Gallirea - Příspěvky uživatele

Loterie 1

<< mýtina (přes Sarumenský hvozd)

„Jo, je to druhý místní bůh. Prostě Život a Smrt. Myslím, že mi jedna vlčice vyprávěla i o třetím bohovi, ale o tom nevím zhola nic,“ odpověděl Shahirovi ochotně. Jen ať se s nimi důkladně seznámí. Ne snad proto, aby u nich měli protekci (to by pak mohl mít každej, haha), spíš se vyplatilo mít tuto znalost. Jejich další kroky se sice předvídat nedaly, no dalo se s nimi o mnohém pobavit. „Podle mě umí i to, co nikdo nevíme. Jsou to velmi mocné bytosti schopné snad čehokoli! No zároveň dost rozumné na to, aby o svých druhých krocích přemýšlely,“ podotkl, i když na druhou stranu asi nepřemýšleli o všem. To bludiště v hoře mu pořád zvedalo mandle! Tak dobrá, nakonec jejich cesty směřovaly do pouště za Životem. „Jo, aha. Dobře, nakonec nemůže mít každý rád všechno,“ pousmál se, neliba ve vodu nemusela být v konečném výsledku takové omezení. Horší bylo, pokud měl vlk přímo fobii. Avšak to lákadlo se v horkém dni opláchnout-. Ovšem takoví odolali asi dost lehko. Měl vůbec on sám z něčeho přímo strach? Hmmm.

>> Narrské vršky

Loterie 2
Kessel, leden 3/10

„Jasně, je dobré mít přehled a zároveň taková malá procházka je pro zdraví prospěšná,“ pousmál se. Chodil a chodil celkem dost. Bylo to hlavně kvůli jeho tlapě, u které se bál, že by mohla nedostatkem pohybu zatuhnout a měl by s ní ještě větší problémy, než teď. Možná existovalo něco, co by mu pomohlo nemít takové problémy... nějaká květina nebo tak, no to Kessel asi nevěděl. A nechtěl ho tím zatěžovat ani. „Já si myslím, že vždycky se najde něco, co nás překvapí. Může to být sníh v létě, ale i zvláštní tvor, kterého jsme v životě ještě neviděli,“ poznamenal, ale... jo, sníh v létě byl větší kuriozita. „No...jsem zvídavý vlk,“ zasmál se tomu nakonec, přece jen ne, že by se tyto věci daly v konečném výsledku moc porovnávat. Ovšem třeba to Kessel pochopí. K tomu přestalo zatím sněžit a Jerrymu došlo, že jejich cesta zpět bude jednodušší. „Tak tedy tudy,“ ukázal směr a pomalu se jím vydal. Avšak po pár krocích se zarazil. Pořádně zavětřil, no pak musel zakašlat. „Cítím lišky, celkem blízko,“ řekl jeho společníkovi a rozhlížel se okolo. Lišky fakt smrděly! Představoval si teda poklidnou cestu zpět domu, no třeba se s liškami nějak minou. To by bylo asi nejlepší...

Loterie 1

Vycítil ze Shahira obavy z toho hromadného setkání, byť mluvil celkem sebejistě. Jak mu jen zmírnit obavy? Asi to nijak nešlo. „Taková setkání se pro mnoho vlků zdají taková nepříjemná, nesoukromá, ale doopravdy to je nakonec hezké. I když samozřejmě rozumím, každý není hodně společenský,“ odpověděl mu na to. „Vlastně je i hezké, že je každý svým způsobem jiný, výjimečný,“ dodal a usmál se. Věřil, že i taková Rue se bude cítit hodně nepříjemně... a určitě tu takových vlků žilo víc. Avšak usoudil, že tady pro ně měli velké pochopení. „Od Života! Ten žije kousek odtud, v poušti,“ usmál se, hm chtěl Shahir barvičky taky? „To je v pořádku! Trochu proletět se je fajn, dokud bys mě neodpálil metry daleko,“ zasmál se, ovšem být odpálen by už tolik příjemné nebylo. „Jasně, vzlétnout můžeš hodně vysoko třeba nad tu vodu. Ale asi ne zas tak vysoko, ve velkých výškách by se ti asi špatně dýchalo,“ usoudil a na moment si představil sebe s křídly. To by bylo fakt zajímavé! No ne, že by se po tom hnal nějak nutně. Být pevně na zemi pro něj stejně bude lepší. „Namočit se teď v zimě by stejně nebylo zrovna to nejlepší rozhodnutí,“ zazubil se, ještě, že tu vodu měl! Mohli se teď vlastně napít kdykoli kdekoli... asi. „No že jo! A zároveň je to moc hezké, určitě se to bude někdy hodit,“ zavrtěl ocáskem. Hodilo by se to hodně na léčitelství, no ty znalosti neměl a nepředpokládal, že mít někdy pořádně bude. „Nechceš taky nějaké barvičky? Že bych ti prvně ukázal Života. Očividně rád barví ostatní vlky,“ navrhl mu mile, ale třeba obarvit nechtěl a jen ho to zajímalo. Zeptat se však musel a aspoň bude Shahir znát oba bohy.

>> prstové hory (přes Sarumenský hvozd)

Loterie 3

Zamyslel se. To, že se vlk držel dobrovolně či nedobrovolně ve smečce kvůli prostě jednomu nějakému důvodu, mohlo být reálné, ne že ne. „N tom něco je. Stačí i jeden dobrovolný důvod a odcházet nechceš,“ přikývl nakonec... horší bylo, když to hranice dobrovolnosti přesahovalo. „Jako snad každá smečka má i Sarumen podle mě nějaké srazy, kde vlky aspoň uvidíme a pak poznáme aspoň po vzhledu, že patří k nám,“ usmál se. „Pokud teda nezmění vzhled jako já nedávno,“ zazubil se, vlastně se ještě pořádně nepodíval, co s ním Život provedl!! Neměl někdo zrcátko? „Já se určitě nebojím, naopak jsem zvědavý. Ano, můžeme se za ní klidně stavit,“ souhlasil. Tak mu rovnou ukáže cestu no, byť přesné místo taky úplně neznal. Na druhou stranu by se taky rád dozvěděl víc i místních magií. „Jo, určitě, ale...“ nestihl to doříct, protože jak původně mu chtěl Shahir asi jen pocuchat kožich, tak ho místo toho zvedl do vzduchu. „Iii,“ pronesl nějaký nevysvětlitelný zvuk, když si všiml, že měl tlapy nad zemí. Haha, jaké by to bylo létat? Následně ho položil zpět na zem a Jerry si musel ověřit, že fakt zase stál na pevné zemi. „Kdyby to mělo větší sílu, mohl bych létat i bez křídel“ poznamenal, že si z toho nic moc nedělal. Pořád mohl z té výšky místo postupného klesnutí spadnout, což by bylo už víc nepříjemné. No to by mohl i s křídly, kdyby je neovládl. No musel leknutím uskočit, když se pod ním objevilo pár jisker, které ale nijak neublížily. „To je dobrý, očividně to vypadá na vzduch a oheň,“ usoudil. „Já kdysi ovládal iluze, ale po mém odchodu asi ze mě zmizela, po návratu už ji necítím. A možná ani nechci,“ podrbal se za uchem. „Mám radši jiné magie. Kdysi jsem ovládal i vodu, možná ta mi zůstala-“ dodal a zkusil najít v zemi nějakou vodu. A vážně! Dokázal ji vytáhnout ze země a tak před sebou měl kaluž. „Tak pokud se chceš před cestou občerstvit,“ pronesl s humorem, i když asi mohl. Však většina vodních zdrojů stejně bude zamrzlá a než zamrzne i vyčarovaná kaluž, měli možnost se napít. No jeho síly se nestáhly a když se zadíval na zem a pomyslel na to, že se těšil na jaro, vyrostla tady malá bílá květina. Vykulil oči. Mohl nechat vyrůst květiny uprostřed zimy, z ničeho? Hustý! „Tyy jo, to je hezké! Je fajn mít kousek jara v sobě i v zimě,“ zajásal. „Ale asi to v té zimě moc dlouho nepřežije,“ pronesl zklamaně a zadíval se na květinu, která tu už pravděpodobně zítra nebude, případně bude zvadlá.

Loterie 3
Kessel, leden - 2/10

Vlka zdálo se trochu zaskočil, ale než stihl cokoli říct, vlk se rozmluvil. Oh, tak ho nezaskočil úplně! „Jsem taky tamní nováček, ano. Postupně se snažím seznámit co s nejvíc členy,“ zazubil se, ta jeho společenská duše chodila snad od člena k členovi, haha. „Jinak já jsem Jerry. Těší mě, Kessele,“ představil se mu na oplátku. No viděl, že do Sarumenu chodili samí pozitivní vlci a takový sraz byl až fascinující! Možná to místní les nějakým způsobem přitahoval... nebo v tom byla nějaká magie, která vodila do lesa správné vlky... no konec konců mlha se už o případnou hrozbu postarala po svém, že jo. Ne každý chtěl donekonečna bloudit naslepo v těžším terénu. „Jo jasně, myslím, že určitě trefím. Můžeme se určitě vrátit,“ přikývl, pokud teda nebude chtít vlk prvně menší odpočinek. Přece jen, to brození ve sněhu dokázalo vlka hned vyčerpat! Tím nenarážel na Kesselův věk, na věku většinou nezáleželo...no záleželo prostě na něm. Nad jeho vtípkem se musel zasmát. „Ha, to se povedlo!“ pronesl vesele, takové jednoduché vtípky bývaly často nejlepší. „Ale co teprve takový sníh uprostřed léta! To by byl teprve úkaz...“ pronesl zamyšleně. Vlci se tak koupali ve vodě a vyhřívali se na slunci a ejhle, najednou by začaly padat studené sněhové vločky. To by byl od místních bohů celkem nepěkný vtípek... ale zároveň by to bylo něco nového, co by možná aspoň pár vlků fascinovalo.

Loterie 2

„Ach ano, nikdo by neměl zůstávat na místě, kde mu není dobře. Ale mám dojem, že to tak plno vlků beztak dělá,“ odpověděl mu, i když nedokázal pochopit, proč. Nebylo jednodušší prostě odejít, než se trápit? Jerry byl jako vlkem, co prožíval nerad trápení sebe i ostatních. Ovšem taky komukoli nerad měnil názor a tak pokud chtěl být někdo sebedestruktivní, co s tím zmohl? Sice mu to bylo líto, ovšem bohužel někdy se nedalo jinak. „Tak to jsme dva,“ zasmál se, když Shahir zmínil, že se měl ještě s kým seznamovat. „Ale jsme tu teprve krátce, je přirozené, že nebudeme hned znát celou smečku, že? To přijde a třeba i někteří dlouhodobější členové budou chtít nováčky poznat sami od sebe,“ poznamenal, ono vzhledem k místní atmosféře a vlčenstvu to možné bylo. Každý se bude kamarádit s každým, eej. Konec konců to bylo pro smečkový život důležité, aby vlci uměli spolupracovat, i když věděl, že každý nemohl být kamarád s každým. Ono se to mohlo stát i tady, ne že ne. Neshody existovaly. „Ony taky mohou vznikat i další, podle mě, o kterých zatím nikdo moc neví. Je těžké kdykoli říct, že znám všechny,“ zazubil se. Jo, znal sice Borůvkovou, jejich sousední a tu poblíž sopky (a samozřejmě Sarumen), ovšem nepředpokládal, že šlo o všechny. Nějakou dobu tu nepobýval, mohlo se leccos změnit. „Smrt? Já u ní teda nikdy nebyl, ale vím, že sídlí někde na severu v jednom jehličnatém lesem. Víš, já si nemyslím, že je tak zlá, jak někteří povídají. Určitě se za ní běž někdy podívat...nebo můžeme někdy dokonce spolu,“ nabídl mu, co by ne? Plánoval to sám a mít společnost bylo vždy lepší. „Všechny? Nezní to spíš riskantně mít v tlapách takové síly?“ vyřkl nejistě. Magie neodsuzoval, vlastně existovalo plno magií, které by se mu mohly líbit, avšak mít až moc moci vedlo ke špatným věcem. A taky myslel pořád na tu iluzi. Aspoň, že u něj ta magie po jeho odchodu nějak zaspala, snad to tak zůstane. Chtěl poznávat spíš méně hrozivé magie.

Loterie 2

Joo, tak tu měl přítele! No jo, to Jerry natrefil přímo na Maple a dozvěděl se i poprvé o Sarumenu. „Ah, tak to jo. Já se přidal tak spontánně, víš jak, ale tohle je jedno z těch rozhodnutí, kterého nelituju,“ zazubil se, šlo o úplně jiné spontánní rozhodnutí, než to vleznutí do jeskyní v té hře. Brr. A taky už nechtěl být tulákem, toť fakt... toulal se už taak dlouho, že ho to možná až bavit přestalo. „To je v pořádku, to neřeš, kdo se někdy nespletl, jakoby nežil,“ zavrtěl ocasem na důraz svých slov, že ho tu za tu chybu vážně nepraští přes čumák. Copak byl tyran? „To se stejně nejlíp dozvíme, až víc ty vlky poznáme. Ale já poznal taky jednu novou členku, krémovou vlčici Rue, víš? Šel jsem jí ukázat Gallirejskou zimu, ale momentálně už by měla být na území,“ odpověděl mu... teda doufal, že se tu někde toulala a neztratila se v té vánici. To by si až vyčítal, že ji nechal na soutoku řek a šel si povídat s Životem, eh- „Já už jsem na Galliree od malička, ale je pravda, že jsem na nějakou dobu odešel. Ale všechny cesty vedou očividně zpět sem, co? Pro vlky je tohle jedno z těch ideálních míst, taky pravděpodobně proto nás tu žije tolik,“ usmál se, nenašel by místa, kde by necítil aspoň starší pachy vlků. „To už jde poznat z počtu smeček, co tady žije,“ dodal ještě, hm kolik toho Shahir o místních smečkách věděl? Nebo celkově jak dlouho na Galli již žil?

Loterie 3
Kessel, leden - 1/10

Jerry si vyšel na další procházku. Avšak usoudil, že při té chumelenici šlo o fakt blbý nápad. Útěchu našel v menším hustém lesíku s jezerem, kam sníh neproudil tolik, avšak jezero zamrzlo i tak. Kdyby chtěl, mohl by se po něm klouzat! Avšak, proč ne? Jako malý to dělal! No jako vlče, no...teď by asi už neměl, přece jen vyspěl a už mu to neříkalo tolik, ale i tak...No ty myšlenky šly stranou, protože se k jezeru dostavil další vlk. Oh a páchl celkem Sarumenem! Vydal se seznámit. „Ahoj,“ pozdravil ho přátelsky, když se k němu dostatečně přiblížil. Asi na sebe nebudou řvát každý na jiném břehu, že? Na druhou stranu, to by byla teprve bláznivá seznamovačka! „Pocházíš ze Sarumenu, že? Nebo jsi byl jenom na návštěvě?“ zeptal se ho pro jistotu, návštěvy za známými tam asi občas chodily, no už neměl moc přehled o tom kdo za kým, víme jak.

Loterie 2

„Jo, to je fakt. Jako všechno a všichni mají svou určitou krásu, že?“ odpověděl vlkovi. Jerry byl taky tím, co se ve všem snažil najít to dobré. Ve všem bylo, jen někdy to najít...to už šlo o složitější věc. Dalo se říct, že někdy se hledala jehla v kupce sena. Avšak věděl, že se tam ta jehla někde nacházela, byť perfektně skrytá. „Těší mě, Shahire. Jsi v Sarumenu taky nový? Já totiž jo, ale údajně by tu mělo být nových členů víc,“ zajímal se a krátce se na světlého vlka podíval. Následně znovu otočil zrak na obří strom, který jakoby je pozoroval. A kdo ví, třeba i jo? Rostliny taky žily, jen...jiným způsobem. Nemluvily nebo nechodily třeba. „Sarumenu,“ opravil ho, avšak samozřejmě v dobrém! Nesl to celkem s humorem, prostě se spletl, byť mu to na jednu stranu přišlo zvláštní...zas o tak složité slovo nešlo. Nebo šlo, jen Jerrymu se tak nezdálo, to byla taky možnost. No prostě to nijak dál neřešil. „A líbí se ti tady? Mně jo, jsou tu milí vlci a takové specifické území, které se může zdát pro mnoho vlků strašidelně, ale přitom je tak zajímavé, fascinující,“ pokračoval v konverzaci, možná byl zvědavý i na názory dalších nováčků. „A mlha nás chrání před vetřelci,“ zazubil se nad svou pochvalou mlhy a kdyby byl o něco víc mentál, poplácal by ji takzvaně "po hlavičce". Ale ještě rozum měl, jen hodně kecal, no.

Loterie 2

<< Sarumenský hvozd

Pokračoval lesem, dokud nenarazil na dočista holé místo. Šlo očividně o nějakou mýtinu patřící k Sarmenskému hvozdu, kde se očividně dařilo jen těmto zvláštním houbičkám a... tomu obřímu stromu. Ano, hned jeho pohled upoutal už na pohled starý a obří listnatý strom, momentálně byl ale holý a tak působil celkem strašidelně. „Ty jo!“ vylezlo mu z tlamy, strom ho i tak nadmíru fascinoval. Lhal by, kdyby řekl, že už takhle mohutný strom někdy viděl. Bylo to něco až nepřirozeného! Avšak tolik krásného a kdo ví, zda nevládl i nějakou mocí, která místní členy chránila. Nedivil by se tomu, magie prostupovala pomalu vším a každým. Ještě chvíli pozoroval strom, dokud se poblíž něj nepřidal další, světlý vlk. „Ahoj,“ pozdravil ho přátelsky. Že by nové seznámení na seznam? To by bylo fajn! „Ten strom je fascinující, že? Když má ale listy, to musí být ale krásný...“ započal konverzaci, protože si všiml, že sám vlk koukal na strom jakoby ho viděl poprvé. A třeba byl taky v Sarumenu nový. „Já jsem Jerry a ty?“ zeptal se jeho nového společníka.

LOTERIE 1

Původně zamýšlel, že si jen na chvíli lehne a odpočine si, avšak prostě usnul. Měl pěkné sny ze své minulosti, prostě se mu zdálo o tom hezkém, co jako vlče zažil. Zanedlouho se ale probudil a to mu došlo, že usnul prostě někde uprostřed lesa. Oops. Ach, jak moc mu některé ty vzpomínky a vlci chyběli. Ovšem s pěknými vzpomínkami a s bývalými přáteli to tak bývalo často. Nemělo cenu to hrotit. Mnoho zažil, avšak byl ještě mladý a věřil tomu že toho ještě mnoho zažije. Život pokračoval a Jerry se ho nechystal promrhat. Zívl a dlouze se protáhl. Pokud se měl někde pořádně vyspat, nebude to v kupce studeného sněhu. Takže se zvedl a vyrazil lesem pomalu do smečkového úkrytu. Ne, že by úplně přesně věděl, kde úkryt ležel, no určitě odtamtud odcházelo a tam přicházelo plno vlků pořád dokolečka. Stačilo jen tudíž následovat ty nejvýraznější pachy a na ta nejdůležitější místa smečky se dostane, no ne? Takže pomalu vyrazil.

>> mýtina

<< prstové hory

Tyhle pouštní hory působily divně, kdyby si chtěl stoupnout na vrchol, nemohl by, protože očividně všechny byly moc úzké. Avšak ne, že by na vrchol chtěl lézt po tom, co strávil čas v těch velehorách, haha. No nic, šel přes hory, dokud neucítil již známý pach smečky. Prolezl tudíž první horu sousedící s územím a vlezl na něj. Mlha mu okamžitě ukázala cestu, protože již věděla, že sem patřil. A co o to, cítil se tu snad stejně příjemně jako u života. Nakrmí se a půjde si odpočinout, to teď potřeboval. Sice spal minulou noc v té jeskyni v horách, avšak musel uznat, že spát někde v pohodlí a ve smečce jako celku mu prostě po dlouhou dobu chybělo. A taky, za tu dobu cestoval celkem dost. Že by v něm ta dobrodružná povaha pořád trochu zůstala, i když už žil ve smečce? Nejspíš ano! Byly prvky, které se z života vlka nikdy úplně nevypařily. Avšak již věděl, že už jednu dávnou věc měl snad na 99% uzavřenou.

<< vrchol narrských vršků (přes narrské vršky)

Dostal se z Životovi jeskyně, i když fakt nerad a rozhlédl se. Tušil, že v dálce pořád husté sněžení nepřestávalo a tak zase vejde do té pravé zimy. No stejně jako nemohl zůstat u Života, byl by nerozumný nápad zůstat v poušti jako celku a tak se pomalu rozešel z pouštního kopce. Ono taky bude lepší, když se už co nejdřív vrátí na území, než bude pryč vážně dlouho. Až pak mu došlo, že vlastně nejspíš prodělal změnu vzhledu, ovšem teď se těžko podívá, co s ním Život provedl, že? Škoda, že neměl Život něco jako zrcátko, kdy se pak mohli vlci kochat svými novými vzhledy, haha. Pokračoval až k hnědým horám, přes které se snad dostane přímo do Sarumenu a nebude muset dělat nějaké okliky. Přece jen, v té chumelenici by se mohl hned ztratit, že? To, že se neztratili s Rue cestou sem, za to mohla maximálně ta řeka, která je vedla. Sice byla zamrzlá a špatně viditelná, no byla tam. Teď už by ji ale asi neviděl vůbec.

>> Sarumen

<< Narrské vršky

Vešel dovnitř jeskyně, vyhřáté stejně jako poušť, avšak ihned ucítil tu příjemnou atmosféru, co se zde vznášela. Život se objevil zanedlouho. Momentálně měl v bílém kožichu namodralý nádech, vysloveně na něm rostly rampouchy a ještě kolem něj padaly sněhové vločky. Ty joo! „Vítám tě, Jerry. dlouho jsme se nesetkali,“ pronesl Život hlubokým hlasem. Jerry se vzpamatoval a přestal si ho tak prohlížet…avšak bylo to fascinující- „Dobrý večer, pane Živote. Já…no je to tak. Nějak jsem se k tomu odhodlal až teď,“ usmál se stydlivě. Že by ho chtěl vidět častěji? Život se zasmál, hlavně když si všiml, jak po něm pokukoval. „Jen si mě prohlížej, já se toho nezdráhám,“ podotkl příjemně, asi byl zvyklý, že si ho vlci prohlíželi. „A neměj obavy, nemusíš mě navštěvovat každý den. I já mám rád svůj klid. Já hlavně vím, že jsi dlouhou dobu na Galliree nebyl,“ dodal ještě. Ale určitě i věděl, proč. „Ano, odešel jsem hledat někoho, kdo o mě pravděpodobně ani nestál,“ pronesl mírně smutně, pořád se s tím nedokázal úplně smířit. Toho odchodu litoval asi fakt hodně.
„Proč jsi si tak jistý, že o tebe nestála?“ zeptal se Jerryho, nejspíš tu hodlal rozvinout diskuzi! „Však mi ani neřekla, že jde pryč. Nerozloučila se, nic. Takhle se přátelé nechovají…“ odpověděl mu, neznělo to logicky? Život se usmál. „Byli jste oba ještě mladí, skoro vlčata. Ta vždycky jednají jinak, než pak jako dospělí. Ale vem si, že i přes to ses jí rozhodl jít hledat a i když bezúspěšně, dokázal jsi, že ti na ní záleželo i po tom. Možná ji už nikdy neuvidíš, ale tak to v životě často chodí. Vlci přicházejí, ale zase mohou odejít. Jde o přirozený proces a i když ti to občas připadá nefér, je to součástí určitého řádu udržovat vše tak, jak má být. A nakonec, ani ty ses přece nerozloučil se smečkou, než jsi odešel,“ vysvětlil mu a nakonec mu připomněl fakt, který si doopravdy nikdy nebyl schopen přiznat. Jerry sklopil hlavu. Život měl pravdu. Ať vinil Night za cokoli, sám udělal úplně tu stejnou chybu a to se napravit úplně nedalo. Jak mu to tak řekl někdo další, prostě mu to více otevřelo mysl a donutilo se ho nad tím zamyslet o to víc. Uvědomil si, že nikdo jiný tohle vlastně v plném rozsahu nevěděl. „Asi ano. Možná…bych se za to neměl ani tolik vinit, tolik to prožívat…“ nedořekl to, ani nevěděl, co chtěl vlastně říct. „Z chyb tvého minulého já se můžeš napravit a dělat věci jinak, ale nemusíš se za to v podstatě ničit. Každý chybuje a kdo říká, že ne, tak lže,“ odpověděl mu Život mile, avšak naprosto tvrdě. Jerry oddechl a pousmál se. Už nikdy nezradí svůj nový domov a tahle konverzace mu snad pomůže to uzavřít a žít dál. Ne teda zapomenout, jen odpustit, ulevit tomu svědomí. A když se omluví v Borůvce, jak plánoval už dlouho, určitě špatně neudělá. Bylo na čase to uzavřít. „Děkuji vám. Nikdy jsem o tom s nikým pořádně nemluvil, ale je to úleva, pohovořit s někým o něčem, co vás trápí,“ pronesl už více uvolněně, ať už z té konverzace nebo prostě té dokonalé atmošky tady. Cítil se ale skvěle. „To je Jerry, to je. Netaj ale takové věci před těmi, které máš, nebo budeš mít velice rád. Vždy se pomůže se vyzpovídat tomu, komu důvěřuješ,“ poučil ho a odkašlal si. „No určitě si nepřišel jen kvůli vyzpovídání se. Máš nějaké speciální přání?“ načnul toto téma, jo, samozřejmě že měl! „Já vím, jenom i když se to nezdá, věřit je často…těžké. Ale je pravda, že jsem přišel trochu experimentovat, se svým kožíškem. Budete i dnes ochotný?“ zamával ocáskem, zatímco se na boha podíval. Bude nový Jerry? „Důvěra je křehká věc, to máš pravdu. Avšak ty jsi správný vlk a tvé srdce pozná, kdo je pravý přítel, kdo ti bude vždycky stát po boku,“ usmál se, čímž se v Jerryho mysli vytvořila ta jistota. „Já jsem vždycky ochotný splnit přání mých návštěvníků, pokud mi i oni dají za oplátku to, co chci já,“ pronesl, počítal s tím, že Jerry už věděl, co chtěl. „Je mi všechno jasný!“ pronesl Jerry vesele. Život si převzal vše, co požadoval a možná i něco víc… „Možná si odneseš i víc, než jen svůj nový kožíšek. Ale teď už je na čase jít, Jerry,“ naposled se usmál, než ho poslal pryč. Avšak Jerrymu se zrovna…nechtělo. Bylo tu tak krásně, nikdy by odtud neodešel! Dost dobře věděl, že když sem šel, bude muset i odejít, ovšem když tu teď tak stál… Život ho upřeně pozoroval a i když byl hodný, určitě by ho tu natrvalo nesnesl. A hlavně si slíbil, že už nezradí svůj nový domov, nikdy, a ta odhodlanost ho tudíž zpět do Sarumenu dovede.

>> prstové hory (přes Narrské vršky)

OBJEDNÁVKA

Změna vzhledu - naceněno a viděno Maple - 30 květin + 150 mušlí
zbytek: 85 květin + 55 mušlí
Směnárna
15 křišťálů - 50 květin
15 perel - 50 květin
85 + 100 květin = 185 květin
3. Magie: 4 hvězdičky do země = 120 květin
zbytek: 65 květin
4. Vlastnosti: 1 hvězdička do síly - 50 květin
zbytek: 15 květin

Použila jsem květiny a mušle, zbylo mi 15 květin a 55 mušlí.

<<tmavé smrčiny (přes prstové hory)

Konečně vyšel z útrob zasněženého lesa do oblasti...bez sněhu? Jo, bylo to zvláštní, avšak usoudil, že poušti se sníh vyhýbal jako ryba souše. Poušť sice působila jako pusté místo, no on již věděl, že tu žilo schovaných v písku víc tvorů, než si vůbec myslel...a někteří z nich no...nebyli zrovna přátelští, haha. Klidně by ho i kousnutím díky jedu zabili, kdyby na ně šlápl! A hlavně, žil tu Život. Dával si pozor na každý krok, co podnikl, aby se tohle nestal jeho posledním dnem. Jaká by to byla ironie...přežil riskantní skluz ze skály při silné chumelenici a nakonec by ho tu kousl nějaký jedovatý pavouk. Na druhou stranu, třeba Život poskytl nějakou ochranu, kdy nemohl šlápnout na jedovatého tvora nebo ho nemohl ten tvor kousnout- kdo ví! Avšak nikdy se mu nic při návštěvě ho nestalo...ani jako vlčeti a víme dost dobře, jaká vlčata dokázala být často hyperaktivní a jako utržená ze řetězu celkově, že? No nic, i tak pokračoval v cestě opatrně. A úkryt Života se blížil...

>> vrchol Narrských kopců