Gallirea - Příspěvky uživatele

Děkuji za slušnou účast.
Mé rýmy k tomu snad ani nebyly potřeba xD.

Jestli na sebe chcete flexit s výsledky, máte na to discord.
Odměny určila a rozdala Elisa

XoXo Líná Lau

Rozpačité předtavení přešlo v další kopu rozpačitých událostí, ale tak nějak se to zvládalo. Saturnus byl za projevenou důvěru rád, což těšilo zase Lau. "Tak tedy dohodnuto," broukla na něj hrdě a pak stočila pohled na Ismu, ze které cítila možná trochu té křivdy? Občas ji zlobilo, to jak cítí emoce ostatních, když sama nechce, ale asi se s tím nedalo moc dělat.
Ztěžka si povzdechla, když se vlčice měla tak rychle na odchod. "Zlobím se jednoduše proto, že o vás jinak šílím strachy," broukla smířlivě. Tichá domácnost rozhodně nebyla její parketa. "Beru tě za slovo, broučku," dodala a ještě jednou sklouzla pohledem z jednoho na druhého. "Ještě mi řekněte co se to tu stalo. Ty otřesy a voda," poptala se rozpačitě, že jako alfa o problém neprojevil zrovna velký zájem a jen teď čeká na vysvětlení. Ale důvěra ve vlastní smečku nebyl nic špatného, ne?
"A ještě byste měli vědět, že se umím rozdvojit. Nevím jak to vypadá, když se rozhodnu zase spojit dohromady, tak se kdyžtak neděste," vzpomněla si na svůj nový dar. Nebyla to ale jediná věc, při které se uměla vypařit. "A také se umím proměnit ve vítr a létat," sama tomu co říkala pořád moc nevěřila, ale obojí se stalo, takže to musela být pravda. "Věřili byste tomu?" Broukla ke všem třem a zakroutila nad tím hlavou.

Takki zapadl do svých myšlenek a tak Lau dostala prostor k řešení vlastních záležitostí. Kupodivu na její vytí odpověděly přesně ty dvě osoby, které chtěla vědět. "Ahoj," pozdravila prvního a druhého a sledujíc tu divnou atmosféru kolem, jala se vše vysvětlit. "Tohle je Takki, kdysi také žil v Maharských močálech. Je to můj kamarád a otec naší bety Lindasy. Má svolení tu u nás na ni počkat, takže první věc o kterou chci požádat, jestli byste to nemohli vzkázat i ostatním." Její pohled pak padl zpět na trikolorního. "Má dcera Isma a syn Saturnus," představila druhou část skupinky.
"Saturne, chtěla jsem tě vidět, protože bych tě ráda povýšila na gammu. Je to třetí nejvyšší pozice ve smečce, ale vím že to určitě zvládneš. A zároveň," pohlédla na svou pokrevní dcerku. "Vzhledem k tomu, že nám vlčátka vyrostla v nezbedné výrostky, co si neberou k srdci rady o tom, že se nemají po světě toulat sami," opravdu se zamračila, nepochybovala o tom, že Isma bude vědět o co běží. "Bych ti chtěla věnovat funkci učitele místo pečovatele. Už to není jen o hlídání a dovádění s dětmi, ale také bys jim měl vtlouct trochu rozumu do hlavy," další zamračení směrem k nezvedené dceři. "Samozřejmě na to nebudeš sám," dodala, aby ho moc nevyděsila. Ona pořád byla jejich matka a alfa, hodlala mít na výchově svůj podíl.
Pak se soucitně usmála na Takkkiho, který teď byl tak trochu jako třetí kolo u vozu. "Také jsme měla takový pocit, ale teď už snad bude lépe." Snažila se znít optimisticky.

Zdálo se, že o Lindase chce mluvit víc, než o Fiérovi, kterého údajně nedávno potkal. Přistoupila na to a usmála se. "Na mne si nic nedovoluje a žádný jiný člen si zatím na nic nestěžoval, takže snad mohu říct, že se chová vzorně. " Samozřejmě, ta vlčice měla své mouchy a tu specifickou povahu, ale zatím nemohla Lau říct nic jiného, než chválu. Spíž byla vždy včas plná jídla a hranice bývaly označené také dobře. Ne zrovna teď, ale za to nemohla nikoho vinit, sama byla celou dobu v lese a nezmohla se na nic. Však on to brzo někdo napraví.
O něco posmutněla, když došlo na děti. Sama si pamatovala, jak Lindu nesnášela a myslela si, že ji rodiče museli pěkně zanedbávat. Tehdy Takkiho ani neznala a teď jí to potvrdil. Na jednu stranu jí z toho bylo smutno. Každý si zasloužil milující rodinu, ale ta jejich dle všeho moc dobře nefungovala. "No, můžeš to teď napravit, počkat tu až se vrátí a popovídat si," navrhla mu. "U mě v lese jsi vždy vítán," dodala. Tentokrát by to ale vážně měla všem říct, aby s ním nezacházeli jako s vetřelcem.
Skylieth jí bylo tak nějak líto. Ostatně vzala jí to co ze smečky zbylo a opustili ji a teď se zdálo, že je na okolí močálů fixovaná. Ale... Teď to tu tak trochu vypadalo jako v močálech i tady. Proč tu bylo najednou tak mokro? Nejdřív otřesy a teď potopa? Myslela si, že vybrala klidné a bezpečné území... "Omluv mne na chvilku," broukla k Takkimu a zvrátila hlavu k zavytí. Doufala, že tak přivolá někoho, kdo jí to celé vysvětlí. Nejlépe Ismu nebo Saturna, s těmi měla co řešit. Pak se na Takkiho zase usmála. "A co ty? Ty máš nějaké místo na kterém ti záleží? Nebo plánuješ žít teď na toulkách?"

Ahoj, ahoj, ahoj.

Přijde mi, že smečku neustále dost zanedbávám, takže další chabý pokus, to napravit.
V první řadě děkuju Mitsurugimu a Saturnovi za účast v adventní akci, odměny vám už kdysi dávno dodala Elisa :).
Dále bych chtěla přivítat (zpět) Sigyho s Lylwelin, kteří do smečky vstupují s funkcemi léčitele a ochránkyně. Není to však jediná změna v naší hierarchii. Z našich bet jsou nyní lovci, aby se mohlo chodit na lov bez mé zdržující maličkosti. Saturnus se pak stává naší novou Gammou, pověřenou vyučováním našich vlčích puberťáků.

Miniakce

Protože teď probíhá herní akce pro všechny ve smečkách, rozhodla jsem se k uspořádat akcičku menší, dá se říci že již klasickou. Přesmyčky se týkají hlavně fauny a flory, ale je tam i pár dalších věcí. Snažila jsem se vymyslet je těžší, takže kdyby náhodou - každý člen má nárok na jednu nápovědu, o kterou si může napsat.
Odpovědi posílejte mně, předmět zprávy libovolný, do konce února.
Snad jsem se nikde neuklikla xD.

1. KKNOAILYNV
2. YVŘIEYNVL
3. ŘZUEKČYBOT
4. BDUYKLIČ
5. HTUPSR
6. ĚRUOBAZDIŠLT
7. ÍIJKŠNLE
8. JHÍLIEČ
9. AANYŠKT
10. SAČIALK
11. MMŮKOUARCh
12. RÝAKSOK
13. CARVKKE
14. NOIHTER
15. RRIITTMEUO

// dávám ti týden

Jedna dobrá správa za druhou. Nejprve se ukázalo, že mu snad nijak neublížila, pokud se tedy nerozhodl o tom lhát a pak ji ujistil, že Fiér o svém "oživlém" otci ví. "To je dobře," zavrtěla ocáskem. Měla toho vlčka ráda. Byl sice trochu nekňuba, ale rozhodně by neměl být nešťastný, když to nebylo potřeba. Záhy na to energicky pokývala hlavou. "Lindasa je jedna z mých bet," pověděla mu. Lindasa byla také dost složitá povaha, ale odváděla kus práce a zasloužila si za to uznání. Doufala, že na ni bude otec hrdý, a že se brzy do lesa vrátí, aby se mohli setkat.
"Už jsem si na magické poměry tady tak zvykla, že by mi svět venku připadal asi velmi zvláštní," připustila, když Takki zmínil ztrátu jiskry. "Stejně tam na mne už nic nečeká a tady mám svou novou rodinu," broukla melancholicky. Kdo ví, třeba má tam daleko na severu mladší sourozence, ostatně rodiče po odchodu všech capartů asi potřebovali nové dědice pro svou smečku a vlci obvykle nemívají vlčata jen jednou za život, ale... Ona měla nový život tady.
"Polepšil... No. Je to hodně práce, skoro jsem neviděla své děti vyrůstat," svěřila se mu a snažila se nesmutnit moc dlouho, proto se jen usmála, když přešli přes Therionovu smrt a soustředila se na jiné věci.
"To jsem ráda. Moc jí dlužím a nerada bych, aby mezi námi byla zlá krev. Snad ji také brzy potkám a popovídáme si." Skylieth měla ráda a i když už nebyla její alfou, měla ji v úctě. Na to, jak je nechala napospas močálům se sice těžko zapomínalo, ale mohla mít své vlastní potíže, že ano?
"Oba dva cítím v lese. Už jsou dost velcí, aby nepotřebovali chůvu, takže málokdy vím, kde přesně se toulají." Sama by je ráda viděla. Minimálně Ismu, která se tak dlouho toulala mimo les. Musela být zase o pár čísel vyšší. Teď se jí ovšem les zatřásl pod nohama mnohem znatelněji než doposud a ona se zamračila. "Tohle začíná vypadat vážně," zamumlala.

Loterie 4

No. Lau působila mohutně a měla trochu robustnější kosti, ale nejvíc dělal její huňatý kožich, takže to pro Takkiho zas tak nebezpečné nebylo, ale i tak se trochu lekla. Takki nebyl nejmladší už tehdy před lety, že ano? "Ou. Neublížila jsem ti, že ne? Probůh. Omlouvám se," začala plácat o překot. Asi to s tou dobrou náladou přeháněla. Skoro se cítila až provinile. Že stále netruchlí, ale...
"A ví to Fiér? Byl tehdy vážně vyvedený z míry," zeptala se jej na jeho syna. A hned jí to koplo. Takki, Fiérův otec. Izar a Lindasa Fiérovi sourozenci, málem by na to zapomněla. "Přišel jsi za Lindasou? Zrovna teď tu není, ale snad se brzy vrátí. Byl tu i Izar, ale toho už jsem dlouho neviděla," rozpovídala se o jeho rodině, aniž by si to chudák vyžádal. Nestihla se vypovídat s Lylwelin, tak se jala spustit vodopád slov teď.
"A jaké to tam je? Já už odtud asi nikdy neodejdu," pousmála se. Neměla proč. Nox a Nort byli někde tady a rodiče pravděpodobně už dávno zemřeli. Však ona sama byla stařena. Nebýt Života. Venku už neměla kam jít. Zavrtěla ocáskem když zmínil Skylieth. Sice ji opustila, ale pořád byla bývalé alfě za mnohé vděčná. "Jak se má? Nezlobí se na mne?" poptala se rozpačitě. Nedivila by se, kdyby ano, snad to ale mezi nimi nezažehlo trvalou zášť.
"No. Ano. Nejprve se ze mne stala alfa tohohle lesa. Pak jsem vrhla párek vlčat. Můj partner krátce na to zemřel..." Její výraz se měnila dle toho, v jaké části vyprávění se zrovna nacházela. Ale hned se donutila k poněkud posmutnělému úsměvu. "A teď jsem tady a moji staří přátelé se ke mně vrací," dloubla do něj čumákem. Opatrně, aby mu zas něco neprovedla.

Loterie 3

Rayster asi byl celkem paf z toho, jak se u něj vlčice střídají, jak na běžícím páse. Bianca už byla fuč, ale zas tu byla Lylwelin. Launee spokojeně zamávala oháňkou. "Saturnus je hodný vlk. Je toho v něm víc, než si sám přiznává. Až s ním budu příště mluvit, chci jej povýšit na gammu," sdělila zlatavé s hrdou jiskérkou v oku a konejšivě k sobě přivinula Raye, který byl tak zvědavý na ty podivné otřesy. "Snad nic vážného," pousmála se. "Žijeme vedle sopky, asi je to tím," nadhodila malou hypotézu a ještě jednou se ujistila, že z hory opravdu dým nestoupá. To už tady ostatně bylo a nebylo tomu tak dávno.
"K vlastnímu rozhodnutí to mělo dost daleko. Prostě to bylo potřeba. V Močálech začalo být opravdu nebezpečno a po Skylieth jakoby se slehla zem. Je mi líto, že jsem to nevzala do vlastních tlapek dříve," broukla k Lylwelin, jasně narážejíc na jejich odchod. Kdyby tolik neváhala, nemuseli se nikdy rozdělit. "To doufám, chtěla jsem bezpečné místo pro vlčata. Teď už sice vyrostla, ale pro změnu tu běhají má vlastní a další zatoulaní sirotci," tentokrát Raysterovi prohrábla kožíšek tlapou. Tenhle totiž nevyroste nikdy.
Pak se jí rozzářily oči. "Samozřejmě. Budu moc ráda, když mi tu zůstanete oba. Od té doby co jsem alfou nemám čas shánět nové přátele a občas je mi trochu smutno," připustila upřímně. Mít zpět vlky z minulosti bylo jako dar z nebes. "Máme dvojici schopných bet. Jsou to trochu zvláštní osobnosti, tak doufám, že mezi vámi nevznikne zlá krev," nadnesla s kapkou trochu větší vážnosti, ale hned se zas usmívala. "Kdybys časem chtěla pojmout za svou nějakou funkci, byla bych vděčná, ale není to nutnost," dodala a ráda by si povídala i dál, ale do čenichu ji udeřil pach, který moc dobře znala. To by nebylo nic divného, kdyby nepatřil osobě, která měla být po smrti.
"Půjdu zkontrolovat jednoho cizince, jestli chcete jít někdo se mnou," pověděla jak Lyl tak Rayovi. "V opačném případě využijte volný čas," zamávala ocáskem, počkala, zda se někdo vyjádří a pak se o překot vydala kupředu.

A opravdu našla Takkiho, na kterého chvíli koukala jak tele na nová vrata jen proto aby se k němu vzápětí přihnala a zalehnula ho v medvědím objetí. "Takki! Vždyť ty jsi prý mrtvý! Ale jsem vážně ráda, že nejsi!" I nějaká ta slzička dojetí ukápla. "Jak ses měl? Cos dělal?" Další bývalý člen Maharu, kterého neskutečně ráda viděla. Uměl být sice protivný, ale to k určitým existencím prostě patří.