Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Varja, únor - 7/10

Přikývl. Přesně, mezi tím přátelským obyvatelstvem se nacházeli i jedinci, kteří prostě společnosti minimálně nehodovali. Avšak nakonec nemohl být každý stejný. „Tak zážitek to musel být dost adrenalinový, tomu věřím. Ale hlavní je, že jste se v pořádku z té situace dostali, byť jako mořští vlci,“ usmál se. Jo, znělo to fakt bláznivě, avšak Jerry se tady už nedivil ničemu. Hlavně mu bylo jasný, že se na Galliree nacházely příšery a všelijaké magické jevy. Vlastně o tom právě i mluvili, což? „Věřím tomu, že u něj muselo být plno vlků. Aspoň podle množství pachů, co se tam vznášely,“ řekl mu, když si vzpomněl na svůj výlet s Rue. No nikoho kromě vlčíška nepotkali. „Na jih od polárních oblastí...třeba těch hor, kde byl právě Vlčíšek. Nemineš to, je celkem rozsáhlý,“ snažil se ho navést, snad trefí. Očividně byl dost zvědavý nad takovým místem. Možná nějaký dobrodruh za záhadnem? Vlastně sám o sobě mluvil jako o objeviteli. „Spíš si myslím, že jsou ty doby pryč. Teď jsem ze Sarumenu,“ odpověděl mu nakonec. Ne, ze by se mu to nelíbilo, no asi nebylo vhodné být označován jako Jerry Borůvkový. Už dávno ne. Následně však ucítil pach zajíce a tak pokynul Varjovi, aby ho následoval. Určitě už ho cítil takéee.

„Můžeme jít spolu. Ale asi bych počkám, až přejde ta sněhová vánice, co řádí mimo poušť,“ řekl jen tak pro jistotu, asi mu bylo jasný, že by se sám Shahir nehnal do vánice jen aby navštívil bohyni. Snad to bude brzy... „Ale víš co? Tak jo! Ono pořád můžeme najít třeba nějaké výběžky ve zdi, kde překážet nebudou,“ zazubil se. A kdo ví, třeba to vážně udělá nejednomu radost! Jen zase nechtěl trápit někdo s alergií... snad ne. „Samozřejmě. Smečky taky přece mívají různá hromadná setkání, kde se kromě nových aktualit seznámíš i s jinými členy,“ promluvil znovu. Sice nevěděl, jak často bývaly a kdy se chystalo další, no ne, že by na to nějak spěchal. Seznámit se s někým mohl přece kdykoli! „Ale tak upřímně, poušť je spíš nehostinné místo a málokterý vlk by tady žil,“ zazubil se. On by si tady bydlení asi neudělal... no v Životově jeskyni třeba i jo! „Lepší jsou ty stromy a tráva...ale co myslíš těmi budovami?“ zeptal se se zájmem. Takový pojem neslyšel, takže si nedokázal představit, co tím myslel. Samozřejmě šlo o něco z jeho domoviny, no Jerry tam s ním nežil, tak nevěděl. Shahir taky nakonec nevěděl, co byla ta zvířata zač. „Tak to ti bohužel neřeknu. Taky tyhle tvory vidím poprvé. Má to nohy trochu jako srnka, ale to zbarvení-“ zarazil se. „Možná nějaká místní odrůda srnek?“ vyřkl nahlas svou myšlenku. Třeba byla savana trochu jiný svět. „Jak je to vůbec třeba těžký na lov? Nebo jestli to je jedlé?“ mumlal si pro sebe při pohledu na zebry, ale jeho společník ho určitě slyšel. Tak či tak, při pohledu na ně dostal celkem hlad. Dlouho nejedl, to musel uznat. Kdo ví, jak Shahir. I když, chtěl by jednoho toho tvora ulovit?

Varja, únor - 6/10

„Jako třeba někdo takový je. Už jsem se tu setkal s různými vlky,“ poznamenal, na některá setkání by rád zapomněl. Avšak zapomenout moc problém neřešilo. Nebo jako jo, jen jiným způsobem. Avšak kdyby se měl někdy setkat zase s tou rohatou vlčicí a nevědět, že měla na vlky divný vliv, byť po tom netoužila, taky zase nechtěl. „Cože? Tak to je hustý. To je nějaká její magie, že?“ vyhrkl překvapivě. No, vlci tu mohli mít očividně všelijaké magie. A taky, jak viděl, dokázala ho nějak proměnit i zpátky. Prostě dobré! Takhle by si mohl jít zaplavat do moře bez obav. Teda... kdo ví, co v tom moři žilo. „Ah jasně, vlčíšek. Naposled jsem ho zahlédl dost nedávno na vrcholku hor u tundry,“ přikývl s úsměvem. A jak hodný byl, jako Život vlastně! Nešlo taky o nějakého jeho příbuzného? „Ále, nějaký kousek od velmi hustého a hlubokého lesa se nachází prostě...kráter. Pravděpodobně sem někdy spadl nějaký meteorit, ale osobně o tom nic nevím...jako že jsem to neslyšel, neviděl nebo tak. No v tom kráteru se nachází jakýsi zářící kámen a celkově se tam cítíš prostě...prostě jako bys ani nebyl na této planetě,“ vysvětlil mu ochotně. Ne, že by mu to připadalo přímo nebezpečné, no kdysi to působilo až nepříjemně. Takhle zpětně to však bylo spíš zajímavé, záhadné. No a jasně, že jakmile se rozešli z lesa, Varja se ho začal vyptávat. Avšak v klidu. Už byl ve fázi, kdy si svou chybu plně přiznal a smířil se s ní. Možná se spíš trochu obával, že by ho hnědý vlk odsoudil, no každý měl na různé věci různé pohledy. Bylo to přirozené. I kdyby ho měl odsoudit, musel by to Jerry přijmout. „To je dobře. Já...jo, znám. Jako malého se mě tam ujali-“ pověděl mu upřímně. Následně začal větřit nějakou kořist. Něco tu být muselo!

Varja, únor - 5/10

„No jo, já se vlastně spíš nerad nudím,“ zazubil se. Avšak vše mělo své hranice! „Nedávno jsem byl v nějakém bludišti v hoře. No asi na něj působí nějaká magie. Měl jsem pocit, že jsem tam zůstal roky a brzy zešílím! A přitom jsem tam zabloudil maximálně na pár minut...“ odvyprávěl mu tu historku. To nebyl zrovna pěkný zážitek. „Ale když jsem byl ještě malý, s jednou kamarádkou jsme našli barevné rozkřáplé vajíčko a v něm ležel náhrdelník. A pak tu jsou místa, v kterých se dějí věci, které nelze moc racionálně vysvětlit,“ pokračoval dál. „Třeba ten kráter...“ řekl si spíš už jen tak pro sebe, i když jo Varja dobře slyšel. Znal taky kráter? „Nee, nestěžuju si. Ono spíš to extrémní počasí je peklo,“ zavrtěl hlavou. No léto bylo peklo snad doslova. Venku zatím přestalo to nejhorší sněžení a dva vlci mohli vyjít na lov. Teda...aspoň se pokusit. „Trochu projdeme okolí a něco se určitě najde,“ usmál se a rozešel se směrem pryč z lesíku. Třeba po vánici vyleze nějaký hladový zajda nebo přijde veverka obhlédnout situaci. Kdo ví! No jak tušil, Varja pocházel z Borůvky a i když žil spokojený život v Sarumenu, zastesklo se mu. Avšak dětství bylo pokaždý jen jedno. „A...máte se tam dobře?“ zeptal se s pokusem o nenápadnost, no spíš to udělalo opačný dojem. Co už. Hm, znal už třeba Sunstorm? Erlenda? A další, které si pamatoval? Nebo byli sami oni ještě ve smečce? Nemohl vědět... a možná bude lepší, když se tím nebude tak zaobírat.

Varja, únor - 4/10

„Gallirejská magie dělá s místní krajinou divy, to je pravda. Můžeme tu najít i třeba mnoho míst, na kterých se podepsala, když nebudeme zrovna mluvit o počasí,“ pousmál se. Ne, magie mu nevadila, aspoň teda z většiny. Byl sice rád, že již nemusel ovládat iluzi, která se u něj projevila, když byl malej. Na druhou stranu věděl, že magie měla i hodně pěkného a užitečného a magií zasažená místa dokázala být krásná. Prostě vše mělo své pro a proti, nedalo se o tom přemýšlet úplně do podrobna. „Já ti nebudu lhát, přílišná horka nebo přílišný mráz? Moje tělo je v obojím hrozně citlivé,“ zasmál se krátce. Jinými slovy, jeho tělo bylo hroznou herečkou v obou extrémech. Achiach. „Já doufám, že ano. Nějaký osamělý zajíc otužilec nebo odvážná veverka se najdou vždycky,“ řekl mu, i když vzhledem při letošní drsné zimě si tím nemohl být úplně jistý. Následně mu řekl, že Sarumen znal a dokonce i jednoho z členů. „Nicos...asi si teď nevybavím, ale jsem ve smečce ještě poměrně novým,“ odpověděl mu. Snad se brzy s členy seznámí víc. Vyhlédl na chvíli z lesa s jezerem ven, aby zhodnotil momentální počasí. „Zdá se, že to trochu polevuje,“ zhodnotil opatrně, mohlo to být jen chvilkové a následně se to zas zhorší. Takže dělat předčasné závěry se zas nevyplatilo. „Ty jsi z borůvky, že ano?“ vyhrkl ze sebe, aby se ujistil. Možná chtěl jen vědět, jaké to ve smečce teď bylo...

<< poušť

Přikývl. Prostě tam vlky cosi drželo, i když tam zároveň zůstat nemohli. Ať už výzdoba, magie nebo místní atmosféra, prostě odejít bylo těžké. A teď v zimě, do té vánice, tuplem. „Výzdoba je vždy fajn, ale bohužel věřím, že čím víc vlků ve smečce máš, tím víc by to tam spíš překáželo...v pohybu a tak,“ odpověděl mu. „Nevím teda jistě, kolik nás v Sarumenu žije, ale už my jsme důkazem, že řady se dost rozšiřují,“ zazubil se. On, Shahir, Rue... a kdo ví, jestli ne další! „Je fajn s ním trochu pohovořit. Chová se ochotně a rád poradí. Kdo ví, jestli je taková i Smrt,“ zamyslel se. I když s její ochotností to bude asi... horší. Těžko říci vlastně. „To se teda říct zrovna nedá, že bych to tu kdo ví jak znal,“ zasmál se. „Poušť podle mě skrývá tajemství, která málokdo zná a která se znát ani vlastně moc nevyplatí,“ dodal. Nemyslel tím zrovna ty nebezpečné tvory ukryté v písku, avšak zdálo se mu tohle místo příliš neprobádané na to, aby si mohl být čímkoli jistý. „I když je to tu celkem změna oproti vánici řádící všude okolo, asi bych našel trochu jiné, více hostinné místo,“ řekl, než se začal brodit pískem. Písek je nakonec zavedl až do travin. Byly vysoké a suché, zemina působila trochu vlhce od asi nedávného deště, avšak i tak se tu cítil lépe. A co bylo hlavní, taky tu neřádil sníh! V dálce zahlédl různé osamělé stromy a keře, které viděl vlastně poprvé v životě. Neunikl mu ani pohled na bíločerné velké kopytníky a další tvory (antilopy, slony). „Viděl jsi někdy něco takového?“ zeptal se Shahira, narážející ať už na to prostředí nebo ta zvířata. Jerry byl teda v savaně poprvé, to už víc znal poušť.

Varja, únor - 3/10

Krátce se zasmál. Jo, to znělo logicky. I léto o sobě dávalo vědět takovými hořečnatými stavy, že by si jeden nejradši ze sebe stáhl kožich. „Asi jsem to jen čekal trochu mírnější,“ přiznal. Vážně nečekal, že se to počasí zvrtne tak rychle. No tak už to občas chodilo a tady na Galliree obzvlášť. „Ano, to je pochopitelné. Vy ze severu v takovém počasí konec konců víc vydržíte,“ přikývl, Jerry ze severu nepocházel a ani tam nikdy nebyl ani na návštěvě. No jako vlče by tam stejně nepřežil a když hledal Night, nepředpokládal, že by šla na sever. Jenže co když ano a celou dobu na to šel špatně? Teď už mu na tom vůbec nezáleželo, dospěl a tak si uvědomil, že když neměla zájem ani o rozloučení, tak kdo ví, co by dělala, kdyby ji našel a řekl jí, že jí hledal. „Ale určitě můžeme pak nalovit spolu a pak každý přinést díl své smečce,“ souhlasil, no prvně nevěděl, jestli do nějaké smečky patřil nebo ne. Pak v něm ale ucítil známý pach borůvky a tak měl jasno. Nemusel se opravovat. „Mě taky těší. Já žiju v Sarumenské smečce, na jihu, u pouště. Možná ji znáš,“ odpověděl mu ochotně s menším úsměvem. No neměl tucha, jak moc daleko byl vlk se znalostmi okolo smeček.

Varja, únor - 2/10

Sledoval z lesa tu vánici, která by ho byla snad i odnesla, kdyby se neschoval v tomto lesíku. Jako vlk, který byl háklivý na tropy i sněhové kalamity, tak celkem trpěl. No asi by upřednostnil tu poušť, to si nebude nic nalhávat... teda pokud by se tam nedostavila písečná bouře, haha. Z jeho myšlenek ho vytrhl až další hlas. Střihl uchem a otočil hlavu k vlkovi, který na něj mluvil. „Ale vůbec,“ zavrtěl hlavou, domu to nebylo přece daleko- No i za ten kousek by se mohl ztratit, mohlo by ho to odnést a tak. Zůstat tu však nemohl. „Jen mě tak napadlo, že bych něco ulovil. Ale...pak přišlo tohle,“ podzvedl koutky úst. Nečekal tu náhlou změnu počasí. „Taky jsi byl na lovu?“ zeptal se ho. Sice nevěděl, co byl neznámý zač, no vydat se na obyčejnou poklidnou procházku by asi jen tak někdo nešel... a to ani asi předtím, než začalo hustě chumelit. „Jsem Jerry,“ představil se mu, vzhledem k tomu, že tu asi spolu nějaký čas stráví. No zároveň to mohlo i brzy přejít. To nikdo nemohl vědět...

Jerry se tak procházel no... ničím a chvílemi zkoumal ty podivné pichlavé kytky. Šlo o jedinou kytku, co tady snad rostla a ne, že by vůbec divil. Na nějakou velkou úrodu to tady bylo příliš nehostinné. Otočil se zrovna, když se za jeho zády ozval Shahir. Super! „Ono to tak už bývá. I když tě propustí po tom, co mu zaplatíš, nikdy se ti odtamtud vlastně nechce,“ odpověděl mu klidně. On už byl zvyklý. Avšak každý musel jednou odejít, ať se mu to líbilo nebo ne. „Hádám, že jste si taky popovídali,“ podotkl, asi si jen ověřoval, jestli vedl takové řeči s každým. Jerry přece nemohl být spešl. „Prozkoumat? Jo, jasně, ale dávej si pozor pod tlapy, místní tvorové jsou buď agresivní nebo jedovatí,“ pousmál se. Nechtěl jo děsit, avšak taky nechtěl, aby padl za vlast nějakému jedovatému hadovi. „A ty kytky taky nejsou zrovna na mazlení. Chápeš,“ zasmál se. Určitě chápal, dávaly své trny na obdiv dost jasně. Prostě Nedotýkejte se mě. Takže se prostě rozešli pouští. Vlastně to teplo nebylo od věci. Ovšem jestli by tu chtěl strávit celou zimu, to těžko říct.

>> Savana

<< Narrské vršky

Pomalu začal scházet kopec z pouštních kopců, dokud se neocitl v nekonečné poušti. Jako jasný, bylo tu teplo a tak, avšak pro život to tady moc neviděl. Usoudil, že se tu dalo dost lehce ztratit a ta kořist a voda taky nic moc. On si sice, jak zjistil, mohl vodu vytvořit, avšak nějakou chutnou zvěř ne. A no, každý krok byl rizikový. Co se tak mohlo vše schovávat pod tím pískem? Zahleděl se na ty duny, táhnoucí se až do nekonečna, zatímco se taky rozhlížel, jestli se už neblížil Shahir. Ti tam musí řešit asi hodně věcí, zdálo se mu. Nebo vlk neodolal tomu pokušení tam zůstat navždy. Na druhou stranu netušil, zda-li by to Život dovolil. To by si ho musel oblíbit až moc a co si všiml, nikdo jiný tam nebydlel, tak se to nikomu ještě nepovedlo. Ale nakonec nad tím jen zavrtěl hlavou a protáhl se. Však věděl, že tu na něj čekal kamarád, ne?

„Určitě bude,“ ujistil ho. Proč by měl být na někoho zlý? Pokud by si ho nějakým způsobem znenepřátelil, nemusel se Shahir bát. A vzhledem k tomu, že on Života nikdy neviděl a nemluvil s ním, neměl Život důvod ho ani nenávidět. Jerry si nemyslel, že někdy jeho společník udělal něco špatného... aspoň tady na Galliree. Co se dělo předtím, kdo ví, jestli na to brali místní bohové ohled. Následně nadále potvrzoval, že se Smrti nebál. „Jasně, strach nemusí být vždy na místě...“ řekl to jediné, co ho napadlo. No vzhledem k tomu, že se ho nechtěl vyptávat na jeho minulost, to nadále nechal být. Trauma mohl jeden získat z čehokoli, proč ne. A následně jen sledoval, jak mizí v Životově jeskyni. Jerry čekal a čekal a čekal. Zdálo se mu, že to trvalo už nějak dlouho, no na druhou stranu se po té zimě ve zbytku světa cítil celkem příjemně. Teplíčko, veget, jedovatí hadi a tak... ok, haha. No nakonec usoudil, že se trochu projde po okolí, než tu vysedí ďůlek. Snad se ale pak se Shahirem neminou, to by bylo nemilé! No přinejhorším se najdou podle pachu... tady to půjde!

>> poušť

Varja, únor - 1/10

A to si myslel, že tato zima proběhne jakž takž v klidu. Omyl. Vánice se na Gallireu pustila jakoby ji chtěla doslova sežrat a ještě by měla málo. Uh oh. Jerry našel útočiště v jednom lese, kde se nacházelo i jedno menší, byť zamrzlé jezírko. No ostrý vítr a hrouda sněhu sem nepronikli tolik a tak se mu nadmíru ulevilo. No tak či tak, bude se muset dostat brzy do smečky a věděl, že nějak daleko už by nešel. Ovšem brodit se v tom, co tam právě probíhalo, bylo otravné a vyčerpávající, hlavně by mohl lehce zabloudit. Ach jo, avšak říkal to už několikrát. Občas měli místní bohové specifický smysl pro humor, i když kdo ví, jestli tohle nebyla jen rozzlobená příroda, hodlající ukázat všem vlkům zde, čeho byla schopna. Říká se, ať se nedráždí bohové, avšak... příroda byla přece taky mocná, tak pozor! Prostě nedrážděte ani přírodu, hotovo. Anebo prostě nedrážděte nic, nemá to většinou moc cenu. I ten nejmírumilovnější tvor měl své limity, které se nesměly porušit. A pokud se porušily, tak velký špatný. Tichá voda břehy mele.

Loterie 5
Kessel, leden - 5/10

Oh, Kessel byl taky navrátilec? Nejvtipnější by bylo, kdyby se taky jako puboš vydal hledat někoho, kdo se s ním nerozloučil, avšak neúspěšně. No nezeptal se na důvody, co ho k tomu vedly a tak se to nikdy asi nedozví. A některé věci stálo za to nechat za sebou. Šlo přece o minulost, no ne? „Na tom mnoho bude. Ale copak by ne, pro vlky je to perfektní domov,“ usmál se v odpověď. Teda jako většinou. No pokud se jeden vyhne nějakým nepřirozeným bytostem a nebude experimentovat s něčím, s čím by neměl...tak vše ok. I když i místní bohové měli občas smysl pro humor. „To je asi...fakt. Jen jsem nikdy asi nemusel lišku lovit. Hlavně ony se potvory občas zdržují ve skupinkách,“ poznamenal. No možná to váhání pramenilo z jeho raného dětství, kdy jeho rodnou smečku pobili kojoti. Kojot se zas tolik od lišky nelišil, že? Bylo to tak podobně velký a stejně prohnaný. „Asi ano, ponechme ji v milosrdenství. Dokud nebude ohrožovat nás, nebudeme ji ohrožovat ani my. Pojďme radši domu,“ pronesl nakonec, vážně se zdráhal si dělat z lišky večeři. No v nouzi se mohlo stát cokoli...avšak ta zatím nenastala.

Loterie 1
Kessel, leden 4/10

„Já žiju na Galliree už odmalička, ale ne, nenarodil jsem se tu. Ujali se mě v jedné smečce, pak jsem ale shodou okolností odešel, no cesty mě zavedly zpátky a já se seznámil se Sarumenem,“ vysvětlil mu. Od té doby, co mluvil s Životem, pro něj bylo o to méně těžké o tom povídat. Proč se furt zaobírat tím, co se stalo, když se daly chyby napravovat? Jo, napravoval je sice v jiné smečce, avšak to se taky počítalo. Ono stejně, do Borůvky by se již nedostal, Baghý by ho těžko znovu přijala. Možná by ho pověsila na kůl, jen by se objevil u hranic. Alfa čestná, avšak dost přísná. Přijala by vůbec jen tu omluvu? Kessel navrhl lov lišky. Jerry vykulil oči. Cože co? „Ulovit ji?“ zeptal se mírně šokovaný. „Ne, že bych to někdy zkoušel, ale to...někdo dělá? Je to maso vůbec dobrý?“ začal se ptát, protože si nedokázal představit, že by to bylo k snědku vzhledem k tomu, jak liška smrděla. Avšak pokud by byla sama, aspoň by měli co donést smečce... Teď na zimu se hodila každá zvěř. No proti deseti liškám by se vážně bránit nechtěl.

Loterie 5

<< prstové hory

„Měl by, ale kdo ví. Třeba i bůh může jednoho dne své osídlení opustit,“ odpověděl Shahirovi. Vzhledem k tomu, že o tom potenciálním třetím věděl prd, nechtěl tu vlkovi mazat med kolem tlamy nějakými řečmi, kterým by nevěřil ani sám. „Říká se, že Život je hodný a Smrt zlá, prostě takový sourozenecký protiklad,“ poznamenal k jeho dotazování. „Život je vážně hodný, jak Smrt, to zjistíme, až k ní pak dojdeme,“ dodal ještě a rozhlédl se. Již slézali hory přímo do pouště a pak do vršků, kde sídlil Život. „Naštěstí ano. Ale třeba jsou ty povídačky, kdy se někdo ze své moci pomate, přehnané,“ pousmál se, i když na každém šprochu, pravdy trochu, co? Naštěstí místní bohové svoji moc využívali rozumně. Nakonec mu Shahir taky řekl, že vodu přímo nenáviděl. Kdo ví, kde se ta nenávist k vodě vzala. No nehodlal vyzvídat. „Aha, jasně. Ale ne, mně voda nevadí. Nemá aspoň prozatím proč,“ zavrtěl hlavou. Tím samozřejmě neříkal, že by nějak jeho nenávist popíral, to vůbec! Mluvil čistě o sobě, však šedý vlk své důvody měl, o tom nepochyboval. Dorazili skoro nahoru, jeskyně již byla kousek. „Úplně nahoře najdeš jeskyni. Tam se se Životem potkáš. Já už tam znovu nepůjdu, nedávno jsem tam byl a i když je Život hodný, nemusím ho otravovat zase furt, že,“ zasmál se, zatímco zastavili. Teď už to bylo jen na něm. „Počkám tu na tebe,“ ujistil ho, přece chtěli pak za tou Smrtí ještě! A taky tu bylo tepleji, narozdíl od té zimy všude kolem.