Příspěvky uživatele

Bloudím světem osamělá,
hledám svoje bratry dva.
Skor jako bych byla němá,
krajinami mlčka jda.

Rozhlížím se kolem sebe,
už tak dlouho trvá to,
nad hlavou mám krásné nebe,
však do srdce bodá to.

Navzdory všem anabázím,
pořád jdu bezhlavě dál.
Pomalu nám věkem scházím.
Na svou výdrž naléhám:

Nevzdávej to! Ještě kousek!
Třebas budou za rohem!
Vzdáš to a pak olituješ!
Nedávej jim své sbohem!

A tak potom zas a znova,
projdu zase světa kus.
Možná že mne bolí noha,
přesto se dál nutím v klus.

Zim už přešlo nevím kolik.
Bylo jich šest? Tak ať tolik!
Nevzdám se těch jejich črt,
to dřív vezme si mne smrt!