Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mrkala na mě jak panenka, takže jeem se ha ní nemohl zlobit dlouho. Vypadala, že to fakt neudělala nic záměrně a že šlo jen o sen, který se přenesl i mimo svět snů. Takže jsem se na ni jenom usmál zpátky a zatlačil slzy, které jsem měl v očích z bolesti od kousnutí.
Lo byla prostě svoje, což bylo fajn. "Máš pravdu, mohli by být víc jako my, nic neřešit, " prohodil jsembse zívnutím na kraji tlamy. Ja se rád flákl a neřešil. V tomhle hsem byl jiný, než ostatní. Všechno vždycky nějak dopadne, tak proč to hrotit. "Tebe musí mit na starosti celá vanda, abys něco neprovedla," osvětlit jsem jí situaci z pozice staršího,. Stejně to bylo jenom dobírání. Nic z z toho jsem nemyslel vážně. Lo byla na svůj věk dost samostatná, možná i víc než já. Ale co holky vždycky dospívají rychleji.
Navrhla geniální plán nadlabnout se dvakrát. S tím jsem souhlasil a když našla maso,neupejpal jsem sectaky si pořádně dát. "Grrrrck," říhhul jsem si po jídle. "Tak to by bylo jídlo jedna,jdem na druhý, " řekl jsem a vyšel z úkrytu.

// Asgaar

Spal jsem, když mne vzbudil pocit mokra na ocasu. Rozlepil jsem očka a podíval se na svůj ocas, který kromě toho, že byl polštářem pro Lornu, zmíněná vlčice žužlala jako žužlátko. Chtěl jsem jí ocas vythnout, ale najednou se zaleskly její zuby a ona se zakousla do mého ocasu, jako by to byla jediná věc, která se tu dá okusovat. "Auuuuu," kníknul jsem, ale včas se zastavil, nechtěl jsem ji probudit. Bylo ovšem už pozdě, protože byla vzhůru a ptala se, jestli spím. "Kousla jsi mě do ocasu, takže ne nespím," odvětil jsem a přitáhl si oháňku k sobě. Nezlobil jsem se na ni, ale bolelo to. Měla pořád zoubky jako jehličky. Vlčecí zuby byly peklo. Já už ty svoje mléčné pomalu poztrácel, ale ona jich ještě pár měla.
"Wylan musel něco řešit se Siriusem, nevykašlal se na nás," sdělil jsem jí a trochu při tom vypnul hruď, aby věděla, že Wylan se na nás rozhodně nevykašlal. Teda v to jsem doufal. "Navíc já jsem tě dostal na starost, takže není potřeba Wylana ne?" dodal jsem o poznání veseleji a pak se zvedl. Protáhl jsem si tlapky a záda. Lo se sháněla po jídle. "Mělo by tu něco být vzadu nebo můžeme jít zkusit něco najít v lese," navrhoval jsem.

Bylo jasný že Wylan a Sirius si to musí vyřikat, ale tohle jejich praskání bylo k ničemu. Rozhodl jsem se proto, že je hudu ignorovat. Když se Sirius sebral a odešel jenom jsem na Wylana hodil pohled. "Jdi za ním mi to zvládneme," pronesl jsem potichu, ale rázně. Už jsem nebyl malinkaté vlče, abych nechápal že teď potřeboval pomoct hlavně Sirius a ne já nebo Lorna. Ta stejně spala. Přitáhla si můj ocas pod hlavu a chrupala. Nezůstalo mi tedy moc ničeho. Nemohl jsem odejít a ani si neměl s kým povídat, takže jsem si lehl a odpočíval. Nespal jsem. Slíbil jsem Lo, že budu hlídat a to jsem hodlal splnit. Občas mi trhla, jak jsem usnul a vzbudil se. Netrvalo to dlouho a chrupal jsem taky,byť Jsem chtěl Lo splnit slib, který jsem jí dal.

Lorna byla malounko vykulená z toho všeho, co se tady dělo. Ale možná za to taky mohl ten úprk, který jsme předvedli, takže jsem jí to vlastně neměl za zlý. Popravdě já byl taky trochu nahnutej, že bych si dáchnul, ale nechtěl jsem jí to úplně narušovat, když už jsem jako slíbil, že se o ni postarám ve spánku, že jo... No, tak jsem ležel a odpočíval a sledoval jak ona poměrně rychle vytuhla. Kdybych do ní dloubnul asi si ani nevšimne, že do ní šťouchám. Vypadala teď taková drobnější, když spala. Wylan se ke mně hned hrnul a chtěl se na něco zeptat, ale to už se tu zjevil Sirius, který to přerušil. Koukl jsem na něj vyčítavě, protože mohl Lo probudit. Než jsem stihl napomínat, ujal se slova Wylan a já souhlasně kývl hlavou s jeho slovy. Lorna sebou zrovna cukla a něco zamrmlala.
Vypadalo to, že ti dva si potřebují něco vyříkat. "Nechcete si to jít někam vypovídat jinam, ať může Lo spát?" navrhl jsem na svůj věk docela racionální věc. Popravdě sám bych nechtěl spát v hluku a malá vlčice se potřebovala prospat v naprostém klidu, aby zase nevyletěla jako čert z krabičkz.

Červen 1/10 Leonardo

Došel jsem k nějakýmu jezeru. Hmmm nice místo, ale proč bych tu měl votrapovat dlouho, když svět je jedno velký dobrodružství. Sehnul jsem se k vodě a napil se. Doma vody tolik nebylo, tady se v ní jeden mohl doslova brodit. Nechtěl jsem se ovšem pouštět do vody moc daleko, neuměl jsem plavat a ani jsem neměl zájem na tom, se tuto dovednost učit. Jenže tady kolem byla spousta možných vodních nástrach.... ne i tak jsem to odmítal. Namočil jsem si sotva první články prstů a zastavil se. Lemtavě jsem se napil.
Uslyšel jsem čvachtání a zvedl hlavu od vody, abych se za tím zvukem vydal. Vycházel z jednoho z mnohých jezírek tady. Ještě jsem netušil, co je to za vlka a tak jsem byl ostražitý. Ale ukázalo se, že je to jenom nějaký vlče, který tahá kořen. Sedl jsem si na zem a začal se drbat za uchem. "Těpic," pronesl jsem po svojem a přestal se drbat.

Natáhl jsem se dole, ale nic mě nebolelo. Na otázky ohledně bolesti jsm tedy zavrtěl hlavou. Ne cítil jsem se fajn jako nikdy. Teď byl čas prozkoumat to místo na konci jeskyně. Pokud mě někdo chtěl zastavit bylo pozdě, moje hlava se narvala do vchodu a bylo. Nikdo tu nebyl, jen tma a kožešiny. Wylan říkal, že je to jeskyně Alf. Bla bla bla, proletěla mi myšlenka hlavou. Wylanova se objevila vedle mě a tak jsem tu svou vytahnul, když se vzdálil on. "Takový nic moc," podotkl jsem. Od jeskyně pro velké pány smečky bych čekal víc.
Lorna mezitím doklouzala za námi do jeskyně a působila přehnaně starostlivá, jestli se stihne vyspat než přijdou Alfy. "Sámo divoženko a když ne tak tě vzbudim, aby ses stihla načesat do krásy," prohodil jsem se zubatým úsměvem. Puberta se evidentně blížila a nešlo ji úplně zastavit. Lo byla možná holka, ale čekal bych to horší. Došel jsem kus k ní. "Klidně si odpočiň, vzbudím tě kdyby se něco dělo, slibuju," zašeptala jsem k ní dřív, než k nám Došel Wylan.
Najednou do jeskyně vpadlo něco. Nejdřív jsem se leknul a automaticky zaujal obranny postoj před Lo, ale pak mi došlo že to byl Sirius a trochu jsem se uvolnil.

//hvozd

Wylan pochopil, že to nechci úplně probírat a nebo rpostě jenom nevěděl, že mi na tom tak moc záleží a tak to odsunul jako náhodný sen. Jenže Lo byla zvědavá, jako veš v kožichu. "Tobě to řeknu a počuráš se strachy, to víš že jo," odsekl jsem jí a vyplázl na ni jazyk, než jsem se rozeběhl do jeskyně. Wylan se na nátlak přidal, ale to už jsem ho neslyšel, protože jsme uháněl jeskynní dovnitř. Jenže jsem nemohl slyšet ani varování, že to tu klouže a tak mi na prvním kluzkém kamenu začaly podjíždět nohy a než jsem se nadál, dopadl jsem na zdek a doklouzal se do hlavní velké místnosti, která byla podle všeho jeskynní smečky. Bylo to tu obrovské, rozhodně větší, než místo, kde jsem žil s rodiči. Naše nora byla útulná, ale malinkatá. Tohle bylo veliké... možná až moc. Jak se tady můžou všichni najít? Smečka bude asi hodně velká, když to tu mají takhle velké. "Au," utklo mi z tlamy, ale to už jsem stál na všech čtyřech a oklepával se. Ještě že vlčata jsou jako z gumy. Prohlížel jsem si ty prostory tady, kožešiny a tak všechno. "A co je tam?!" houkl jsem a rozešel se směrem k malému otvoru v jeskyni. kam to asi vedlo?

Divoženka kolem sebe házela pohledy a ostrá slova. Trochu jsem doufal, že sociální interakce s Wylanem bude v pohodě, ale spíš ji naštval víc, než by se mi líbilo. Mračila se a poslala, jako ještěrka, které uslapnete ocas. Neotálel jsem a trochu se odsunul stranou, nechtěl jsem se zapojovat do tohohle boje. Wylan vypadal trochu bezradně ale pustil se do toho statečně a po chvilce byl v pohodě na dobré cestě si Lo udobřit. Měl by se víc snažit, pokud nechce aby utekla nebo tsk neco. Kdo vi co by vyvedla. Když pronsl, že ji ochranime, kývnul jem hlavou. Nemusel jsem topotvrzovat bylo to jasné.
Lorna chtěla jít spát nebo ji krásně zajímalo kde vlastně bydlí Wylan jen to nechtěla říct otevřeně. Popravdě mě to trochu zajímalo taky. Pohled jsem upřel na vchod do jeskyně, kam nás Wylan vedl. Najednou se chtěl bavit o mém snu, ale já věděl, že tady to před Lo probrat nechci. Smála by se mi. "Pak," řekl jsem zamyšleně.

//siccumske jeskyně

Lo mluvila o vlcích co kradou kůže a nečistá vlčata. Naklonil jsem hlavu na stranu v otázce, která se mi formulovala v hlavě, ale to už k nám doběhl Wylan a můj dotaz musel počkat. Nechal jsem se vlkem pohladit po hlavě a pak se trochu stáhl. Lorna vysvětlovala co se dělo a já jen kýval hlavou, protože její tlama nezastavitelně jela. I když jsem se nadechl, že něco doplním, tak se rozjela znovu a já nic nestihl. Koukl jsem na Wylana, když domluvila, že něco řeknu, ale to už zase začal mluvit on. Ke slovu mne tedy ani jeden nepouštěli, což mi vadilo. Nešlo s tím ale nic moc udělat, tak jsem místo toho abych jen kývl a poslouchal, začal tlapkou plácat do kytky u svých tlapek. Nudil jsem se.
Když konečně domluvili, Wylan se ptá na odpočinek. "Ani ne," pronesl jsem celkem stručně. Dali jsme přece nedávno a já si odpočíval u řeky. Teď mi došlo, že Lo takticky vynechala, že se málem utopil vlastní blbosti v řece. "Udělám, co bude chtit Lo," dodal jsem ještě a tlapkou pinkal dál do kytky.

Lo mne odstrčila se zacvakáním zuby. Vypadala vyděšeně a dost rozhozeně. "Tohle je Wylanova smečka, určitě to bude v pohodě. A nemusíme tu zůstávat dlouho, ale je velká šance, že nás tu Wylan najde," vysvětloval jsem malé roztesené vlčici, která toho měla evidentně už dost. Nervy v kýblu a tak dále, a tak dále. Já se tedy usadil do vzdálenosti od jejích zubisek a začal se trochu opucovávat. Ne moc, protože jsem přeci jenom byl kluk a na úpravu jsem moc nedal, ale prostě tak, abych nevypadal, že jsem zrovna prolezl houštím. "Sirius je s Wylanem, jsou hodně dobrý kamarádi," dovysvětlil jsem, i když jsem si nebyl úplně jistý tím, že tenhle vztah jde definovat jen jako přátelský.... popravdě jsem si nebyl jistý vůbec ničím, naposledy byl Sirius na mne naštvaný a tak jsem se o něm bavit nechtěl.
Uslyšel jsem dusot a zvedl se, abych se postavil mezi přibíhajícího a Lo. DIvoženka by mohla vyskočit z kůže, kdyby se k ní někdo přiřítil. "My o vlku..." pronesl jsem, když se k nám přihnal Wylan, který vypadal, že běžel celou cestu triskem. Nedivil jsem se mu, musel se o nás bát. Polevil jsem v ostražitosti a doťapkal do něj strčit čenichem. "Jsme v pohodě," dodal jsem a pak se posadil zpět na své místo.

//Středozemní pláň

Lorna vběhla celá zadýchaná do lesa a já jí byl v patě. Věděl jsem, že tohle je bezpečné místo, protože mne sem vzal Wylan. "Tady budeme v bezpečí, je tu smečka, ze které pochází Wylan a Sirius," pronesl jsem k malé vlčici po svém boku. I když to tu mělo být bezpečné, byl jsem jako na jehlách, protože Sirius nebyl úplně ten typ vlka, kterého bych popsal jako "bezpečný". Právě naopak. Ale tím jsem nechtěl Lornu děsit.
Cokoli nás sledovalo u řeky se sem neodvažovalo, protože se to nejspíše bálo smečky. Neviděl jsem nikoho, kdo by šel za námi a tak jsem se jenom usmál na malou vlčici. "Podařilo se nám to Lo, utekli jsme," zasmál jsem se na ní a ukázal jí svoje bílé tesáčky. Jenže když jsem se otočil na Lo, všiml jsem si jak natahuje a slzy se jí derou z oček. "Ale no tak, divoženko, všechno bude v pohodě," pronesl jsem a opatrně do ní drcnul čenichem. Věděl jsem, že nemá ráda kontakt a tak jsem očekával, že dostanu ťafku za svou neomalenost.

Lo byla fakt skvělá, i když já byl strachy bez sebe ona si zachovávala chladnou logiku a mě přišlo, že to je přesně to, co v tuhle chvilku potřebuju. JO! Musíme být potichnounku a nic se nám nemůže stát. Navíc už ani nikoho nevidím nebo neslyším nebo... a co bylo tohle?! Slyšel jsem šustnutí, ale to mohl být déšť, který dopadal do vysoké trávy, ale nebo taky nemusel. Mohl to být nepřítel, který se teď plížil a blížil. Koukl jsem na Lo a kývl hlavou souhlasně. Bylo nutné dostat se někam pod stromy, kde na nás nebude pršet a kde poznáme, pokud se k nám někdo bude blížit. To že nám chyběl Wylan jsem tak nějak nechával v pozadí své mysli. Ale teď se to vylouplo v úplném obrazu. "Musíme pak zavolat pomoc Wylanovi, co když ho to dostalo?" zašeptal jsem Lo, která se pomalu vydala trávou směrem k lesu.
Zaslechl jsem jak kolem něco šustí. Nemohl jsem tušit, že jsou to vlci, kteří sem šli na procházku. Slyšel jsem jen trochu toho co říkali. Jeden říkal "Co kdybychom...někam...postrádat." A druhý hlas odpovídal: "Tak to abychom vyrazili...jistě...želí". Přes déšť jsem neslyšel všechno, ale bylo mi jasné, že se snaží někoho najít, koho ztratili. A že ten někdo je smutný. To musí rozhodně hledat Lo, ale ta nevypadá že by je znala. A já jim ji nedám! Naštěstí mířili od nás, takže jsem se nemusel připravovat na svou pozici hrdiného bojovníka.

//Asgaar

//Tenebrae

Lorna mě tedy pořádně vyschízovala. Teď jsem se bál fakt ohodně, jak pořád pokukovala za nás a fakt tam někdo musel být, jinak si to nešlo vysvětlit ne? Měla pravdu, rozhodně. Proč by lhala? Však jsem tam taky sám nějaký pohyb viděl, na druhém břehu řeky ne? No rozhodně jo. Běžel jsem tedy pryč, ale musel jsem zpomalovat, abych Lo neztratil někde za sebou, takže jsem se nakonec rozhodl klusat spíše za ní. Občas jsem jí postrčil, aby jako přidala. "Musíme pohnout!" hulákal jsem během našeho zběsilého běhu o život na vlčici.
Na pláni byla naštěstí vysoká tráva, do které jsem mohli vyběhnout. Takže v první moment, který se mi nebízel jsem Lo předběhl, abych jí prorazil cestu trávou. Jakmile jsem byl dostatečně daleko, lehl jsem si na zem a začal vyčkávat. Během běhu začalo pršet a nevypadalo to, že by mělo přestat. Začínal jsem být promrzlý, ale Lo jsem to říct rozhodně nechtěl. Jenže tady jsme zůstat nemohli. Skenoval jsem okolí a nikoho neviděl ani neslyšel, ale měl jsem podezření, že tam fakt někdo je. "Musíme jít dál," zadrkotal jsem zuby na Lo, ale netušil jsem, jestli ona je připravená pochodovat dál nebo ne.

Lorna fantazírovala o tom, že by byla ráda kovbojkou. "No, jestli žádný nejsou, tak dám tlpaku do ohně, že můžeš být klidně první! Až budeme mít nějaký stádo, tak spolu budem prostě chodit po prerii a hlídat ho, jako správný kovbojové," přisadil jsem si k její vymyšlenosti a možná tomu i nasadil korunu. Byly jsem ještě malá vlčata, nemohly jsme mít ani stádo a popravdě v naší situaci bylo nějaké stádo tím nejmenším problémem. Kromě blížící se bouřky, toho že Wylan pořád chrápal, jsme neměli ani kam složit pořádně hlavu a vypadalo to, že nás z druhého břehu vážně někdo sleduje.
Přikrčil jsem se a poslouchal, ale nic jsem neslyšel. Projížděl jsem pohledem druhý břeh a když Lo začala panikařit, jako bych tam vážně viděl svítící oči, které se k nám přibližovaly. Kdybych lépe viděl, všiml bych si, že jsou to světlušky, ale já teď viděl jenom oči, co nás sledovaly. Lo poměrně dost panikařila s každým okamžikem a mě taky začínala pohlcovat panika. Měl bych být starší, rozumnější, ale teď jsem byl jen vyděšené děcko. "Pojď, musíme utíkat, přes řeku jim to bude trvat, Wylan nás pak najde!" vyjekl jsem a rozeběhl se směrem od řeky.

//Středozemní pláŇ

"Neboj nebudu, divoženko," pronesl jsem, když se ohradila proti různým oslovením, které jsem pro ní vymyslel a která jí vyloženě vadila. Na divoženku nic nenamítala, takže jsem to přijal jako možnost jak jí oslovovat a nezpůsobit, že se rozbrečí. Vypadalo to totiž, že k tomu neměla během mého pošťuchování daleko.
"O kovbojkách jako holkách? O těch jsem neslyšel, ale nevidím žádný důvod, proč by to nemohla dělat holka, když na to bude mít... ALE to fakt nesmí být žádná nafrněná princeznička, ale musí to být pořádná vlčice," sdělil jsem jí zamyšleně, protože jsem se snažil vybavit, jestli byla nějaká kovbojka, o které bych věděl. Ale ne, žádná nebyla nebo jsem o ní nikdy neslyšel. Vypadalo to, že Lornu celkem tohle povídání zaujalo a já rád vypravoval o životě svých rodičů.
Lo souhlasila, že bychom se měli přesunout a pak se pustila do nabízené ryby. Mě bylo pořád víc a víc divně. Navíc se mi zdálo, že pořád na nebi něco poletuje, ale když jsem se tam podíval, tak to byly jenom mraky a žádný drak nebo něco podobného. Najednou Lo vyletěla a začala vrčet. Vyskočil jsem taky na nohy a prolédaval druhý břeh, kam koukala vlčice. "Nic tam nevidím," řekl jsem jí. "Mám to jít zkontrolovat?"