Gallirea - Příspěvky uživatele

Kdyby Awnay nebyla dcera těhle, nejspíše by už nebyla. Lennie přesně tyhle chytrolínky nesnášela. Naštěstí už to nebylo tak in jako kdysi. Tudíž raději celou věc nechávala plavat i přes drzé myšlenky vlčice. Tak ta by letěla, pomyslela si pro sebe a raději jí ignorovala. Sirius se ptal na nějaké magie, neboť byl po příbězích o kouzlech nejspíše více zvědavý než předtím. Jenže pak se zase chytil staré struny a hodlal brnkat na nervy o něco déle. To je špatný tah od malého vlčete. Jeden by řekl, že byla kdysi i inteligentní. "Příště tě odnesu do Maharu, žije tam jedna špatná vlčice. Tak můžeš být její vlče," pronesla k němu hořce a podala to s velkou špetkou zklamání.
Sirius si samozřejmě z pohrození nic nedělal. Ještě chvíli a nechá ho hodit do propadliny. Na nic takového neměla fakt nervy. Dalo se očekávat, že takhle nějak se "povedou", ale v praxi to bylo ještě horší. Celou dobu se na Awnay mračila. A to i ve chvíli, kdy spolu nemluvily. Elisa a Arcanus taky neměli s výchovou moc úspěchů. Vedle téhle cuchty si totiž představila ještě jejich synáčka princátko. Sionn je asi opravdu nejnormálnější vlče... Rozhodla se tedy dostavit svému slovu, když vlčovi přislíbila, že budou mít jeho akce i následky.
Uštědřila malému vlčeti pecku, že se mu zvedly všechny chlupy na zádech. Nebyla to samozřejmě nějaká velká rána, ale pro výchovné účely měla stačit, neboť to mladého mírně zmate, že si z toho bude muset kecnout na zadek. Nechávala jej vzpamatovat a raději přešla ke konverzaci s Arcanem.
"Byli jsme kousek odtud, tak jsme si říkali, že bychom se šli ukázat Elise, aby viděla, jaká katastrofa z nich vyrůstá. Jsou jako já zamlada. Jen možná ještě horší. To bude nedostatkem péče otce," pronesla lehce naštvaně, ale Savior za nic samozřejmě nemohl. To, že byla vlčata na vhození do propadliny, není vina ničí. Měla to jednoduše všechna v povaze. Možná až na Rowenu, která byla to nejrozumnější, co z té pohromy šlo získat.

<-- Midiam

//Jsi mě předběhla Aw :D

Byla Siriusovi v patách cestou do Asgaaru. Nebylo to po překročení Midiam tak daleko. Když se dostali do lesa, Lennie dala ostatním členům smečky najevo, že jsou taky. Blížili se ale k dalším vlkům. Dorazila tak akorát, aby slyšela, jak si stěžuje Awnay.
"Možná bys měla zklidnit hormon, mladá dáno, Jsem hned tady v závěsu za ním," odpověděla Awnay na její prostořekost o tom, že jej něco takového učili rodiče, plus ještě měla nějaké další kecíky. Ale tohle dítko jí nezajímalo, obrátila se na to své a zamračila se.
"Siriusi, že ti jedna už za tu cuchtu přiletí?" řekla naštvaně Lennie, neboť Siriuse chytilo, že může říct i Roweně, že je cuchta.
"Potkali jsme cestou Meinera. Takže mu řekl něco málo hloupostí. Třeba že je vlk vlčice a podobně. Pak se mu Sirius pokusil sebrat jeho pindíka a měl z toho ještě větší bláto v hlavě, že jsme raději šli. Ale stejně stihl naučit Siriuse novým slovíčkům," postěžovala si alfovi a čekala, že se Sirius bude cítit konečně alespoň trochu provinile.
"Co tu děláš Row, kde máš tátu?" zeptala se a hodila po Arcanusovi pohled, který značil, aby začal poměrně rychle sypat vysvětlení, proč je tu její malá slečna a nikde nebyl zároveň její druh či druhé vlče. Byla nejspíše s Arcanusem, neboť Savior dvě vlčata nezvládá. To je ale smolíček. Usmála se na Arcanuse i Awnay. Tu samozřejmě neznala, ale tušila, že to je další děcko alf. Tedy alespoň na to smrděla.

Dostali se až k řece, která dělila pláně od Asgaaru. Tady bylo poměrně pěkné místo na utáboření. Oba už trochu unavení a měsíc už jim taktéž svítil na cestu. Podél proudu Lennie našla maličký převis z hlíny, kam se společně mohli uložit. „Vyčkej, jednou budeš silnější než všichni, které znáš,“ řekla mu. Ona taky kdysi byla ta podceňovaná vlčice, která měla být jen na ozdobu, mít děcka a nic víc. Rozhodla se tedy vzít život do vlastních tlap.
„Každý z nás byl kdysi velice maličký a neuměl toho moc,“ chlácholila jej Lennie, aby nebyl smutný, že je ještě slabé vlčátko. Pokývla mu, aby se k ní přitulil a mohli se tak společně v tomto provizorním příbytku vyspat. Počkala, až konečně usne maličký, než usnula ona sama.
Z nějakého důvodu byla zase v Ragaru. Nechápala, jak se tam dostala, ale byla sama. Nikde nebyl vůbec nikdo. Bylo naprosté bezvětří a zdálo se, že není něco správně. Najednou se z křoví přiřítil Falion s nemilým výrazem. Vypadal trochu jinak, než jak si jej Lennie pamatovala. Něco na něm nebylo v pořádku, jenže Lennie si vlastně nebyla jistá, co je na něm divného. Možná ten postoj? Výraz? Netušila, co je zle.
„Už nikdy tohle místo neopustíš!“ zavrčel a vrhl se na ní. Lennie byla překvapená a jen tak tak uskočila, aby jí Falion nedostal. Naprosto se zbláznil. „Ty a ta tvoje směšná rodina jste tu teď uvězněni, už nikdy neodejdete,“ řekl a zasmál se. Lennie stále netušila, co to do něj vjelo. Hledala odpovědi, kterých se jí nedostávalo. Mohla jen hádat, že je to kvůli plánům opustit Ragar. Ale vadilo to tolik? Nikdy neměla dobrý vztah s alfou. Špatný vztah s alfou byl vlastně důvod, proč by měli odejít. Nikdy nebude nic tak dobré jako Narvinijská smečka.
„Proklel jsem vás!“ volal na ní, když se Lennie rozeběhla pryč, aby tomu šílenému alfovi utekla. Byla celá zadýchaná, když se zastavila. Zdálo se, že je vzduch nepříjemně teplý. Nechápala nic. Jenže najednou se zde objevila Smrt. Seděla na jednom kameni a usmívala se od ucha k uchu.
„Budeš muset být v Ragaru už navěky!“ řekla Smrt a Lennie se zatajil dech. Už napořád? To ne! Všichni to tu nenávidí. Padla Smrti k tlapám a prosila ji, aby to změnila, jenže ta zakroutila hlavou, že to jen tak nepůjde. Byla prokletá. Už nikdy neopustí zdejší hory. A pokud to zkusí, cesta jí vždy zavede hned zpět, jako by chodila v začarovaném kruhu. A takhle to bude už do doby, než pojde. Vlčice toto odmítala. Nevěřila, že se něco takového stalo, takže se okamžitě vydala na místo, které bylo bráno jako místo, kde se nacházely hranice smečky. Byla to úzká cesta, která vedla dolů do Ageronského lesa. Cestička to byla úzká, ale vlčice si byla jistá, že bude v Ageronu, co by dup. Jenže stačilo ujít několik metrů. Aby zjistila, že jí nějaká magická síla vrací stále do Ragaru. Na začátek té cesty. Nikdy tohle místo neopustí. A tak stále běhala směrem Ageron, jen aby se ocitla opět v Ragaru.
Smrt jí zradila. Jistě toto přání Falionovi splnila zadarmo a Lennie jí tolik věřila!
Najednou se probudila. Byla zase v tom převisu. Měla u sebe své mladé a vše se zdálo být stále v pořádku. Neběhala v kruzích. Byla velice blízko místa, kde se zase střetne se zbytkem rodiny.
Počkala, až se probudí i Sirius a dala mu čas, než vyrazí.
„Pojď, řekla jsem tátovi, že na ně budeme čekat v Asgaaru, tak se vydáme tam,“ oznámila tuto skutečnost malému a vydala se hledat místo, které by mohli přejít či alespoň tedy přebrodit. Jedno z těch míst se nacházelo u severní hranice Asgaaru. Pobídla vlče do kroku a sama se vydala do toho známého lesa.
//As(s)gaar

<- Ohnivé jezero (přes Kopretinová louka)

"Věř mi, že až budeš dospěly, nebude se ti to zas tak moc líbit," prozradila mu. Taky si kdysi přála být starší a starší. A co z toho bylo? Nic moc život. Ačkoliv tedy tlapu na srdce, ani její život vlčete nebyl nic moc. Byla vždy zastíněná bratry a nikdo ji nevěnoval tolik pozornosti, kolik si zasloužila. Alespoň jakožto něčí dcera nebo vlče. Ale vždy se dostávalo jen samcum. A teď? Kdo ví, kde je vlastně Ernest, zda-li není mrtvý a podívejte se na Blueberryho. Ne zas tak zářivou alfu. Té vlčici toho moc nevěřila. A taky ji bylo jasné, že o ní bratr navykládal všemožné ptákoviny. To by nebyl on, že? Bylo jí jasné, že se nejspíše nikdy nesejdou alespoň napůl cesty příměří. A vadilo to? Po letech už asi ani ne. Spíše to bylo dost smutné. Ale nevadí. Lennie měla kolem sebe lepší vlky. Třeba tohodle Cipíska.
"Samozřejmě že ano, určitě se uvítá. Když ji hezky poprosíš a náležitě uplatíš, určitě ti něco daruje," ubezpečila své vlče, které toužilo mít nějakou pěknou magii, která by jej učinila silným.
Saviore, nějakým způsobem jsme se dostali z lovu až k Asgaaru, nechceš tam dojít i s prťaty?zeptala se pomocí myšlenek partnera. Po něčem takovém byla unavená, takže se rozhodla, že při příchodu do Asgaaru dají šlofíčka. Možná i předtím!

-> Řeka Midiam (přes Středozemní pláň)

<- Medvědí jezero (přes Středozem)

Pokračovali pryč od medvěda, takže si Lennie oddychla. Místo toho ale znovu znepokojila, neboť kdesi v této oblasti cítila Styx. Doufala, že po posledním incidentu se již vlčice nic neodváží udělat. Ostatně mohla by přijít i o druhé ucho. Následovala tiše Siriuse, který prohlásil, že by chtěl být jako ona. "Taky jednou budeš!" podpořila jej pořádně.
Jezero bylo jako vždy horké. Bylo tu pěkně hlavně v zimních měsících, kdy se sem vlci chodívali ohřát. Díky té teplotě nezamrzalo a bylo skvělým topením pro okolí. Kdo ví ale, jak tomu bylo letos. Možná zima byla už tak krutá, že zamrzlo i toto. Lennie by se tomu nejspíše ani nedivila. Těžko říct, ale mohli by se sem letos v zimě všichni vydat a flákat se spíše tady, než aby riskovali výskyt laviny v Ragaru. Ačkoliv kdo ví, třeba už v Ragaru žít vůbec v tu dobu nebudou. Ostatně se tam nikomu z rodiny nelíbilo. Lennie to nesnášela, Savior to tam nesnášel, teď se přidal i Sirius. Lennie nepochybovala, že by o horách uměli negativně mluvit i dvě zbylá vlčata. Možná by to taky měli se Saviorem prodiskutovat. Je to přecijen pro dobro vlčat. Minimálně Sirius byl nespokojen. Možná protože tam není tolik lovné zvěře jako v nížinách.

-> Tenebrae (přes Kopretinu)

<-- Medvědí řeka
Najít maličkého v trávě nebylo nic náročného. Už mu koukala i ouška. Stále si asi myslel, že je velký kluk, jenže rostl jako z vody a za chvíli bude opravdu těžké zkoušet se schovat ve vysoké trávě. Nejspíše budou všichni sourozenci velcí jako jejich rodiče. Siriuse ale uchvátilo cosi v dálce. Lennie se tím směrem podívala a hned hnala Siriuse pryč.
"To je medvěd, jsou moc moc nebezpeční," oznámila mu Lennie a naznačila mu, že by raději měli zmizet. Nechtěla dnes bojovat s medvědem. A vlastně by nechtěla ani nikdy jindy. Sice by jej uškvařila elektřinou mrknutím oka, ale nechtěla riskovat, aby byl Sirius v nebezpečí. Raději se vydali pryč směrem na jih od jezera, neboť Siriuse zase uchvátilo něco jiného. Ostatně takovým způsobem už zvládla zdrhnout i Rowena. I tentokrát ale byla vlčeti matka v patách a ztratit se nemohlo ani náhodou. Ještě štěstí, že nechtěl jít poznat toho medvěda osobně, to by ještě mohly být pořádné trable. Lennie sem běžně nechodila. Vlastně se tomuhle místu raději vyhýbala. Na druhou stranu to bylo taky místo, kde našla svůj náhrdelník, který se jí stále houpal na krku. Měla na tohle místo vlastně nádherné vzpomínky. A taky se tu potkala s Indil a Deuteniellem. To už je ale tolik let, že Lennie nedokázala říci, zda to nebylo pět tím nebo deset. No dobrá. Tak dlouho to nebude. Ale klidně takových osm by bylo možné. Je fakt stará...

--> Ohnivé jezero

<-- Ovocná tůň (přes Mahtae)

Sirius už neutíkal, on totiž hodil držku tak, že ho hra omrzela. Našel si ale jinou. Hned zase pořvával, že se schová a nikdo ho nejspíše nemůže později najít. Lennie samozřejmě dělala, že nekouká, neboť to bylo fuk, stejně jej cítila velmi jasné, jako by nechával na zemi stopy. Něco jí ale v tu chvíli rozhodilo. Nejdříve si nebyla natolik jistá, neboť se v těchto končinách už velmi dlouho nezdržovala, jenže hned na to si to uvědomila.
"Kur..." zanadávala, když zjistila, kam se maličký řítí, aniž by to věděl, Tohle byl zlý sen. Představa toho, že tam narazí na medvěda? Podobně už s medvědem bojovala, ale to na to nebyla sama a měla s sebou několik vlků, kteří jí pomáhali. Vydala se rychle za vlčetem. S jejími smysly to nebylo náročné a nechávala jej stále v jistém domnění, že jde o hru, kterou hrajou společně. Vydala se za ním tak, aby ostražitě sledovala, zda nejsou v blízkosti medvědi

-> Medvědí jezero

Vlčice jí řekla něco málo o smečce a Lennie jen zamyšleně přikývla. Pohled měla primárně na vlčici, ale těkala taky občasně na Siriuse, kterého stále vnímala periferně.
"Zajímavé, popřála bych mu hodně zdaru... Ale spíš ne." řekla, když se vlčice rozhodla ponechat Lennie i se Siriusem u tůně a raději se vytratila, neboť očekávala, že by možná mohly nastat problémy. Ano, řekla jí možná až nějak moc, ale to už je jedno. Lennie se podívala na to, jak se Sirius rochtá a byla jí celá Borůvková smečka zase šumák. Poté se Sirius rozhodl, že by chtěl hrát hry. A máma hrála s ním. Proč ne.
"Tak hele ty zmeťoure," zavyla radostně a vydala se za vlčetem, které se vytratilo v porostu a pelášilo zpět směrem k Mahtaë. Kdo ví, kam se dostanou, jenže stále jí vrtalo během cesty hlavou, kdy se vrátí domů. Ostatně všichni už... No všichni ne. Jen možná ale opravdu možná Savior.

--> Medvědí řeka (přes Mahtaë)

Vlčice promluvila jako první. Neměla moc radost, že tu Lennie vidí. Samozřejmě že ne. Blueberry jistě povídal a povídal, přitom to byla snůška keců, to on uměl skvěle. Chvíli mlčela. Přemýšlela, co by jí řekla, ale nakonec se rozhodla, že jí vše podá narovinu.
"Já vím, že bych neměla, ale nepředpokládala jsem, že sem někdo chodí. Cestuji s mým vlčetem a má žízeň, voda tady je jedna z nejlepších," řekla, ale nevypadalo to, že s ní byla nějaká maličká kulička. To byl Sirius ještě stále zalezlý v trávě a čekal.
"Pověz, jak se daří bratrovi, zůstala vaše smečka tak početná, jak tomu bylo kdysi dávno?" zeptala se. Moc dobře věděla, že si tahle vlčice byla vědoma toho, kdo sem k tůni přišel. Blueberry jistě stihl všechny své vlky naočkovat tím, jak špatná a zlá Lennie je, přitom to byl samotný Blueberry, kdo sestru opustil. Ona tu byla vždy neskutečně ukradená. To ona za ním neustále měla dolejzat, protože byl součástí smečky a podobný kecy. Lennie byla taky součástí smečky a nikdy se za ní podívat nepřišel, ačkoliv mu řekla, že žije jen velmi kousek v Narvinijském lese. Nehodlala tu ale nic z toho řešit. Jen chtěla, aby se Sirius napil a mohli zase jít.
Mezi jejíma předníma se objevilo malé vlče. Stále se schovávalo za nohy matky, ale bylo už teď jasné, že zase dostane seřváno. Neposlouchal ani v takto potencionálně nebezpečných chvilkách. Lennie na svolení vlčice nečekala. Pokývla na Siriuse, aby si došel zchladit rypáček do tůně a možná i trochu očistit kožich.
"Kdysi to byla početná smečka, je škoda, že to nějak opadlo. Kolik máte členů? Pět? Šest? Možná nějaké ztracené vlče? Škoda," pronesla, zatímco se Sirius radoval z vody, do které konečně mohl zahučet, aniž by se utopil.
"A jak se daří tobě? Vypadáš větší, než když jsem tě viděla naposledy," složila jí tak napůl kompliment. Někdy ostatně nebyla slova toho, že je někdo větší, brána jako kompliment. Ale tak to nejspíše u této vlčice nebylo. Předtím byla poměrně vyhublá a maličká. Teď už na tom tak zle nebyla. Byla samojistě stále připravena ji zpacifikovat, kdyby se rozhodla jakkoliv ublížit Siriusovi, ale bylo očividné, že oproti Lennie, která byla dost možná silnější než bratr, neměla moc šancí. Vypadala ale klidně. Tahle vlčice nebyla žádná hrozba.

<- VVJ (přes Galtavar)

Šli na jih, než je zastavil práh lesa. Zastavila. Byl to Borůvkový les. Tam se zrovna dvakrát tak nechtěla podívat. Bylo by cool, aby alespoň jedno její děcko vidělo morouse pravého nefalšovaného strejdu Blueberryho, ale nejspíše něco takového podnikne až se Saviorem, který chtěl navštívit Storma. Napadlo jí ale, že by se mohli podívat k té jejich tůňce. Tam stejně nikdo nechodil.
"Zůstaneš tu, ano? Podívám se, zda tu nikdo není a můžeme se tam jít zchladit. To jezero, u kterého jsme byli, to je moc hluboké. Abys dosáhl, museli bychom ho úplně celé obejít. A to by trvalo. Tady je ale taková maličká louže jen a jen pro tebe," pověděla mu, když chtěla, aby se schoval do trávy a vyčkával, až se maminka přesvědčí, že je tady kolem bezpečno. Bylo to území jejího bratra. S tím neměla dobré vztahy. Přesto věděla, že zas tak často sem nikdo neleze, takže by to tu mělo být poměrně v pořádku.
Ztuhla. Byla tu totiž nějaká vlčice. A ne jen ledajaká vlčice. Byla to ta jedna vlčice, která byla taktéž kdysi proměněná na... No Lennie už ani nevěděla na co. Neznala její jméno, ale pamatovala si jí. Respektive znala ten pach. Zůstala stát. Nešla ani dopředu, ale ani se nerozhodla odejít. Byla snad tahle vlčice členem smečky, kterou vedl Blueberry? Velmi totiž pochybovala, že ta smečka po odchodu Storma vydrží. Ačkoliv myslela, že už jsou její dny zpečetěny úmrtím Tailly.

<- Mahtae jih (přes sever)

"To je pravda," přikývla Lennie, když Sirius řekl, že je v Ragaru nuda. Samozřejmě, že tam je nuda. Nic se tam neděje a je to místo plné dědků a babiček. Ačkoliv Lennie ještě není v tom nejhorším, nejspíše by se tam taky mohla kategorizovat. Jenže ona na to fakt nevypadá. Teď se ale soustředila na nějakou tu kořist kolem. Běžně tu vždy něco bylo.
Lennie byla samozřejmě jedna z nejsilnějších a nejrychlejších vlčic široko daleko. Nebylo na území Gallirei tolik, které by se jí mohly rovnat. A to byla výhoda. Mohla lovit úplně sama bez pomoci jiných vlků. A to bylo hlavně díky jejím magiím, které se na tohle opravdu skvěle hodily.
"Sleduj," zašeptala Siriusovi, když zahlédla několik malých zajíců. Po chvílce tam k nim Lennie naběhla, a než všichni stihli utéct, leželi na zemi a svíjeli se v křeči díky elektrickému výboji. Žádný z nich nebyl samozřejmě tak úplně mrtvý. Byli spíše paralyzováni, ale to už pak Lennie ukončila jejich trápení poměrně rychle. Hodila Siriusovi jednoho ušáka a sama si nechala zbylé dva. Mohli se zase nadlábnout a pokračovat.

-> Ovocná tůň (přes Galtavar)

<- Safírové jezero (přes Dlouhá řeka)

Moc dobře věděla, že stejně neposlechl a vydal se zkoušet vodu. No jo no, byl to definitivně její potomek. Vůbec mu to později nezmiňovala. A proč by ano, zkusil vše svým vlastním způsobem. Pak ale řekl, že se mu moc nechce domů. To Lennie taky velmi dobře znala.
"Nemáš to doma taky moc rád, co?" řekla smutně. Nechtěla, aby se i vlčatům Ragar přílišně nezamlouval, ale to je asi úsudek každého zvlášť. Doufala, že když bude třeba dělat, že to místo má poměrně ráda, nebudou vůči tomu vlčata tak nesnášenlivá. Lennie bylo jasné, že to pak budou muset řešit, až se zase střetne se Saviorem, se kterým si toho už takhle má hodně co povídat. Povzdechla si nad tím a pokračovala podél řeky, než došli k Mahtaë. Tam se vydali na sever. Jezero bylo skvělé místo, kde by mohli sehnat něco dobrého k snědku.

-> VVJ (přes Mahtaë sever)

<- Jezero Na'hi (přes Sněžné hory)

Vzali to velmi dobře přístupnou cestou, po které mohl Sirius pochodovat sám. Následovali tok Dlouhé řeky, která vytékala právě ze Safírového jezírka. Byla to cesta poměrně rovná a široká. Kdysi tu asi byl ledovec. Teď už tu bylo jen nezasněžené kamení. Sníh totiž ustoupil až na vrcholky hor. Tady ale i tak nic nemělo šanci kvést. Občas minuli nějaký seschlý trs trávy, který tu skoro zázrakem vyrostl.
"No netuším. Když jsme byli u toho jezera, použila jsem mou magii, která mi dovolila ovládat mysl té srnky, takže si myslela, že se nemůže ani pohnout. Vlastně si myslela, že je kámen. To dokáže jistá magie. Tentokrát ji asi uškvařím. Budeme ji mít lehce propečenou, ale to ti bude chutnat," odpověděla mu na otázku, jak někde seženou jídlo. Chtělo by to nejprve najít vhodné místo. Srnu už lovit nechtěla. Najedli se poměrně dobře předtím, takže by to chtělo jen nějaké ušáčky. Možná něco seženou na Galtavaru. Tam zajíce jen potká poměrně často.
Konečně dorazili k jezeru. Stále platila stejná výstraha o ledové vodě, takže se maličký mohl jen pokochat tím, jak je tohle ledovcové jezírko opravdu překrásné. Poté se zase vydali zpět podél dlouhé řeky. Jenže tentokrát se od ní neodpojili, aby šli zpět k Na'hi. Malý řekl, že se mu domů nechce. Tak se ještě vydají pro to jídlo.

-> Řeka Mahtaë - jih (přes Dlouhá řeka)

<- Lesík topolů (přes Ageron)

Dorazili k Na'hi. Bylo hezké jako vždy. Vysadila Siriuse na chvíli dolů, aby si vše mohl prohlédnout z vlčecí perspektivy.
Byl už skoro ve věku Nym, když putovali všichni tři světěm kolem Gallirei v krutých mrazech a metrovém sněhu. No dobrá. Nebyl to metr. Spíše půlmetr, ale stejně to bylo fakt na houby. Jeden se nemohl ani hnout. "Tohodle se napít nesmíš, je to až moc studené a umřel bys," řekla mu rychle, než se stihlo vlče dokolébat k jezírku. Měla to tu ráda, ačkoliv sem moc často nechodila. Je škoda, že je jezírko poměrně za hranicemi smečkového území. Ale tam taky netráví moc času. Respektive tam tráví tolik času, kolik třeba, aby tam mohli celkově zůstat. Nezapojovala se do žádných povinností a nezajímala ji moc ani smečková politika. Stejně tam brzo již snad nebudou.
"Ukážu ti ale ještě hezčí jezírko," nevrhla mu, když přemýšlela nad tím, že je tady vlastně velice kousek místo, kde je o trochu větší a zajímavější Safírko. To je zkrácenina Safírového jezera... Tady asi nic moc nechytí. To budou muset někam na jih, aby se našlo cosi, co mohou ulovit. Tady je to občas nějaký polární pták a ani to ne.

-> Safírové jezírko (přes Sněžné hory)