Gallirea - Příspěvky uživatele

12.3.2026 - Launee

Další termín 12.5.

Místní stařenka zase jednou vyrazila na toulky po dobře známém lesíku. Byla tak trochu jako přízrak, který se zjevuje jen, když je ho potřeba a dnes očividně přišel čas na označení hranic smečky. Šla pomaličku a rozvážně jak to její věk i kondice vyžadovaly a užívala si zvuky spojené s odcházející zimou. Čvachtání mokrého sněhu pod tlapami, kapající voda ze stromů a krom zastávek k otírání se o kmeny a kamení, čas od času prostě postála aby dopřála trochu zaslouženého obdivu prvním sněženkám a další floře ohlašující jaro.
Nicméně každým krokem a každým dalším vydrápání značky do stromu v ní vzrůstalo i jisté napětí. Citlivý nos jí toho napovídal hodně. Necítila pach ani jednoho ze svých pokrevních potomků. A ani pachy svých nepokrevních vnuček. Vypadalo to, že úspěšně prospala zase kopu událostí u kterých měla být. Utěšoval ji jen stále přítomný pach adoptovaných dítek, kterým předala zodpovědnost za smečku, když sama už nemohla dál v tak náročném poslání pokračovat.
Vypadalo to, že to nemají vůbec jednoduché, tak byla ráda, že je může z pozadí podpořit aspoň ohlídáním čerstvosti značek, které varovaly příchozí před tím, že tady by se jen tak toulat neměli...
Jak kladla tlapku před tlapku, cítila jak ji postupně odchází spánkem a jídlem nastřádaná energie, i přes to že šla mnohem pomaleji než běžným vycházkovým tempem. Zdálo se, že byla odsouzena k tomu být už jen zumdlévajícím stínem své někdejší slávy. V tomhle stavu se přece už nikdy nemůže zdolat tu dalekou cestu na jih, by požádala Života o trochu omlazení. A také mu neměla co dát.
Odhodlaně se ale protloukala lesem dál a dál, aby nikde nevynechala místo, kudy by se mohl někdo protáhnout s tím, že tam přeci nic necítil. Na to prostě byla příliš pečlivá, ačkoliv dýchala ztěžka a každý krok ji bolel až do morku kostí, sunula se dál a dál, až k místu kde začala. Naposledy se otřela lícem o kůru stromu a pak na místě znaveně ulehla za doprovodu tichého vzdechu. Zavřela své dvojbarevné oči a prakticky okamžitě zase usnula. Díky téhle procházce její kožich dosti prořídl o zimní srst a teď vypadala jak oškubané kuře. Dosti vychrtlé kuře.

schváleno, odečteno

Poprosím:
Kenai - vymaxovat předměty (60)
Lia - 2* hvězda do bolesti za 15b a pak 1* hvězda do bolesti za 25b + 4*2 drahokamy za bod

(60+30+25+4)

schváleno, odečteno

schváleno a odečteno

Schváleno... inventář a hvězdičky během týdne

Vzhled až to někdo nakreslí :kek:

Nevím, ta interakce se mi moc nelíbí. Život má každýho vlka rozněžnit už jen svou přítomností. Probouzet v každém jeho pozitivní a upřímnou stránku. Touhu s ním zůstat na zbytek věků. Nic z toho v tom postu nevidím...
Poprosím tě o přepsání a pak kouknu na tu matematiku.

chtěla bych přihlásit Liu a Ivu prosím ^^

Imunitu prosím <3
* do vytrvalosti a síly
Děkuji :3

Přidáno.

"Vadí to především mě, protože nerada ostatní obtěžuji. Ale dost možná je ten problém jen v mé hlavě." Měla celkem slušné tendence věci overthinkovat. Třeba ve skutečnosti nikoho neotravovala. Ale to by se musela poptat kolem a předpokládat absolutní upřímnost při jejich odpovědích. "Jakože odešli, protože se mnou nebylo k vydržení?" Nadnesla s obočím na vrch hlavy ale pak se zase usmála a zakroutila hlavou. "Někdo zjistí, že to tu není to pravé místo pro něj, někoho odloudí třeba láska nebo potřeba se toulat. Některé si našla smrt," zakončila ten výčet důvodů než začala namáhat svou kornatějící paměť. "Řekla bych že zhruba patnáct různých vlků se tu už z různých důvodů víckrát neukázalo." Mezi nimi i její dav synové. Mojo a Santé. A dvoje dvojčata. Zakar s Litai. A samozřejmě. Therion a Sigy. Snad všichni našli štěstí jinde. Krom posledních jmenovaných...
Pak však zase našpicovala uši. "Ublížila ti?" Tohle se jí přestávalo líbit, ale jako správná něžná duše doufala, že je to jen nedorozumnění a něco špatně pochopila. Nebylo by to ostatně prvně. Tak ji to rozhodilo, že na celou záležitost s očima zapomněla a jen čekala, jestli s vlčičky dostane ještě něco.

Poprosím Charisma pro Kenaie
Zbytek schovat pro Rosie, kterou zaregistruju až budu mít dost postů

Odměna na Kenaie nahozena, zbytek odměn prosím nejpozději do konce března, abych na to nemusela x měsíců myslet :c Díkyy!

Takže když Lau má pár čárek na noze, druhá generace už bude mít velký špatný? :D
Dědí se obě barvy, když mám odznaky dvoubarevné?

2/5

Lau musela uznat, že Karoe je divná. Tím pádem sem dokonale zapadala. Pokývla tedy hlavou. Většina vlků si vzpomínky z ranného dětství nepamatuje. Takže mi budeš muset prostě věřit, že jsme se už viděly," sdělila jí trpělivě. V místě, kde by se jiný vlk zřejmě urazil jen chápavě přikývla. "Jmenuji se Launee. Tuhle smečku jsem kdysi založila. A teď tu na stará kolena jen otravuju vzduch," pohodila oháňkou. Tentokráte hlavou pohnula doprava a doleva v odmítavém gestu. "Jsou tu k vidění známé tváře, ale i nějaké nové. A jiní zmizeli v nenávratnu," upřesnila jak to prohlášení myslela.
Karoe ji ale očividně nutila měnit výrazy jako na běžícím pásek. Tentokrát se zamračila. "To od ní nebylo moc hezké. Nikdo by neměl nikoho k ničemu nutit," zamumlala mírně pobouřeně. "Co přesně se stalo?" Projevila zájem, ale také ji ujistila, že jí nic říkat nemusí, pokud nechce.
Zatím se však ale dost motaly v jiném tématu a mladší vlčice vypadala rozhozeně. "Ano, jsou to jen oči. Stejně jako ostatní je mám jenom ke koukání. Liší se jen barvou," ujistila ji, sama celkem zmatená tím, jaký rozruch to způsobilo.