Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Březen 6/10 • Baghý

Slova, která ji Baghý sdělila jí zvláštně povzbudila - nebyla přímo optimistická, ale Juniper v nich naději viděla. Byla přesně tím, co potřeboval slyšet. "To zní hezky," přitakala. Chtěla těm slovům věřit. Doufala, že tomu tak bude, že i jí čeká šťastný konec. Už měla Merleho, tak teď ještě museli najít cestu domů, k vlčatům. Možná ,že až je najedou, už o ně ani nebudou stát, hleděla však dopředu optimisticky. Musela. Nechtěla se ubírat smutnou cestou. Říkala si, že by to tak jako tak ničemu nepomohlo. "V tomhle vám budu ráda věřit," přisvědčila vlčice.
"Ach, to je mi líto. Umím si představit, že to je také nesmírně těžké," přikývla a pohlédla na svou společnici. Tušila, že museli cítit podobnou bolest. "Ale jistě budou napořád vědět, kde mají domov. Sama víte, jak to občas je. Někdy musíme nacházet vlastí cesty a být tu pro své blízké, když si natlučou čenich," usmála se. Úděl matky nebyl jednoduchý, na tom se mohly obě vlčice shodnout. "Tohle místo je stejně zvláštní. A nebo to možná není tímhle místem, ale světem samotným," pronesla zamyšleně, když kráčela za Baghý na to krásné třešňové místo.

Juniper měla silný pocit, že jí Rowena odsuzovala, ale na druhou stranu si z toho vlastně nic nedělala. Nebyla malá, aby se z nějakého odsouzení hroutila a navíc Rowena o ní vůbec nic netušila, stejně tak jako ona netušila nic o Roweně. Bezpochyby to byla sebevědomá vlčice, která měla svou hlavu - inu, to jí mohla závidět, i Juniper však utekla svému osudu, tehdy byla mladší a toužila poznat svět. Teď měla jiné priority.
"Na zdraví," přikývla, když si Rowena pšíkla. To bylo asi všemi těmi vůněmi z květin, které se pomalu draly ze země. Tady u lesa jich bylo plno.
Rowena jim vysvětlila, kým vlastně ve smečce byla a kdo jí vedl. Zdálo se, že tu byla silná rodinná vazba, ale to asi nebylo nic divného. Juniper si uvědomovala, že nemohli přijmout jen tak někoho, bylo však těžké přijít na něco, co by jí šlo. Nebylo to zkrátka tak snadné, protože se nikdy nikomu nemusela prokazovat. V čem vůbec byla dobrá?
Merle byl samozřejmě lovec, to se však o ní říci úplně nedalo, přesto se však napřímila, když se měla Roweně prodat. "Nejsem zrovna lovec, ale jsem rychlá a vytrvalá a i to se při lovu hodí. A jinak mám zkušenost s vlčaty, tak mohu pomoci s nimi, hlídat je a učit je," řekla Roweně, která sama musela uvážit jejich užitečnost. No a když tak půjdou zkrátka o dům dál. Jistě to nebyla jediná smečka.

Rowena dávala najevo, že se jí nelíbilo to, že se Juniper rozhodla vrátit za Merlem, aby se s ním poradila. Inu, jen málo jí bylo do toho, proč se tak vlčice rozhodla a Juniper k tomu měla své vlastní důvody, které Roweně vysvětlovat nemusela. Její mlasknutí jí připadalo odsuzovačné a nepříjemné, ale vlastně na tom nezáleželo. Juniper věděla, proč se za Merlem vrátila a byla ráda, že tak učinila. Kdyby se nevrátila, už by se také setkat nemuseli, Merle by si klidně mohl myslet, že někde v té zimě zůstala a bylo dávno po ní. Ne, pokud s ním chtěla zůstat, považovala za důležité, aby v tomhle směru zůstali jednotní. "Nemusela," opravila jí klidným hlasem, "ale chtěla jsem. Od toho jsme partneři," pronesla a přikývla, když Merle dodal, že by se chtěli připojit. "Ano, rádi bychom využili tvé předchozí nabídky, pokud ještě platí," řekla Roweně. Vlastně ani nevěděla, jestli někoho do smečky přijmout mohla, ale inu... nabídla jí to, a tak předpokládala, že ano. Proto ostatně byli tady.

Juniper by ráda tvrdila, že je klidná, ale klid jí dodával Merle a jeho blízkost. Cítila se lépe, když byla s ním, a tak si i zachovávala klid, když spatřila Rowenu, kterak se k nim blíží mezi stromy. Neměla pocit, že by se rozloučily ve zlém, přesto si však pamatovala, jak jí ten podivně zbarvený vlk nazval bezpečnostním rizikem a ona se tak jako tak chtěla vrátit k Merlemu. Možná měli přeci jen najít jinou smečku, ale nakonec to s Rowenou nebylo tak zlé, a tak si říkala, že Asgaar třeba nebude tak špatná volba.
"Ahoj," kývla Juniper na Rowenu, když se k nim se svými třemi ocasy připloužila. "Já ale přeci říkala, že se vrátím. Jen jsem se musela vrátit za svým partnerem a probrat s ním tvé pozvání," připomněla jí vlčice dvorně, protože měla vychování a snažila se být za každé situace diplomatická. "Náš příchod trochu zpozdil ta ukrutná zima, která nás zahnala do nory, ale teď jsme tady," dodala. "Tohle je Merle," dodala, aby Roweně představila svého druha, který stál vedle ní. Ostatně představování bylo na ní - to ona je znala oba dva.

Březen 5/10 • Baghý

Juniper za společnici nemohla být vděčnější. Z Baghý se linula moudra, která hnědá vlčice v tu chvíli potřebovala slyšet a cítila se za ně být vděčná. Byla to jen slova, to si uvědomovala, ale dávala jí naději, že vše bude dobré - ač v jejím případě čas spíše škodil, říkala si.
"V tom máte pravdu. Pozitivita je jistě dobrá věc. Asi není nutné na vše hned koukat negativně, že?" pronesla zamyšleně. "Snad, když budu hledět dopředu s pozitivní energií, vše dobře dopadne," posteskla si, než se osmělila Baghý sdělit důvod svých starostí. Vypadala přátelsky a zdálo se, že si byly možná v něčem podobné. Juniper nedokázala říci v čem, ale cítila se s Baghý dobře. "Možná mě odsoudíte, ale než jsem sem přišla, nechala jsem svá vlčata ve sečce velmi vzdálené Galliree," vysvětlila jí. "A teď, když jsem našla jejich otce, se pro ně musím vrátit," dodala.
Baghý jí vypověděla o místě, které znělo naprosto snově. Zvala jí na procházku a to bylo něco, co Juniper nemohla odmítnout. "To zní naprosto skvěle. Můžeme se tam zajít podívat, jak to tam vypadá takhle hezky zjara," navrhla.

Březen 4/10 • Baghý

Juniper musela seznat, že Baghý měla v něčem pravdu. Příroda se probouzela a neměla by truchlit - to však bylo velmi těžké, když si uvědomovala, co vše nechala za sebou a když si vzpomněla, co ještě čeká na vyřešení. To vše přicházelo s jarem. "To máte pravdu," připustila, ale zároveň nevěděla, jestli chce cizinku zatěžovat svými starostmi. Ne, usoudila. Nemusela zatěžovat hlavu ještě jiným.
"V to upřímně doufám, ač je pravda, že někdy jen pozitivní myšlenky nestačí," připustila nakonec, ale usmála se - "ale jistě ani neškodí, že?" dodala a zadívala se vlčici do očí. Vlčice byla opravdu malá a to Juniper nebyla nikdy zrovna velikánka, přesto však i ve své velikosti působila celkem důstojně. Tomu ona dobře rozuměla. Byla ostatně vychovávána jako princezna, jako ptáček ve zlaté kleci - to už však bylo dávno.
"Tak to chápu. Trochu se vzdálit od všech těch otravných myšlenek pomáhá, ne? A ještě k tomu to jaro," kývla. Připadalo jí, že by si s vlčicí mohly dobře rozumět. Kamarádku - skutečnou kamarádku - ještě neměla.

Březen 3/10 • Baghý

Juniper potřásla hlavou, přeci jen měla dávat větší pozor na své okolí, pak by jí tichý krok vlčice tolik nepřekvapil - ač tichý bylo silné slovo, vzhledem k tomu, že Baghý dávala znát, že se k ní blíží. Inu, rozhodně nebylo moudré se tak ztratit v myšlenkách, ač jezero v noci k tomu přímo vybízelo.
"Rozhodně nerušíte," ujistila Baghý lehce, "a jistě, jen přisedněte, alespoň tu nebude tak truchlivo," usmála se na ní. Vlastně byla velmi ráda za společnost. Věděla, že se příliš zaobírá svým smutkem, co jí však zbývalo - byla to bezpochyby její chyba, že odešla od vlčat, ale jak mohla čekat, že to bude trvat tak dlouho? Ne, nechtěla nad tím vůbec přemýšlet.
"Já jsem Juniper, těší mě, Baghý," kývla na pozdrav. "Co vás sem takhle pozdě v noci přivádí?"

//Zrcadlové hory

Juniper hned souhlasila. Věděla, že je nic nenutí zůstat, přesto však byla zvědavá, jaký Asgaar byl. Rowena jí tam lákala a nezdálo se, že by na něm bylo něco špatného, pokud nepočítala Beliala, který k ní byl poněkud příkrý. "V tom máš pravdu. Nikdo nás tu držet nemůže," kývla a vstoupila do lesa za Merlem. Společně s ním zavyla, aby dala najevo, že tu Merle není sám. Nechtěla, aby si někdo myslel, že na ně šili boudu a snaží se napadnout hranice jejich smečky, které však byly jasně označené. Juniper se pak posadila a rozhlédla se jako by čekala, že sem hned někdo dorazí. Byla celkem zvědavá na místní vlky, protože předpokládala, že Rowena a Belial nebyli jediní, kdo zde žil.

// z Midiam přes Východní hvozd

Juniper se na Merleho zazubila a jemně do něho šťouchla. "No jo, asi nebudu tak úplně marná, když udržím v hlavě směr," zakoulela očima, ale byl to jen žert. Mířila přímo za nosem do Asgaaru, přesto je však brzdily zrádné jeskyně, které nevypadaly zrovna přátelsky. Věřila tomu, že je Merle provede.
"Stačilo," ujistila ho láskyplně a jemně se o něho otřela, když kráčeli vedle sebe. Samozřejmě šli a byli v horách, přesto mu však byla vděčná za tu rybu. Ona příliš dobrou lovkyní nebyla, zato jí šly jiné věci. Pravděpodobně.
Nevěděla, co od Asgaaru čekat. Rowena byla zvláštní a ten zelený vlk ještě zvláštnější, ale byla to jistě cesta. Asgaar byla jediná smečka, kterou znali a nikdo netvrdil, že tam zůstanou navždy. Proto přikývla. "Jsem. Tak jdeme," souhlasila.

// přes Vyhlídku do Asgaaru

//Přes Narvinij z kopců Tary

Juniper následovala Merleho k vodě, protože i ona měla hlad a doufala, že se jim povede něco dobrého najít. Rozhodně by jim to neuškodilo.
Juniper se rozhlédla, hledala cestu a snažila si vzpomenout, ale její orientační smysl nebyl úplně špatný a věděla docela, co dělá, navíc vítr jí v tomhle velmi pomohl - ani nevěděla jak. "Myslím, že cestu najdu," prohlásila zamyšleně. "Je to takový velký les tímhle směrem, určitě ho nemineme," řekla a ukázala Merlemu směr. Šla, pokud si pamatovala skoro celou dobu rovně, a tak se jistě ztratit nemohli, říkala si. A když jo, tak skončí prostě někde jinde, to neznělo zase tak hrozně. "Ale rybou určitě nepohrdnu," dodala a olízla si nos. Bývala by Merlemu pomohla, nebyla však tak zdatnou lovkyní, jak by se ráda prezentovala, a tak byla vděčná, když jí rybu přinesl a nabídl jí, aby si vzala. Hned jí slupla. Přeci jen už nějakou dobu nejedla. "Mňam," mlaskla spokojeně a otřela se o Merleho. "Díky," usmála se na něho a následovala ho po cestě do Asgaaru.

//Přes Východní hvozd do Zrcadlových

Juniper musela přisvědčit, protože v tom měl Merle samozřejmě naprostou pravdu. "Rozhodně. Nemíním je zavrhnout jen kvůli nějaké krvi, nebo tak něco," posteskla si, nakonec oni to dělali také - alespoň nějakou dobu, než přišli na to, že to není zrovna cesta, kterou by chtěli pokračovat. "Doufám, že to bude v pořádku. Nakonec oni to nejsou zlí vlci, jen mají prostě jen jiný životní styl," prohlásila a přijala nabízenou tlapu. Pravda, už nebyla nejmladší, a tak ráda přivítala Merleho pomoc.
"A kam?" zeptala se, když se ptal, kam půjdou. "Chceš jít do toho Asgaaru a tam naplánovat tu cestu? Nevím, jestli se teď cítím na výpravu na jih. Ta zima byla náročná," přiznala. Cítila to na sobě. Rozhodně nebyla připravená na nějakou dlouhou cestu, i kdyby se najedli, neměli dost sil - a to přes půlku zimy ležela. Možná to bylo právě tím. Tak jako tak následovala Merleho, ať jí vedl kamkoliv.

// přes Narvinij k řece Midiam

Juniper se rozlil úsměv po tváři, když Merle tak odhodlaně prohlásil, že by se pro jejich děti vrátil, i kdyby měl padnout. Utěšilo jí to, přesto se však cítila trochu špatně. Měla tam být - jenže kde by byl pak Merle? "Děkuji," řekla mu tiše. Věděla, že se jí těmi slovy snaží utěšit - a fungovalo to.
"V tom máš pravdu, ale my jsme byli dospělí. Nemůžeme vědět, jak je celá ta věc s krví poznamená," namítla zamračeně, ale věděla, že s tím už jen těžko něco udělají. Pokud budou chtít vyznávat tu divnou věc, bude je milovat stejně, mohli jim však ukázat i jiný pohled na věc, říkala si Juniper. "Je to tak, jak to mělo být. Kdybys neodešel, nikdy bychom nevěděli o tomhle místě. Takže... vše zlé je pro něco dobré," řekla mu láskyplně. I ona se protáhla. Už to opravdu chtělo, aby se vypravili ven.
"To není vůbec špatný nápad, jsem už tak rozležená, že mě bolí celé tělo. A něco bych snědla," zamručela a vykoukla ven. Už tam nebyla tak úmorná zima. Říkala si, že by měli z téhle nory vylézt na světlo. Rozhodně jim to neuškodí, i kdyby měl být pořád sníh.

Juniper souhlasně přikývla a zamávala ocáskem. "V tom máš pravdu. A tam venku nás může čekat cokoliv," prohlásila. Momentálně na ně čekala zima. A to nebylo zrovna příjemné. Nechtěla myslet na to, jak moc je to zdrží, zvlášť, když věděla, že se museli po zimě ještě dát dohromady. Nechtěla, aby jejich vlčata byla dospělá, až tam někdy dorazí. Pokud vůbec. Bála se, jak je ten kult poznamenal - Merle jako by jí četl myšlenky.
"Nic jiného nám nezbývá. Přeci je tam nenecháme," vydechla Juniper nešťastně, protože ta představa pro ní byla hrozná. Nemohla by to dovolit. Ne, když o první vlčátka přišla... stále si vyčítala, že tahle opustila, věděla však, že to mělo smysl. Merle jí dodával potřebnou sílu a jistotu. "Mám o ně strach," přiznala. "A ano, i to mi dělá starosti. Kde jsou a jak se asi mají. Musí to pro ně být hrozné. Nechala jsem je s cizí vlčicí," posteskla si. Jsem hrozná matka.

//It's okay <3

Juniper se spokojeně zachumlala Merlemu do kožichu, ještě k tomu všechny ty plamínky, které udržovaly teplo - no, nemohla být spokojenější. "Mnohem," ujistila ho tiše. Teď už se cítila skvěle. Navíc žila v tom, že tam venku je ještě stále kalamita a nic je nikam nehoní. Mohli tu zůstat a klidně by tu snad bývala i zůstala, kdyby jí srdce netíhlo k vlčátkům, které zanechali v kultu. Chtěla je dostat zpátky, na to však potřebovala více sil a také teplé počasí. Plahočit se někam v tomhle mrazu by byla sebevražda.
"Rozhodně jsem pro. Uškodit nám to nemůže, no ne?" usmála se na něho a nosem mu přejela po tváři. "Ta cesta bude asi dost hrozná, měli bychom nabrat tolik sil, kolik můžeme," posteskla si.

Březen 2/10 • Baghý

Juniper se dívala přes jezero až kamsi za obzor. Cítila, že jaro je blízko. Možná by se měli vydat na cestu. Nevěděla, co jí tam kdesi na jihu čeká, možná už na ně vlčata ani nečekala, doufala však, že tomu tak není. Doufala, že to nezkazila, když se vrhla do náruče neznámého a vrhla se najít jejich otce. Byla to tak zamotaná situace! Cítila se tak hrozně, a přitom byla tak vděčná! Skoro by až přeslechla kroky a šustění křídel, přestože vlčice byla dostatečně hlasitá, Juniper její přítomnost stejně překvapila. Asi se moc ztrácela v myšlenkách. Možná by nad těmi věcmi měla prostě přestat přemýšlet. Tak jako tak to nikdy nebude moci změnit.
"Ach, dobrý večer," pronesla Juniper a usmála se na cizinku. "Omlouvám se, trochu jsem se ztratila v myšlenkách," řekla vlčici, která nevypadala, že sem přišla za společností - možná však mohly zůstat na pár slov. Juniper by to nevadilo - po setkání s Rowenou si říkala, že by možná měla trávit více času s vlčicemi než jen s vlky.