Příspěvky uživatele

< návrat zpět

„Ále občas ti pod tlapy hodí nějakou překážku nebo ti chvíle dokážou pěkně ztížit! Ale jinak jsou hodní, aspoň Život teda,“ vysvětlil jí krátce, třeba už bohy taky znala. A i kdyby ne, zrovna on byl ochotný jí vše vysvětlit! „Krásná místa...hmm, samozřejmě! Tady jich najdeme bezpočet,“ usmál se, no močály mezi ně rozhodně nepatřily. Jo, už zase začínal, no, avšak tam rozhodně v plánu jít neměl. Ještě by se jim tam zase něco stalo! „Oh, tak se můžeš na cokoliv zeptaat. A kdyžtak nejen mně, ale myslím, že i kohokoli ze smečky,“ zavrtěl ocasem, nemyslel si, že by tam někdo nebyl tak ochotný. I když co on mohl vědět o každém členovi, že jo. Následně jí přišlo líto jeho osamělé vlčecí chvíle. „Ále, však vidíš, jsem dospělý a dobře stavěný vlk, vidíš? Dopadl jsem v pořádku,“ poznamenal klidně, aby na to tak nemyslela. Přežil a to bylo hlavní, i jdu ano, šlo o chvíle krušné. Avšak ke stavení vlkuláka se přidala, skvěle! Netrvalo jim to ani nějak dlouho, než ho postavili. Ve více šlo všechno lépe! „Je dokonalý! Snad ho nikdo hned nezničí,“ utrousil mírně nelíbivě nad tou představou. „To je skvělé! Případně taky můžeme udělat drápy a tlamu z menších klacíků,“ přikývl a tak přidali kamínky, trávu s větvičky. „Teď je ještě perfektnější!“ zazubil se, fakt by byla škoda, kdyby ho někdo rozmordoval. Bohužel ho tu nemohli hlídat celou zimu. „Tak jo, celkem mi z toho stavění vyhladovělo. Co tak najít něco k snědku?“ navrhl následně, musela i Rue slyšet, jak mu kručelo v žaludku, aaa.

>> řeka Kiërb

5. Postav vlkuláka.

„Jo, já už tu šmejdím celkem dlouho, dá se říct. Je to tu krásné, pro život vlků perfektní, i když je fakt, že místní bohové mají občas takový zvláštní smysl pro humor,“ zasmál se, i když ne, že by to v tu chvíli bylo vždy nadmíru vtipné. Třeba to jeho zatoulání se v jeskyních...no určitě šlo o místo magické a posledním, čím by to nazval, byla příjemnost. Brr, už nikdy víc tohle! „Ále, není to žádná ostuda, narodit se nebo být tulákem. I rodilý tulák může nakonec zjistit, že by radši žil ve smečce. Což je vlastně tvůj případ, že?“ zazubil se, usoudil, že Sarumen byl pro Rue první smečkou. Věřil, že šlo o pravou smečku, kde si tento způsob života vyzkoušet a perfetkně se tam aklimatizovat. Nemohl to s jistotou vědět, avšak prostě tomu věřil. „Ne, ne, ale žil jsem tu už jako poměrně malý, to je fakt,“ odpověděl jí, nezmiňoval tu hledačku mimo, nebylo to důležité, teď ne. Teď si budou užívat. Zadíval se na sníh, co přes den stihl napadnout. Zastavil se. „Ha, mám nápad! Co bys řekla na to postavit si vlkuláka?? Jo, jasně, je to taková činnost spíše pro malé, ale nic nám nebrání se bavit jako vlčata,“ zazubil se, celý nadšený nad tím nápadem. A třeba to pomůže Rue trochu pookřát a taky se pobaví. Teď už to měla povolené, bavit se! „Sníh nám bude určitě stačit,“ dodal ještě a začal shánět první kupky sněhu, z kterého budou následně dělat tvar a tak. Bylo lepší mít ten sníh pohromadě, udělat si nějakou pořádnou hromádku. Ještě se podíval na bílou vlčici, jestli se tedy k zábavě přidá. Pokud ano, začali společně tvořit, postupně začali tvarovat různé části, až vznikl perfektní vlkulák. „Ještě by ho to chtělo ozdobit,“ poznamenal a pohlédl na svou společnici, kdyby náhodou dostala nějaký nápad, jak na to.

<< Sarumen (přes Tenebrae)

No dobře, nevěděl, jak to bylo s opouštěním území hned po přijetí, to nikdy neměl zrovna možnost zjistit, avšak vzhledem k tomu, že mnoho dalších vlků taky odešlo, případně se nemusel o menším výletě nikdo dozvědět, hehe. Protože ti vlci včetně Rue už na území něco strávili, narozdíl od něj. No brzy se vrátí a své nové území si proklepne skrz na skrz, ani nejmenší skulinka mu neunikne! Netrvalo dlouho, co se od řeky odpojili víc do vnitrozemí. „Ty jo, vlastně těžko říct. Prostě kam nás tlapky zavedou!“ odpověděl bílé vlčici nadšeně, ne samozřejmě tu nehodlal dělat túru přes celou Gallireu, to samozřejmě ne. „Já byl tulákem dlouho, ale ten život je taak osamělý a já nemám moc rád samotu. Smečka mi plně vyhovuje, už bych nikdy žádnou neopustil,“ poznamenal tak do éteru, i když možná teď přijdou určité otázky, oops. Teda Rue netipoval na ten typ, co by přehnaně vyzvídal, ovšem určitě ji bude aspoň zajímat, proč to říkal, ať už to řekne nahlas nebo ne. No nemělo smysl to do konce života tajit a stydět se za to. „Odkud jsi vůbec přišla ty?“ zeptal se jí. Nevypadala jako ten typ vlka, co by celý život tuláčil, musela taky už předtím žít ve smečce. Avšak kdo ví! Kolikrát ho dokázalo leccos překvapit...a myslet znamenalo prd vědět, že jo.

Rue působila celkem nervozně, avšak Jerry věřil tomu, že vyzařoval pozitivní vibrace a brzy se tedy otrká. No tady nebude jediný s pozitivními vibracemi, hehe. No čím víc pozitivních vibrací, tím lépe. „Mě taky těší,“ zavrtěl ocasem, rád, že se seznámil s někým novým. Rozhlédl se okolo. Všiml si, že někteří vlci někam odešli, avšak cítil i nějaké čerstvé pachy. No jo, vážně, co teď? „Co se jít tak projít? Aspoň po okolí? Koukám, že se blíží zima a jako vlče jsem si ji celkem užil, rád bych i tentokrát trochu něco provedl,“ zazubil se, i když věděl, že se to první zimě nikdy nevyrovná. No třeba to pomůže Rue se otrkat rychleji a třeba se taky nakonec pobaví, když něco společně vymyslí. „Ale nemusíš se bát, na chvíli určitě zmizet můžeme, stejně mám dojem, že tak učinila větší část vlků. Asi jdou taky přivítat nastávající zimu,“ ujistil ji ještě, než se vydal pryč z lesa. Jo, jasný, že zima nebyla jen to krásný a pořád je mohla potkat sněhová vichřice nebo se někam propadnou, avšak on se snažil vidět jen to krásný, jako na všem. Jen byl realista a věděl, že vše dobré mělo i to špatné. Ach, ty čistě optimistické myšlenky už byly dávno pryč...a bylo to tak samozřejmě lepší, myslet na obě strany.

>> travnatý oceán (přes řeku Tenebrae)

7. Zavzpomínej na svou první zimu

Bylo to dost kek, jak každou zimu ve svém životě strávil jinde. První strávil sice tady, na Galliree, avšak v jiné smečce. Šlo o fajn zimu. On měl ještě tu svoji vlčecí povahu a užil si s borůvkovými hodně zábavy. Pozoroval jejich lov, klouzali se po velkém jezeře, užíval si s přáteli. Avšak byl každý vážně takový přítel jak tvrdil? Night odešla bez rozloučení a jen kvůli ní odešel bez rozloučení i on... a zbytečně. Neměl to dělat, avšak byl ještě tak mladý... nemělo cenu si to už vyčítat, teď mohl začít život nový a čekala ho nová zima, tentokrát u Sarumenských. Už věděl, že to nebude jako kdysi (nebyl vlče), no pořád usoudil, že to půjde lépe, než jeho rok cestování mimo Gallireu, kdy zima mu připadala jako jedno velké utrpení. Nebavil se, neměl jak a s kým. Jen dělal ty monotónní činnosti pořád dokolečka. Takže to vypadalo, že první sníh pro něj dopadl nejlépe. Avšak neměl to tak každý... Když v tom ho vyrušil cizí hlas. Skoro se vylekal, no udržel to a už pohlížel na krémovou vlčici. Oh, někdo s ním stihl začít komunikovat dřív, než on sám, dobře! „Ahoj! Jo, jsem nový, ale je fajn vidět, že se sem vlci pořád ženou a nejsem jediný zelenáč,“ zasmál se, pronesl to spíš s humorem, vůbec mu nevadilo být zelenáč. Proč by? A hlavně tady to nikdo neřešil. „Jsem Jerry a ty?“ zeptal se jí, aby věděl, s kým tu bude žít. Znát své spolusmečníky jménem se vyplatilo, to mu bylo jasný.

Už znovu tu chybu neudělá, nezklame podruhé sebe ani svoji novou alfu. Chtěl být dobrým a spolehlivým vlkem, ne nějakým loudilem, co pořád dělal věci bez přemýšlení. Konec konců již dospěl a nedělal unáhlená rozhodnutí jako puboš. „To milerád splním,“ přikývl s úsměvem, chtěl se seznamovat a napravit chyby z mládí, jak už zmínil. No jeho plány omluvit se k borůvkovým ještě nepadly, hodlal to splnit též... teda doufal, že Baghý pořád alfovala. Omlouvat se někomu, kdo ho neznal by nemělo takovou váhu a jeho by to užíralo do konce života. „Lepší ochranu území jsem jakživ neviděl. Těší mě, mlho,“ utrousil trochu dětinsky, no on občas byl tak veselý, až to s dětinstvím trochu hraničilo. Avšak už to nebylo takový, jako dřív. Mlha se následně rozplynula a oni se mohli vydat dál. Jak ho Maple upozornila, dával si pozor na tlapy kvůli místnímu terénu. Pokud nepřítele nezmátla mlha, musel se zabít o nečekané překážky. Nebyli Sarumenští neustále v bezpečí? „Tak jo, rozumím, půjdu své nové území omrknout a seznámit se! A...asi bych měl ve smečce taky zastávat nějakou funkci, či se nemýlím? Mám čas se rozmyslet?“ položil ještě asi už poslední dotaz. Nechtěl svoje rozhodnutí říct teď hned, musel myslet i na svůj hendikep. A vlastně, ono žádné rozhodnutí ani ještě neexistovalo. Co by mohl dělat na 100%? Nebo aspoň na 90%...

„Asi bychom se jich museli zeptat, nebo se ke sopce vydat“ zasmál se krátce a uvolněně. Trochu by ho to zajímalo, jestli žili mechoví v neustálém adrenalinu nebo prostě se už nemuseli ničeho bát. Konec konců, vydat se aspoň ke sopce mohl kdykoli. „Je to často důležitý naslouchat svému instinktu. Dokážeme díky němu věci, které bychom možná sami od sebe neudělali,“ souhlasil a pak se dostali k jeho zájmu o smečku. Řekl to, prostě to řekl a věřil, že nebude litovat. Alfa ho smečky bez dalších řečí přijala. „To bylo hodně rychlý,“ vyřkl nadšeně a zároveň šokovaně, no trochu bez přemýšlení. „Ne, já...omlouvám se, já samozřejmě jsem rád, že mi chcete dát šanci. Děkuji vám za ni, Maple,“ zamluvil to a mírně sklonil hlavu na znak díků a podřízení. Šlo teď o jeho alfu a i když byla přátelská, musel k ní chovat trochu respektu! Následně se s ní tedy vydal na území, vstříc novému a už určitě trvalému domovu. Podruhé tu chybu neudělá.

>> Sarumenský hvozd

Hlásím se 1x.

Pokud byla takhle přátelská samotná alfa, nemohla lhát o jejích členech. Vlastně kdyby byli členové smečky no... ne tak přátelští, určitě by neměli veselou alfu. To by mu nějak nesedělo. „To je dobré slyšet,“ poznamenal až trochu zasněně. Vždycky chtěl žít mezi dalšími přátelskými vlky, o kterých by věděl, že s nimi mohl vždycky hodit řeč a na které byl spoleh... jako že si třeba mohli navzájem pomoci, něco zažít a tak. „Poblíž sopky? A ta sopka...je aktivní?“ zeptal se nejistě. Usoudil, že někdy o Gallirejské sopce slyšel, avšak nevěděl, zda mohla ještě někdy bouchnout. Na druhou stranu, kdyby bouchla, odešla by minimálně polovina Galli, takže o její životnosti měl celkem pochyby. Copak by Bohové dovolili, aby tu žilo mnoho vlků, nacházela se tu taková krásná i tajemná místa jen proto, aby pak krajinu zahalila jen láva a dým? Avšak i tak ta představa smečky u sopky byla... adrenalinová. Adrenalin by jím proudil asi každým dnem. „Já určitě souhlasím, pokud to mezi oběmi stranami funguje, určitě má pak spolupráce smysl. A vlastně nikdy se neví, kdy se to bude hodit,“ přikývl souhlasně. „Váhám už dlouho,“ přiznal se jí a hrábl tlapkou do země. Fakt dlouho... „Ale řekl jsem si, že už váhat nebudu. A vaše smečka mě už z vašeho vyprávění hodně zaujala. Jsem jako ryba ve vodě mezi dalšími společenskými vlky. Rád pomůžu kdykoli, kdy to bude potřeba. A už znám smečkový život, vím, jak funguje,“ vyřkl svou žádost, pevně rozhodnutý. Nebude litovat, určitě ne. „Ale ani nechci zklamat...“ došlo mu a ukázal Maple svoji zjizvenou tlapu. Věděl, že by mu to mohlo dělat při přijímání potíže, avšak měla by to alfa smečky, kam chtěl, vědět.

Jakou náhodu musel právě zažít, že se tu potulovala dokonce alfa? „Tak to mám ale velké štěstí, že jsem narazil na samotnou alfu!“ odpověděl trochu nerozvážně, avšak měl nad tím určitý hype, alfa určitě věděla o své smečce všelicos. Takže Sarumenská smečka, pomyslel si, rád slyšel o smečce, kterou ještě neznal. „Sarumenská smečka zní jako báječné místo pro život. Já jsem už odmalička společenský vlk, rád se s ostatními přátelím a pomáhám jim a jakýkoli domov je pro mě vším,“ vyřkl, nežádal snad už nepřímo o přijetí? Možná, však řekl si, že nebude váhat a třeba by ani chybu neudělal. A pokud měla Maple o svých vlcích pravdu, nejspíše by i skvěle zapadl- I když vzhledem k tomu, že o ten svůj původní vlastní chybou přišel...by mu ne každý uvěřil. A to ho celkem trápilo. „Už dříve jsem navštívil Asgaarskou smečku...jo a kousek od ní sídlí i smečka borůvková. Obě žijí u takového velkého jezera,“ odpověděl jí na její otázku, no už nezmínil svůj život v borůvkové. Mohlo to být důležité? Vlastně pořádně nevěděl, avšak těch vzpomínek, co tam zažil... Dětství měl vlk jen jedno. A on to pokazil. „Taky jsem nedávno potkal jednoho vlka pocházejícího z mechové smečky. Tam jsem tedy přímo nebyl, no a vlk nebyl moc sdílný, tak vlastně netuším, kde přesně by se mohla tak nacházet,“ zavrtěl hlavou. Avšak třeba o nich Maple věděla víc, jen chtěla prostě navázat dobré vztahy. „Ale chápu, že ne vždy je vhodné být hodně sdílný,“ ujistil ji, že mu to nevadilo a že to bylo někdy i vhodnější. „Upřímně nevím, jaká smečka by mohla být pro spojenectví s vámi nejlepší, v tomhle se zas tolik nevyznám. Ale zní to jako fajn věc, určitě by se to líbilo i jiné,“ dodal se svou klasickou upovídanosti. No doufal, že nebyl upovídaný až do té míry, že by se to vlčici nelíbilo... Ne, tak hrozný to určitě nebylo!

<< vřesoviště (přes řeku Kiërb)

Vydal se podél proudu řeky, jak plánoval už předtím, než se setkal s Princem. V jednom místě se řeka napojovala na druhou a měl pocit, jakoby poblíž cítil velkou směsici vlčích pachů. Šlo o dost specifický pach a to znamenalo jediné, poblíž se nacházela smečka. Možná by měl zvolit jinou taktiku. Smečku by mohl na hranicích navštívit a trochu pokecat. Takhle bude vědět hned víc. Aspoň doufal, že se to mohlo... No nedošel už přímo na území, poblíž se nacházela vlčice a dost výrazně šla onou smečkou cítit. Určitě do ní patřila. „Zdravím. Neruším?“ pozdravil ji, když se k ní přiblížil. Hodilo se začít konverzaci nějak slušně, že? „Jsem Jerry a postupně se seznamuju s místními smečkami. Rád bych se taky někdy stal znovu smečkovým vlkem, už mi ten život chybí,“ rozmluvil se mile, poslední, co mu dělalo problém, bylo mluvit. „No postřehl jsem, že poblíž se nachází taky smečka a chtěl bych se o ní aspoň málo dozvědět,“ pousmál se a někde v hloubi duše doufal, že vážně narazil na obyvatelku oné smečky a zase se neztrapní. I když coby, stalo by se! Pokud vlčice nebyla ten typ, jaká ta v močálech, přejdou to ještě se smíchem. Samozřejmě mu bylo jasné, že smečkoví vlci o svých smečkách nevyprávěli úplně do detailů, to by se ani nemělo. Jen by ho zajímali třeba vlci v ní... a jméno, nejspíše.

„To doufám, že ne,“ zděsil se mírně, avšak nepřipadal si jako někdo jiný. Teda, poznal by, být někým jiným? Uvědomoval by si, kdyby dělal určité věci? Asi ne, něco by udělal a pak by si to nepamatoval. Hrozné vyhlídky, doufal, že posedlý vážně nebyl. „Princ?“ zeptal se, připadalo mu to spíš jako nějaký titul než jméno. Kdo by svému vlčeti dal takové jméno? No už mu to nevysvětlil, protože se s Jerrym rozloučil a vydal se po svém. „Zatím,“ utrousil ještě tak do éteru. Asi měl nějaké své plány, tak dál to nerozebíral a sám se vydal nějakým směrem, nejspíš nějakým náhodným. Avšak co když zas tak náhodný nebyl?

>> řeka Tenebrae (přes řeku Kiërb)

Ne, fakt se tam znova nechystal. To ty musel být úplně blbej, aby to udělala podruhé! Jako možná ano, to místo potřebovalo nějaký průzkum, čeho všeho bylo schopný, no do toho by fakt nikdo nešel, ani on sám. Jeskyně zůstanou napořád záhadou, jako vlastně víc věci tady. I ten kráter poblíž byl velkou záhadou, ovšem třeba o tom někdo věděl víc... „Vzhledem k tomu, že jsem nikdy dřív posedlý nebyl, tak vlastně vědět moc nemůžu,“ pronesl zásadní fakt. Že by při setkání v močálech hrálo roli v jeho chování posednutí, které si ještě plně neuvědomoval? No u tohoto vlka nepociťoval nic, co by normálně nepociťoval, tak těžko říct. Avšak nikdo neřekl, že byli ti duchové aktivní nonstop, že jo. „Jsem Jerry a ty?“ představil se mu a byl možná i rád, že se na to pořád neptal on sám první. Vzhledem k tomu, že prvně nevěděl, co od vlka čekat, tak to dopadlo vyprávěním o velice podobných zkušeností! I když mu přišlo zvláštní, že nechtěl proti duchům pomoci? Chtěl snad zůstat posednutý? Jerry teda určitě ne!

To kdyby někdo tady toužil po zbrani, po prodání si budete moct zbraň trochu upravit, hlavně po barevné stránce (neumím a nikdy jsem neuměla s barvami:P)

Děkujeme za akci!

Takže za Jerryho bych si vzala mušle, takže za 20 bodů dostanu 100 mušlí.
Děkuji :>

Přidáno.