Gallirea - Příspěvky uživatele

Meinere se zlobil, že Sirius byl velmi neposedné vlče. Nedivte se. Však je to dobře. Trhat penisy na potkání zní jako skvělá výchova.
"Veliká škoda," odpověděla mu zpět a pohlédla na maličkého. Mohli by jít už konečně pryč.
Najednou Meinere zmizel. A pak zase. Konečně se vypakoval pryč. To je ale super magie. Může zmizet otravovat někoho dalšího hned jak mrkne...
"A je pryč... Jaká to smůla, že?" řekla, jako by velice litovala toho, že je ten morous opustil. A teď vážně. Konečně ho to napadlo, že se zdáchne někam jinam. Může otravovat kohokoliv na Galliree. To je super ne?
"Máš hlad? Mohli bychom se vydat pro nějaké jídlo, než dorazíme domů," nabídla mu, když se k němu skláněla, aby hupsnul nahoru. Byl už veliký, ale to nebránilo tomu, aby Lennie trochu zafuněla a šla dál. Do kopečka to nebylo zrovna dvakrát příjemné, ale jistě to zvládnou.
"A přestaň říkat cuchta, tak se říká vlkům, které nemáš rád, ten trouba tě učil samé kraviny, aby jsi pak byl špatný," vysvětlila Siriusovi, čeho se společně s černobílým dopustili. Vlče o tom samozřejmě nemělo ani šajna a Meinere z toho měl neskutečnou srandičku.

-> Jezero Na'hi (přes Ageron)

Sirius stále poměrně tápal nad tím, co Meinere říkal. Ten totiž svá prohlášení o vlastní existenci neustále měnil jako aprílové počasí. Nebylo se tedy čemu divit, že to ještě malé vlče s těží chápalo.
"Siriusi, to smí říkat jen staří dědkové jako Meinere," upozornila jej, že není vhodné, aby si slovo cuchta přidával do slovníku. Hlavně v případě, že by jej chtěl později používat na sestru. Tomu se ale upřímně pravděpodobně nevyhnou. To už se ale Meinere začal kasat, že je skvělý. Lennie se zamračila.
"Chmm dobrej, jo? A máš vůbec nějakou charakteristickou magii, když se tak chlubíš? Nebo snad umíš jen dělat pár plevelu?" zeptala se Lennie a tím vyzývala Meinera, aby začal předvádět své čarování. Byla si tak nějak jistá, že jeho magie asi nebudou nijak moc zákeřné, tudíž si řekla o demonstraci, aby měl Sirius radost, že mu na závěr vlk ještě něco málo ukázal.
"To že máš bimbase z tebe tatínka ještě nedělá," vyplázla na něj jazyk troufale. Byl až moc jako holka. Nepříjemný a impulzivní. Nedalo se s ním asi normálně jednat. Chudák ten, kdo se s tím musel zahazovat. Na druhou stranu, jak řekl, neměl nikoho, takže bylo nadměrně jasné, že ho vůbec nikdo nechtěl.
V tu chvíli se malý zeptal, zda jej Lennie ponese. Vlče bylo každým dnem větší a větší, ale jestli mohli tahat Nym na zádech kvůli závějím i v pátém měsíci, proč by se nemohl vézt i Sirius. "Samozřejmě," oznámila mu milým hlasem a usmála se na něj. Kdo ví, kam se ještě podívají, než se vydají jinam.

Tak nějak je poslouchala a do konverzace se nejdříve nechtěla nijak zapojit. Jenže poté si řekla, že by ještě na závěr jich sektami vlastně mohla pár peprných větiček s tímhle flundrákem prohodit.
"Aha, já už si říkala, že bys fakt mohl být maminka, jen ti chybí tatínek," pousmála se. Nebylo by to nic nového. Však i její bratr měl vytříbený vkus, který zahrnoval jiné samce. A vadilo to Lennie? Ani be, at si prostě každý dělá, co chce. Vadilo to Saviorovi? Poměrně ano. A právě proto se Lennie nelíbilo, že jen černobílý krmil podobně matoucími kecy.
"Nefandi si tolik, jsi celkem nic moc, co si budeme povídat," oponovala mu nenuceně, ačkoliv to zavánělo sarkasmem. Sám jistě věděl, že je nejspíše opravdu neschopný.
"Zeptej se fotra, na co se pěstují kytičky," navrhla mu trochu nevrlým tónem, aby konečně dal tomu vlkovi pokoj. Jistě už to přestávala být sranda i pro něj. I když ne, vlastně se nejspíše nebavil nikdy. Ale to měl určitě v povaze. Je to trouba. V tu chvíli ale Meinere řekl, že jsou samci i ve stáří použitelní ale samice ne.
"Jeste štěstí, že jsi maminka, co?" ušklíbla se. Naběhl si na tohle sám, neměl tvrdit Siriusovi, že je maminou, ušetřil by si asi taky hodně trápení, neboť by vlče matka jednoduše odtáhla pryč. Vlk už si mohl později užívat nerušeného spánku. Ale takhle to měl opravdu těžké, když musel poslouchat vlče i jeho matku, a ještě ke všemu se s matkou nemuseli. Ušetřil by si dost nepříjemností, pomyslela si, když si vzpomněla, že jej vlastně Sirius velice nevědomky dráždil v okolí slabin, aby zjistil, zda je tenhle vlk opravdu samička, či jen kecá.
"Siriusi, měli by jste se rozloučit, tatínek už bude mít opravdu starosti," připomněla vlčeti, neboť to nejspíše ztrácelo pojem o čase a chtělo se tázat vlka na další nekončící stupidní otázky.

Bola už tma, keď malého vlka konečne uložila k spánku. Mal veľmi pestrý deň a zdalo sa, že mal energie na rozdávanie. Teraz ale padol únavou skoro okamžite. Ležal natisknutý u matky a občasne sa prevalil. Najskôr mal nejaké divoké sny, lebo sebou švihal zo strany na stranu ako čertík v krabičke.
Lennie len mlčky prizerala a dúfala, že sa neprebudí skoro, lebo potreboval odpočinok na to, aby sa vydali späť domov. Teraz sa nachádzali v Ageronském lese, ktorý bol už na hraniciach s ich domovom, ale pravdepodobne by v polke cesty malý vlk začal nariekať, že ho bolí nožičky a viac neujde. Bola pokojná, už neboli v spoločnosti toho divného vlka, ktorého Lennie letmo poznala. On jej tiež poznal iba letmo, a napriek tomu sa rozhodol, že je zlá a môže jej neznášať. Ale kto vie, vyzerá to, že nemá rád vlčica ako celok. Tak či onak to Lennie netrápilo. Prečo by taky malo? Videla ho za život dvakrát.
Tulák sa asi ťažko zatúla niekoľkokrát do roka k Lennie do svorky. Mala ale starosť, čo urobí toto stretnutie s vývojom jej dieťaťa, ktoré bolo z prítomnosti toho čiernobieleho úplne nadšené. Hlupák, taky nevie, čo je dobré, nadávala Lennie v duchu a premýšľala, čo bude, až sa vráti zase späť do hôr. Bude tam totiž aj zvyšok jej rodiny. Úprimne labku na srdce, nebola to najideálnejšie rodinka, ktorú by ste mohli niekde stretnúť. Najväčší problém bolo samozrejme to napätie medzi rodičmi.
Mali vĺčatá príliš skoro. Nebolo to vhodné, lebo niečo také prinieslo do ich vzťahu ešte viac podozrenie zo strany Saviora, že ho Lennie nemiluje. Bol to taky hlupák, je jasné, že Lennie berie Saviora ako partnera, hoci si ťažko vysvetľuje, čo je to vlastne láska. Zažila vzťahy, kedy si myslela, že niekoho miluje, ale tí vlci sú teraz preč a zakaždým videla, že môže prísť ešte niečo silnejšie než city k tomu predošlému.
Teraz ale neplánovala Saviora nahrádzať. Naviac je neskoro na to, aby si hľadala niečo lepšie. A Nym môže byť nespokojná ako chce. Niečo na tom večne zamračenom vlkovi je. Možno by si mali všetko po návrate do hôr vydiskutovať.

//Twl ještě předevčírem jezdila s druhým bráchou na mámě :D Savior je prostě slabko

Zas tak moc jí nezajímalo, co jí to šeptal. Přečte pak svému fakanovi myšlenky, když později vytáhne právě tuto záležitost, když budou odcházet. Samozřejmě si na to vzpomene a v tu chvíli bude tušit i Lennie. Ať mu řekl jakoukoliv prasárnu.
Líbilo se jí sledovat, jakou škodu očividně Sirius na vlkovi napáchal. Možná to bylo až moc, Meinere konec konců nic neprovedl... No stále to bylo něco komického, takže to vlčeti nezakázala. Ono se dokonce zdálo, že měl vlk vlčata poměrně rád. Možná i trochu nezdravým způsobem, ale to zatím Lennie přehlížela. Není nutno hledat něco, co není nutná pravda. Žádné ukvapené závěry nejsou třeba, že?
"A jak jde vůbec život, černobílá bestie, už sis našel partnerku, když se všechny na tebe tak hrnuly?" zasmála se. Možná se lehce snažila navázat o něco více přátelskou konverzaci s vlkem. Ne že by se s ním chtěla kamarádíčkovat, spíše tak nějak zahnat nudu a možná trochu zjistit, co to tu vlastně ještě stále žije za existence.
Prohlížela si ho, když říkal, že umí dělat kytičky. Moc vlků kromě Saviora a jeho fakanů s touto magií nepotkala. Musela by se opravdu zamyslet. Možná Laura to uměla. Lennie si ale nebyla jistá, zda ta vlčice měla zelené oči. Tak či onak si poměrně nejspíše padly dost možná do oka a při příští návštěvě Asgaaru by se z nich mohly stát i kamarádky. Ostatně to nebylo tajemstvím, že by Lennie raději celou rodinu přesunula tam. Lauře by s vlčaty dokonce i věřila. Nakonec musela tyto představy opustit, neboť Meinere řekl něco o tom, že je stará. Musel si píchnout, protože jako jeden z mála byl taktéž Gallirejský pamětník. Viděli se dávno, kdy již oba zas tak mladí nebyli. No a to už je nějaká doba, takže si to stačí spočítat. Jenže vzhled klamal. Lennie bylo možná jedenáct, ale vypadala jako by jí nebylo víc než polovice toho věku. Mohl za to čas, který strávila v přítomnosti Života. Pár dlouhých měsíců u něj a od té doby již vizuálně nezestárla ani o den. Kdo ví, jestli ona nakonec není nesmrtelná. Chyba? Dost možná. Díky tomu ale nemusela řešit šedou v kožichu, bolavé klouby a únavu.
"Ty už jsi taky starý dědek, co už," odpověděla mu Lennie lehce nezaujatě a sledovala, zda už je Sirius alespoň trochu unaven z toho, jak se poukoušel Meinera přesvědčit, že by mu to slušelo více bez koulí a roury. Ačkoliv nejspíše by na tyto fatální následky podlehl. Sirius by si něco takového pravděpodobně vyčítal, ale Lennie by se náramně bavila. Toť asi k té volnější výchově, kterou od matky měli. Ostatně ten strašák přísňák byl spíše otec v tomto ohledu. Lennie se asi ani nesnažila. Jejich kmotra byla samotná Smrt a přislíbila, že díky jejímu požehnání to nebudou žádní svatoušci. S tím se Lennie samozřejmě spokojit dokázala, hlavně že budou mít u pradávné obávané vlčice výhody.

Až v tuhle chvíli jí docvaklo, jak zbytečné je na něj plýtvat slovy. Byl to jen kus idiota, který byl rád, že nepřišel o možnost mluvit, když si na něm někdo někdy smlsl. To, že nemá oko, si všimla poměrně brzy, už když jej zahlédla. Tomu tak ale kdysi nebylo. Vzhledem se rozhodně změnil a nebylo to nic, čeho by si vlk na první pohled nevšiml. Vypadal teď dost obyčejně. Chudáček malý...
Ale Siriusovi to vlastně vůbec nevadilo, neboť měl radost ze všeho, co se hýbe. To v překladu znamená, že je rád, když může někoho svou přítomností týrat. Ostatně Meinere měl pravdu, byl příšerně nevychovaný a Lennie to bylo fuk. Sama nebyla příliš vzorně vychovávána. V tomhle kraji to ale byla věc naprosto normální.
Posadila se opodál a sledovala je. Nehodlala ho tahat za ocas domů, či jej trestat, že je zvědavý. Meinere byl neškodný jedinec, který nevypadal zas tak naštvaně, tudíž se ani nebála, že by měl být Sirius v nebezpečí. Ba naopak. Nejspíše by se měla mít na pozoru, aby Meinere nepláchl i s vlčetem. Doufala, že černobílý malého vlka velmi rychle přestane zase zajímat a vydají se zpět na sever, kde už dávno měli být. No asi takto to dopadá, když vlk narazí na příšernou trosku v lesíku.
Povzdechla si a raději se dala na čištění kožichu, protože se na to už nemohla dívat. Ne že by to byla nuda, občasně se pousmála nad tím, jak otravně skvělý byl Sirius, ale to byl spíše úšklebek skoro nepozorovatelný. Beztak vypadala hlavně naštvaně.

Byla poměrně klidná. Věděla, že není Meinere nějak přehnaně agresivní. Byl dost pravděpodobně právě ten typ, který furt prskal kolem, ale netušil, jak se vůbec používají zuby k útoku. Ostatně jen málo vlků by si to dovolilo k vlčeti. A když jo takhle mátl storkou o single mamce, ať si užije taky trochu vlčecí soustrasti.
"Jsou celej jejich dementní fotr. Vypadají tak, chovaji se tak a někdy lituju, že jsem chtěla vykonat mou živočišnou povinnost," zamručela Lennie směrem k černobílému, který kritizoval to, že bylo vlče poměrně nevychovaný spratek. Překvapivě. Ale ukažte na alespoň jedno Gallirejské vlče, které vychované bylo. Napadne vás... Že žádné. Všichni jsou to neskutečně velcí zmetci a zasloužili by si hodit na dno propadliny.
"Siriusi, jestli nepřestaneš, věř, že táta ti dá co proto, až se vrátíme domů. A buď si jist, že to nechceš," zavrčela Lennie již naštvaně, protože neměla vlčata, aby ji nějaký bezoký idiot poučoval o tom, jak se mají vychovávat vlčata.
"Tenhle vlk je jen velice smutný, že mu utekl tatínek tatínek, než stihli poprosit Život o miminka, co kdybys mu zvedl náladu? Možná jo trochu oňufkej. A jestli bude protestovat, zkusím se k němu potulit já," prohlásila vlčice směrem k vlčeti, které celou situaci moc nechápalo, ale mělo pocit, že by mohl zlepšovat tomuhle vlkovi náladu a šprýmovat s ním. Tak ať si to vypije Meinere plesnivej. Pro jeho oko samozřejmě naznačila, co myslím tím jejím potulením, když se jí v kožíšku mihlo sem tam pár elektrických výbojů a jisker. Jednoduše ať si hraje na oběť, kterou by mohl Sirius trochu rozveselit a pak zas půjdou.

Očekávala, že Sirius nebude poslouchat. Ostatně se nestihla ještě ani otočit a už si to vlče vesele pelášilo pryč. To si snad dělá legraci, zavrčela si Lennie sama pro sebe a vydala se velmi nerada za svým neposlušným potomkem. Byla připravena jej pořádně napomenout a pravděpodobně i odtáhnout v zubech. Ostatně se s tím nikdy nepárala.
K jejímu překvapení toho vlka znala. Ne že by se tedy nějak sáhodlouze vybavovali, ale jo! Jen na něm bylo něco jinak. Chvíli lennie přemýšlela, co je špatně, když si všimla, že vlastně měl jakési divné odznaky na těle. Černobílý byl tímhle stylem pravděpodobně pořád.
"Hele počkat, neměl tys takový ty.. to... Víš co myslím, zelený a tak," uvidila se Lennie při pohledu na toho mrzutého vlka. Sirius nemusel vědět, že toho byl jeden z cílů amorka, díky kterémuž se Lennie kdysi dávno poprala s vlčicí Carmen. Té vlčici říkala velmi hnusně, a dokonce ještě hůř, když se dozvěděla, že by měly tyto dvě vlčice později sdílet jedno smečkové území. Ale zase alespoň měla fajn partnera. Daikon byl super vlk a Sviňucha si ho proste nezasloužila. Ale místo toho, aby měla z dobré vzpomínky na Daikona lepší náladu, zamračila se. Nechtěla, aby trávili čas s tímhle černobílým, který byl věčně jako studený čumák. A Sirius by pravděpodobně nechápal, co je vlastně špatně, že jo ten vlk u sebe nechce.
"Siriusi pojď, tenhle vlk nemá rád jiné vlky, půjdeme najít tatínka a brášku se ségrou, dobře?" zkoušela přemlouvat vlčka, aby nechal tohodle černobílého vlka tam, kde je, a raději se společně s Lennie vydal přes Úzkou rokli do Ragaru.

Sirius byl samozřejmě velmi nadšený úplně ze všeho. To znělo už trochu více jako její vlče. Skvělé. Na tohle Savior nedosáhne.
"Možná až budeš trochu starší než Nym, nějaká si k tobě cestu najde. Už teď je jasné, že i ty budeš ovládat magii," utěšila jej, aby nebyl smutný, že je zatím pouze obyčejné vlče, které vůbec nic neumělo. Ani Nym nic moc nezvládla, a to už byla velká vlčice...
Jenže v tu chvíli se kousek od nich ozvalo něco jako kýchnutí. Lennie se udivila, o to zase má jako být. Přikrčila se a sledovala okolí. Hledala nějakého narusitele. A hele!"Buď potichu, nevíme, zda to není nepřítel," upozornila Siriuse, aby si dával pozor. Lennie tento cizinec nic moc neříkal. Vypadalo to, že má nějaké trable, ale na druhou stranu se nezdálo, že by na něco takového měl umírat. Lennie by se nejraději vytratila někam pryč i s vlčetem, které by mohlo být zvědavé, co to tam je za dvoubarevného cizáka. Nevypadal vůbec přírodně, takže to byl nejspíše další vlk, který uměl ovládat magii. Tady v kraji to nebylo nic divného. Pak ale začal kýchat a kašlat, načež se Lennie zamračila. "Pojď třeba má brebery, to nechceš... Brebery..." pronesla k Siriusovi a obrátila se na odchod. Pokývla samozřejmě i na vlče, aby ji následovalo někam jinam.

"Pěkné ráno," pochválila vydařené počasí Lennie, když vystrčila hlavu z jeskyně Ragarského úkrytu. Podívala se kolem a ujistila se, že ne okolí bezpečné pro všechny účastníky procházky. Právě proto se obrátila, neboť na tom něco bylo zvláštní. Přeci by tu měla být její rodina, kde jen jsou, proč tu nejsou? Párkrát se ještě rozhlédla, neboť si nebyla jistá, zda není divné jen tak odejít. Právě si totiž vzpomněla, že může být po dlouhé době sama. Pořád to bylo divné, ale pro jednou bylo dovoleno matce trochu upustit a vydat se ven o samotě. Předtím by si to neuměla ani představit, ale vlčata už nejsou tak malá, tudíž může Lennie konečně vyrazit sama na lov zvěře.
Procházela hornatým terénem a hledala jakékoliv stopy, které by naznačovaly, že zde nedávno prošla vhodná kořist. Pospíchala, chtěla se vrátit brzo, vlčata byla hladová a nejspíše by mohla být pořádně otravná, pokud se jim do žaludku rychle nedostane jídlo. Pravděpodobně by ne Savior dříve nebo později zardousil, aby přestala otravovat.
Protože nebyl v Ragaru ani živáčka, vydala se rychle do Ageronského lesa, kde by její štěstí mohlo být o něco větší. Pravda, tak tomu opravdu bylo. Právě se tu kolem procházela osamělá laň, která kdo ví proč nebyla doprovázena nikým jiným, to je vhodný terč. Připlížila se k ní vysokou trávou, výhoda byla, že si ji laň vůbec nevšimla. Pomalu se během pohybu na laň soustředila, ráda během lovu využívala své magie, hlavně tedy upřednostňovala halucinace a iluze, takovou taktiku zvolila i dnes, chtěla být přeci úspěšná. První, co vlčice udělala, bylo to, že laň znehybnila. Pravda, stále se laň pochybovat mohla, ale ona sama si myslela, že nic takového nedokáže, no a pak už byla její!
Přistála lani na boku a okamžitě se začala činit. Příšerné skřeky se linuly celým Ageronským lesem, než bylo absolutní ticho. Pošpiněnou tlamičku si Lennie pracně očistila a pohledla na své dílo, byla samozřejmě naprosto spokojená a už se nemohla dočkat, jak budou mít vlčata radost, že dostanou něco takového. Pokud by to tedy do Ragaru zvládla dotáhnout. Pohledla lehce nerada na laň, která byla větší, než vlčice očekávala. Pořádně si to předtím nepromyslela, takže teď netušila, jak se vůbec má s takovým úlovkem domu dostat.

<-- Vodopády

Konečně byla opět klidná. Vypadalo to, že jejich přechod kolem vlků byl úspěšný. Nechtěla teď rozhodně žádnou společnost Duncana, díky moc, nemáme zájem.
"Ten jeden vlk byl kdysi dávno poměrně dobrý vlk. Jenže během zimy unesl Nym a držel jí ve své moci, dokud se Nym neodvážila s ním bojovat," oznámila během cesty Siriusovi. Duncan to nejspíše nemyslel nijak zle, ale to vysvětlujte ve chvíli, kdy se na vás řítí mrtví daňci. Jenže to si začal stěžovat na divný hlásek v hlavě.
"Zlatíčko, to jsem byla já, to já jsem ti říkala, abys byl potichu. Dovoluje mi to čas od času má magie. Mohu mluvit vlkům do duše skoro doslovně," usmála se na Siriuse. Bylo dost možné, že vlče podědí jednu z magií Lennie. Když už vypadají z větší části jako Savior, proč tedy nebýt alespoň elektrizující krysy jako maminka?
"To mi připomíná..." Lennie chtěla mladému vlkovi demonstrovat další z magií, kterou mohl mladý vlk potencionálně ovládat.
Vytvořila iluzi krásného jelínka se zářivě bílou srstí. V té tmě zářil jako duch a byl veliký asi jako Nym. Cupital po boku Siriuse, dokud se nerozeběhl a nezmizel v mlhu. "Mohu za pomoci magie vytvořit předměty či bytosti, které tam doopravdy nejsou, umím to tak dobře, že vlk nerozezná iluzi od reality," vysvětlila mu a usmála se.
Pokračovali dále tím pitoreskním lesíkem. Nebyl moc velký, ale na druhou stranu vypadal taktéž pěkně ve svitu měsíce. Všude se nacházelo plno tůní, které by mohly nabádat vlče, aby se šlo opět rachtat do vody.
"Vím, že bys třeba zase rád dováděl ve vodě, ale to se dělá jen když je na obloze ta žlutá koule a je teplíčko, dobře?" zeptala se Siriuse, zda chápe, co se po něm vůbec chce.
"Pojď, půjdeme najít ostatní, určitě si dělají starosti, že jsme takhle v noci sami venku," pobídla malého vlka. Rozhlédla se, aby zjistila, kde se přibližně nachází. Nechtělo se jí jít přes hory, takže museli celé hory obejít. "Musíme jít přes úzkou rokli, abychom se vyhnuli pořádnému výšlapu, chmm," vyzvala vlčka, aby jí následoval, když se rozhodla o trase. Jenže pak se procházeli zrovna kolem tůně a Lennie napadlo, že by si znovu mohl natrénovat ukájení žízně. Stoupla si tedy k tůni a začala pomalu hltat vodu a čekala, že se bude také pokoušet napít. Tůňka nebyla hluboká. Byla to spíše větší louže, takže bylo skoro nemožné, aby měl Sirius problém, když do ní omylem zahučí.

<--- Smrkáč

Sirius se podivil, kam se vlastně vytratilo slunce na obloze. Byla ostatně opět tma. Jednomu by se z toho jistě zamotala hlava. "To je v pořádku, za pár hodin se tu opět objeví. Na světě se střídá den a noc. Sluníčko si taky někdy musí odpočinout, takže příjde noc, aby den vystřídala. Takto se to dělá již od pradávných dob," vysvětlila rychle ale dobře maličkému a pokračovala mezi smrky směrem na západ.
Zasmála se výplodům ohledně vodopádu a čekala, zda to vzdá, či se bude pokoušet dojít na správné řešení. Ale místo toho se Sirius zaposlouchal do vyprávění Lennie a díky tomu mu mylně cosi došlo.
"Ale ne, hlupáčku, naše smečka je na severu, jsou to hory. Jen odvážní vlci tam bydlí. Ale co si budeme povídat, mamince ani tatínkovi se tam moc nelíbí," oznámila Lennie, aby se uklidnil, že tento les nepatři Ragarské smečce. Byl tak vyděšen z toho, že by se již mohli vracet domů, že začal protestovat. Samozřejmě zbytečně. Lennie se nechtěla do hor vracet stejně tak jako její malé dítko.
Pustila syna na zem, aby vše mohl také procházet sám objevovat smrkové jehličí a možná se i trochu z nepozornosti ušpinit mízou. Tento les Lennie nenavštívila již poměrně dlouho. Stále ale věděla, že je to rozkošné místo pro smečky.
"Koukej, jsme tady," zvolala, když se objevili pod vodopády. Byla to opravdu nádhera takhle v noci, kdy vodu ozařoval jen svit měsíce. Samozřejmě přísně Siriuse bodla pohledem, když hodlal udělat další krok a tázavě se podíval na matku. "Drž se u mě, je to nebezpečné, tohle nejsou žádné mělčiny u Velkého jezera, buď pozorný," řekla mu matka a vydala se pomalu podél řeky o trochu výše, aby měli lepší výhled oba dva. Vystoupali do přibližné půlky vodopádů, díky čemuž měli lepší výhled oba dva. I malý Sirius teď velmi dobře mohl vše pozorovat svou hobití výškou.
"Tak co, jak se ti to líbí?" zeptala se ho po chvíli Lennie, protože bylo už moc dlouho ticho. Samozřejmě to nemuselo být nic špatného, Sirius byl jistě ohromen tím, jaké krásy se nachází mimo vlčecí úkryt. Ostatně vše bylo lepší než ta Ragarská díra, kde se narodili. Vystoupali nakonec výše, jenže v tu chvíli Lennie do čumáku praštily jisté pachy. Zamračila se a přikrčila.
"Drž se pod mým tělem a buď potichu, zlatíčko," oznámila synovi pomocí myšlenek a sledovala tři vlky, kteří si opodál povídali. Vátr byl ve prospěch Lennie, takže se nemusela bát, že by je zavětřili. Byly to dvě vlčice a vlk. Duncan. To byla přímo příšerná náhoda. Lennie v duchu bědovala a rozhodla se, že nebude pokoušet štěstí a raději se vypařili ze scény. Ještě aby zkusil Duncan něco udělat Siriusovi. Bezpochyby by později přišel o obě koule a dost možná i bambulána.

--> Lesík topolů

<--- Galtavar (přes Mahtaë)

Sirius se chytil samozřejmě návrhu s výletem k vodopádům. To se Lennie zamlouvalo. Čekala, až si nabouchá vlček do čumáku a budou připraveni vyrazit. Dneska to zas vypadalovna pěknou a klidnou noc. Chtěla mu vodopády ukázat krásně v noci za svitu měsíce. Byla to nádhera. Konečně Sirius oznámil, že je hotov.
"Hop na záda, ať máš pak dost síly na pozdější dovádění," nabídla Lennie. Byl to jeden z těch bezpečnějších způsobů, jak se dopravit z bodu A do bodu B s malým vlčetem, které zrovna teď vypadlo z hnízda. Počkala, až se maličký uvelebí pohodlně a vydala se Galtavarem k Mahtaë, která je od vodopádů dělila. Lennie věděla, že bude hezčí vidět vodopády ze Smrkov lesa, takže byl směr cesty naprosto jasný.
"Jak si představuješ vodopád?" zeptala se jo během cesty na popis místa, kam se spolu vydali. Dost ji zajímalo, co by dětská představivost mohla s takovým názvem lokace udělat. Co by si tak dětský mozeček mohl pod takovým termínem asi tak představit.
Konečně vkročili do lesa, který byl převážně tvořen smrky.
"Kdysi dávno tu bydlela smečka, kde byla moje nejlepší kamarádka. Teď už jsou e všichni na jiném místě. Nejspíše se jim les nelíbil," pověděla Siriusovi Lennie, když si vzpomněla, že v Erynijskem lese kdysi dávno žila Indil.

--> Vodopády

<-- VVJ

Nakonec se od nich Rowena odpojila, protože při chůzi spatřila otce a zbytek družiny. Lennie jí v tom nezastavila a vydala se dál se spícím Siriusem na zádech. Odpočinou si v tom úkrytu a pak se vydají buďto jinam nebo k ostatním.
Uložila spícího vlka vedle sebe v tom malém příjemném úkrytu na Galtavaru a taktéž se připravila na odpočinek. Ten si mohla konečně dovolit, když konečně měla na krku pro jednou jen jediného vlčka, který byl unavený, tudíž nějakou tu dobu vydrží spát.
----
Probudila se první. Byla stála mírně unavená, ale to bylo spíše tím, že se jí chtělo víceméně spíše lenošit. Sirius stále spal, tudíž jej Lennie nechávala podřimovat a sama se nikam nehnula. Sledovala, jak vlče spinká a čekala, kdy se probudí. Zanedlouho ale otevřel očka i Sirius.
"Vyspáno?" ujistila se, že už se nechce opět ponořit do říše snů. Spal úctyhodnou dobu a vůbec se nebudil. To bylo možná tím, že nebyl jedna velká spinkající koule se svými sourozenci. Jeden se hned lépe vyspí lépe.
"Tak co, ulovíme si něco dobrého k snídani?" zeptala se Lennie Siriuse, když se konečně malý vlček. Naznačila mu, aby jen vyčkal v úkrytu a zmizela. Nebyla pryč ale dlouho, neboť se skoro okamžitě vracela se zajícem v hubě. Vše Siriusovi připravila, aby si tentokrát mohl trhat maso sám a měl k němu dobrý přístup. Sama sledovala během toho pláně a přemýšlela, jak se asi mají ostatní. Snad jsou v pořádku.
"Ty nechceš jít za bráchou a tatínkem?" zeptala se Lennie a očekávala, že si i Sirius vzpomene, že by vlastně taky rád šel za ostatními. Nevadilo by to, ale stejně tak Lennie příliš nevadilo, že má s sebou vlče. Neměla na druhou stranu moc náladu střetnout se s ostatními. Respektive co s ostatními, klidně ráda uvidí všechna vlčata pohromadě, ale neměla náladu řešit otrávený výraz Saviora, který se vždy tvářil, jako je naprosto pod jeho ego vůbec s Lennie mluvit. A tak nikdo s nikým nemluvil. Tedy vlčata mluvila, ale to je asi tak vše.
"Chtěl bys vidět vodopády? Je to moc pěkné místo, viděl bys ho jen ty a ne ti dva srábotci, kteří jsou s tátou," navrhla mu Lennie, že se s nimi mohou sejít až v Ragaru nebo alespoň někde kus od Ragaru. Nechtěla, aby to vypadalo, že nějaké vlče upřednostňuje, ale jednoduše měla náladu tak nějak lepší a nechtěla, aby jí zase Savior pokazil den svými kecy. Obdivovala, že s ním zůstala vůbec Nym, ve které taktéž narůstal odpor k tomu hnědému vlkovi. Nebylo moc jednoduché s ním žit, to měl rozhodně pravdu...

--> Smrkáč přes Mahtaë