Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Juniper se rozhlížela po krajině. Přemýšlela, kam by se mohli vydat - to však zlatavá vlčice promluvila a ptala se jich, jestli hledají něco konkrétního. No jo, to kdyby věděla! Zadívala se na Merleho, který neváhal zlatí odpovědět. "Přijali nás na zkoušku, ale za celou tu dobu jsme se ani nesetkali s alfou. Bylo to trochu... zvláštní," dovysvětlila, když Merle domluvil. "Ale rádi bychom se někde usadili, to ano," přitakal, protože i jí chybělo nějaké místo, kterému by říkala domov. Už byla unavená a chtěla někde spočinout s klidem, že jí nehrozí žádné nebezpečí. Snažila se nemyslet na to, jak hrozně na tom byli její potomci - protože nebyli! Rozhodla se, že chce věřit tomu, že jsou v pořádku. A jistě byli, Talutah jí slíbila, že se o malé postará. A ona do té doby mohla zůstat tady a nabrat síly, než svá vlčata vezme sem.
"Kdybyste o něčem věděla, velmi by nám to pomohlo," dodala.

Srpen 5/10 – princezna Thyra Nina

Juniper netušila, že v Thyře vidí něco, co její rodiče neviděli. Měla jí moc ráda, přestože se setkaly jen párkrát, Juniper milovala fantazii malé vlčice a podporovala ji, protože měla pocit, že v Thyře dříme magie, která je mnohem mocnější než voda nebo vzduch nebo cokoliv dalšího. Doufala, že jí dospělí neudupou, že z toho nevyroste. Tak jako udupali jí a tak jako musela vyrůst ona.
"Ach, tak to je jiná!" zvolala Juniper se smíchem a zvedla hlavu, když Thyra prohlásila, že je mořský duch. "Už to vidím, máte pravdu, mořský duchu. Už vidím, jak se támhle trhají mraky, vidíte to také? Určitě brzy bude po bouři a to jen díky vaší zásluze!" prohlásila Juniper obdivně a usmála se na Thyru, která hlásila, že je voda její kámoš. "Jistě, že je. Voda a vzduch jsou ze všech nejdůležitější elementy," poučila jí něžně, ale neznělo to vlastně ani jako poučení. Prostě jen taková poznámka.
Otázka na bydlení Juniper zarazila, ale nakonec nad tím zase tolik nepřemýšlela. "Nikde," přiznala. "Jsem tulačka. Není to úplně má volba, ale já a můj partner teď hodně cestujeme. Není to špatné, ale těším se, až najdeme nějaké příhodné království, kde zakotvíme," přiznala. Měla takové věci vyprávět malé vlčici? Možná ne, ale Juniper na tom zase tolik nezáleželo. Thyra byla... její přítelkyně, i když droboučká. Nechtěla jí lhát a tohle byla čistá pravda.
"Světluška je svítící brouček. Může jich být i stovky. A jsou opravdu, opravdu moc kouzelné," ujistila Thyru a usmála se. "Ne, můj princ je trochu větší," poznamenala pobaveně. Ano, Merle byl trochu větší než světluška, ale upřímně? Zářil úplně stejně - alespoň pro ní.
Znovu se usmála, když Thyra prohlásila, že by na to měla přijít ona. "Možná, ale já to stvoření neviděla. Měly bychom se tedy vydat na průzkum. Tedy... až přestane pršet, ať ti ten kožíšek zase nezmokne," řekla Juniper a poslouchala o tom, co Thyra sama věděla od svých rodičů o magii. "Ne každý má Vánek, to je jasné. A nepochybuji o tvé schopnosti, ó velký duchu, ale to neznamená, že z mokrého kožíšku nedostaneš rýmu," poznamenala Juniper pobaveně. Jak jí jen chyběla její vlčátka!

//od řeky

Juniper byla vždy celkem rychlá, ale dlouhá a těžká zima, ta dlouhá cesta až na Gallireu... to vše se na ní podepsalo. No a navíc nebyla vlkem, jen vlčicí. A byla pravda, že se za poslední dobu pořádně nenajedla ani nepamatovala. Ne, že by měla hlad, jen... smečka zkrátka poskytovala větší jistotu. Ona byla zvyklá žít i bez ní, ale nikdy se jako tulačka necítila zvlášť dobře. A navíc měla zoufalou touhu někam patřit.
Když Merle zpomalil a ona měla možnost ho dohonit, zazubila se na něho a jemně se o něho opřela. "To si pište, pane. Skrývám toho mnoho," mrkla na něho a kráčela za ním směrem k horám. "To není špatný nápad," přitakala a vzhlédla k vysokým bílým špičkám. "Ael až nahoru nejdu. Najdeme nějaký hezký výběžek. Tam si můžeme odpočinout," navrhla - a přesně to se také stalo. Až na to, že ten nápad neměli sami.
"Dobrý den," pozdravila Juniper zlatou a kývla hlavou. Držela se za Merlem a sama byla zvědavá na svět ve kterém se to teď ocitli. Mohli si vybrat jakýkoliv domov. Jen to možná nebude tak snadné, říkala si. Nechtěla zlatou vlčici otravovat, ale sama se chtěla rozlédnout. "Kde ti to přijde nejlepší?" ptala se Merleho nejistě.

//Vodopády

Juniper na to raději opravdu nemyslela. Byl to vždy její obranný mechanismus. Prostě to vytěsnila, protože to bolelo příliš na to, aby se tím zabývala. Už pochopila, že se tím nemohla pořád trápit. Rozhodla se a musela teď nést následky toho rozhodnutí. Byla tu s Merlem nehledě na to, jak nepravděpodobné to bylo. Měla být šťastná, ale i když se snažila, na srdci stále měla drobné výčitky. Na druhou stranu, nenechala jejich vlčata někde umřít. Nechala je vlčici, které věřila. To, že byla trochu divná a že žili v kultu... snažila si říkat si, že jejich děti byly rozumné a jistě se nenechají zaplést do těch krevních rituálů. Musela v to věřit.
A tak, místo starostí, se znovu zvonivě zasmála, když jí Merle říkal, že ho musí chytit. "Jen počkej!" zvolala jako by byla malé vlče a rozběhla se za ním. Byla dost rychlá, přesto však Merleho opravdu chytit nechtěla. Byla to přeci jen hra.

//Ragarské pohoří

//Mathaë jih

Juniper na to myslet nechtěla. Usnesla se, že to bude lepší, než aby se tím neustále trápila. K ničemu to nevedlo. Věřila tomu, že se stane něco, co je všechny vrátí na správnou kolej. Že budou znovu spolu jako rodina. Udělá pro to vše, o tom nepochybovala. Vlčata jí snad odpustí, ač jim matkou příliš nebyla. "To bych ani neřekla. Ale nechme toho. Lepší je nad tím moc nepřemýšlet. Je to, jak to je. Určitě si nás najdou," povzdechla si. Musela doufat. To jediné jí zbývalo.
Smála se, když jí Merle pročísl srst za krkem a ohlédla se na něho. "Dávej pozor, abych tě neshodila," prohlásila a v očích se jí zlomyslně blýsklo. Nikdy by to neudělala, což Merle asi tušil, ale stejně!

//Dlouhá řeka

//Medvědí jezírka

Juniper si povzdechla, ale také v to doufala. Nakonec pokývala hlavou. Přála si, aby jejich vlčata byla v pořádku, ale opouštěla je s tím, že o ně bude postaráno. "Já vím, že jsou v pořádku. Ale stejně mi to dělá starosti. Je však pravda, že bych se asi zpětně nerozhodla jinak. Měla jsem velké štěstí, že jsem tě tady našla a doufám, že to mělo svůj důvod," pronesla zamyšleně. Bylo to rozhodně nepopulární rozhodnutí, ale udělala to, co musela. A měla pocit, že udělala dobře, ač možná jejich děti budou mít jiný názor.
"Dobře, to není špatný nápad. Tady dole je celkem horko, co?" prohlásila pobaveně, jemně do Merleho drcla bokem a přidala do kroku. "Neboj, mám energie na rozdávání!" zasmála se.

//Vodopády

Srpen 4/10 – princezna Thyra Nina

Juniper se usmála a zakroutila nad slovy malé vlčice hlavou. "Dobrá, ale vězte, princezno, že jsem vás zachránila z ryzí dobroty svého srdce. Nikdy bych si neodpustila, aby se nějakému vlčátku něco stalo v tak hrozivém počasí," vysvětlovala. "Ale ano, je pravda, že kdybych chtěla, jistě bych nalezla nějaké vhodné království. A ty, až vyrosteš, jistě si podmaníš další půdu. Budeš jistě velice schopná vládkyně," ujišťovala Thyru. Ona už o vládu zase tolik nestála. Chtěla svůj klid a svá vlčata. Která však již vlčaty příliš nebyla.
"Hm," zamyslela se Juniper a přemítala nad tím, co by tak mohla Thyrka hledat v lese - malé a zářivé. "To zní ale velice zvláštně. Nemohla to být světluška? To je takový malý brouček, co svítí, je však pravda, že se objevují pouze v noci," poznamenala vlčice zamyšleně. Chtěla přijít na to, co tak mohla Thyra vidět, ale nebylo to vůbec snadné. "O tom nepochybuji. Kdo jiný by na to měl přijít, než princezna Thyra, světoznámá lovkyně stínů?" prohlásila Juniper hrdě. Thyra byla nejrozkošnější vlče, které kdy viděla - kromě těch jejích, pochopitelně.
"Ano, každý vlk ovládá svou magii, víš? I ty jednu jistě budeš mít," ujistila malou vlčici. "A já vládnu větru. Říkám mu Vánek, je to takový můj zvyk," vysvětlila. "Dovedu s ním leccos, sama ani nevím, co všechno," dodala a jemně pročísla Thyrce srst tak, jak to vždy dělala magie jí.

//Asgaar

Juniper nic nenamítala k tomu jít se projít, ale i v její hlavě se toho mnoho roleželo. Byla velmi nadšená z toho zůstat v Asgaaru, ale cítila se jaksi... nevítaně. Nevěděla proč. Nechtěla nikoho urazit ani nechtěla nikoho podrazit, ale způsob, jakým Rowena jednala s Merlem se jí příčil. Dělala jako by snad její druh byl neschopný jen kvůli tomu, že mu chybělo oko. Jak moc se pletla! Ha, její druh byl tím nejlepším. Dívala se na něho s láskou a s jistotou, že ať už půjdou společně kamkoliv, bude to v pořádku.
Zastavili se u jezírek. I Juniper využila chvilku a napila se, odpočinula si - i když odpočinku bylo více než dost. Vzhlédla, když na ni Merele promluvil a usmála se. "I já tebe," broukla a na jeho další slova přikývla. "Myslím, že máš pravdu. Já vím, že jsme se tady nechtěli nijak usazovat, ale myslím, že ten čas, který jsme tam promrhali byl přesně tím časem, který jsme potřebovali. Vyražet pryč teď, když je zase podzim na spadnutí... mi nepřijde moudré. Asi... bychom se měli ubytovat jinde," souhlasila, ale bylo to jaksi neochotné. Nechtělo se jí, protože to znamenalo, že znovu odložili cestu na jih.

//Mahtae jih

Ať už se dělo cokoliv, šlo to celkem mimo ně. Juniper doufala, že tahle smečka bude přesně to, co by potřebovali, jenže... možná se pletli? Nebyla si jistá tím, co tady čekala, ale za celou tu dobu, co tu byli, nikoho nepotkali. Jen Rowenu a toho vlka, který do ní hned hnusně jel. A od té doby? No... alfa tu nikde nebyla a oni ani nebyli přijatí. Bylo to trochu frustrující. A začínalo jí docházet, že to tady bylo poněkud marné. Škoda, říkala si, přesto, když jí Merle oslovil, že by se mohli jít projít, přikývla.
"Asi to není tak špatný nápad. Ještě jsme tady v okolí skoro nic neviděli," poznamenala a nejistě se vydala za ním. Nakonec se ale sebrala a svého partnera následovala. Šla za ním až sem a nepotřebovala neustále stát na místě. Mohli vymyslet plán, jenže věděla, že i kdyby ten plán vymysleli, že k němu nedojde. Bylo už moc pozdě. Váhali už moc dlouho.

//Medvědí jezírka

Srpen 3/10 – princezna Thyra Nina

Juniper se zvonivě zasmála, když se jí Thyra vrhla kolem krku, aby jí vyjádřila svůj vděk. "Ale prosímtebe, Thyro, jak bys k tomu přišla ty? Nemůžeš jen tak rozdávat království," prohlásila Juniper pobaveně, než dodala něco, co jí vnitřně bolelo, to však malá vlčice nemusela vědět: "navíc, nesmíš zapomínat, že já mám svoje vlastní království. Takhle bych měla království a půl a to přeci nejde," řekla Thyrce, která se k tomu postavila podobně jako každé rozumné vlčátko. Souhlasila.
Juniper jí pěkně vysušila a ujistila se, že je v pořádku a nezraněná. Neodpustila by si, kdyby tady vlče bloudilo v dešti. Kde jenom měla rodiče? Už minule byla nakloněna tomu, že si jí prostě nechá, ale... sama tušila, jaké by to bylo, kdyby se jí vlče ztratilo a ona už ho nikdy nenašla. Zabilo by jí to, i když... i když teď i přes všechny nepřízně osudu stále žila.
"Jakou věc jsi hledala Thyrko?" zeptala se zamračeně a vyhlédla z jeskyně ven, ale pochopitelně nic neviděla. "Jak to vypadalo?" ptala se. Snad jen to, co hledala byla opravdová věc a ne něco živého. Neměla na to jít znovu hledat nějaké ztracené stvořeníčko.
"Ach, myslíš Vánka? To jsem byla já. To je moje magie, víš? Chtěla jsem tě vysušit, aby ti nebyla zima," vysvětlila.

Srpen 2/10 – princezna Thyra Nina

Její tajné a poněkud nepěkné předtuchy se naplnily. Ještě štěstí, že seděla v suchu a oči měla jako ostříž, protože hustý déšť zkresloval svět takovým způsobem, že byl skoro nerozpoznatelný. Princezna Thyra měla jediné štěstí, že Juniper dávala pozor, a tak jakmile spatřila v dešti bloudící klubíčko, které připomínalo vlče, rychle vyběhla do deště, aby ho nasměrovala do úkrytu. "To nic," utěšovala vlče, když ho směrovala k převisu. Nejprve si nevšimla s kým hovoří, to až když vlčici dovedla do jejího úkrytu. "Ach, princezno Thyro Nino z Cedrového lesa, to jste byla na lovu nějakého stínu, když vás zastihla tato nepřízeň?" ptala se malé vlčice na kterou si tu a tam vzpomněla. Že by zase utekla rodičům? To si jí tak málo hlídali? Nebo měla Thyra Nina prostě jen pořádně toulavé packy?
Ať už to bylo jakkoliv, Juniper nad tím mohla přemýšlet později. Nejprve se rozhodla Thyru Ninu vysušit. Chtělo to jen chvilku soustředění, než nalezla vánek, který příjemným teplem Thyře pročesával srst tak, až tam nezbyla ani jediná kapička.
"Už je to lepší?" zeptala se jí mírně a sklonila se k ní, aby se podívala, jestli vlčice třeba není zraněná. Ale on stačil jen ten déšť.

Srpen 1/10 – princezna Thyra Nina

Juniper měla ráda sezení u jezera, zvlášť v těchto letních dnech. Po cestě k rozlehlé vodní hladině jí však zastihla bouřka. Kapky se snášely k zemi a ač by jindy ocenila vláhu, která se zežloutlé, uschlé trávě dostávala, tentokrát tomu tak nebylo, protože jí bouřka zastihla nepřipravenou a nebylo pořádně kam by hlavu složila. Byla na cestě, ne v bezpečí smečky. Co mohla dělat jiného než se rozběhnout a doufat v alespoň trochu ucházející náhradní úkryt.
Celkem se jí to podařilo. Našla si skalní převis jen kus od jezera, který byl příjemně velký. Přesto byla celá mokrá. Bohužel, i kdyby vládla nějakou magií, která by jí bývala pomohla a vysušila jí, neuměla by jí asi ani použít. Byla v magiích nováčkem a vůbec netušila, co dělala, přesto si však řekla, že měla štěstí, že byla v suchu a mohla se pokojně dívat na kraj, který dostával tolik potřebnou vláhu. Doufala, že nikdo jiný v tomhle dešti nebloudí. Nezdálo se, že by mělo přestat nějak zvlášť brzy a bylo dost možné, že to pro někoho může znamenat problém - tak jako by to znamenalo problém pro ni, kdyby nenalezla úkryt.

Červenec 8/10 | Feline

Juniper chápavě přikývla. "Ach tak, tak to jsi ještě neměla vůbec čas svojí novou magii prozkoumat, viď?" usmála se na Feline. Pravděpodobně to ještě ani nezkoušela. Přemýšlela nad tím, jak by jí mohla poradit, ale Juniper nad tím zatím nikdy příliš nepřemýšlela. Měla i pocit, že v magii nebyla nijak dobrá. Nevěděla, že jí plně ovládá. "Nevím, jak bych ti mohla úplně poradit, ale možná se zkus zasoustředit a třeba k tobě vánek přijde sám," nabádala jí. Ona to tak alespoň měla. A tohle byla nejlepší rada o jakou se mohla podělit.
"Mám tu magii vážně ráda. Vždy mi dávala sílu. Jistě v ní najdeš stejnou útěchu," ujistila Feline. "Nevím, jestli jsou magie takhle dědičné, ale možná jí někdo ovládá, aniž by po ní měl oči. Už jsem se setkala s tím, že někdo měl i více magií. Je tedy dost možné, že jsi tuhle magii také zdědila, jen ne tak viditelně," ujistila Feline. Mluvila o dědečkovi, ale s tím jí poradit neuměla.
"V tom se také musím polepšit," přikývla Juniper - i když byla pravda, že ještě nebyla oficiálně ani přijata.

Červenec 7/10 | Feline

Juniper se na Feline usmála. Uměla si představit, jak nové pro ní bylo se sžít se svou magií. Ona jí dlouho ovládat pořádně neuměla, měla však pocit, že v poslední době se v tom zlepšovala. "Páni, tak to musíšě být nadšená, ne? Zkoušela jsi už něco, nebo ne?" ptala se Juniper zvědavě a naklonila hlavu na stranu. Sama si vzpomínala na to, když objevila svojí magii. Bylo to něco, co jí nikdo nikdy vzít nemohl. Představovala svobodu, kterou v mládí neměla a vánek jí tak trochu ukázal i smrt, kterým se chtěla ubírat. "Můžeš leccos. Sama nejsem odborník, ale svedu ovlivnit teplotu vzduchu. A také svedu pohybovat věcmi," říkala Feline a pročísla jí kožíšek studenějším vánkem, aby jí ochladila. "Já vím, nevím toho mnoho," přikývla, protože se cítila zahanbeně - ale jestli její babička uměla ovládat vzduch, tak jí jistě ráda poradí.
"To rozhodně. Mám pocit, že jsem neviděla zdaleka nikoho ze smečky. Já také nevím, kdo všechno tam bydlí, ale asi je to úděl velkých smeček. Vlci jsou všude možně," zazubila se Juniper na mladou vlčici ve které našla přítelkyni.

Červenec 6/10 | Feline

Juniper si lebedila ve vodě a přihlížela tomu, jak si Feline v hlavičce vše přebírá. Nedivila se jí, bylo toho hodně a ona na ní nijak netlačila. Přeci jen hodně mluvila a na rozdíl od Feline, která byla velmi mladá, měla mnoho zkušeností. Ne, že by byla kdovíjak stará, ale... už něco zažila. Znala těžké chvíle - i ty plné radosti, a tak byla ráda, že může něco málo předat i mladé vlčici. A třeba jí to k něčemu bude, třeba se něco naučí. Mohla v to jen doufat.
"To já také nemohu úplně posoudit," pronesla omluvně. "Sama jsem tady toho mnoho neviděla, ale je pravda, že to, co jsem viděla, bylo neuvěřitelné. Magie je zajímavá a rozhodně užitečná, věřím však, že může být i velmi nebezpečná," říkala zamyšleně. Ostatně záleželo na vlcích. Pokud byl někdo dobrý, pak asi magii užíval k dobrým věcem... a pokud nebyl, pak se jen bála domýšlet, jak to chodilo. Ani si neuvědomila, že Rowena na ní své magie používala, protože byly tak nenápadné, až bylo těžké si toho na první pohled všimnout.
"Páni, no vida. Tak přeci jen jsou magie k něčemu dobré," poznamenala vlčice nadšeně. "Přesně tak bych magii využila také. Mohly bychom třeba zkusit něco spolu," navrhla jí. "Máš také vzduch, ne? Jako já," usmála se.
"Pokud jsi vnučka bety, pak se to dá tak trochu říct, ne?" zeptala se jí a vesele na ní mrkla. "Každý ve smečce dělá to, co nejlépe umí. Ne každý může být neohrožený lovec. Já bych se svedla třeba starat o vlčata. A jistě i ty přijdeš na něco, co je přesně pro tebe," ujistila vlčici.
"Asgaarská smečka je nesmírně veliká. Viděla jsem hodně smeček a tahle se rozhodně řadí k těm větším. A co tvá smečka? Je velká?" zajímala se.