Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdvihla jsem ještě hlavu a ohlédla se po sestře. Spokojeně pořád spala na své kožešině, viděla jsem ji z těžka. Pak jsem koukla na svoje tlapky a na ty bráchy. Měly trošku jinou barvu, než ty moje, byly o něco světlejší. Vůbec jsem netušila, že jsou barevné, viděla jsem je pouze v odstínech šedé. Zamrkala jsem a podívala zase na mamku. Trošku jsem se nudila, cítila jsem, jako kdyby ve mně byla energie, která potřebovala se nějak dostat ven, ale teď byl čas na spaní, takže jsem to prostě musela vydržet. Jenže to moc dobře nešlo, hlavou se mi honila spousta věcí a já si chtěla taky trošku povídat s mamkou. Ale ostatní spali, takže jsem musela počkat. A povídat... se mi moc nechtělo. Byla bych ráda, kdyby jen mamka povídala a řekla mi to všechno, co řekla bráchovi.

Nebylo to cítit nijak, nemělo to žádný pach a to mě celkem udivovalo. Zato maminka voněla moc hezky. Bylo to příjemné, proto jsem se jen usmála. "Má-ma," řekla jsem trošku z těžka a pak se jen radostně zavrtěla. Cítila jsem se mnohem lépe. Nechtělo se mi mluvit, neviděla jsem v tom žádný smysl, ale teď jsem si to prostě říct musela. Chtěla jsem to zkusit. Chtěla jsem tím dát najevo, že jsem za mamku moc ráda. Stejně tak, jako za taťku, který se teď teda loudal. Ale cítila jsem, že taťka se na mě trošku zlobí za to, že jsem šla k té vysokonožce. Takže jsem to chtěla pak, až přijde, nějak napravit. Doufala jsem proto, že přijde brzy a že se neloudá kvůli mně. Kvůli tomu, že je naštvaný. To mi nedalo spát už vůbec.

Nechápala jsem, o co mu jde, proč musel mít rodiče jen pro sebe. Vždyť to byli stejně tak i naši rodiče, moje a sestry, tak o co mu šlo? Když už se uklidnil, snažila jsem se usnout. Chtěla jsem se ještě pohodlně stočit do klubíčka a užívat si toho pocitu, ale nějak mi to nešlo. Necítila jsem se komfortně, nevěděla jsem proč. Prostě... nevím. Podívala jsem se na mamku. Vidět ji zespodu bylo celkem zvláštní, ale úsměvné. Zajímalo mě, jak by vypadala její tlama, kdyby ji teď otevřela a vyplázla jazyk. V tom jsem si všimla toho, co má na krku. Nevěnovala jsem tomu až do teď vlastně žádnou pozornost, protože jsem si toho asi ani nevšimla. Naklonila jsem hlavu na stranu, pak ji protáhla v krku a začala k té věci čichat.

//Pardon, loterie, bude trošku spam :c

Zcela jsem vystoupila ze své komfortní zóny. Z nějakého důvodu mi to u rodičů tolik nevadilo, protože jsem se tak asi rozhodla já, či kdo ví, proč teď být na blízku mamce bylo vlastně fajn. Když jsem se k ní vydala, mamka byla vzhůru a neváhala, celou mě olízala. Možná jsem si to i trošku užívala a bylo možné zaslechnout i lehké zavrnění, nicméně jsem se jen s úsměvem vydala pod její tlapky a tam se smotala do klubíčka. Chtěla jsem se tam spokojeně vyspat, protože se mi zdálo něco, co mě trošku rozhodilo, ale brácha byl zase akční. Nečekaně. Z ničeho nic vyskočil a začal mamce povídat něco o velkých borůvkách. Jen jsem s sebou cukla a lehce se na něj zamračila. Když si mě všiml a našpulil naštvaně pusu, vyplázla jsem na něj jazyk a pak hned položila hlavu na tlapky, aby kdyby náhodou začal remcat, neměl důkazy.

Pomalu jsem otevřela očka a snažila se rozkoukat. Naštěstí tu všichni byli poblíž, takže jsem pocítila vděk a radost, ocásek se mi převalil ze strany na stranu. Zastřihala jsem ušima a podívala se směrem k mamce. Brácha byl u mamky, ale i tak jsem se rozhodla vydat se tam. I já jsem chtěla být poblíž. Zdvihhla jsem se, protáhla se a zívla. Nechtěla jsem vzbudit sestru, proto jsem se snažila být co nejvíce potichu, co jen to šlo.
Pak jsem se vydala k mamce. Lehce jsem zakňučela, došla jsem až k ní a dloubla do ní čenichem. Chtěla jsem si lehnout mezi její tlapky, k bříšku, protože tam bych se cítila nejbezpečněji. Ale asi bych se tam nevešla, proto jsem se jen snažila smotat se pod její krk a přední tlapky tak, abych se vešla a ještě si v klidu, bez těch podivných snů, odpočinula.

Byla jsem v té bílé věci, co byla všude na zemi. Jenže jsem byla sama, úplně sama. Nikdo nikde nebyl. Necítila jsem se nijak osaměle, ale nechtěla jsem být sama. Rozhlédla jsem se, ale nikdo nikde. Zakňučela jsem, pravděpodobně i ze spaní, a snažila se rozeběhnout a doběhnout tam, kde jsou i moje rodiče. A sourozenci. Ačkoli brácha byl tak ukecanej, trošku jsem chtěla být i poblíž jeho. Jenomže ačkoli jsem běžela, jako o život, přišlo mi, že běžím na místě. Vůbec jsem se nepohnula! Cítila jsem v sobě, jak mi pumpuje srdce a cítím se naštvaná. Nechtěla jsem tam být sama! 'Tak kde je kdo?' projelo mi jen hlavou, když v tom jsem cukla tlapkou tolik, až jsem se z toho vzbudila.

Ačkoli jsem neměla moc ráda nějaký blízký fyzický kontakt, ležet vedle sestry bylo fajn. Dotýkala jsem se jí tak jenom trošku, zadečkem, a spokojeně jsem si chrupkala. Cítila jsem se opravdu dobře, bylo mi teplo, byla jsem najezená, co mi chybělo? Těšila jsem se sice zase ven, ale na druhou stranu tam byla pěkná zima a do té se mi ale vůbec nechtělo. Chtěla jsem taky trávit víc času s rodiči, jako trávil brácha. Mamka mu toho říkala tolik! Mě to taky zajímalo. Ale teď jsem spala, času ještě bude... Zastřihala jsem ušima a potichu zamručela ze spaní. Cítila jsem, že se občas sestra pohnula, tedy, myslela jsem si to, nebo se mi možná jen něco zdálo, ale bylo to fajn. Kožešina byla opravdu příjemně teplá.

Když jsem se stočila, položila jsem hlavu na zadní nohy a čenich si zaryla do chlupů na zadním stehně. Spokojeně jsem zafuněla a ocas si ještě přitáhla k tělu, čímž jsem si utvořila skvělé teplé klima. Doufala jsem, že rodiče budou poblíž. Chtěla jsem jít s nimi ještě ven.
Pak už jsem jen zavřela oči a doufala, že usnu, ale nemusela jsem se ani nijak výrazně snažit. Víčka mi spadla prakticky sama a já cítila, jak mi škubla párkrát přední tlapka. V hlavě se mi honilo nespočet otázek, myšlenek a všeho možného, ale nevěděla jsem, jak se na to všechno rodičů zeptat. Potřebovala jsem trošku více času a asi speciální pozornosti, proto jsem doufala, že alespoň taťka si na mě ten čas udělá, aby mi vše ukázal a vysvětlil. Zamlaskala jsem si spokojeně a ponořila se do říše snů, kde už se mi před očima vybavovaly nejrůznější obrazy zvířat a rostlin, co mě jen napadly.

Docupitala jsem tedy k sestřičce a protáhla se. Viděla jsem, že už asi pravděpodobně spí, proto jsem se jen usmála a potichu ještě stvrdila fakt, jak moc jsem unavená, zívnutím. Udělala jsem to ale tiše, aby se sestřička neprobudila. Ohlédla jsem se na mamku, která byla hned v patách a doufala jsem, že až se vyspíme, tak budeme moci zase jít ven a zjišťovat, co všechno zajímavého tam na nás čeká. A že toho bylo! Ještě jsem neviděla prakticky nic a to už jsem toho viděla docela hodně!
Dolezla jsem až k sestře, čenichem odhrnula jednu z kožešin, abych se jí lehce přikryla a lehla si pod ní. Zadečkem jsem se opřela o záda sestry, abych cítila, že tu je se mnou a spokojeně jsem se zachumlala do klubíčka.

<<< Borůvkáč

Cupitala jsem ladně až k úkrytu, když jsem zaslechla kroky bráchy a mamky, které mě následovaly. Jen jsem se otočila a mrskla ocasem, když jsem viděla, že jsou poblíž. Vyrazila jsem tedy do jeskyně a přitom si ještě zívla.
Brácha musel furt něco povídat a žvanit. Zajímalo mě, po kom to má, i sestra byla více tichá, než on. Ale co už, mě to bylo tak nějak jedno. Jediné, co jsem zaslechla, bylo Borůvková smečka v Borůvkovém lese. Netušila jsem, co to znamená, ale nechtěla jsem se tím teď zabývat. Byla jsem až moc unavená.
Všimla jsem si, že sestřička je zahrabaná na celkem útulném místě mezi kožešinami, proto jsem se vydala spíše za ní. Vedle bráchy bych se asi moc nevyspala, vzhledem k tomu, kolik toho napovídal.

Projel mnou celkem chlad a došlo mi, že už není tolik světla. Ani jsem si to nestihla uvědomovat v tom všem, co se tu stihlo odehrát. Nebála jsem se, vůbec. Naopak se mi líbilo, že se to celé tak změnilo a není tolik vidět. Bylo to super, jako kdyby se dalo teď hrát na schovávanou ve vyšším levelu.
Zívla jsem si a podívala se ještě jednou na všechny, co tu byli s tím, jestli jdou taky. Už jsem nehodlala čekat a proto jsem vyrazila napřed. Cupitala jsem po stopách sestry a rozhlížela se, jestli neuvidím třeba něco zajímavého. Nějak se cítím víc unavená, pomyslela jsem si. Zívla jsem si ještě jednou a doufala, že si tam najdu nějakou pěknou kožešinu, do které se zavrtám a užiju si pořádně zasloužený spánek.

>>> Úkryt

Ani to nebylo o tom, že bych nechtěla, byla mi celkem zima a vyspat se by bylo super. Ale tady byli ti vysokonožci a co v úkrytu? Tam nás nechají se vyspat a co když tu pak nikdo nebude? Naklonila jsem hlavu na stranu a podívala se na tu, co tu udělala tu vysokou kupu sněhu. Zamračila jsem se a zavrčela s tím, že jsem se párkrát odrazila ze zadních tlapek na přední a jako podivně skákající kůň udělala kolečko. Připlácla jsem hrudník na zem a vyšpulila zadek s přehazováním ocasu ze strany na stranu. Doufala jsem, že to pochopí jako to, že nechci, aby odešla a už jsme se neviděly. Cítila jsem z ní, že mě toho ještě může dost naučit. Snažila jsem se ještě zavrčet tak, jak mě to učila. Byla jsem v tom dost dobrá! Tedy, přišlo mi to tak.
Pak jsem koukla i na zbytek vysokonožců, rodiče a směrem k úkrytu. Asi byl čas, abych se tam vydala i já.

Snažila jsem se udržet na táty zádech. Necítila jsem se stoprocentně komfortně z tolika osobního kontaktu, nicméně hřál a to bylo na druhou stranu super. Brácha využil situace a to stejné se snažil využít i u mamky, ale po chvilce spadl na čuňu do sněhu. Zachichotala jsem se. Jenže místo toho, aby se pobavil i táta, mě sundal. Asi se bál, abych si neublížila. Pak se mi omluvil, na což jsem se na něj jen usmála a otřela se mu o tlapku jako náznak toho, že se nemusí omlouvat. Věděla jsem, že to myslí dobře, i když to pro mě bylo trošku obtížnější.
V tom se najednou ségra sbalila a řekla, že jde do úkrytu spát. Taťka se zeptal nás všech, vlastně to byl dost dobrý nápad. A aby i brácha nebyl pozadu, vyrazil za ségrou. Já jsem se ale tak moc do úkrytu nedrala.

Společně s neočekávaným teleportem přišla i řada slov, která bylo pro mě těžké vnímat, zejména z výrazné změny prostředí. Při zaslechnutí, že to bylo nebezpečné, jsem jen přikývla. To teda bylo, co kdybych spadla? Moc jsem si z toho proslovu upřímně neodnesla, ale brala jsem to tak, že kdyby vysokonožka byla nebezpečná, nestála by tu s rodiči a sourozenci. Pak táta ještě řekl, že když budu spát na sněhu, nemusím se probudit. To jsem si poznamenala. Nikdy v životě nesmím spát na sněhu, když se budu chtít probudit, zopakovala jsem si pro sebe a snažila se uklidnit v tom, že jsem pořád byla u táty na zádech. Ale lepší, než se neprobudit. Jen jsem si tedy opatrně položila hlavu na přední tlapky a zaryla čenich do jeho srsti. Funěla jsem jako o závod, všechny ty informace a změna prostředí pro mě bylo těžké zpracovat, ale dělala jsem, co jsem mohla.

Vrčení mi celkem šlo, přišlo mi, že jsem v tom dobrá. Vysokonožka ještě chvilku držela notu tak, abych se sladila, což mi celkem šlo. Byla jsem se sebou spokojená.
Pak jsem se vyrazila napapkat a spokojeně si pomlaskávala. No a nakonec jsem to zakončila tak, že jsem přicupitala k vysokonožce a ulehla pod ní s tím, že je čas na šlofík. To už mi padala očka, jenže v tom jsem pocítila dotek. Celá jsem se otřásla.
Pocítila jsem dotek tlapky a než jsem se stihla rozkoukat, byla jsem u taťky na zádech? Dech se mi najednou zrychlil a tep srdíčka taky, byla jsem z toho pěkně nesvá. Neměla jsem pevnou půdu pod nohama a hlavně, furt jsem byla na něm? Co se to děje, proč mě nepoloží? Projelo mi jen hlavou, když jsem se snažila vybalancovat, abych nespadla.