Gallirea - Příspěvky uživatele

//538

"Není důvod se omlouvat," broukla měkce k Therionovi. To on tu byl ten zraněný s právem na to, být ublížený. Rayster se ale očividně zatvrdil a nechtěl nic slyšet. Být to normální vlče, prostě by mu naplácala a bylo by, ale s takovým jako on si prostě nevěděla rady. A to přitom podobného měla na krku už roky. Přesto byl Mojo jiný než Rayster a ve výsledku s ním také nikdy nic nehnulo. Krom Asty. To byla jediná další bytost, kterou si krom Lau pustil k tělu.
Teď to ale nebylo o Mojoovi. Přesto se zdálo, že je to opět Asta, koho si vlče vybralo k zabíjení času. Lau si povzdechla a rozhodla se ten rozhovor nechat na později. Až se ten cvrček uklidní a bude ochotný ji poslouchat. Jestli tedy ještě někdy. Ale jestli se něco naučila, tak to, jak krátkou paměť černobílý vlček má.
Ušklíbla se, když přitáhl zase tu červy prolezlou myš. Byla ráda, že to tentokrát není ona a natáhla krk k Astině uchu. "Máš ráda vlčátka, že? Co kdybys nám ho chvíli pohlídala," navrhla jí šeptem, ale moc šancí na odpověď jí nedala, protože pak se rozešla k východu. "Musím občas plnit i smečkové povinnosti, ne jen ty rodičovské! Děkuju!" Hodila na ni to malé neštěstí, když už si tak hezky povídali. Věděla, že s ní prckovi nic nehrozí a mohla se v klidu odebrat jinam. Samozřejmě se svým partnerem v závěsu. Ostatně od jejich znovu shledání spolu nebyli osamotě, jen oni dva! Byli se Saturnem, v celou smečkou, s Raysterem, ale ne úplně a zcela sami. A to chtěla napravit.
"Obejdeš se mnou hranice?" Zeptala se jej s přívětivou jiskérkou v oku. Bylo to takové milé pozvání na procházku, při které by mohl zapomenout na události posledních minut a zase se uvolnit. Spojování příjemného s užitečným, to ona ráda.

>>> Mahar

//537

To, že Raye rozbrečela ji sice mrzelo, ale na druhou stranu... On také neudělal nic moc hezkého. A to, že si to neuvědomoval, na tom bylo ve výsledku to nejhorší. Dokud byl jen prcek, který do ostatních kousal, bylo to víceméně roztomilé, ale tady hrozilo, že to bude dělat i v dospělosti, a to už nemohlo být dobré a žádném případě. Nedejbože, kdyby kousal do vlčat.
Nezdálo se, ale, že by ji poslouchal a hezky se zašil u Asty. Prozatím to tak nechala být, protože výchova chvilku počkat, zatímco Therionovo bebí nikoliv. Sice se snažil být statečný, ale ona věděla, jak umí něco takového bolet. Za svůj život si stihla prokousnout jazyk nespočetněkrát.
U jezírka naštěstí už stála, tak to neměla daleko a hned se mohla pustit do práce. Zchladila vzduch nad ním až pod bod mrazu a sledovala, jak se na něm vytváří ledová tříšť, a když bylo dokonálo zahleděla se na svého partnera a trochu jej popostrčila. "Zkus to zchladit, mělo by to pomoct," nic ostatně neodhání bolest lépe, než když vám mrzne celý obličej, no ne? Věnovala mu ještě pár láskyplných chvilek, otřela se o něj, a pak se s hlubokým nádechem přesunula k Astě a Raysterovi.
Nejprve se usmála na Astu, jenž si dělala starosti o Therionovo zranění. "Určitě to bolí, ale mohlo být i hůř," pověděla jí a poté svým pohledem klesla k tomu černobílému uličníkovi, který si asi pořád neuvědomoval, co vlastně provedl. "Terry. Mohl by ses na mě podívat, a chvilku mne poslouchat, prosím?" Snažila se netvářit moc přísně, aby jej tím neodrazovala, ale zároveň se na něj tentokrát nehodlala usmívat. Musel vědět, že je vážná. "Já vím, že to nemyslíš zle, ale musíš si zapamatovat, že kousat do vlků je špatné. Podívej, jak to Theriona bolí. Ale nejde jen o ostatní. Když kousneš někoho, kdo není tak hodný jako Therion, tak tě může kousnout nazpátek. A vidíš, jak veliké máme zuby? Taky by tě to moc, moc bolelo," doufala, že se do jeho hlavy prodrala alespoň část toho všeho a hlavně, že si to nějak nepřekroutí. Ale upřímně, nevěděla, co jiného jinak dělat, krom názorné ukázky a do toho by ji nedonutil asi ani satan sám.

//536

Ta šeptaná slůvka ujištění, že je vše v pořádku, ji hřála až v tom nejhlubším nitru a vrátila mu ten upřený pohled z očí do očí už o poznání klidněji a veseleji. Když se pak rozplácl a předstíral své probuzení, už se zase naplno usmívala a divoce plácala oháňkou o zem, až se z toho zvedl prach. "Dobré ráno," pronesla se slzičkami smíchu v koutcích a místo hubičky na tvář, jej přívětivě šťouchla čenichem na líc. Ten vlk byl prostě poklad.
Ta scéna ale samozřejmě upoutala Astinu pozornost. Aspoň měli, o čem si povídat, když už ty toulky dle jejích vlastních slov nestály za řeč. "No. Ještě novějšímu, než možná tušíš," poznamenala tiše. Ostatně, bylo to jen pár hodin, co si všechno potřebné řekli a ona tomu pořád tak trochu nevěřila. Ale zároveň si to nesmírně užívala! Byl to prostě velký chaos, ale to se brzy usadí. "Oh. Náš. Asi jako Mojo. A je trochu jako Mojo, ale to sis asi už všimla. Je tu tak dva dny?" pokusila se popsat, jak se to má s tím tmavým vlčátkem. "Ještě tu máme dvě zatoulaná vlčata. Saturna a Biancu, jsou to sourozenci a..."
Od veškerých nezávazných rozhovorů je však odtrhl právě Rayster sám, který předvedl v praxi to, proč mu zakazovala jíst kamení. Povzdechla si. "Terry, říkala jsem ti, ať nejíš kameny," pokárala jej, ale zúčastněně přiskočila, aby pomocíc svých magií vyčistila podlahu i zaneřáděné jezírko. Nezlobila se, k výchově vlčat patřilo ostatně i to zlé, nejen to roztomilé. "Odteď nebudeš jíst nic jiného, než co ti dospělí dovolí, slib mi to," naléhala na něj, ale to už se ten prďola přehraboval Therionovi v tlamě. Úplně viděla, jak se připravuje zakousnout. "A také jsem říkala, ať nekoušeš do kamarádů. Ani do táty a mámy," zaúpěla, když to nestihla včas, aby svou drahou polovičku uchránila před nejhorším. Hádala, že tohle nebylo to nejvhodnější dítko, se kterým by měl novopečený rodič začínat... Ale ani v přírodě si rodinu nevybíráš... Nic to neměnilo na tom, že tohle muselo bolet. A ji by to bolelo s ním, i kdyby zrovna neovládala magii emocí.
Teď však sáhla po větru, by tlakem vzduchu donutila toho nezbedu tlamičku otevřít a pak jej nechala levitovat ve vzduchu, aby nevyvedl nějakou hloupost, zatímco se bude ujišťovat, že to Therion přežije. "Jsi v pořádku?" Z očí jí koukala upřímná starost a musela se sebe sama ptát, jestli si tentokrát neukousla trochu velké sousto.

//535

Rayster hledal záchranu před jejím fanatismem u svého novopečeného tatínka. Naštěstí přesně tou dobou, přestalo fungovat Amorkovo kouzlo a ona se přes nebohého Theriona jen bez zájmu nepřevalila, nýbrž se konečně zadívala do jeho tváře, oči se jí rozjasnily a ona zamávala ocáskem. "Therione! Kdy ses probudil?" Zeptala se zmateně. Přeci na to čekala a pak to nějakým záhadným způsobem promeškala. Vlastně se cítila, jako by měla takové malé okno, ale během několika vteřin se na dění posledních minut rozvzpomněla a úplně schlípla. "Chtěla jsem ti popřát dobré ráno jako první," hlesla. Cítila ten jeho smutek, zmatek a obavy. Její nožky se tak nějak daly samy do pohybu a ona se nešťastně zavrtala do jeho krku, z čehož si už tak nějak stihla udělat asi zvyk. "Omlouvám se, nevím, co to mělo být," fňukla do toho huňatého kožíšku. Měli teď být přece šťastní a ona ho takhle raní hned první den po jejich vyznání! Ano, Rayster byl důležitý, ale ne tak, aby proto ignorovala vše ostatní! To znělo velice nezdravě!
Teď ovšem tak trochu ignorovala vše ostatní zase pro Theriona. Ale jen na pár sekund, než si naplnila plíce jeho vůní a trochu se uklidnila. Ostatně vrátila se Asta! Vytočila svůj obličej tak, aby na vlčici viděla, ale kontakt s Therionovým tělem udržovala nadále. Sice byla trochu v rozpacích z toho, že se takhle tulí před někým jiným, ale teď přeci patřili k sobě a všichni by to měli vědět! "Tobě taky promiň, Asto. Nebolí to moc?" zeptala se trochu úzkostlivě s pohledem přikovaným na té inkriminované končetině a pak se usmála. "Kde jsi se toulala? Musíš mi všechno povědět! Neodcházeli jste náhodou spolu?" Chtěla vědět všechno, co jí mohla kamarádka vyprávět. A moc dobře se pamatovala, že cítila Therionův a Astin pach, opouštět Mahar stejným směrem. A od té doby ani jednoho neviděla, až do teď!
Rozhlédla se i po vlčeti, ale právě teď se tak nějak neodvažovala po něm ptát.

//534

"Ale ne, kamení nepapej!" Chtěla pokračovat s tím, že si vyláme zuby, ale tak nějak automaticky zahodila seriozní přístup a najedla na Raysterovu vlnu. "Jsou tvrdé, polámají motýlkům křídla a ti už nikdy nevyletí," chudáci ti kolem, co nevěděli o čem je řeč. Museli si myslet, že se dočista zbláznila a blábolí úplné nesmysly. Což tedy blábolila, ale mělo to aspoň nějaký záměr.
A pak už se nezmohla na nic, jiného, než na rozplývání se nad tím maličkým, který lítá po úkrytu jako střela. Naštěstí neopakovala každý jeho krok, takže na rozdíl od něj, na Theriona ani Astu neskákala, což bylo dobře, protože aspoň nikoho nezabila. Ale ubohé Astičce asi zvládla aspoň šlápnout na nohu, když už a místo omluvy se vrhla k vlčeti, které se zrovna smíchy svíjelo na podlaze. "Ale, podívej se na sebe, jak ses poslintal," začala to hnedka zaujatě napravovat, dřív než se zase zvedl a rozběhl za tou vodní koulí, kterážto Theriona po právu frustrovala. Chudák Rayster trpící přehnanou mateřskou péčí, nakonec skončil oslintaný víc, než to zvládl sám, ale Lau působila nadmíru spokojeně. Ostatně, čistota je základ zdraví!
"Asi bych to tu měla uklidit, aby se o něco neranil, nebo nesnědl zase něco špatného," její kritický a téměř až vražedný pohled padl na volně povalující se kamínky. Jeden už zblajlz a nehodlala dovolit, aby se to opakovalo. Kdo ví, co může takový kamínek ve střevech napáchat! A co kdyby byl moc velký a zasekl se mu v krku? A co ty kožešiny? "Co když je alergický na chlupy?" Zamumlala a už se hrnula, že je všechny nekompromisně vyháže z úkrytu pryč. Byla ale praktická hospodyňka, tak na jednu nejdřív nanosila všechno to, co tu zbylo z divočáka, kterého onehdá Lylwelin ulovila. Ještě to bylo poživatelné, ale jí se to nezdálo a přece nebude riskovat, že bude maličkému zle!
"Musím Skylieth říct, aby ucpala ty díry a nechala tu narůst mech! Bude mu hezky teplo a nenastydne." Rovnou si tu samomluvu i odkývala a pak láskyplně pomuchlala to malé vlče, ohledně kterého teď byla tak hrozně úzkostlivá. "Kdo je tenhle mrňousek? Můj mrňousek!" stupidně se zapitvořila.

//533

Nakonec se oba pánové probudili, tak nějak ale úplně zapomněla na to, co chtěla a měla udělat a zůstala jen rozněžněle civět na Raystera. "Jánko i tobě!" Popřála mu zvesela a oblízla ten roztomiloučký ksichtík. "To je dobře, že ses vyspal super," pokývala spokojeně hlavou a vyskočila na nohy, hodnotíc jeho fyzický stav svým vytříbeným očkem.
"Dneska žádný dobrodrůžo nebude, dneska budeš papat a papat! Dokud z tebe nebude úplná spokojená kulička," prohlásila odhodlaně. Do nosu ji zase praštil ten smrad z té krysí mršiny a byla si celkem jistá, kde jsou její kousky poschovávané. "A naučím tě chytat myši, aby sis hrál s čerstvými místo hnijících, co ty na to?" Normálně by své rozzářené zraky stočila i na Theriona, co na ten nápad říká i on, ale teď prostě ne. Úplně to vypadalo, jako by ho ani neviděla! A ona to asi i byla pravda. Měla oči prostě jen pro to vyzáblé vlče.
Naštěstí se mohl brzy přesvědčit o tom, že v tom není sám. Příchod Asty totiž Lau také ani nepostřehla, a přitom to byla její milovaná kamarádka, kterou by, nebýt toho dutýho posla z pekel aka Amorka, zahrnula veškerými projevy radosti, které si zasluhovala. Postřehla jen to, že někdo jejího nového synka pochválil, tak nakrátko hrdě vypnula hruď a souhlasně pokývala hlavou. "Nejroztomilejší!"
A když si o to prcíček řekl, samozřejmě mu nic neodepřela a s nadšeným výrazem mu vykouzlila nového vodního hopíka, kterého nechala rozeskákat se po úkrytu, tentokrát měla ale trochu rozbouřenější hormony, tak Raystera starostlivě nabádala: "Hlavně si neubliž. Nenaraž do stěny. Nezakopni!" A kam se pohnul on, hnula se i ona.

//532

Kdyby už nebyla prakticky v říši snů, asi by ji ta fráze dojala mnohem více a zmohla se i na něco emotivnějšího,takhle se ale jen usmála a zamumlala něco o tom, že ona jeho taky a pak padla do kómatu, ze kterého ji neprobudilo ani Raysterovo kroucení se a kopání.
Nespala ale až tak dlouho. Zato velmi kvalitně. Kdo by také nespal dobře, když věděl, že je v bezpečí a obklopený milovanými. A také hlavně milujícími. Přesto byla trochu dezorientovaná, když otevřela oči, ale na všechno se s ruměncem skrytým pod srstí rozvzpomněla velice snadno. Ono to všechno bylo vlastně dost výmluvné.
Sklouzla pohledem k vlčátku, které sice mělo zavřené oči, ale víčka se mu chvěla, takže předpokládala, že je vzhůru a jen zabíjí čas, než se dospělci vzbudí, lenošením. To byl celkem dobrý nápad!
Nikam tedy nespěchala, dál se spokojeně tulila k vlkovi, který byl teď zčistajasna jejím partnerem a mlčky odpočívala, jen Terryho jemně přikryla svou tlapkou a trochu nakrčila nos. Pořád tu někde byla ta krysa! Úplně na ni zapomněla! No, ale příjemné ráno si kvůli ní zkracovat nechtěla. Měla v plánu tu být, až se Therion probudí a popřát mu hezký den. Ta mrtvola stejně nikam neuteče. Snad.

//531

Bylo zajímavé, jak rychlý mohou mít věci zvrat. Najednou měla partnera i druhé dítě. Zajímalo ji, jestli je na Galli nějaká další vlčice s takovým trhlým příběhem. Ale byla s tím nesmírně spokojená. Dokonce i Therion přijal své nenadálé otcovství statečně, ač na něm viděla, jak mu hlavinkou zase šrotují nějaké obavy. A protože byli celkem na podobné vlně, i tušila, co by to mohlo být. Ale to snad ještě chvíli počká. Než se trochu prospí.
Dokonce i vlčátko uznalo, že toho bylo za ten den dost, vytasilo loktíky a procpalo se do prostoru mezi ně, o kterém si myslela, že by se nevešla ani blecha. Rayster, ale měl očividně své metody a ty byly navíc velice účinné. Do toho všeho je bezelstně nazval rodinou a slíbil, že až vyroste, bude se starat on o ně. Netušila, že by vůbec mohl být tak uvědomělý a potěšeně mu oblízla ouško. Byl to hodný prcek, a jestli se ho někdo zbavil záměrně, měl by toho hořce litovat! A jestli nelituje, donutí ho k tomu.
Sledovala, jak s úsměvem usíná a zahleděla se na Theriona, který jí ujistil, že všechno bude v pořádku a ona může spát taky. Zamávala ocáskem, trochu stydlivě oblízla líčko i jemu a potom se zavrtala do té teplé srsti, kterou vlastně úplně nedávno nazvala nejpohodlnějším pelíškem. A teď byl prý jen její. A vlčat. Ale s těmi se podělit zvládne. Zvlášť, když se nahrnou na jednu velkou hromadu spolu s ní. Ale i v tomhle propletenci tří těl jí bylo dobře. „Dobrou noc,“ popřála tedy oběma už v polospánku a pak jí přemohla únava, které se dosud hrdinně vzpouzela.

//530

Zdálo se, že ten její výlev nezůstal bez odezvy. A ta navíc byla. Pozitivní? Veškerou úlevu, kterou cítila, vložila do dalšího natisknutí se na jeho bok. Ostatně nemohla být pozadu. Všechna ta slůvka zněla jako hezký sen, ze kterého by se ani za mák nechtěla probudit, ale přitom se to skutečně dělo! A on jí zase jednou ukázal, jak obětavý je. „Postaráme se, jeden o druhého. A. Budeme šťastní… spolu,“ maličko jej opravila, protože nechtěla, aby to bral jako jednostrannou péči! Kdepak.
Cítila, jak ji opouští všechna ta nejistota a nahrazuje ji prostě něco úplně jiného. Přestala myslet na svůj věk, na svou opatrnost i zábrany, a prostě jen souhlasně přikývla, se vším tím dojetím, radostí a něhou vepsanou v očích. Řeklo to více, než tisíce slov a tentokráte ani neuhnula pohledem. Naopak, vpíjela se do toho jeho, až do chvíle, kdy se museli začít starat o toho malého nezbedu.

„Ne!“ Vyhrkla na oko zděšeně, když hrozilo, že si sama vyzkouší, jaké to je, mít tu věc na čele. „Myslím, že mrtvé myši nesluší každému,“ zahihňala se, ale Rayster měl očividně stejný nápad, jako Therion a začal jí myš štelovat na krku. Naštěstí ale neměl žádný provázek, na kterém by jí mohl neobvyklou „ozdobu“ zavěsit. K jeho otázce se ale nevyjádřila, protože záhy si tu věc nacpal do krku a… zase ji vytáhl. Bylo to celkem nechutné, ale ona byla shovívavá dáma, takže se tím nenechala vykolejit. „To je v pořádku, ale jíst bys to neměl. Je zkažená a mohlo by tě pak bolet bříško,“ pokusila se mu trpělivě vysvětlit, dokud ji aspoň trochu poslouchal.
Jenže maličký se rozhodl, že jí způsobí další šok. Jako by vlk, co žere vlčata, potopa, vyznání lásky a mrtvá myš nestačili. Chvíli na něj vykolejeně civěla, ačkoliv jí bylo jasné, že pro něj samotného, to není nic moc důležitého, pro ni bylo. „Mů-můžu být tvá maminka,“ vypadlo z ní nakonec. Byla stále odhodlaná všem zatoulaným vlčatům jejich rodiče najít, pokud to půjde, ale do té doby… do té doby mohla brát tohle vlčátko jako svoje, že ano?
Legrační na tom bylo, že z Theriona chtěl zase udělat svého tátu. Mluvit za něj nemohla, ale když byli teď partneři a ona byla Raysterova máma, tak… „Asi nemáš úplně na vybranou,“ poznamenala zase napůl se smíchem. Myslela to v legraci, rozhodně by ho do souhlasu netlačila a on to musel vědět. Na to to byla až důležitá věc. Být najednou tátou, nebylo jen tak a ona o tom věděla své. Vůbec si netroufala odhadovat, co na všechno tohle "řekne" Mojo. Ale očekávala pořádnou scénu. Bude to však řešit, až když na to dojde.

Jestli Terry něco uměl, tak úplně rozbíjet vážnou atmosféru a vnést jí úsměv do tváře. Upřímně si nepamatovala, že by se někdy tolik smála, jako s tímhle ťuňtou. A zase měla u nohou tu zpropadenou krysu! Musela vymyslet, jak se jí nenápadně zbavit, než z ní začnou kousky odpadávat. Jeden takový kousek by pak totiž určitě, jako na potvoru, našla Lylwelin u sebe v pelechu a bylo by zle. Nebo sranda? Možná by nemusela být furt tak negativní, že? Však dneska byl takový hezký den! I na tu potopu by málem zapomněla, nebýt toho, jak byla unavená.
Pohled na to, jak se Rayster tulí k Therionovi byl asi to nejroztomilejší, co kdy viděla, ale spánkový deficit to bohužel nezahnalo. Mohutně si zívla, snažíc se skrýt to za svým ramenem, ale efektivní to moc nebylo.

//529

Rayster se toulal někde za nimi. Co jej tak rozptýlilo se mohla jen domýšlet, ale momentálně neměla dost mozkové kapacity na to, aby nad tím opravdu přemítala. Prostě spoléhala na to, že vlček ví, kam jít, a že dorazí, až to uzná za vhodné.
Teď se prostě zvládala soustředit jen na Theriona, který jí byl oporou i soukromým vytápěním a teď očividně měl něco na srdci. A pasivní složka její magie jí i napovídala, co by to mohlo být. Byla unavená, ale srdce jí i přes to běželo nevídanou rychlostí. Vůbec se neodvažovala přerušit ty okamžiky ticha, která si vyhradil k přemýšlení a sama je strávila vlastními úvahami.
O tom, co by dělala, jestli je to pravda. Měla ho moc ráda. Opravdu. A vlastně už od prvního setkání. Možná prostě měla slabost pro hromádky neštěstí nebo co. Cenila si toho dobrého srdce, milých gest a všeho. Ale. Byl tak mladičký! Dost možná mladší než Mojo, kterého brala za svého syna. Znělo to celkem zvráceně, když nad tím uvažovala takhle. Mohla si k sobě někoho takového bez výčitek přivázat? Ona dost možná brzo natáhne bačkory a pak ho tu nechá za sebou, samotného... Plná optimismu, jako vždy.
Zhluboka se nadechla, když se opět ozval jeho hlas. To, co řekl byl prostě celý on. Usmála se. Ani nevěděla proč. A pak natáhla krk a schoulila svou tvář do huňaté srsti na jeho hrudi. "Někdy přemýšlíš až moc, Therione," pověděla mu, bez známek otrávenosti. "A já taky," dodala o něco tišeji, především sobě, ale asi to slyšel i on. Vzpomněla si na jeden starý rozhovor mezi nimi. O tom, že si každý zaslouží štěstí. A že není nic špatného na tom, být občas trochu sobecký. A právě proto, že jak ji doháněly všechny ty roky, si uvědomila, že nechce vyplýtvat možná svou jedinou šanci. Ostatně, kolikrát za svůj život byla zamilovaná? Ani jednou! Jaká je šance, že bude mít další příležitost, když tuhle nechá odejít? Dneska klidně mohla umřít. Aniž by kdy poznala, jaké to je, mít někoho po svém boku. Znělo to hrozně smutně. Stejně smutně, jako kdyby měla jen zpovzdálí sledovat, jak od ní odchází, ač by to udělala pro jeho dobro.
"M-mám tě ráda. A chci. Tě poblíž. Měla jsem strach, když jsi tehdy zmizel. A obrovskou radost, když jsme se znovu potkali. Ale zároveň tě nechci do ničeho nutit. A jsem stará," pronesla pak o dost pevněji, když se zase odtáhla a snažila se pohledem nelétat po celé jeskyni. Nebyla už přece vlče, měla by zvládnout říct to, na čem jí záleží. A přijmout, co z toho vzejde, ať už dobré, nebo zlé.
A pak se z chodby ozvalo volání. Vysoký hlásek a zkomolená jména hned napověděla, kdo se to k nim žene. "Terry! Úplně jsem na tebe zapomněla," přiznala zahanbeně. Ale teď se mu snad v Močálech nemohlo nic stát, ne? Překvapeně zamrkala, když jí u nohou položil tu tlející mršinu a vtísnila si do tváře milý úsměv. "Jsi hodný, žes mi ji přinesl... To víš, že si ji můžeš půj..." Ani to nedořekla a smrdutá věc proletěla vzduchem, přistávajíc na čele právě tomu vlkovi, kterému se pokusila tak trochu kostrbatě a velmi nezkušeně sdělit se svými zmatenými city a obavami. Asi to dost zruinovalo atmosféru, ale zároveň...
Prostě z ní spadlo všechno to napětí z dění posledních dní i minut, ať už se stalo cokoliv, a hrozně se rozesmála. Stejně jako ten pomatený vlček. Možná byla sama trochu pomatená, ale skrze slzy smíchu nezapomněla Theriona pochválit. "Sluší ti to." A smála se i když ta věc spadla zpět na podlahu a Rayster jí ji svorně přinesl zpět k nohám.

Jestli něco pomáhalo na pocuchané nervy, určitě to bylo mazlení s vlčaty. A ona měla rovnou tři a jen pro sebe! "Nic mi není, jen jsem to přehnala s kouzlením," ujistila tenkým hláskem všechny, které to zajímalo, a i když dárek, co jí Saturnus přinesl nebyl zrovna vábný, pořád si cenila toho roztomilého gesta. "I tak ti děkuju. Za to, jak dobré máš srdíčko," usmála se na něj a vděčně se opřela o Theriona, který se jal jí pomáhat na nohy a... byl stejný jako vždy. Nejistý a koktavý. A roztomilý, no ne? A Rayster, ten byl roztomilý taky, jen trochu jinak.
Byla by ráda, kdyby s nimi šli i ti dva sourozenci, ale cítila, že Saturnus ani Bianca nemají v úmyslu žádné hlouposti, tak se přidala k Therionovu názoru a nechala je, ať si dělají co chtějí. Ostatně Saturnus si svou lekci už zažil a určitě nedopustí, aby jeho sestřička čelila tomu stejnému.
Odvrátila od nich tedy zrak, natiskla se na Theriona, tak trochu protože jinak to nešlo a tak trochu, protože jednoduše chtěla a pomalu se rozešla k úkrytu, kde hodlala složit hlavu. "To budeš moc hodný," broukla k němu, když se nabídl jako prozatímní ochránce, ačkoliv si nemyslela, že je to ještě vůbec možná, jen o chvilku později zjihla ještě více. "Já tebe taky. Nechtěla jsem tě vyhánět, ale byla úleva, vědět, že jsou vlčata v bezpečí a s někým, komu věřím," vylila si srdíčko, cítíc, jak se jí po zádech plazí obrovské rozpaky. Neměla na ně ale moc čas, protože s nimi byl ještě jeden vlček.
"To víš, že jsme plavali," zasmála se, ale s tou omezenou energetickou zásobou to znělo celkem zoufale. Na závodění to moc nebylo, ale Rayster byl naštěstí prďola a také neměl sil nazbyt, takže se dobře bavil, i když dospěláci se k úkrytu sunuli rychlostí zchromlé želvy. Nakonec to ale nevydžel a šel jí pomáhat taky.
"Nojo, nojo. Však já se snažim," vrhla další úsměv ke svému zadku, do kterého ji svou muší silou strkal. Při její velikosti ji to nijak neobtěžovalo, ale chtěla, aby věděl, že ho bere na vědomí. A zároveň se aspoň tolik nesoustředila na Theriona a jeho teplý kožíšek, který se vyloženě proplétal s tím jejím. Ale na druhou stranu, proč? Proč by se měla snažit ignorovat, jak dobře jí takhle je?

>>> Úkryt

// ještě chybí Bianca, pak ty, já, (Saturnus), Therion... :) Sigy a Lyl hrají spolu.

Lau opravdu hodně zatínala zuby, aby uprostřed toho všeho nepadla do limbu. A když jí Sigy řekl, ať pustí. Pustila. Za prvé mu bezmezně důvěřovala, což byla jedna z hodnot, které si mezi členy smečky cenila nejvíce. A za druhé neměla jinou možnost. Už opravdu nemohla...
Co se dělo dál, to tak trochu nevnímala. Byla úplně mimo, třeštila jí hlava, pískalo v uších... Dost blízko k tomu, aby sebou prostě sekla, ale opravdu moc se snažila, aby se to nestalo. Musela zůstat silná, no ne? Pořád byla potřeba.
Vnímat okolní svět ale začala až tehdy, když ucítila dotyk na své hrudi. Ani nevěděla, kdy si lehla, ale přesto ležela. Očima vyhledala toho drobečka, který volal její zkomolené jméno a vyčerpaně se na něj usmála. Pokusila se u zamávat ocáskem, ale moc to nedopadlo. Oháňka se spíš jen tak uboze zachvěla. "Terry, jsi v pořádku, zlatíčko?" Zmohla se tedy aspoň na starostlivou otázku, divíc se tomu, jak se sem vlček dostal, i tomu, jak je kolem najednou poklizeno.
Položila si hlavu dolů, přes jeho vyhublé tělíčko a zašilhala vzhůru, hledajíc i zbytek party, co byla s ním. Oni byli také v pořádku, že ano? "Saturne, Bianco," zabroukala něžně k těm tvářičkám, na kterých ještě nestihly zaschnout uroněné slzičky. Nejraději by do toho obětí zahnula i je, ale to by nejdřív museli přijít oni za ní, protože ona na to neměla tak nějak energii, tak jim to aspoň naznačila gestem a konečně si našla čas i na to, usmát se na Theriona, který si to rozhodně zasloužil. "Dobrá práce," vyslala jeho směrem šeptem, zatímco se tulila s vlčátky. I jeho by nejraději od radosti celého zalehla, ale tak nějak k tomu nebyl prostor.
Skylieth se nechala slyšet, že jde zkontrolovat okolí, pročež jí Lau jen vzkázala, ať je opatrná. I Alfa musela být ostatně unavená, po tom všem. A pak tu byli Sigy s Lylwelin. Hnědý vlk vypadal podobně zničeně, jako ona a nebylo se čemu divit. "Pojďme si odpočinout do úkrytu," zavelela nakonec a začala se pomalu stavět na nohy, ale asi při tom potřebovala trochu pomoct. Nemohla ale zapomínat na další věci. "Mohl by někdo chvíli hlídat? Jen, než se vzpamatuju. Močály nesmí zůstat nechráněné. Zvlášť teď, když jsme na tom takhle," dostávala ze sebe pomaličku. Ta slova patřila především Lyl a Therionovi, kteří vypadali asi nejméně zuboženě.

Kvůli soustředění na svou úlohu, tak nějak nezvládala sledovat okolí, když se ale Močály roznesl smích, který až moc dobře znala, přece se znepokojeně ohlédla. Najednou jí bylo i v té ledové vodě horko. Co tu chtěla ta hnusná čarodějnice, co? Očividně přišla škodit a jako své oběti si vybrala Sigyho s Lylwelin. A nikdo prostě neměl, jak jim pomoci. Otřásla se hrůzou, když jim slíbila brzkého setkání. Tak nějak měla pocit, jako by to bylo adresováno hlavně jí samotné... Ale ne, neměla čas nad tím přemýšlet.
Lylwelin se tím zážitkem očividně rozhodit nenechala a ona také musela být silná. Sevřela čelisti ještě pevněji a v odpověď na zvuk jejího hlasu pokývala hlavou. Ostatně ta průrva, kterou chtěla vytvořit byla také taková strouha. Bohužel pro všechny tady, neměla, jak ji vytvořit. Sigy byl mimo po ráně do hlavy a moc toho už nezbývalo. "Skylieth, já to tu převezmu. Udržím to." Věř mi, křikla na ni, aby neplýtvala silami na další hráze a zkusila místo toho nějakým způsobem udělat dost velkou díru v zemi, co by vodu zadržela jinde a ne v Močálech. A hned se dala do práce. Kombinovala obě své živelné magie, aby co nejvíce vody udržela mimo jejich území. Cítila, jak to z ní vysává život, ale hodlala to udržet tak dlouho, jak to jen půjde.

Skyl po jejím boku začala vyjmenovávat magie, kterými disponovala. Byl to obdivuhodný výčet, ale minimálně první tři jim byly v téhle situaci celkem k ničemu. "Počasí? To existuje?" Podivila se za běhu a málem se při tom kousla do jazyka. Ale jen málem. "Nemůžeš zařídit, aby přestalo pršet?" Zeptala se napůl v žertu. Ono i kdyby přestalo tady pršet, všude jinde by to zůstalo stejné a voda by se sem valila z jiných území dál. Budou se prostě muset spolehnout na tu živelnou trojici. Voda, vzduch a země.
A bylo to potřeba hned, protože Sigy byl očividně ve velkých trablech. Ani nečekala na to, až ji začne Skyl instruovat a dala se sama do čarování. Poslala proti vlně poryv větru, který ji razantně zpomalil. Pomohla Skyl i s přesunem Sigyho k nim a starostlivě se po něm ohlédla. "Jsi v pořádku?" Křikla na něj. Možná by potřeboval trochu víc péče, ale to by tu muselo být o jednoho vlka více... A ty přišly jako na zavolanou. Vděčně Lylwelin nasměrovala pohybem hlavy a nic víc, i když by opravdu ráda byla trochu emotivnější a důkladnější.
Ony dvě se musely prát s vodou a celkově to vypadalo jako pořádně bezvýchodná situace. Ona ale nechtěla, aby její byl její nový domov zničen. Byla to katastrofa. Co s tím mohli tak dělat? Co hasit oheň ohněm?
"Nezvládnete zemětřesení někde před Močály? Aby zem pukla, a..." Přestala mluvit hned, jak za nedostatek soustředění zaplatila dalším zvednutím hladiny. Už v té vší vodě z roztátého ledu a sněhu pořádně mrzla a to byla ze severu. Díky bohu, že tu nebyla vlčata. Na ta snad jen padal jarní deštík.