Příspěvky uživatele

< návrat zpět

5. Postavit v liščích norách z listí domeček pro lišky

<< středozemní pláň

Ano, mělo to své ale. Jakmile vlezl do lesíka, ihned ho do čenichu udeřil zápach lišek. Očividně se tu nepohyboval jen jediný jedinec. Tady by spát neměl. Ale i tak tu na chvíli zastavil a začal sbírat listí. Napadlo ho, zda by jim neudělalo radost, kdyby pro ně vlk udělal něco hezkého! Třeba mezidruhová přátelství existovala, stačilo být jen milý...A tak sbíral listy z různých stromů a začal je házet do nejbližší díry v jednom kmeni. Jeden list, druhý, třetí, čtvrtý...a tak dále. Nejen, že tím zaháněl nudu, no taky zkoušel nějaký experiment. I tulák si musel najít způsoby, jak se zabavit! Jakmile ale usoudil, že listí nasbíral dost, přestal a důkladně to tam narovnal. Skvělý pelech! Hned by si tam lehl sám. Vylezl ven a ihned uslyšel zavrčení a hoodně čerstvý pach lišky. „Nemusíš vrčet, udělal jsem ti pelech,“ promluvil k ní, avšak rozuměla mu? Ať už ano, nebo ne, jeho čin asi neměl sebemenší účinek. Vrčení se zdvonásobilo a jakmile se začala liška posouvat blíže k němu, viděl i, jak byla naježená. Chtěl zavrčet taky, avšak netroufl si bojovat sám s liškou. Hlavně by se jich tu mohlo vynořit najednou deset a co pak? Odfrkl si a rychlejším krokem se rozešel z lesa. Mezidruhová přátelství asi moc nešla. Možná tenhle lesík byl taky jejich území a no...mohl být asi rád, že nenarazil na deset takových. Snad ho tedy nehodlala aspoň pronásledovat.

>> esíčka (přes středozemní pláň)

<< uhelný hvozd (přes ohnivé jezero)

Poblíž cítil smečku, někde za uhelným hvozdem. Zdálo se, že tuhle ještě neznal, avšak nechal to zatím být. No musel se samozřejmě vrátit přes to krvavé jezero, aby se území případné smečky vyhnul. No nestalo se mu nic ani tentokrát, takže nakonec musel usoudit, že jeho děsivé závěry byly trochu mylné. Třeba to jezero dělalo jen za trest. Třeba když do něj někdo vlezl nebo se chtěl napít- eh, už to vážně nechá být. Vrátil se na velkou pláň a rozhlédl se. Vážně, co teď? Nedávno jedl i pil. Nedávno i odpočíval. Prostě se momentálně nudil a stejně se jen bezcílně toulal. Asi zaleze do nějakého blízkého lesíka a tam si třeba schrupne. Vyspat by se již mohl, tož pravda. Ach, snad si najde brzy nějaký trvalý domov. I kdyby to mělo být Jerryho soukromé doupě, pořád by to bylo lepší, než hledat pořád nějaké opuštěné nory, které doopravdy být opuštěné nemusely. Najednou by k němu vlezl medvěd a liška a ejhle, máme problém. No už se blížil k nějakému malému lesíku a tak vleze do něj. Tenhle lesík vypadal úplně jinak než ten šedý...prostě normálně, příjemně. Zda-li v tom ale bude nějaké to ale?

>> liščí nory

1. Navštívit 4 aspoň na pohled nebezpečná/nepříjemná místa. (min. 4 posty ve kterých popíšeš proč se ti tak zdají) 3/4 (4 body)

<< ohnivé jezero

To si moc teda nepolepšil. Vše zde bylo šedé. Fakt doslova tady všechno nabíralo šedou barvu. Působilo to strašně melancholicky a tím pádem až nepříjemně. A uprostřed lesa to vypadalo nejhůř. Tady bylo naprosto holé místo, jen s pár ohořelými stromy a popelem. Les musel kdysi zasáhnout nějaký požár a tahle část se nějakým způsobem nikdy nevzpamatovala. A i zbytek se vzpamatoval úplně jiným způsobem, než by kdo předpokládal. Jak už zmínil, jeden by se tu příjemně moc necítil. A nezahlédl tam v dálce nějaké jiskry? Že by začal les zase hořet? No nevkročil do toho holého místa. Nerad by dostal ránu. Kdo by ho tady našel? Chodil sem vůbec někdo? Brr. Avšak i tak tu cítil čerstvé pachy více zvířat...nějaké šelmy a další, možná se někde vznášel i starší pach vlka. Takže to tu očividně žilo, avšak nechápal, jak to mohlo být možné. No našly by se věci, co tady dělat...pokud by ho nezamordovala nějaká velká kočka... Vydal se pryč, protože se mu k tomu zdálo, že se v dálce mezi šedivým listím mihlo něco žlutého a to by neznamenalo příjemné setkání...o vlka totiž vůbec nešlo.

>> středozemní pláň (přes ohnivé jezero)

1. Navštívit 4 aspoň na pohled nebezpečná/nepříjemná místa. (min. 4 posty ve kterých popíšeš proč se ti tak zdají) 2/4 (4 body)
4. Předříkat si v postu strašidelnou, hráčem vymyšlenou, básničku. (1 bod)

Ukázalo se, že narazil na krvavě červenou řeku, která vedla přímo ke krvavě červenému jezeru. Dobře, tohle působilo nadmíru děsivě. Vypadalo to, jakoby tohle bylo jezero tvořené z doopravdické krve a ať už vlčí nebo jakéhokoli jiného tvora, nesešlo na tom. Prostě i když tu necítil nějakou divnou atmosféru, nevypadalo to tu moc, že by tu měl být snad vítaný. Nehodlal tu strávit o moc času víc. Však se nehodlal ani k jezeru přiblížit, nebo se z něj dokonce napít. Co kdyby šlo fakt o krev? Už dávno zjistil, že tady na Galliree bylo možné všechno! No jo, kdyby se ale vážně přiblížil, pravdu by zjistil. No to neudělal a tak zůstane bez pravdy, proč tohle jezero nabralo takovou děsivou barvu. Jerry bude asi žít s tím, že sem někdo vléval krev, oops. No odpojil se od jezera a vydal se dál.

Jezero s barvou rudou,
vysaje krev mou.
Jen schránka po mně zůstane,
a smrt má nastane


To se mu tak náhle prohonilo v mysli a už tuplem s tím jezerem nechtěl mít cokoli společného. Co když važně samo jezero tu krev sálo? Jako komár, jako upír...ach, ale to mohly být až moc děsivé závěry. Radši to nechá už být a zmizí. Když bude již pryč, jezero k němu už nebude moct. Nebo?

>> uhelný hvozd

<< Tebonská louže (přes roh hojnosti)

Vracel se přes kousek planiny, avšak pak to stočil k proudu nějakého potoku. Mitsurugi ho již nenásledoval. Možná si myslel, že byl blázen, když tady mluvil na žáby a radši se stáhl, anebo měl prostě moc práce na to, aby trávil čas s vlkem bez cíle. Teda, bez cíle, své cíle měl, jen neměl ještě tu jistotu, kudy kam. Jako třeba s tou smečkou. Chtěl se někam přidat, ještě než udeří zima v plném proudu, avšak kam? Bylo fakt na výběr! A pořád nedokázal odhadnout, jaká by se pro něj hodila nejvíc. Ach, těžký těžký. No určitě mu někdo, či něco, ukáže brzy cestu, tomu věřil. Šel podél proudu potoku, dokud nezahlédl v dálce něco blyštivého, červeného? Mělo to dost velké rozměry... hmmm oč šlo?

>> ohnivé jezero (přes červenou řeku)

S Mitsum se důkladně najeli králíků, hned se cítil lépe, když byl sytý. No blahobyt kořisti pomalu začne mizet, započne zima a pokud Jerry bude ještě tulákem, bude více strádat. Avšak to zvládne, už zimu zvládl a dokonce mimo Gallireu. Na Galliree možná bývaly tyhle doby více nebezpečné, dobře, pořád tu řádily nějaké katastrofy, ale na druhou stranu i ty ho mohly zasáhnout kdekoli. Rozdíl tady nebyl, to prostě zvládne. Když dojedl králíka, žába již odskákala někam pryč (co vůbec žraly žáby?), Jerry se zbavil kostí, protáhl se a pohlédl na fialového. „Co se tak vydat dál? Teda, nemusíš jít se mnou, ale pokud bys chtěl, nevadíš mi. U mě je asi jen problém, že zatím nemám žádný přesný cíl,“ promluvil na něj a ještě, než se vydal na cestu, pořádně se napil, aby zahnal žízeň a měl nějaké tekutinové zásoby. Pak se rozešel pryč od tohoto jezírka.

>> Ronherský potok (přes roh hojnosti)

3. Pokecat s někým znalým o kladech a záporech magie. (min 2 posty) 2

---
6. Poklábosit s žábou u Tebonské louže před zrakem cizího vlka (2 body)

„Je tam celkem příjemné prostředí, cítil jsem se tam vždy dobře. A rostou tam borůvky. Mám rád bobule,“ odpověděl mu krátce. Často vzpomínal na vlky, s kterými se znával. Jak si asi žila Sunstorm? Ljos? Aranel? Ach jo... no každý chyboval. Nesmířil se s tím už? Pak začali téma o magiích. Mitsurugovi se to téma už na první pohled nelíbilo. „Občas to chce práci se ji naučit ovládat, ale nemyslím si, že by vždy musela být špatná. Vše špatné může být k něčemu dobré...“ poznamenal. „Existují myslím i magie, co léčí,“ dodal, aby mu potvrdil, že ne vždy to muselo skončit špatně. Avšak co si nalhávat, sám si té své iluze nikdy nevšímal. No naštěstí mu nedělala zatím problémy. Následně se vydali na lov králíků. Jeho původní plán nevyšel, protože Mitsu na zvířata vyštěkl a začal je nahánět směrem k němu. Nebude lhát, takhle bude svou tlapu nahánět méně. Skupinka čtyř králíků se teda rozběhla a Jerry chytl jednoho, přičemž mu zakousnutím do krku zlomil vaz a pak trochu popoběhl, aby to stejné provedl i druhému. Jeho společník zatím snad trochu mučil třetího a čtvrtý už mířil pryč, i když ho měl blíž Mitsu, takže on měl vyšší šanci, že ho chytne. Pokud ho šel chytat a chytl, lov byl u konce. „Nakonec nám to vyšlo ještě lépe,“ zavrtěl ocasem, i když to zprvu vypadalo, že se to pokazí. No zajíci očividně též mysleli na své druhy a tak je měli hezky pohromadě. Pustili se do jídla a Jerry se začal dostávat pod kůži jednoho tělíčka. Neunikl mu přitom pohled na velkou žábu, co poskakovala kolem. „Ty se jdeš taky najíst, žabko?“ podíval se na to slizké zvíře a pak stočil pohled na Mitsuruga, který určitě po tom na něj koukal jak na zjevení. Odkašlal si. „Ehm...žáby nelovím,“ zasmál se krátce a radši pokračoval v jídle.

<< roh hojnosti

3. Pokecat s někým znalým o kladech a záporech magie. (min 2 posty) 1

„No popravdě jsem se nenarodil ani na Galliree, narodil jsem se do smečky daleko od ní. Takže vlastně pocházím odtamtud, ale žil jsem nějakou dobu ve smečce Borůvkové, což už je tady. Slyšel si o ní už?“ řekl mu to tedy, proč ne? Takže si udělal krátký součet smeček, o kterých již slyšel, nebo je znal. Chvíli žil v Borůvkové smečce. Jako malý byl na návštěvě v Asgaarské smečce. Reonys mu řekl o Cedrové smečce a Mitsurugi o Mechové smečce. Byly to všechny, nebo ještě nějaké vynechal? Podle něj asi ano, hlavně taky mohly i nějaké nové zatím vzniknout. Chtělo to ještě chvíli času-! „Myslím si, že magie může být dobrý pomocník, ale jako vše pro přírodu...jak to říct, nepřirozené? Může kdykoli selhat a taky se může ta magie snad obrátit proti tobě! Od té doby, co se stala nehoda mně, jsem tu magii již nepoužíval. Je spíš na obranu, než pro zábavu,“ řekl mu, i když mu tím fakt neradil, aby ji nepoužíval ani on... možná bylo lepší ji trénovat, aby se nestávaly takové nehody častěji, no u něho se od té doby nijak neprojevovala, pravda. „Je samozřejmě i plno magií, které dokážou pomoci, ne?“ dodal ještě, měl tušení, že už takové i někdy viděl, i když si to zrovna přesně nevybavil. „Upřímně se ani nebudeme muset dělit. Těch zajíců je tam víc,“ šeptl už, protože měli již zajíce na dohled. Byť byli skryti v delší trávě a proti větru, pořád mohl zajícovce vyplašit jejich hlas. „Půjdeme každý z jiné strany? Budou ztraceni, když na ně vyletí vlci z dvou stran,“ navrhl a pokud souhlasil, připravil se na jednu stranu a čekal, až bude připravený i Mitsu. Žádný lov nesměl trvat moc dlouho. Aspoň ne nahánění, kvůli jeho tlapě. No nechtěl to šedému zrovna zmiňovat. Nemusel to vědět nutně každý.

Ani mu nevadilo, že Mitsu tolik jako Jerry nemluvil. Vlastně bývalo kolikrát lepší, když jeden vlk byl víc výřečnější než druhý, dva upovídaní vlci by tu vypadali jak nějaké kvákající kvočny na dvorku. Na jeho slova o močálech se jen krátce usmál, ano, konečně "utekli" i od toho pachu. Ten smrad se line fakt daleko, pomyslel si. Hm, jako malý si toho nikdy nevšiml a to i když byl v Borůvce, tak občas dost cestoval. No jo, celá Gallirea se nedala projít jen tak, hlavně ne ve vlčecím věku. „To je pravda. Už může být kdekoli,“ odpověděl mu a olízl si pysky. Nebude znovu opakovat to, co si projel v mysli už stokrát. V pořádku prostě bude, určitě. „Nene, z mechové nejsem, nemýlíš se,“ zavrtěl hlavou, no asi se ho víc šedý ptát nebude. Nebo? Jako ne, že by dostal šok, kdyby o tom mluvil, jen to dělal nerad. Avšak každý někdy udělal něco, na co nebyl pyšný, ne? Pak zavětřili zajíce. Jenže prozatím nic neulovil. Jeho tělo jakoby se přestalo ovládat a celé se i s jeho vůlí škublo do strany, takže Jerry skončil na boku. S leknutím a s pomyšlením na hrozbu se rychle zvedl hned na tlapy, no podle výrazu Mitsurugiho mu došlo, že to způsobil on a asi ne úmyslně. Hned si vzpomněl, když jako menší málem iluzí vystrašil Night, taky ne úmyslně. Od té doby se na tu magii nepokusil pomyslet, vlastně se dalo říct, že ji používat nechtěl. Co kdyby se mu něco takového stalo znova? Nechtěl své známé strašit, i když popravdě, při obraně by se mu hodit mohla. „To je...dobrý, mně už se něco takového taky stalo,“ začal, no pak mu došlo, že to mohlo znít i jinak, než zamýšlel. „Teda ne přímo tohle, to ne, ale...to je jedno,“ řekl, zatímco se uklidňoval, no chtěl ho jen ujistit, že se nic tak hrozného nestalo. Jerry skončil celý, to bylo hlavní. Však jeho společník z toho musel mít horší pocity, asi. „Pojďme se radši zaměstnat tím lovem,“ přikývl a vydal se dál po stopě zajdů.

>> Tebonská louže

<< Esíčka (přes středozemní pláň)

„No to právě doufám, že ne,“ odpověděl mu na to. Kde vzal vlk tu myšlenku, že by Jerry viděl močály všude? Jako že by i v tom nejkrásnějším místě na Galliree byly skryté močály? Brr, to by tu nikdo nežil! „Oh, tak to mě těší, Mitsu-rugi,“ řekl mu zdvořile, a byl rád, že nezkonil jeho jméno. To je ale jazykolam, pomyslel si, avšak nahlas to neříkal. Ještě by ho urazil! A to nechtěl. „Zatím mi to přijde nejdůležitější jako pro tuláka, abych se udržel v pohybu. A Reonys...no ten již může být kdekoli, hledat ho by bylo složité...může být vlastně kdekoli,“ pokrčil rameny, i když fakt doufal, že se mu nic nestalo. A k tomu posledním zdlouhavým hledáním přišel vlastně o všechno. Teď už byl rozumnější, takže podruhé stejnou chybu opakovat nebude. A k tomu Night kdysi znal již víc. Jen si přál, aby byl v pořádku, hledat ho ale znovu nebude. „Jo, byl, jako vlče...no rozhodl jsem se odejít, z určitých důvodů. Ale určitě o nějaké smečce uvažuji, už déle. Jen nedokážu furt posoudit, jaká by byla pro mě nejlepší. Ani neznám všechny. Ty určitě znáš nějaké, ne? A hádám, že v nějaké dokonce žiješ,“ promluvil na něj znovu a pohlédl na něj. Potřeboval už konečně znát aspoň většinu, nad kterými následně uvažovat! Mitsu teda nepůsobil moc výřečně, ale zkusit to mohl, ne? „Jinak lovit umím, každý si můžeme klidně najít něco svého,“ odpověděl mu na jeho otázku a zatímco šli plání, pozorně větřil jakoukoli přítomnost něčeho na hlad. Těžko se budou dva dospělí samci dělit o jednoho králíka, že? Chvíli mu připadalo, že šli věčně a zároveň se všechna zvířata rozprchla pryč, no pak konečně ucítil lahodné pachy, co hledali. „Zajíce, nebo lasičky?“ zeptal se ho, protože cítil obojí. On by si osobně teda vybral zajíce, no bylo to asi jedno. Vypasená lasička vyšla na lépe, než vychrtlý zajíc. Případně se každý mohl vydat pro něco jiného.

<< Maharské močály (přes hadí ocas)

No dobře, vlk toho moc nenamluvil. Jerrymu to nevadilo, aspoň mu to ukázalo, že by se měl mírnit sám. Jo, šlo na něm fakticky znát, že trávil hodně času sám se sebou a tak pro něj jakákoli společnost byla až svatá. Ach jo, normální extrovert nemohl být tulákem prostě. Možná by měl vyhledat cedrovou smečku, poptat se po Reonysovi a kdyžtak se přidat? Jenže nemohl kvůli své povaze udělat spontánní rozhodnutí, hlavně jak nevěděl, kde nějaký cedrový les byl... no a jeho nový kamarád se někde ztratil. Možná to nebyl jeho osud. „Asi moc mluvím, promiň,“ promluvil na něj krátce, protože z něj šedofialový vypadal zmateně. Věděl vůbec pořádně, o čem Jerry mluvil? Asi jo, ale no... musel se mírnit. „No jasně, proto se tě na to taky ptám,“ zamával ocasem nad jeho otázkou. Kdyby ho to nezajímalo, přece se neptá, to byla jasná věc! Teda aspoň on se nikdy neptal na věci, co ho nezajímaly. I když jeho zajímalo asi v podstatě všechno. „Vlastně kamkoli, kde nejsou močály,“ odpověděl mu s menším úsměvem a vydal se pryč, šedý ho následoval. A taky kvůli té zatracené únavě, pomyslel si mírně frustrovaně, i když se mu zdálo, že už mu bylo lépe. Ano, jen chodit a chodit, ono to přejde úplně. Jenže jak to vysvětlit tomu druhému? No držel se ho již blíž a nikam nepospíchal, aby aspoň věděl, kdyby chtěl vlk náhle zmizet. „Víš, jsem již delší dobu tulákem a jsem tím pádem zvyklý často chodit, když nemám co jiného na práci. Ale trávit čas v těch močálech by bylo asi...nic moc,“ promluvil na něj se zavrtěním hlavy. Copak jemu by se tam líbilo? Došli přes kamenitou stezku až k nějaké říčce, z které se Jerry napil. Napít se mu proti únavě třeba pomůže taky. Následně potlačil zívnutí a místo toho si olízl pysky. „Nemáš hlad? Kousek odtud je velká pláň, myslím, můžeme se tam po něčem podívat,“ navrhl mu a pohlédl na něj. Nevěděl, jak nejmenovaný vlk, no jemu už snad doslova kručelo v žaludku!

>> roh hojnosti (přes Středozemní pláň)

1. Navštívit 4 aspoň na pohled nebezpečná/nepříjemná místa. (min. 4 posty ve kterých popíšeš proč se ti tak zdají) (4 body) 1/4
2. Seznámit se s aspoň třemi vlky, co ještě nezná a nikdy je ani neviděl. (3 body) 1/3

Ach, to se trochu ztrapnil. Jenže na druhou stranu, komu se tohle někdy nestalo? No dobře, takoví vlci existovali, šťastlivci, ale Jerry mezi ně nepatřil. Bohužel. „Můj nový známý, dá se říct? Trávili jsme spolu chvíli čas v jednom lese, pak jsme se rozhodli, že se vydáme na procházku, ale najednou se mi ztratil ze zorného pole,“ odpověděl mu a když si nového vlka prohlédl, ani za mák mu podobný nebyl. Hlavně už na dálku šly vidět ty jeho fialové znaky, stejně jako ty modré u něho samotného. Neměl by fakt jít spát? „No já právě doufám, že se mu nic nestalo. Ale pravděpodobně bych slyšel nějaké volání o pomoc, tak snad je v pořádku,“ podotkl a ještě se očima mírně rozhlížel. Močály se mu fakt nelíbilo. Nejen, že to tu smrdělo jakoby tu někdo ukládal již shnilé mrtvoly, no špinavé a husté rybníčky, odumírající stromy a jen úzká cestička, kde byl vlk v bezpečí, to vše na něj prostě dobrý dojem nedělalo. Jakoby náhle přešel do jiné verze Gallirei, kde vše vypadalo hůř, než doopravdy. Brr. „Já jsem jinak Jerry a ty?“ pousmál se i přes místní atmosféru. Že by si takhle hned našel nového známého? Hm, tulákovi se známí hodili hodně, což? „Uhm, co tak jít jinam?Někam, kde to nevypadá a nesmrdí jak někde na pohřebišti,“ navrhl s menším úšklebkem, to bylo zas přirovnání. Jenže k ničemu lepšímu to přirovnat nešlo. A on chtěl odejít, než se mu z toho tady začne ježit kožich.

>> esíčka (přes hadí ocas)

<< řeka Midiam

To, že nebyl unavený ze sezení, mu došlo, když jeho unavené kroky a mysl nepřecházely, i když se dostal až k močálům. Tohle mohlo být místo nebezpečné každým okamžikem a doufal, že ho jeho únava nedostane do záhuby. Však by nemusela ani pomoc přijít však. Kolik vlků sem mohlo zabloudit? Moc ne a taky jen občas. Nebo aspoň nevěřil tomu, že by tu byly nějaké zástupy turistů, obdivujících toto smrduté místo. Avšak zjistil, že se tu sám přece jen nenacházel. Jo, už mu došlo, že Reonys nebyl s ním. „Reonysi?“ zavolal do éteru, no nic. Ve vzduchu se sice vznášel čerstvý odér vlka, no i přes smrad močálů věřil, že páchl jinak. Sice to mohla jeho únava zkreslit, ovšem až tak? No po tom pachu se vydal, uvidíme. „Reonysi!“ zkusil to ještě jednou, co když se mu něco stalo? Jenže vlk tady byl úplně někým jiným a asi už si musel všimnout Jerryho volání. „Jejda, promiň, asi jsem na chvíli myslel, že jsi někdo jiný,“ promluvil na neznámého s omluvou, i když to muselo být vlkovi s fialovými znaky jasný. „Neviděl jsi tu hnědošedého vlka se zelenýma očima?“ zeptal se ho, i když to z více hledisek znělo nereálně. Šel za ním, ne před ním. Blbá únava! Snad se mu nic nestalo, pomyslel si. Jenže by zase slyšel volání o pomoc, ne?

<< východní hvozd

Ano, vlka neznal natolik, aby mu povyprávěl o svém životě. Neměl ve své minulosti kdo ví jaká tajemství, ani ho už tolik neštvalo, co mu kojot způsobil, avšak i když byl Reonys fajn vlk, ještě byl vcelku cizí a před takovými by se o svém životě mluvit nemělo. Na druhou stranu by rád poznal někoho víc, s kým by si mohl prostě popovídat, tedy pokud by to nedopadlo jako s Night seou. Kvůli ní zahodil i svůj vlčecí život v Borůvce, aby ji vyhledal a zeptal se proč... no k čemu. K ničemu, samozřejmě. Vlci, co se před odchodem ani nerozloučí, asi nebyli těmi, za koho se jinak vydávali. „Na druhou stranu mi je zase blbý chodit do smečky na zimu. Vypadal bych jako vyžírka,“ pověděl mu svou nejnovější myšlenku, co mu vnikla do hlavy po jeho slovech. Ano, existovali vlci, kteří se chodili na zimu do smečky zahřát a následně se na jaře zas vypařili. On by tohle samozřejmě neudělal, jo, jenže někdy to bývalo těžké obhájit, že prostě takový nebyl! No nezkusí, neuvidí. Teď jen najít tu správnou smečku. Vydali se pryč z hvozdu. Uh, i když mohl chodit normálně, cítil se celkem fakt malátný. Jako kdyby teď šel spát, možná by i spal, i když mu ta únava přišla tak... nepřirozená. Co se to dělo? Skoro aji nezaregistroval, že na něj Reonys promluvil. Avšak jen skoro! „Tady? Uhm...plno řek si je podobných, vlastně těžko říct, i když asi ne. Na druhou stranu cítím poblíž smrad z močálů, ty již znám,“ odpověděl mu a zadržel další zívnutí. Asi se nedalo ani pamatovat, jaká všechna místa navštívil, byť by mu asi aspoň něco říkala.

>> Maharské močály

Září 7/10 | Nickolas

„Nebudu ti lhát, vlastně by bylo těžké poznat, zda jsi prošel Gallireu celou. Možná, kdyby ti to někdo s jistotou řekl! Pravděpodobně jedině nějaký z bohů...“ odpověděl mu, když mu došlo, že sám to nikdy nezjistí, pokud by mu to Život nebo Smrt neřekli. Případně by mohl dostat nějakou oficiální mapu, no s tím dvakrát nepočítal. „Hmm, to je fakt. Stačilo by i někam hluboko do lesa, kde jsi sice už byl, ale víš jak, hodně lesů je tu tak podobných,“ odpověděl mu uvolněně jako byl vlastně celé setkání. Ani tenhle les nevypadal rozdílně od jiných, jen se tu nacházelo to jezero. Avšak klidně by mu vzpomínky vymazat mohla, právě jako to přítížení. Kdo ví, co se bohům občas honilo v hlavě? A co teprve zažít takový Boží hněv? Však by to otřáslo celou krajinou! Radši je neštvat... „Očividně to máte ve smečce velmi zábavné. Ale je jinak milá, Lady mlhule?“ zeptal se ho následně. Jakoby představa, že ho kouzelné zvíře odčaruje na neznámý ostrov, mu zas tak žůžo nepřipadala. Avšak ve více se to vždy lépe táhlo, očividně to neudělala jen jemu. „Proč to vůbec udělala? S tím ostrovem?“ zeptal se a naklonil hlavičku na stranu. Určitě měla nějaký důvod! Jen mu nešlo do hlavy, jaký.