Gallirea - Příspěvky uživatele

Spokojeně sledovala vlčata ve vodě. Voda nebyla natolik v těchto místech hluboká a podlaží jezera bylo převážně pískové s kampaní kamínky. Ideální pro packy vlčat. Byly chvíle, kdy chtěla už zakročit, ale vždy si to rozmyslela. Ostatně vlčata se vrátila v pořádku zpět.
"Tak co, jaká byla voda?" zeptala se se šklebem, protože viděla vše, co se stalo. Vůbec to s ní nehnulo, věděla, že jsou dostatečně chytrá na to, aby se jim nic ani na pláži nestalo. Obě vlčata se unaveně uvelebila u sebe a zároveň blízko Lennie.
"Znam super misto veľmi blízko, šup na záda, můžete usnout už při cestě," navrhla jim, ale spíše to vypadalo, že se Lennie nehodlá hádat. Spíše jen oznámila, že tam jdou. Počkala, až vlčata vycourají, aby mohli vyrazit.
Vydala se i unavenými vlčaty vstříc další pláni, kde se nacházel malý úkryt, kde mohli odpočívat všichni tři a později se přidat k Saviorovi a Alastorovi, kteří se nacházeli kdesi kolem jezera, ale partička na ně nenarazila.
"Kdo ví kdy tohle začalo, ale moji rodiče mi to vyprávěli takhle," začala vyprávět, aby vlčata zase pomalu usnula. Nepředpokládala, že by ji poslouchali celou dobu, takže nepřemýšlela, co by jim měla vykládat celou dobu. "Byli dva sourozenci, bílý vlk a čerň vlčice. Jsou to bůžci, nikdo si nepamatuje ani náznak počátku doby, kdy tito vlci byli mladí. Tito vlci jsou Život a Smrt. Jeden se stará o váš příchod na svět a druhý sourozenec se stará o váš odchod. Samozřejmě vždy se vždy vlkům vytlouká do hlavy, že je Smrt špatná. Drahoušci, smrt je v životě přirozená věc, kterou by vlk neměl nenávidět. Každý z těchto sourozenců má své výhody..." Dál už nepokračovala. Respektive přestala, aby se zaposlouchala, co ti dva nahoře. "Kdysi dávno jsem dělala to, co mě naučili ostatní. Uznávala jsem Život a nenáviděla Smrt. Nakonec se ukázalo, že i se Smrtí se dá velmi vstřícně jednat, nakonec je to i vaše kmotra, ale to je na delší..." Už nic neřekla, protože nemělo smysl nic víc říkat. Je na čase najít ten úkryt.

---> Ten druhý Galtavar

--> Galtavar

// Jsme na jiné straně jezera

Rowena se po střetu s bratrem rozhodla, že je na čase být nepříjemná. No tak to bývá. Jenže jestli máte pocit, že to na Lennie mělo nějaký efekt, tak se asi šeredně pletete. Byla právě ten typ matky, který vás nechá vyřvat, když se jedná o podobné vzlykání natruc.
"Jestli myslíš, že ti skočím na tyhle ubulené taktiky, tak se pleteš, vidím ti až do duše, jestli tě bolí nohy, ponesu tě," odpověděla jí Lennie přísně, když se celá četa zastavila, protože Rowena začala fňukat, že utž dál nemůže. Samozřejmě, že mohla jít dál, jen už se jí nechtělo, protože měla potyčky se svým bratrem.
"Domů je to dál, než je to super čuper úkrytu nedaleko, vážně tě bolí nožky? Když byla Nym tvého věku, už s námi cestovala po celé Galliree, aby nepošla hlady. A víš co? Vůbec nefňukala," řekla mladé vlčici, aby konečně přestala trucovat. Všimla si, že na Nym tak zahleděně koukala, určitě se bude chtít starší nevlastní sestře ve všem vyrovnat.
"Pojďte, jdeme se napít, můžeme si taktéž u rákosí odpočinout, trochu se ještě můžete vyblbnout a pak hodit šlofíka," navrhla Lennie a drcla povzbudivě do Roweny, které se nic z tohodle pravděpodobně nezamlouvalo. No asi stále lepší než kázání od Saviora.
Pak ale přemýšlela, proč by vlastně neměla zkusit trochu poučovat o světě i ona. Znala dost na to, aby vědění mohla předávat dál. Došla tedy k jezeru a oznámila vlčatům, že mohou zkusit něco málo v těchto tématech nakousnout.
"Změnila jsem názor, pokud budete pořádně poslouchat, naučím vás, kdo je to Smrt a co jsou to magie, dobře?" zeptala se Lennie a naznačila vlčatům, že mají opatrně dojít až na břeh. Přechod mezi pevninou a vodou byl pomalu dokonale vyvážený a rovný, bylo tedy naprosto bezpečné pro vlčata, i kdyby se vydala do vody, dlouho by jim voda nesahala ani po bříško.
"Do té vody ale zatím nelezte, ano?" poučila je a ukázala jim, jak se sklonit bezpečně nad vodu a začít hltat doušky příjemně studené tekutiny, aby zahnali žízeň. Nakonec se vrátila na místečko na trávě dál od břehu a pouze sledovala, že se těm dvěma nic nestane.
"Tak až budete připraveni, posaďte se tady, já vám to pořádně vysvětlím," ukázala čumákem na zem před sebe a vyčkávala, až se vlčata dostatečně seznámí s vodou a omrzí je.

Vlčata se pak začínala handrkovat o tom, kdo je větší smraďoch, ačkoliv se Lennie líbilo to, jak takto nazvali Saviora. Klidně u toho mohli i zůstat u toho a nezačít tak okamžitě nazývat i jeden druhého. Respektive Rowena se začala dožadovat toho, že jejich otec není smrádě, nýbrž je to právě Sirius.
"Nechcete se jít podívat ještě někam jinam? Nechci vás samozřejmě utahat, ale kus odsud je úkryt, kde bychom se mohli na konci dne utábořit a pořádně si užijeme váš první výlet," navrhla Lennie, když konečně dokončila poslední kus. Byla ráda, že se dost nakrmila a z mršiny toho moc nezůstane.
"Co by jste chtěli vidět?" zeptala se Lennie svých fracků a čekala jejich odpovědi. Těžko říct, co by taková vlčata chtěla vidět. Stačilo, aby se rozhlédla a mají z čeho vybírat. Možná by chtěli vidět, co je to vlastně ta sopka, která se tyčí v dálce, možná by chtěla navštívit to jezero, které je velmi blízko, tam se ale možná vydal Savior se svou částí výpravy. Lennie se ještě nechtěla scházet dohromady se zbytkem rodiny.
"Magie? To ti vysvětlím až budeš o trošičku starší," řekla Roweně, aby nebyla ohledně magie moc zvedavá. Chtěla, aby se vlčata o magii učili spíše od otce, který jistě dokázal býti v tomto oboru trochu mírnější než Lennie, která disponovala pouze zákeřnými magiemi, které většinou využívala k ubližování a moc toho o těch prospěšnějších nevěděla.
"Co myslíte, jak se má Alastor?" zeptala se sourozenců, když se vydali směrem podél Cedrového háje. Bylo příjemné teplo a slunce nepálilo, tudíž nebylo ani nutné schovávat se mezi stromy. Třeba se rozhodnou, kam by se chtěli podívat, když dojdou uhasit žízeň k jezeru.
Netušila, zda tam tedy nebude někdo, kdo by mohl být potencionálně nebezpečný. Třeba kdyby narazili na Styx, nemusel by tento den být zas tak pohodový. Ale tak u jezera je i Savior určitě by se pustil do Styx taky. Konečně by taky tu vlčici někdo roztrhal.
"Jestli budete ale unavení, zase se můžeme vrátit domů, dobře?" řekla Lennie, aby se ujistila, že tuto náročnou cestu v pořádku zvládnou. Nechtěla, aby si začali frackovitě stěžovat v půlce cesty, ačkoliv tušila, že přesně takto to bude. "Co takhle aby ses příště Smrti zeptal sám, zdali má nějaké dobré jídlo a pelíšek?" navrhla později maličkému, když byl zvědav, co vše mu může Smrt nabídnout, až se u ní zastaví.

---> VVJ

<-- Jedlový pás

Vlčata jí následovala, když se dostali na pláň, která vypadala opravdu nebezpečně pro mladé nožky. Lennie byla zvyklá procházet Galtavar, navíc bylo jednodušší tu chodit, když byla zem vyprahlá a prohlubně od kopytníků suché.
Podívala se na dva caparty a položila břichem na zem. "Vyskočte si na záda, je to moc nebezpečné, ještě by jste si zlomili nožičky," nakázala Lennie oběma capartům a vyčkala, až se na jejích zádech uvelebí. Když tomu tak bylo, vydala se opatrně s cenným nákladem dál. Sledovala okolí a čekala, kdy potkají nějakou oběť. Lennie přemýšlela během cesty o tom, jak magie nejlépe využít, aby nemusela hnout ani brvou a byla úspěšná i s vlčaty na zádech.
Konečně po chvilce zavětřila kořist. Nakázala vlčatům, aby byla opatrná a soustředila se na udržení balancu, když se v trávě velká vlčice přikrčila. Několik daňků se páslo velmi blízko Cedrového háje, kde by si později po lovu mohli všichni odpočinout.
Lennie se vydala svižněji naproti kořisti a vybrala si jednoho jedince, který měl dnes padnout a naplnit jejich žaludek.
Vlčice se rozhodla, že bude nejbezpečnější rozeštvat ostatní a pouze znehybnit jednoho, zavyla tedy, aby dala zbytku najevo, kde se nachází a přitom soustředila magii pouze na toho vybraného jedince, kterému ztuhly svaly natolik, že se nemohla ani pohnout. Samozřejmě se jednalo pouze o iluzi, která ji měla dočasně udržet na místě. Lennie věděla, že nesmí otálet. Raději tedy vysadila posádku o pár metrů od daňka, než na něj skočila a povalila. Daněk byl stále velmi zmatený a než se vymanil z působení magie, už se nedalo nic dělat. Lennie už pak jen ukončila jeho trápení a prohlédla si svou práci.
Pokývla na vlčata, aby se k ní přidala velmi opatrně a vylezla si na bok mrtvého daňka, kterého později Lennie začala pracně tahat do stínu cedrů opodál. Zde si hezký vyšlapali trávu a bylo na čase jíst.
"Zajímalo by mě, kam se asi tak ti dva vydali," řekla Lennie nahlas a prohlédla si svá dvě nádherná vlčata. Byla nádherná. Ani jedno sice nevypadalo jako její, ale co se dá dělat. Začala párat stehno daňka a přitom koutkem oka sledovala, zda ji během toho obě vlčata sledují. Toto se ostatně musí učit už od mladého věku. Sirius se nejspíše nemohl dočkat masa, takže Lennie neotálela.
"Jak se vám vůbec líbí venku, ďáblíci moji?" zeptala se jich spokojeně a pokračovala v trhání zvěřiny pro ty dvě radostné koule. Bylo hezké je vidět spokojené takhle venku, když už nebyla tma a bylo hezké počasí. Vlk z toho měl pak hned lepší náladu. Stále přemýšlela, kam Savior vzal Alastora a doufala, že jej nešel hodit do propadliny.
"V tom lese, kde jsme byli, tam sídlí Smrt, to je vaše kmotra, pokud jsme měli štěstí, nadělila vám jednu z jejích magií. My s tatínkem jsme si je museli vybojovat, vy je prý dostanete zadarmo, protože váš budu učit, že je Život ňouma, a to je vlastně velká pravda," odmlčela se na chvíli Lennie a přemýšlela, zda jim to opravdu má říkat. Ale slíbila to. Slíbila Smrti, že se vlčata dozví, jaký je Život vlastně neřád.
"Víte... Od malička se většinou vlčata učí, že je Smrt zlá a podlá, že nesnáší vše a všechny, ale nemyslím si, že tomu tak je. Pokud máte z té staré vlčice respekt a pokoru, je velmi přívětivá a je pravděpodobnější, že vyhoví vaší žádosti. Život je na druhou stranu ten, který je vždy opěvován, ale nenechte se zmást, není vždy na vaší straně," prozradila Lennie maličkým vlkům a podávala jim láskyplně cáry masa, aby se lehce nažrali. Ostatně trhat kořist se naučí postupně, teď bylo nutné uspokojit hladového Siriuse, který nejspíše nebude v budoucnu velký fanda lovu ptactva.
"Ale tohle přílišně nerozebírejte otcem, ani se Smrtí nemá nejlepší vztahy, ano?" usmála se na ně a urvala kus masa pro sebe. Ona samotná ostatně příliš potravy neměla od doby, co mláďata přestala kojit.

//wait... Lidi maturují jinak než v jeden ten samý den ze všech předmětů či jak?

//Je cool, že to tu TOLIK vlků chrání :D

<- Ageronský les

Konečně malou dohnala a sledovala, zda se tedy konečně zastaví. Rowena zírala na to před sebou a měla otázky. Lennie se rozhodla ještě ní neprozrazovat. "Až půjdeme zpět, řeknu ti to," láskyplně šťouchla do Roweny, neboť je pronásledoval velmi hladový Sirius, který se nezastaví, dokud nebude řádně nakrmen. Mohl své jíst kačky jako ostatní, ale očividně čekal na něco lepšího... Jak myslíš, tak já ti donesu něco lepšího než táta, usmyslela si vlčice a přemýšlela, zda bude možno teď něco ulovit na pláni. Vlčata byla velmi dobře připravená vidět ještě jedno území.
"Copak tu děláš, zlatíčko?" ptala se malinkého vlčete a rozhlédla se. Byli v Jedlovém páse a vlčice lehce znejistila. Nechtěla tu být s vlčaty sama, když se tak blízko nacházela Smrt. Obešla je kolem dokola a v tu chvíli se Sirius polekal, protože mu pořádně zakručelo v bříšku. Jenže ona tak nějak nechtěla kojit tyhle dětičky i nadále. Od dnešního dne už všichni budou žrát maso a jinak to nebude.
"To je tvoje bříško, máš už dost velký hlad, neotálejme tedy, seženeme ti jídlo pro mladé vlky," pokoušela se navnadit Siriuse, aby se oklepal a připravil na stopování ušáků.
"Pojďte, seženeme nějaké jídlo," pobídla vlčata, aby ji vlčata následovala raději někam jinam, aby se náhodou nezatoulali ke zřícenině. Nechávala je pochodovat před sebou a bedlivě je sledovala, aby se nic nestalo. Savior byl nepříjemný už teď... Kdo ví, co vlastně tomu malému nalévá do hlavy, když už tam jsou jen ti tři. Možná si Nym rozmyslí, zda tam s nimi zůstávat. Neměla nejspíše poslední dobou očividně ráda Saviora moc neměla a dost pravděpodobně na něj lehce přehodnocovala názor. Lennie samozřejmě nechtěla, aby tomu tak bylo, ale nemohla vlčici nutit do dobrého vztahu s rozmrzelým vlkem. Ostatně jeho chování jí taky vytáčelo, jenže to není to samé jako když se nelíbí Nym...

-> Galtavar

Sama si tu opeřenou věc nedala. Proč by taky měla. Čekala, až se nají všichni ostatní a ona si případně něco málo sama uloví, či jednoduše dožere to, co zbude. Nemohla se přimět utrhnout si něčeho, co donesl Savior mladým, takže jen sledovala, jak se všichni perou se svým kusem. Vlčata vypadala spokojená až na Siriuse, který měl neustále s tou husou či co to bylo problém.
"Zlatíčko, skončíme někam pro něco jiného?" zeptala se utišovala hladového Siriuse, kterému kachna moc nejela. Bylo možné, že by mohli v těchto končinách sehnat nějakého toho ušáka. Alespoň by mladší sameček nemusel trpět a soukat do sebe ptáka. Přemýšlela, jak to tedy udělat. Nechtěla, aby to vypadalo, že se vlčata chovají nevděčně, takže se sklonila k Siriusovi a zašeptala mu do ouška následující slova: "Poděkuj tatínkovi za jídlo, pak něco půjdeme spolu najít." Zvedla hlavu zpět a usmála se na malé vlčátko, aby pochopilo, že má něco málo tátovi opravdu říct, aby vyznal díky.
Jenže to se Rowena probudila a velmi hbitě zvedla. Párkrát udělala hlavičkou kroužek, jako by něco pozorovala a pelášila pryč. Lennie nejdříve naprosto nechápala, která bije, jenže pak zahlédla, že se malá vlčice rozběhla za jakýmsi létajícím broukem přímo do Jedlového pásu. Oh, zrovna tam...
"Počkej tu s nima," řekla zřetelně Saviorovi, který se věnoval svému kusu žrádla. Nechat oba kluky a ještě Nym na místě? Nebylo to nic, co by se jí dvakrát chtělo, ale na druhou stranu si mohla být jistá, že se jim se Saviorem nic závažného nestane. Jen nejspíše později budou nadávat na otcovu povahu tak, jak to dělá Nym.
"Roweno!" zavolala na malé vlče, které pelášilo za broučkem pryč a vůbec si nedělala starosti, že nikdo nejde s ní. Nejspíše očekávala, že se celý svět pohne za ní, když někam půjde. Lennie se zamračila a přidala, aby malou slečnu následovala pryč.

--> Jedlový pás

Nym si opravdu nebrala servítky s tím, jak moc je nespokojená s tím, jaký Savior mohl být. A kdyby byla jediná.
"Taky si začínám myslet, že to byla chyba..." odvětila Lennie pouze, když už nestihla nic říci mladé vlčici, neboť se vracel Savior. Lennie s také všimla, jak teď Nym hodně okukuje Rowena, která vypadala fascinována touto mladou samicí, která byla jako jejich sestra, ačkoliv jí Lennin protějšek na tomto postu absolutně neuznával. Je to pravda, proč vlastně?
To prvotní zamilování je ty tam a jim nezbylo nic moc pěkného kromě těch vlčat. Lennie si absurdity toho vztahu vždy uvědomovala, ale nemyslela si, že by to někdy mohla být větší překážka. To měla růžové brýle a nejspíše to nijak nepromyslela. Nechtěla ale před Nym plně uznat chybu, to se nedělá. Navíc co si nadrobila...
"Děláš, jako bych mohla samce přehazovat na hromádky..." dodala ještě a podívala se na Nym, aby ji ubezpečila, že si je taktéž tohoto vědoma, ale nic lepšího nikde nebylo... Respektive nikde nebylo nic dobrého pro Lennie. A tím je asi možno kapitolu uzavřít. Jednoduše nechtěla být už do konce světa sama... Savior měl možná pravdu, byla moc sobecká.
Její nehodu s vlčetem nekomentovala a více méně to nesledovala. Čekala, zda jí nijak nezačne kritizovat za něco takového Savior, ale nezdálo se, že by to nějak extra hnulo i s ním.
Raději poučoval Rowenu o tom, jak se žere, takže zůstala Lennie poměrně klidnou. Ještě aby se začal navážet do Nym...
Očekávala, že vlčata přinesou jakousi radost ze života. Vždycky si myslela, že vlci s rodinou jsou šťastní. Proč tedy ona není? Sledovala, jak Savior pomáhá vlčatům jíst a Nym se k nim přidala. Byla to krásná rodinná idea, pokud vlk někdy opomene to, jak rozbité toto vše je. Dívala se na ně se smutným výrazem, který raději vyměnila za neutrální, aby se Savior zbytečně neptal. Ještě by řekl, že je hloupá nána, která ho využila pro fakany a že je tohle vše její vina. A taky byla. Ale co. Je to stále ta samá písnička dokola, jednoho z toho bolí hlava.
Sirius jí dupnul na tlapku a dožadoval se jiné potravy, nebyl spokojen s tím, co dostal. Než mu ale Lennie řekla, že se mohou vydat na jinou zvěř, byl už Sirius pryč a naháněl kolem Alastora. Nad tím pouze Lennie zakoulela oči a čekala, až se uklidní a bude s nimi řeč. Nejspíše tedy očekávala, že je rozežene Savior. Lennie samotná na tohle teď neměla moc náladu.

Konečně se rozednívalo. Nym se k nim okamžitě vydala a přivítala je. Vlčata si jí prohlížela, ale po nějaké chvilce se přestala zajímat o nějakou pinďulínu a místo toho spěchali najít otce, který byl s Nym. Fakticky se nikam nedostali, zase se hned stihli zakecat a zaseknout hned na počátku jejich komické výpravy. No naštěstí se Savior nestačil Nym zbavit. Kdo ví, jaké měl úmysly. Tak či onak bylo jasné, že se na Lennie zlobí. Ačkoliv toto je přílišně nevystihující situaci.
Poté, co se Savior pozdravil velmi stroze s mladými, už měl naspěch zas jinam. Díky tomu se na malou chvíli zamračila Lennie a výraz se ji držel, dokud se s nimi nerozloučila Severka, která řekla, že už by měla jít, že si zapomněla mušle. Ona a Starling byli stejně záhadnou, ale rozhodně to bylo lepší párování než Falion a Matali, která byla snad ještě horším typem vlčice, než jakým je třeba Cynthia.
"Nebuď tam dlouho, chtěli si tě pořádně užít," řekla mu Lennie a vlčaty na to jen s vážnými výr přikývla. Nelíbilo se jim, že Savior někam zdrhá. Malou chvíli to vypadalo, že se dokonce vydají za ním. Přesto raději zůstala.
"To jste moc nedošli," obrátila zrak k Nym, kterou měla vedle sebe. Rowena na ni začala civět jako na osmý div světa a nejspíše to muselo být pěkně nepříjemné. Kluci se drželi Lennie mezi předními tlapami a vyčkávala, co budou moci udělat. Nakonec se rozhodla všechna vlčata lehce rozptýlit a lehnout si kousek od nich. Všechna se teď zabavila společně a Nym se mohla k Lennie připojit. Nezdálo se, že bylo na blízku nějaké nebezpečí, takže přišlo taky na relax. Vlčata se stále držela blízko a neměla v úmyslu vzdalovat se někam dále než na pár metrů. A i to bylo možná až moc.
Savior se po nějaké době vrátil a cosi táhl s sebou. Melo to peří a vlčata to ihned zaujalo. Lennie neříkala nic a jen sledovala. Mírně se posadila a pobaveně se dívala, jak se vlčata snaží probojovat peřím. Přesto se po chvíli zvedla a došla pozdravit Saviora lehkým olíznutím čumáku a vřelému přítuleni. "Tos jim zas něco donesl," špitla k němu s pobavením a sledovala, jak se s tím pořádně trápí, než se jim vydala na pomoc s trháním peříček.

<-- Ragar

Pokračovali ve výpravě. Lennie se za hranice hor chodit s vlčaty nechtělo, ale cítila se vinná v tom, že poslala Saviora pryč tak brzo. Nebyli ale daleko a vlčata byla vyvinutější než jiná vlčata tohoto věku. Všechna už si velice sebevědomě vykračovala přímo před Lennie a Severkou. V tu chvíli jí ale dohnal Starling, který nejspíše dlouho putoval se Severkou a Matali během zimy. Divná kombinace. Podivila se ale, jak velice vlídně se na sebe tváří. Že by se konečně podařilo? Lennie si nerada představovala Matali po boku Faliona, ale představa Severky se Starlingem? To už bylo o něco lepší. Proč ne, tedy. Ta tma jí vytáčela, co to zase má být? Proč je furt tma? Tohle nebylo nic dobrého. Možná by se měl obrátit zpět a vrátit se.
Pokývnutím pozdravila Starlinga, který je před malou chvíli doběhl a pohlédla na vlčata, která se moc o nového vlka nezajímala. "To je sas nakej trouba jak tachle Seferka," špitl Sirius sourozencům, kteří se postavili k sobě a zdálo se, že je teď oba velice kriticky sledují. Lennie po nich hodila přísnější pohled, ale nebylo to k ničemu. "Máž prafdu, jsou to naproztí ňoumofé!" přitakal mu bratr znale a andělsky se usmál na maminku. "Ticho tady!" řekla jim přísně a to už se zdálo, že mělo mírnější efekt, nýbrž se vlčata přiblížila jeden druhému blíže a špitali si cosi už jen pro sebe a občasně se kriticky podívali na Severku a Starlinga, načež se zase zajímali jen o to, co špitali ostatní sourozenci.
Starling Lennie předal přívěsek, který Lennie už dobrý rok neviděla na svém krku. Pohlédla dolů na svůj krk a zpět na Starlinga, aby mu poděkovala. "Děkuji, Starlingu, koukám, že ses o to hezky staral a ano, tohle jsou moje vlčata, vyrazili jsme za Saviorem a Nym, kteří jsou kdesi na hranici v Ageronu," oznámila Lennie a vypadalo to, že se Starling vydá zpět za Matali, kterou Lennie cítila v okolí. Počkala tedy, až se ti dva rozloučí a teď už o jejich vztahu nepochybovala.
"Takše kde já táta a ta dalží hoka?" zeptala se Rowena zvědavě a rohlížela se. Cítila pachy, které byly povědomé, ale nikde nic neviděla. Byla tma. Přiblížila se tedy zpět k sourozencům, kteří se teď schovávali matce mezi předními tlapkami a vyčkávali, až se půjde dál. Bylo jim šumák. že je tma, byli na ní ostatně zvyklí.
Konečně se vydali všichni zase dál a Lennie cítila, že už se k nim blíží. Až teď si Lennie všímala, jak jsou veliká. Byla skoro velká jako Nym, když jí poprvé Lennie poznala. A to byla o dost starší. Asi je to geny. Lennie i Savior jsou mohutní vlci, skvěle vyvinutí, není tedy divu, že vlčata trochu předběhla dobu. Vlčice poslouchala to, co povídala její společnost o tom, jaké to bylo v zimě v Ragaru. Očividně to nebylo nic skvělého a Lennie by řekla, že se nejspíše měli během zimy lépe než smečka.
"Ale! Jen jsem našla toho pravého, má to své mouchy, ale jsem za něj ráda, nevadilo by mi být bezdětná, ale tak ještě byla možnost, jen se tento rok nezdá jako vhodný s těmi vlky, kteří kradou vlčata. Ale na Styx a spol jsme připravení. Všechna ale vypadají jako Savior," řekla pobaveně a rozhlížela se. V tom i vlčata zbystřila. Schovala se raději pod břicho matky a zvědavě koukala, co to uvidí. Byli to oni.
"HELE! To je táta a ta hoka!" zvolalAlastor nadšeně a poskočil. Sirius si je ještě chvíli prohlížel, než se taky celý rozzářil. "Plavda!" souhlasil s bratrem a podívali se na Rowenu, která stále hledala slova. "Máma rikala, še to je sestriška," vypadlo z ní a všechna vlčata se připravila na radostné shledání se zbytkem rodiny.

<--- úkryt

Vlčata si to vykračovala velmi sebejistě, ačkoliv se zdálo, že za chvíli hodí jeden z nich držku. Nožičky se jim stále motaly, ale měli skvělou výživu a silné geny, takže bylo už teď jasné, že budou chtít být venku až do oběda a do té doby je asi nic nezastaví.
"Smráďata!" oslovila je pobaveně Lennie a vlčata se všechna naráz zvědavě zastavila a otočila. Ne že by bylo takové oslovení lahodné, ale Lennie je nazývala podobně srandovně pořád. Zírala na matku a Severku svými jantarovými očky a přemýšlela, co jim asi maminka chce.
"Půjdeme za tatínkem, seznámíte se taky s vaší sestřičkou, o které jsem vám povídala, zdá se totiž, že moc daleko nedošli, kdo chce čůrat, má teď možnost," oznámila jim ve zkratce vlčice a sledovala, jak se vydali ke křovíčkům u úkrytu a začali opravdu dělat malé potůčky.
"Ha! Fodopad!" zvolal Alastor a sledoval, jak se vyprodukovaná voda šine dál. Na to se Rowena zatvářila znechuceně a zabrblala si něco pod čumákem o tom, jaká jsou kluci neskutečná prasata.
"Ja mam vetčí, troubo!! vytahoval se Sirius nad bratrem a ten po něm hned skočil, aby mu dal co proto. Prali se nějakou tu dobu, než byli oba zasvinění od prachu a hlíny. To je ale nezastavilo. Dali si totiž malou pauzu a už byli zase v sobě.
"Tak my vás tu necháme Cynthie," zvolala Lennie a společně se Severkou a Rowenou se dala na pomalý ústup jiným směrem pryč od zbylých vlčat. Strašit je Vochechulí nebylo na denním pořádku a stejně se nezdálo, že by se tato vlčata něčeho bála. Vždy se tvářili všichni nesutečně nebojácně, že to Lennie často nešlo do hlavy. Možná jim fakt Smrt něco zajímavého uchystala.
"Ja ze ji nebojim!" zvolal Alastor nebojácně, ale raději šťouchl do bratra, aby se vydali za vlčicemi.
"Hovají se jako malý," pronesla kriticky Rowena o svých sourozencích a s nakrčeným nosánkem se držela mezi matkou a Severkou, která je stále následovala. Asi stále zpracovávala tu info, že je tu o pár vlčat více. "Kde je vůbec Starling a Matali?" zeptala se Lennie. Nebylo skoro cítit jejich pachy, takže Lennie lehce tápala nad tím, zda jsou opravdu v horách. To ale asi bylo teď jedno.
"Kde ty ses celou dobu toulala?" zeptala se Lennie druhé vlčice a sledovala tři zlobidla před sebou, jak se nadšeně valí směrem, který jim ukázala máma. Nadšeně vše zkoumali, ačkoliv v horách toho nebylo moc co zkoumat a stále byla tma.

---> Ageron

Mohou být použity starší fotky z našich archivů? Nikde se o tom v zadání nepíše.

Moc děkuji za soutěž a poprosim o kristaly za 14 bodů a zbytek drahokamy.

Převedeno ✔

Musela uznat, že byl Falion velmi vstřícný jak přišlo na problémy ohledně komfortu vlčat. Byl rodinný typ a dalo se to čekat. Je stejně zvláštní, že stále nikoho nemá. Ačkoliv tedy Matali měla našlápnuto.
"Děkuju, to jistě pomůže," přitakala Lennie Falionovi ohledně teplých kožešin.
"Užila sis nějakou srandu, co jsme byli pryč?" zeptala se jí a vyzvídala nějaké novinky v Ragaru, jestli tedy vůbec něco nového bylo. Dost možná se ani nic nového nestalo, tak dlouho ani pryč nebyli.
"Ne, nepotřebuju, raději přemýšlej nad tím, jaký trapas sis právě udělala," řekla s humorem, aby si z toho Nym moc později nedělala velkou hlavu. Možná to je jen nějaká slabá chvilka a v normálních okolnostech by se toto nedělo.
Dělala si samozřejmě hlavu s tím, jak to Nym řekne, ale pokud to dobře zabalí, mohla by to přijmout vlčice alespoň neutrálně. Ačkoliv tedy nikdo si nemyslel, že tomu tak bude a spíše je na čase přemýšlet, jak později vlčici uklidnit, že nebude jediným vlčetem, které Lennie opatruje. Společně vešly do úkrytu a Lennie začala přemýšlet, jaké místo by bylo vhodné pro místo, kde bude pár týdnů teď zase pobývat, muselo to být dobré místo, nesmí tam být velký průvan a už vůbec ne přebytečná voda. Je to vůbec v tom úkrytu možné? Rozhodně bude nutno udržovat oheň v dostatečné blízkosti. Studené budou dny a noci ještě studenější.
"Ty hele a odkdy se ti jako Falion líbí v romantickém smyslu?" zeptala se Lennie podezíravě, neboť jí to přišlo velice divné. Proč by se o něčem takovém nezmiňovala již předtím. Je to tím, že Lennie neměla o Falionovi nejlepší mínění.

---> Úkryt