Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Šedivka se tu asi cítila pohodlně, protože se nevzrušeně posadila. Také by chtěla poznat ten pocit, mít tolik sebevědomí, se bez vyzvání rozcapit u někoho v obýváku. Sama zůstala stát, protože si tak přišla.... více v pozoru. Třeba kdyby Elise něco přelétlo přes nos, dostala by se k ní rychleji. Těžko ovšem říct, jestli by proti ní měla v čemkoliv byť jen maličkou šanci. Lau ostatně remizovala i s belhajícím seniorem. Pravdou bylo, že v té době také byla v těle šedivějící babči... A Elisa také očividně využila nových Životových služeb.
Paní Asgaaru s ničím moc neotálela a dala se do řečnění. Lau z ní sice žádnou provinilost ze lži necítila, ale... stejně takové starostlivosti za mák nevěřila. Nepřišlo jí, že by ostrá vlčice, jako tahle, měla mít sebemenší zájem o bezpečí cizích vlků. Ta by sotva nabídla tulákům přístřeší na zimu. Možná proto její smečka fungovala tak dobře a dlouho? No...
"Začínalo tam být příliš nebezpečno a alfa o tu skutečnost neprojevovala příliš velký zájem, takže jsme odešli," vysvětlila bez zbytečných detailů. Zajímavé bylo, že dokud Mahar existoval, nikdo se o něj nezajímal, ale teď když byl pryč, trousil se sem jeden vlk za druhým a vyzvídal. A nevěděla jestli byl horší zájem Styx nebo Elisin. "Teď to tu vedu já se svým partnerem. Ani jeden z nás se na to moc nehodí, ale život je nevyzpytatelný," zamumlala, zatímco se v duchu fackovala. Přiznat náhodné kolemjdoucí, že to tu vede párek neschopných blbců, se zdálo jako fenomenální nápad. Tak nějak to z ní ale prostě vypadlo a tak... snad by mohla... to zkusit... "Existuje nějaký návod na to, jak úspěšně vést smečku?" zeptala se lehce humorným tónem, aby nebylo poznat, jak moc zoufalá ve skutečnosti je. Vlastně si závažnost vlastní bezmoci uvědomila až teď, když to nahlas vyslovila. Po Meinereho odchodu se cítila jako jedno velké selhání. Byli s Therionem vážně úžasná dvojka.

Meinere toho moc neřekl, ale jeho výraz i pocity to vynahrazovali. Chtěla o to celé projevit více zájmu. Zjistit, co mezi nimi je a vyřešit to, ale... Lindasin hlas přeťal vlákno jejího odhodlání jediným švihem. "Dobrá," hlesla smířeně, když půlený vlk zmizel a hlavou ji projela myšlenka na to, zda se vůbec někdy vrátí. Jak mu mohla dát domov, když přijímala vlky, se kterými si nerozuměl? Na druhou stranu... Copak mohla nechat matku s dětmi jejich osudu? Celé tohle alfovaní bylo komplikovanější, než se kdy zdálo.
Ale aspoň měli díky Theovi označené hranice, útulný úkryt a teď i hromadu masa ke spořádaní. Musela na tom hledat pozitiva, jinak se zblázní.
"Tak pojďte," brouka k jejich novickám a poryvem vzduchu nadzvedla mršinu ze země a čelem ji dotlačili až k dvojici u vchodu do úkrytu, o hnědého vlka se přitom láskyplně otřela. "Therion, Lennie. Rez, Lilith," představila všechny přítomné, doplňujíc samozřejmě i o informaci ohledně jejich dohody. Doufala že Theo také nebude mít nic proti. Nebo si tím spíš byla zcela jistá. Klid tady ale očividně nikdy nevydržel moc dlouho, protože se brzy zase ohlížela po vytí, co otřásalo lesem. Pohledem loupla po svém partnerovi. "V klidu se najez," pověděla mu. Musel mít ještě větší hlad než ona. A pak je nechala za zády.

Tohle měla být zase jiná návštěva. To poznala, sotva vlčici zahlédla. Netušila, co tu asgaarska alfa chce, takže ani nevěděla, jak se kolem toho cítit. Snažila se ale tvářit sebejistě a horlivě v sobě dusila nutkání se zuřivě drbat. Prokleté blechy...
"Zdravím," pronesla více méně přátelsky s kapkou nutné uctivosti. Musela se hodně krotit, aby nepřepnula do podřízeného módu, ve kterém strávila většinu života. Ale zatím to šlo. "Co tě přivádí?" "Teď jste si rovné" připomínala si při tom, ačkoliv jí samotné to znělo celkem směšné. Jak by se mohla rovnat někomu kdo úspěšně vede smečku celé roky?

// já jsem taky ráda, že ziju a napíšu aspoň ten jeden ušmudlanej post, abych nezdržovala tři další lidi... Nejsou to jen členové at, komu dochází čas a energie... A chuť.
první a poslední značkování proběhlo 22.10. kombinaci postů od Lau a Theriona.
Mějte se, smějte se. A mstete se... Kdo ví za co.

// Schválně, jestli to najdeš :)

>>> Kierb

Bylo to celkem legrační. Odcházela odtud sama samotinká s vidinou pořádné dřiny na zpáteční cestě. Místo toho si pohodlně šla, zatímco práci odváděl někdo jiný a za patami měla rozmanitou společnost. Hezčí by to bylo jen, kdyby byla trochu výřečnější a věděla, o čem a jak se s těmi třemi bavit... A jak docílit toho, aby kvůli ní nebyli napjatí a chovali se normálně... Zhluboka se nadechla a tiše si odkašlala. "Tak vítejte," vypadlo z ní nakonec, chvíli poté, co vklouzli mezi stromy. Úděl alfy byl opravdu děsná věc. "Asi to vezmeme rovnou k úkrytu?" Navrhla. Nebylo lepší místo, kde jídlo schovat a navíc by ty dvě měly vědět, kam hlavu složit. Hlavně kvůli tomu s tím prosíkem přišly. Mít střechu nad hlavou a nohy v teple.
Cestou se pak ozval Meinere s celkem zajímavou otázkou na rtech. Zajímavou hlavně proto, že to vypadalo, jako by černobílý znal každou druhou vlčici, co po Galliree chodila. Styx. Rez. Lennie... Přikývla nejistě hlavou, neb hmatatelně cítila jeho... odpor? Nejen z hlavy, ale i z hlasu. Ptát se na to, jestli se znají, byla zbytečnost. "Lennie a její synové Sirius a Alastor," upřesnila informace a zadívala se před sebe. Pomlouvaná vlčice totiž stála s jejím parnerem přímo u vchodu do smečkové nory, kam se pomalu blížili. "Je to problém?" Zajímala se zcela upřímně. Nerada by tak brzy nějaké mezičlenské konflikty, ale jestli to hrozilo, muselo se to řešit. Pokud možno hned v zárodku.

1x zmrzlé ouško lišky každému dvojčeti, co v Mecháčku máme a to pěkně na čelo! Uděláme z nich trojouška! (Sirius, Alastor, Jaimie, Lorenzo)
1x sobí paroh pro zbytek našich roztomilých dětí (Saturnus, Bianca, Rayster), nějak tak, ať si o to nevypíchnou oči.
Protože vlčátka se musí rozmazlovat a dobře živit :P
1x Vlčíškův bobek pro lásky mého života. Therionovi do obličeje a Awnay ať se pěkně rozplácne přes celý její královský bok
1x pozlacený divočák... Saviorovi, za všechno to zlo, co se mu v budoucnu stane Do ksichtu, ať mu to vyrazí zuby (posílá Lia)

Zvědavě pohlédla na Meinereho, když si něco zamručel. Cítila, že je z nějakého důvodu otrávený, ale nemohla tak nějak vydedukovat z čeho. Teda. Víc otrávený, než obvykle. Rozhodla se tím však nezabývat, protože se ozvala dosud nemluvná vlčice mluvící o podobné věci, na které se dohodli s Lennie. Rez se připojila s další kopou slov, které Lau naslouchala pozorně.
Pokývala vážně hlavou. "Také jsem měla tu čest," ohlédla se po stopách drápů na jedné ze svých zadních nohou. Monstra z bažin. Odporné klony. Mrzelo ji, že ten zážitek podstoupilo víc vlků, než jen ona a Theo. Nicméně vrátila se hned k jádru pudla.
"Já proti tomu nic nemám. Většina našich současných členů je u nás s tím, že společně přežijeme zimu. V týmu se to lépe táhne," pousmála se. Asi to nebyla filosofie, kterou by jiné smečky vyznávaly, ale... ona tak nějak nikdy neměla v plánu vést klasickou smečku. Jestli se měli vždy rozrůst jen na zimu, a zbytek roku strávit jen dva s "vlčaty", nic proti tomu neměla. Větší skupina na mrazivé měsíce byla výhodná pro obě strany. "Theo bude určitě souhlasit," dodala i velmi pravděpodobný názor svého partnera a po očku pokukovala po Meinerovi. Vypadalo to, že něco chystá.
To co se nakonec ale opravdu stalo, vážně nečekala. Zvedla obě svá obočí prakticky až mezi uši, protože tohle ještě neviděla, a ačkoliv byla na Galli věci už zvyklá, úplně imunní proti překvapení nebyla. Zavrtěla ocáskem, když se tvor jal zvednout zbytek mršiny. Plánovala totiž, že všechno odtáhne sama, ale tuze ráda ušetřila síly. Vděčně na černobílého tedy pokývla hlavou a otočila se k místům, ze kterých prve přišla. "Jdem," přisvědčila a usmála se na vlčice, které měly jejich lesík ještě trochu zaplnit.

>>> Mech

// to si budu pamatovat

Meinere jí celkem ochotně přiznal, že se Styx ho pojí pozitivní pouto. Nevěděla tak úplně, jak si to přebrat ale nakonec... co jí bylo do toho, s kým se kdo přátelí? Navíc to probouzelo naději, že by k nim ona nezvedená vlčice nemusela chodit jak do spíže, když mají v řadách jejího kamaráda. "Nic moc, jen se zajímala, jestli u nás nebydlíš," poskytla celkem osekanou pravdu a pak se začala zabývat situací kolem losa, která samozřejmě způsobila menší rozruch. Sice nikdo nekřičel, ale jisté výhrady vycítila z každého z nich. Ona ale musela nakrmit sedm vlčat a stejný počet dospělých...
Než se však dala do své obhajoby, musela se zvesela zasmát Meinereho slovům. "Lindasa by pravděpodobně neulovila ani trojnohou kozu," poznamenala s pobavenými jiskřičkami v očích. Ne že by ji bavilo, utahovat si z ostatních, ale Linda se bavila na účet ostatních tak často, že neuškodí, když jednou bude cílem vtípku ona. "Trochu jsme se rozrostli," dodala pak s úsměvem a tím se dostala i k jádru pudla.
"Ta kořist nám byla nabídnuta při jejím přijímání. Je zraněná a neměla dost sil, aby ji odtáhla sebou," vysvětlila nejen jemu ale i vlčicím, které se podivovaly nad nehlídaným úlovkem. Sama považovala losa za takový flák masa, že ho ty dvě sotva mohly sežrat samy, pokud tu nehodlaly týden kempovat a byla hloupost, to tu nechat shnít.
Záhy se usmála. "Těší mne," přihodila nějakou tu formalitu, nicméně upřímně míněnou a naklonila hlavu směrem k Meineremu. Zdálo se, že z její umlčující poznámky pro Lindasu se stal nějaký meme nebo tak něco. "Byl naším prvním členem, mimo Maharské uprchlíky," poznamenala a celkem uvolněně mávnula oháňkou. "Takže můžu?" Ujistila se ještě jednou, že jsou vlčice dosyta najedené. Ráda by měla maso doma co nejdříve.

// Děkujeme

>>> Mech

Snažila se moc nepřemýšlet. Měla totiž už dost zavařenou hlavu. Kvůli smečce. Kvůli Styx a jejím sourozencům. Kvůli rodince bez otce. Kvůli vlastní bezdětnosti. Kvůli nevracejícímu se Mojoovi. Musela hodně silně potřást hlavou, ale ani to nepomohlo. Pořád stejný mišmaš.
Naděje na lepší časy svitla tehdy, když jí mrazivý vzduch přivál vůni masa. Losího masa. Zamávala bezděky oháňkou a ušklíbla se nad svým břichem, které se reflexivně ozvalo o slovo. Jak dlouho vlastně nejedla? A co smečková vlčata? Že se nestarala o sebe, byla jedna věc, ale co děti? Ty musely dobře jíst, aby dobře vyrostly!
Přidala tedy do kroku s jasnou myšlenkou na to, že přinese maso domů a pak všechny svolá na oběd. Jenže to mělo menší háček. Když dorazila, byla mršina okupovaná už jinými vlky. Jednoho dokonce znala. Zhluboka se nadechla a napřímila, aby své zbídačené maličkosti dodala nějaké to alfovské dekorum. Vyskakovat si ale nehodlala, to prostě nebyl její styl.
"Zdravím," přerušila probíhající konverzaci svým pozdravem a loupla očkem po Meinerem. "Sháněla se u nás po tobě Styx," pověděla mu silně neutrálním tónem. Byla zvědavá jestli to pro něj bude pozitivní nebo negativní zpráva, ale zároveň netušila, kterou reakci by viděla raději. Pak svou pozornost s přívětivým výrazem stočila i na dvě jeho společnice. "Jsem Launee. Alfa Mechové smečky a tu losici skolila naše členka," spustila, ignorujíc to, jak jí označování sebe samé takovými tituly, vůbec nejde přes ústa. "Ráda bych ji vzala domů, pokud byste se nezlobily. Vezměte si ovšem kolik jen potřebujete," nehodlala odhánět hladovějící a zraněné vlky od jejich nálezu. Když bylo všeho dost, mohla se podělit. Nebyla chladnokrevná ježibaba, ale... těžko říct, čeho by byla schopná, kdyby se celá věc měla nějak zkomplikovat jejich neochotou se celého zvířete vzdát.

Theo s jejím otevřenýmj nabízením jejich prostor naštěstí očividně souhlasil, což jí vykouzlilo mírný úsměv na tváři, stejně jako to, že je Lennie, jak se představila, nenutí do okamžitého opuštění jejího bývalého domova. Nicméně veškeré úsměvy trochu zamrzly, když se dostalo na situaci s otcem vlčat. Očividně je opravdu nebil, ale... No, ani se to nezdálo být zrovna ideálním. Nešťourala se však v cizím soukromí a pobaveně se zadívala na ty dva uličníky, co se jim tu snažili plést hlavu prohazováním jmen. Onen jednoduchý poznávací znak jí byl záhy demonstrován. Sirius každým slovem dokazoval, že je pěkné číslo. Byla z toho trochu nejistá. Vážně by měl někdo takový vyrůstat pod vlivem Assassínů?
Lennie se zdála velmi silnou osobností, která si byla vědoma svých kvalit. To jí Lau dost záviděla. Ona byla ve své pozici pořád dost nejistá, ale snažila se, nedávat to moc najevo. Pomalu tedy přikývla hlavou. "Nám se zase bude hodin na zimu někdo schopný," připustila, tak jako při přijímáni Shaa. "A pak se ukáže." Uzavřela jejich malou, nijak moc závaznou, dohodu. Ostatně nečekala že s jejich ostatními členy je to jinak. Svou pozornost pak obrátila na tu zvědavku jménem Sirius.
"Chtěla jsem říct, že tu nikdo není tak úplně normální," vysvětlila mu. Jejich členstvo prostě bylo individuum vedle individua. Ale to brzy poznají sami.
Alastorovi v odchodu za hledáním vrstevníkjů nijak nebránila, jen odpověď nechala na Therionovi, jenž byl tázán a pak se zvedla na nohy. "Dojdu se podívat po tom losovi, určitě by přišel vhod. Odpočiňte si a zabydlete se," pobídla nejen nové příchozí, ale i svého partnera, který musel být také už na konci svých sil. Protože ona rozhodně byla. Cítila, že malá procházka by mohla pomoci. A pak s myšlenkou na to, že by se měli obnovit hranice, opustila lesík. Pomoc snad nepotřebovala, ale případnému doprovodu se také nebránila.

>>> Kierb

vlčice byla celkem výřečná a nerozpakovala se s nějakým tím vysvětlením. Lau trochu rozpačitě napřímila oči. "Smečku si pamatuji, ale měla jsem za to, že byla umístěná mezi rameny řeky," pronesla zcela upřímně. Trochu ji bodlo u srdce. Třeba sem přišla jakožto bývalá členka vymáhat jejich odchod? Právo by na to asi... neměla? Nebyla si jistá. Úplně stejně jako v ten den, kdy se rozhodli, že tu zůstanou. Vážně si mohli jen tak přivlastnit kus země?
Nepanikařila ovšem a pohlédla na vlčka, který se mezi ně vmísil. "Já jsem Launee," sdělila ochotně. A za chvíli to vypadalo, že drobek má slzy na krajíčku. Což... by celkem odpovídalo tomu, co povídal. Ale už ani za mák ne, věcem v jeho hlavě. Shovívavě se na něj usmála. "Tak to máš buďto hodně pevné nervy. Nebo si vymýšlíš," broukla a tázavě se na vlčici podívala. Ano dva z nich vypadali celkem zbitě, ale to se mohlo stát všelijak. A Alastorovi emoce byly tak klidné. Nehodlala ale nikomu hubovat. Nebyly to její děti, aby jim dávala lekce o tom, že lhát se nemá.
A navíc to druhé opravdu smutné bylo. "My tu místo určitě ještě máme, ale musím vás varovat, že naše členstvo je velmi... svérázné," pověděla mu s něžnými plaménky v očích. Byla pravda, že vlčat tu měli kopu, ale nechtěla by kvůli tomu vyhánět osamělou zraněnou matku s dvěma prcky. Ostatně Saturnus a Bianca byli už téměř dospělí... Ohlédla se po Therionovi, který také mohl říct své. Spoléhala na to, že ji zastaví, kdyby se chovala nerozumně. A také by si mohli poslechnout názor prozatím bezejmenné vlčice.

// to je jedno, ona ho klidně převálcuje i po hřbetě, si s tím nalož, jak jen chceš :D

// končí to, že se šel napít z potoka Jestli se u toho plazí, tak mu přeju pěknej zážitek xD