Gallirea - Příspěvky uživatele

>>> úkryt

Zdálo se, že venku se zase smráká. Podzimní západ slunce měl své kouzlo a ona neodolala, aby na něm chvíli nespočinula pohledem. Odtrhla zrak, až když se z úkrytu vykutálel i Therion a jemně ho polechtala ocáskem pod nosem. Zase se tvářil hrozně ustaraně, a ačkoliv to k němu patřilo, víc se jí líbil usměvavý. I když by to měl být jen mžik. Napadala ji kopa otázek, na které by se ho mohla zeptat, ale všechny se momentálně týkaly nejisté budoucnosti jejich "smečky" takže žádnou nevyslovila, protože chtěla, aby obadva hlavě trochu ulevily.
"Tak kdepak je máme?" Nadnesla místo toho řečnickou otázku, ale... pak do něj strčila čumákem a rychle odskočila, s hravými jiskérkami v očích. "Máš babu!" Vyhrkla a jala se prchat zatím celkem neznámým lesem. Musela ostatně na vlastní kůži vyzkoušet, jak moc bezpečno tu doopravdy je!
Kličkovat mezi skalkami a kmeny bylo celkem výzvou. Ale nic proti splašenému úprku před zombie v bažinách. Ostatně, Theovi se ani tolik utéct nesnažila, byla to hra a jí by se přece líbilo být lapena. Heh.

662.

"Na tebe je ještě milá," usmála se oplátkou na zrzka a překvapeně vzhlédla, když se ozval další hlas od východu. Upřímně ji překvapilo, že se Meinere opravdu vracel. Byla za to ale ráda. Třeba černobílý na stará kolena trochu pookřeje, když pozná teplo domova? Moc by si to pro něj přála.
"Vítej zpět," pověděla mu, ačkoliv on je nijak zvlášť nezdravil a pak se ohlédla po hnědé vlčici. "Izar se prý někde zapovídal, ale snad brzy dorazí a doplní prázdná místa, ať někomu z té asymetrie nenaskočí tik v oku," pronesla to žertem, ale bylo dost možné, že někomu by se to opravdu mohlo stát!
Líbilo se jí ale, že jejich nováčci jsou schopni spolu jakž takž komunikovat a zatím se ani nehádají, což po Lindině výstupu celkem dost hrozilo. "No, asi vám dáme prostor se trochu proklepnout," vypadlo z ní nakonec, zatímco se svou tváří tiskla k Theoovu krku a zašilhala tam nahoru, kde by měla být jeho tvář. "Já bych chtěla zkontrolovat vlčata," informovala hlavně jeho, ale tak nějak i zbytek. Ostatně nešeptala a byli v jedné místnosti. "Půjdeš taky?" To už patřilo jen jemu, stejně jako něžné pousmání, kterým ho obdarovala, když se odtáhla.
A pak vyklouzla kolem Meinereho z úkrytu zpět na povrch. Ať už v doprovodu, nebo ne.

>>> Mecháč

661

"Dobře, spoléhám na tebe," pověděla a tentokrát to myslela opravdu vážně. Linda byla pěkně protivná, ale zdálo se, že když se pro něco zapálila, mělo tom váhu. Opečovávaní úkrytu sice nebylo oficiální funkcí, ale také to bylo něco, co bylo potřeba, když nechtěli, aby jim nora spadla na hlavu. A to oni nechtěli.
"Tomu se říká spíše takt, ale budiž," okomentovala její malý proslov o jehož pravdivosti byla už jednou na vlastní kůži přesvědčena a vzhlédla, když se zaslechla kroky. Jako první ji napadl Izar, ale čas ukázal, že se mýlila. Zklamaná tím ovšem nebyla a něžně se k Therionovi přitulila, nic nedbajíc na oči, co přihlížejí. Jen ať se klidně kaboní, ona už si život přehnanou ohleduplností kazit nehodlala.
"Věřil bys tomu, že se v Ageronu od naší návštěvy usadila nějaká smečka?" Zeptala se ho a do představování nováčků se vůbec nepletla. Jen trochu se zatajeným dechem čekala, jakou písničku vlčice na účet zrzkův spustí.

660.

Pokývala hlavou, stále byla ovšem překvapená. Falion působil velmi samotářsky, ne jako někdo, kdo... No, dřív než tu myšlenku dokončila, si vzpomněla na sebe s Therionem. Oni byli také přesně ty společenské a autoritativní typy, že jo? "To je on," připustila. Ale tak. Určitě chudák neví, kde mu hlava stojí, takže vzpomínání na jednu starou známou šlo prostě do pozadí.
Víc se tím nezabývala a věnovala se Lindě. "Myslím, že ty k převracení věcí na ruby ani nepotřebuješ kdovíjaký důvod," poznamenala tak trochu žertovně a v duchu se pomodlila za svou vlastní smečku. Pak začala zvedat jeden trs mechu za druhým a dávat ho na ta správná místa. Lindasina posedlost pravidelností ji vůbec nepřekvapovala. "Já doufám, že se ten mech i uchytí a rozroste," připustila a prosebně se zakoukala na ten jeden kousek, který zrovna zavrtala mezi jejich běžný mech. "A pravidelně určitě neporoste, tak budeš mít, co na práci," dodala, čímž Lindě asi tak trochu přiřadila funkci smečkové zahradnice. "Nemůžeme dopustit, aby to tu bylo ošklivé," sama nevěděla, jestli to myslí vážně, nebo si z vlčice střílí, ale... Pro jednou se v její přítomnosti cítila celkem fajn.
"Co chtěl komu napovídat?" Zajímala se. Jí osobně přišla prolhaná celá tahle rodina, takže jí docela vrtalo hlavou, jaká lež mohla vlčici tak rozhořčit. Byla ale vděčná, že Linda pořád mele pantem, poskytovalo to celkem užitečné informace. Třeba to, že by se měla mít na pozoru i před Izarem. Nejraději by se za svou smečku pomodlila ještě jednou. Snad ji přijetím těhle dvou neodsoudila k záhubě dřív, než pořádně vznikla.

659

>>> lesík

"Vážně," přisvědčila a snažila se u toho moc nepitvořit. Ta vlčice byla taková drama queen, že to snad ani nebylo možný. Musela ty její grimasy a hru s tónem hlasu prostě skrytě obdivovat. Ona sama se uměla tak možná usmát a pokrčit obočí. "Kdybych to věděla, varovala bych vás," musela dát trochu důraz na to, že ona není žádná záludná mrcha. Hlavou jí zároveň ale projelo, že by tam taky poslala někoho úplně jiného. I Saturnus s Biancou by byli na takové vyjednávání s jinou smečkou vhodnější.
Raději se nevyjadřovala k projevené majetnickosti, protože... oni také v Mechovém lesíku nebyly dlouho a přivlastnily si jej, jako by se nechumelilo. Ale... O mech by se určitě s poklidem podělila, kdyby ho někdo chtěl. Ačkoliv nesvítil. A byl tedy docela obyčejný.
"Hmm. znám jednoho okřídleného vlka," připustila, ale moc se jí nezdálo, že by zrovna ten skončil v jakékoliv smečce, natož, jako její alfa. Ale... Sama byla důkazem toho, že některé věci se prostě dějí, ačkoliv se zdají nemožné. Mrzelo ji, jestli to byl opravdu Falion a ani si na ni nevzpomněl, ale... bylo to jedno krátké setkání. Na druhou stranu mu pomáhala s hledáním jeho partnerky, to snad za zapamatování si stálo, ne? Asi by se měla smířit s tím, že je přesně tak nanicovatá, jak si Lindasa myslí. Snažila se ale dál usmívat, ignorovat, jak jim nadává do slepců a sama zvedla tu malou hromádku ageronského mechu, který přinesl Therion.
"Pozol u vstupu," zamumlala skrze svůj náklad a opatrně se vsunula do díry, za kterou se skrývala svažitá chodba. Hned se šlo ale lépe, když se od nich linula modravá záře, co jim osvětlovala cestu.
Zamávala spokojeně oháňkou, když uznala, že je prostor větší než čekala a hlavně... neskrývala se tu žádná spící příšera, nebo tak něco. Odložila svou hromádku ke svým nohám a zadívala se na svou společnici. "Tak co?" Zajímalo ji, jak jim to tu chce zvelebit. A klidně by se toho i ráda zúčasnila.

"Nebo také ne," odtušila. Ještě se nestihla od dvojice vlků ani otočit a už tu byla. Jedna z těch katastrof. A pormenádovala si to tu, jako doma. Asi se nebylo čemu divit. Každý věděl, že Lau se nakonec slituje nad každým, takže Linda i Izar už prakticky členy byly v ten okamžik, kdy les opouštěli.
Zakroutila hlavou, když se na ni spustila ta smršť slov. "Nevěděla. Před týdnem, tam žádná nebyla," hlesla překvapeně, ale ohledně toho, že by tam žili nějací krkouni byla celkem skeptická. Však čím by jim uškodilo, že si trochu toho mechu vezmou? A Linda byla... Linda. Silně pochybovala i o jejím diplomatickém vyjednávání a Izarově oběti, ale... Tak ať si plácá, když chce, že jo? Bylo to vlastně celkem roztomilý. Možná proto, že tentokrát nenadávala na ni? "Opravdu?" Projevila o ten příběh aspoň špetku zájmu, aby vlčici pobídla k podrobnějšímu povídání, protože působila tak, že to ocení a ohlédla se přes rameno k Theovi se Shaem, aby na ně nenápadně mrkla, jakože ať se tím nevzrušují a daj si od hysterky relax.
Pak se k Lindase otočila zpět. S uznalým úsměvem na tváři. "O tom nepochybuji. V estetickém cítění ti věřím," pronesla, jen nedoplnila to, že to je také to jediné. Vykročila pak směrem k díře pod kořeny, za kterou se skrývala místnost kde... No. Se děli moc hezké věci, a to prosím pěkně zatím ani nevěděla, jak to tak fakt vypadá. Celkem se na to poznání těšila, takže byla ochotná překousnout i tuhle velmi specifickou společnici. On je snad brzy dostopuje i její normálnější bratr.
Doufala, že Theo si poradí. Určitě by měl být ale radši se Shaem, než s Lindasou. Nebo ne?

>>> Dno

Takže to byl skutečně Lothielův bratr! Ne, že by mu to zajišťovalo větší důvěryhodnost, on i Loth byl pořádné kvítko, ale... Aspoň jí nepřipadal tolik cizí. Tentokrát se chopila slova ona, protože Theova deprimovaná mysl zase jela na plné obrátky. "Bohužel. Obávám se, že ta smečka zanikla s naším odchodem a... Lotha jsem naposledy viděla dávno před tím. Minimálně rok to bude," přiznala a mrzelo ji, že ho musí takhle zklamat, ale taková už byla realita.
Aby jejich rozhovor nebyl příliš ponurý, došlo i na proces osiřování, ke kterému i Theo zase řekl něco svého. "Jak jsi řekl. Loni byla zima zlá," přidala svou troškou do mlýna. Necítila se zrovna na to, aby mu podrobně vyprávěla příběhy "jejich" dětí. Nenáleželo jí to.
Hned na to se ale pokusila zase hýřit optimismem a zamávala svou huňatou oháňkou. "To je dobrý nápad. Využijte chvilku klidu a já dojdu zkontrolovat to poslední vytí." Vlk jako Theo musel být po tom všem už dost společensky unavený. Třeba mu nějaký bonding time s podobně starým a docela normálním vlkem prospěje. Zaslouží si pauzu, než zase dorazí ty dvě pohromy. Zároveň ho ale nechtěla nechat v nějaké vnucené a jemu nepříjemné situaci osamotě s cizincem, takže se pořád ještě nehnula z místa, by si vyslechla jeho názor.

//kdo že plodí hovínka? :D

Theo se zeptal na to, co ona nechala jen prosvištět svou hlavou. Potěšilo ji to. Jednak proto, že se na něco zeptal samovolně a druhak proto, že mysleli na to samé. Znělo to romanticky. Škoda, že teď na romantiku asi nějaký čas ani nevzdechnou.
Zvědavě tedy našpicovala uši, aby Shaovu odpověď náhodou nepřeslechla a nechala Theriona, aby převzal iniciativu. Neuškodí, když jednou bude pro změnu chvíli mlčet. Málem by zapomněla, jak se to vlastně dělá. Nebylo ostatně potřeba vlčka dál trápit. Jeho odpověď byla přesně taková, jak by sama odpověděla. Když nehne prstem, poletí. Nevěděla, kde v sobě bere tu krutost, ale... musela se starat o ostatní- Stejné ultimátum čekalo i Lindasu. Možná ještě drobet přísnější.
Pokývla tedy hlavou., když Therion vyslovil svůj verdikt a zadívala se na jejich nového člena. "Vítej tedy doma. Čekáme ještě dva vlky a pak bychom měli zařídit nějaký pořádný lov. Dřív než nasněží," něco jí říkalo, že jim času už moc nezbývá. Pokud si nenaplní spíž brzy, budou odsouzení k lovu na náledí a v závějích bílého neštěstí.
Mojo s Jaimie zmizel kamsi do ztracena. A ona se znovu usmála. "Vlčat tu máme pět. Všechno jsou to nalezenci, ale... máme je rádi," vysvětlila jejich situaci. Snad dostatečně srozumitelně a pak zastříhala uchem. Ozvalo se další vytí. Tenoučké, téměř vlčecí. Ten hlas ale nepoznávala. Neznělo to, že by jeho majitel byl v nesnázích a vlče jim tu žádné velké škody snad nenapáchá, takže nikam nespěchala a dala Shaovi možnost se vyjádřit či na cokoliv dotázat, než ho ponechají jeho osudu.

Lau cestou na Jaimie trochu vykulila oči. Nejdřív hovno-cení a pak klučinál fagoť helnajs? Kde tohle slyšela? Byla si celkem jistá, že Mojo ji to nenaučil a Lindasa zatím stihla jen tu zrůdičku, co vlčata tak rozezlila. Zastříhala ušima a nejistě se na malou vlčici usmála. „Mně se teď také moc nelíbí, jak mluvíš,“ přiznala a naklonila káravě hlavu na bok. „Taková ošklivá slova se neříkají,“ zkusila jí trochu promluvit do duše a povzdechla, si, když se začala bránit její předchozí prosbě. „Je hezké, že když mluvíš, rozumíš si, ale je důležité, aby ti rozuměli ostatní. To kvůli nim mluvíš, ne kvůli sobě,“ broukla poučně a pak se dala do sáhodlouhého výčtu. „Není to dobže, ale dobřřře,“ dala důraz na jedno z těch nejproblematičtějších písmenek. „Ne šova, ale slova. Ne žíkám ale říkám. Myším je myslím. Myším má jiný význam. A miminko opravdu nejsi. Ta pijí mlíčko, a to jsi ty nepila, už když jsi k nám přišla,“ snažila se mluvit mírně a usmívat se u toho, aby si to vlčí slečna nevzala osobně a nemělo to zcela opačný efekt, než jaký zamýšlela.
„Lov bude muset asi počkat,“ broukla pak trochu nešťastně. Ten kdo tvrdil, že zvládala zastat práci alfy už v Maharu, byl očividně dost mimo. Teprve teď jí přišlo, že neví, kam dřív skočit. A to by si tak ráda odpočala u sledování toho, jak se vlčata honí za králíky. A taky dohlédla na to, že se Lorenzo neztratí nebo Rayster neotráví houbami. Místo toho se musela věnovat naprostému cizinci.

Ten se aspoň zatím choval normálně. Odkývnula tedy Meinerovi jeho odchod, který jim ani ohlašovat nemusel. Bylo na něm, kdy a jak se chce doma zdržovat. Pak obrátila svou pozornost na Theriona, který se mezitím představil. Pohodila ocasem a zvedla obočí. „Co myslíš?“ hodlala ho do toho procesu zapojit, protože tu nebyla jediná alfa, ačkoliv on si to myslel. „Jsi si jistý, že nám jen nechceš přes zimu vyjídat spíž a pak zmizet?“ Vrátila se vyzývavým pohledem ke zrzkovi. Pro tuhle roli jim tu stačila jedna Lindasa, že ano? Ani tak nečekala na to, že jí upřímně odpoví, spíš na to, jaké emoce se proženou jeho myslí. Nervozita? Provinilost? Věděla, že ho přijmou tak jako tak, protože dospělé prostě potřebovali, ale bylo dobré mít přehled. A ona nakonec i ty povaleče k práci donutí. Pfff.
Pokud ho tedy neodradí vřískot vlčete. Ale kdyby ano, tak by jim stejně byl celkem k ničemu a on u nich nespokojený. Měli dětí plnou smečku. Sice ukročila vpřed, aby Jaimie ukonejšila, ale zarazila se, protože Mojo znal tu princezničku lépe a asi bude vědět, co s tím. Navíc volala jeho, ne ji.

// já tu budu zase až večer =_=

Fiérovi sourozenci vysmahli za svým úkolem a… jejím návrhem asi nikdo moc nadšený nebyl. Akorát Mojo projevil jakýs takýs zájem, což ocenila tím, že ho vděčně pomazlila. Lorenzo ten to celé úplně zavrhl a rozhodl se projít. Sledovala to s jistou nervozitou. „Nechoď ale pryč z lesa,“ požádala ho, ale nezdálo se, že by jí kdovíjak poslouchal… Ale už jednou ho unesli, tak snad na sebe bude opatrný… A Jaimie, ta měla myšlenky očividně všude možně.
No aspoň se mohla, s Mojoem přilepeným na boku, zadívat na Theriona, který zase ve svém nitru depkařil. „Theo, neudělal jsi nic špatně a vlčata tě mají ráda,“ zaúpěla k němu a drcla do něj svým čelem. Potřebovala ho při smyslech, aspoň trochu! „Očividně se s Izarem znáš, myslíš, že je dobrý nápad, ho vzít k nám?“ Zeptala se ho, když jí začal věnovat pozornost a sama se dala do řeči o druhém pachateli. „Lindasu znám, je to zlá mrcha, co se vozí po ostatních. Byla na mne v minulosti dost ošklivá, ale přenést se přes to zvládnu. Asi nemám to srdce, nechat ji umřít v mrazu,“ rozpačitě se ošila. Že byl někdo vypatlaný neznamenalo, že si zaslouží umřít, že ano. „Ale nechci, aby nám zkazila vlčata,“ povzdechla si. Uměla si představit tu katastrofu, kdyby tyhle moresy naučila třeba právě Jaimie. „Nebo kohokoliv deptala,“ teď myslela třeba i Theriona. Ale byli tu i další zranitelní vlci. Třeba Mojo. A on i Saturnus. „Chtěla jsem pohodovou a klidnou smečku, kde si budeme všichni víceméně rozumět,“ povzdechla si a nervózně se ohlédla, jestli někde nezahlédne Raystera s Lorenzem. Nemohla si pomoct, když je neměla na očích a nemohla si být jistá tím, že mají schopný doprovod.

Nestihla tuhle malou konverzaci ani dokončit, když se lesem ozvalo další vytí. Ohlédla se. Přicházelo to z druhého konce. Zadívala se na svého partnera a v očích se jí zableskla naděje. „Třeba to tentokrát bude někdo normální a hodný. Nebo aspoň jedno z toho,“ uchechtla se a ohlédla se po Mojoovi s Jaimie, jestli je doprovodí za dalším narušitelem, nebo se tu raději budou honit za králíky.
Sama vyrazit musela. Chvíli to trvalo, ale naštěstí tu měli Meinereho, který se postaral o to nejnutnější. Hned jak ho ve společnosti zrzavého vlčka zahlédla, mu věnovala vděčný úsměv a pak svou pozornost obrátila na cizince. Který jí byl svým způsobem povědomí. Přesněji někomu velice podobný. „Zdravím, jsem Launee. Přivádí tě náhoda, či zájem o smečku?“ Nechodila kolem horké kaše, jako dřív a naopak přešla rovnou k věci. Měla kopu věcí k řešení, tak nebyl čas na nějaké cavyky.

"Nepřijde," odpověděla jediným stejně chladně proneseným slovem a pak se na ni sladce usmála. "Jestli si Assassíni nechtějí špinit tlapky, tak můžou jít rovnou hledat štěstí jinde," dodala. Ta holka musela být vážně úplně tupá, že své potenciální smečkové kolegy nazývá bandou pošuků a to při přijímacím řízení a ještě si chce diktovat ultimáta. V téhle pozici dneska nebyla, Ani trochu. "Chtít můžeš," dodala a zadívala se na dvojčata, která se tu odnikud zjevila. I na Mojoa, který se rozhodl zničit veškerou její důstojnost a nalepit se k ní, jak pijavice. Nevadilo jí to ale. Byli rodina a hodlala je tak i prezentovat.
Izar předváděl trochu jiný přístup, takže si celkem oddechla, že cestu do Ageronu nebude muset opakovaně absolvovat sama. Ne že by ji tak bolely nohy, ale doma bylo prostě doma. "Myslím, že bude lepší, když vlčata zůstanou tady," pronesla směrem k vlčkovi i k nim samotným. S Meinerem by je pustila, ale tohle byla trochu jiná situace. Nevěřila jim. Lindase ani to, co by se za dráp vešlo. A navíc pršelo."Svítící mech budeme mít v úkrytu, takže se na něj budete moc vynadívat, jak jen budete chtít," broukla, aby pokud možno umlčela projevy nesouhlasu. "Navíc prší, akorát byste se nastydli," dodala další pádný argument. Nastydnout se před zimou neznělo vůbec dobře.
Pak vyprovodila dvojici sourozenců pohledem a obrátila svou pozornost na jedno ze smečkových dvojčat. "Jaimie, nesuď vlky podle jejich kožichu, Vzhled není to nejdůležitější," usmála se na ni maličko prosebně. Nechtěla, aby z ní vyrostla povrchní blbka, jako z Lindy. "Také bys mohla zkusit mluvit pomaleji a trochu se na to soustředit, už jsi dost velká, abys tolik nešišlala," poznamenala, hledajíc očima pomoc u Theriona, který byl zase zamlklý. Vzhledem k tomu, že se vrátily magie měla celkem jasnou představu o jeho pocitech. "Třeba taková moč a moc jsou úplně jiná slova, víš?"
Přitulila se mezi Mojoa a Theriona a shlédla zpět na Lorenza. Když jim zakázala jít na výpravu, měla by asi navrhnout nějakou jinou alternativu. "Nechtěli byste si zkusit zalovit?" Navrhla nakonec. Pod stromy tak moc nepršelo a věděla, že les se hemží drobným životem. Vlčata byla všechna už dost velká na to, aby si zvládla ulovit aspoň menší svačinku. "Tady Therion je skvělý lovec, takže se budete učit od toho nejlepšího," spiklenecky na ně mrknula a doufala, že z toho něco bude.

// Děkuju... tak to se to asi smazalo během toho, co jsem post psala

Lau úspěšně ignorovala všechny ty ksichty, co Lindasa házela. A z řečených vět se snažila vytahovat jen to podstatné. Zatím se jí to dařilo. "Ano jsme tu krátce a potřebujeme užitečné vlky. Proto se ptám, jak jsi užitečná ty, krom svého kožichu?" Připomněla nezodpovězenou otázku. Bylo jí úplně jedno, za jak překrásnou se i ve svém současném stavu považuje, žádnou deklarovanou výhodu v tom opravdu neviděla. Leda by ji tak mohla postavit na hranice, ať svou milou povahou odrazuje všechny vetřelce. Popravdě jiného by asi takhle zarputile nevyslýchala, ale taky byla jen vlk s různými poklesky.
"Launee," odtušila a vskutku ji nepřekvapovalo, že si to nepamatuje. Ačkoliv. Nechala ji levitovat ve vzduchu, za to by si možná nějakou tu malou vzpomínčičku zasloužila, ne? Ale čert to vem. Tady šlo o jiné věci, než raněnou hrdost. "O tom nepochybuji," odtušila pochybovačně, když začala prohlašovat, jak ona je mozkem toho jejich sourozeneckého týmu a trochu nechápavě pohlédla na Izara. Hlava jí nebrala, proč se s ní vůbec zahazuje. Určitě by to bez ní měl jednodušší. Očividně to uměl dobře se slovy a byl opravdu přesvědčivý, I tak se snažila mu to všechno moc nepolykat i s navijákem. Vždycky byla hodně opatrná. A teď šlo o její smečku. Rodinu, jak řekl Therion. Musela všechno zvážit dvakrát tolik. Potřebovala trochu víc času. Probrat to s Therionem v klidu.
"Dobře tedy. Řešíme teď malý problém. Máme tu úkryt, ale je v něm hrozná tma. Přinesli jsme sem mech z Ageronského lesa, který ve tmě svítí, ale není ho dost. Doneste nám prosím ještě nějaký, a pak si o vašem členství seriozně promluvíme," navrhla menší dohodu. Malý prověřovací úkol, který ani nebyl nijak těžký. Prostě dojít z bodu A do bodu B, něco natrhat a přinést to zpět. Navíc to zahrnovalo i ono budování domova, o kterém padla řeč. Chtěla vidět, jak ochotně se toho chopí.
Doufala, že Theovi nebude vadit, že takhle zkouší jeho kamaráda, ale... Ugh!

Počet bodů: 63
Směna:
50 bodů za 50% slevu ke Smrti/Životovi
10 bodů za 8 křišťálů
2 body za 15 oblázků
1 bod za 15 mušliček
Navíc: 2x bonus štěstí, 2x teleportační lístek

Děkuju za akci. Zase to umožnilo postrčit charakter mého drobka trochu novým směrem :).
S díly platí to stejné, co u Fíry. (ukázala jsem vlka v kostýmu a obrázek smečky,... u Fíra kostým)