Gallirea - Příspěvky uživatele

<<<Kierb

Meinere zmizel, tak jak to uměl jen on a ona se mu nedivila. Co by si spolu mohli asi tak povídat? On nevýřečný, ona rovněž. Asi to tak bylo prostě nejlepší. Povzdechla si. Asi je vážně mizerná alfa, když si ani neudrží pozornost své bety. Možná by se na to měla vykašlat a předat to schopnějším. Ostatně. Svůj úděl už splnila. Všechna maharská vlčata ve zdraví vyrostla, dokonce vychovala i ta svá. Nechtěla ale nikomu brát domov, který v mechové smečce získat, proto se předání zdálo pravděpodobnější než naprosté rozpuštění.
Něco ji ťuklo do čumáku a ona na všechny tyhle myšlenky rychle zapomněla. Místo toho se rozhlédla a záhy usmála. Světlušky měla ráda. Byly tak maličké, žily krátce, ale stíhaly vnést do raněných srdcí nějaký ten úsměv. Jako omámená sledovala houf který se kolem ní zvedl, skoro jako by zdivočel. Asi je tak trochu překvapila.
A to vlastně i sebe samu, protože do tohohle lesa nikdy nemířila. A přesto tu teď byla. Ale uvítala to. Bylo to krásné klidné místo, balzám na duši. Posadila se a dala se do trpělivého čekání. Jestlipak se broučci osmělí a ozdobí jí kožich světélky?

>>> Mech

Bylo zvláštní les opustit bez nějakých větších plánů. Ano bylo tu pár věcí, co měla v plánu udělat, ale nemusela spěchat. Mohla si chvíli oddychnout od všeho vážného. Snažila se i moc nestrachovat o své potomky. Vypadalo to, že Isma roste do mnohem silnějšího vlka, než jakýkoliv z jejích rodičů kdy byl. A Santé. Proč ho tak dlouho neviděla? Uklidňovalo ji však to, že jeho i Raystera pravidelně cítí v lese. I teď tam byli. A v lese se jim nic nestane.
Zamířila beze spěchu a dost líně podél řeky. Na jih. K močálům. Což byla trasa, kterou chodila vlastně dost často. Tentokrát z ní však neuhne. Vyprázdnila si mysl a jen si užívala svěží vzduch a hezký jarní den. Jejím dětem byl rok. Uvědomila si. Což znamenalo, že se blíží i roční výročí Therionovi... smrti. To ji zastihlo tak trochu nepřipravenou, ale kupodivu oči jí z toho neotekly. Asi pro něj prolila už dost slz. Hlavou jí projely dost divné myšlenky, o tom, co jejich vztah vlastně byl. Ale opravdu teď nechtěla o ničem přemýšlet. Proč nemohla její hlava aspoň chvíli odpočívat.
Povzdechla si a zaostřila na siluetu, kterou zahlédla před sebou. Zbarvení kožichu bylo dost specifické na to, aby se mohla hned usmát a pročísnout vzduch svou oháňkou, ve znamení radosti. Vypadal taky poněkud zamyšleně.
"Zdravím tě. Vracíš se z procházky?" Poptala se, jen co k sobě byli dost blízko. Popravdě moc nevěděla co jiného nadhodit. O Meinerem věděla, že je to zodpovědný a snaživý vlk. Proto jej udělala svou betou. Ale co víc? Byl tak trochu bručoun? Ah. A jedl jen ryby, vzpomněla si na to dost nepodařené setkání před lety. A i tak pomáhá s lovem vysoké. Rozhodně bral svou pozici vážně a byla mu za to vděčná.

Lau byla mírně zklamanu, že ani jeden neprojevil zájem o procházku po lesa. Ráda by strávila nějaký čas jak se svou dcerou, tak i se starým ztraceným známým. Ale vnucovat se nehodlala. Tušila, že Isma je pořád trochu ublížená a Takki... Řekněme že to býval celkem mrzout a asi mu víc vyhovoval klid, než pobíhání kolem.
"Dobře tedy," pousmála se na tříbarevného. "Můžeš o tom rozhodnout kdykoliv, vždy tě tu ráda uvítám, jako jednoho z nás," ujistila jej. "Myslím, že teď půjdu trochu provětrat hlavu a navštívit pár míst. Dost dlouho to odkládám," informovala oba dva. Nejvíce mezi všemi těmi místy svítil Sarumenský hvozd, kde měla sdělit nějaké ty smutné zprávy Theově rodině. Déle by opravdu čekat neměla. Ale ráda by pozdravila ve všech smečkách. Elisu už dlouho neviděla a s Blueberrym si moc slov posledně nevyměnili. A kdo ví, třeba teď na jaře vznikaly nějaké nové smečky. Měla by se udržovat v obraze.
Rozešla se tedy k jižnímu okraji lesa. Za chůze přitom zvrátila hlavu nazad a oznámila svůj odchod pořádně zvučným zavytím. Podle pachů tu bylo vlků víc než dost, tak snad nějaký z nich hranice pohlídá. A kdyby někdo její volání vzal jako pozvánku k výpravě, nezlobila by se.

>>> Kierb

Hola hej

Nejneschopnější alfa fora se opět hlásí s miniakcí

Tentokrát půjde o kreslení.
Nakreslete karikaturu nebo chibíka pro některého ze svých smečkových kolegů. Jednoho či všechny, v tom vás omezovat nebudu a stejně tak ani v použité technice či propracovanosti.

Do konce dubna.
PMky Launee, předmět libovolný.

Teleportační lístky neprodávám.
Při převodu křišťálů nestrhuji 20%
Odchod od Života má být neochotný.
Přepsat, přepočítat, děkuji <3

Lau s úlevou vydechla do kožichu své nezvedené dcerky. Snad to takhle bylo mezi nimy vyřešené. Co vlastně dělala mám, když se spolu pohádaly? Už se nepamatovala. Vše jí připadalo tak dávno. Měla by být vděčná, opravdu moc. Nebýt života, už by dávno sešla stářím a své vlastní děti by nikdy neměla. Možná proto byla tak trochu přecitlivělá. Krom toho, co se stalo s Therionem...
Nevěřícně zakroutila hlavou nad tím, co se údajně stalo u nich v podzemí. "Tak hlavně že se vám nic nestalo," broukla k oběma a s jemným pousmáním propustila Saturna za jeho sestrou. Určitě se také dlouho neviděli. A ona se nad tím možná až trochu moc zamyslela.
Naštěstí se jejich hosta mezitím ujala Isma, která se jala svým osobitým způsobem vyzvídat. Lau sama sobě v hlavě odkývla, že taková musí být po jejím dědečkovi, protože Lau nikdy odvahou k pokládání otázek nehýřila a Theo... To bylo ještě horší.
Zavrtěla ocáskem, když se Takki podíval na ni, zatímco dumal nad volbou své dcery. Její srdečný úsměv musel říct více, než tisíce slov. Samozřejmě, že by ho klidně přijala za svého. Ona by nejraději adoptovala každého, nehledě na věk.
"Popravdě nevím. Do soukromí se vlkům nešťourám, ale vím že ohlásila, že odchází. Kdo ví, kdy se vrátí," dávala svým členům dost volné tlapky, což si mohla dovolit především díky Meineremu, který v lese byl téměř neustále. Teď se však s Biancou a Saturnem někam odklidili, takže bylo na ní, aby hlídala les. "Máme teď novou členku, jmenuje se Lylwelin, je to Sigyho partnerka. Poznáš ji snadno, má zlatou srst," podívala se na Ismu, kterážto projevovala určité sklony, vyhánět každého, koho nezná a doufala, že Sigyho jí už představila. Hlava jí nějak přestávala fungovat a už nevěděla co kdy pořádně udělala. Ale funkci bet a gammy rozdala, což bylo to nejdůležitější. Nicméně něco ji přeci jen trápilo. "Nevidělas Litai se Zakarem?" ti dva unikali její pozornosti od té doby, co přišli. Doufala, že jsou v pořádku.
Pak si však ztěžka povzdechla. "Promiň. Pořád ti jen něco úkoluju nebo se vyptávám. Měly bychom si spolu spíš hrát," stáhla uši nešťastně na zad a postavila se na nohy. "Co se projít po lese?" Navrhla oběma. Třeba najdou něco, u čeho zabít čas

Děkuji za slušnou účast.
Mé rýmy k tomu snad ani nebyly potřeba xD.

Jestli na sebe chcete flexit s výsledky, máte na to discord.
Odměny určila a rozdala Elisa

XoXo Líná Lau

Rozpačité předtavení přešlo v další kopu rozpačitých událostí, ale tak nějak se to zvládalo. Saturnus byl za projevenou důvěru rád, což těšilo zase Lau. "Tak tedy dohodnuto," broukla na něj hrdě a pak stočila pohled na Ismu, ze které cítila možná trochu té křivdy? Občas ji zlobilo, to jak cítí emoce ostatních, když sama nechce, ale asi se s tím nedalo moc dělat.
Ztěžka si povzdechla, když se vlčice měla tak rychle na odchod. "Zlobím se jednoduše proto, že o vás jinak šílím strachy," broukla smířlivě. Tichá domácnost rozhodně nebyla její parketa. "Beru tě za slovo, broučku," dodala a ještě jednou sklouzla pohledem z jednoho na druhého. "Ještě mi řekněte co se to tu stalo. Ty otřesy a voda," poptala se rozpačitě, že jako alfa o problém neprojevil zrovna velký zájem a jen teď čeká na vysvětlení. Ale důvěra ve vlastní smečku nebyl nic špatného, ne?
"A ještě byste měli vědět, že se umím rozdvojit. Nevím jak to vypadá, když se rozhodnu zase spojit dohromady, tak se kdyžtak neděste," vzpomněla si na svůj nový dar. Nebyla to ale jediná věc, při které se uměla vypařit. "A také se umím proměnit ve vítr a létat," sama tomu co říkala pořád moc nevěřila, ale obojí se stalo, takže to musela být pravda. "Věřili byste tomu?" Broukla ke všem třem a zakroutila nad tím hlavou.

Takki zapadl do svých myšlenek a tak Lau dostala prostor k řešení vlastních záležitostí. Kupodivu na její vytí odpověděly přesně ty dvě osoby, které chtěla vědět. "Ahoj," pozdravila prvního a druhého a sledujíc tu divnou atmosféru kolem, jala se vše vysvětlit. "Tohle je Takki, kdysi také žil v Maharských močálech. Je to můj kamarád a otec naší bety Lindasy. Má svolení tu u nás na ni počkat, takže první věc o kterou chci požádat, jestli byste to nemohli vzkázat i ostatním." Její pohled pak padl zpět na trikolorního. "Má dcera Isma a syn Saturnus," představila druhou část skupinky.
"Saturne, chtěla jsem tě vidět, protože bych tě ráda povýšila na gammu. Je to třetí nejvyšší pozice ve smečce, ale vím že to určitě zvládneš. A zároveň," pohlédla na svou pokrevní dcerku. "Vzhledem k tomu, že nám vlčátka vyrostla v nezbedné výrostky, co si neberou k srdci rady o tom, že se nemají po světě toulat sami," opravdu se zamračila, nepochybovala o tom, že Isma bude vědět o co běží. "Bych ti chtěla věnovat funkci učitele místo pečovatele. Už to není jen o hlídání a dovádění s dětmi, ale také bys jim měl vtlouct trochu rozumu do hlavy," další zamračení směrem k nezvedené dceři. "Samozřejmě na to nebudeš sám," dodala, aby ho moc nevyděsila. Ona pořád byla jejich matka a alfa, hodlala mít na výchově svůj podíl.
Pak se soucitně usmála na Takkkiho, který teď byl tak trochu jako třetí kolo u vozu. "Také jsme měla takový pocit, ale teď už snad bude lépe." Snažila se znít optimisticky.

Zdálo se, že o Lindase chce mluvit víc, než o Fiérovi, kterého údajně nedávno potkal. Přistoupila na to a usmála se. "Na mne si nic nedovoluje a žádný jiný člen si zatím na nic nestěžoval, takže snad mohu říct, že se chová vzorně. " Samozřejmě, ta vlčice měla své mouchy a tu specifickou povahu, ale zatím nemohla Lau říct nic jiného, než chválu. Spíž byla vždy včas plná jídla a hranice bývaly označené také dobře. Ne zrovna teď, ale za to nemohla nikoho vinit, sama byla celou dobu v lese a nezmohla se na nic. Však on to brzo někdo napraví.
O něco posmutněla, když došlo na děti. Sama si pamatovala, jak Lindu nesnášela a myslela si, že ji rodiče museli pěkně zanedbávat. Tehdy Takkiho ani neznala a teď jí to potvrdil. Na jednu stranu jí z toho bylo smutno. Každý si zasloužil milující rodinu, ale ta jejich dle všeho moc dobře nefungovala. "No, můžeš to teď napravit, počkat tu až se vrátí a popovídat si," navrhla mu. "U mě v lese jsi vždy vítán," dodala. Tentokrát by to ale vážně měla všem říct, aby s ním nezacházeli jako s vetřelcem.
Skylieth jí bylo tak nějak líto. Ostatně vzala jí to co ze smečky zbylo a opustili ji a teď se zdálo, že je na okolí močálů fixovaná. Ale... Teď to tu tak trochu vypadalo jako v močálech i tady. Proč tu bylo najednou tak mokro? Nejdřív otřesy a teď potopa? Myslela si, že vybrala klidné a bezpečné území... "Omluv mne na chvilku," broukla k Takkimu a zvrátila hlavu k zavytí. Doufala, že tak přivolá někoho, kdo jí to celé vysvětlí. Nejlépe Ismu nebo Saturna, s těmi měla co řešit. Pak se na Takkiho zase usmála. "A co ty? Ty máš nějaké místo na kterém ti záleží? Nebo plánuješ žít teď na toulkách?"