Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ahoj, vítejte u nové menší akce! :)
Vzhledem k tomu, že jsou prázdniny a ještě k tomu poslední měsíc prázdnin (pracujícím jako jsem já se omlouvám, pak tedy doufám, že máte dovolené!), je mi jasné, že nebudete mít příliš času na nějakou náročnější akci. Proto jsem si vymyslela spíše takovou oddechovou akcičku, která souvisí jak s prázdninami/dovolenou, tak s vaším vlkem.
Zadání zní zcela prostě. Jedná se o fotografickou soutěž. Vaším úkolem je vyfotit něco, co nějak souvisí s vaším prázdninovým zážitkem a zároveň s magií vašeho vlka. Vzhledem k tomu, že jsou tu tací, co mají magií spousty, ale i tací, kteří mají magii jen vrozenou, bude se to týkat pouze vrozených magií vašich vlků. Takže pokud máte vlka s magií ohně, pošlete např. foto táboráku. Další věc je, že se určitě budu koukat na kreativitu a originalitu fotky a jak hodně souvisí s tématem. Fotky mi prosím zasílejte do vzkazů pod předmětem prázdninová akce. Čas máte do 30.8.2019
Doufám, že účast bude hojná! :)

V případě nejasností mě určitě informujte do SZ.

Užívejte léta, s láskou vaše Laura <3

1. a 4.

//<- Údolí

Z počátku to vypadalo, že se Reyovi nechce, ale poté se přeci jen za drobnou vlčicí vydal. Povzbudivým úsměvem jej popohnala a již si to štrádovala lesem s jistou přesností a lehkostí. Při odchodu z Ellisina údolí postřehla neznámý pach. Uznala, že se jedná o nováčka, ale nepřestávalo ji překvapovat, jak se za poslední dobu smečka rozrostla. Je tu tolik vlků na seznamování! Jej mám co dělat! pomyslela si celá rozčarovaná z faktu, že tu má dalších pár obětí na hraní a povídání si. Již to nevypadalo, že by se tu měla cítit sama. Vlastně se tu necítila sama ani nepamatovala. Byla šťastná. Byla doma a měla rodinu. Nic jí nechybělo. Ten pocit ji hřál u srdce jako snad ještě nikdy nikoho. Nebo to tak prožívali stejně i všichni ostatní ve smečce? Jistě, doufala, že se tak cítí všichni. Nebylo totiž lepšího pocitu, jako byl tenhle.
Ohlédla se na svého společníka a zastavila. „Tobě se mezi vlky moc nechce, viď?“ zeptala se mírným tónem. „Neboj se, všichni jsou v pohodě. A ty také, takže jim sedneš, toho bych se nebála,“ mrkla na něj energeticky a mávla ocasem. Připadal jí trochu nesmělý, tak se jej snažila povzbudit. Ona to prostě ani jinak neuměla. Dala mu čas k tomu, aby se vyjádřil ještě než ho „hodí do vody“.

Slyšela za sebou dutou ránu, tak se ohlédla. Koutky se jí rozjely do úsměvu, když viděla, že je Rorrey v pořádku. „Opatrně,“ pověděla starostlivě, leč stále s úsměvem. Věděla, že pro někoho, kdo je tu nový, je zde náročné se pohybovat. Sama vzpomínala na to, kolikrát si tu naryla čumák! A leč se zdálo, že se tu již pohybuje zkušeně a sebevědomě, občas se jí také ještě stalo, že ryla čumákem o zem. Přeci jen, také nepatřila k nejšikovnějším vlkům. Její roztržitost jí bránila v plné koncentraci. Poté ladně vyskočila na kus skály, který se v Ellisině údolí nacházel. Věděla, že kdyby ji tu zahlédla Elisa, nejspíš by nebyla úplně nadšená, ale jinak jí to nedalo. Chtěla si taky přeci jen vyzkoušet, jaké to je, být na tak vyvýšeném místě. Vypnula hrdě hrudník a zazubila se. Následně shlédla na nováčka a zavrtěla ocasem.
„Ne, nebolí,“ ujistila ho hned. Bylo fajn, že se spíše zajímal o to, jak se při tom cítí, než o cokoliv jiného. Šlo znát, že je to pozorný vlk. Takoví se ve smečce hodí. Lhostejné bručouny nemám ráda, uznala spokojeně. Na další jeho otázku pokývla hlavou. „To ano,“ přitakala a zase seskočila z kamene dolů. „No, měla bych se jít podívat za ostatními. Připadne mi, že je v lese nějaké rušno poslední dobou a nevím, kam dříve skočit. Jdeš se mnou?“ zeptala se. „Mohl bys jít. Ostatní se nachází u úkrytu, tak ti k němu rovnou ukážu cestu. Mohl by ses jít podívat dovnitř,“ navrhla mu nadšeně a rozcupitala se zpět do Asgaaru.

//-> Asgaar

//<- Asgaar

Laura se s naprostou přesností vydala směrem k údolí. Její cupitání bylo energetické a rychlé. Občas se tedy ohlédla za sebe, jestli jí Rey stačí. Jak se zdálo, následoval ji statečně. Zazubila se a pohodila hlavou. Ocas jí sem tam přelétl ze strany na stranu, zatímco naprosto přirozeně překonávala terén místní smečky. Už se naučila za ta léta se zde pohybovat a vyznala se tu. Z počátku jí to dělalo problém a ne zrovna krátkou chvíli. Rorrey se zeptal, jakou nepřirozenou magii má ona. V očích se jí zablyštělo jakýmsi nadšením a vrhla po vlkovi významný pohled. Jako kdyby říkala, ať se dívá pozorně. Za nedlouho se začalo její tělo jakoby trhat a každá odtrhnutá část jejího těla se proměnila v motýla. Za nedlouho místo droboučké vlčice poletovalo hejno motýlů. Toto hejno se rozlétlo k nováčkovi, udělalo kolem něj okruh v určité vzdálenosti, poté se přiblížilo a obkroužilo jeho hlavu. Pár motýlů se rozlétlo do stran, ale za nedlouho se všichni seskupili, udělali útvar podobný vlkovi, ze kterého se náhle zase objevila Laura. Usmívala se od ucha k uchu. Tohle si hodně oblíbila. Milovala převtělení do těchto tvorů. Milovala je.
„Takže tohle k mojí spešl magii,“ pověděla hrdě. Poté pohodila hlavou, že se jde dál. Už nebyli daleko, takže za chvíli dorazili na místo. „Když jsou deště nebo taje sníh, buď zde opatrný. Může to být tady i zákeřný. Ale v tomhle suchu tu většinou nenajdeš ani kaluž, takže teď je to v klidu,“ upozornila ho. Pohlédla na malou skalku, která občas alfám sloužila jako rozhlašovna. Ale už je to dlouho co se tu uskutečnil nějaký smečkový sraz. Ten naposled… To už je sakra dlouho! uznala překvapeně. „Tady se to nazývá Ellisino údolí. Bylo tu pár smečkových srazů, ale teď žádný neproběhl ani nepamatuji,“ pověděla narovinu.

Laura se po jeho otázce trochu rozpačitě usmála. „Upřímně ani nevím. Prostě má pro nás osobní hodnotu. Možná jej někdo má i jako nějaký amulet spojený se svou magií,“ odpověděla trošku zamyšleně. Přemýšlela, zda někoho takového zná. Ale co si pamatovala vlky s přívěšky, nezpozorovala, že by je někdo jako takový magický amulet měl. Ale těžko říci, ne každým se tím přeci chlubí na potkání, že ano? Ona ten svůj měla už pár pátků a kolikrát si ani neuvědomovala, že ho má, pokud se jím zrovna nezamotala do nějaké vysoké traviny, či keře. Brala už jej jako svoji součást a nevzdala by se ho jen tak.
Drobná vlčice byla vcelku překvapená nad faktem, že zde Rorrey přišel o svůj čich. Poslouchala tedy bedlivě, jak se to vlkovi stalo. Naklonila hlavu jemně na stranu a upírala na něj zelenkavý zrak, zatímco mluvil. „Myslím si, že jeden z nich tě opravdu nějak testoval nějakou záludnou magií. Krom vrozených magií totiž můžeš mít i nějakou jinou, trošku nepřirozenou. Také jednu mám. Elisa se třeba umí zneviditelnit. Jelikož od ní tak trochu takové záludnosti čekám, předpokládám, že je dost možné, že za tím mohla stát ona. Ale Saviora bych také nepodceňovala,“ zazubila se. Z jakého důvodu mu to udělali? Snažili se skrýt jejich pachy? Ale Rey přeci povídal, že se mu to stalo až po pár větách rozhovoru, tak… To nechápu, uznala ve své hlavě trochu zmateně a úlevně se na nováčka usmála, když jí pověděl, že už je to dobré. „To jsem ráda. Ano, někdy mě cizí magie také děsili,“ usmívala se stále.
Očividně jej Laura dostala na starost, takže se ho jala ujmout. Nevadilo jí to a od ničeho nezdržovalo. Předpokládala, že když alfy budou chtít pomoci s malým Sionnem, zavolají ji. Museli vědět, že je béžovka na blízku. Navíc dle pachů cítila, že téměř celý zbytek smečky je nahrnutý u nich. Krátce se ovšem zarazila, když ucítila další cizí pach. Zavětřila tedy ještě jednou a řádněji, aby se ujistila, že u dalšího cizince je Arcanus. Laura se pousmála. Poslední dobou to sem přitahuje spoustu cizinců. Mám radost. Je tady živo! Pomyslela si nadšeně a s úsměvem koukla na Reye. Pokývla hlavou a energeticky vyrazila. „Tak jo,“ zvolala nadšeně.

//-> Ellisino údolí

Jeeeej děkuji moc moc moooc!

Laura jemně pohupovala ocasem v náznaku dobré nálady a čipernýma očima sledovala nového člena smečky. Byla zvědavá, jaký je. Tak hrozně moc! Chtěla poznat každého člena rodiny a doufala, že se jí to zatím daří vcelku úspěšně. Neznámý vlček měl každopádně neobvyklé dotazy, které volil jako první. Lá čekala spíše otázky na téma smečky, ale jeho zajímal její přívěšek. Až komicky sklonila hlavu a snažila se svůj náhrdelník prohlídnout. „Tohle?“ zažvatlala ve snaze, kterou nakonec vzdala a s pohledem na tmavého vlka se zazubila. „To je můj přívěšek. Našla jsem ho. A vzhledem k tomu, že jsem už na pár vlcích v minulosti něco takového viděla, věděla jsem, jak jej zužitkovat,“ usmála se. „Mám ho už dlouho,“ zatelila se spokojeně. Poté ale nakonec přeci jen položil otázku, co se týče smečky, ale také nebyla zrovna obvyklá. Laura pozvedla oblouček nad okem a naklonila nechápavě hlavinku na stranu. „Přijde o čich?“ zopakovala téměř nevěřícně. Poté zakroutila hlavou. „Nic takového se mi tedy nestalo. Ani jsem to od nikoho jiného neslyšela. A co teď? Teď už je tvůj čich v pořádku? Cítíš něco?“ vyptávala se v rychlosti, spíše starostlivá, nežli zvídavá.
Drobná vlčice ovšem stále nevěděla, jak se vlček jmenuje. To bylo během chvíle napraveno, když se konečně představil. Rorrey? zopakovala si nejistě ve své hlavě. Rey? Rey! Jakoby do ní střelil blesk a zase se zářivě usmála. „Těší mě, Reyi! Tak tedy vítej v naší smečce! Už ti někdo ukázal důležitá smečková místa? Jako třeba úkryt, nebo Ellisino údolí, kde se většinou schází smečka? Také je dobré vědět, že je to tu celkem boj s vodou. Občas se dá napít v údolí, ale když jsou sucha, musíš za hranice k jedné z řek, které naše území obklopují,“ mluvila rychle a nadšeně, jak to u ní bylo zvykem. Jeden měl občas problém jí stíhat.

Drobná vlčice energeticky procházela územím a něco si tiše pobrukovala. Dobrá nálada zní čišela každým koutem, stejně jako spokojenost a láskyplnost snad úplně ke všemu, co se kolem ní mihlo. Ať to byl pozpěvující ptáček, pestrobarevný motýl, nebo brouček lezoucí po zemi. Malá ouška jí nezbedně lítala ze strany na stranu a zlatavý přívěšek házel odlesky slunce. Občas si poskočila, zamávala ocasem, nebo něco stopovala. Ani netušila, že by mohla být rušena, ač by to vcelku i uvítala. A jen, co na něco takového pomyslela, zaslechla chraplavý hlas Saviora. Ohlédla se a usmála. V očích jí poskakovali nezbední čertíci. „Ahoj,“ pozdravila zvesela a vyslechla si, co Savior potřebuje. Přesunula zelenkavý pohled na neznámého vlka a obdarovala ho zářivým úsměvem. „Já si ho vezmu na starost. Děkuji, že jsi ho přivedl,“ mrkla vesele na staršího vlka.
Poté si prohlédla nově přijatého člena smečky. To je pěkný kožíšek! pomyslela si a zamávala ocasem. „Nu, jak jsi nejspíš slyšel, jmenuji se Laura. Nevím kolik ti toho tady ukázali a kolik ti toho řekli, takže jestliže tě něco zajímá, ven s tím!“ vybídla ho energeticky. Vyloženě energií překypovala, stejně jako pozitivní náladou. Tohle roční období bylo její nabíječkou. Cítila se lépe, než kdy jindy a nebála se to dát na sobě znát. Ostatně jako vždy.

// na to nemám vic co napsat než ať si trhnes nohou. A lomítka.

// ty jo tak já se odseknu a vy mě zase posekáte :D

// hele spousta z nás chodí do práce a těch cca 20 minut si na post najdeme. Čekala jsem na tvou odpověď víc jak dva týdny, tak se hned nečerti že všichni zdrhaj. Navíc ti nic nebrání Lauru dohnat, nabídku na hru jsem podala dost jasně.

Vypadalo to, že Tesai nemá zájem o to se s Laurou bavit. Drobná vlčice si s chápavým výrazem povzdechla a otočila se k odchodu. Její krok byl klidný, za to malá ouška stříhala nezbedně do všech směrů. Přemýšlela, co provede? Dost možná. Zdála se být znuděná. Nakonec se rozhodla, že se půjde projít po hranicích smečkového území. Možná z nudy, možná kvůli tomu, aby obnovila a zvýraznila pachovou stopu. Proplétala se mezi stromy a s láskou v očích sledovala všechno okolo. Cítila se dobře. Vítr čechral její jemnou srst, proto se snažila zdržovat se na místech, kde prosvítaly sluneční paprsky. Spokojeně vydechla.
Povšimla si, že na smečkovém území je další cizí pach, ale zdržoval se tu již nějakou dobu. Také jí neuniklo, že vetřelce již navštívila Elisa a Savior. Vrtalo jí hlavou, proč se Savior na území smečky zdržoval tak dlouho. Odpočíval zde jenom? Nebo byl přijat? Ráda by na tyto otázky znala odpověď, stejně jako na otázku, zda i cizinec na území byl již novým členem smečky. Ovládala ji touha se jít podívat a seznámit. Rozhodla se ale, že neznámému dá čas a prostor pro to, aby se s územím seznámil sám, případně to určitě dostal na starost Savior. A tak procházela hranice smečky nadále, aby zabila tu spoustu volného času, co momentálně měla. Nechtěla opouštět území smečky, jelikož nevěděla, zda nebudou chtít pomoci alfy s vlčetem, proto čekala a měla uši na stopkách, zda ji některý z nich nebude volat.

// Kdyby si chtěl někdo zahrát, budu ráda :)

//<- Úkryt

Vyšla ven z jeskyně a protáhla se. S úsměvem se ohlédla ještě za sebe. Měla radost z nového potomka alf a z toho, že dopadlo všechno dobře. Teď byla jen otázka času, kdy bude moct Laura přiložit tlapku k dílu. Prozatím se rozhodla, že se projde po smečkovém území a zjistí, co je nového. Také by ráda na někoho narazila a popovídala si. Nejlépe, kdyby si mohla s někým hrát, ale připadalo jí, že jsou tady poslední dobou jen vážné tváře. Musela si tedy vystačit sama. Rozhopkala se a poskakovala si lesem. Občas se u něčeho zaujatě zastavila, očuchala to a zase hopkala dál. Někdy fascinovaně sledovala a pronásledovala motýla s myšlenkou, že by mohla využít zase jednou své magie a na pár takových motýlků se proměnit. Nakonec si to ale rozmyslela, protože se nechtěla unavovat.
Tak se takhle proháněla lesem, dokud nenarazila na Tesaie. Jak se zdálo, také se jen bezcílně poflakoval. "Ahoj!" houkla po něm přátelsky a zamávala ocasem. Energeticky k němu přiklusala a srovnala s ním tempo. Drze rozhodla, že se bude flákat s ním. "Všechno v pořádku? Jak se máš?" začala se hned vyptávat. On se zdál jako jeden z těch ubručených typů, jenže Laura už byla za svůj život zvyklá na různé typy povah a uměla druhého brát takového, jaký byl. Třeba se potřebuje jen jako nováček trochu rozkoukat a otevřít se.

Děkujiiii :) obrázek od Sionn je boží