Příspěvky uživatele

// někde pryč ale ne zase tak daleko

Kráčel jsem v poklidu lesem. Neměl jsem kam spěchat, mě už nic neuteče. A tak jsem jen šel a šel a doufal, že dojdu tam, kam potřebuji. Co udělám, až tam skutečně dorazím? To jsem sám moc dobře ještě nevěděl a rozhodl jsem se si tím nezatěžovat svou mysl. Trápil jsem se až příliš dlouho a nevedlo to k žádnému řešení tak třeba, snad, až ta chvíle skutečně nastane, budu zkrátka vědět, co s tím. A všechno dobře dopadne.
Hlubokým nádechem jsem nasál chladný podzimní vzduch. Myšlenka na poklidný návrat byla skutečně něco krásného. Hned jsem cítil, jak mě nový přísun kyslíku zahřál po celém těle. Spolu s ním mi do čumáku přistálo několik pachů a jen málo z nich patřilo vlkům. Když už, byli stejně docela vyváté. Vlčí noha sem již nějakou dobu nevkročila. Letmo jsem si prohlížel stromy, které jsem míjel, jako bych je měl každou chvíli rozpoznat. Nestalo se.
Musím být ještě pořád docela daleko. Takový pěkný les a úplně opuštěný. Nepozastavil jsem se a pokračoval v cestě. Nenechal jsem se starými pachy odvést od svého daného směru. Sám jsem dobře věděl, kudy musím jít dál. Nebo jsem si to alespoň myslel, ale ona se pravda brzy ukáže. Již brzy.
Jinak naprosté ticho, které panovalo po celém lese, rozřízlo divoké zakrákání a ptačí řev. Užíval jsem si poklidné podmínky, takže mě tato náhlá změna překvapila natolik, až jsem sebou škubnul a donutil se ohlédnout ve snaze najít viníka, který za ten skřehot může. Nejspíš nebyl sám, ve větvích se muselo dohadovat celé hejno podle toho randálu, co najednou nadělali. Znělo to jako divoká hádka. O čem se hádají? Proč? Ptáci, prostě ptáci. Ti se nikdy neuměli dohodnout v klidu. Nechal jsem je napospas jejich nekulturním projevům a s potěšením uvítal hranici lesa, která mě nyní dělila od rozlehlé louky pokryté bohatými vřesovými keříky.

// Kopce Tary (přes Vřesoviště)

Predral som sa posledným hustým kroviskom, které mi skrížilo cestu a vyplivlo ma na docela malú, za to preslnenů mýtinku. Po dlhom cestovaním lesom som bol za trochu priestoru a slnka vďačný. Vstúpil som na lúku a vyplašil z nej hejno jarabíc. Bolo jich tak šesť, možno sedem, neviem. Nepočítal som je ani som sa za nimi nevrhol. Nemal som hlad ani chuť loviť. Bol som iba rád, že to bolo to jediné, na čo som tu natrafil. Alebo nie?
Postával som uprostred priestranstva, mlčky, keď som počul akýsi šramot v nedalekom kroví. Bolo to až príliš hlasité, aby to boly tie vtáci. Nenechal som sa vyviest z klidu a jen tiše zavetril. A to už bolo zvláštne, lebo som nič necítil. Alespoň nie nič neobvyklého. Vlhkosť sa držala ve vzduchu a aj ten pach vtákov tu bol, no nič ďalšie o sebe nedalo vedieť.
"Kto je tam?" Keďže čuch nezabrál, musela prísť na řadu slova. Otočil som sa a v húštine zbadal dve lesklá očka. Pozorovali ma a ja je porozoval nazpeť. "Viem, že tu si. Přeco sa skrývaš?" Kroví zašustilo, ale ani hláska z neho nevyšla. Oči ma stále pozorovali. Nevypadali nebezpečne, skor zvedavo a možno i trochu vystrašene. To sa mi potvrdilo, keď som chcel prísť ku kroví bližšie. Tvor v ňom zapišťal a ziarivá očka zmizla aj s ním. Znovu som zavetril. Stále nič a predsa som nebol až tak starý hlupák, abych si toto nevymýšlal. Nie, to nie, bol som eště dostatočne pri smysloch.
Zmizol som z mýtinky a o chvílu sa vrátil s uloveným vtákom v tlame. Nič som nepočul ani znovu nezbadal tie oči v húští a přesto som vtáka položil priamo pred něj v priatelskom gestu. Krátky okamih som vyčkával, než som sa narovnal a rozhodol sa pokračovať ve své cestě. Už som skoro zmizol opeť v lese, keď sa ozvalo šustanie. Ohledol som sa. Vetve kríku se pohybovaly a úlovok bol preč.
Posledný pokus. Zavetřil som. Nič. Zvláštné, pomyslol som si. Ale ať už to bolo čo bolo, zjevne to malo hlad. Bol som spokojený, že si za svoji svačinku vybralo to niečo tu jarabíci a nie ma. Treba by som mu mohol lepšie pomoci, keby sa ma tol'ko nebál, no aj táto drobnosť mi nechávala pokoj na duši, se ktorým som sa mohol vydať dalej. Eště ma čekala dlhá cesta a nepochyboval som, že bude pretkaná mnohými takými prekvapienami a záhadami...

// omlouvám se za tento příšerný nekulturní zážitek komukoliv, kdo je odsouzen to číst xD