Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1. západ slunce
2. Les
3. Měsíc
4. Černá
5. Panna
6. Pravá
7. D.
8. C.
9. E.
10. A.
11. C.
12. E.
13. C.
14. F.
15. B.

Výsledek: ZMIJOZEL
Věta: Pán zla se vrátil!

// Pahorkatina

Konečně před sebou spatřila to nevídaně zbarvené jezero, které již dlouho nenavštívila. Bylo to jedno z jejich oblíbenějších míst, ale raději nevzpomínala na doby, kdy se tu zdržovala. Tenkrát byla snad ještě velmi nevinná vlčice. Vytříbeně svatá a nedotčená. Žádného ještě nikdy nemilovala a žádný zas ji ne. Pobíhala kolem se Suertem, dost dávno před jejich pozdějším partnerstvím, které skvostně zruinovalo jejich přátelství. I takové věci se stávají a teď nad tím myslet neměla. Jakýmsi záhadným způsobem stále patřila k hnědému snad až nesmrtelnému Saviorovi, kterého kdysi tak moc nesnášela, až by se dalo říct, že tak moc jí na nervy nikdo nelezl. Tenkrát cítila v jeho bytosti až moc velkou soutěž a v sázce byla vyšší pozice ve smečce.
Občas se ohlédla, co dělal ten zablešenec a to bylo vše, furt neměla zájem o žádné breberky a ani se stejně se s ním bavit moc nechtěla. Nemělo to vůbec cenu. Byl vymletý a ona mrzutá, protože byl z jejího syna idiot. To se asi dalo čekat s tím, jak vše bylo a vlastně by asi takový byl i s velmi striktní výchovou. To už ji ale vyrušily NĚČÍ myšlenky. Jen se letmo ohlédla, aby zjistila, zda to je fakt on, ale kdo taky asi jiný, že?
"Slyším tě," řekla mu skrze myšlenky, neboť ji iritoval i když vlastně mlčel. On za to nemohl, že dělal to, co dělal zase každý jiný vlk. Až bylo překvapivé, že vůbec umí přemýšlet.
Byla samozřejmě potěšena, že už nehodlal mluvit zpět. Beztak to nikdy nebylo k užitku. Raději se soustředila na hledání stop u jezera, neboť tohle bylo další místo, kam je zatáhla ona mystická aura, jenž je nutila cestovat po okolí jako jeden vlk... Ještě tedy že to není doslovně...
"Přestaň se drbat a raději hledej nějaké indície," napomenula ho, když už se Drbal asi po šedesáté za posledních deset minut. Tímhle tempem bude vlk vlastně plešatý. To je snad ještě lepší...

<- Remízek rváčů

Na jeho blbý kecy jednoduše neodpovídala, takže se musel spokojit sám se sebou, protože ona s ním skončila. Byl to blbeček, který za to nestál a bylo nejlepší se jej co nejdříve zbavit.
"Prostě se drž dál, nechci ty tvoje srágory na svym kožichu," řekla monotónně, ale bylo jasné, že neměl ani zkoušet její trpělivost, neboť by už pod náporem situace opravdu možná přešla na velmi experimentální možnosti jako poslat HP na onen svět. Ona by to jistě Smrt uvítala, Lennie jí ještě žádného vlka neposlala a možná tahle otravná magická patlanice byla tou nejlepší příležitostí.
Možná by stačil blesk? Je to rychlá a poměrně ještě dobrá smrt, navíc nechtěla riskovat ty brebery, takže bylo jen a jen bezpečnější využít magii. Co by se stalo, kdyby chtěla použít teleportaci? Povede se jí to vůbec? Nebo by se měla obávat, že rovnou vynalezne skvělý dopravní prostredeo, neboť by pak mohla pěkně teleportovat i další vlky. Tak či onak tohle nechávala asi jako úplně poslední možnost.
"Jednoduše dělej to, co ti říká intuice a možná z toho vyklušeme poměrně rychle," řekla a nehodlala v žádném případě diskutovat o podmínkách, prostě najdou co nejdříve to místo, které jim furt magie našeptává, a pak už se od sebe dostanou co nejdál.

-> Ohnivé jezero

Nad jeho slovy jen protivila oči. Byl tak nudný a nezáživný. A přitom by nebyl možná tak zlý, kdyby prostě nemluvil a jen civěl na cestu bez keců. Jenže tenhle vlk byl třída na to byt otravný. A to ještě ani ne v tom hloupém duchu. Byl prostě jen příšerně trapný a hoden možná tak zakopání deset metrů pod zem. Škoda, že byla ještě promrzlá a kopat pro něj jamh bylo dost nepraktické v tomto období. Začínal jí chybět Savior, se kterým byla alespoň otrávená výměna názorů záživná. Neodpověděla mu nikdy na nic, protože se s ním jednoduše neměla v plánu bavit, byl naprosto pod její úroveň. Idiot, slabý, dost pravděpodobně ani nečichl k magii a byl maximálně plný keců.
To už jim ale cestu zkřížila velmi na první pohled obyčejná kytka, jenže v tohle roční období? Tak či onak vypadala divně.
Lennie o žádnou magickou blbou kytku zájem neměla. Věděla, že tohle není kytka, kterou má Život rád, takže se ani neobtěžovala se sbíráním. Ať si ráčí posloužit. Třeba alespoň na malou chvíli zmlkne. Jenže to bohužel asi nebude ten případ, protože květina opravdu byl zlomyslný vtip a s sebou nesla další společníky putování.
"Copak? Není to karma?" zasmala se, že najednou jako by se Odin vyválel v bodláčí a teď ho to ždibalo snad všude. Ostatně lenniet si myslela, že se začal škrábat, protože to její cosi bylo nakažlivé, jenže u něj to vypadalo spíše na nějaké skákavé brebery, kterých se dalo možná zbavit. Ne že by mu v tomhle chtěla pomáhat. Udělala si o něm jasný obrázek a neměla v plánu mu pomáhat ani ve smrtelné situaci. Doufala, že když chcípne po cestě, prostě to jejich cosi, co je doteď svazuje, zmizí. A kdyby ne, prostě by se vydala za Smrtí a doufala, že ta by si jeho tělo vzala za úplatek. Vydala se kurzem a nezáleželo ji, jak moc se jemu chtělo následovat, stejně mu ten jeho tupý mozek říkal, že tam chce taky, takže nebylo co řešit. Hlavní je, že se od ní držel dál. Alespoň by tedy měl, neboť její kožich stále aktivně produkoval elektrické výboje, které by v případě jeho přílišného přiblížení udělaly paseku. Jen se chtěla pojistit, že to co měl on, nedostane i ona.

//Pahorkatina

<- Zlaťák

Pokračovali dál lesem a podle pocitu se dost možná blíží na místo.
"Jo, spíš jen blbej..." poznamenala s lehkou nechutí a pokračovala v cestě na místo, které jí hlásila intuice. Těžko říct, zda by nebylo lepší prostě počkat na místě, co přesně by se stalo v tu chvíli, ale sedět s ním na sněhu fakt nechtěla. Neměla moc možností než se stále trmacet kupředu, ačkoliv jí to bylo absolutně proti srsti. "Jsem Lennie," řekla po chvilce, aby se tedy znali jménem, ačkoliv už si jen polovičně pamatovala to jeho. Musela se hodí co nejdřív zbavit, aby šla hledat Saviora.
"To bude možná protože vlci na stromy nelezou, že..." pronesla suše, neboť nechápala, co přesně přišlo tomuhle idiotovi k smíchu. Nejspíš to taky nikdy nezkoušel. Asi bylo vtipný, že to vlastně vůbec zkoušel. To už byla věc jiná. Nechala to taky být, asi nemá cenu diskutovat s blbcem. Ještě by jí nakonec usmažila. Ještě chvíli a stejně to udělá, třeba by se jí podařilo alespoň prolomit ono kouzlo či co je drželo pohromadě. I kdyby pak měla táhnout celého kostlivce.
"Můj lehce mentální synovec," pronesla nespokojeně a více to neřešila. Netušila, co je tohle za kus dementa, takže nehodlala plýtvat dalšími slovy. Upřímně na to ani náladu neměla po vystoupení samotného syna. A kdo ví, kam zmizel vlastně Savior, který se urazil a pak někam pláchl. Asi byl také v údolí, ale neměla moc čas ho najít. Takže to znamená, že je zas sama a s idiotem na krku, nemůže jo tu nechat, nemůže jo pravděpodobně ani zabít, dokud nebude vědět jistě, že se nic nestane jí.
"Hmm, Tohle místo znám, sem se chodí vlci rvát," poznamenala, pokud to náhodou tenhle maňásek netušil. Byl asi stejně blbej a nejspíše ani nebyl na území tak daleko, aby objevil takové zapadlé kouty. Lennie znala trochu jiné místo více na severu, ale o tomhle slyšela od jiných. Bylo to už dávno, ale lokace seděla a zdálo se, že tu opravdu jsou viditelné trvalé stopy po soubojích. Možná jí magie říkala, že ho tum má obětovat!

// Údolí moreny

Naprosto se jí nelíbilo že celé její nitro bylo proti a jaksi cítila chuť procestovat kraj ve společnosti idiota. No jen se na něj podívejte, naprostý kripl... Otázkou bylo, zda dělal vše, co se mu řekne, protože byl až tak submisivní, nebo na tom byl mentálně podobně jako Lennie. Ostatně tomu by se nedivila. Další magická hovadina, každý to chtěl, každý si to přál, že... Alespoň že už tu nebzučí. Tak či onak se ji zas ztratil Savior a kdo ví, kam ten šel celej nafouklej jak bublina. Alespoň přestane být tak nafučený.
"Ptala jsem se první, pokud jsi hluchý, měl bys s tím něco udělat," odsekla, neboť nehodlala odpovídat na jeho přidrzlou otázku.
"Ale můžeš mi říct, jak se ty a Sirius znáte," řekla, aby celou cestu nešli potichu, ačkoliv by to tedy možná bylo o dost příjemnější, neboť kdo ví, co on byl za dementa. Kdo ví, třeba se ukáže, že celý tenhle lehce nedobrovolný výlet bude jedna velká osina v prdeli, což netušila, jak vydrží.
Jenže to už si všímala, že byl vlk lehce blíže než byla její komfortní zóna, co se cizinců týče. To se jí samozřejmě nelíbí a bylo jen velmi málo těch privilegovaných, kteří byli v oné zóně, kdy jí to nevadilo.
"Být tebou, držím se dál..." zavčela a její srst zapraskala. Sem tam se objevila jiskra, párkrát i jejím kožichem projel slabý proud elektřiny. Tohle asi zažít nechtěl, či?

//Remízek Rváčů

Tak tohle její fakaně nebylo. Netušila, co se stalo, ale muselo se to stát, když byla asi chcíplotinou. Hádat se s ním nechtěla, neboť na něco takového neměla kapacitu a jakákoliv logika tady chyběla. To jsou všichni najednou voprsklý a nepříjemný?
"Tady je někdo extra drzý," mlaskla nespokojeně na své neurotické děcko, které bylo v nějaké podivné etapě, což tedy respektovala a naprosto ignorovala ve stejnou chvíli. Situace se nezdála být dosti okej na to, aby byl čas něco takového řešit a Sirius už jen pronesl pár vět k vlkovi, který přišel, a šel si s radostí někam pryč. To vlk, který se sem přisral, ten tu zůstal. Neměla chuť zůstávat na místě s někým neznámým, protože měla chuť maximálně metat blesky.
"Kdo že jsi, že takhle rušíš?" zeptala se lehce podrážděně a prohlédla si jej. Nějaký hadrák, hipster, dobrých manýrů asi taky moc nepochytil, ale který mladý vlk byl sečtělý a choval se slušně? Žádný z nich už neměl patřičné vychování...
Jenže najednou vlčice cítila něco zvláštního. Celá zkameněla a přepadl jí nečekaný chtíč někam jít. A že přesně věděla, kam by chtěla jít. Jenže taky tam nechtěla jít sama a Saviora neviděla... Ne! Chtěla tam jít s tím vlkem! S tím mladičkým dementem, co se bavil se Siriem... "Dělej, musíme jít TAM!" řekla a rozhlédla se, aby zjistila, kde se právě nachází. Právě díky tomu by zjistila, zda je lepší jít znovu přes les, či to mají vzít kolem řeky. Tedy neuměla vysvětlit náhodný chtíč cestovat s cizincem, ale ptát se teď nemohla, musela jít! Počkala tedy na něj, než se vydali na ono místo, které jí utkvělo v hlavě z nějakého důvodu, který zatím neznala.

//Zlaťák

<- Zlaťák

Stále se velmi hojně škrábala, ačkoliv začínal les mizet a nebylo později o co tu slastnou záležitost dělat...
Viděla, že kousek od něj velmi nenápadně vyčkává i další velmi příjemné překvapení. Siriuse rozeznala i z dálky, na to ona byla samozřejmě expert, takže se velmi svižně vydala za nimi. Na malou chvíli úplně zapomněla, že jí něco svědí, ostatně nebylo ani o co se poškrábaty
"Sice Zivot říkal, že jste všichni v pořádku, ale netušila jsem, že jste na tom až tak dobře!" vyhrkla a syna pořádně přivítala. Byl to už velký kluk, sice nebyl větší než Savior a oni se k tomu neblížil, ale matku už skoro dorostl. Ta z něj byla nadšená, ostatně z něj vyrostl pěkný kluk a kde jaká hodina určitě chtěla.
"Zrovna jsme si s tátou říkali, že vás na jaře všechny půjdeme najít, jste každý úplně jinde!" řekla nadšeně a pořádně si jej prohlédla.
"Kde se tu bereš? Ostatně... Kde se tu berou spíše ostatní..." zeptala se nahlas už nejen Siriuse. Prohlížela si všechny ty tváře a nikoho moc nepoznávala. Že by to byla smečka úplně mimo Gallireu? To zas ne... Jen dlouho spala a je tu sraz tuláků. Jenže pak si všimla lépe. Byly tu známé tváře a některé fakt vidět nechtěla.

Objednávka:

Převod prostředků z Lennie na Meinera:
· 738 kytek (Meinere dostane 590 kytek)

Převod prostředků z Lennie na Rigela:
· 155 drahokamů ( Rigel dostane 124 drahokamů)
· 207 kytek (Rigel dostane 165 kytek)

// Kopretinová louka

Savior pláchl kamsi po svých, takže zas skončila mezi stromy úplně sama. Samozřejmě stále viděla jeho stopu, takže bylo jasné, že
"Co to?..." říkala si, když jí přepadla neskutečná nutkání podrbat se. Nejdříve to nebylo nic hrozného, jenže jakmile našla cestou zasněžený seschlý keř a začala se drbat, bylo to už jen horší a horší. V tu chvíli už byly na větvích kusy její srsti ve velkých chuchvalcích a vlčice měla pocit, že tu teď shodí svůj kožich. Ještě několikrát se takhle poškrábala, než vyrazila po stopách Saviora, které yse zas urazil. On prostě byl ten nejhorší, když přijde na srandu. Zase se urazil absolutně bez důvodu. Vlčice není ani den ve světě živých a už aby zase kočírovala a žehlila nálady Saviora. Vlk se vzdálil poměrně rychle a pravděpodobně někde trucoval. Nespěchala tedy, aby alespoň trochu vychladl, než se zase najdou. Sama stejně musela vodrbat každý kus větve, kamenu. Celkově využívala všechno, co v tu chvíli našla.
V lese ale vlk nezůstával podle stop, takže si úplně nebyla jistá, kam vlastně chce jít. To je tak uražen, že už v lese nechce zůstat a raději se vydal k moři? I taková byla možnost. Tak či onak neměla na výběr a musela pokračovat. Stále se občasně škrabadla.

// Za Saviorem

// Zltavy les... Až teď vidím, že není přechod

Moc děkuju za ochotu a snahu, jsi jednička a rychlovka

3. Libovolná magie od Smrti bez hvězd - Rigel // Halucinace

Děkuji :)

<- Naarské kopce

Loterie 26.1 - 5/5

"Řekni, kdy já někdy pocítila karmu... A to jsem fakt zákeřná zmije někdy! Podívej, skoro nemůžu umřít!" dala mu přiklad, že už dávno neplatí, že se jen těm dějí zlé věci. To vůbec není pravda, ba je to možná naopak. Je to léta, co ona tohle ví. Mohl být vlk sebelepší a potkalo jej možná horší než ty hodné.
"To je mi ale nadělení, že... Naprosto hrozná budoucnost by to pro ni byla... Myslím, že by to skončilo tak, že ona prakticky znásilní jeho a pak jej bude věčně všude tahat jako podpantofláka, protože je moc velký mrzout na to mít přátele," popsala situaci, která mu musela být velmi povědomá. Byla si jistá, že Rowena se o sebe dokáže postarat a nic takového, co řekl on nehrozí. A pokud ano, bude to jen a jen z její vlastní vůle.
"Prej ti vrátí i tu tvojí," řekla mu, když si všiml jejích naušnic. Byly pěkné. Nic velkého, jen malý decentní kus kovu. "Udělal je z mého přívěsku, co se tenkrát ztratil, našel z něj už jen malý kus," vyprávěla, co jí řekl Život. Pokračovali dál a dál a Lennie jaksi poznávala velmi matně krajinu. Ostatně na jihu se nikdy moc nezdržovala a tak to bylo něco jiného než sever, kde to znala o dost lépe.
"A už mi povíš, kam jsme se tedy vydali?" zeptala se jej netrpělivě, ale vlastně jí to zas tak netrápilo. Neměli kam jít, neměli co na práci a nezbylo nic než najít nějaký fajn místo na přezimování.

Loterie 26.1 - 4/5

Uvelebila se k němu ještě blíže, než to šlo a poslouchala. "Čím víc, tím líp," opáčila se na jeho popichovačnou odpověď. Jestli jsou jejich děti raubíři i v dospělosti, tak to vem čert, Je to dobře, alespoň si z nich nebude nikdo dělat halo.
"Nerada bych, aby byla hodná a milá hlavně vůči nesprávným, to ať už je parchant, kterému se nedá ublížit, čím víc je jako já, tím je vše lepší, nemusím mít obavy, že by nebyla schopna postavir se třeba takové Styx a podobně, však mě chápeš, být hodný je na škodu v dnešním světě a chci pro ní jen to nejlepší..." popsala mu své důvody, proč chtěla z dcery průbojnou, drzou a možná i lehce zlou vlčici...
"Slíbila jsem mu, že až mě zas naštveš, uteču za ním a strávíme společně věky," zasmála se pořádně se mu čumákem otřela o krk. "Asi má rád drzé a zlé vlčice, jako mě máš rád ty," dodala a pořádně se protáhla, neboť byl skoro čas pohnout se dál. Mohli by nějaký čas trávit někde na kraji pouště, kde by nebyla ani zima ani vedra. Mohli by nějakým způsobem vytvořit úkryt pod pískem a mít tak dokonalou zimní dovolenou.
"No a co kolem Kaskád? Jsou vysoko a přímo nad Asgaarem. Všechno blízko a až mě budeš mít plné zuby, můžeš rovnou skočit do propadliny. Což ti z vlastních zkušeností samozřejmě nedoporučuji," zazubila se a vzpomněla si, že tenkrát tam málem chcípla ona, Cynthia a další... To by tedy nebylo nadělení v případě plísňové vlčice... Ale co už, přežili to bohužel všichni. "Musíme se asi zastavit v Mechové smečce a zjistit, jestli neví, kam všichni odešli, či tam zůstali," navrhla, že mohou začít tam, jestli tedy Savior neví, kde se který nachází v dospělosti. "A taky můžeme navštívit Asgaar, ráda uvidím Elisu a Lauru," usmála se a měla tolik míst, které najednou chtěla navštívit, ale jaksi to počasí oddalovalo.
A tak se tedy nuceně zvedla a vydala za Saviorem, neboť kopce už měli za sebou a teď už nezbývá nic jiného, než se toulat krajem...

-> Kopretinová louka

Loterie 26.1 - 3/5

<- vrchol

Vracela se v plné parádě, jak je známa. Jako by se znovu narodila, jako by právě měla hostinu, krásně se vyspala a tak dále. Bylo to všechno kouzlem, které ji potkalo ve správnou dobu. Samozřejmě nic takového jí ani dopřáno být nemuselo, ale Život měl dobrý den a měl ji rád. Byla tedy jak rytíř ve třpytivé zbroji, který tahne do boje, na uchu měla teď vlastní cetky a Savior už by měl mít tu svou taktéž na svém míste.
"Skvělé zprávy, děcka jsou v cajku," přednesla, co se dozvěděla, hned jak byla hnědému vlkovi na blízku. LJáj, to co tu máš za veget, šoupni se trochu, už nejsem ošklivá špindíra, dej mi pusu," hupsla k němu a uvelebila se těsně k němu. Viděla, že tu prakticky nic nedělá a zachtělo se jí to samé. Chvíli tedy jen ležela a snažila se nemít ani brvu ven z příjemného teplíčka. "Je to furt mazák, nechal mě vykoupat v tůni a jsem jak nová, ani hlad najednou nemám," obeznámila jej s magickou skutečností svého vzhledu a už neměl sebemenší důvod se jí vyhýbat.
"Kam tedy zamíříme?" zeptala se po chvilce ticha a zkoumala jeho ucho, stále nikde neviděla ten jeho list. Nejspíše to jen nějakou dobu trvá. Však věděl, komu tu cetku posílá? Co to jako je? Chybná gallirejská pošta? Ztracená zásilka? Tak či onak čekala, co jej napadne. Určitě by jí nevadilo vydat se ještě více na jih, kde je alespoň teplo, chtěla si tenhle pěkný "jak ze salónu" vzhled udržet co nejdéle.
"Myslím, že bychom měli velmi dobře promyslet, zda nejmenujeme nějakou díru naší dírou, když teď nemáme smečku..." řekla nahlas a zajímalo jí, jaký bude mít Savior názor. Teoreticky by ten vlk mohl postavit i chajdu z hlíny a kořenů kdekoliv. Bořek stavitel...