Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Březen 1/10 • Baghý

Juniper se znovu na své procházce zatoulala k jezeru. Už se zde setkala s mnohými vlky a i tentokrát tu hledala cosi - nebo kohosi - kdo by jí dělal alespoň na chvíli společnost. Byla ještě hluboká zima, vlčice už však cítila ve vzduchu jaro. A v nožkách měla neklid - čekala je totiž cesta na jih. Věděla, že už to nemohou odkládat. Přivedou sem svá vlčata. Potřebovala je tady - to aby jí v hlavě stále dokola nepovídal ten hlásek, který jí připomínal, že byla hroznou matkou. Snad ano, snad tomu tak bylo - upřednostnila ostatně sobecky své vlastní blaho, cožpak to ale tak mohla nechat? Teď měla Merleho, měla svého partnera a společně se pro děti vrátí.
To vše jí vířilo hlavou, když stanula na kraji jezera. Bylo ještě zamrzlé, ale už nebylo bezpečné přes něj chodit. Viděla, jak uprostřed rozmrzá a kusy ker se oddělují od masy ledu, který už nepůsobil nijak hrozivě. "Bude jaro," pronesla spokojeně. Když se soustředila, už ho cítila na jazyku.

10/10

Když dorazila k malému potůčku, který si křičel cestu mezi kameny, zastavila se a pozorně poslouchala zvuk vody. To byl pro ni jeden z těch okamžiků, kdy si mohla být jistá, že vše, co dělá, má smysl. Voda byla tichá a chladná, jak ji omývala kmeny, které rostly kolem, a její chladná jemnost jí připomněla, že všechny věci jsou pomíjivé.
Otočila se, rozhodnuta pokračovat ve své procházce. Svět kolem ní byl jednoduchý a tak naplňující, že všechno ostatní zůstalo za jejími zády. Nechala minulost za sebou, přesto věděla, že nikdy nebude úplně zapomenuta. Důležité však bylo, že se teď mohla soustředit na to, co bylo před ní – na okamžik klidu, na přírodu, na to, co jí poskytovalo svobodu.

9/10

Juniper si znovu položila jednu packu na zem a pomalu pokračovala dál. Cítila, jak jí každý krok uvolňuje tělo, jak se její mysl alespoň na chvíli očišťuje od neustálého zkoumání všeho kolem. Les ji bral pod svou ochrannou ruku, byť si to vůbec neuvědomovala. Byl to její jedinečný úkryt, její vlastní cesta, jak se zbavit všech bolestí, které ji tížily. Zde, v těchto stínech, se mohla stát tím, kým skutečně byla, bez potřeby ospravedlňovat své pocity nebo svou minulost.
Byla sice opatrná, ale zároveň si dopřávala prostor pro své vlastní myšlenky. Jak tak pokračovala mezi stromy, její mysl se vyprázdnila a zůstala jen v přítomném okamžiku. Tady a teď.

8/10

Skrz koruny stromů prosvítalo ranní slunce, ale jeho paprsky byly ještě slabé. Juniper milovala tento čas. Bylo to jediné období dne, kdy se svět zdál zklidněný, než se svět probudil k rušnému životu. Zastavila se a zhluboka se nadechla, vdechujíc svěží lesní vzduch, který jí pronikal do plic. Je to jednoduché, pomyslela si, jak si to užívá. Kdyby jen mohl být každý den takový. Bez tlaku, bez chaosu, bez toho všeho, co ji obklopovalo v každodenním životě.
Ale pak, jak její pohled sklouzl k jedné z větví, na které visel starý ptačí hnízdo, její mysl zasáhlo znepokojení. Vzpomněla si na chvíle, kdy jí její mysl napadla myšlenka, že nikdy nebude schopná uniknout té hrozbě minulosti. Všechno, co utekla, mohlo přijít a najít ji. Stačilo jen jedno zranění, jeden krok zpět a opět by byla v zajetí. A přece na tom něco bylo – strach byl její stálý společník, i když se to nikdy neukázalo navenek.

7/10

Její mysl byla klidná, ale její srdce bylo jiného názoru. S každým krokem se objevovaly vzpomínky, které si s sebou nesla, a jejich přítomnost ji mírně znepokojovala. Někdy měla pocit, že je všeho příliš. Že jí minulost, která byla tak těžká a zraňující, stále pronásleduje, i když už se od ní vzdálila. Když však zavřela oči a naslouchala zvukům lesa, věděla, že teď, tady, v tomto okamžiku, je to její útočiště. A to jí dalo sílu.
Větev pod jejími nohami praskla, když její packa zavadila o drobný kmen. Prudce zvedla hlavu a její pozornost se zaměřila na okolí. V lesních stínech se nic nehnulo, ale ona byla zvyklá být opatrná, v každém okamžiku připravená na jakýkoliv pohyb. Byla to její přirozenost – nedůvěřivost, která pramenila z mnoha těžkých zkušeností. Ale nebyla to jen její povaha, která jí to diktovala. Byla to i její vysoce rozvinutá intuice, kterou nikdo jiný neovládal tak, jak ona.

6/10

Juniper vyšla z nory, kam se vždy vracela, když potřebovala klid. Zima pomalu ustupovala, ale její stopy ještě pořád zůstávaly v lese, jak se sníh pomalu tál a odhaloval hnědou zem. Ráda se na něm procházela, obzvlášť když slunce ještě nevyšlo dostatečně vysoko a vzduch byl svěží. Dnes to vypadalo, že les je plný ticha, a to ji uklidnilo. Ráda, když může mít chvíli pro sebe, v tichu přírody, kde ji nic neobtěžuje.
Její kroky byly lehké, téměř neslyšné, jak se pohybovala mezi stromy. Kožich měla dokonale čistý, i přes její častou potřebu se schovávat a trávit čas v samotě. Měla totiž tendenci si dávat záležet na tom, jak vypadá. To bylo něco, čemu byla vedena už od mala – vypadat bezchybně a ovládat se ve všech situacích. Dnes však její obvyklá dokonalost nebyla ničím víc než maskou, kterou si nasadila. Zvyklostí, která byla hluboko zakořeněná v jejím nitru. Ve skutečnosti ji poháněla potřeba uniknout, vyhnout se jakémukoliv kontaktu s těmi, kteří by ji mohli zranit. Jako by zapomněla, že už nemusí utíkat.

Únor 5/10 • Yggdrasil

Juniper překvapilo, že byl vlček odsud. Rozhodně tak nevypadal - tedy, dělala jako kdyby měli místní vlci nějaké poznávací znamení, což, pokud věděla, rozhodně neměli. "Ahá, tak to jsem usoudila podle tvé řeči mylně," pokývala hlavou zamyšleně. Proč ona neuměla žádný takový jazyk? Byla to věčná škoda! Aspoň by vypadala trochu zajímavěji. "Madre, jasně, máma," kývla. To dávalo smysl. Pochopitelně uměl jazykem své maminky, která ho učila a pečovala o něho... ne, lepší bylo na to nemyslet. O její vlastní vlčátka také bylo postaráno... jen ne jejich matkou.
"To nevadí, že nevíš. Určitě se najdete," ujistila Yggiho - mohla mu říci, že rodiče se občas zatoulali, to však neznamenalo, že nedělají nic jiného než že na ně nemyslí, jenže mu to říct nemohla, protože si na to zakázala myslet. Její vlčata byla v pořádku a v bezpečí. Tečka. Strachem si nepomůže.
"No, podíváme se kolem, jestli někde nenajdeme nějakou hezkou noru, kde bychom mohli přečkat tu nejhorší zimu. Dobré nory bývají u stromů," řekla mu. "Jeskyni tady asi nenajdeme, ale ty bývají jako úkryt nejlepší," vysvětlila mu - i když vlastně v tomhle počasí by jim velmi dobře posloužila nora pod zemí, kde se schoulí a ohřejí se. Ač Yggimu samozřejmě zima vůbec nebyla.

Ani Juniper si nemohla stěžovat na příjemnou blízkost svého partnera. Byla to vlastně další příležitost k tomu, aby strávili trochu času jen sami dva. Juniper tak byla nesmírně spokojená. "Tohle je rozhodně momentálně to nejlepší, co můžeš zkoušet," ujistila ho vesele, protože to bylo příjemné. Teplo se jejich norou hezky rozlilo, ona však neviděla důvod se od Merleho vzdalovat. Ani trochu se jí nechtělo. "Ale jestli umíš ještě více tepla, tak sem s ním. Bude se hodit," prohlásila a znělo to vesele. Proč by se také měla trápit zimou se kterou nakonec vůbec nic neudělá? Mohli jen být rádi, že se nevypravili z Gallirei pryč.
"O tom nepochybuji. Ale nemusíš s tím hledáním spěchat. Venku je hrozně a já takový hlad nemám," ujistila ho, protože nechtěla, aby jí někde umrzl. A obávala se, že přesně to hrozilo.
"Popravdě nezkoušela," připustila. "A teď jí radši zkoušet nebudu. Myslím, že větru je venku více než dost," poznamenala.

Plány byly zhaceny, ale Juniper to zase tolik nevadilo - ne, když zůstali spolu a jediný rozdíl byl v tom, že zůstali v noře. V kopcích jich bylo mnoho, a tak i když nenašli tu svou původní, našli zase jinou, která byla příhodně velká. Byla však zima a ta je teď trápila nejvíce, i přestože se zachumlali k sobě, nemohlo to být dost - venku by jim však bylo bezpochyby hůře. "To já také ne," souhlasně zamručela do Merleho kožichu a snažila se u něho co nejvíce skrýt. Nebylo to asi fér, ale i ona mu poskytovala své teplo. Bylo to to nejlepší, co v tomhle počasí mohli udělat. "Pořádně se ochladilo," posteskla si. Neměli sice žádnou jemnou srst, ale v tomhle počasí musela být zima snad úplně každému.
Merle však měl magii, která se k tomuhle počasí perfektně hodila. Když kolem poletovaly malé plamínky, hned jim bylo tepleji. "Páni, jsi dobrý!" pronesla obdivně. Ona sama svou magii nikdy nezkoušela - navíc vzduch by jim v tomhle případě zrovna nepomohl.
"Dobře. Snad se ti v téhle zimě povede něco najít. Asi nebudeme jediní, kdo tohle počasí využil a zalezl," poznamenala zamračeně.

Únor 4/10 • Yggdrasil

Juniper zamyšleně přikývla. "Ach tak, tak to pak dává smysl, že ti není zima," souhlasila. Srst mladého vlčka sice vypadala jemně, ale když se pořádně podívala, viděla, že je hustá a rozhodně měl pořádnou podsadu na to, jak byl maličký, tedy... nebyl úplně malý. Byl samozřejmě vlčátkem, ale byl už dost velký, skoro dospělý, podle letmého pohledu. I ona však věděla, že dospělost nic neznamenala.
"To si budu pamatovat, třeba mi to někdy k něčemu bude," prohlásila vesele. "Ty nejsi místní?" zajímala se, protože si myslela, že takhle malý vlček se tu musel narodit, možná se však pletla. "Kde máš vůbec rodiče? Jsi tu sám?" ptala se ho obezřetně. Yggdrasil nevypadal, že by potřeboval pomoci, ale přeci jen byla starší a cítila za něj jistou zodpovědnost.
"Aha. To je ale náhoda, že jsme na sebe tak příhodně narazili. A ano, to máš pravdu. V horách takhle hrozném počasí není bezpečno. Nezbývá nám než najít něco tady," navrhla mu. Ve dvou se to přeci jen o poznání lépe táhlo.
"Velmi mě těší, Yggdrasile," pokývala Juniper hlavou a mile se na vlčka usmívala. "Řekla bych, že není rozumné někam chodit. Zůstala bych v tomhle lese a zkusila najít nějaký úkryt, jestli chceš, můžeme se po něčem podívat společně," navrhla vlčkovi.

Únor 3/10 • Yggdrasil

Juniper si z tvrdohlavého vlčete nic nedělala. Byla něžná a chápala, že někteří mladí vlci si dospíváním neprocházeli tak snadno jako jiní. Rozuměla tomu tak dobře. "Nevadí ti to? Páni, tak to musíš být docela otužilý," prohlásila jemně. Myslela to upřímně. Jí tedy rozhodně zima byla. Také muselo být hluboko pod nulou a sněžilo. Ještě štěstí, že byli v lese a ne někde na pláni. "Si? Co to znamená?" zeptala se zvědavě, protože jí to nedalo. V některých ohledech asi byla zrovna taková jako tohle ne tak malé vlče.
"To je dobrá otázka," pronesla zamyšleně. Nezdálo se, že by měla umrznout, nebo že by jí zima zvlášť vadila - přežila toho už dost na to, aby jí tahle zima tolik netrápila - přestosi to však nijak zvlášť neužívala. "Ne všichni mají takové štěstí, že se mohou schovat do úkrytů. Někdy to jde, jindy prostě musíš přežít jak jen to jde. Tak tady asi přežívám," vysvětlila mu. "A ty? Proč jsi se ty vypravil na procházku v takovém počasí?" zajímala se.
Když se jí ptal na to, kdo je, přátelsky se vlčkovi uklonila. "Jmenuji se Juniper," řekla mu. "A ty?"

Byla zima. Vlastně více než to. Mrzlo až praštilo. Možná měli plán vydat se do smečky, ale už ve chvíli, kdy se do nich dal první poryv větru si Juniper uvědomila, že tak dlouhá cesta nepřipadala v úvahu. Merle to musel vědět také. Umrzli by - a umrznou, pokud se hodně rychle neodklidí někam do nory. Juniper do svého partnera jemně šťouchla. "Zima přišla rychleji," špitla a zabořila se do jeho kožíšku. "Měli bychom se schovat v jedné z těch nor. Nemůžeme se teď vydávat na cestu," řekla mu tiše. Merle musel vědět, že měla pravdu, a tak nic nenamítl, jen přikývl. Kdyby se bývali spolu někam vydali, také by hezky společně mohli umrznout. A to se nezdálo být jako ideální plán na to, jak strávit zimu. Vrátili se tedy k norám a společně zapluli do takové, která se zdála být dost velká, aby se tam oba pohodlně vešli. Neměli nic k jídlu, ale přečkají to. Vydrží. Určitě se tahle ledová kalamita přežene dříve než se nadějí. Musela. Vždyť už se zima musela blížit ke svému konci - snad proto na ně udeřila takovou silou. To, aby předvedla, že nebylo radno jí podceňovat.

Únor 2/10 • Yggdrasil

Juniper chvíli přemítala, co dál. Mohla se vydat hledat úkryt - a nejspíše by to i udělala - nebýt toho urputného pohledu, který na sobě cítila. Ohlédla se - vlčete, které se k ní blížilo si ani nevšimla. Tedy, ono už to vlče úplně nebylo. Byl v tom zvláštním neurčitu, ani vlče, ani dospělý. Bylo tomu už pár zim, kdy na tom Juniper byla podobně, přesto však měla pro vlčka pochopení, snad proto k němu vykročila, i přestože jeho pohled nebyl zrovna přátelský. Ona si z toho nic nedělala.
"Ahoj," broukla laskavě. "Je docela chladno, co?" usmála se a vyfoukla obláček páry. "Není to zrovna ideální na procházku," dodala a zamávala oháňkou ze strany na stranu. Přesto se však dočkala jen zachmuřeného pohledu.

Únor 1/10 • Yggdrasil

Juniper si říkala, že není nejlepší čas na procházku, přesto jí to nedalo. Jejím kožíškem profukoval studený vítr, ale nebylo to tak zlé. Byla přeci jen také v lese. Zastavila se na jeho samém okraji, kde se rozlévalo jezero - teď bylo samozřejmě zamrzlé, ale na tom nebylo nic divného. Byla ostatně zima - nemohla čekat nic jiného.
"Asi tady budu muset chvíli zůstat," řekla si tiše a rozhlédla se, jestli si nenajde nějaký pěkný dočasný úkryt. Asi byla jediná, kdo vyrazil ven, ale říkala si, že jí to neuškodí. Ne, když se chtěla uprostřed zimy vydat z Gallirei na jih, aby našla svá vlčata. Ne, to byla hloupost. Musela se soustředit na to, aby tuhle zimu vůbec přežili.

Loterie 4/5

Juniper přikývla, ráda za uklidnění, které jí Merle poskytl. Měl pravdu. Teď nebyl čas se tím trápit, stejně se nemohli vydat na zimu uprostřed zimy. A čas nijak neurychlí. Museli počkat, až bude tepleji a až se pod sněhem ukáže zelená tráva. "Máš pravdu, stejně nemá smysl nad tím přemýšlet, než to přijde," kývla.
"No, jen aby nedostali nějaký takový nápad jít nás hledat. Tak jako já odešla za tebou," vysvětlila mu - byly to iracionální obavy, to jistě, ale nezdály se být tak nereálné. Přeci jen to byla vlčata, jistě, že chtěla být se svými rodiči, kteří je nechali napospas kultu. Stále si to vyčítala, ale jak by s nimi ušla tak dlouhou cestu?
Přeci jen se však uklidnila, když se k ní Merle přitulil a ona se mohla na chvíli ztratit v jeho srsti. Bylo to příjemně uklidňující. Měla náhle pocit vřelé jistoty, že vše bude v pořádku. "Já tebe také, Merle. A doufám, že už se mi neztratíš," řekla mu, protože ona si svými city byla jistá. Doufala, že Merle už také.
"To zní jako dobrý plán," přikývla Juniper nakonec, protože být ve smečce, i kdyby jen na zimu, bylo rozhodně lepší, než kdyby se měli protloukat sami. A kdo ví, co jim přinese jaro?