Gallirea - Příspěvky uživatele

<< řeka Kiërb (přes řeku Tenebrae)

Zazubil se. Jo, přežili, Jerry ani nemyslel na to, že by se něco vážného mohlo stát! Avšak věděl, že mohlo. No nestalo se a oni už šli podél proudu řeky, bez jakýkoli zranění, přes husté chumelení, kdy hrozilo, že se spíš ztratí. Nějakým způsobem však k soutoku řek dorazili a Rue se rozhodla, že se vrátí v tuhle chvíli na území. „To je v pořádku, já se brzy taky určitě vrátím. Moc jsem si to užil, někdy to musíme zopáknout!“ zavrtěl ocáskem. Nebude ji přece do té návštěvy nutit, no ne? Konec konců mohla se stavit za Životem kdykoli, bylo to vážně blízko (nebo mohli). Takže se rozloučili a zatímco Rue mířila přímo na území, Jerryho cesta vedla do smrčin, hned vedle Sarumenu. No samozřejmě místo doprava mířil přímo za nosem, dokud už nezahlédl začátek zvláštních hnědých hor, kterými projde přímo do pouště. Doufal, že bude zrovna Život doma a nebude mít na pilno, nerad by ho vyrušil! I když byl fakt, že by se na něj možná ani nezlobil...byl vždycky tak milýý a Jerry následně nechtěl ani odejít! Pokud se něco nezměnilo, asi to bude úplně stejné...No nakonec bude muset pak odejít, ať se mu to bude líbit nebo ne. Na druhou stranu, přece by u něj nezačal bydlet! Nejen, že už domov měl, no to už by Život určitě neschválil.

>> Narrské vršky (přes prstové hory)

Poprosím 5x 10 drahokamů a (50) 5x 5 mušlí (25) :>

Uznáno a připsáno.

<< zubatá hora (přes sněžné hory)

Jo, vážně Rue vyděsil tím šíleným nápadem, že se ze skály vysloveně sklouznou. Chvíli ho napadlo, že to radši sejdou a nebude tu vymýšlet kravoviny, no nakonec už seděli a Jerry je odstrčil. Klouzali se celkem dlouho, po nějaké době už musel zavřít oči i Jerry a vést je naslepo. Ty jo, to dopadne. No jejich cesta skončila dole, kdy se kus skály zasekl v hromadě sněhu a Jerry s Rue skončili na jedné hromadě. „Uh oh,“ zaúpěl, zatímco se postavil na tlapy. Oops. No co bylo hlavní, že nenarazili na nějaký výčnělek ve skále nebo tak a zbytek cesty se neomlátili o kameny. Sice byli pár vteřin jako jeden, no co už naděláme. „Ty jo, to byla jízda! I když lepší by to bylo, kdyby tolik nechumelilo,“ zasmál se, avšak neměl tu jistotu, že si to i vlčice užila... spíš bude mít menší šok po tomhle. „Mě tak napadlo, co navštívit Života před tím, než se vrátíme? Je to kousek, takže to máme cobydup!“ navrhl vesele a zavrtěl ocasem. Ovšem pokud by Rue nechtěla, mohli se vrátit do smečky přímo, konec konců, mohl by si tam zajít kdykoli pak. Případně se mohli rozdělit, žádný problém. Chtěla třeba poznat i konečně jiné smečkové vlky. On teda taky, avšak rád by si prvně udělal menší obchůzku... jen malou malinkou! Avšak podél proudu řeky se vydali oba, přece jen měli ještě kus před Sarumenem a pouští.

>> tmavé smrčiny (přes řeku Tenebrae)

11. Nechej se svézt na provizorních sáních někým jiným / Popovez někoho na provizorních sáních

Nastalo ráno raníčko. Jerry dlouze zívl a protáhl se. Vyhlédl ven. Celkem dost hustě tam sněžilo, avšak nerad by tu zůstal celý další den a zároveň už nastal čas se pomalu vrátit do Sarumenu. Koukl na Rue, která ještě spala a mírně do ní tlapou žďuchl. „Hej, hej, vstávat. Asi se pomalu vrátíme směrem na území. Teď na zimu bude konec konců lepší, když tam budeme jako takové menší posily,“ zazubil se, i když byl fakt, že by rád ještě navštívil Života a taky ho Rue ukázal...avšak hlavně chtěl zase cosi udělat s jeho vzhledem. Hehe, třeba bude Život ochotný si na něm zase zaexperimentovat. „Co se tak ze skály sklouznout? Jo, jasně, je to v této chumelenici riskantní celkem, ale to by byl i sestup dolu...A hora vypadala včera celkem rovná, byli bychom dole rychleji a tam to sněžení přece jen není tak nepříjemné,“ navrhl jí, i když kdo ví, zda to nebude považovat za naprosté šílenství. Avšak připadalo mu to lepší, než se přes chumelení ploužit pěcha a trpět o to delší dobu. Pochyboval, že by tu ona chtěla hnít celý den a doufat, že to každou chvíli odejde. Vylezl ven přímo do sněžení, aby našel kus ulomené skály s ďolíkem tak akorát pro dva drobné vlky...a ani jeden z nich nebyl moc tlustý, takže dobrý. „Tak nasedej, já nás pak odstrčím zezadu,“ zazubil se a pokud si Rue sedla, tak začal táhnout saně, dokud už neletěli oba ze skály. Pokud se příliš bála, letěl pravděpodobně sám a bude ji očekávat dole poblíž. Přece jen, nebude nikoho nutit do takových věcí, pokud někdo nechtěl! No někde se vysekat by nebylo hezké a sníh při jízdě celkem štípal do očí.

>> řeka Kiërb (přes sněžné hory)

17. Obdivuj krásu zimy z útulného místečka

Vlčíšek z ničeho nic zmizel, jakoby se rozplynul a Jerry s Rue zůstali na skále zase sami. Teda, cítil poblíž další čerstvé pachy vlků, no nechystal se nikoho z nich otravovat, a z žádného těch pachů necítil Sarumen. „Je to tu prostě plný kouzel. I kdyby nebylo polobůh, mohl třeba ovládat teleportaci nebo jiné magie, které mu umožňují se i přesouvat na větší vzdálenosti jedním švihem,“ zasmál se, avšak představa Vlčíška poloboha nezněla špatně, že? „Pojďme si teď najít nějakou jeskyni a odpočinout si. Jsme určitě unavení a pohybovat se v noci po horách není zrovna bezpečné,“ navrhl a zanedlouho už našel menší, avšak útulnou jeskyni přímo s výhledem na Gallireu. Vlezl do ní a nechal tu prostor i Rue. Chvilku jen tak pozoroval noční krajinu z výšky, pozoroval sníh, houpající se stromy pod větrem, svítivé broučky, co létali všude možně... bylo to krásné. Nikdy nelitoval, že tuto krajinu poznal. Žilo se tu dobře, byl to tady ráj pro vlky! „Trochu se prospěme. Brzké světlo nás zase probudí a budeme moct pokračovat v cestě,“ zazubil se a zavřel oči. V jeskyni nebyla zase taková zima, takže se jim nebude spát špatně. No nevěděl, jak na tom byla Rue, ovšem on byl unavený dost a hlavně po tom výstupu potřeboval odpočinout i tlapu. Zítra zas nebude nějakou dobu kulhat, jej! Hlavně usoudil, že radši půjdou už po větších rovinách, než se zase drápat někam do hor, no zase jim to nebylo úplně k ničemu. Viděli přece Vlčíška, už nemusel říkat, že o něm jen slyšel... protože už ho i viděl. No nic, na řadě byl spánek.

23. Ujisti Vlčíška, že na něj už věříš (Vrchol Zubatých hor)

<< sněžné hory

„To zní jako skvělý plán! Já ještě nevím, co budu dělat, ale údajně máme prý dost času se rozhodnout, tak do té doby na něco určitě přijdu,“ usmál se. Aspoň v to teda doufal, ono jako nemohl být ve smečce do smrti bez funkce a jen tam jakoby smrdět, že. Ne, že by smrděl, snažil se spíš o sebe pečovat, ale věděl, že vlci lenoši ve smečkách obvykle moc dlouho nepobyli. Maple sic byla milá, avšak pochyboval, že by něco takového tolerovala. A on by si to ani nedovolil! „Ehm...jo, staré zranění. Občas mi to dělá problémy,“ odpověděl jí, protože si přece jen všimla. No jo, doživotně pochroumaná tlapa, proto bude asi i Rue jasný, že funkci si bude shánět hůř, což? Něco se najde, něco se najde! „Ty jo, jestli dohlédneme až třeba na poušť na jihu, to netuším, ale třeba zůstaneme překvapeni!“ zavrtěl ocáskem...i když pokud nebude mlha, tak to možné třeba bude. Pokračovali až na vrchol jedné vysoké hory. Rozhlédl se. „Ty jo, já vážně vidím poušť! Je sice odtud malá jako tečka, ale jde vidět,“ zaradoval se. Možné bylo váážně všechno. A ještě se mohl víc zaradovat, když se tu najednou vedle něho zjevil další krémový vlk s ozdobou kolem krku. Lekl se ho. „Ach! Zdravím, to vy jste vlčíšek, že ano?“ pronesl s mírným přelvapením v hlase. Jak se to stalo, že se tu prostě jen tak...zjevil? On musel být vážně polobůh! „Ahoj Jerry a Rue, ano, jsem to já. Hledali jste mě?“ pronesl Vlčíšek zvučným hlasem. „Hledali! Jednou mi o tobě říkala jedna bývalá kamarádka a já vždycky věřil, že jsi, ale věří se pak lépe, když tě vidím takhle na vlastní oči,“ usmál se. Byl tak rád, že Vlčíška našli...třeba je sem na vrchol dovedl? Kdo ví! „Tak to jsem rád, že jste mě našli a že věříte. Tady je na co věřit,“ odpověděl kouzelný vlk. Ano, tady se dalo věřit na leccos!

25. Ochutnej padající sněhové vločky

<< tundra

„Ále, do smečky může jít i vlk nespolečenský, pokud má zájem a dokáže smečce pomáhat! Není to o množství společenského života, je to o tobě. Pokud jsi ochotna smečce pomáhat a chránit ji, myslím, že ne jen v jediné by jsi byla vítaná. Teda jasný, jsou smečky, kde si asi základají i na nějakých schopnostech, avšak většina vlků umí aspoň třeba lovit, že? A bez loveckých výprav se ve smečce funguje hned hůř, hlavně v zimě,“ vysvětlil jí, fakt se nemusela bát, že by byla jednou zbavena toho práva být ve smečce, jen protože byla introvert, no ne? Hm, byla však škoda, že nemohl být lovcem. Ne celý lov by dokázal kvůli své tlapě držet krok s ostatními a prostě nebylo by to tak jednoduché. Pořád neměl ani tušení, co by tak mohl vykonávat. Ono už teď, jak lezli do hor, už se jeho tlapa ozývala a začínal občasně kulhat, Rue si toho všimne zanedlouho. „Prvně se podíváme do hor. Je z nich totiž hezký výhled! A nikdy nevíš, co vše můžeš zahlédnout,“ mrkl na ni, třeba zářil na dálku nebo tak, haha. „Bohužel ne, a já se ani neptal, což je v konečném výsledku fakt škoda. Ale já věřím i na štěstí,“ zazubil se a pokračovali výš do hor. Z nebe padalo pár sněhových vloček a Jerry neodolal a jednu chytl do tlamičky. Hm, bez chuti. Avšak šlo o pevnou vodu a voda neměla chuť, pokud do ní někdo něco nepřidal, že? No nic, přestal se věnovat sněhovým vločkám a společně s krémovou postupovali, prozatím tiše. Museli šetřit dechem!

>> zubatá hora

16. Dováděj ve sněhu

<< tajga

Bylo zvláštní přemýšlet o tom, že by se jednou Život se Smrtí kolektivně rozhodli a všechny by z Gallirei nějakým způsobem vykopli, neboli vyhnali. Ne, to se nestane, to se nemohlo stát! „Věřím tomu, že se nic takového nestane,“ pronesl pozitivně. Avšak pořád se dalo počítat se vším, no. Stromek ozdobili a chvíli u něj postáli. „Pokud si najdeš skvělou společnost, furt tu je co dělat! V samotném to je celkem nuda, to ano, taky proto nerad trávím čas sám. Jsem prostě takový společenský tvor,“ zavrtěl ocasem, šťastný nad tím, že byla přece jen ráda za jeho společnost! Nebyl si totiž celou dobu moc jistý, jak nejistě se Rue celou dobu chovala. Avšak nesoudil ji, věděl, že ne každý se hrnul do všeho po hlavě. Ono kdyby se takhle hrr choval každý, možná by to ani nefungovalo. Každý musel být jiný, životní rovnováha přece! „Znám ho sám jen od slyšení. Přichází prý vždycky na zimu, s vlky si rád popovídá nebo jim třeba i poradí. Kdo ví, třeba to může být dokonce nějaký polobůh! Chtěl bych ho tuto zimu zahlédnout, ale kdo ví, kde bych ho tak našel,“ odpověděl Rue a zamyslel se. Night mu kdysi nezmínila, kde s ním mluvila, takže neměl ani potuchy. Avšak třeba budou mít štěstí. Dorazili do tundry, rozlehlé zimní planiny a teď v zimě tady leželo takového sněhu, že se tu budou brutálně brodit! Co si tak z toho udělat hru? Začal ve sněhu různě poskakovat a válet se v něm, postupně se posouval dál a dál. Už tak trochu počítal, že se k němu krémová spoelčnice přidá. Ani ona určitě neodolá! Jeho zásadní plán byl vylézt horu, mít k dispozici vyhlídku na zasněženou Gallireu. To by se mohlo Rue taky určitě líbit!

>> sněžné velehory

8. Ozdob vánočně nějaký stromek

<< skvělé místo pro život

„To mají. A kdokoli, kdo takovou má, ji nemůže zneužívat. Oni to určitě dost dobře ví, určitě by odtud vlky nevyháněli! Kolik jich tu musí žít spokojené životy, mají tu přátele, rodiny...“ ujistil ji. Ono totiž vytvořit krajinu pro vlky a pak ji zase vymazat z mapy by mi připadalo... podivné. Kdo by to dělal? Bohové měli takové znalosti a vědomosti a dříve mysleli než konali... ne, to se nestane. Vydali se z lesíka dál. Skončili v dalším lese, tentokrát očividně rozlehlým a hustějším. Rostly tu především jehličnaté stromy, no někde v dálce zahlédl i holatinu, která bývala stromem listnatým. Jakmile Rue zmínila medvěda, taky zavětřil. Ano, pach byl čerstvý, avšak pomalu slábl a určitě tu na ně někde nečíhal připravený je sežrat. „Bez obav, pach brzy nebude už tak výrazný. Zdá se, že tudy jen prošel,“ přikývl. Dorazili zrovna k malému stromku, když krémová vlčice navrhla jeho zdobení. „Určitě, já jsem pro každou blbost!“ zazubil se, potěšený tím, že už se Rue v jeho společnosti trochu otrkala a dokonce navrhla i svoji aktivitu! A hlavně, aspoň nebude tak myslet na toho mizejícího medvěda. „Nemusíme hledat jenom kamínky. Můžeme ho trochu vyzdobit sněhem, nebo najít nějaké uschlé listy, šišky a tak,“ podotkl, aby byl stromek trochu bohatší. Takže když už jeho společnice hledala kamínky, Jerry našel pár šišek, vyhrabal opatrně nějaké listy (přece víme, jak byly uschlé listy křehké!) a přinesl to postupně ke stromku. Nepotřeboval těch ozdob zrovna moc, šlo ještě celkem o miminko. No stejně tady toho zas tolik nebylo. Začal tam pokládat listy a šišky a pak určitě společně nanesli na strom trochu sněhu. Pravý vánoční strom, super! „Skvěle! Takový odpočinek po té koulovačce to chtělo,“ zasmál se, kdo ví, co na cestách ještě zažijí. Teď si odpočinuli, až trochu postojí u stromečku, mohli vyrazit dál. „Hmm, znáš Vlčíška?“ zeptal se jí náhle, když vyrazili zase na cestu. Kdo ví, třeba jí už o něm někdy něco řekl! Vlci se dostali často k různým tématům.

>> tundra

20. Zkus v sobě najít/použij Vlčíškovu magii

Jejich koulovačka skončila, jakmile oba zahlédli bílého jelena, avšak ten se rozplynul jako pára nad hrncem a zbyly po něm jen náhle končíci stopy. Šlo o velice fascinující úkaz a důkaz toho, že dokázali být bohové i hodní. „To je fakt, to zní nepravděpodobně, že bychom najednou oba chytli halušky a ještě viděli úplně to stejné,“ zazubil se, i když ještě existovalo plno věcí, o kterých pořádně nevěděl. Osud si pro něj připravil ještě určitě tooolik věcí. „Ale to je samozřejmé! Bohové jsou kolikrát i hodní a ochotní. Nechtěl jsem vyznít tak, že by byli snad špatní!“ podotkl pevně, děsil ji a ani bohové by nebyli za takové řeči moc rádi, že? Teda, spíš vůbec. „Ano, určitě půjdeme dál. Gallirea má víc pěkných míst, která stojí za to poznat,“ usmál se taky. Koulovačka by již smysl neměla a jelen se už asi neobjeví. A aspoň Rue díky němu pozná více tuto krajinu! Naposled se okolo rozhlédl, po zasněženém okolí. Jaké by to asi bylo, manipulovat se sněhem nebo tvořit sněhové vločky? Vlk tady mohl mít i více magií. On věděl, že měl iluzi, avšak co když se u něj náhodou projeví nějaká magie zimy? Zkusil to, pohnout sněhem, vytvořit vločku, no nepovedlo se. Eh, však to by asi spíš věděl, mít takovou magii. radši vybral směr, aby mohli jít dál. To bude určitě lepší, než tu tvrdnout a být někde mimo galaxii! Dny, kdy snil a měl ty klasické mimo chvíle, byly už pryč. Nebo jako úplně ne, kdo občas nesnil nebo se nezamyslel? Každému se to stává, nešlo o nic neobvyklého...

>> tajga

//Ještě dodatečně hlásím zájem o osudovku :> a samozřejmě děkuji za přijetí

1. Zahlédnout bílého jelena (Skvělé místo pro život)

Lovit ryby bylo pro něj to nejlepší, co mohl. Nemusel tolik namáhat svoji pochroumanou tlapku...ach ty hendikepy. Zatím teda nekulhal, avšak věřil, že až budou mít za sebou větší kus cesty, možná začne a Rue si toho určitě všimne. Ne, že by se za to styděl, krémovou vlčici by tipoval jako tu poslední, kdo by měl blbé kecy, avšak...občas si přál, aby tento problém neměl. Avšak osud si nikdy nevybíral, no, to mu bylo jasné. V lesíku se Rue líbilo a vážně ji vylekal, když po ni tu sněhovou kouli hodil. No i když se chvíli zdráhala, nakonec po něm kouli hodila. Jerry to nečekal, myslel si, že od toho odstoupí, tak mu přistála na boku. Začala tvořit další kuličky a Jerry dělal to samé. Tvořil a házel sněhové koule. Občas ho nějaká trefila, občas se vyhnul a stejně to musela mít Rue. Když v tom pohlédl vedle sebe a uviděl ho. Kousek od nich se pohyboval velký, státný jelen s bílým kožichem. Jerry nemohl uvěřit svým očím! Nezdálo se mu to?? Nebyl si jistý. Podíval se na svou společnici, jestli ho viděla taky a jen neblouznil. No jakmile se otočil zpět směrem, kudy jelen šel, už se tam nenacházel. „Co-“ začal, avšak co chtěl říct? Však se nemohl jen tak rozplynout! „Že bych už trpěl halucinacemi?“ zasmál se nervozně, to mu tu ještě chybělo! Přiblížil se k místu, kde jelena zahlédl a nacházely se tam stopy, které z ničeho nic končily. Ať tu viděl cokoli, na halucinace to nevypadalo. „Zdá se, že si pro nás bohové zas něco připravili,“ podotkl při pohledu na stopy. Ovšem tohle se dalo považovat zrovna za věc celkem hezkou...

13. Zúčastni se koulovačky

<< řeka Kiërb

Jo, klídeček klídeček. Kdo ho občas nepotřeboval, musel být totální blázen... anebo workoholik. Jerry nikoho takového neznal a i kdyby, asi by neměl šanci tohle nějak pochytit. Jo, dobře, některé asi pohánělo být pořád v ráži, avšak jeho by asi kleplo! „Neznám nikoho, kdo ne! Já bych se zbláznil, nemít chvilku klidu, od povinností nebo nějakých dramat...“ podotknul, nebyl tím, kdo by si vzal popcorn a sledoval cizí dramata jako nějaká drbna. A fakt nerad si vytvářel spory sám, haha. Chtěl být s každým zadobře, případně si aspoň projevovat nějaký vzájemný tenký mír, dalo se tak říci. Avšak věděl, že ne s každým šlo být za dobře. „No jasně, tréninkem jde všechno. Jednou jsme se naučili chodit, mluvit, lovit myšky a i zažívat sociální život. Tak proč by se nedalo naučit i lovit ryby?“ usmál se, všiml si, že si v tom moc nevěřila. Jako bylo to celkem umění, lovit perfektně ryby, ovšem jak řekl. V klidu se najedli a posléze se přes starý most vydali dál. „Jo, on tenhle most vypadá jako různě, avšak vlka ještě udrží,“ podotkl, i když musel uznat, že těch mostů tu muselo ležet víc. Nechtělo by to rekonstrukci, jen tak náhodou? Bohové, jste tu? V lesíku se rozhlédnul. Krásné stromky, zajímavá mýtinka, přes kterou tekl potůček a vedl přímo k tůňce. A sníh tady tomu dodával zase jiný, avšak pořád krásný nádech. No Jerry dostal hravou. Zatímco se Rue rozhlížela po okolí, Jerry udělal sněhovou kuličku a hodil ji po bílé vlčici, která to určitě nečekala! No teda doufal, že to nevezme jako útok a přidá se ke hře, i když jeho výraz a postoj řekl spíš to druhé. Pojďme si hrát. Třeba z Rue vytlačí nějakou pořádnou radost!

12. Zkus, jak dlouho vydržíš držet packu v ledové vodě

„Řekl bych, že tam má větší soukromí, než by měl jinde. On je teda přátelskej, jo, ale asi má rád ticho, když je sám,“ vyřkl nahlas svou teorii. Kolik věcí na práci a myšlenek v hlavě musel mít! A na to potřeboval klid, rozhodně. „Já si myslím, že to tak hrozný nebude,“ odpověděl jí na konverzaci o Smrti. No jo, on se snažil najít něco dobrého i v bohyni, která podle některých nebyla úplně nejpřívětivější. Uvidíme. Avšak aby se nedivil, až ho shodí odněkud ze skály, ahaha. „To rozhodně. Často spolu musí spolupracovat a tak,“ souhlasil a přemýšlel, kde se v Rue pořád bral všechen ten stud. Nerozuměl tomu, ovšem jak tomu mohl on rozumět? Byl úplně jiné nátury, veselý vlčík, co měl radost ze života. Bílá vlčice si asi zažila něco, co ji poznamenalo. Avšak ptát se na minulost ostatních jen tak nezřízeně mu přišlo neslušné, tak se neptal. Jemu by to konec konců taky nebylo příjemné. Jen se pokusí ji na pár chvil rozveselit. Dohodli se k vlkulákovi pak vrátit, avšak teď bylo na čase žrádlo. Rybu ulovil, i když byla pravda, že šlo spíš o pokus omyl. Zatímco Rue lovila svou rybu, máchal si tlapku ve vodě, protože usoudil, že tu nemuseli vylovit celou řeku. Vlčici by byl i pomohl, jenže mu přišlo trochu nepraktické, aby se tam motali dva. „Super!“ pochválil ji. „Možná jednou budeme skvělí lovci ryb,“ zazubil se, až pak mu došlo, že měl pořád ponořenou tlapku ve vodě. Rychle ji vytáhl a oklepal. Studenééé. „Tak se najíme,“ zasmál se trochu trapností, ještě by z něj skončil kus ledu! Otužování v takovém počasí nebylo zrovna no...nejlepší, možná tak na nachlazení. Vzal si svůj mrtvou rybu dál od břehu a jakmile se zbavil šupin, pustil se do jídla. „Kousek odtud je takový hezký lesík, tam se můžeme jít podívat, až dojíme,“ pronesl mezi sousty. To by se jí mohlo líbit...a jemu vlastně taky, taky měl rád hezká místa. Takže se napapali a pokud Rue souhlasila, znovu se zvedl a zamířil přímo "za nosem".

>> skvělé místo pro život

9. Ulov si kapříka

<< travnatý oceán

Přikývl. „Ano ano, už jsem byl u Života! Můžeš ho najít v poušti na kopci,“ odpověděl jí. Sám měl v plánu tam někdy jít, třeba by mu zas nějak změnil kožíšek! No jo, zase ty experimentální myšlenky. Avšak napadlo ho, že by možná chtěl méně zářit jak sluníčko. Uznejme, ta modrá fakt nebyla moc nenápadná! „A Smrt je prý na severu, v nějakém jehličnatém lese, kde pak je stará zřícenina. Tam jsem teda nebyl, no, ale možná mě tam jednou tlapy donesou. Chtěl bych si totiž ověřit, jestli je Smrt vážně tak děsivá!“ zasmál se krátce, třeba nebyla tak hrozná a pokecali by jako kdysi se Životem... „Vlastně jsem neměl tu příležitost se seznámit s nikým kromě tebe. No jo po návratu to musím napravit,“ promluvil a podrbal se za uchem. Přece nebude dělat další chyby, ne? Ale teď tam stejně nebyl nic moc nikdo, hodně členů odešlo. No i tak, jak už zmínil, neplánoval zmizet na dlouho. Vrátí se a sama Rue se určitě chtěla vrátit brzy. „Vlci jsou různí a někteří mají podivné způsoby. Ale až se budeme vracet, můžeme jít tudy a podívat se na jeho stav. Co říkáš?“ zeptal se jí, usoudil, že bude souhlasit. A sám bude zvědavý, jestli tu bude furt stát. No nic, bylo na čase se najíst. Došli k další řece, avšak ať větřil jakkoli, nic jeho čumák nenacházel. Zadíval se na řeku. „Hmm, umíš lovit ryby? Já teda nejsem kdo ví jaký expert, ale pokud by se nám to povedlo, měli bychom co jíst!“ poznamenal nadšeně, za zkoušku nic nedají. A vlastně šlo momentálně o nejjednodušší zdroj potravy. Zadíval se do vody, kde plavaly rybičky a snad v pravou chvíli po jedné rybě chňapl. Vyhodil ji do vzduchu a nakonec skončila ve sněhu. Zabil ji, aby se dlouho netrápila. Zkusil číhat u vody dál, třeba ryby připlavou znovu a mohl si pokus zopakovat.