Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< řeka Tenebrae

Vykračovali si to řekou, aby ji přešli na druhý břeh a když se tak stalo, Jerry se musel oklepat, aby v sobě neměl vodu nasáklou jak houba. „Musím uznat, že na tom něco bude. To abych se přejmenoval třeba na broučka, to je taky takové matoucí, že?“ zaculil se vesele. Světluška a Brouček, jaké by to bylo duo! A světlušky by se jich nebály, tak by si jich pár mohli chytnout do skleničky a obdivovat je! Na druhou stranu, nepřišlo mu zas líto je věznit? Nebylo lepší, když je obdivovali jen z dálky, místo aby je lovili? Jenže jak to říct zapálené, hyperaktivní vlčici? Nevěděl, ale fakt vůbec. No tito broučci byli malí a mazaní, hádal, že by stejně žádné neulovili. Dostali se na nějakou louku plnou květin. Na první pohled nevypadalo toto místo ničím výjimečně, jenže ta vůně okolních květin, jako by zastřela Jerrymu mysl. Tyto květiny voněly...jinak! Ne, zdálo se mu to. Nebo se mu to nezdálo? Bylo toto místo něčím jiné? Vzhlédl k obloze a ta světla...„Ona se blííží,“ namítl vzrušeně. Natáhl čumák ještě výš k nebi, jakoby se jich mohl dotknout, okusit jejich chlad nebo teplo,...

Květen 2 | Wisteria

Když přišel k jezeru, pořádně se napil, aby uhasil žízeň. Voda byla chladivá a čistá, tudíž se nemusel ničeho bát. Jasný, věděl, že zdání občas klamalo, avšak jakkoli zasažena voda vypadala podezřele na první, či druhý pohled. Pak zavětřil. Někdo se tu nacházel. Pravděpodobně vlčice. Když popošel, vlčici zahlédl. Nejspíše ho už taky ucítila. „Ahoj,“ pozdravil ji vesele. Snad nebude nějaká nepřátelská! Jerry neměl rád zlé a věčně otrávené vlky. Avšak i kdyby taková vlčice byla, mohl kdykoli odejít, že ano.

Zasmál se, když mu skoro zafuněla do obličeje. „S tebou je i sranda,“ řekl jí vesele. Avšak posléze zjistil, že byla tak rozdováděná, že až zapomněla, že se ho na cokoli ptala. „No ptala ses, zda nemám nějakou věc. Nikdy jsem žádnou neměl,“ naklonil hlavu na stranu. „Ale třeba jednou nějakou mít budu,“ zavrtěl ocasem stejně jako jím ona vrtěla nepřetržitě. „Tak jo! Najdeme světlušky!“ přikyvoval. „Ty jo, ty se jmenuješ Světluška? To je taková náhoda, když se teď bavíme o světluškách!“ namítl uvědoměle. „A je noc! To na ně určitě budeme mít štěstí,“ namítl spokojeně. Jenže co s nimi pak měli udělat? Jen je pozorovat? Chytat je? Ty jo, co měla vlčice asi v plánu? „Zdá se mi to, nebo v dálce už nějaká světýlka vidím?“ usmál se a doufal, že už ho neklame zrak. Avšak co jiného by mohlo vydávat takové světlo? Vydal se za ní dál od proudu řeky a přitom si něco prozpěvoval. Díky Světlušce měl velice dobrou náladu.

>> Elysejská pole

Květen 1|Wisteria

Ty jo, u tohodle jezera ještě nikdy nebyl! I když uznával, že ani omylem nepředpokládal, že prošel za svůj život celou Gallireu. Vlastně než odešel, byl ještě celkem malý na to, aby na nějakou delší dobu opouštěl smečku. Na druhou stranu pak to stejně udělal a tím pádem přišel o svůj druhý domov, který ho zachránil před už vlčecí smrtí. Litoval teď toho? Jasně, že jo. Svoji kamarádku nenašel a časem si uvědomil, že o něj stejně nestála, když se s ním nebyla schopna ani rozloučit. No vrátit se už neměl odvahu. A stejně, vlčice jako Baki by ho stejně nikdy nepřijala zpět. Vždyť si musela o něm myslet všelicos. Do nějaké smečky chtěl, jenže je ještě tolik neznal. Jak poznal, jaká by pro něj byla ta pravá? No nechá to na osudu. Ten mu ukáže správný směr.

Vlčice se nezlobila. Naopak, celá nadšená vyskočila na tlapy, že někoho zas viděla. A k tomu vrtěla ocasem natolik, že usoudil, že mu brzy nalítne do očí a čumáku nějaký prach. Avšak vlčka tu radost pro roznášela po okolí, tak se cítil veselý i on. Tak se usmál taky. „Jsem rád, že se nezlobíš,“ promluvil k ní. Byl by velice nerad, kdyby se někdo zlobil za jeho omyly! Pak začala mluvit o nějaké věci. „Jakou věc? Upřímně, žádnou jsem neměl v poslední době,“ mírně se zarazil. A neznámá ho k tomu neznala. Jak mohla vědět, že měl nějakou věc? Musel se zasmát, když začala přeskakovat z trávy do trávy a vždy, když ho pozdravila, tak se otočil jejím směrem a zamával jí. „S tebou musí být očividně velká sranda!“ namítl pobaveně. Možná žila trochu v jiné dimenzi, avšak, nebyl jako malý taky takový? Jasný, že byl rozdíl mezi vlčetem a dospělým vlkem, ovšem ne, že by toto nějak řešil. „Co vím, neměly by to být světlušky, ale kdo ví! Třeba se v mém kožichu schovávají,“ odpověděl jí mile a zamával klidně ocasem. „Jinak, jsem Jerry, co ty?“ představil se jí. Usoudil, že tady by nějaké přátelství mohlo vzniknout.

<< zrcadlové hory (přes Esíčka)

Nechal zbytek kamzíka mrchožroutům a jiným vlkům (kdo první přijde, ten ho bude mít) a vydal se opatrně z hory pryč. Tam se napojil na nějakou říčku a vydal se podél jejího proudu. Cestou si všiml, že se říčka pomalu rozšiřovala, dokud se z ní nestala široká, klasická řeka. Že by před chvíli našel začátek řeky? Možná. No momentálně se rozhlížel okolo a hledal, co by kde mohlo být zajímavého. Což netrvalo dlouho a skoro našlápl nějakou cizí vlčici. Leknutím uskočil. „Jejda, moc se omlouvám, to jsem nechtěl,“ promluvil k ní, kdyby náhodou chtěla zašlápnout ona jeho. „Tráva je tu celkem vysoká, ti řeknu a já se tak rozhlížel okolo...“ snažil nějak obhájit svou skoronehodu, jenže ten trapas stejně nezamaskuje. Skoro tady šlapal na vlky! To se přece nedělalo. „Vypadáš celkem smutně. Děje se snad něco? I když chápu, že s cizími vlky se o takových věcech nemluví,“ promluvil k ní znova a hrábl tlapkou do země. Sám by o svých trápeních nemluvil s vlkem, kterého neznal. Asi. Možná býval občas nadmíru důvěřivý, avšak znal své meze. A respektoval meze ostatních. Když někdo nechtěl mluvit, nenutil ho. A bylo to tak nejspíš správně.

Kamzík se snažil dlouho, ne že ne. Jenže proti dvoum vlkům v plné síle neměl moc šancí. Zanedlouho ho srazili k zemi a dorazili. Kamzík byl mrtev. „V pohodě. Já jsem Jerry,“ představil se mu na oplátku a teda počkal, až z kamzíka stáhne tu kožešinu, kterou tak nutně potřeboval. Jerry si nebyl jistý, na co ji chtěl, no neptal se. Možná chtěl ozdobu, možná podestýlku. Nemusel se však jen ptát. Nakonec se pustili do masa. Ty jo, Jerry si ani neuvědomil, jaký měl hlad! Jedl, jedl, dokud se Regis z ničeho nic nevypařil. Promnul si oči s výrazem jako co?, no pak mu došlo, že se nacházel na Galliree a že se tu takové věci občas děly. Nestalo se mu to taky už, že zmizel a z ničeho nic se objevil na jiném místě? Nejspíš. Pokračoval v jídle, no pěkný kus kamzíka tady zůstane. Tak poslouží ještě dalším, proč ne. Jerry nebyl chamtivý.

>> řeka Tenebrae (přes Esíčka)

Lov započal. Zvíře se na něj okamžitě vrhlo, když nemohlo utéct. Když dokázal stočit kamzík bokem k vlkovi, ten se mu pověsil na krk, jak kdyby byl pouze nějaký náhrdelník. Kamzíkova síla zklamala, protože když se nemohl opřít nemocnou nohou, holt už začal padat k zemi. Hlavu měl dole, hrdlo na dosah. Jerry se prošmýkl skrz rohy útočníka a chytl ho za ono hrdlo. Držel ho vší silou a zároveň ho táhl ještě víc dolu. Pod tíhou dvou vlků už na nohách dlouho nevydrží. Jeho život byl pravděpodobně spečetěn. Tak už to chodilo. Vlci byli lovci a masožravci. Museli lovit, aby přežili. A stejně, tenhle kamzík by už dlouho nepřežil. Bude lepší, když bude nějak využit.

Vypadalo to, že vlk vařil plán jen tak průběžně, avšak ne, že by to Jerrymu vadilo. Vymyslel to celkem dobře, no doufal, že kamzík jeho váze podvolí. I když, s jeho chromou tlapou by nemělo jít o nic moc těžkého. Však zdání občas klamalo. „Zvíře, které se dostane do kouta, nemá zdánlivě jinou možnost, než útočit,“ odpověděl mu na to, i když to hnědý musel rozhodně vědět. Hlavně kamzík byl uvězněný na výstupku a jediná jakž takž schůdná cesta byla uvězněna dvěmi vlky. Jasný, že to zvíře bude konat už ze zoufalosti. Aniž by se ke kamzíkovi přiblížil příliš blízko (protože zemřít fakt nechtěl) a zároveň, aby se od něj nenacházel moc daleko, vyskočil z úkrytu a štěkl na něj. Kamzík ihned zaregistroval Jerryho přítomnost a vrhl se na něj. Opatrně, avšak celkem rychle. Jerry začal pomalu uskakovat, snažil se nejen, aby udržoval od sebe a potenciální kořisti dostatečnou vzdálenost a aby nespadl ze srázu, no hlavně ho otáčel takovým směrem, od kterého se bude vlkovi dobře útočit. Přece jen, zepředu mu bude útok prd platný.

Netrvalo dlouho a vlk si ho všiml. Počítal s tím, vlastně na to tak trochu čekal. Pohlédl na starého kamzíka. Ten měl uši napjaté tak, že mu snad brzy prasknou. Cítil je a určitě je i slyšel. Jen nemohl chudák utéct. No, ušetřit ho trápení možná byl dobrý nápad. Stejně by brzy umřel hladem s žízní. Se svou nohou se odtud daleko nedostane. Vlastně, spíše nikam. Takhle aspoň poslouží jako potrava. A to byla vždy lepší možnost, než aby umírala zvířata nadarmo. Však jak mohl někdo zabíjet jen pro zábavu a mrtvoly nechat ladem? „Dlouho jsem nejedl. S kamzíkem ti tedy pomohu,“ pousmál se, pak nasadil zas neutrální výraz. Doufal, že ho tlapa nezradí. „Máš nějaký plán?“ šeptl mu otázku. Nemluvil nahlas, i když je kamzík asi slyšel, nebude tu řvát, že jo. Dobrý plán tady působil jako skvělý nápad. Tady mohl jeden lehko přijít k úhoně. Třeba spadnout ze skály. A Jerry se do Gallirei teprve vrátil, nechtělo se mu tu hned umřít.

<< velké vlčí jezero (přes řeku Mahtaë (sever))

Pokračoval podél dlouhého a širokého jezera, které se pod tlakem větru mírně vlnělo a v kterém plavalo mnoho menších i větších rybek, asi. Dostal se až k řece, která nejspíš jezero napájela. Přeskákal nášlapné kameny, aby se mohla dostat na druhou stranu. Před ním se tyčily další hory. Měl na ně energii? Mohl to vzít klidně do lesa poblíž. Jenže lesy v noci působily tak temně a Jerry to neměl rád. Snažil se držet na rovině a nestoupat někam do výšin, protože už na něm šlo poznat, že kulhal. Jeho cestu zastavil až vlk, co se schovával za kamenem a kamzík, co měl viditelně něco s nohou (eej soulmates) a nemohl se hnout ze svého místa. Že by ho vlk lovil a takhle sám? Sice byl kamzík zraněný, jenže zraněné zvíře bývalo víc agresivní, než to zdravé. Zůstal skrytý v otáčce za skálou, protože by nebylo úplně fajne, kdyby si ho kamzík všiml. Rád by vlkovi v lovu nějak pomohl, jenže jeho tlapa říkala hlasité ne. Na druhou stranu, když se tu už nacházel, připadalo mu nevhodné, aby tu jen stál a čuměl. Naklonil hlavu na stranu a zamával ocasem. Měl vlk nějaký nápad na lov pro dva na starého kamzíka? Čekal snad na ten zázrak, až někdo dorazí? No v tuto dobu šlo fakt o zázrak, že sem někdo přišel...

<<Ragarské pohoří (přes severní Galtavar)

Nastala noc. Jerry se pokoušel spát, avšak nějak se mu to nedařilo. To snad nemohl vyčerpáním spát, ne? Jako nikdo nikdy neřekl, že se to stát nemohlo. No možné bylo vše, zdálo se. A tak pokračoval z hor přes nějakou louku. Matně si toto místo pamatoval, určitě tu před svým odchodem prošel. No takový pocit bude mít u více míst, že jo. Takže to nemělo cenu asi nějak vnímat. No když došel k velkému jezeru, vzpomněl si hned na dobrý zážitek, co tu zažil. Ten, jak tu hráli vlčí hokej s vlky z Borůvkové smečky. Hm, tato historie se už určitě opakovat nebude, když se už do této smečky vracet pro jistotu nebude, že. Avšak, bral to pořád pozitivně. Přijdou nové skvělé zážitky, ať to bude kdekoli. Už se na ně moc těšil...Než pokračoval v cestě, pár doušky loknutí vody z jezera uhasil žízeň. Pod světlem půlměsíce se prohlédl v odrazu a prohlížel si své modré znaky na obličeji stejné barvy jako měl po celém těle. Kdysi je získal od Života, jednoho z místních Bohů. Asi si pamatoval skoro vše, co tu zažil. A teď! zde započne další etapu života. Doufal. A usoudil, že už tu zůstane asi napořád. Už žádná další hledání a odchody. nemělo to už cenu. Ta se nikdy nevrátí...ten ji nikdy nenajde. Jestli žila a byla v pořádku, třeba se i ona někdy vrátí. Ovšem, na druhou stranu, nezlobil se spíš? Tolik snahy vynaložil a nic z toho!

>> zrcadlové hory (přes řeku Mahtaë (sever))

<< mimo

A tak se Jerry vrátil zpět, do krajiny zvané Gallirea. Co jediné mu zbývalo? Nechtěl se celý život někde toulat sám a konec konců, tady se mu vždy líbilo. Snad tu mohl započít život i podruhé, no ne? Jen ho celkem mrzelo, že se nemohl vrátit do Borůvkové smečky. Věděl, že by tam už nebyl vítaný. Jeho neúspěšné několikaměsíční hledání si holt vybralo svou daň, že přišel o svůj druhý domov, který ho jako malého zachránil před strádáním. Teď už byl větší a samostatnější, jenže život bez smečky mu chyběl. Cítil by se pak moc osamělý. No nechá Bohy na to, kam ho zavedou. Nebude to nějak hrotit. Vždyť by z toho brzy zbláznil! Momentálně se nacházel v nějakých horách, v tlapě cítil kvůli dlouhé cestě bolest a sám už byl unavený. Měl by si najít nějaké místo na přespání. Stejně se už pomalu stmívalo... V noci by cestoval nerad, hlavně, když byl tak vyčerpaný.

>> velké vlčí jezero (přes severní Galtavar)