Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vyřízeno. Smazání čeká, až si Thaum odebere 5 bodů z vlastností.

gimme 2

Takže ahoj a vítej na Galli ještě jednou!

Mám pár bodíků, které by bylo potřeba poupravit, tak jdeme na to!

Nejdřív po gramatické stránce k povaze i příběhu:
V popisu vzhledu je to jedno, ale minimálně v příběhu/zajímavostech máš ještě pár těch otočených é, tak je přepiš, aby měly čárku na správnou stranu.
Oprav si velká písmena u jmen - velmi často se ti v příběhu i povaze objevují jména bez velkého písmene. (Krom toho, že je to gramaticky špatně, je to o to hůř srozumitelné, když ty jména jsou názvy normálních věcí xD)
Stejně tak je tam několik normálních slov, které mají naopak velké písmo - "už ji měla Liška v tlamě", "SLA podle čenichu", "stojí velký Vlk"... možná nějaké další
Obecně si ten text ještě projdi a oprav překlepy - "velký Vlk že zajícem v hubě", "se spřátelila a havranem", "SLA podle čenichu"...
Doplň do textu čárky. Hodně využíváš souvětí a o to víc je jejich absence vidět. Zvaž, jestli některé věty nerozdělit rovnou na dvě, tři samostatné, ale jinak poprosím ty čárky (protože chápu, že čárky jsou nemesis hodně lidí) alespoň všude před spojky vět - ale, protože, když, že, aby, co, který/která, jak, a tak, proč...
Střídáš časy vyprávění v příběhu. "Dva tuláci daleko od Gallirei se unavení mazlí kolem svých novorozených vlčat" -> přítomný X "od té doby s ní měli plné packy" -> minulý...příklad, aby bylo pochopitelné, co tím myslím. Vyber si jeden a do něj to přepiš. Osobně se přikláním k tomu minulému, protože ho používáš víc, tak toho nebude tolik a asi ti tím pádem i automaticky víc jde pod ruku. :)

Obsahově k povaze:
- protože k obsahu příběhu nic nemám, tam je potřeba doladit ty technické věci, nicméně...
V povaze vidím nějaký záměr, ale je velmi chaoticky rozložená. Zdá se mi, že skáče z informace A na informaci B a pak se zase vrátí k A a nejednou je u F. Projeď povahu nejdřív těmi úpravami výše (čárky, překlepy a velká písmena) a pak zkus jen některé části zpřeházet, aby to tak nelétalo.
Např: 1. jaká je - furt se hýbe, je nebojácná, tvrdohlavá, větně špinavá, to s tím hlasem třeba...
2. jaká je ve vztahu k ostatním vlkům - nedůvěřivá, samostatná, nechce pomoc, ostatní se jí straní ALE ona by vlastně tu blízkost ráda a za správného parťáka se porve...
3. proč taková je - všechno to o bráchovi...
poslední odstaveček může být, kde je, když ho neuklidíš v procesu jinam.

Možná to vypadá, že je toho dost, velká část toho jsou však chyby a překlepy, které se dají odstranit předčtením si textu po sobě. Snad se tím nenecháš zastrašit a brzy se uvidíme ve hře, hodně zdaru s opravami!
A kdyby byly nějaké otázky nebo potřeba s něčím pomoc, klidně napiš na discord. :)

// Středozemka

Souhlasně jsem přikyvovala, když Cynthia říkala pravdu a nic než pravdu. Tenhle nápad se mi začínal zamlouvat. Vychovat si budoucí generace Borůvky k obrazu svému, než na ně prskat, až budou dospělí a zanedbaní. Proč mě to nenapadlo dřív? "Dohodnuto!" přitakala jsem, jako by rozhodnutí, jestli nám někdo ta vlčata půjčí nebo ne bylo na nás. Ale copak by příslib tak schopných průvodců životem mohl někdo odmítnout? "Jednou nám za to poděkujou."
Mlha se stáhla, začalo pršet, takže jsme si absolutně nepolepšili, ale už bylo k rozeznání okolí a několik jezírek, mezi kterými jsme procházeli. Už jsem dokázala odhadnout, kde se nacházíme a hlavně, kde se nachází smečka. Za rohem. Už abychom tam byly, promáčený kožich takhle brzo před zimou bylo to poslední, co jsem potřebovala.
"Nedivim se. Jestli vypadne až po zimě, bude to jediná chytrá věc, co nejspíš v životě udělal," prohodila jsem, ale rozhodně to neznělo jako kompliment. Už už jsem se pomaličku smiřovala s tím, že když přetrpím Zelenáče v zimě, budu mu moci na jejím sklonku zamávat a vlastno-tlapně ho vyvést z území. A když byla řeč o území, nejspíš bylo znát, že jsem v chůzi zrychlila. Příslib suché jeskyně a teplých kožešin byl až moc silný, abych si k němu nepospíšila.

// Mahtae sever přes Mahtae jih

Děkuji za akci! Štve mě, že jsem nestíhala víc inktober a obecně jsem se probrala moc pozdě, abych stihla splnit nějaké jiné zajímavé úkoly, ale alespoň šetřím síly do budoucna xD

Poprosím o:
30b - 2* do neviditelnosti pro Finnicka

//Ježčí plácek přes Červenou řeku

Pobaveně jsem se ušklíbla, když Cynthia svým vyprávěním přitakávala tomu, co jsem popisovala. Bylo fajn pro jednou mluvit s někým, kdo má hlavu na krku a ví, jak používat to, co má v ní. Schopnost Erlenda a Awaraka používat svou mohutnost v případě potřeby jsem nedokázala odhadnout - alespoň u Erlenda ne. Vlastně jsem si nedovedla představit, že by se s někým rval. Možná, kdyby ho jen měl zalehnout, to by šlo.
"To by fakt chtělo," přitakal jsem tentokrát já jí. "Někoho schopnýho, kdo je všechno naučí, než je vostatní stihnou zkazit. Přeci jen je to budoucnost smečky, tam se výchova nesmí zanedbávat," oplatila jsem jí spiklenecky úšklebek, protože buďme upřímní, ve smečce neexistovalo moc vhodných adeptů na tuto roli.
Pak jsem se rozkecala o Zelenáčovi, div jsem se neztratila někam do tramtárie v té vší mlze, protože jsem absolutně zapomněla, že nejdu sama. Připomněla to až Cynthia, když se stačila ozvat někde mezi mými nádechy, jak jsem připravovala na další salvu stěžování. Když se ale ozvala, donutila mě zmlknout. Wow, tak tokové to je, když je jednou někdo na vaší straně? Rozhodla jsem se. Cynthiu si v Borůvce necháme. Jako by to záleželo na mě, duh, ale dle mého názoru jsme takové vlky potřebovali jako sůl.
"Dej. Ale víš co, když víš, co čekat, tak už tě nepřekvapí. Stačí mu jen nevěřit ani čumák mezi očima!" pronesla jsem odhodlaně. "Fakt doufám, že už se spakoval a vypadnul. Nebo to brzo udělá. Touhle smečkou už proteklo spousta vlků. Přídou. Vodejdou. Čekám, že tohle bude prostě jen další z nich," upouštěla jsem dál páru, zatímco jsme šli kdo ví kam, protože přes tu mlhu nešlo vidět na krok. Při troše štěstí jsem alespoň věřila, že se netočíme v kruhu a nejdeme zpátky tam, odkud jsme přišli.

//Medvědí jezírka

Historie top, nahozeno.

Poprosím ještě o úpravu povahy. Není třeba nic závratného, ale několikrát se povaha zmiňuje o tom, že je Thyra vlče, tak jakoby opravit toto poprosím. xD

// Eucalyptový les

"Fakt všude?" zastříhala jsem zvědavě ušima, i když si to Cynthia jasně utrousila jen pro sebe. "Neříkej, že jsi opustila nějakou smečku kvůli tomu, že sis myslela, že si v Borůvce přilepšíš," zavrtěla jsem trochu nevěřícně, i když mě lehce ta zpráva těšila. Nemusela jsem tak řešit, že bych odešla jinam, protože tam by to bylo to samé trápení v bledě modré. To už si radši nastolím disciplínu tady, když jsem začala. "Ale aby to nebylo, že jenom prskám, jo, všichni tam nejsou úplný budžikničemu. Jenom... se to... vždycky... všechno... nějak..." zastavila jsem se a při každé pauze nějak tlapami gestikulovala ve vzduchu, jako bych se snažila naznačit, že se to všechno podělává úplně záhadným způsobem. "Na můj vkus jsou všichni tam prostě až moc hodní," uzavřela jsem záhadu a dala se zase do kroku, abych vlčici dohnala. "Třeba Erlend je fajn, ale nechal by se sežrat tlupou hladových veverek, kdyby zjistil, že si na zimu nenahrabaly dost ořechů, protože by mu jich bylo líto. Aranel a Awarak jsou věčně rozněžněný kvůli vlčatům a... jo, tady asi ten seznam končí. Pak jsou tam teda ty vlčata, ale ty jsou ještě tvárný, tak se mi nechce je házet na tu hromadu spolu s vostatními zatracenci. Zatím," pohodila jsem ocasem a v duchu už vlčata přehazovala z hromádky na hromádku, jak moc velkou šanci mají být co k čemu a jak moc jsou podle mě v háji.
Mezi výčtem členů smečky samozřejmě nemohl chybět ani Zelenáč. Srst mi problikávala elektřinou, jen jsem se na něj vzpomněla. Cynthia okamžitě vyzvídala, ale já nechtěla- ne, kecy. Chtěla jsem. Hrozně moc jsem si na něj potřebovala postěžovat. Házet na něj špínu všude, kudy projdu a to bude ještě to nejmenší z toho, co bych mu mohla provést.
"Mně? Pche, mně nic, ale podělal celej lov," odplivla jsem si znechuceně. "Teda. Skoro," dodala jsem neochotně, ale rozhodně to neznělo, že by to můj názor na něj nějak odlehčovalo. "Vlastně měl jenom z prdele kliku, že se nikomu nic nestalo. No řekni sama. Lovit losy s vlčaty, co nikdy předtím na společném lovu nebyli. Pitomost, že jo?" Nedala jsem černé prostor odpovědět. "A jako by toho rizika nebylo málo, rozhodl se pan velký lovec uprostřed rozeběhnutého lovu změnit taktiku. Co následovalo? Chaos. Chaos. Ještě víc chaosu. Pár kopanců do vlastních řad. Kdo by to byl čekal! Ten vousáč měl fakt víc štěstí, než rozumu. Ale já sem ta špatná, když se kvůli tomu vztekám. Je totiž hrooozně lehký to hodit na Kayu, když věci říká tak, jak sou. Ale kdyby se fakt něco stalo, tak... tak..." Někdy v půlce monologu jsem přestala vnímat, že to vlastně někomu vyprávím a stalo se z toho remcání sama pro sebe s tím rozdílem, že pro jednou jsem si to nenechávala jen v hlavě, ale všechno to šlo hezky ven. A mně to bylo úplně jedno.

// Středozemní pláň přes Červenou řeku

// Konec světa

"To mě ani nenapadlo," ohradila jsem se, když se Cynthia začala už hodně mračit ohledně té věci s kytkou. "Do teď," ušklíbla jsem se, ale dál už to nechala být. Potřebovala jsem se dostat domů a nemohla jsem riskovat, že mě tu někde nechá. Jasný, poradila bych si i sama, ale tohle bylo snazší. Na prudění budu mít dost času, když se černá rozhodla to v naší smečce zakempit.
"Rozhodně," odpověděla jsem na její snahu o změnu témata a ani jsem se nad tím nemusela zamýšlet. Neměla jsem o zbytku smečky zjevně moc vysoké mínění a neplánovala jsem to skrývat. Jen ať Cynthia ví, do čeho se rozhodla namočit. "Všechno bude vzhůru nohama a u zjišťování novinek si budeš nonstop ťukat na čelo, co je to za ptákoviny. Brrr," viditelně jsem se oklepala, když jsem si uvědomila, koho v lese nejspíš zase potkám. "Doufám, že Zelenáč využil svůj čas moudře a někam zalezl, protože jestli jeho stupidní čenich bude to první, co v lese uvidim..." breptala jsem si pro změnu spíš pro sebe a raději myšlenku nahlas ani nedokončila.

// Ježcí plácek

Zaskočeně jsem zamrkala, když mi Cynthia vyvrátila mojí teorii o tom, co vlastně na pláži dělala. Protože mě to přišlo jasné, ale jen se ukázalo, že o tom prostě nic nevím. No jasný, a příště tam zůstanu a zrovna budu za křena, protočila jsem oči, abych si sama pro sebe ujasnila, že se z téhle situace rozhodně poučit neplánuju. "Aha. Promiň?" hrkla jsem spíš v otázce, protože bylo tohle něco, za co se má omlouvat? "Neznám moc vlků, co by si jen tak pro srandu strkali za uši květiny a samotný se uprostřed noci promenádovali po plážích," prohodila jsem jakože na svoji obranu. Musela přeci uznat, jak to vypadalo!
Z rovnice tím pádem ale vyšlo, že si nemusím pamatovat žádné instrukce, protože prostě můžeme domů vyrazit obě. Míň práce pro mě. "Stěžovat si nebudu. Alespoň ne, dokud tam nedojdeme," ušklíbla jsem se a vykročila za vlčicí, protože ta rozhodně neztrácela čas a už vyrazila. "Můžem ti cestou najít nějakou novou kytku, když je to ta tvoje věc. Ale na osamělý zevlování bych si být tebou našla jiný místo, pokud si nechceš dát opakovaný dostaveníčko s šupináčem."

// Eucalyptový les

// Popelavá pláž

Vyběhla jsem do hor za Cynthií. Promáčená od moře, od deště, bylo mi to jedno. Příjemné mi nebylo ale ani jedno, nejraději bych zalezla někam do klidu, usušila se a ohřála a počkala, až přejde celá zima ideálně. Ale to jsem jako zodpovědný člen smečky udělat nemohla.
Když se Cynthia zastavila a posadila, zůstala jsem stát a nedůvěřivě se ohlédla za sebe, jako by nás něco mělo sledovat. Nesledovalo. "Nevim, jestli mám mít radost z toho, že nemám jen takový pitomý halucinace nebo být vytočená, že mě tenhle kraj zase vtáhnul do nějakých svých problémů, vo který jsem se neprosila," prskala jsem podobně, jako druhá vlčice. Oklepala jsem se při tom, jako by mi to snad mělo pomoc, ale s mým kožichem to neudělalo vůbec nic. Pořád z něj kapala voda. "Jestli chceš, můžeš to jít překontrolovat. Já to zkontroluju vocaď," prohodila jsem. Skutečně tu byl na moře docela výhled, i když pláž tu už vidět nebyla. Vlastně mě nemuselo zajímat, jestli to, co jsme udělali, zabralo nebo ne. Smečka byla od moře dostatečně vzdálená, aby to nebyl náš problém.
"Škoda tý tvý kytky, ale při troše štěstí ti to nespláchlo i toho šamstra. Neboj, já už se klidim, jen vzhledem k tomu, že jsi sem přišla po svých, na rozdíl vode mě, bys mě možná mohla nasměrovat kudy vodsud do Borůvky?" postavila jsem svou prosbu tak, že to nejspíš vůbec jako prosba neznělo. Ale neměla jsem ve zvyku žádat o moc věcí, takže jsem to úplně neměla natrénované.