Gallirea - Příspěvky uživatele

Veškeré veganské a vegetariánské spolky je nadšeně podporují.

Ale jak už to bývá, když se někdo poučí ze svých chyb a začne to vypadat idylicky, pokašlou se úplně jiné věci. Po rozpadu Měsíce se Slunce začne měnit v supernovu.

Ale jak už to bývá, takové věci si vždy uvědomí všichni příliš pozdě a jejich snahy jsou marné.

Inu vedlejší účinky se projeví jen u slabých kusů a tak z inteligentního želé zůstanou ti nejsilnější, což populaci vlastně posílí a bude hůř.

Želéžrout bude vyhlazen díky repelentu, který vynaleznou želé-vědci.

V novém a lepším světě se vyvine inteligentní želé, které jej začne ničit svým vlastním a dosud nepoznaným způsobem.

Tak malé objekty ovšem nebudou plnit svou gravitační funkci, oceány se vylijí ze břehů a život na Zemi zanikne.

Které budou všechny budit ze spánku více, než kdy dříve.

Zkusim, uvidim... :)

No, nakonec to nezabralo ani tolik času, co Lau předpokládala a než se nadála, už byl Mojo zase u ní i se svým nálezem. Znovunálezem. "No vida," zasmála se. hlavně tomu, jakou scénu kolem toho zase musel ztropit. Čekala, kdy se ten ňouma lekne vlastního stínu. Místo toho se ale dal do radostného jančení, což bylo něco... co ještě neviděla? Rozhodně ne v takovém rozsahu. doufala, že ten jeho výskot někoho nevyděsí tolik, aby je přišel pro jistotu zkontrolovat.
"Jsi šikovný," pochválila ho, jak se tak očekávala a jak by to doporučily všechny odborné publikace o správné výchově dětí pro nezkušené maminky a ještě jednou si ten řemínek prohlédla, jako by ho viděla vůbec poprvé. "A co s ním chceš teď dělat?" zeptala se zvědavě. Díky magii emocí cítila, že jeho smýšlení o té věci se trochu změnilo a to k lepšímu, ale bála se to říct přímo a proto se rozhodla to vzít trochu oklikou. "Když ho nechceš ty, třeba by slušel i někomu jinému ze smečky. A dárek by určitě udělal radost," rozhodla se trochu zapůsobit na jeho sobeckost a známou umíněnost, zatímco zatajila dech a kousla se zevnitř do tváře, ve strachu, aby to celé nepokazila.

Lau už ani nemohla být překvapená, když ten blázínek místo odpovědi nabral obrátky a rozběhl se přímo proti ní, připomínajíc u toho rozjetou lokomotivu. Oháňka se jí zhoupla sem a tam a pak už hezky ve dvojici sázeli nějaké ty kotrmelce. A ona se tomu smála jako pominutá, smířená s tím, že ať už Skyl plánuje cokoliv, reprezentativně upravená tam nedorazí. Krom bahna všude možně se mohla pochlubit i oslintaným obličejem a to je už co říct.
Než se ale stihla vzpamatovat, Mojo už zase měl myšlenky jinde a začal předvádět opět to stejné divadlo. Nicméně ona byla tady, takže ji už hledat nemusel. V tom případě nevěděla, po čem že o tak toužil... "Počkej Mojo, Skylieth chce, abychom se sešli s ostatními," zabroukala, když viděla, jak vlček bere nožky na ramena a šmejdí čumáčkem všude kolem. Někdy tou dobou jí doteklo ono gesto, kterým ji v tom zmatku počastoval. A překvapilo ji to. Však tu věc zahodil, zle se na ni šklebil a tak vůbec byl z ní velice nenadšen, a teď ji hledá? Někdy mu opravdu nerozuměla.
"Ale tohle bychom snad ještě vyzvednout mohli,..." rozhodla se nakonec, když se zdálo, že se zas tak nespěchá a rozklusala se močálem vpřed, přičemž synka jemně dloubla do boku, když jej míjela, aby ji následoval. Jestli to měli najít, nejlepší by bylo se vrátit do míst, kde ji našli prve a kde lovili tu volavku. To by mělo být to pravé.

>>> Jezírko

Loth se dočkal několika dalších rozpačitých úsměvů, hlavně v reakci na dotek jeho packy. Nebyla úplně zvyklá, že by na ni někdo sahal. S Mojoem to bylo něco maličko jiného. "A v čem?" Zajímalo ji, jak se ona podílela na tom, že u Alfy zabodoval. Nicméně pak už to svižně vyklusávala kupředu s čenichem namířeným jen jedním konkrétním směrem. Totiž tam, odkud vanul pach druhého místního zrzka. "Jdu najít Mojoa," oznámila oběma svým společníkům a pak se trochu trhla. Bylo jí jasné, že její zmatený synátor na nějaké svolávací vytí nezareaguje a taky to, že shromáždění celé smečky mu moc po chuti nebude.
Naštěstí nemusela hledat dlouho. On ji totiž také hledal, ačkoliv o dost méně systematicky než ona jeho. "Mojo," broukla aby ho na sebe upozornila a snad i zarazila v tom splašeném pobíhání. "Copak vyvádíš? Tady se ti přece neztratím," pousmála se jemně, s přáním toho, aby mu mezitím nestihlo přepnout v hlavě. Doufala, že předtím, než začal takhle zmatkovat alespoň sežral tu volavku a neběhá tu o hladu. To by na něj totiž perfektně sedělo.

Lau přihlížela oběma proslovům zcela tiše a ani nedutala. I svýma tyrkysovýma očima se držela zpět, aby se nemohlo říct, že příliš zírá a veškeré své reakce omezila jen na veselé poklepávání špičky ocásku, které vyvolal Skyliethin konečný verdikt. Loth byl teď jejich.
Jestli o ni v ty momenty zavadil pohledem, zjistil by, že se usmívá. Nicméně stále vyčkávala, jaká další slova zazní a ta byla nakonec celkem důležitá, protože je alfa vyzvala ke společnému přesunu. Lau se stále nestihla vytasit s tím, co měla na srdci, ale nechvátalo to, takže to neudělala ani nyní a místo toho to Skyl prostě radostně odkývala, vyskočila na nohy tak rychle, jak jí to klouby dovolovaly a rozklusala se za ní, ohlížejíc se při tom jak za Takkim tak za černočeným cizincem.
Zájem o ně ovšem celkem rychle ztratila, když se dostatečně přiblížila ke zrzavému nováčkovi. "Gratuluji," popřála mu jemně, zařazujíc se hned po jeho boku, snad aby měl poblíž někoho alespoň trochu známého. Taková deformace od Mojoa, kterému při takových sešlostech prostě musela stát za zády, aby se nesesypal. Což jí připomnělo, že by ho měla pěkně rychle dohledat a bezděky proto přidala do kroku...

>>> Mahar

Ještě se ani nestihla pořádně rozkoukat a už jejím směrem letěla otázka okořeněná špetkou nevěřícnosti. "Cože? Ne! Kdepak," vykoktala ze sebe zaskočeně a chvíli na to se tomu nervozně zasmála. "Myslím, že jednoho Mojoa mám až nad hlavu," sdělila se s tím, že na pořizování dalšího dítka nemyslí a mezitím oplatila Skyl její vděčné pokývnutí hlavou. Zdálo se, že cizinec s doprovodem byl v pořádku a ona si to zapsala za ušiska.
Poté se, s posledním povzbudivým mrknutím Lothovým směrem, od skupinky vzdálila, aby jim dopřála klid potřebný pro tak důležité rozhovory a ulehla opodál. Krom toho, že hodlala být nováčkovi aspoň malou oporou dík své němé přítomnosti, měla i ona jednu nebo dvě věci, které chtěla s alfou probrat, až tuhle záležitost vyřeší. A počkat bylo mnohem jednodušší, než ji potom znovu hledat. A možná byla taky maličko zvědavá na to, jak to dopadne a takhle mohla odposlouchávat. Nenápadně.

>>>

Kombinace jara, rozbouřených hormonů a společnosti mladého, galantního a rozhodně ne ošklivého vlka, se zdála být celkem smrtící. Lau se několikrát přistihla u toho, že zapomíná dýchat a vůbec se cítila vskutku prazvláštně. Bylo jí deset let, ale připadala si jako malá puberťačka což se stupňovalo s každým jeho úsměvem i přívětivým slovem. "Jsem moc stará na to, abych začínala s takovýma věcma," propleskla se v duchu ve snaze udržet si klidnou tvář, ale pravdou bylo, že určitá míra nervozity stejně prosákla na povrch a ona sem tam příležitostně klopýtla i na rovince a občas se i zadrhla.
"Z-záchrana?" pípla s rozpačitým pousmáním. "To se ještě uvidí. Někdy mi spíš připadám, že ho do všeho nutím," myslet na Mojoa se zdálo jako dobrý plán. Odvádělo to pozornost, bohužel se toho ale nešlo držet věčně, a chvíli na to byla nazvána moudrou a tak vůbec všechno. Prostě zase spousta důvodů, proč se vrátit ke svým rozpakům a přijít při té příležitosti o řeč. Slova proto alespoň nahradila dlouhým stydlivým úsměvem, a nakonec se po chvilce se zaváháním i vyžvejkla. "J-jsem ráda, že si to myslíš," zabroukala zatímco její oháňka se pomalu zhoupla z jedné strany na druhou a chvilku na něj zahloubaně hleděla.

Pak se však s trhnutím vzpamatovala, vmetla do své tváře energický úsměv a vrhla se k siluetám vlků před nimi. "Zdravím. Skylieth. Takki," kývla hlavou od jednoho k druhému, začínajíc u Alfy, jak se to hezky slušelo, pak její pohled mírně zvědavě doputoval i k černému vlkovi, kterého ještě neznala, otázky si však odpustila a místo toho se stále ještě rozechvěle chopila šance se po procházce s Lothielem trochu vzpamatovat. "Vedu návštěvu," uvedla to rovnou, přičemž s trochou obav sledovala, jak na to Skyl zareaguje a jestli jí třeba nevypráší kožich, že vodí cizince tak hluboko na území. Pak vrhla rychlý povzbudivý úsměv zrzkovým směrem. Opravdu rychlý, protože ji zase okamžitě polily rozpaky. A nechala jej vyniknout. Od pohledu to byl sebevědomý mladík, který nepotřeboval, aby mluvila za něj.