Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Taky klidně :D a doporučuji to venkovní posezení na náměstí, jak tam mají ty vodní dýmky :D

Klidně

//<- Borůvkáč

Vypadalo to, že jich nakonec půjde více, než bylo původně v plánu. Mám takový dojem, že Elisa z toho bude na prášky, napadlo drobnou vlčici a s úsměvem se otočila na Taenarana. „Už jsem toho o tobě trochu slyšela,“ objasnila mu zvesela, když si to energeticky ťapkala směrem domů. Byla ráda, že se tam zase vrací, ačkoliv nebyla pryč dlouho. Ocas se jí pohupoval ze strany na stranu v tempu její chůze. Vlče ji ujistilo, že Lilac už je doma, tak se Lauře trochu oddechlo a otočila se na Lilith, se kterou se ještě neznala. „Mimochodem já jsem Laura,“ představila se přátelsky, ovšem nechávala Makadimu i jí dost velký prostor na to, aby si mohlo užívat své společnosti. Vypadalo to, že se dlouho neviděli a vzájemně si chyběli. Směřovala raději svou pozornost k vlčeti.
Když dorazili na smečkové území zavyla, aby dala najevo, že je zpět doma a má sebou společnost. „Myslím, že dohoda zněla, abychom se v druhých smečkách moc nezdržovali a hlavně co nejvíce při hranici. Blue mi sice u vás dovolil pobýt nějakou chvíli, ale jedna z našich alf je trochu přísnější,“ usmála se trochu nervózně. Zdálo se, že je Elisa doma, takže to nejspíš byla otázka času, než sem přijde cenit zuby. Možná by ani nemusela, když se jedná o dohodu a oni si to sem přišli obhlédnout, napadlo ji. „Každopádně nevím, jestli vám zkratka po naší hranici bude v něčem prospěšná,“ zazubila se.

Pokývala hlavou. „Aha,“ odvětila a rozhlédla se okolo. Borůvková smečka byla opravdu pěkné místo. Ale měla už zase pocit, že by se měla vydat domů. Povinnosti na ni nepočkají, navíc chtěla zkontrolovat Lilac a ráda by se už viděla s Castorem. Vcelku jí chyběl. Chtěla se ještě ale napít a pak by mohla pomalu vyrazit. Byla zvědavá, zda Makadi půjde s ní. „Mohli bychom se po ochlazení vydat tedy k nám,“ navrhla s úsměvem. Zahlédla nedaleko tůňku. To bude asi ona! Zajásala ve své hlavě a pomalu se k tůňce vydala. Byla tam vlčice, která dle Makadiho byla právě ona Lilith, o které se bavil. „Ahoj!“ pozdravila ihned přátelsky a otočila se, když za sebou zaslechla volání.
Bylo to vlče, které hned pozdravilo. „Ty musíš být Taenaran,“ odtušila s úsměvem. „Byl jsi doprovodit Lilac domů?“ zeptala se ho a začala pít z tůňky. Zdálo se, že malý rošťák je zvědavý, co se týče magií. Zvedla pomalu hlavu od vody a koukala zaujatě na ovoce, které v tůňce bylo. „Mhmm, ale jo, něco málo umím,“ pověděla, když na něj přesunula svůj pohled a nechala před vlčetem vyrůst krásnou květinu. Doufala, že mu to bude ke spokojenosti stačit, protože nebyla zrovna v rozpoložení, že by se jí chtělo kdo ví jak kouzlit. Potom se podívala na Makadiho. „Můžeme jít?“ zeptala se zvídavě a vyrazila směrem k Asgaaru.

//-> Asgaar (přes Borůvkový les)

Pousmála se. „Jistě jsi jen zbytečně skromná,“ odvětila jí poklidným tónem a podpořila ji širokým úsměvem. „Lilith je tvá přítelkyně?“ zeptala se hned potom a nechala ho, ať vstřebá všechny věci, které mu řekla. Nakonec ale vyčkávala, zda bude vědět o nějaké vodní ploše, nebo budou muset zajít někam podle béžovky. Ale jak se zdálo, o něčem přeci jen věděl. Nadšeně se usmála a začala hopkat za ním. Byla zase jako na pružinkách a plna energie, když se začala těšit na vodu.
Akorát prý nebylo jisté, zda tůňku najde, ale to bylo vedlejší. Zase to tady nebylo tak velké, aby nenašli nějakou tůňku, no ne? „Jsem si jistá, že ji najdeme,“ pověděla přesvědčeně a věnovala mu tázavý pohled. „Jasně, na co jen chceš,“ zazubila se na Makadiho, když s ním srovnala tempo a šla podél jeho boku.

//-> Ovocná tůň

Drobná béžovka vysledovala, že se Makadi už poměrně uklidnil. Nejspíš se mu, chudákovi, přehodilo něco zlého, uznala potom a párkrát po sobě zamrkala. „Jste obdivuhodné, že jste to zvládly!“ složila užaslou poklonu a zavrtěla ocasem. Nedovedla si představit, že by se přes tu krutou zimu toulala a hledala nějaký domov. Nejspíš by to nezvládla. Rozhodně by to nezvládla. Ale ona nikdy nebyla tulácký typ, ačkoliv v podstatě vyrůstala bez smečky. Nebýt Delivena, ani bych nedorazila sem, uznala potom.
„Nu, máme dvě alfy, pak jsem já, Lucy, to je naše gamma, deltami by měli být tři vlci a máme kolem pěti kapp,“ vyjmenovala, ačkoliv měla trochu problém zašmátrat v paměti, tak se vždy na chvíli odmlčela. Nakonec to ale nějakým způsobem dala dohromady. „Nu, nemáte tu něco na osvěžení? Je poměrně horko, nepůjdeme se někam zchladit? Máš rád…a vodu?“ trochu polkla, když se zase málem přeřekla. Sakra, asi bych s ním neměla trávit moc času, tohle bude náročné, napadlo ji. Vstala ze země a zamávala ocasem, očekávajíc, zda se budou moct jít někam ochladit, nebo to nepůjde.

Ulevilo se jí, když vlk reagoval s klidem. Nejspíš tedy nic nepokazila. Ba naopak i v další větě o sobě mluvil jako o vlčici. Laura zastříhala ušima a pozorně ho sledovala. Tak moc nad tím přemýšlela, že vlastně ani pořádně nestačila vnímat to, co povídá. Musela si to zpětně nějak vyloudit v hlavě, aby byla vůbec schopná nějaké odpovědi. Omluvně se usmála. „Ta zima byla vskutku škaredá, že?“ pověděla trochu lítostivě. Byla ráda, že to již bylo za nimi. „Byly jste tulačky, tu zimu? To muselo být hrozně náročné!“ pootevřela v úžasu tlamu. Ona si už několik zim válela sedínku ve smečce a byla spokojená. Před pár lety by tuhle zimu jako tulačka rozhodně nepřežila, ne sama. Teď již posbírala mnoho životních zkušeností a věděla, že kdyby se jednou rozhodla smečku, což neměla v plánu, nějak by to zvládla. Jen tu samotu by nezvládla.
„Ano, beta,“ potvrdila jí její slova a pak se pousmála. „Jsem na tom postu prozatím sama. Nemám partnera,“ pověděla poklidně. S tím, že jí Naxther nebyl po boku, se už srovnala. Brala to jako životní zkušenost a přecházela to s klidem. Pod kůži ji pomalu zalézal někdo jiný a byla spokojená. Navíc byla roky obklopována láskou vlčat, že ani nikoho po svém boku nepotřebovala. Ačkoliv měla i chvilky, kdy jí bylo smutno. „Vlastně ani pořádně nevím, jak se mi to povedlo,“ zazubila se. „Do smečky jsem se přidala jako malé nemehlo, co nic neumělo a byla jsem smečce jen věrná a nápomocná,“ zavrtěla spokojeně ocasem.

Nakonec je opustila i bláznivější z vlčic. Pokývala jí hlavou na rozloučení a přenesla svůj zelenkavý pohlede na Makadiho s Blueberrym, kteří se shodli, že je možná Teanaran až moc odvážný. Také vysledovala, jak hrdinský postoj vůči svým členům místní alfák má. Bylo to moc hezké. Béžovka se pousmála a s jiskřičkami v očích ty dva sledovala. „Ať se ti daří, Blueberry,“ popřála mu a s jiskřičkami v očích se podívala na Makadiho. Měla bych ho oslovovat také jako vlčici? Sakra jsem pěkně zmatená! Chtěla jsem se někoho zeptat stranou, ale všichni utekli, zoufala si ve své hlavě rozpačitě. „Nu, a jak jsi vlastně dlouho v téhle smečce, Makadi?“ zeptala se Laura zvídavě a zase si sedla. Dlouze si povzdechla. Bylo jí docela horko. Napadlo ji, že by se mohli jít někam spolu zchladit. Vysledovala ovšem, že vlk je stále celý rozhozený z návštěvy cizí vlčice, tak na něj nechtěla moc pospíchat. V tomhle ohledu začínala být hodně empatická.
„Máš nějakou funkci, či jsi nějak výše… Postavená?“ zeptala se, přičemž poslední slovo vyslovila tak trochu nejistě. Jestli to teď zdrbu, bude mě nenávidět, beztak, napadlo ji. Ale tohle je fakt divný, uvažovala stále a celá nervózní očekávala jakoukoliv odpověď na její otázku.

Laura se na slova Makadiho usmála a pokývala hlavou. „Odvážný to vlček,“ pronesla. „Jistě z něj vyroste silný a nezávislý vlk,“ pověděla potom se stálým úsměvem ve výrazu. Stejně jako z Lilac. To bude také určitě hodně soběstačná vlčice, pomyslela si. Ale ani nechtěla myslet na to, že bude brzy také velká. Vždycky to uteklo tak hrozně rychle! Vlk se ani nenadál a z těch kuliček byli najednou velcí vlci. A většina z nich ji úspěšně přerostla, protože béžovka přeci jen byla malá a drobná. Bylo ji více slyšet, než vidět. Ráda bych viděla Etnyho a Awnay, pomyslela si. Bylo jí po nich smutno. Rozptýlením jí ale byla vlčice, která se přihnala jako velká voda a také její doprovod v podobě trochu stydlivější vlčice. Laura vrtěla přátelsky ocasem a nevypadala, že by z nich byla v rozpacích, za to Makadi se přitiskl na svého alfu a vypadal, jako kdyby ho každou chvíli mělo něco sežrat.
Otočila zelenkavý pohled na Ayshi, jak se divočejší z vlčic představila. „Laura, těší mě,“ představila se oběma s nekončícím úsměvem a zvedla se ze země. Její ocas stále lítal ze strany na stranu, když zaujatě naklonila hlavinku na stranu. Co že to? Hledat chobotnici? zopakovala trochu nechápavě ve své hlavě. Byla by poskočila a začala jásat, že jde taky, ačkoliv nevěděla, co že to ta chobotnice vlastně je, kam by vůbec šli, jak dlouho by tam byli, ale pak… Si uvědomila, že by se aspoň před místní alfou měla chovat vyspěle, aby neshodila Asgaar ještě tím, že mají betu, co uvízla v těle a duši vlčete, proto vlastně jen na ty dvě koukala s jiskřičkami v očích a čekala, jak se celá situace vyvrbí. No Wizku nakonec přeci jen odešla. Svůj pohled obrátila na Makadiho. „A co ty? Vydáš se se mnou do Asgaaru?“ zeptala se zkoumavě. „Nebo později?“ dodala potom, aby nevypadala, že naléhá.

Trochu pootevřela tlamku v údivu, když Makadi vyslovil nějaké jméno, co pomalu nedokázala zopakovat ani v hlavě. Pak ji ovšem zase zavřela a pousmála se. „Tak vy máte malého výletníka, jo?“ zeptala se spíše jen tak do větru. „Na druhou stranu, pokud je ve věku jako naše Lilac, není na škodu, když už jsou trochu samostatní, že jo?“ pronesla spokojeně. Byla ráda, že se tyhle dvě smečky spřátelili a hlavně, že se mohli spřátelit vlci v ní. Lilac aspoň nevyrůstala jako jediné vlče ve smečce, když měla hned vedle kamaráda, se kterým se mohla vídat, po tom, co Sionn vyrostl. Podívala se po Blueberrym, který mluvil o Lucy. Laura pokývala hlavou. „Pokud na ni narazím, zkusím jí domluvit. Nerada bych to hned řešila s našimi alfami,“ pověděla s krátkým povzdechem a pak se rozzářila do širokého úsměvu. „Děkuji, není důvod se chovat jako kakabus,“ zubila se přátelsky.
I místní alfák by se k nim rád podíval do Asgaaru, ale momentálně nemohl. „Pokud nemáš problém s tím, že bych se opravdu zdržela…“ dívala se nadšeně na přibližující se vlky, když zrovna mluvila, takže muselo být všem jasné, že je nadšená z přibližující se společnosti. „tak můžeme počkat, až se probudí a pak jít třeba společně!“ navrhla drobná béžovka nadšeně a nechala, ať se taky baví ti dva mezi sebou. Skutečně s ním mluví jako s vlčicí! Asi bych měla taky, ať něco nedomrvím. Nebo se na to někoho bokem zeptat, pomyslela si, ale to už tu byly další dvě vlčice. „Ahoj!“ vrtěla ocasem a v zelenkavých očích jí lítali přátelští čertíci.

Tak i já to zkusím, protože za zkoušku nic nedám, že jo. :)
Sice upřímně nevím, zda bych další slotík využila, ačkoliv je fakt, že už něco, co by se mi líbilo, vyhlédnutého mám. Ale jisté to zatím není. :D Každopádně jsem dlouholetý hráč, který, až na nějaké občasné výpadky, je pořád nějakým způsobem aktivní, což je v plánu i na dále, protože po těch letech nemám v plánu jen tak zahodit své chary a hlavně už jsem tady taky nechala spoustu svého času, že ano. :) Vím že u jednoho z mých charakterů to značně pokulhává, bohužel herně jsou pro mě důležitější mé vlčice - povinnosti ve smečce, u druhé vlčata a tak. :) Takže Aithér je prostě takový "výletní" charakter, ale i s ním mám plány, jen se musím nějak ustálit v momentálním zaměstnání, což pro mě pořád není ještě jednoduché, abych si našla dostatek času na něj a vyšperkovala jeho charakter konečně tak, aby mi herně konečně sedl. Ale myslím si, že i s ním jsem se letos docela dost hecla, třeba co se týče akce mé sny a cíle, takže... To snad půjde? :D

Děkuji za zvážení.

Laura pokývala nadšeně hlavou na Makadiho. „Myslím, že by neměl být problém,“ usmála se na něj zářivě. Potom zavrtěla ocasem. „Přece bych nenechala nebohé vlče na holičkách. Ale měla bych ji brzy zkontrolovat. Odešla tu prý za nějakou svou kamarádkou, nebo kamarádem a pak jsem postřehla, že zase společně šli k nám. No asi mají výletní náladu,“ zazubila se a zastříhala ušima na Blueberryho, který přišel zkontrolovat, co tu béžovka vlastně dělá. Ten se za nedlouho začal vyptávat na Lucy a popsal, jaký s ní měl problém. Laura trochu zafuněla, ačkoliv se stále tvářila naprosto přátelsky. Nevypadala jako typ, který by se na někoho dokázal zlobit, spíše to byl takový rezignovaný povzdech.
„Hádala se s malým vlčetem?“ zopakovala a zavrtěla hlavou. „Lucy mi krapet připadne, že uvázla v pubertě. Dokáže být někdy pěkně oprsklá. A, nebo má nonstop své dny, nevím,“ zasmála se pobaveně. „Jinak je to ale moc milá vlčice. Překvapuje mě, že se tu hádala s vlčetem. A ještě k tomu s vlčetem,“ dodala o něco mírněji, aby nevypadala, že to nebere vážně. Upřímně, zaskočilo ji to, na druhou stranu věděla, jaká Lucy je, tak si to dovedla představit. „Děkuji,“ vyhrkla přátelsky hned po tom, co jí místní alfa dovolil se tu zdržet. „Nabízela jsem Makadimu, že se může jít na oplátku zase podívat k nám,“ pověděla ihned. Zaskočilo ji ovšem, že i Blueberry s vlkem mluví jako s vlčicí. Tady něco fakt sakra nehraje, napadlo ji.

Drobná béžovka pokývala nadšeně hlavou na souhlas. „Myslím si, že ano. Nejspíš by se nikdo z nás neměl na území druhé smečky dlouho zdržovat, ale minimálně projít přes území bez úhony povoleno je,“ pověděla s úsměvem a podívala se vlkovi do očí. Byl pořád tak zvláštně rozpačitý. A co si také všimla, předtím to nebyl přeřek. Stále o sobě mluvil jako o vlčici. Zvláštní, hodně zvláštní, napadlo ji, ale přešla to s úsměvem. „Nechceš se jít podívat k nám?“ nabídla mu potom. Nezdálo se jí, že by mohl být tento vlk nějakou hrozbou pro jejich smečku. A když už tady o tom tak mluvili, tak proč by nemohl jít zase naopak na průzkum on k nim, že ano?
Pověděl jí potom o alfovi, který je prý s ostatními vlky. „Jistě brzy dorazí,“ pokývala hlavou a na jeho otázku reagovala nesmělým úsměvem. „Je to vlče, které k nám dorazilo opuštěné. Mám ve smečce funkci pečovatele a tu maličkou jsem pojala za svou,“ přiznala se Makadimu potom. Vytvořila si k Lilac silné citové pouto, byla to její malá princezna. To, že se tam tenkrát objevila, jí vlilo novou energii do žil. Než ovšem stačili cokoliv dalšího probrat, přicházel k nim vlk. Měl červené odznaky a šátečky na nohou a dle pachu to byl onen Blueberry, alfa místní smečky. „Ahoj!“ pozdravila na oplátku s přátelským úsměvem a i s ním navázala ihned oční kontakt. Její zelený pohled střílel samé pozitivum. „Jsem Laura, beta Asgaarské smečky,“ potvrdila mu jeho domněnku a očkem střelila po Makadim. „Arcanus nám říkal, že bychom se ti měli při první návštěvě představit, abys o nás věděl,“ objasnila mu pak důvod své návštěvy a uvolněně se posadila. Nezdálo se, že by měl místní alfák šlehat plameny, jako to uměla Elisa, cítila se tedy v jeho společnosti zcela uvolněně. „Navíc to vypadá, že se u nás všichni rozběhli po těžké zimě do světa a mě chyběla společnost,“ dodala potom zcela upřímně, vrtíc ocasem.

Vlk vypadal stále stejně rozpačitě. Pousmála se, když si uvědomila, že nikoho tak opatrného ještě nepotkala. Měla chuť ho pořádně pomačkat, jak byl roztomilý. Nechej si to pro Castora, Lauro, ten na tebe sice zase bude koukat, jako že ses zbláznila, ale aspoň nezpůsobíš psychické trauma někomu jinému, napomenula se. Neznámý vlk se představil jako Makadi, na což béžovka reagovala zavrtěním ocasu. V rychlejším tempu, samozřejmě, protože jinak jím přátelsky pohupovala pořád. Zastříhala oušky, když se jí svěřil, že je tu poměrně… Nová? zopakovala zaraženě. Asi se přeřekl, uznala potom a s poklidem to přešla. „Ach takhle, takže asi nemáš ponětí, odkud to vlastně jsem, viď?“ zazubila se. „Je to sousední smečka hned tady přes kopec,“ pohodila čumákem tím směrem, kde ležel její domov. Pak samozřejmě přišla na řadu otázka, kterou jakožto dlouhodobá obyvatelka smečky zcela čekala. Nijak ji to nerozhodilo. Navíc když povídal, že je tu nový, pravděpodobně ani nevěděl o jejich alianci.
Zhluboka se nadechla. „Ach takhle! Asi nebudeš úplně v obraze, hm?“ začala energeticky mluvit. „Naše smečky se spojili v jedno velké společenství, nebo jak to nazvat. Takže se vlastně asi můžeme navštěvovat, řekla bych?“ položila řečnickou otázku. „Akorát se prý máme poprvé představit vaší alfě, tak tu na něj čekám. Nevíš, jestli má čas?“ zeptala se v rychlosti a zamávala znova ocasem. „No, moje maličká sem šla někoho navštívit, tak jsem ji chtěla jít zkontrolovat a zároveň se s někým také seznámit, takže jsem ráda, že jsem tě potkala,“ mrkla na něj přátelsky.

Prohlížela si ty nádherné stromy, které zde rostly a potom její zraky padly i na krásné luční kvítí, které zde rostlo. Bylo to tu úplně jiné, než v Asgaaru. Takové více sympatické, zrovna pro vlčici, jako byla ona. Každopádně si na jejich les už zvykla a také ho v určitém úhlu viděla jako krásný. Přešla k jedné z květin a dlouze si k ní přivoněla. Slastně přivřela oči a vydechla. Povšimla si, že je zde hodně borůvčího. Jasně že ano. Nejsou Borůvková smečka jen tak pro nic za nic, že? pomyslela si sama nad sebou pobaveně. Pak zahlédla mezi stromy pohyb. Byla hrozně zvědavá, kdo přijde. Neviděla někoho cizího už hrozně dlouho a lákala ji představa, že se s někým seznámí. Zvlášť, když teď měli být spolupracujícími smečkami.
Vynořil se vlk a vypadal trochu nejistě. Stejně tak i pozdravil. „Ahoj!“ pozdravila vesele a zavrtěla ocasem. Prohlédla si jej v krátkosti přátelským pohledem. „Máte to tu moc hezké,“ pověděla potom ihned a přikročila trochu blíže. „Já jsem Laura z Asgaarské smečky. Ty jsi?“ otázala se zvídavě. Zdálo se, že narazila na opatrnějšího jedince, ale co naplat, droboučká béžovka nikdy nebyla úplně ohleduplná k povahám ostatních. Byla na všechny stejným měřítkem milá. Možná se jen chvíli dokázala krotit v tom, aby nikoho okamžitě nenapadala vlnou slov, jinak mezi nikým nedělala extrémní rozdíly.