvládla stejně dobře jako ona. Ale tohle je plýtvání myšlenek. Zašla se taky podívat ke skaliskům, aby se přesvědčila, že je pravda to, co se tak nějak mezi vlky traduje. Vlci tvrdí, že pokud se vlk schová zde před deštěm, nespadne na něj ani jedna kapka. Něco takového Lennie potřebovala včera. I když kdo vlastně ví, kdy začalo takhle pršet. Zdálo se, že již prší věčnost. Povzdechla si a pokračovala dál.
"Myslím si, že budete dvě holky a jeden kluk. Jenže se bojím, že se šeredně pleti a vlastně jste jen kluci. To pak bude mít Savior radost. Ačkoliv měl málo holek a samý kluky. Vlastně jsem se hodně neptala, co by si vůbec přál. Asi se ho na to zeptám, až se zase střetneme.
"Stále si nejsem jistá, jak to říct Nym. Tedy nejspíše to hned pozná, ale asi to bude nutno pak nějak okecat. Nechci, aby se na nás zlobila. Ostatně to není špatná věc. Snad nám to velmi brzy odpustí a bude se z té novinky radovat stejně jako se z toho těšíme já a Savior. Přinejhorším stále existuje možnost, že se přidá k Cynthie a její školce. To by se jí taky mohlo líbit. Lennie se nad tou věcí pousmála. To vypadalo komický i v představách.

---> Středozemní propadlina

<--- Aina

Nebyl to zrovna jeden z nejlepších nápadů. Kdo by řekl, že tohle místo bude čvschtat. Už se chtěla otočit a jít zase zpět, než ji napadlo, že by hrozný terén mohla začít ignorovat a dostat se tudy na východní část od jezera. Tam už to bude hračka. Stačí projít pak Vychodni hvozd a je zase zpátky. Vypadá to všechno naprosto jednoduché.
"Tak prckové, přesně takovým místům se prosím vyhýbejte. Ne že by se tu nedal ničit svět, ale řekla bych, že tu běžně nenajde nikoho, komu jby jste ho ničiť mohli. To už radeji zkuste několikrát obejít jezero a jistě na někoho narazíte. Sem moc vlků nepáchne," vyprávěla Lennie břichu o tom, jak by si měli dávat pozor na podobné mokřadoviny. Sice nemohla tušit, že to tu bude vypadat takto, ale čert to vem. Zkušenosti taky dobrý.
"Zajímalo by mě, jaké bude vaše oblíbené místo. Už teď je mi jasné, že to nebude Ragar, ten stejně nemá nikdo rád. Ale co třeba takovou sopku? Vsadím se, že to děti musí fascinovat. Možná budete mít rádi vodopády. Ty nejsou daleko. Až budete tak velcí na to, abychom vás mohli vzít na procházku, půjdeme třeba k vodopádům. Žila tam moje nejlepší kamarádka. Jen je škoda, že zmizela," povzdechla si Lennie. Indil hi chyběla stejně moc jako ji chyběla Scarita. Nikdy si v životě s jinými vlčicemi nerozuměla. Velice dobrý vztah měla pak ještě se sestrou Kessela. Tá už ale taktiež nebyla stejně jako bratr k nalezení. Lennie dumala veľmi často nad tím, kam se ztrácí ti vlci. Však Gallirea je nejlepším místem pro magické vlky, kdo bych chtěl žít jinde? Stále si samozřejmě nechtěla připouštět, že jsou všichni mrtví. Přála jim jen to nejlepší. Možná Indil jednoduše odešla s Coffinem hledat štěstí jinam. Jen je zvláštní, že se nikdo nerozloučil. Asi jim za to Lennie nikdy nestála.
"Moje oblíbené místo je Narviňák. Ale to je všeobecně známý fakt. Moje neoblíbené místo je... No vlastně bych vám ho mohla ukázat. Ačkoliv tedy nebudeme nic riskovat a budeme si udržovat značný odstup. Je to místo, kde doopravdy žije příšera. Tedy alespoň tam příšera žila. Zda jsou tam teď zase kouzelným způsobem další? Kdo ví. Třeba je tam teď i poklad. To se ale Lennie nedozví.

---> Východní Galtavar (přes Kierb)

<--- Jedlový pás (přes Galtavar)

Když došla konečně k Aině, zjistila že řeka neskutečně smrdí. Něco takového jí naprosto odradilo od toho, aby jí začala brodit. Bylo u ni hezky teplo, jenže si to fakt nechtěla lajznout. Raději se tedy vydala po proudu dál zpět k jezeru, ačkoliv to předtím dělat nechtěla.
"Jak se vám líbí výlet, Satani?" zeptala se nadšeně děcek, jenže jí nikdo neodpověděl. "Samozřejmě, že se vám to líbí. A nebo i nelíbí... Kdo vlastně ví. Nemáte na výběr," zasmála se Lennie a dobrá nálada jí neopustila ani po zjištění, že jsou šutry docela kluzké. To ale moc neřešila, neboť se do vody skočila vykoupat. Vlastně byla ve vodě jen po "kolena", ale i tak komentovala, jak studená voda vlastně je a že proklíná celý zablácený hnusný Galtavar. Ještě jednou se dodatečně napila a zhodnotila vodu v tomto úseku jako naprosto hnusnou. Takže se hned oklepala a vylezla. Teď přišlo zdolávání šutrů. Pomyslela na pohledy Saviora, který jí furt buzeroval za neopatrnost. Ale co jí tak asi v tomhle ohledu zbývalo. Navíc než si v hlavě dokončila Saviorův monolog o tom, jaká je nezodpovědná, byla zase na druhé straně živá a zdravá, Nikomu se nic nestalo a všichni jsou happy... Přemýšlela, kudy to vezme dál, ale pak si řekla, že ještě neprší tak vydatně, takže to vzala přes nějaký palouček hned kousek od Neprobádaného lesa. Čekala, že bude obyčejný, což ale vlastně nevadilo. Alespoň bude moci bezpečně říci, že byla už snad absolutně všude. Ačkoliv ne. Nebyla u sopky. Jenže tam nepoleze opravdu ani dnes a nejspíše asi vlastně nikdy. Nijak jí to tam netáhlo a měla z takového místa respekt.
V tu chvíli jí zasáhl pocit viny, když přemýšlela nad tím, zda není Savior již vzhůru a nehledá jí. To by byl asi fakt průšvih. Jenže Lennie bylo vlastně jedno, že by nějaký Savior nadával. Pche. Podpantoflák. A stejně je úžasný, pomyslela si a s příjemnou náladou plnou lásky vůči partnerovi postupovala k onomu kusu světa, který ještě nikdy neviděla. Možná by se ještě našlo nějaké místo které nenavštívila, jenže sama měla za to, že to už není možné. Pár těch území snad oželí. Věřila, že všechna ta důležitá viděla.

---> Měsíční rašeliniště

<--- Západní Galtavar

Ze zabláceného Galtavaru se vydala přímo mezi jedle. Měla z toho lesa vždy divný pocit. Samozřejmě přirozeně je to nejspíše tím, že tu na kopečku sídlí Smrt... Ale v případě Lennie je to spíše to, že se jí lesík vlastně nelíbí. Z jehličnatých stromů má ráda jen vysoké borovicové typy. Měla ráda vysoké bílé jedle a voňavé borovice. Ty jí samozřejmě připomínaly ve velké míře břehy Kierbu v Narviňáku. Milovala je. Proč jen nejsou nějaké v okolí Ragaru? Věděla o borovicovém lese kdesi na východě. Jenže ona východ neměla ráda. Respektive proč by tam chodila? Vše, co potřebuje, je tady a nikde jinde. Moře, lesy, jezera a pláně, je tu kousek Smrt a taky Život. Vše je tak blízko, že stačí vlkovi pár hodin a může se pohodlně přesunout.
"Jenom nakoukneme a zase se vrátíme! Je poměrně pozdě, takže už to chce fakt zalomit," říkala spíše v tomto případě sama sobě a proplétala se kolem jedlí. Kdo ví, zda je vlastně Smrt doma či není. Třeba jí čekaly nějaké povinnosti. Kdo ví. Třeba teď právě dělí duše nebožtíků nebo někoho týrá. Dít se může cokoliv. Lennie si u zříceniny kecla na zadek a zády se opřela o kámen. Upřímně byla trochu unavená. Nejspíše mělo těhotenství opravdu dopad na její kondičku v jistých mezích. Nebyla na tom stále zas tak zle, ale velice to začínala pociťovat. Ostatně záda jí nějakou dobu bolí, jen si nechtěla stěžovat Saviorovi, který by zase hned stresoval.
"Myslíte, že bude chtít nějakou mňamku? Mám jí přinést nějakou rituální obětinu? Bude z něčeho takového mít radost? Co vlastně ona jí? Krmí se dušemi zemřelých? To bych neřekla, přinesu jí ušáka a uvidíme, co by mi na to pověděla. No vypadá to, že je doma, tak jdeme zase zpět a později se jí příjdeme ukázat," zavelela mnohočetné prostorově ale úsporné družině a vydali se zase zpět.
Netěšila se na opatrné procházení Galtavaru, ale řekla si, že se opláchne v Aině. Sice tam nejdřív nechtěla, jenže teď jí moc nezbývá. Musela by se vrátit k jezeru, aby se umyla. Nechtěla přijít za Saviorem od bláta. To by nejspíše prozradilo, kde zase všude byla. Nechtěla, aby bylo zle.

---> Aina (přes Západní Galtavar)