Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>>> Tajemná louka

Narazil na les, ale ten byl poctivě označený jako něčí území a tak se jej jal poslušně obcházet. Neměl z toho radost, ale ani ho to nijak neštvalo. Navíc považoval za užitečné vědět, kde se nachází další smečky, takže to byl vlastně dost zajímavý a důležitý objev. Musela však být nová, protože si žádnou smečku v těhle končinách nevybavoval. Nebylo to přitom zas tak daleko od Sarumenu.
Místo to bylo hezké a tak nikam nechvátal, vykračoval si to tím barevným štěrkem a klouzal pohledem po vrboví na svém pravoboku. Ten les byl rozhodně větší, než si ho pamatoval. I to do své myšlenkové mapy zaznamenal a střihl slechy, když zaslechl hlasy. Tak přece není jih Galliree mrtvější než Mrtvé moře! Problém byl, že černé vlčici na zádech plápolal temný plamen, což značilo magií posedlého pošuka. A navíc sebou měla vlče. A on nemá vlčata rád. Chějí si pořád hrát, což on nechce. A pořád něco brebentí, což on nechce. A nic o světě neví, což je otravné. Nerozuměl si s vlčaty ani když on sám byl vlče, natož teď.
A tak jejich směrem jen vyslal pozdravení pokývnutím hlavy a štrádoval si to dál.

>>> Magický palouk

>>> PDU

Hned musel uznat, že ani jihozápad Galli nebude zcela normální. Loučka, na kterou vstoupil byla totiž zvláštní. Ne rostlinami či zvířaty. Ale atmosférou. Podivně dusnou až svíravou. A ho maličkosti rozhodně nadmíru nepříjemnou. Podobně jako u Osamělého stromu poblíž Sarumenu. Ale přesto jinak. Kdyby se ho na to místo někdo ptal, rozhodně by nedokázal říct, co přesně se mu na tom nelíbí.
Je to ostatně taková hezká loučka plná života. Barevné kvítky, crkot cvrčků a cikád. Někdo jiný schopný to vnímat by řekl, že je to tu snad i romantické. Ale. Ten pocit! Zakusoval se mu do těla a neuměl ho pojmenovat. V jeho případě vlastně celkem normální, neuměl většinou pojmenovat většinu svých pocitů, když už se náhodou stalo, že nějaký cítil.
Ale možná to bylo tím? Nebyl na city zvyklý, ale tohle místo je v něm přesto vyvolávalo. A jelikož si na svou emocionální tupost už zvykl, bylo mu to asi ještě nepříjemnější, než komukoliv jinému. Doznal, že se raději zdejchne.

>>> Slunečná pláž

>>> Meandry

Další místo nebylo tak úplně normální. Nikoliv však nějakými magickými úkazy a prapodivnou zvířenou. Jen to bylo prostě takové království králíků. Jejich pach tu byl tak silný, že tomu muselo být už celé dlouhé generace. Momentálně hlad něměl a ani se mu nechtělo nic honit, takže ušáky mizící v podzemí, sotva ho zahlédli, ignoroval a cílevědomě si to sunul na nejvyšší kopeček, který tu byl k mání, aby se porozhlédl.
Neznamenalo to však, že by to místo neocenil. Zapsal si ho do své paměťové karty jako místo velmi vhodné pro lov. Jen někdy příště. Teď se chtěl zorientovat a zasadit si všechna ta místa, která navštívil do nějaké své osobní mapy. Z kopečku zahlédl dosti typický Zlatavý les i Makovou louku, které už dobře znal a nadmíru spokojeně se svým výkonem si aktualizoval obrázek o Galli, který si v hlavě nesl. Jižněji však nikdy nebyl a tak se rozhodl to prozkoumat i dál.

>>> Tajemná louka

>>> eucalypťák

S povděkem dorazil na další místo. To už opravdu vypadalo zcela v pořádku. Žádné cizí rostliny, zvířata s kapsami, modré plameny ani čmáranice na zdech. Jen líně tekoucí řeka, kvákání žab a křik ptáků. Ne však, že by jej to donutilo zastavit. Tak nějak potřeboval prozkoumat území víc na západ, aby se ujistil, že divný je jen jihovýchod. Také bylo dost divné, že už dlouho na nikoho nenarazil, ačkoliv mu to celkem vyhovovalo. Divné to rozhodně bylo.
A tak se jal řeku přebrodit a při té příležitosti ze sebe smysl prach z cest a také puch netopýřích výkalů co se jej držel od přenocování ve Stolové hoře. Asi by to mělo tu výhodu, že by to od něj odehnalo kdejakého dotěru, ale problém byl, že sám sebe už nedokázal cítit. Div že mu z toho neslzela očička.
Navíc u toho našel další hnízdo plné vajec! Schroupal je všecka, aby případnému přeživímu nebylo líto, že nenásledoval osud svých sourozenců a s novu dávkou energie se jal pokračovat ve své průzkumničině.

>>> PDU

>>>mangrovy

Velice ocenil pevnou půdu pod nohama. Mech a kamení. Jako by byl na úplně normálním místě, což bylo osvěžující a snad by řekl že i milé, kdyby byl schopen nad tím takhle přemýšlet. Ale nebylo to divné? Cenit si normálnosti? Normálnost by přeci měla být normální? V hlavě už si maloval mapu Galliree a její jihovýchodní roh v ní měl přeškrtnutý obřím červeným křížem a nápisem "divnota nad divnoty". Otázkou bylo zda najde důvod tam zařadit i tenhle les.
Přistihl se u toho, že opravdu aktivně něco hledá, což úplně často nedělal, pokud nešlo zrovna o něco pod zub. Nakonec uznal, že ty stromy co tu rostou nepoznává, ale jinak to vlastně celkem jde. Jenže pak uviděl skupinku divných zvířátek, jak visí ze stromu hlavou dolů. Za ošklivý krysí ocas. No dobře. To se dalo snést. Netopýři to přece dělají taky. Podobně. S užitím nohou. Byl ochoten to přejít.
Jenže pak jedné z nich vykouklo z břicha jedno menší a pak druhé... A on pochopil, že tu opravdu žijí zvířata s kapsami! Nebyly to halucinace! A to už toho měl tak akorát dost. Jde se na západ. Tam snad bude líp.

>>> staré meandry

>>> Miniaturní lesík

Ne že b to o moc vylepšil. Tentokrát skončil v lese, který rostl...na vodě? Minimálně to tak působilo. A nebylo to nijak zvlášť příjemné. Musel se proplétat mezi kořeny, hlídat si aby neuklouzl a tak vůbec. Ve vodě se mu totiž skončit nechtělo. Opodál zahlédl nějakou placatou rybu a i když nemohl s jistotou říct, jestli je to masožravé, raději by se přímému testování vyhnul. Vypadala celkem nechutně.
Skákat z kořenu na kořen však pro něj nebylo úplně jednoduché, s tou polochromou nohou. Díky tomu si zase jednou vzpomněl na Styx a vyslal jí v duchu další výhružku smrtí z jeho tlapek. Nebo spíš čelistí. Vlčí zuby jsou o něco nebezpečnější než jejich drápy, jen co je pravda. Řízením osudu však narazil na ptačí hnízdo, ze kterého odehnal volavce podobného ptáka a bez zaváhání ho vyraboval. Vajíčka měl rád, těmi nikdy nepohrdne. Akorát jsou většinou ukryté tak trochu mimo jeho dosah. Tohle místo by si měl asi zapamatovat, kdyby náhodou zase dostal chuť na trošku žloutku s bílkem.

>>>Eucalypťák

>>> popelavá pláž přes kraj světa

Chvíli se pak ocitla na zcela normálním místě, s normálními zvířaty, barvami i vůněmi. Jojo, to pohoří se mu vážně líbilo. Jenže pak skončil uprostřed další podivnosti, kterážto už určitě nebyla způsobená halucinacemi! Několik hodin ostatně nic divného už neviděl. Až teď.
Už jen miniaturní rozměry místních stromků a jejich tvary byly co do podivnosti celkem dost. Ale teď navíc s nakrčeným obočím nechápavě zíral na maličké stavení v jehož srdci plápolal modrý plamen. Modrý plamen. Jo. Několikrát zamrkal, aby zjistil jestli se mu to jen nezdá a pak zvedl hlavu zpět do výše, kam patřila. Musel si připomenout že je na Galliree a všechno tohle divné je tu vlastně úplně a zcela normální. Když mohli mít vlci modrý svítivý kožich, proč by tu nemohl někde plápolat modrý plamen? Ty zelené u Smrti nejsou o nic méně divné, že ano?
Potřásl tedy hlavou, by ze sebe setřásl nevyžádanou vlnu údivu a raději se zase sunul dál. Slyšel opodál dost velké hejno komárů a o jejich pozornost ani za mák nestál.

>>> mangrovy

>>> pusté údolí

A jak tak šel a potkával další a další divné tvory, začal opravdu podléhat tušení, že s jeho hlavou není něco v pořádku. Bylo pravděpodobnější, že existují zvířata s kapsami nebo to, že byla ta voda otrávená? Nebyl si zcela jist. Nabídla se možnost se tam později vrátit a ověřit si to, ale nijak zvlášť to hrotit neplánoval. Možná tam zase někdy zavítá, možná taky ne.
Další místo, co se mu připletlo do cesty ale spíš potvrzovalo tu druhou hypotézu. Musí být zfetovaný! Kdo to kdy viděl aby byl písek černý? Tak moc že prakticky splýval s nocí? Nebít kostí co se tu povalovali, dost možná by si ani nevšiml, že jde pořád po pevné zemi a neprochází se temnými vodami oceánu, který jasně slyšel opodál. Zapsal si za uši, že jih je pěkně divné místo a od Sarumenu dál to stojí za starou belu.
A protože nijak netoužil po tom, skončit jako jeden z těch vysušenců u jeho nohou, pokračoval dál. Nemínil zjišťovat proč je tu kostlivců tolik. Možná je sem jen vyplavoval oceán. A možná to mělo jiný důvod. A rozhodně mu nechtěl přijít do cesty.

>>> Miniaturní lesík přes Konec světa

>>> od stolové hory přes les

Byl rád že se cestou napil z dalšího potůčku, protože na kraji té bambusové věci zjistil že se žene vstříc další pustině. Zase to byla ale celkem jiný zážitek než v poušti nebo savaně. Ano i tam žili dost podivní tvorové. Třeba ti jelínci co neshazují paroží, ale mají místo toho růžky a skáčou celé metry do výšky. Nebo koně s krkem až do nebe. A ta obrovská šedivá zvířata s dlouhým nosem!
Tady pro změnu skákali obrovští zajíci, kterým z díry na břiše koukala ven jejich mláďata! Bylo to tak zvláštní že i on zaraženě zastavil a sledoval je, jako nějakou hříčku přírody. Čímž bez pochyby byli, pokud to nechtěl dát na vrub té vodě a halucinacím. Nicméně když se o něj začal zajímat vůdce stáda a výhružně na něj dorážet, uznal že to nechce zkoušet. To jestli jsou opravdu skuteční nebo se mu to jen zdá. Protože kdyby to bylo real asi by dostal pořádně za uši. A to si nemohl dovolit. Být jakkoliv zraněný! A tak šlápnul do pedálů a jal se i z tohohle území vystřelit pryč. Ne jako by mu za patama hořelo, ale svižně rozhodně.

>>> popelavá pláž

>>>
Prozatím k němu byly ale okolnosti laskavé a po příjemném obědě a průzračné vodě (ze které mu nebylo špatně!) mu dopřály i místo kde mohl na noc složit hlavu. Jen si počkal, až horu opustí štěbětající hejna upírů a netopýrů, kterýžto se hnali ven na noční bloumání po okolí a lov hmyzu (v případě upírů i něčeho většího), a vklouzl do nitra.
Chvíli trvalo než našel místnost, která nebyla celá pokrytá vrstvou guana a podobných věcí, ale nakonec se schoulil i jedné z počmáraných stěn a dal se do dřímání. A když si byl jistý tím, že ho sem nepřijde otravovat žádný krev sající tvor větší než komár, usnul zcela a spal vydatně až do rána. To ho pro změnu probudilo hejno vracející se ze světa. Vlk až žasnul kolik hluku jsou schopní nadělat!
Chvíli se tvářil otráveně, protože by si klidně dal ještě dvacet nebo pětadvacet, ale v tom pískotu se spát prostě nedalo. A tak se sebral a šel o dům dál.

>>> pusté údolí přes neprobádaný les

>>>Kraj světa

Místo kam dorazil rozhodně nebylo podobné čemukoliv, co kdy předtím viděl. S jeho povahou samozřejmě bylo těžké podléhat úžasu a podobným věcem, ale rozhodně mu to tu přišlo zvláštní, až divné. Bylo to dílem přírody nebo další hříčka magie? Ten černobílý medvěd, kterého zdálky viděl, rozhodně nepůsobil zrovna přirozeně, ale kdo ví?
Nebyl tu ale nikdo, kdo by mu odpověděl a zas až tak moc ho ta odpověď stejně nezajímala. Mnohem víc ho to táhlo za zvukem zurčícího potůčku, který slyšel nedaleko. Po cestě pustým pohořím potřeboval svlažit hrdlo a kdo ví, na co narazí do budoucna. Třeba se dostane k další poušti nebo co. A tak to riskl a napil se i v tomhle prapodivném... lese? Nebo by tomu měl říkat louka?
A neni to jedno?

>>> Stolová hora

>>>Baobab přes Savanu

A pak se mu do cesty postavila nějaká hornatina. Byla to změna. Těžko říct zda příjemná, ale změna. A jak stoupal výš, uznával, že mu to tu připomíná místo, kde se po odchodu z Galli usídlil. Skalnaté, pusté, klidné. Dokonce i zvěř tu větřil podobnou. Možná by se tu mohl ubytovat, pokud to v Sarumenu neklapne? Ne že by vermomocí potřeboval být v rodném lese že ano. A péči o rodinu dosud tak zanedbával, že by bylo pokrytecké chtít je teď mít pod kontrolou. A on přeci není pokrytec. Jen trochu sobec.
Nakonec využil příležitosti když narazil na zbloudilého kamzíka, kterého s obratností vlka, kterýžto strávil pár let v horách, srazil se srázu a pak si opatrně doklouzal pro svou šťavnatou svačinku. Po té kruté zimě a následném pobytu na vyprahlém jihu to bylo jako nebe, což uznal i vlk jeho osobnosti. Prospal se pak pod nějakým převisem v závětří než zase vyrazil na cestu.

>>> Neprobádaný les

>>>Savana

Myšlenky na starou známou však také zahnala potřeba věnovat se současnosti. Stejně neměl moc ve zvyku plácat se v minulosti nebo přemýšlet nad budoucností. Příležitost prostě přijde nebo ne. A Styx nebyla zdaleka jediná existence, se kterou potřeboval srovnat účty. Nemohl se jí zabývat přespříliš.
Teď měl ale celkově jinačí starosti, protože se rozhodl vyhledat v tomhle hicu stín obřího stromu, ale jeho obyvatelům se to očividně moc nezdálo. Útok shora nečekal a o to byl nepříjemnější. Opice viděl prvně a okamžitě je zařadil na svůj list nejneoblíbenějších druhů zvířat. Byly šeredné a navýsost otravné. A navíc se na ně nemohl dostat! Nezapomenout jak se kouzlí nechal by do stromu udeřit blesk, ale takhle na ně mohl jen zle zírat a vrčet, což byla jen velká ztráta jeho času. A tak šel o dům dál.

>>> Přes savanu na Konec světa

>>>Oáza přes poušť

Nechal vlčici za sebou a hned ji i vypustil z hlavy. Teď už to bylo na ní. On si na ni zase vzpomene, až jestli se opětovně shledají, nebo v nějaké nouzové situaci, kde by se mu šikla její pomoc. Kterou mu dlužila. Jo, měl rád, když mu byli ostatní dlužní. Naopak to ale úplně stejně nefungovalo. A proto si dobře hlídal, aby se zásadně ničím dlužníkem nestával. Zatím doopravdy nedlužil nikomu nic jiného než-li krevní mstu. Takových se pro změnu našlo celkem dost. Na mysli mu vytanula třeba Styx. Roky si na ni nevzpomněl, ale teď když byl na Galliree. Kdo ví, třeba se naskytne příležitost prokousnout jí uší jako to ona udělala jeho sestře. Nebo jí zkryplit nohu, jako to udělala jemu. A když ne jí osobně, tak někomu blízkému? Otázkou bylo, jestli by to s takovou mrchou vůbec hnulo.

>>> Baobab

>>> Poušť

"Nebo jsou hlupáci, co si nepamatují detaily vlastního díla," odtušil chladně. Žádné hřejivé city k místním božstvům ho očividně netrápily. To druhé téma bylo o něco osobnější, ale i tak si udržoval chladný odstup a pokrčil plecky. "Možná matka a sestra. Od těch se to ale očekává, ne?" Zvedl obočí. Popravdě se v pohnutkách a zásadách ostatních vlků moc nevyznal. Pak se ale zasmál. Ironicky, ale přeci. "Takže celý svět je špatný, jen já jsem ten dobrý?" Ne že by se mu taková myšlenka nezamlouvala, považoval to však za krajně nepravděpodobné. Byl sice chladnokrevný sobec a tak trochu egoista, ale nebyl delulu ani hlupec. Aspoň si to o sobě rád myslel. "Nikoho neodstrkuju, prostě se chávám jak je mi to po chuti a ostatní ať se s tím vypořádají po svém," doplnil však svůj pohled na svět, když po něm tak toužila a pomalu ji vedl k tomu malému ráji uprostřed horoucího pekla. Prospěch z toho měl ostatně i on. Už se těšil na vodu. Pár štírů jim přitom odkopl z cesty a bezpečně je k tůni opravdu dovedl. Když pil vypadal vlastně docela normálně. A spokojeně. Pak však zvedl hlavu, upřel na ni krátký pohled. "No odtud to snad už zvládneš. Mám také jiné věci na práci." Kývl jí hlavou na rozloučenou a vyrazil na toulky. Kdo ví, třeba už je matka zpátky v Sarumenu? A proč trochu novou Gallireu neprozkoumat?

>>> Savana přes Poušť