Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>>> Miniaturní lesík

Ne že b to o moc vylepšil. Tentokrát skončil v lese, který rostl...na vodě? Minimálně to tak působilo. A nebylo to nijak zvlášť příjemné. Musel se proplétat mezi kořeny, hlídat si aby neuklouzl a tak vůbec. Ve vodě se mu totiž skončit nechtělo. Opodál zahlédl nějakou placatou rybu a i když nemohl s jistotou říct, jestli je to masožravé, raději by se přímému testování vyhnul. Vypadala celkem nechutně.
Skákat z kořenu na kořen však pro něj nebylo úplně jednoduché, s tou polochromou nohou. Díky tomu si zase jednou vzpomněl na Styx a vyslal jí v duchu další výhružku smrtí z jeho tlapek. Nebo spíš čelistí. Vlčí zuby jsou o něco nebezpečnější než jejich drápy, jen co je pravda. Řízením osudu však narazil na ptačí hnízdo, ze kterého odehnal volavce podobného ptáka a bez zaváhání ho vyraboval. Vajíčka měl rád, těmi nikdy nepohrdne. Akorát jsou většinou ukryté tak trochu mimo jeho dosah. Tohle místo by si měl asi zapamatovat, kdyby náhodou zase dostal chuť na trošku žloutku s bílkem.

>>>Eucalypťák

>>> popelavá pláž přes kraj světa

Chvíli se pak ocitla na zcela normálním místě, s normálními zvířaty, barvami i vůněmi. Jojo, to pohoří se mu vážně líbilo. Jenže pak skončil uprostřed další podivnosti, kterážto už určitě nebyla způsobená halucinacemi! Několik hodin ostatně nic divného už neviděl. Až teď.
Už jen miniaturní rozměry místních stromků a jejich tvary byly co do podivnosti celkem dost. Ale teď navíc s nakrčeným obočím nechápavě zíral na maličké stavení v jehož srdci plápolal modrý plamen. Modrý plamen. Jo. Několikrát zamrkal, aby zjistil jestli se mu to jen nezdá a pak zvedl hlavu zpět do výše, kam patřila. Musel si připomenout že je na Galliree a všechno tohle divné je tu vlastně úplně a zcela normální. Když mohli mít vlci modrý svítivý kožich, proč by tu nemohl někde plápolat modrý plamen? Ty zelené u Smrti nejsou o nic méně divné, že ano?
Potřásl tedy hlavou, by ze sebe setřásl nevyžádanou vlnu údivu a raději se zase sunul dál. Slyšel opodál dost velké hejno komárů a o jejich pozornost ani za mák nestál.

>>> mangrovy

>>> pusté údolí

A jak tak šel a potkával další a další divné tvory, začal opravdu podléhat tušení, že s jeho hlavou není něco v pořádku. Bylo pravděpodobnější, že existují zvířata s kapsami nebo to, že byla ta voda otrávená? Nebyl si zcela jist. Nabídla se možnost se tam později vrátit a ověřit si to, ale nijak zvlášť to hrotit neplánoval. Možná tam zase někdy zavítá, možná taky ne.
Další místo, co se mu připletlo do cesty ale spíš potvrzovalo tu druhou hypotézu. Musí být zfetovaný! Kdo to kdy viděl aby byl písek černý? Tak moc že prakticky splýval s nocí? Nebít kostí co se tu povalovali, dost možná by si ani nevšiml, že jde pořád po pevné zemi a neprochází se temnými vodami oceánu, který jasně slyšel opodál. Zapsal si za uši, že jih je pěkně divné místo a od Sarumenu dál to stojí za starou belu.
A protože nijak netoužil po tom, skončit jako jeden z těch vysušenců u jeho nohou, pokračoval dál. Nemínil zjišťovat proč je tu kostlivců tolik. Možná je sem jen vyplavoval oceán. A možná to mělo jiný důvod. A rozhodně mu nechtěl přijít do cesty.

>>> Miniaturní lesík přes Konec světa

>>> od stolové hory přes les

Byl rád že se cestou napil z dalšího potůčku, protože na kraji té bambusové věci zjistil že se žene vstříc další pustině. Zase to byla ale celkem jiný zážitek než v poušti nebo savaně. Ano i tam žili dost podivní tvorové. Třeba ti jelínci co neshazují paroží, ale mají místo toho růžky a skáčou celé metry do výšky. Nebo koně s krkem až do nebe. A ta obrovská šedivá zvířata s dlouhým nosem!
Tady pro změnu skákali obrovští zajíci, kterým z díry na břiše koukala ven jejich mláďata! Bylo to tak zvláštní že i on zaraženě zastavil a sledoval je, jako nějakou hříčku přírody. Čímž bez pochyby byli, pokud to nechtěl dát na vrub té vodě a halucinacím. Nicméně když se o něj začal zajímat vůdce stáda a výhružně na něj dorážet, uznal že to nechce zkoušet. To jestli jsou opravdu skuteční nebo se mu to jen zdá. Protože kdyby to bylo real asi by dostal pořádně za uši. A to si nemohl dovolit. Být jakkoliv zraněný! A tak šlápnul do pedálů a jal se i z tohohle území vystřelit pryč. Ne jako by mu za patama hořelo, ale svižně rozhodně.

>>> popelavá pláž

>>>
Prozatím k němu byly ale okolnosti laskavé a po příjemném obědě a průzračné vodě (ze které mu nebylo špatně!) mu dopřály i místo kde mohl na noc složit hlavu. Jen si počkal, až horu opustí štěbětající hejna upírů a netopýrů, kterýžto se hnali ven na noční bloumání po okolí a lov hmyzu (v případě upírů i něčeho většího), a vklouzl do nitra.
Chvíli trvalo než našel místnost, která nebyla celá pokrytá vrstvou guana a podobných věcí, ale nakonec se schoulil i jedné z počmáraných stěn a dal se do dřímání. A když si byl jistý tím, že ho sem nepřijde otravovat žádný krev sající tvor větší než komár, usnul zcela a spal vydatně až do rána. To ho pro změnu probudilo hejno vracející se ze světa. Vlk až žasnul kolik hluku jsou schopní nadělat!
Chvíli se tvářil otráveně, protože by si klidně dal ještě dvacet nebo pětadvacet, ale v tom pískotu se spát prostě nedalo. A tak se sebral a šel o dům dál.

>>> pusté údolí přes neprobádaný les

>>>Kraj světa

Místo kam dorazil rozhodně nebylo podobné čemukoliv, co kdy předtím viděl. S jeho povahou samozřejmě bylo těžké podléhat úžasu a podobným věcem, ale rozhodně mu to tu přišlo zvláštní, až divné. Bylo to dílem přírody nebo další hříčka magie? Ten černobílý medvěd, kterého zdálky viděl, rozhodně nepůsobil zrovna přirozeně, ale kdo ví?
Nebyl tu ale nikdo, kdo by mu odpověděl a zas až tak moc ho ta odpověď stejně nezajímala. Mnohem víc ho to táhlo za zvukem zurčícího potůčku, který slyšel nedaleko. Po cestě pustým pohořím potřeboval svlažit hrdlo a kdo ví, na co narazí do budoucna. Třeba se dostane k další poušti nebo co. A tak to riskl a napil se i v tomhle prapodivném... lese? Nebo by tomu měl říkat louka?
A neni to jedno?

>>> Stolová hora

>>>Baobab přes Savanu

A pak se mu do cesty postavila nějaká hornatina. Byla to změna. Těžko říct zda příjemná, ale změna. A jak stoupal výš, uznával, že mu to tu připomíná místo, kde se po odchodu z Galli usídlil. Skalnaté, pusté, klidné. Dokonce i zvěř tu větřil podobnou. Možná by se tu mohl ubytovat, pokud to v Sarumenu neklapne? Ne že by vermomocí potřeboval být v rodném lese že ano. A péči o rodinu dosud tak zanedbával, že by bylo pokrytecké chtít je teď mít pod kontrolou. A on přeci není pokrytec. Jen trochu sobec.
Nakonec využil příležitosti když narazil na zbloudilého kamzíka, kterého s obratností vlka, kterýžto strávil pár let v horách, srazil se srázu a pak si opatrně doklouzal pro svou šťavnatou svačinku. Po té kruté zimě a následném pobytu na vyprahlém jihu to bylo jako nebe, což uznal i vlk jeho osobnosti. Prospal se pak pod nějakým převisem v závětří než zase vyrazil na cestu.

>>> Neprobádaný les

>>>Savana

Myšlenky na starou známou však také zahnala potřeba věnovat se současnosti. Stejně neměl moc ve zvyku plácat se v minulosti nebo přemýšlet nad budoucností. Příležitost prostě přijde nebo ne. A Styx nebyla zdaleka jediná existence, se kterou potřeboval srovnat účty. Nemohl se jí zabývat přespříliš.
Teď měl ale celkově jinačí starosti, protože se rozhodl vyhledat v tomhle hicu stín obřího stromu, ale jeho obyvatelům se to očividně moc nezdálo. Útok shora nečekal a o to byl nepříjemnější. Opice viděl prvně a okamžitě je zařadil na svůj list nejneoblíbenějších druhů zvířat. Byly šeredné a navýsost otravné. A navíc se na ně nemohl dostat! Nezapomenout jak se kouzlí nechal by do stromu udeřit blesk, ale takhle na ně mohl jen zle zírat a vrčet, což byla jen velká ztráta jeho času. A tak šel o dům dál.

>>> Přes savanu na Konec světa

>>>Oáza přes poušť

Nechal vlčici za sebou a hned ji i vypustil z hlavy. Teď už to bylo na ní. On si na ni zase vzpomene, až jestli se opětovně shledají, nebo v nějaké nouzové situaci, kde by se mu šikla její pomoc. Kterou mu dlužila. Jo, měl rád, když mu byli ostatní dlužní. Naopak to ale úplně stejně nefungovalo. A proto si dobře hlídal, aby se zásadně ničím dlužníkem nestával. Zatím doopravdy nedlužil nikomu nic jiného než-li krevní mstu. Takových se pro změnu našlo celkem dost. Na mysli mu vytanula třeba Styx. Roky si na ni nevzpomněl, ale teď když byl na Galliree. Kdo ví, třeba se naskytne příležitost prokousnout jí uší jako to ona udělala jeho sestře. Nebo jí zkryplit nohu, jako to udělala jemu. A když ne jí osobně, tak někomu blízkému? Otázkou bylo, jestli by to s takovou mrchou vůbec hnulo.

>>> Baobab

>>> Poušť

"Nebo jsou hlupáci, co si nepamatují detaily vlastního díla," odtušil chladně. Žádné hřejivé city k místním božstvům ho očividně netrápily. To druhé téma bylo o něco osobnější, ale i tak si udržoval chladný odstup a pokrčil plecky. "Možná matka a sestra. Od těch se to ale očekává, ne?" Zvedl obočí. Popravdě se v pohnutkách a zásadách ostatních vlků moc nevyznal. Pak se ale zasmál. Ironicky, ale přeci. "Takže celý svět je špatný, jen já jsem ten dobrý?" Ne že by se mu taková myšlenka nezamlouvala, považoval to však za krajně nepravděpodobné. Byl sice chladnokrevný sobec a tak trochu egoista, ale nebyl delulu ani hlupec. Aspoň si to o sobě rád myslel. "Nikoho neodstrkuju, prostě se chávám jak je mi to po chuti a ostatní ať se s tím vypořádají po svém," doplnil však svůj pohled na svět, když po něm tak toužila a pomalu ji vedl k tomu malému ráji uprostřed horoucího pekla. Prospěch z toho měl ostatně i on. Už se těšil na vodu. Pár štírů jim přitom odkopl z cesty a bezpečně je k tůni opravdu dovedl. Když pil vypadal vlastně docela normálně. A spokojeně. Pak však zvedl hlavu, upřel na ni krátký pohled. "No odtud to snad už zvládneš. Mám také jiné věci na práci." Kývl jí hlavou na rozloučenou a vyrazil na toulky. Kdo ví, třeba už je matka zpátky v Sarumenu? A proč trochu novou Gallireu neprozkoumat?

>>> Savana přes Poušť

Projevila trochu moudrosti, za což by byl vděčen, býti takových emocí schopen. Zato se s ním rozhodla dohadovat o reálnosti a nereálnosti věcí, které jí popsal. Moc dobře věděl, jak divné to je, ale stalo se to. Nevěděl jak a proč, ale jednoho dne se probudil a všechno bylo jinak.
"Hloupost, vskutku," dal jí za pravdu. "Ale realita... Myslím že posledně z nebe spadl obrovský meteorit a naši bohové Gallireu opravili, jen ne úplně přesně jak původně byla." V té době byl už dost duchem nepřítomný a moc ho to nezajímalo Dokud ho ta hvězda z nebes nerozmáčkla a z jeho domoviny nezůstala jen hořící měsíční krajina... Jak hrozné to bylo pro zbytek populace by si mohl jen domýšlet. A to by nejprve musel chtít.
"Asi byl, ale nepřišlo mi to správné. Chtěl jsem být jako ostatní. Umět se smát, být milý... Nechtěl jsem svou divností ostatní otravovat," bylo to prvně co to někomu vyprávěl, ale hlavně proto, že to bylo prvně, kdy se někdo ptal. Hovořil věcně a bez emocionálního zabarvení. "Nakonec jsem ale stejně všechno udělal špatně a akorát mne z toho bolelo celé tělo. Nezajímat se o ostatní a dělat co je pro mne přirozené se ukazuje jako nejvhodnější," vysvětlil a stočil své kroky do míst, kde bývala oáza. "Vím. Pokud se v době mé nepřítomnosti nepřesunula." I to se ostatně mohlo stát, že?

>>> Oáza

"Hmmm," zamručel velice zamyšleně. Bylo pravdou že sentimentálním rozhodně nebyl. Ale jak jinak vliv návratu do domoviny popsat? A hlavně. Není to jedno? Uznal, že rozhodně a potřásl hlavou. "Prostě jsem se rozhodl tě zachránit a sám tomu nerozumím. Buď vděčná a nerýpejme se v tom." Málem dodal, že by si to taky mohl ještě rozmyslet. Ale už jednou si stěžovala, že jí vyhrožuje a úplně mu to stačilo.
"Jen za můj život se celá krajina dvakrát přeskupila," pověděl, jako by to byla ta nejnormálnější věc ze všech a kývl hlavou k siluetám Narrských kopců na horizontu. "Ty kopce bývaly na sever od našeho lesa. A teď jsou tady, daleko na jihu." Nebylo lepšího příkladu než-li toho, který máte přímo před očima.
"V tom případě jsem tvrdý a nezvyklý," odtušil bez většího zájmu o to další, o čem vyprávěla. "Když jsem se snažil chovat jako ostatní, abych zapadl, dopadalo to snad ještě hůře." Byl tak pitomé vlče. Snažit se potěšit ostatní místo sebe samotného. Chtěl aby ostatní byli v pohodě, zatímco on se trápil... "Máš zač, hádám." Jak milé, že? Očima však přejel ten přírodní úkaz, kde se nacházeli. "V těch kopcích by mělo být bezpečno. Nebo tu bývala oáza," navrhl jí dvě alternativy, kam lze směřovat své kroky.

"Měl jsem na mysli spíše nostalgii, než-li magii," poznamenal. Sice neměl ve zvyku ve volném čase vzpomínat na dny minulé a achat nad tím, jak bylo dobře, ale čas od času jej to přes čenich plácnout mohlo. Musel jí však dát za pravdu. "Nedivil bych se, kdyby to počasí měla na svědomí magie." Bylo vidět, že to vyslovil s jistým znechucením. Nikdy se svou neláskou k magii nijak netajil. Ačkoliv sám jejím uživatelem býval. Během tech let za hranicemi to však nepoužil ani jednou a asi v tom i dost zakrněl.
"Jinak to neumím," poznamenal znovu stejně věcně a tou notou pokračoval i dál. "Prakticky všichni mne kvůli tomu mají za podivína." Jejich problém. Vskutku. On se tím už odmítal trápit. On je zas na oplátku může považovat za bandu pokrytců. Nebo cokoliv, co uzná za vhodné. "V tom případě bys měla být ráda, že jsem tě varoval a nedozvěděla ses o jejich nebezpečnosti až s křížem po funuse." Hlavou kývnul k tvorečkovi, kterého tak zaujatě sledovala. "Jsou jedovatí."

No. Zabitím z nutnosti by to také úplně nenazval. Ale i msta se dá nazvat důvodem. Takže ji v tom nechal. "Z nudy spím," konstatoval jen, poněkud mimo téma a zamyšleně pokrčil rameny. "To asi ten návrat na Gallireu. Má to na mne vliv, aniž bych si to uvědomoval. Měknu." Tam venku by ho rozhodně nic takového nenapadlo. Ale asi mu prostě nepřišlo vhodné nechat někoho umřít v lese sousedícím s "jeho" smečkou. I jako vlče a posléze mladý vlk měl tendence všechny v okolí zachraňovat. Třeba Lilith nebo to vlče s polomrtvým otcem. Ne, že by mu to nějak prospělo. A on nerad dělal věci, které byly k ničemu. Třeba jako teď.
"Proč bych to dělal?" Někoho děsit znělo velmi neužitečně. "Jen tě upozorňuji na místní nebezpečí, protože bych nerad, aby má snaha o tvou záchranu přišla vniveč." Jo, fakt si nedělal starost o ni, ale o to, že investovaný čas a energie vyletí oknem. "Nebo to tu znáš a informace nepotřebuješ?" Nechápal, jak by jinak mohla informacemi zdarma takhle pohrdat.

Maličko zvedl obočí. Upřímně překvapený tou otázkou. Opravdu chtěla znát odpověď? Opravdu očekávala, že by jí na to někdo, kdo opravdu zabíjí vlky, odpověděl pravdivě? Nějaký normální rozhodně ne. Ale Kenai není úplně normální a teď ho celkem i zajímala její reakce. Už teď to vypadalo, že chce vzít nohy na ramena. "To mám," odsouhlasil nakonec a dramaticky se odmlčel, než to doplnil o další informace. "Ale vždy mi k tomu byl zavdán vážný důvod." Podrážděně máchl ocasem nad jistými vzpomínkami, které příliš nevítal.
"Vskutku," odkýval i to, že vytvářet tornádo tady by byla pořádná hloupost. A ani to po ní nikdo nechtěl. Byl ale hned víc v obraze, co se jejích dovedností týkalo a zapsal si to za uši o dost pečlivěji než na poprvé její jméno. Z toho co tak vypozoroval mu přišlo na mysl, že je asi trochu uražená, ale to byl její problém, nikoliv jeho. "Jsi první Agape," poukázal na to, jaké měla štěstí, že ho to zrovinka napadlo a pak vykročil kupředu, rozhodnutý ji tu nechat svému osudu. Slíbil jí ostatně cestu do teplých krajin nic víc. "Jsou tu jedovatí hadi, obrovské kočky a tekutý písek. Zkus jim nepadnout za oběť," poznamenal. Jestli tu na jedno z toho zařve, on už se té platby za "laskavost" nedočká.