Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Proto jsem si stoupla a protáhla si tlapky. Přední tlapky jsem natáhla co nejvíce před sebe a břichem jsem se dotýkala země, ale zadeček jsem měla ve vzduchu. Bylo to celkem příjemné a cítila jsem, jak mi povolují svaly na zádech, které byly z toho všeho sezení pěkně ztuhlé. Ještě jsem jednou zívla a vydala se zpátky blíž k mamce a bratrovi, který se neustále snažil o její pozornost. Nechtěla jsem ale dělat to samé a být stejná, kdyby mi mamka pozornost chtěla dát, udělá to sama, nemusím se jí přeci kvůli tomu vnucovat a předhánět se s bratrem. Jen jsem došla nedaleko ní a tam jsem se rozhodla, že si ještě na chvilku lehnu.

Po očku jsem sestru sledovala, jestli náhodou už pomalu neprobouzí své evidentně dost unavené tělo, ale vypadalo to, že spí celkem tvrdě. Protože s sebou ještě ani necukla, nedala žádný náznak toho, že by se měla každou chvilkou probouzet. Jen jsem se zhluboka nadechla a smutně vydechla. Snažila jsem se to brát pozitivně, třeba teď po takhle dlouhém a vydatném spánku bude mít mnohem více energie a budeme si moci mnohem déle hrát! To by bylo skvělé. Jen ať nemá tolik energie, co bratr, protože aby lítala sem a tam, asi bych jí nestačilla. Zdvihla jsem se a unaveně si zívla. Chtěla jsem se trošku protáhnout, protože z toho věčného sezení mě bolela zadnice.

Ačkoli jsem toho měla v hlavě spoustu, nad čím jsem potřebovala se pořádně zamyslet a odpovědět si na své otázky, začínala jsem se trošku nudit. Bylo těžké se vyjadřovat a tím těžší bylo získávat informace a odpovědi na mé otázky. Ale tušila jsem, že to přijde. Brzy. Snad.
Ohlédla jsem se na bráchu, který evidentně potřeboval pouze pozornost mamky. Bylo to tak průhledné a hlavně tak primitivní, že jsem neměla vůbec ani chuť ho zkusit přemluvit, aby si hrál raději se mnou. Ani jsem asi nechtěla, byl tak povýšený a musel si furt hrát, že je něco víc, že se mi prostě vůbec nechtělo. Těšila jsem se na sestru, až se vzbudí.

Čekání na taťku bylo delší a delší. Začínala jsem mít více a více obav z toho, jestli se mu opravdu náhodou něco nestalo. Chtěla jsem se tam jít podívat a zkontrolovat ho, ale vzhledem k tomu, jaká mi byla zima jsem si držela odstup. Raději jsem ještě chvilku počkala, přeci jen, je velký a dospělý a snad ví, co dělá. Nežije tu přeci takovou chvilku, jako my! A mamka mi jasně řekla, že musí označkovat celé území, aby sem nechodili cizinci. Celé té informaci jsem měla problém plně porozumět, ale i tak jsem přikývla, že to chápu. Obejít celé naše území musí dát zabrat, takže chápu, že mu to tak trvá, snažila jsem se uklidnit ve své hlavě.

Stála jsem kousíček opodál a rozhlížela se. Hledala jsem něco alespoň z části tak zajímavého, jak jsem doufala, že najdu k tomu, abych trošku ukojila svou potřebu něco dělat a zabavit se. Ale nikde nic moc nebylo. Doufala jsem, že se sestra už brzy probudí, protože jsem si fakt chtěla moc hrát. Vyrazila jsem pomalu a potichu za ní a přičichla. Cítila jsem, jak hluboce oddechuje, asi tvrdě spala. Vzdychla jsem a se svěšeným ocasem jsem šla k východu z úkrytu. Chtěla jsem si tam sednout a koukat ven, jenže v tom se do jeskyně mírně opřel vítr a mnou projela zima. Jen jsem se oklepala a sedla si o kousek dál tak, abych viděla aspoň trošku ven, ale abych zároveň byla i v teple. Sem tam jsem se ohlédla i po mamce a doufala, že brzy uvidím přicházet taťku.

Mamka ke mně ještě promluvila, ať se zkusím prospat. A ačkoli jsem se ještě opravdu schoulela do klubíčka a zavřela oči, vůbec mi to nešlo. Měla jsem ze všeho takovou radost a tak moc jsem se na všechno to, co nás venku ještě čeká, těšila, že se mi prostě vůbec nechtělo. Nešlo to. V tom brácha vyskočil na tlapky a vybíhal ven z úkrytu. Nečekala jsem ani sekundu a vyskočila na tlapky taky a udělala pár kroků za ním. Jenže on křičel jen na mamku, ať jde. Mě tam asi evidentně nechtěl, chtěl jen mamku. Proč je takový? Já bych si s ním třeba taky chtěla hrát... ale on musí furt jen být u mamky. Počkám, až se probere sestra, ta si třeba bude chtít hrát víc a nebude nalepená na mamce! Proto jsem jen zavrtěla hlavou, několika skoky se vrátila poblíž, ale ne do mámy klína.

Pak jsem ze sebe snažně vydala ještě další slabiky. Dala jsem dohromady to, co mamka říkala, když mluvila o tatínkovi. Jeho jméno táta. Smutně jsem u toho sklonila ušiska. Když však mamka zaslechla, že se po tatínkovi sháním, hned mě uklidnila. Přikývla jsem. Značkování? Cizinci? Oni existují i vlci, co neznáme? A kde? A jak vypadají? A proč je ještě rodiče neznají? Měla jsem k tomu všemu spoustu otázek. Důležité však bylo to, že tatínek je v pořádku a nic mu není, ačkoli jsem netušila, jak to mamka ví. Třeba jí to předtím, než jsme odešli, řekl, proto jsem se jen pousmála a poklidně vydechla tak, jako že se mi dosti ulevilo. A taky že ano. Měla jsem o něj opravdu strach a už mi celkem i chyběl...

Brácha začal mamku hned zase otravovat a to v momentě, kdy viděl, že mám taky nějakou pozornost. Protočila jsem svá jantarově žlutá očka a podívala se na něj. Měl by se chovat trošku dospěle, řekla jsem si s vyplazeným jazykem směrem k němu. Hned jsem ho však zase schovala a poslouchala mamku, která se snažila dát pozornost i jemu. Podívala jsem se na mamku a prohlédla si ještě její sněhově bílou srst. Byla tak pěkná! Proč moje byla spíše jako tma a ne jako sníh, který byl venku? Ale i tak jsem svůj kožíšek měla taky moc ráda, byl alespoň trošku odlišný. I když jsem toho z něj moc neviděla, jen ocásek a tlapky.

Mamky věc na krku mě zaujala, ale ne na dlouho. Netrvalo však příliš dlouho a já jsem se pokusila ze sebe vydat taky nějakou tu hlásku. Nešlo to snadno, bylo to celkem vyčerpávající, ale dala jsem dohromady cosi, co mamku evidentně potěšilo. Mrskla jsem ocasem a podívala se na ní, když mě pochválila a olízla mi obličej. Bylo to zvláštní, na jednu stranu mi to bylo trošičku proti srsti, na druhou to bylo fajn, protože být poblíž mamky bylo opravdu fajn. Přemýšlela jsem, jestli ještě půjdu spát, anebo už se mi to nepovede a místo toho budu dělat něco více zajímavého, ale mezitím jsem si stihla ještě jednou zívnout.

Nebo alespoň část. Anebo by mi toho mohla říct mnohem víc! A co když mi toho chtěl říct víc i táta, ale teď je na mě naštvanej? Zvorala jsem to? Podívala jsem se na mamku a smutně svěsila uši. "Tá-ta?" Snažila jsem se ze sebe vysoukat, potichu, ale tak, aby to slyšela. Kde se sakra loudá? A proč tu není? Nestalo se mu něco? Šla bych se za ním podívat, jestli je v pořádku. Co když ho ta velká taky posadila na tu vysokou sněhovou hroudu? Nebo co když spadl do té bílé věci a nemůže se vyhrabat? A my tu máme spokojeně spát? Moc mi to teda nešlo, ale zkusila jsem ještě položit hlavu na tlapky a na chvilku usnout. Doufala jsem v to. Unavená jsem ale moc nebyla.

Zdvihla jsem ještě hlavu a ohlédla se po sestře. Spokojeně pořád spala na své kožešině, viděla jsem ji z těžka. Pak jsem koukla na svoje tlapky a na ty bráchy. Měly trošku jinou barvu, než ty moje, byly o něco světlejší. Vůbec jsem netušila, že jsou barevné, viděla jsem je pouze v odstínech šedé. Zamrkala jsem a podívala zase na mamku. Trošku jsem se nudila, cítila jsem, jako kdyby ve mně byla energie, která potřebovala se nějak dostat ven, ale teď byl čas na spaní, takže jsem to prostě musela vydržet. Jenže to moc dobře nešlo, hlavou se mi honila spousta věcí a já si chtěla taky trošku povídat s mamkou. Ale ostatní spali, takže jsem musela počkat. A povídat... se mi moc nechtělo. Byla bych ráda, kdyby jen mamka povídala a řekla mi to všechno, co řekla bráchovi.

Nebylo to cítit nijak, nemělo to žádný pach a to mě celkem udivovalo. Zato maminka voněla moc hezky. Bylo to příjemné, proto jsem se jen usmála. "Má-ma," řekla jsem trošku z těžka a pak se jen radostně zavrtěla. Cítila jsem se mnohem lépe. Nechtělo se mi mluvit, neviděla jsem v tom žádný smysl, ale teď jsem si to prostě říct musela. Chtěla jsem to zkusit. Chtěla jsem tím dát najevo, že jsem za mamku moc ráda. Stejně tak, jako za taťku, který se teď teda loudal. Ale cítila jsem, že taťka se na mě trošku zlobí za to, že jsem šla k té vysokonožce. Takže jsem to chtěla pak, až přijde, nějak napravit. Doufala jsem proto, že přijde brzy a že se neloudá kvůli mně. Kvůli tomu, že je naštvaný. To mi nedalo spát už vůbec.

Nechápala jsem, o co mu jde, proč musel mít rodiče jen pro sebe. Vždyť to byli stejně tak i naši rodiče, moje a sestry, tak o co mu šlo? Když už se uklidnil, snažila jsem se usnout. Chtěla jsem se ještě pohodlně stočit do klubíčka a užívat si toho pocitu, ale nějak mi to nešlo. Necítila jsem se komfortně, nevěděla jsem proč. Prostě... nevím. Podívala jsem se na mamku. Vidět ji zespodu bylo celkem zvláštní, ale úsměvné. Zajímalo mě, jak by vypadala její tlama, kdyby ji teď otevřela a vyplázla jazyk. V tom jsem si všimla toho, co má na krku. Nevěnovala jsem tomu až do teď vlastně žádnou pozornost, protože jsem si toho asi ani nevšimla. Naklonila jsem hlavu na stranu, pak ji protáhla v krku a začala k té věci čichat.

//Pardon, loterie, bude trošku spam :c

Zcela jsem vystoupila ze své komfortní zóny. Z nějakého důvodu mi to u rodičů tolik nevadilo, protože jsem se tak asi rozhodla já, či kdo ví, proč teď být na blízku mamce bylo vlastně fajn. Když jsem se k ní vydala, mamka byla vzhůru a neváhala, celou mě olízala. Možná jsem si to i trošku užívala a bylo možné zaslechnout i lehké zavrnění, nicméně jsem se jen s úsměvem vydala pod její tlapky a tam se smotala do klubíčka. Chtěla jsem se tam spokojeně vyspat, protože se mi zdálo něco, co mě trošku rozhodilo, ale brácha byl zase akční. Nečekaně. Z ničeho nic vyskočil a začal mamce povídat něco o velkých borůvkách. Jen jsem s sebou cukla a lehce se na něj zamračila. Když si mě všiml a našpulil naštvaně pusu, vyplázla jsem na něj jazyk a pak hned položila hlavu na tlapky, aby kdyby náhodou začal remcat, neměl důkazy.

Pomalu jsem otevřela očka a snažila se rozkoukat. Naštěstí tu všichni byli poblíž, takže jsem pocítila vděk a radost, ocásek se mi převalil ze strany na stranu. Zastřihala jsem ušima a podívala se směrem k mamce. Brácha byl u mamky, ale i tak jsem se rozhodla vydat se tam. I já jsem chtěla být poblíž. Zdvihhla jsem se, protáhla se a zívla. Nechtěla jsem vzbudit sestru, proto jsem se snažila být co nejvíce potichu, co jen to šlo.
Pak jsem se vydala k mamce. Lehce jsem zakňučela, došla jsem až k ní a dloubla do ní čenichem. Chtěla jsem si lehnout mezi její tlapky, k bříšku, protože tam bych se cítila nejbezpečněji. Ale asi bych se tam nevešla, proto jsem se jen snažila smotat se pod její krk a přední tlapky tak, abych se vešla a ještě si v klidu, bez těch podivných snů, odpočinula.