Gallirea - Příspěvky uživatele

schváleno, odečteno

Poprosím:
Kenai - vymaxovat předměty (60)
Lia - 2* hvězda do bolesti za 15b a pak 1* hvězda do bolesti za 25b + 4*2 drahokamy za bod

(60+30+25+4)

schváleno, odečteno

schváleno a odečteno

Schváleno... inventář a hvězdičky během týdne

Vzhled až to někdo nakreslí :kek:

Nevím, ta interakce se mi moc nelíbí. Život má každýho vlka rozněžnit už jen svou přítomností. Probouzet v každém jeho pozitivní a upřímnou stránku. Touhu s ním zůstat na zbytek věků. Nic z toho v tom postu nevidím...
Poprosím tě o přepsání a pak kouknu na tu matematiku.

chtěla bych přihlásit Liu a Ivu prosím ^^

Imunitu prosím <3
* do vytrvalosti a síly
Děkuji :3

Přidáno.

"Vadí to především mě, protože nerada ostatní obtěžuji. Ale dost možná je ten problém jen v mé hlavě." Měla celkem slušné tendence věci overthinkovat. Třeba ve skutečnosti nikoho neotravovala. Ale to by se musela poptat kolem a předpokládat absolutní upřímnost při jejich odpovědích. "Jakože odešli, protože se mnou nebylo k vydržení?" Nadnesla s obočím na vrch hlavy ale pak se zase usmála a zakroutila hlavou. "Někdo zjistí, že to tu není to pravé místo pro něj, někoho odloudí třeba láska nebo potřeba se toulat. Některé si našla smrt," zakončila ten výčet důvodů než začala namáhat svou kornatějící paměť. "Řekla bych že zhruba patnáct různých vlků se tu už z různých důvodů víckrát neukázalo." Mezi nimi i její dav synové. Mojo a Santé. A dvoje dvojčata. Zakar s Litai. A samozřejmě. Therion a Sigy. Snad všichni našli štěstí jinde. Krom posledních jmenovaných...
Pak však zase našpicovala uši. "Ublížila ti?" Tohle se jí přestávalo líbit, ale jako správná něžná duše doufala, že je to jen nedorozumnění a něco špatně pochopila. Nebylo by to ostatně prvně. Tak ji to rozhodilo, že na celou záležitost s očima zapomněla a jen čekala, jestli s vlčičky dostane ještě něco.

Poprosím Charisma pro Kenaie
Zbytek schovat pro Rosie, kterou zaregistruju až budu mít dost postů

Odměna na Kenaie nahozena, zbytek odměn prosím nejpozději do konce března, abych na to nemusela x měsíců myslet :c Díkyy!

Takže když Lau má pár čárek na noze, druhá generace už bude mít velký špatný? :D
Dědí se obě barvy, když mám odznaky dvoubarevné?

2/5

Lau musela uznat, že Karoe je divná. Tím pádem sem dokonale zapadala. Pokývla tedy hlavou. Většina vlků si vzpomínky z ranného dětství nepamatuje. Takže mi budeš muset prostě věřit, že jsme se už viděly," sdělila jí trpělivě. V místě, kde by se jiný vlk zřejmě urazil jen chápavě přikývla. "Jmenuji se Launee. Tuhle smečku jsem kdysi založila. A teď tu na stará kolena jen otravuju vzduch," pohodila oháňkou. Tentokráte hlavou pohnula doprava a doleva v odmítavém gestu. "Jsou tu k vidění známé tváře, ale i nějaké nové. A jiní zmizeli v nenávratnu," upřesnila jak to prohlášení myslela.
Karoe ji ale očividně nutila měnit výrazy jako na běžícím pásek. Tentokrát se zamračila. "To od ní nebylo moc hezké. Nikdo by neměl nikoho k ničemu nutit," zamumlala mírně pobouřeně. "Co přesně se stalo?" Projevila zájem, ale také ji ujistila, že jí nic říkat nemusí, pokud nechce.
Zatím se však ale dost motaly v jiném tématu a mladší vlčice vypadala rozhozeně. "Ano, jsou to jen oči. Stejně jako ostatní je mám jenom ke koukání. Liší se jen barvou," ujistila ji, sama celkem zmatená tím, jaký rozruch to způsobilo.

L50 (5/5)

Trpělivě jí poslouchala. Na její vkus sice volila zbytečně podrážděný tón, ale i tak tiše naslouchala tomu, co ze sebe chtěla dostat a pak pokývla hlavou. "Chápu. Také jsem byla dlouho pryč. Tak dlouho, že jsem se bála, že mne tu nikdo nepozná," podělila se o sdílenou zkušenost a rozhlédla se. "Přesto mne tu uvítaly stejné tváře a les mne bez okolků přijal, jako bych nikdy neodešla." Zahleděla se na ni asi příliš intenzivně, protože to vypadalo, že ji znervoznila. "Samozřejmě záleží jen na tobě, zda se tu budeš stále cítit jako doma. Proti tvé vůli tě tu nikdo držet nebude. Ale ani vyhazovat," zkusila ji maličko ujistit o jejím místě ve světě. Opravdu chápala jaké to je, být ztracená. Nejen na cestě světem, ale i životem samotným.
"Poukazují na mé první dvě magie. Vzduch a emoce," vysvětlila pak ochotně a chápavě přikývla hlavou. Sice se s tím ještě nesetkala (krom Tasy), ale musela uznat že to může být pro někoho nepříjemný pohled. "Obávám se že s tím nic neudělám. Mně se líbí velmi." Se snahami vyhovět každému ve svém okolí už dávno praštila. Ničila tím sebe samu až příliš dlouho. A teď už věděla, že se sebou musí být spokojená především ona sama. Ne ostatní. Pozdě. Ale přeci.

L48 (3/5)

Trochu zmateně zamrkala nad tou neočekávanou agresí, ale byla to Launee, takže to brala s klidem a po krátkém zamyšlení pokývla hlavou. "Pravda. Byla jsi hodně maličká, když jsem tě mezi nás přijala." Sice by to měla být celkem významná životní událost. Ne každý se ujme cizího vlčete a nebýt její dobrosrdečnosti, mohla být takhle houžvička už pár let pod drnem. Ale hnědá vlčice vždy volila přístup pochopení před urážením se, takže vykouzlila ve tváři další úsměv. Vlk by se až divil, že ji z toho nebolí tlama.
"Jsem ráda, že tu pořád jsi. Někdy mám pocit, že tu vlci zůstávají jen na pár chvil, by opět zmizeli v nenávratnu," zabroukala zcela upřímně. Karoe ji možná nepoznávala, ale pro Launee bylo milé vidět tu tolik známých tváří. Ač jim ubylo vlčecího podkožního tuku nebo přibilo stařeckých šedin a vrásek. Cítila se tu pak více jako doma. Což bylo velice žádoucí, ve vlastním lese, není-liž pravda.