Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//<- Řeka Midiam

Pozorovala jsem zaujatě Ergův pohupující se ocas ze strany na stranu a sem tam zaujatě naklonila hlavu do strany. Jako kdyby na něm bylo něco úchvatně zajímavého! „Je to nejspíš ocásek mého bratra. A vůbec, co je ti do toho, stejně tě ta vlčice nezajímá,“ usmála jsem se pobaveně a rozzářeně jsem sledovala, jak ten šikovný kořínek roste ze země. „Ostatně, řekla bych, že tě nezajímá nic ohledně mě a toho, co říkám,“ zazubila jsem se, spíše protože se mu náhle nohy zapletly do kořene, než kvůli tomu, co sem povídala. Pak hodil solidní držkopád a byla bych se i smála na všechno kolo, kdybych neviděla jeho šílený výraz a neslyšela své jméno v té nejhorší tónině, co kdy mohla vzniknout. Hned se ke mně vydal a já začala vystrašeně couvat směrem ke stromu, o který jsem se zastavila. Dle jeho mluvy neměl ani tušení, že jsem v tom packy měla já, ale i tak jsem se ho neuvěřitelně bála. Skrčila jsem se a stáhla ocas mezi nohy.
Vyčítal mi, že jsem ho neupozornila. „Kdybys nedrhl čumákem o sluníčko, chci říct, kdyby ses nenosil jako král králů, jistě by sis toho všimnul sám. Ale asi nejsi tak super, jak o sobě povídáš, když nevidíš tak velký kořen!“ Odporovala jsem mu a snažila se o pevný hlas. Už mě nebavilo, jak se na mě každý vozil a dělal ze mě slabotinu. Chtěla jsem také něco dokázat. Prosím Jashine, ať jde ode mě pryč, žadonila jsem zoufale. Začal povídat, že by mě nejraději zakousl. Měla jsem chuť po něm štěknout, ať to udělá, ale raději jsem to polkla, vzhledem k tomu, že se ode mě oddálil. Srdce mi bušilo jako o závod a v krku jsem měla nepříjemný knedlík, přičemž mě pálily v očích slzy. Opravdu mě vystrašil.
Zazněl jeho hlas. Ptal se, co tu vůbec dělám. „Už nic!“ Štěkla jsem po něm hlasem plným citlivých emocí a otočila to jiným směrem, než jsme šli doposud. Měla jsem z něj strach, děsil mě. Chtěla jsem od něj utéct a útěk byl můj způsob boje. Nechtěla jsem, aby si mě neustále dobíral a používal na mě hrubou sílu, děsilo mě to, děsila mě bezmoc a to, že ve skutečnosti nejsem tak silná, jak jsem si doposud myslela. Útěk bylo moje řešení.

//-> Středozemní pláň

Stáhla jsem uši dozadu, když po mě prskl další urážku. Přemýšlela jsem, jestli tenhle vlk umí vůbec něco jiného, než shazovat cizí ego a zvyšovat si to své, které už tak jistě bylo vyšší jak největší strom v celém okolí. Automaticky jsem vycenila zuby, když mě štípl. Ani jsem nevěděla, kde se ve mně tyhle agresivní reflexy vzaly, při příchodu sem a ještě dlouho potom jsem nic takového neuměla a neznala. Asi jsem se pomalu začínala učit, že ne vždy to jde po dobrém. Začal po mě zase řvát, že mu stojím v cestě a proč jsem mu neodpověděla ohledně Ashe. „Už ti z ní uhýbám!“ Štěkla jsem po něm rezignovaně a ustoupila několik kroků do strany, přičemž se ve mně stupňoval vztek jako milióny v loterii. „Ashe je doma, není to můj ocásek,“ zabručela jsem pak uraženě. Uraženě jako puberťácké vlče.
Přivřela jsem oči, když se ten hulvát tak nedbale oklepal a nikdy jsem netoužila tolik někoho vyválet v bahně, jako právě jeho. Abych mu to vrátila i s úroky. A srazila jeho ego tak, aby si už konečně uvědomil, že nejsem žádný malý fracek, se kterým bude zacházet tak ošklivě, jako to právě nacvičoval teď a vzhledem k tomu, že zavelel k odchodu, sám si podepsal vlastní ortel. Tma se mi hodila do karet, a jak jsem poznala, byl ve tmě tak trochu nemotorný, co se zraku týče, takže jsem pod jeho tlapy nechala vyrůst hezký kořínek, přímo na pořádný pád na držku. Další fakt do karet mi nahrával v tom, že půda byla naprosto zmáčená a tedy rozbahněná. Stačilo mi se jen modlit, aby to vyšlo a já sama se tvářila jako andílek, který šel poslušně za ním.
„Víš, mám pocit, že nikde nebude víc světla, vzhledem k tomu, že je noc,“ upozornila jsem ho se svatozáří nad hlavou, ač jsem navzdory svému ďábelskému kousku měla ocas takřka mezi nohami a bázlivý postoj, jelikož jsem z něj měla strach, ne tak velký jako z vlka s řetězem, u toho jsem se loučila se svým životem, ani ne tak velký, jako když jsem poprvé spatřila Elisu, ale má bojácná povaha mi nedovolovala jít podél jeho boku jako neohrožená, sebevědomá vlčice, vzhledem k tomu, že mi tu srážel již tak nízké a poškozené ego.

// -> Šakalí pahorkatina

Ocasem jsem bouchala o zem jako nabroušená kočka. Promáčená na kost a rozbolavělá, k tomu s naprosto mrzutou, sebelitující se náladou. Hleděla jsem upřeně směrem zpět do Asgaarského lesa, jako kdybych se tam teď plánovala hned vrátit. Stejně jsem vlastně netušila, co jsem tady venku chtěla dělat. Hledat Meinera bylo zbytečné, ale chtěla jsem se podívat po Haruhi a kouknout se na jejich uzlíčky. Ti už musí být velcí, pomyslela jsem si trochu zklamaně. To jsem to teda zazdila, to jsem to teda kámoška, odfrkla jsem si a znovu bouchla ocasem do země, když tu náhle ho při dalším pohybu něco přišpendlilo k zemi. Celá jsem s sebou škubla úlekem. „Au!“ Štěkla jsem po dotyčným, ale již jsem se válela na zemi, sražená obrovským - oproti mě – hrudníkem. Ne, nebylo to po předchozím pádu do vody příjemné.
Hned začal mluvit a po hlasu, který se mi jasně vysmíval, jsem poznala děsivého Erga. Ergo Proxy, vlk s plnou hubou urážek, blbých keců a žádným smyslem pro humor, který se pouze vychvaloval do nebes a ani právě tomu nebylo jinak, jen si tu usadil to své velké pozadí a shlížel na mě těma děsivýma očima. „Byla jsem tu první, sleponi,“ odsekla jsem mu podrážděně a poskládala se na tenoučké, dlouhé nohy. Chtěla jsem mu to vytmavit, byla jsem uražená, dotčená a bolavá a on byl první, na koho jsem v tomhle stavu narazila, jenže stále se ozýval ten můj láskyplný hlásek vůči všemu živému a navíc… Když jsem na toho vlka před sebou hleděla, věděla jsem, že jediné, co nechci je, abych ho naštvala. Neměla bych momentálně žádnou sílu se bránit.
Do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem se vší silou potlačila a zrak pro jistotu odvrátila do strany. Chtěla jsem něco říct, ale náhle jako kdyby se mi zadrhla slova v krku a mysl se úplně zastavila. Nebyla jsem schopná říct nic. Nic mě nenapadalo a na nic jsem neměla chuť. A vlastně, ticho nikdy nebylo špatné. V téhle chvíli bylo z mé strany i dobré, nebo bych si také mohla podpálit ocas. Ne doslova, oheň jsem neovládala, myslím to metaforicky. Ono když je před vámi vlk, který je zřejmě věčně podrážděný a rozzuří ho každá kapka, tak raději zkousnete jazyk a mlčíte.

// <- Asgaar

Přišlo mi to jako věčnost. Věčnost, co jsem v tom lese trávila, čas se mi náhle vlekl a co hůř, zdálo se mi, že se mi všichni ze smečky odcizili. I samotný Naxther. Zamračila jsem se. Když jsme tu byli jen pro sebe, naše láska byla v rozkvětu, pomyslela jsem si a klesla hlavou dolů. Ale teď… Je spíš s Arcanusem, já u vlčat, každý si děláme to své a nemáme na sebe ani dostatek času. Zapomínáme na sebe. Pro pomoc si už taky přijde k Arcovi, ne ke mně, bědovala jsem a když jsem dorazila k řece, hledala jsem svůj most utvořený z kořene stromu. Našlapovala jsem na něm bez rozvahy, jelikož jsem to již znala, ale hluboce jsem se spletla ve svých dovednostech. Kmen byl po zimě zmáčený a kluzký. Podjela mi zadní tlapka a ani jsem se nenadála, již jsem přistála v ledové vodě. Vzhledem k tomu, že mé tělo neobaloval žádný tuk a ani takřka žádné svaly, nepěkně jsem si narazila žebra, až jsem musela bolestně zakňučet.
Po překonání šoku jsem se vyškrábala na břeh a se svou tenoučkou srstí se třásla jako osika. Jsi tak strašně šikovná! Nadávala jsem a uraženě se za kmenem podívala. Celý svět se spiknul! Určitě! Jsem zcela přesvědčená, že za nic nemůžu! Nepřestávala jsem naříkat a litovat se. Oklepala jsem se a rezignovaně se posadila. To jsem teda došla daleko! Zavrčela jsem si sama pro sebe a nepřestávala být uražená. Kdyby mě někdo pozoroval a četl mi myšlenky, snadno si mě splete s vlčetem, nejen nízkou a drobnou postavou, ale i momentálním chováním puberťáckého urážlivce.

Všichni odběhli k Arcovi, jehož cepování jsem slyšela až sem. Sklopila jsem uši dozadu a s výčitkami jsem se dívala jejich směrem. Poté jsem koukla na malého Etneye, který se mi již po bližším prohlédnutí nezdál tak malý. Bylo to něco jiného, když jsem ho viděla hned po porodu, trávila s ním téměř veškerý svůj volný čas a teď náhle rostl jako z vody a byla jsem si jistá, že Awnay nezůstává pozadu. Pohlédla jsem na ležící mufloní mládě, u kterého jsme seděli, a náhle mě přešla chuť na to, abych se masa byť jen dotkla. Zahleděla jsem se na Naxthera a zjistila, že o packu se mu stará Arcanus. „Pojď, půjdeme za mámou,“ vyzvala jsem vlče unaveně a rozešla jsem se směrem, odkud jsem Elisu cítila. Byla s Meadow a zřejmě si povídaly.
„Omlouvám se, že vás ruším,“ usmála jsem se jaksi povadle a pohlédla na Etneye. „Já jen… Pokud by ti to nevadilo, Eliso, Etneye bych ti na chvíli přenechala. Ráda bych si odskočila za hranice smečky,“ pověděla jsem nesměle, jako kdybych se bála něco takového jen vyslovit a měla výčitky, že vlče u sebe nemám neustále a dovolím si jít dokonce pryč. Navzdory tomu, vlčata již nebyla tak malá a věřila jsem, že už by to nemuselo být tak složité, chvíli hlídat vlastní vlče. „No, budu pospíchat, ale mám na vyřízení pár záležitostí, takže tu nebudu rychle jako blesk,“ objasnila jsem ještě a otočila se k odchodu. „Zatím,“ rozloučila jsem se v rychlosti a klusala ven z lesa. Volnost…

// -> Řeka Midiam

Stále jsem držela mladé zvíře za zadní nohu a zpomalovala tím jeho běh, ale již mě opouštěly síly. Můj stisk naštěstí povolil zrovna ve chvíli, kdy zvíře padalo k zemi. Šla jsem k zemi společně s ním a na zemi udělala pár kotrmelců, což nebylo vůbec nic, na co bych nebyla zvyklá. Zvedla jsem se a oklepala. „Dobrá práce A… Delivene?“ Zadrhla jsem se a překvapeně koukala z bratra na Amelis. Deliven tu byl, zakousl mládě a Amelis pokulhávala někde opodál. Zaskočeně jsem zamrkala a rychle překontrolovala Etneye. Byl v pořádku, díky Jashinu. Větší starost mi ovšem udělalo, když mi došlo, že s Arcanusem vlastně neměl kdo lovit! Vytřeštila jsem oči, přikývla zaskočeně na Delivenovu otázku a pomalu jsem se otáčela směrem, kde by měla být mufloní matka a původní lovecká skupina, která se skládala pouze z Arcanuse.
K alfě ovšem zamířili téměř všichni. Pajdala se k němu jak Amelis, tak Naxther. Pohled na něj mi neudělal dobře a já polkla. Se štiplavými slzami v očích jsem pohlédla raději na Etneye. Ráda bych hned běžela za Naxtherem a začala se o něj starat, protože ten strach o něj byl takřka nezvladatelný, ale setrvávala jsem zde, u mrtvoly mláděte, právě proto, že tu vlče stále bylo a dle toho, že mlčel a nijak moc se neměl k pohybu, tak byl zřejmě zaskočen a v šoku. Sedla jsem si k němu a konejšivě o něj otřela čumák, přičemž jsem stále starostlivě hleděla k druhé skupince. I přesto, že jsem nebyla žádný lovec, jsem sama poznala, že tenhle lov nebyl v pořádku a Arcanus se zřejmě bude hodně zlobit. Doufala jsem, že aspoň já jsem dodržela vše, co jsem měla. Tedy dávat pozor na vlče a pomoci v lovu.

Rozešla jsem se na místo, kam byla potřeba, a hlídala jsem, zda je Etney stále se mnou. Naxther se dal do pohybu a vyrazil za naší kořistí. Sledovala jsem jeho vzdalující se postavu a následně pohlédla na Amelis, která měla lovit se mnou. Něco se dělo. Ashe kolem ní poskakovala a omlouvala se. Lis měla zvednutou packu ve vzduchu a očividně byla zraněná. Zpanikařila jsem a prudce se ohlédla za Naxtherem, abych ho mohla zastavit, že se něco děje, ale bylo pozdě, byl pryč. Starostlivě jsem tedy sledovala Ashe, jak dává mé spolulovkyni na bolavou tlapu nějaký zábal. Když Amelis vrátila zraněnou nohu na zem, zdálo se, že trochu chodit může, přesto mi bylo jasné, že to nejspíš na nějaký heroický výkon v lovu nebude. Musela jsem tedy sbírat všechnu odvahu na to, abych se nejvíce angažovala já. A přesvědčit mé malé sebevědomí nebylo snadné.
Neměla jsme ovšem čas na to, abych se podceňovala, jelikož jsem již zaslechla dusot kopyt a zahlédla běžící matku muflona s jejím mládětem. Viděla jsem, jak je Naxther od sebe oddělil a mládě se vydalo naším směrem společně s mým partnerem v patách. Tu náhle do něčeho Naxther šlápl a nepěkně šel k zemi. „Traxi!“ Vyjekla jsem vyděšeně a srdce mi bilo na poplach. Myšlenky jsem tu náhle měla úplně někde mimo lov. Když jsem ovšem viděla, jak se mládě řítí ještě ke všemu na Etneye, trochu jsem se vzpamatovala. Etney! Křičelo poplachem mé svědomí. V mžiku jsem před vlčetem nechala vyrůst pevnou stěnu ze silných kořenů, na což mládě zareagovalo skokem a tak překážku i společně s Etneyem přeskočilo, ale to jsem již neváhala a rozeběhla se za naší kořistí.
„Amelis, jdi po krku!“ Předpokládala jsem, že s její konstrukcí má větší sílu, jak já a tak měla lepší předpoklady, že zvíře skolí. Já jsem běžela za mládětem a skočila jsem mu po zadním stehně, přičemž jsem si dávala pozor, aby mě zvíře nekoplo. Dost jsem jej tím zpomalila, abych dala šanci Amelis, která ho s tou bolavou packou musela doběhnout. Už jsem ovšem toužila po tom se co nejrychleji vydat k Naxtherovi, protože jsem o něj měla velkou starost.

// Ano. :D

// A já bych spíš potřebovala post od Fanny, ač teď psala, ale kdyby to nešlo, tak něco sesmolím. :D

1 ks červená růže - Naxther
1 ks bílá růže - Haruhi
3 ks balení pralinek z bílé čokolády - Daikon, Deliven, Meinere
3 ks balení pralinek z hořké čokolády - Ashe, Amelis, Nareia
2 ks plyšový vlk - Darkallain, Sayap

Jdeme do toho s Fanny a Lucienem, ať jim Amorek pořádně poblázní hlavy! :D

//<- Siccumské jeskyně

Vyšla jsem ven z jeskyně, přede mnou šel Etney, za mnou se pravděpodobně řítil Deliven, Ashe a Awnay. Zaslechla jsem vytí mého partnera, tudíž jsem se vydala na místo, kde svolával zájemce o lov. Na očích jsem stále měla Etneye a ohlížela jsem se za sebou, zda jde i Awnay. Zatím jsem ji neviděla. Byla tu i Elisa a Amelis, obě jsem obdarovala přátelským úsměvem jako pozdrav. Pak jsem přesunula pohled na Naxthera, který začal mluvit. Jednalo se o lov matky a mláděte muflona, tedy nic moc snadného. Musela jsem se ihned podívat po Etneyovi, pro kterého tohle měl být první lov, a nebyla jsem si úplně tak jistá, jestli nebude spíš pořádně vyděšený ze vzhledu a chování zvířete, když do dnešního dne byl schopen vidět jen jeho druh. Tak moc mi to kolovalo hlavou, že jsem zbytek Naxtherovi řeči vypustila úplně z hlavy a neposlouchala jsem je. Místo toho jsem se starostlivě zahleděla k jeskyni, protože jsem stále vyhlížela Awnay.
Následně jsem postřehla, že Naxther přestal mluvit. „Buď budu s Etneyem, nebo půjdu hlídat Awnay, které se nějak nechce ven,“ řekla jsem nakonec a přejela všechny přítomné pohledem. Chtěla jsem jít lovit, sama jsem s lovem vysoké neměla moc velké zkušenosti, ale zároveň jsem musela zůstat u svých povinností, takže kdyby mě prostě některá z alf poslala za Awnay, tak bych prostě šla. Opět jsem hodila nervózní pohled k úkrytu. Zaslechla jsem, jak se Etney ptá, kdo je muflon. Naklonila jsem se k němu s úsměvem. „Muflon je zdroj naší potravy. Maso. Ve skutečnosti je to momentálně živé zvíře, které musíme ulovit. Je velké, má stejně jako my čtyři nohy, ale mnohým se liší. Místo měkkých pacek má tvrdá kopyta, kterými by ti mohl ublížit. Musíš si dávat pozor, aby tě jím nezasáhl. Také může být nebezpečné jejich extrémně tvrdé čelo,“ sklonila jsem hlavu ještě víc a čelem opravdu jemně drcla do vlčete. „Mohl by tě takhle srazit, ovšem mnohem větší silou… Proto dávej pozor, poslouchej, dbej pokynů a nic se ti s námi nestane,“ ujistila jsem jej s úsměvem a počkala, jak se to tady vyvine, zatímco jsem stále hlídala výchov úkrytu.

Když jsem přišla, abych se optala, zda bych si mohla vzít jedni z vlčat ven, Awnay se ke mně ihned hrnula, že se mnou chce jít ven. Sama pro sebe jsem se usmála, nejspíš potěšena s tím, že ta malá stojí o mou společnost. Tu náhle vstal Naxther, přišel ke mně, otřel se o mě a mlčky zase odcházel. Ohlédla jsem se za ním trochu pohoršeně, ovšem nechala jsem to tak být. Vstal i Arcanus a hned se za ním vydal, aby mu sdělil, že má spořádat smečkový lov a má vzít i vlčata. Blesklo mi vítězoslavně v očích a na svého partnera jsem se ohlédla. „Ano Traxi, pojďme něčemu přiučit vlčata!“ Prohlásila jsem s jasným nadšením.
Náhle mi kdosi skočil na záda, a když jsem se podívala, byl to Deliven. „Delčí!“ Vyhrkla jsem nadšeně a okamžitě jsem mu oblízla čenich. „To koukám, kde ses toulal?“ Zeptala jsem se ho zvesela a můj ocas se po několika hodinách chmuření rozkmital. Bratr se rozpovídal, že potkal spoustu vlků a poznal Cattana, který se mu prý moc líbil a ještě nějakou Winter, Parýtku a Tumíka. Usmála jsem se. „To je fajn, že sis to užil, mám radost za tebe!“ Prohlásila jsem a pohlédla na Ashe, která nás již také zdravila. „Ahoj, i já tebe!“ Sjela jsem ji přátelským pohledem. „Vypadáš dobře,“ usmála jsem se, stále vrtíc ocasem. I Ashe nám sdělila zážitky ze svých cest a mě se náhle zastesklo, že nikam v podstatě nesmím. Nebo bych spíš neměla, aby mi to nebylo vyčítáno. „Takže je tam venku pořád fajn,“ prohlásila jsem úlevně. „Zaslechla jsem, že se pořádá lov, jdete taky?“ Optala jsem se a usmála.
Pohlédla jsem na obě vlčata, Etney se vydal ven a Awnay zde zůstala. „Pojď princezno, jdeme spolu ven, ulovit pořádný kus masa!“ Prohlásila jsem k ní povzbudivě, došla k ní a jemně jí přejela čumákem srst. Pak jsem se rozklusala ven, po cestě pomohla Etneyovi, který se nehezky rozplácl, na nohy a konečně zase mířila ven, na denní světlo.

//-> Asgaar

// Odepíši zítra, dnes už nestíhám. :)

// Hlásím Lylwelin, kdyby se našlo místo, byla by dobrá nějaká černá ovce. :D