Příspěvky uživatele

Juniper se snažila zorientovat. Učila se, ale smrákalo se a ač by noc měla být dobou, kdy si bude jistá, vlastně to bylo spíše naopak. Uměla se o sebe postarat - teď už ano, trvalo to však příliš dlouho a ona svým schopnostem tolik nevěřila. Co když se tady ztratí? Jistě, toulala se, ale tohle bylo jiné. Měla zřetelný pocit, že se něco změnilo. Jako kdyby tohle místo bylo něčím jiné a ona těmi pár kroky změnila celý tok svého života.
Stála tam - tak trochu jako přízrak - než ucítila pach. A byla si dost jistá, že jí v tu chvíli přeskočilo. Protože to přeci nebylo možné, ne? Hledala ho tak dlouho a teď byla tady... a že by tu byl i on? Ne, to se jí nezdálo, musela to být hra její mysli, ne? Nemohlo to být tak snadné... Jako kdyby to, co udělala bylo snadné. Opustila své děti, aby se vrhla za svou vidinou. Za vlkem, který jí opustil.
Ten vlk stál přímo před ní. Nevěděla, jestli jen mrkla, ale on tu byl a ten pach byl reálný. Stál tu se skloněnou hlavou a... omlouval se? Ona ho sledovala jako kdyby mluvil docela jinou řečí.
"Merle?" oslovila vlka poněkud nejistě. Pořád nevěděla, jestli tu opravdu byl... "Co tady děláš?" nechápala. A kde to vůbec byli?

<<z jiného světa

Juniper měla plné břicho brusinek a plné srdce neutuchající bolesti, která v ní přetrvávala. Kráčela lesem, který se v jednu chvíli proměnil. Všimla si toho - cítila to ve vzduchu. Vše se pod jejíma packama změnilo, ona však šla dál. Neměla proč váhat, protože se neměla kam vrátit, a tak se ani neohlédla, jen se přikrčila. Měla se bát? Čeho? Nevěděla, kam vstupuje, to však nevěděla, ani když odcházela z Bratrstva. Musela odejít - to bylo to jediné, co věděla, a tak neměla důvod nejít dál, ať už to mělo znamenat cokoliv. Najde tu toho, koho hledala? To vůbec nemohla vědět. Pátrala po Merlem dlouho a její srdce usedalo, co by se však stalo, kdyby ho našla? Nad tím nepřemýšlela. Ne, to na její mysl nepřišlo ani jednou. Jejich vztah byl krátký, přesto v ní však kromě vlčat zanechal i cosi, co nemohla jen tak přehlížet. Musela ho najít, aby věděla, zda byl její budoucností.
A tak stála v tomhle lese a rozhlížela se - plaše a nejistě, ale ve svém nitru byla odhodlaná pátrat.