Gallirea - Příspěvky uživatele

Září 6/10 | Nickolas

„To máš taky pravdu. Nikdo by nechtěl jen pracovat,“ přikývl mu. Ale ne se bavit na účet druhých, pomyslel si ještě. Ne, prostě neměl sílu Nickolasovi jakkoli oponovat, nechtěl být žádný zlý polda. Rád se bude s Nickolasem bavit, byť jeho svět mu připadal mírně...zkreslený? Ano, dalo by se to tak říci. „Už jsi prošel Gallireu celou? Já ještě ne, ale jednou se tak třeba stane,“ zareagoval na jeho slova o ohromnosti a zavrtěl ocasem. Kdo ví, jak ještě dlouho bude tulákem, takže teoreticky se mohl toulat a toulat a ejhle, najednou bude celá Gallirea projitá. Avšak na druhou stranu, jak pozná, že ji prošel celou? Hmm, tož otázka. „Počkej, počkej. Jak bych mohl hledat...sebe? Však by mi musela prvně vymazat vzpomínky!“ zazubil se, i když představa, že by mu někdo vymazal vzpomínky, byla fakt nepříjemná. „...a určitě by nám to stížila ještě víc! Aby to nebylo tak jednoduché,“ dodal. Když už by Smrt vážně chtěla bavit tímto způsobem na ostatních, určitě by jim tu výhru nedala jen tak. Sice si vždy myslel o Bozích to dobré, no byla pravda, že věci jim nic úplně zadarmo nedali. „Gallirea je, zdá se mi, plná krásných míst. Když se někdy ještě setkáme, můžeme nějaká objevit i spolu! Jenže dnes není ani hezké počasí, chytl by nás pravděpodobně déšť,“ promluvil na něj znovu a na důraz svých slov vzhlédl k nebi, kde mraky už zcela zčernaly. Déšť přijde brzy. Když znovu hlavu sklonil dolu, od Nickolase se dozvěděl, že do smečky patřil. Zdálo se mu, že každý někam patřil. Taky by měl. „Mluvící vydra? O něčem takovém jsem nikdy neslyšel. Je tu víc zvířat, co...mluví?“ zajímalo ho. Každé zvíře mělo řeč, kterou se dorozumívalo se svým druhem. Avšak zvířata, co rozuměla a mluvila vlčí řečí? To bylo něco nového, pro něj tedy.

Září 5/10 | Nickolas

Zamyslel se. „Že by zrovna někdo jako Bůh dělal cokoli jen pro zábavu?“ podotkl pořád zamyšleně. On měl vždycky za to, že dělali to, co vlci chtěli nebo potřebovali, ať už šlo o věc pěknou nebo ne. Nikdy ho nenapadlo, že by snad chtěli škodit nebo dělat naschvály! Avšak možné to bylo, u Smrti tuplem. Jen ji neznal osobně, tak ji nemohl hned tak soudit. „To by byla složitá schovka, kdyby se vlk přemístil třeba na druhou stranu Gallirei. Víš, jak musí být tato krajina velká?“ zasmál se. Uf, schovka level impossible. Ani si nebyl jistý, zda by chtěl hrát schovku s vlkem ,co by se uměl přemisťovat. Co kdyby ho už skoro našel a on se ze své schovky přemístil do jiné? Byla to velká příležitost pro podvádění! A hledat někoho po celé Galliree, pfuuu, to by fakt ani nešlo. Avšak nechtěl Nickolasovi kazit zábavu, takže si tyto myšlenky nechal pro sebe. „Neměj obavy, nezmění ti povahu, jen vzhled, ale ne pokaždý. Teda myslím, doufám...“ řekl mu, i když ne úplně jistě. Jeho modré znaky se mu líbily, ale chovat se najednou jinak by taky nechtěl, to samozřejmě. Vždycky byl hodný a najednou by byl třeba zlý? Brr. „To ne, ale taky Bůh nejsem,“ mrkl na něj, nijak se ho to nedotklo. Nebyl žádný princ, co si o sobě myslel leccos. „Tak to víš, jsem tulákem. Tak se jen tak toulám po okolí, objevuju nová místa a tak,“ odpověděl mu. Nerad by jen celé dny ležel v noře a přemýšlel nad životem. Taková procházka pročistila mysl a procvičila kondičku. To bylo lepší. „Ty patříš do nějaké místní smečky?“ zeptal se ho ze zajímavosti, z jeho pachu těžko něco bude soudit. Místní smečky ještě tolik neznal.

Listy se začaly barvit do barevna a padat dolu na zem. Mm, podzim měl Jerry celkem rád. Dalo se říci, že vše v přírodě bylo hezky barevné a jemu se to prostě líbilo. Obdivoval červenožluté stromy a pozoroval hejna ptáků, co odlétály do teplých krajů, kde přebývali přes zimu. Užíval si i po celém létě chladnější počasí a větřík, co mu cuchal kožíšek. Krátily se dny, to ano, tma nadešla dříve a odcházela později. I tak ale bylo na podzimu cosi kouzelného. Obcházel tuto malou louku, zatímco přemýšlel o podzimu, když sledoval barvící se stromy v dálce. Ehm, teda zas tak daleko to nebylo. Olízl si suché pysky a vydal se směrem k tomu lesu. Ulovil by si momentálně něco k snědku nebo se napil, jenže tady by nic jen tak nenašel. Lekl se, když ho náhle něco pošimralo na tlapě a otočil se tím směrem. Myslel si, že šlo jen o nějaký delší trs trávy, avšak byl to svišť! Ten malý hlodavec se o něj otřel, zatímco běžel někam do neznáma. Ale nebyl samoten. Najednou se z blízkého křoví vynořilo víc těchto tvorů a všichni si to mířili stejným směrem, jen už se o něj žádný jiný neotřel. Lhal by, kdyby řekl, že ho nezajímalo, co sviště vyplašilo. Ohromnou lišku, co je očividně lovila, zahlédl zanedlouho, no nestál o problémy, tak se rozhodl se jí odklidit z cesty dříve, než by zaútočila na něj. Jen šlo vidět, že si ho ani za mák nevšímala, všechnu svou pozornost směřovala na sviště, které právě naháněla. Ale vypadala hodně mladě, snad si jen nehrála, to by si přece ti svišti nezasloužili. I když byli pro šelmy kořistí, nikdo neměl právo je plašit jen tak. K tomu měli i své životy, byť s většími překážkami, než třeba vlk nebo jiná šelma. Ale nakonec si všiml, že v povzdálí jednoho ulovila a už se ním krmila s velkou chutí. I on z toho dostal ještě větší hlad, bylo na čase přestat pozorovat jiné, jak se krmili a něco si ulovit sám. Musel, pokud nechtěl hladovět. Ta liška za něj lovit nebude, že? Eh, spíš by na něj naopak zaútočila, jak to klasický bývalo. Očividně šlo ještě o nějaké polomládě, no i to mohlo být agresivní a nebezpečné.

Poušť. Pusté místo na první pohled, že? Pravda. Protože jen tak někdo neodhalí ten všechen život, co tu probíhá. Pouštních živočichů tu žilo dost, od hadů až po fenky. Popravdě, dobře, ne každý měl rád tvory jako hady nebo škorpiony. Působili svým jedem vlkům problémy, ne-li dokonce smrt. Pro takové tvory by někteří darovali maximálně nekonečné utrpení. Pf, Jerry si osobně myslel, že každý tvor měl právo na život, ať už tvor vypadal, či dělal leccos. Parohatí tvorové typu jeleni taky byli nebezpeční, avšak vlci je lovili a žrali, jak bylo celé generace zvykem. Prostě se jich nebáli a nepřáli jim smrt jen tak pro nic za nic. Proč tím pádem vyslovovat taková ošklivá slova? Přece jen, myšlenky měl každý jen ve své hlavě, existovaly věci, které netřeba vyslovovat. Pak ho i napadlo, že za něj nejsou škorpioni ošklivá zvířata. Pobývali tu, zdálo se mu, jakoby nějací tuláci, nikdy neviděl nějakou štíří smečku, i když ne, že by do pouště chodil často - spíš skoro vůbec. Poušť ale nebyla jen nebezpečná zvířata, mohla poskytnout i ty lepší části. Palmami skrytá oáza, u které se momentálně Jerry nacházel a popíjel z čisté vody, byla moc hezká. Poskytovala vlkům taky vítaný odpočinek od horka, pod stíny palm. Pak, hlavní zmínit, se na takovém místě vyjímala a prostě už od prvního pohledu vypadala jako něco úžasného. Přes veškeré myšlenky, jasný, někde v lese a bez palm by působila celkem obyčejně, avšak tady byla krásná a ještě mohla sloužit jako záchrana. Patřila sem, příroda to odhadla dobře. Přece jen tu chvíli ještě stráví, než vyrazí pryč. Pozorovat malé rybky v oáze a taky hmyz, co kolem vody lítal, mu napomáhalo relaxovat v mysli, i v těle.

Takže Seilah byla trochu jako on! Přišla na Gallireu taky jako malé klubíčko chlupů. No ona narozdíl od něho smečku dalo se říci nezradila a jen tak neodešla, viditelně. Grr, přestane si to někdy vyčítat? Nebo si to vyčítal právem? Nejednou přemýšlel, že by si přišel omluvit. Možná by se mu pak ulevilo. Nedělal si naděje, že by ho znovu přijali, chtěl jen tu omluvu... po setkání s Reonysem, snad. „Já jsem taky poprvé sem na Gallireu přišel jako malé vlče,“ poznamenal, aniž by o těch slovech prvně přemýšlel, protože teď mu to bude muset asi doobjasnit. Původně o tom mluvit nechtěl, avšak nemohl se před tím schovávat navždy. Následně se dostali k jeho tlapě. Kdyby mu četl myšlenky, souhlasil by s ním. Byla fakt ošklivě zjizvená. „Sílu celkem mám a vlčata mám rád taky. Ale nejsem si jistý, zda by se to každé smečce líbilo. No na druhou stranu by se aspoň hned ztenčil výběr,“ odpověděl mu a olízl si pysky. Určitě by dokázal srazit vysokou při skupinových lovech. Jen dlouhý běh a aktivní boje by pro něj byly spíše risk. Ne, že by se při napadení hodlal schovávat v noře jak vlče, ovšem pro protivníka by byla navždy postižena noha skvěle sousto pro ochromení. „To je milá nabídka, určitě by to šlo. Ale nechci udělat nějaké zbrklé rozhodnutí, víš jak, sice hledám smečku už dlouho, ale chci poznat i ty další. Pak mi osud snad řekne, kam jít s jistotou,“ usmál se zamával spokojeně ocasem. Ano, trápil se kvůli tomu, jenže zase věděl, že nemůže jen tak přijmout první nabídku, co se mu dostane pod tlapy. Mohla by to být nakonec chyba. Stejně jako Reonys po svých slovech zívl a po těle se mu rozlila náhlá únava. Nebyla to obyčejná únava, to by působilo jinak... no možná se tu rozvalovali už dost dlouho. „Co se tak trochu projít? Než tu usneme, asi už jsme z toho tvrdnutí tady unavení,“ zasmál se krátce a zvedl se. Oklepal ze sebe bordel a vydal se pomalu ven z hvozdu. No ještě zkontroloval, zda šel vlk s ním, nebo měl už jiné plány.

>> řeka Midiam

1. Navštívit 4 aspoň na pohled nebezpečná/nepříjemná místa. (min. 4 posty ve kterých popíšeš proč se ti tak zdají) (4 body)✔
2. Seznámit se s aspoň třemi vlky, co ještě nezná a nikdy je ani neviděl. (3 body)✔
3. Pokecat s někým znalým o kladech a záporech magie. (min 2 posty)(2 body)✔
4. Předříkat si v postu strašidelnou, hráčem vymyšlenou, básničku. (1 bod)✔

„To rozhodně. Při nějaké vichřici nebo silném dešti by se měl každý schovat. Pro své bezpečí...“ odpověděl mu souhlasně. Představa, že se někam snažil jít, aniž by viděl krok před sebe, byla celkem nereálná...nebo spíš úplně. Pak začal mluvit o Cedrovém lese. Údajně se nacházel kousek odtud, vytvořili ji vlci původem z jiné smečky a moc členů tam nežilo. „Seilah znám! Potkali jsme se vlastně celkem nedávno,“ vzpomněl si na mladou vlčici. No pak se náhle oddělili a ...nic. Avšak jako společnost byla fajn. Rád se potkával s milými a přátelskými vlky. „Já se tedy taky narodil ve smečce, jen mimo Gallireu. No ta byla velká, žilo tam dost členů,“ vzpomínal na ty krásné časy, než je napadla armáda kojotů. No o tom a následně o Borůvkové smečce zde už nevyprávěl. Nerad o tom mluvil. Však kvůli kojotům měl chromou nohu a o svém rozhodnutí odejít poprvé z Gallirei a ze smečky, která se ho jako malého ujala, litoval. Jeho kamarádka z dětství se na něj a na všechny pekelně vykašlala. Proč mu to nedošlo dříve? Teď by měl aspoň zázemí, rodinu-přátele, a tak dále. No nic. Co mělo se stát, stane se. „Momentálně hledám nějakou smečku, kde bych mohl žít. Ale je to těžké, nevím, jaká by pro mě mohla být ta pravá...hlavně s mým menším hendikepem,“ poznamenal a ukázal mu svou zjizvenou tlapu. Ano, většina vlků viděla jen jizvy, no fakt byl takový, že něco v jeho tlapě utrpělo trvalé poškození a tak běhat na dlouhé vzdálenosti nebo dělat nějaké akrobatické kousky moc nešlo. A kdyby ho chtěl někdo při boji kousnout do té tlapy-! No nebylo by to příjemné. Šlo o jeho slabinu, no naučil se s tím už asi žít.

Září 4/10 | Nickolas

„To je ale zajímavá informace. Ale kdo ví, za jakým účelem. Chce snad od sebe držet vlky radši dál?“ poznamenal na jeho poznámku. Nebyla snad jako Život a vlky ničím neobdrovávala? Na druhou stranu, už kvůli tomu jejímu jménu byly jeho pocity různorodé. Avšak jako na světě existoval život, tak tu existovala smrt. Tyto dva osudové prvky se změnit nedaly. Třeba nebyla zas tak zlá...„Hmm, může se ti tam změnit vzhled, to ano, ale nemusíš přímo zmodrat,...myslím, že Život má plno možností, jak tě případně změnit,“ pousmál se, určitě nebyl prvním ani posledním, kdo se takto nečekaně změnil. Takže vlk mohl být pak klidně zelený, žlutý, nebo mu z hlavy růst rohy. Kdo ví! Ano, všiml si, že ho sžíraly obavy, no nestihl na to ani zareagovat, protože se z vlk vypařily jak pára nad jezerem. „Domluveno,“ přikývl na jeho návrh, vlastně proč ne? Ale chudáci bohové, až k nim přijdou dva vlci se jich ptát na to stejné! Nebo chudáci...hm, s takovými otázkami možná počítali. Třeba už je dostali a ne jednou! „Těší mě tedy, Nicoli. Ano, určitě to zní moc hezky. Já jsem Jerry,“ představil se mu též, rozhodnutý se mu tedy říkat přezdívkou, kterou mu Nickolas řekl. Nevěděl tedy, kdo byla Nora, no kolik vlků tu neznal, že.

Září 3/10 | Nickolas

Vlk byl jasný jak sluníčko, jeho šťastné chování bylo jako kdyby vykouzlil jasné počasí. No kdyby vzhlédl vzhůru, nic by se nezměnilo. Avšak ten pocit... Hm, Jerry se celkově rád bavil s veselými vlky. I když se naposled kvůli Omorice sfetl květinami, věřil, že i zdravě to šlo. A co, mít na chvíli sám nadměrnou euforii možná potřeboval! Avšak ne, že by byl smutný, to vůbec. Musel se nad jeho slovy upřímně zasmát. Ty jo, to by mu dal břímě! „To nee, to vůbec, to bych si netroufl! Místní bohové ti tu jsou občas ochotní něco prostě dát, hlavně teda Život. Pak tu je ještě Smrt, ale tu neznám, i když podle slov jiných není tak milá, jako Život,“ ujistil ho, než se tu před Jerrym začne klanět. „Chcou za to tedy nějakou měnu, u které si občas myslíš, že ji nemáš, ale máš. Je to zvláštní, já vím,“ usmál se nad tím, kdo to tak neměl? No taky věděl, že mu Seilah povídala i o Kontinuu, avšak u toho neznal ani povahu, ani přesnou lokalitu, takže se netroufal o něm mluvit. „Jestli mohou bohové pít? Ty jo, tos mi nasadil brouka do hlavy. Já si myslím, že ano, ale asi by ti to museli jistě říct sami, nemohu za ně mluvit, hlavně ne tak nejistě,“ odpověděl mu. Říkalo se, že každý potřeboval pít, i květiny, jenže bohové byli na jednu stranu tak velká neznámá... Co když nepotřebovali ani jíst? To by znamenalo, že ani pít. Kdo ví, jak to bylo! „Jinak jsem Jerry, a ty?“ představil se mu. Ke konverzaci se hodilo znát jméno svého společníka.

Juj, ho musel vylekat, skoro si ho vlk ani nevšiml! Na druhou stranu nevypadal, že by vyskočil samým leknutím z kůže, no prostě byl zamýšlený. To se stávalo každého, že? „Ani procházky ve špatném počasí nejsou špatné. I když je fakt, že mně nic jiného jako tulákovi nezbývá,“ odpověděl mu s úsměvem, i když vlk musel pocítit zklamání v jeho hlase. Holt být tulákem ho každým dnem trápilo víc a víc. Chtěl být mezi vlky, pomáhat, tvořit prostě smečku! No s tím mu hnědý jen tak nepomůže. „Těší mě Reonysi. Já jsem Jerry,“ představil se mu na oplátku a přisedl si k němu, aspoň na chvíli, do sucha. Když už mu uvolnil místo... „Cedrový les? To je nějaký tvůj rodný domov? Smečka?“ zeptal se ho, aby udržel konverzaci. Nebyl si jistý, zda šlo o nějaké místo tady na Galliree nebo prostě odněkud přišel, byť vypadal hodně mladě. Nikdo nemohl znát vše, ani v tak rozlehlé krajině, jak se mu zdálo...

Září 2/10 | Nickolas

Nelhal by, kdyby řekl, že si toho dalšího vlka poblíž prostě nevšiml. Byl prostě příliš utopený ve vlastních myšlenkách zrovna nebo tak něco. No druhý vlk si ho všiml hned. Působil už na první pohled vesele a tak neočekával nějaké drama. „No a co?“ zeptal se prvně, no jak si pak začal hrát s kapičkami, pochopil. „Ah, aha! Jo, ranní rosa je rozhodně zajímavý přírodní úkaz. A lepší je, když na takto mokrou trávu ještě svítí sluníčko,“ odpověděl mu mile, no to asi dnes neuvidí ani jeden, protože slunce se schovávalo za tmavé mraky. Až pak se černobílý vlk na Jerryho konečně podíval a to ho snad doslova šokoval jeho kožich! Usmál se. „Samozřejmě, že vím. Toto zbarvení jsem dostal od jednoho z místních bohů. Takže tě mohu ujistit, že to jsou moje chlupy a žádná špína,“ zasmál se krátce, po tom, co si šel ještě ověřit, zda to fakt patřilo k němu samotnému. Hlavně, jaký druh špíny by vytvořil tyto modré znaky? I když, nedivil by se.

<< klimbavý les (přes hadí ocas)

Po tom, co se Seilah domluvili o bozích, se vypařila a tudíž Jerry trávil svůj čas už zas sám. Cítil se hrozně divně a osamocen. Byl vždy zvyklý na společnost, na smečku a teď tu bloudil po Galliree jako bludička. Jenže vybrat si smečku, to nebylo jednoduché rozhodnutí. Kam by mohl patřit? Kam by patřil? Kde by ho přijali i přes jeho hendikep? I do borůvky se kdysi dostal jen kvůli tomu, že byl prostě malé vlče. Mohl by být pro ostatní jen přítěží. Avšak jako věčný tulák taky nechtěl zůstat. Co jen měl dělat? Podél hor se dostal až do nějakého hvozdu, s korunami stromů, které na sebe snad byly nalepené. Tím pádem se tu nacházel stín, až přítmí snad ve většině částí tohoto hlubokého lesa. Pokračoval v cestě, dokud ho nevyrušil čerstvý pach dalšího vlka. Zanedlouho zahlédl očividně též mladého vlka, trucovitě sedícího u stromu, zdálo se. „Ahoj, stalo se něco?“ oslovil ho, jakmile se k vlkovi přiblížil. Aspoň doufal, že ho tou otázkou nějak... no neurazí třeba.

>> ZMĚNA PŘECHODU východní hvozd (přes hadí ocas)

Září 1/10 | Nickolas

Bylo krásné ráno... no, v rámci možností. I když přestalo přes noc pršet, nezdálo se, že by mraky chtěly zmizet a tak je možná přes den čekalo druhé kolo. Jerry deštivou noc přespal v nějaké opuštěné jeskyni, někde v nejhlubším rohu, kam, zdálo se, nespadla ani kapka deště. Takže se probudil hezky suchý a odpočatý. Teď už se nacházel venku, někde v lese s menším, lesem skrytým jezerem a nezapomněl z něj uhasit žízeň. Jezero působilo celkově čistě, až na pár větviček a listů, co spadly z místních stromů. Vlastně by se mohl podívat na svůj odraz v něm, i když zrovna on nebyl tím vlkem, co se musel vždy nutně prohlížet.

VLA = FM5

<< řeka Tenebrae (přes travnatý oceán)

Nene, s Jerrym se nikdo do konfliktu jen tak nedostane. Maximálně by musel druhý vlk dělat cokoli špatného, a to se pak umí pěkně ozvat! A Seilah nedělala nic. Byla to prostě přátelská, mladá vlčice. Takže... „Kontinuum? Ty jo, o tom jsem ještě neslyšel, narozdíl od Života a Smrti,“ odpověděl jí prvně. „Ale přiznám se, že jsem ani u Smrti nikdy nebyl. Jako malého mě ta představa, že tam jdu, až děsila. Přece jen, už to jméno, Smrt, v mnoha vlcích vyvolá nepříjemné pocity,“ pokračoval po jejích slovech. Život mu dal nový vzhled, avšak co by měl čekat od Smrti? „Ale asi ti na to neodpovím, taky netuším, vždy jsem myslel, že jsou stejně známí,“ dodal ještě a pokrčil rameny. Možná Smrt dělala po Galliree velké věci, za to Život se držel spíš v ústraní. Ne, že by si toho někdy všiml, jenže na Galliree se děly občas takové zvláštní věci, že to nemohlo být dílo něčeho jiného než magie nebo některého boha. A vlastně i místní magii museli tvořit bozi. Došli až do nějakého lesa. Někde by pak měli zatočit, jenže trefí to Jerry správně? Kdo ví. Avšak nemohli jít rovně, cestou jim překážely dvě smečky a jedna z nich by ho tam o to méně viděla ráda. A on nestál o problémy, i když už tolikrát přemýšlel, že se tam přijde aspoň omluvit...

>> jezevčí hájek (přes vřesový palouk)