Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Květen 1/10 - Feline

Jerry měl dnes veget na území Sarumenu. Byl poklidný den, kdy svítilo sluníčko a foukal pouze mírný větřík. Šedý vlk ležel na měkkém mechu a rozhlížel se po lese. Prozatím se tu nacházel sám. Nějaké pachy Sarumenských cítil, no buď byly staré nebo někde v dálce. A aby rušil nějaká případná důležitá setkání nebo prostě se k někomu cpal, to nebylo jeho. Nakonec ho však už ležet nebavilo a tak se zvedl a důkladně se protáhl. Možná se dojde někam kousek projít a třeba rovnou i něco uloví. Teď na jaře se to kořistí jen hemžilo a smečce se vždy hodily nějaké zásoby. Nebo by možná měl s někým pokecat, seznamovat se? Bylo by fajn, kdyby získal konečně o členech větší přehled! Zatím jich znal jen minimum a to nestačilo. A Jerry byl celkem společenský na to, aby tu nikoho neznal a nikdo neznal jeho. Takže...

Aha! Tak tohle se stalo. Jerry zaměstnaný šakaly si ani nemohl všimnout, že tam bílá vlčice jen stála. Vlastně každý byl nějakým způsobem zaměstnaný a tak neviděl nic. „Ne, je to v pořádku, nemáš vůbec proč se cítit takhle. Takové věci se vlkům taky stávají. Může se to stát mně, komukoli ze smečky, vlastně i tomu největšímu bojovníkovi. Avšak neznamená to, že se ti to bude dít pokaždý,“ usmál se, pokusil se o slova podpory. Od dob, kdy se přidala do Sarumenu, určitě udělala plno pokroků... už tím, že se vůbec na pomoc liškám vydala. Ovšem neznal ji předtím, tak to nemohl úplně posoudit. „Stalo se ti to teprve poprvé? Nebo už víckrát?“ zeptal se. To byla zásadní věc! Pokud už to zažila víckrát, pokusil by se jí pomoc. Pokud se jí to stalo poprvé, mohlo jít o výjimečnou věc a příště už bude v plné síle... jak vlastně řekl. „Není. Máš právo se cítit i nedobře, když se nedaří. Nemusíš se za to stydět. A je fajn se svěřit,“ odpověděl jí mile. Jerry byl taková studnička pro ostatních pocitů. Měl ochotu vyslechnout a případně poradit. Srazili se tu správně! „Pojďme se projít. Procházka nám vyčistí hlavu,“ zazubil se a pomalu vyrazil pryč z velké plané. Teda vyčistí hlavu hlavně bílé vlčici, ale i Jerry potřeboval nějaký veget po hlídání lišek a boji se šakaly.

>> roh hojnosti

Děkuju moc za osudovku!
Prosím dvě hvězdičky do vytrvalosti a jednu do rychlosti. :>

Chňapl liščí mládě a odnesl ho k ostatním. Hnědý s Wolf si poradili a trojici šakalů nakonec zahnali. Lišče naštěstí nebylo vážně zraněné. Mělo jen menší ranky na zátylku, ovšem nešlo o nic, co by se do pár dnů nezahojilo. Už bez dalších komplikací došli do liščího lesa a Jerry si oddechl. Nejen z toho, že to zvládli, no následně i zjistil, že rodinku ostatní lišky přivítaly s otevřenou náručí. Radostné zvuky, které se z lesíka nesly, byly živým důkazem. Jerryho to pohladilo po duši. Ne každý z jiného druhu byl zlý a samou nenávistí se z něho kouřilo. Měl pocit z dobře odvedené práce, asi jako všichni, avšak- Pohled mu spočinul na bílé vlčici Rue, která se nesla postojem, jakoby prohráli. Nebo snad v něčem prohrála ona? Nevěděl, všechnu svou pozornost směřoval na šakaly, vodní šipky, které tvořil a následně na lišče, které odstranil z dosahu šakalů. Nemohl pak odhadnout, co se dělo s ní. Když teda Roland odešel k Wolfganii, vystřídal ho Jerry. Vše dobře dopadlo a tak už tušil, že sváděla spíš nějaký vnitřní boj. „Co se stalo? Zvládli jsme to, lišky jsme zachránili a mají domov jako my. Šakali jsou jít pryč. Ale jde vidět, že jsi moc zklamaná,“ promluvil na ni a trochu též sklopil ouška. Nerad viděl, když se někdo moc trápil! A hlavně, když se to týkalo jeho přátel.

f) (Lze zvolit jen pokud někdo před vámi vybral volbu d nebo e) Sebrat liščí mládě, které napadený šakal pustil (obratnost)

Některými šipkami se trefil, některými ne. Ta jedna netrefa se však stala pro druhé lišče osudným, protože ho nestihl vzít nikdo z nich, avšak nabral ho do zubů šakal. Nebo to snad ještě nebylo ztraceno? Lišče vystrašeně pískalo a zmítalo se v šakalově tlamě. Žilo! Toho využil hnědý mohutný vlk Roland a vrhl se po něm, Wolfganie mu pomohla pomocí magie vody. Jerry vystřelil jako střela a pokud skončil šakal na zemi a lišče již vysvobozené z jeho čelistí, chňapl ho a znovu se stáhl. Teď nebyl čas zhodnotit zranění mláděte, museli se zbavit těch až nechutně otravných šakalů. Ovšem jen nerad by dovolil, aby matka liška přišla o mládě a druhé lišče o sourozence. Snad jeho zranění tedy nějak vážná nebudou...

e) Libovolná reakce, jak by se váš vlk zachoval (použití magie)

<< borovicová školka

„Nebojte, brzy vás přivedeme do vašeho nového domova,“ promluvil na lišky, zatímco kráčeli plání. Věděl, že mu ani nikomu jinému nemohly rozumět a šlo na nich vidět, jak z nich byla aspoň dospělá liška dost nervózní, avšak... nemohl si pomoc. Za to liščata kolem nich poskakovala, postupně se vzdalovala a zas vracela. No bohužel je přepadli tři šakali a dostali chuť na liščata. Rue se odhodlala chytit lišče blíže skupince a hnědý vlk se vrhl přímo do útoku. I Jerry musel jednat. Jenže jak? Na boj zblízka si kvůli své tlapě netroufl. Možná by mu pomohla magie? Začal ze země vysávat rychle vodu, dokud se nevytvořila dost velká kaluž, z které začal vyrábět ostré šípy a ty poslal na šakaly. Nevěděl, jaký to bude mít účinek, jestli aspoň odvede pozornost od liščat, no všiml si, že každý šíp, který šakaly trefil, se jim zabodl do kůže. Nemyslel si, že to nebolelo. Pokračoval, dokud měl vodu.

b. liščí nory

Zdálo se, že jiná možnost, než jejich plán, co společně dotáhli, nejspíš už nenajdou. A tak společně s Wolfganie a Rue začali tvořit pod kmenem menší vodní brouzdaliště. Museli opatrně, přece nechtěli dospělou lišku vyplavit dřív, než se bude moct vůbec dostat ven! Zdálo se, že se kmen dal mírně do pohybu! Následně pak Vento (kterého pořád neznal jménem) přeměnil vodu na led a kmen sklouzl aspoň do té míry, že mohla liška vylézt ven. Očividně měla velkou radost, že se shledala se svými potomky, kteří se jí šli ihned motat mezi tlapkami. „Taky ten les znám, byl jsem tam a lišky cítil výrazně. Dokonce jsem jednu viděl, ale vzhledem k tomu, že viděla mě jako vlka, moc přátelská tím pádem nebyla,“ promluvil prvně. Pamatoval si, že měla i úplně na salámu, že jim tam postavil nové potenciální doupě, byť doteď nechápal, proč to vůbec dělal. Asi nuda. „Což mě vlastně přivádí na takovou věc, jestli by ty lišky ihned nezavrhly, když s nimi půjde partička vlků?“ napadlo ho taky. Jako kdyby šel vlk do vlčí smečky s partou lišek, taky by se na to vlci ze smečky asi netvářili, že? I když na druhou stranu nevěděl, jak to v liščích společenstvích fungovalo. „Ale určitě bych je tam zkusil dovést. Chce to jen trochu...fikanější plán, než jen jít za nimi jako nějací ochránci,“ dodal ještě. Protože ono by to nepůsobilo zrovna moc dvakrát... no přívětivě a mohlo by se to ihned zvrtnout.

a) Použít magii a zkusit se kmenu zbavit

<< kopretinová louka (přes plamínek)

Přeskočit rozbouřenou říčku nebylo složité, i tak se cítil mírně pod adrenalinem. Jak zmínil, tekla plným proudem a vlastně, nebyla jindy červená? No nic. Liščata je dovedla až k jejich noře. Ta byla zabaridákována velkým stromem i s dospělou liškou, nejspíše jejich matkou. Jerry potlačil nervózní polknutí. Ostatní vlci začali ihned navrhovat, jak ji dostat ven, no modrý chvíli váhal. Co se stane, až ji odtud dostanou? Co když se na ně vrhne a oni ji budou muset zabít a nechat ta liščata na pospas i tak? Jak mohl věřit tomu, že se to nestane. Na druhou stranu ta mláďata přišla vysloveně volat o pomoc k Sarumenu. Třeba chtěla ta liška pomoc od vlků, byť to znělo zvláštně. No tady na Galliree se dělo všelicos. „Kdyby se pohlo zemí a vytvořila se třeba nějaká menší ledová skluzavka, strom by mohl aspoň trochu sklouznout a ta liška by se třeba dostala ven. Případně můžeme nějakým způsobem změnit strukturu kmene, ale je vůbec takový typ magie?“ zapřemýšlel se nahlas, před "davy" mu mluvit nevadilo. Avšak stejně, i kdyby tahle magie byla, měl ji tady někdo?

Tak jo, nacházela se tu sama, bez dospělé lišky. Na druhou stranu, co s nimi? Do smečky je vzít těžko mohli, i když šlo o mláďata, ne všichni by se na to tvářili. A hlavně, tato mláďata taky jednou vyrostou jako každý živý tvor. Rozhlédl se ještě jednou po vlcích. Kromě hnědého, černobílé a šedé se sem ještě dostavila Rue a ještě jeden vlk. Navázal s bílou vlčicí na chvíli pohled. Očividně po něm chtěla odpovědi, které jí však nemohl moc dát. Taky nevěděl. Jenom pokrčil rameny, no než stihl cokoli říct, liščata je začala postrkovat směrem do blízkého lesa. Že by nakonec věděla něco, co oni ne? Mohlo se třeba něco stát jejich matce! Nevěděl, jestli pomáhat dospělé lišce a jestli by jim byla vůbec vděčná, ovšem copak mohl odmítnout ty malé? Takže se vydal za ostatními směrem do toho lesíka. Krátce se taky otočil, jestli za nimi šla i Rue. Přece jen, trochu už ji poznal, byla plašší. Mohla se té situace spíš zaseknout. No tušil, že bude potřeba každé tlapy. A hlavně, liščí mláďata nevynechávala ani jednoho z nich, takže ať už chtěla nebo ne, bude muset za nimi...

>> borovicová školka (přes plamínek)

<< liliový palouk

Byl tak zabraný do nepříjemných zvuků a případného nebezpečí, že si ani nevšiml, že ho Shahir už nenásledoval. Kvílení ho zavedlo až na další louku, ke rašily první kopretiny a kde se už podle pachu nacházeli další vlci ze Sarumenu. Podle tehdejšího popisu poznal betu Wolfganie a pak se tu nacházel další hnědý vlk a jedna mladá puboška. A kromě vlků tam poblíž bezstarostně skákala trojice liščat, aniž by měli někde poblíž dospělou lišku. Byť se takovým tvorům spíš vyhýbal, přišlo mu líto třech osamělých mláďat, která se mohla dostat hned do nebezpečí. Vlastně by jim mohlo něco udělat i oni a i tak liščata vůbec nepůsobila, že by se jich bála. „Dospělá liška se tu nikde nenachází?“ ozval se pro jistotu, fakt by nerad řešil to, že je nějaký dospělec bral jako hrozbu pro ta mláďata... i když ne, že by to řekl jinak. Hrozbou pro ně byli, jak už zmínil. A až pak mu došlo, že se zde nacházel sice s dalšími vlky, avšak bez jeho dosavadního společníka. Co už, šedý vlk se o sebe určitě postará. Teď museli něco udělat s těmi malými liškami.

<< savana (přes uhelný hvozd)

Vyrazili se Shahirem pryč ze savany i od těch neznámých tvorů. Jejich cesty vedly až do nějakého lesa plného prachu, kde se též nenacházela ani sněhová vločka. No místo sněhu nebo písku by tady našli zase prach. Všude bylo něco, co už naděláme. Pokračovali dál, dokud se Jerry neocitl zase v zimě. Teda, tak se to říct už nedalo. Sníh tál a už nesněžilo. Jaro bylo blízko. Než si stihl začít užívat té představy, odněkud se ozval hrozný povyk. Kdy jsem znal pojem siréna, přirovnal by to k tomu. Ihned se vydal za sílícím zvukem. Předvěst nebezpečí? Však se to ozývalo tak blízko Sarumenu. Musel to jít ověřit!

>> kopretinová louka

„Určitě. Ale radši to nebudeme přehánět,“ zazubil se. Přímo ze Shahira sálalo, že by to přehánět právě chtěl! Avšak aby se Sarumenští brouzdali na jaře místo ve sněhu v kytkách a ještě v úkrytu, to by se už nikomu asi moc nelíbilo. Bude ho muset při té výzdobě trochu krotit, haha. „Tak nebudeme si lhát, tady ho dokonale nahrazuje ten písek! No záleží, jaké má kdo preference. Písek hřeje a sníh studí,“ odpověděl mu při brodění se v písku. Fakt až na tu teplotu moc osobně rozdíl neviděl. Shahir mu následně začal vyprávět o těch budovách. „Aha, tak. No asi není nad přírodní stromy,“ usmál se nevinně. Avšak nevěděl, jaký názor sdílel jeho společník. Jerrymu teda stačila příroda, jakou znal, no na druhou stranu nikdy ty budovy naživo neviděl. Nemohl tím pádem úplně soudit. Třeba se tam i Shahirovi líbilo, odejít mohl z jakéhokoli důvodu. „Možný to je, je vlastně těžké věřit něčemu na takových místech,“ souhlasil nakonec. Stejně jako štíři a hadi v písku byli jedovatí, tohle mohlo být taky. A aby se otrávili nějakými riskantními kousky, to radši ne. „Tak se pojďme podívat, jak je na tom ta vánice...“ řekl a vyrazili následně kupředu, nechávající ty tvory za sebou. Pokud už byla za nimi, mohli rovnou třeba i nalovit.

>> liliový palouk (přes uhelný hvozd)

3/10

Zatímco pátral po kořisti, přestalo úplně sněžit a jediný pozůstatek té vánice byla kupa sněhu ležící na zemi... kterou se musel brodit a kterou bude ještě složitější lovit, avšak dva to určitě zvládnou. Bohužel věřil, že sám by nic moc nenalovil, musel by maximálně najít nějaké hlodavce a překvapit je dřív, než by si ho všimli a začali utíkat. Nakonec bylo jedno, s čím by domu přišel, každý kousek jídla, hlavně v zimě, byl k dobru. No i když neměl přímo funkci lovec a pravděpodobně by takovou ani nevzal, neznamenalo to, že by neměl umět lovit. Najednou ucítil závan pachů králíků, nad čímž se musel usmát. Bingo! Vyrazil za Varjou mu sdělit své výsledky, snad už bude odpočatý. A snad jim zatím ti králíci nezdrhnou. To by bylo nemilé, když už měl to štěstí natrefit na jejich pach.

2/10

Nikdy úplně nevyhnal ten zážitek z dětství z hlavy. Copak se to dalo? Jaký malý viděl své potrhané rodiče velkou armádou kojotů, kteří jakoby měli na jeho rodnou smečku spadeno a udělali kvůli tomu nějaké vojsko. Bylo jich fakt hodně, i když ne, že by to v té situaci a při svém věku počítal. Celkově měl namále, kdyby nedorazil do Gallirei a neujali se ho v Borůvce. Jak se jim odvděčil, bylo vedlejší, to už měl vyřešené. Šlo o minulost a i když ne úplně hezkou, asi by neměl rozebírat ani kojoty, ani nevděk. Hlavní bylo si své chyby uvědomit a neopakovat je. Pokud někdo říkal, že nedělal chyby, lhal. Každý aspoň párkrát chyboval. Už to k životu patřilo. A nebyl hlavně na obhlídce okolí? Byl, tak konec myšlenek.

1/10

Když si dopovídali s Varjou, vlk usoudil, že potřeboval před lovem odpočinek. Jasně, proč ne? Na lov musí být jeden pořádně odpočatej! Jerry se tu zatím rozhlédne a pokusí se zachytit nějaké pachy zajíců, hlodavců nebo tak. Hlavně protože tady necítil zhola nic, jako kdyby kořist před těmi mrazy úplně utekla a nehodlala se vrátit. No někde dál možná bude mít štěstí. Lov pro něj byl složitější, kvůli jeho noze, která mu dělala často problémy. Jak postupně stárl, zdálo se mu, že to bylo častěji a častěji. Až mu bude nějakých osm, devět let, postaví se na tu tlapu vůbec? Nemohl to potvrdit a ani vyvrátit. Taky se mu to mohlo jednoho dne zázračně spravit a tak by již nekulhal a tak. No s tím zrovna nepočítal, to znělo moc nereálně. Věkem se takové věci spíš zhoršovaly.