Gallirea - Příspěvky uživatele

„Když se tě někdo snaží obejít, ano, obvykle otravovat nechce,“ pousmál se a zamával ocasem. Neznělo to dost logicky? Určitě. „A ne, říkal jsem to, že jsem nezíral,“ řekl už neutrálně. Dobře, vlk to nemohl vědět ve svém amoku, no tak ať si přestane tvrdit své! No pak jakoby se změnil a začal vyprávět o jeskyni v horách, kde viděl duchy a málem ho tam zabili! Ajeje. Takže takhle bych dopadl, kdybych ještě včas nenašel cestu ven! pomyslel si zděšeně. To teď takhle zjistil, že dopadl ještě dobře. Nezačal vidět duchy a slyšet jejich křik a nářek. „V tý jeskyni jsem taky zabloudil. Měl jsem dojem, že jsem tam strávil klidně roky, ale přitom to byla vlastně jen chvilka. Určitě se v té jeskyni dějí podivné věci,“ přikývl, bylo mu líto, co si vlk teď prožíval. „Na mě tam teda žádní duchové nezaútočili, ale měl jsem pocit, že se zblázním...možná mě ovlivňovali, ale jiným způsobem,“ dodal ještě. Ty jeskyně byly nebezpečné, divné věci se tam stávaly více vlkům. Ano, musel si na ně dát tuplem pozor. „Rád bych ti nějak pomohl, ale nevím jak. S tímhle zkušenosti zrovna nemám...“ poznamenal se starostí v hlase. Kdykoli ho vlastně mohl chytnout amok a udělat něco špatného. Třeba by ale někdo dokázal přijít na to, jak mu pomoci. Ovšem kdo?

No dobře, tak na něj zareagoval. Jerry si oddechl a k vlkovi se přiblížil. No že by se na něj hodlal vlk vrhnout, to ne, i když nemohl na to spoléhat. „Nekoukal jsem na tebe,“ řekl mu a nelhal. Co poslední, co při tom pokusu ho obejít chtěl dělat, bylo sledovat ho. No očividně nebyl zas tak mimo, když Jerryho vnímal. To se mu možná trochu ulevilo. Když byl vlk mimo, dělal věci, o kterých pomalu ani nevěděl. A v tomto smyslu být pokusný králík fakticky nechtěl. „Každý se něčeho bojí. Ale neobcházel jsem tě, protože jsem měls strach. Nechtěl jsem jen otravovat,“ pokrčil rameny. Když nebyl projednou vlezlý, druhý vlk si ho zas přizval k sobě. Hm, dobře. Samozřejmě mu to nevadilo, měl rád společnost, ovšem kdo ví, co vlka tak dopálilo, že sem už přišel tak napružený. „Je něco specifického, čeho bych se měl momentálně bát?“ nasadil tázavý výraz, i když to zle nemyslel. Vážně by ho celkem zajímalo, na co by si měl dát zrovna pozor a vlk vypadal, že se mu to i chystal sdělit. Což mu připadalo zvláštní, ale proč ne? Tahle krajina byla plná záhad a občas se objevila i nějaká další, nová. Pokud bude Jerry tyto záhady znát, bude lépe připravený a třeba se nedostane ani do nějakého průšvihu. Zas by mohl mít na chvíli klid...

<< řeka Kiërb

Ocitl se na nějakém palouku plného vřesu, kterým procházel i když šel směrem za jeho zadkem. No tentokrát nemířil směrem k močálům, už fakt ne, a místo toho se stočil na jih. No už celkem z dálky uslyšel, jak tu někdo řval. Rozuměl přímým slovům, no nerozuměl tomu, proč je vlk říkal. Toho zahlédl zanedlouho, pokud chtěl dál, musel kolem něho projít nebo ho obejít. Avšak obcházet, všiml by si ho a Jerry zas nechtěl vypadat, že se mu zas vyhýbal, byť ne, že by na to neměl právo. Hlavně po tom, jak naštvaně zněl a vůbec ho neznal. No po tom setkání s vlčicí v močálech na to měl chuť tuplem. A tak to zkusil... Nic nebude dělat, nic se nestane. Anebo se mu vlk zakousne do zadničky. Ta možnost se nevylučovala.

<< kráter (přes převrácenou planinu)

Rozhodl se vrátit se zpět k řece, přejít zchátralý most znovu a následně se vydat více na jih. Pamatoval si, že právě tam žil Život, i když zrovna neměl v plánu ho navštěvovat. Třeba si to tedy rozmyslí při cestě, protože naposled u něj byl jako malý a kdo ví, co mu nabídne teď. Třeba ho zas změní... ne, že by si na své znaky stěžoval, avšak chtěl být tak trochu jako chameleon, haha. Nebo spíš pokusný králíček? Hmm, kdo ví, no už stavěl noru pro lišku, myslel si, že zabloudil roky v jeskyni, málem skončil v močálu...tohle o nic horší nebylo. Taky mu došlo, že by se možná neměl seznamovat hned s každým, ne vždy se to vyplatilo. Dá si pro příště pozor. No zatím přešel k řece, opatrně, avšak rychle přešel most (zase přežil) a následně se ocitl na nějakém vřesovišti jako předtím.

>> vřesoviště

1. Navštívit 4 aspoň na pohled nebezpečná/nepříjemná místa 4/4

<< řeka Kiërb (přes převrácenou planinu)

Jakoby se dostal do jiného světa. Prostě se tu nacházel kráter. Bylo zde pusto s prázdno, kdy naposled sem vůbec někdo zabloudil? Celé místo v něm rezonovalo takovým zvláštním pocitem, vážně jakoby vypadl z planety Země a ocitl se někde...no úplně jinde. A to se mu po tom, co zažil v jeskyních a v močálech fakt nezamlouvalo. Nelíbilo se mu tu, avšak kdo ví vlastně, jestli šlo jen o předchozí situace nebo prostě tohle místo přitahovalo něco jiného. Gallirea byla přece jen plná neznámých sil. A počkat, tady se furt nacházel i meteorit. Přišel k němu opatrně blíž, aby viděl, jak z něho vychází fialové světlo. Jak? To to padlo nedávno? Však by to slyšel, takovou ránu, takovou věc. Nebo by ho aspoň viděl na obloze... no nic neviděl. Jen, že ten kus šutru vypadal ještě čerstvě! No to se mu asi nakonec zdálo, mohl to být klidně roky. Kameny nestárly. Radši se odtáhl a šel pryč, než se mu zas stane něco nevysvětlitelného. Tohle místo k tomu dost nabádalo, jako další tady.

>> řeka Kiërb (přes převrácenou planinu)

<< Maharské močály (přes vřesoviště)

Rozešel se konečně pryč z močálů. Měl pocit, že ty močály přinášely smůlu. Poprvé tam ztratil potenciálního kamaráda a podruhé se mu zblázní mysl a skoro ho tam zamorduje nějaká vlčice. Aspoň už věděl, kam jen tak nechodit, no stejně nešlo o místo nějaké hezké procházky, víme jak. Zastavil se u řeky, z které doplnil tekutiny a pak prošel přes zchátralý most dál. No ten most vypadal, že se každou chvíli zřítí, avšak plavat v rozbouřené řece byl ještě horší risk, než přejít shnilý most. U toho měl pořád vyšší šance. No tentokrát se povedlo a jeho cesty vedly dál a dál... A kdo ví, zda ho to pořád bavilo? Už moc ne, začínal se dostávat do fakt nepříjemných situací a to se mu fakt nelíbilo. Jenže komu by se to líbilo?

>> kráter (přes převrácenou planinu)

7. Zjistit, jakou má někdo vrozenou magii a pak si postěžovat, že nemáš taky takovou min. 3 posty 3/3

„Však jsem jenom řekl, že bych radši hýbal věcmi, než abych měl-“ no už to taky nedořekl, protože využila další magii a z močálu se vynořil polorozpadlý daněk, kterému rozkázala, aby ho od ní odehnal. No Jerryho ten pohled na rozkládajícího se kopytníka fakt nepřiměl k tomu, aby se proti němu postavil a tak vzal nohy na ramena a radši zmizel od vlčice i toho vlka, kterého ani nestihl pozdravit nazpátek. No jakmile se zas otočil, daněk už zas nežil a dva vlci už taky zmizeli. To už na něj neměla účinky to...něco a on se cítil zas normálně. Dobře, vlčice už nebyla přátelská od začátku a co si myslel? Že ji bude nabalovat nebo co? Ne, to fakt neměl v plánu, když k ní šel. Chtěl prostě jen přátelský pokec, avšak něco ho přinutilo zůstat, i když by jinak odešel. Že by byl ještě zblblý z těch jeskyní? Doufal, že se mu to nestane i při dalším setkání! To by si fakt myslel, že to na něm zanechalo nějaké následky. Už by nemohl ani do smečky, protože by se pak jinak zbláznil úplně, haha. No nic, nechal ty dva i celou tu situaci za sebou a vydal se pryč z močálů, samozřejmě jiným směrem. Bylo to trapný, no s vlčicí by stejně neprohodil normálního slova, i kdyby se jeho mysl najednou nezbláznila. A usoudil, že už ji stejně jen tak znovu nevidí...jen ne, že by o to stál. Někteří vlci za to fakt nestáli.

>> řeka Kiërb (přes vřesoviště)

// já viděla prvně žlutou, nechápu jak, pardon :DD

7. Zjistit, jakou má někdo vrozenou magii a pak si postěžovat, že nemáš taky takovou min. 3 posty 2/3

„Ale tak jsem to nemy-,“ nedořekl to, protože nevěděl, čemu vlastně věřit. Líbila se mu vážně? Ne určitě ne, Jerry nebyl ten na první pohled a i kdyby, moc by to oplácený nebylo, což? No tak či tak, ty pocity okolo vlčice byly smíšené a on nedokázal přijít na to, co se sakra dělo. Osobně tu urážku ignoroval, protože sám by nedokázal kohokoli urazit naposled, nedělalo se to. A teď by to nešlo asi vůbec. S následnými magiemi ho poslala do háje, no než stihl něco říct, trefil ho do čela menší kamínek. „Ty hýbeš věcmi? To je dost skvělá magie, se širokým využitím. Kéž bych taky mohl mít takovou!“ řekl zasněně nad tím, že by neměl zpropadenou iluzi, avšak by využil pořádně okolní svět... „Ach, máš magií víc! Ale ta první je nejlepší...“ poznamenal, protože fakt nechtěl mít zapálenou zadničku a ani vidět ducha své matky. I když na druhou stranu... bylo by možná fajn ji vidět, byť se s mrtvými moc nevyplatilo hrát. Byla by to vůbec ještě ona jako ona? No věděl, že umřela, takže by její vyvolávání bylo nejspíš úspěšné. Ne, konec, než mu začne být smutno.

7. Zjistit, jakou má někdo vrozenou magii a pak si postěžovat, že nemáš taky takovou min. 3 posty 1/3

Vlčice nepůsobila nějak přátelsky, nebo aspoň ne momentálně. Avšak Jerryho mysl to viděla trochu jinak. Možná při sobě potřeboval někoho ne tak veselého a přátelského, aby prostě... se cítil lépe. Ne, že by tomu sám pořádně rozuměl, no na vlčici mu připadalo něco fascinujícího. Nevěděl, jestli šlo o vzhled nebo prostě právě tu povahu, no i když už si slíbil, že to dělat nebude, prostě se na ni musel zadívat, až do očí... no to se jí samozřejmě nelíbilo a následně se i ozvala. Zavrtěl hlavou. Musel to nějak... zakecat! „Kdysi jsem no...slyšel, že mívají vlci oči po své vrozené magii. Ale já si všiml, že máš zlaté oči, jako já, že...jen podle toho se jen tak nedá poznat, o jakou magii jde,“ řekl jí právě na zakecání, i když bylo jasný, že na ni nekoukal úplně z toho důvodu. No když to tak vyslovil, došlo mu, že by ho její magie celkem i zajímala- Nebo prostě jako on neměla ty oči specificky zbarvené, což se mu líbilo, že nebyl jediný. No mohlo to mít i víc vlků, co (ne)potkal, jen jim obvykle nekoukal do očí, že jo.

Seznámit se s aspoň třemi vlky, co ještě nezná a nikdy je ani neviděl 3/3

<< východní hvozd (přes řeku Midiam)

Eh, nevěděl, jak se to stalo, že se zase dostal do těchto zpropadených močálů. Možná měl jít víc na sever, avšak kdo ví, třeba měl ze svého chvilkového pobytu v jeskyních ještě trochu pominuté směrové smysly. No nic, s tím nic už nenadělá. Přejde je a vydá se teda zpátky na jih. Možná tam najde taky něco zajímavého, třeba smečku. Avšak spíš doufal, že tam nenajde další jeskyně. na druhou stranu, nikdo by ho nepřinucoval do ní lézt, že? Podruhé vážně ne! No když se vydal po cestě podél smrdutých močálů, vlastně přímo v cestě stál další vlk, teda spíš vlčice. No a vzhledem k tomu, že ji měl v cestě jakoby, tak by se jí hodilo aspoň pozdravit. „Ahoj,“ pozdravil ji mile, jakmile se k ní přiblížil. Všiml si, že měla místo křídel už spíš takové pahýly a ty parůžky možná bývaly parohy, co se jí stalo? No jinak si ji neprohlížel a ani se jí na to neptal. Už by si připadal fakt neslušně po tom, co neúmyslně sledoval Waristooda. Jenom, že vlčici ty pahýly celkem vyčnívaly, ne jeden si jich určitě všiml hned na první pohled! No pokud nebude chtít dál konverzovat, pustí ho třeba, aby se vydal dál.

<< zrcadlové jeskyně (přes zrcadlové hory)

Venek, zlatý venek. V horách se ale pořád vznášel jeho pach vedoucí od říčky, byť už trochu zvětralý. Nestrávil v jeskyních rok. Nestrávil tam pravděpodobně ani den. Nikdy neucítil větší úlevu, než se dozvědět tohle. Byl šťastný a rozhodl se nebýt tak nerozhodný jako byl doteď. Co kdyby vážně uvízl v těch jeskyních navždy? Litoval by tolik svého života, stráveného v nerozhodnosti. Takže až narazí na nějakou další smečku, nebo aspoň vlka z ní, prostě se přidá! Jerry byl přizpůsobivý a flexibilní vlk, dokázal si zvyknout na všelicos a i přes své omezení být přínosem. Díky své povaze zapadne v podstatě všude, to by obavy neměl. Záleželo teda i na ostatních členech, zas by asi nemohl žít mezi samými bojovníky a agresory, avšak tušil, že většina smeček zde byla smíšených a žili tam sdílní i méně sdílní vlci. A fungovalo to, ne? Tak kde viděl furt problém! No radši vypadl dál od vchodu do jeskyní, než by si ho vzaly zpátky a rovnou zamířil i pryč z hor. Dostal se do hvozdu, kde se potkali ještě celkem nedávno s Reonysem. V okolí nesmrděla ani zdechlina, ani tu neleželo mrtvé tělo. Jeho známý byl v pořádku a i kdyby byl předtzím v nebezpečí, dostal se z něho a teď znovu normálně žil. POkud teda nehupsl do močálu-

>> Maharské močály (přes řeku Midiam)

8. Jít do jeskyně, ztratit se a myslet si, že jsi uvízl na několik let (post nad 1000 slov)

<< esíčka (přes zrcadlové hory)

Proti proudu této úzké říčky se dostal až do nejbližších hor, které viděl již z dálky. A z nich našel i jeskyni, do které vlezl s úmyslem, že to tady trochu prozkoumá. Avšak počkat, ono to vedlo dál… Bohužel jeho zvědavost ho dovedla do záhuby. Nějakou dobu procházel chodbami. Hlavně těmi, co vypadali ozdobeněji. Dírami ve skalách prosvítalo hvězdo a dodávalo místním kamenům zaraženým do skal zajímavý, barevný pohled. Plno chodbami sem protékaly pramínky vody do malých tůněk. Hezky to tu zkoumal, jestli nenajde něco zajímavého a zároveň si myslel, že cestu zpět si nepamatoval. Bohužel se mýlil. Když se chtěl vrátit zpět do hor, zjistil, že se jen tak nevrátí. Chodby zde byly rozvětveny a větší část vypadala celkem stejně.
Jerry se snažil promotat chodbami ven, jenže měl pocit, že spíš postupně zacházel hlouběji a hlouběji. Ani následovat svůj pach se mu nevyplatilo. Míchal se tu všude, do všech směrů! Jerry zaúpěl. Zůstane tady navždy! Dokud neumře hladem, bude tu bezcílně bloudit jako bludička! Ne, nemůžu začít panikařit, pomyslel si a snažil se uklidnit. To zvládne, musel to nějak zvládnout. Přece se nemohl smířit s tím, že tu zůstane navždy a tak si tu jen lehnout a čekat na pomalý konec. Pochyboval totiž, že by tady v jeskyních žilo něco, co by se dalo jíst. Jo, jasný, možná sem občas zalezl nějaký ten brouk, avšak z brouků by se dlouho taky neuživil.
Rozhlížel se. Musel si vybírat správné cesty. Musel se vydat směrem na západ, odtamtud sem vešel, ne? Bohužel když už se tím směrem vydal, chodba skončila a vlastně se vracel zpět na východ. Nebo na jih, na sever? Šel vůbec původně na západ? Nebyl si jistý, směry a čas v této rozlehlé jeskyni jakoby neexistoval. Mohl si myslet, že šel na západ a mohl jít na jih, mohl si myslet, že bylo ráno a mohla být noc. Bloudil dlouho, šlo o neznámý čas, protože ten prostě odhadnout nešel. Mohl tu být klidně i měsíc, půl roku, rok a nepoznal by to! Avšak rok by tu nepřežil, nebo? Jeskyně mohla být klidně začarovaná a Jerryho tu mohla magie nechat bloudit, dokud by se nezbláznil, ne dokud by ho nesžíral hlad. O žízeň samozřejmě strach neměl, tůní se zde tvořilo fakt dost.
Tohle hledání fakt nemělo konce. Ta magická teorie musela být správná. Nemohl už být ten stejný den, nemohl být snad už ten stejný měsíc! Třeba už venku padal sníh, nebo nastalo dokonce nové jaro. Chodby mu připadaly čím dál víc stereotypné. Už ho tu nic nedokázalo fascinovat, i když ono tady nic nového k pohledu již nebylo. Motala se mu hlava a to ne žízní ani hladem. Aspoň teda hlad a žízeň necítil. Měl pravdu! Buď se vysvobodí, nebo se zblázní! Přeci nemohl jeho osud skončit takhle…blázen v útrobách jeskyní, zaražených hluboko do hor. Ne, že by měl v životě nějaké větší cíle, avšak chtěl žít a chtěl žít normálním smečkovým životem s ostatními vlky. Možná to měl za svou nerozhodnost, možná měl již vyzkoušet smečku, o které mu povídal a v které žil Reonys. Snažil se zjistit co nejvíc informací a ničeho tím nedosáhl. A hlavně se nic moc nedozvěděl. Teda jo, o více smečkách, ovšem nikdy neměl šanci poznat, jaká by byla ta nejpravější. Možná by zrovna on dokázal žít v každé… Byl ochotný, aktivní, přátelský, samostatný… Ale na tom teď už nezáleželo. Teď se toulal bezcílně místo po Galliree v nějakých Gallirejských a tajemných jeskyních. Možná právě nešlo jen o jednu jeskyni, ovšem o propojení více jeskyň, fakt hodně jeskyň. Ty chodby se na sebe sice fakt podobaly, ale nevypadaly takhle všechny jeskyně ve světě? Růžové zdi a stáda jelenů by se nedaly čekat asi nikde, že. Třeba by ho ti jeleni aspoň dovedli zas ven, ach jo. Takže co? Žil tu už rok, dva? Nebo to třeba rok ještě nebyl? Poví mu to aspoň někdo?! Tady určitě ne, sem nedosáhli možná ani samotní bozi…jak hluboko musel být! A tak chodil a chodil, snad sem a tam. Už začínal cítit únavu a to si myslel, že tady by neměl po té době cítit už nic.
No aspoň hlad a žízeň necítil. Tak proč únavu jo? Měl tu snad usnout a spát navždy, postupně se tady rozložit a vyživit…co by tady vyživoval? Byly tu jen šutry, samé šutry! A ty vyživit určitě nepotřebovaly, nebo neměl ten dojem. Kameny mu nikdy nepřipadaly jako květiny, které potřebovaly pravidelnou obživu, aby přežily. kameny byly prostě neživé, nešlo o půdu jako takovou. Nebo už blbnul? Kdo by taky neblbnul po roce strávené v jeskyních? Jo, už žil v tom, že tu strávil rok, jestli ne déle. Divil se ale, že se ještě úplně nezbláznil. Možná musel počkat další rok. No kdyby se zbláznil, aspoň by už neměl žádnou vůli a prostě by jen…byl. Nic jiného se na tomto místě nedalo. Hlavně se tu nedalo ani normálně přemýšlet. Jeho hlava byla úplně vymetená. Ach, kéž by si před tím rokem, nebo kdy zavolal o pomoc. Třeba by se stál zázrak a jerry by neskončil tímhle tragickým osudem. Možná mu jeskyně vymetly mysl hned, jak do nich vlezl, jen si to prve neuvědomil. Bylo ale o to zvláštnější, že mu došlo právě teď, kdy by už normálně měl být úplně delulu. Dobře, fakt tomu nerozuměl, i když kdo ví, zda se tomu rozumět vůbec dalo. Momentálně procházel chodbou, která se mu zdála až moc povědomá? Ne, blbost přece. Všechny chodby tu vypadaly stejně! Touhle chodbou prošel stejně hodněkrát jako dalším tuctem. Jasný, že mu musela být povědomá! Ale i tak, měl takový zvláštní pocit- Počkat, co? Vážně teď ucítil závan vzduchu? Další blbost! Už začínal blbnout úplně, už to nastalo! Ten slaboučky závan vzduchu se však objevil i podruhé a zdálo se mu, že se mu v těchto místech dýchalo mnohem lépe, jako kdyby se nacházel blíže venku. Zdálo se to jako ta fáze před úplným zblázněním se. No co už, věděl, že tato fáze dříve, či později nastane. Dokonce, když šel dál, bylo tu víc světla. Zhoršovalo se tooo! Avšak tentokrát se mýlil v ohledu druhém. Nezdálo se mu to. Vážně sem foukalo, vážně zde pronikalo více světla. Proč asi? Protože právě mířil ven, odkud přišel! Dokázal to, sice ztratil hodně moc času, ovšem vyhnul se úplnému zešílení!!!

>> východní hvozd (přes zrcadlové hory)

Přikývl. „Zas tolik spěchat není třeba. Kořisti je tam zatím dost,“ odpověděl mu. Ale v zimě to tak bohaté nebude, pomyslel si s nepříjemností, když mu došlo, že se zima pomalu blížila. V zimě kořisti bylo vždy méně a tuláci žili krušný život. No dalo se to zvládnout. Anebo třeba bude mít štěstí na nějakou smečku. „Těší mě,“ přikývl. Waristood se na jeho nabídku pomoci nevyjádřil, avšak chápal to. Lovil přeci pro přítelkyni, bylo jasný, že se chtěl předvést bez pomoci kohokoli jiného! „Hmm...no jako všude tu žijí i jiné šelmy, od lišek až po medvědy, Gallirea holt nepatří jen vlkům. Třeba na pláni, kam právě míříte, se nachází malý lesík a ten je domovem lišek...no jako místo pro odpočinek bych si to určitě nevybral,“ odpověděl mu, no už nezmiňoval svůj experiment udělat lišce radost. To jenom, kdyby měl vlk rád odpočinek a žraní pod stíny stromů... dlouho by mu kořist nevydržela. Kdo mohl bojovat sám proti tuctu lišek? „Avšak Gallirea je místem mnoho magie a místní bohové mají...jak to říct...občas zvláštní smysl pro humor? Vlky různými způsoby umí začarovat, nebo mu do cesty připlést fakticky záludné překážky. Nevím proč, ale vím, že aspoň Život je jinak hodný. Byl jsem u něj,“ dodal mu ještě, no nechtěl, aby měl nějak velké obavy. Avšak usoudil, že by to vědět měl- „Tak já nebudu již rušit v lovu, nerad ostatní zdržuji v jejich povinnostech. Hezký zbytek dne, třeba se ještě někdy uvidíme. A...hodně štěstí, samozřejmě,“ rozloučil se s ním a pokud po něm Waristood už nic nechtěl, vydal se směrem k horám.

<< zrcadlové jeskyně (přes zrcadlové hory)

Vlk byl hned zezačátku upřímný. Nebral mu to, kdo ví, co by si myslel Jerry, kdyby na něj předtím někdo upřeně zíral, jen by mu to prostě neřekl. Každý byl ale nějaký. „Ehm...ne, to ne, omlouvám se,“ zavrtěl hlavou. „Aspoň teda myslím,“ dodal, ne, že by měl tu jistotu. Jasný, vejrarové žili všude, no nemyslel si, že šlo o místní zvyk. Nemyslel si, že by ho očumoval každý, koho potkal. To možná udělal častěji Jerry, než jiní. Oops. Vlk už ale mluvil dál. „Hmm, vlastně jsme v podstatě u velké pláně. Tam bývá velký výběr z kořisti,“ odpověděl mu. Králíci, hlodavci, nelétaví i létaví ptáci, nějaká vysoká... no vlk si mohl vybrat. „Budeš chtít nějak pomoci? Nedávno jsem pomáhal i jinému vlkovi lovit, problém bych s tím neměl,“ navrhl mu, i když pokud nebude chtít, nebude se vnucovat. „Jinak, jsem Jerry. Ty?“ představil se následně, jako to dělával. Hlavně pokud měli následně spolupracovat, rád by vlka kdyžtak nějak oslovoval. A i kdyby ho odmítl a jméno mu neřekl, nic se nestane, jak už přece jen zmínil předtím.

2. Seznámit se s aspoň třemi vlky, co ještě nezná a nikdy je ani neviděl. 2/3

Liška ho naštěstí nepronásledovala, když vyšel z lesíka, tak se mu ulevilo. Asi se rozhodla, že jí za to jeden mladý vlček nestojí. Dobře, neúspěšný experiment by měl za sebou. Chvíli fakt doufal, že by se mohl zpřátelit s liškou, no ostatní tvoři bývali buď nepřátelé nebo kořist (ještě nevěděl, že tu mohli mít vlci mazlíčka). Teď to věděl a už nebude takhle riskovat. Ani neměl rád, když měl v těle až moc adrenalinu. Pro něj šlo o dost divný pocit. A taky by neměl lézt na území, které patřilo liškám. Kolik jich tam muselo někde žít, pachy lišek cítil ze všech směrů! No objevila se jen jedna, tak měl asi štěstí. Vydal se zpět přes velkou pláň a vymýšlel si další program. No procházel tak náhodným směrem, dokud nezahlédl říčku, přes kterou šel i cestou z močálů. Ach, avšak do močálů se jít zas vážně nechystal. Zastavil u říčky a ještě se napil, byť moc velkou žízeň neměl. No hodilo se využít každý vodní zdroj. Pak mohl skončit někde bez vody a byl by zbytečně dehydratovaný. Na druhou stranu na Galliree bylo dost řek a potoků, taky nějaká jezera...no asi tu málokdo strádal o vodu. Taky zjistil, že se o potůčku nenacházel sám. Poblíž byl další vlk, hnědý a Jerry by se cítil blbě, kdyby ho aspoň nepozdravil, když se u sebe nacházeli tak blízko a už se na něj Jerry díval. „Ahoj,“ pousmál se na něj, chtěl působit příjemně. „Kam máš namířeno?“ zahájil konverzaci, avšak chápal by, kdyby mu to třeba neřekl. Ne každý byl tak komunikativní a sdílný.