Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA = FM4

Přikývl. „Taky mě těší, Seilah,“ odpověděl jí zdvořile. Vždy se rád seznámil s někým novým, přátelským. A měl radost, že o takové vlky nebyla na Gallirea nouzi. To co o to, i to nepřátelští by se tu našli, avšak buď měl štěstí, nebo jich tu nežilo prostě tolik. Na druhou stranu nikomu jeho chování nevytýkal, dokud druhým neubližoval. Pár urážek kde kdo přežil, avšak psychická nebo fyzická šikana, to už se neslušilo! „Děkuju. Kdysi jsem to zbarvení dostal od Života, jednoho u místních bohů,“ odpověděl jí ochotně. Teda počítal s tím, že už místní bohy znala, no kdyžtak by mu nedělalo problém jí to osvětlit jako poprvé Wisterii. „Velký jezero? Ach ano, nejspíš vím. Už jsem tam byl několikrát. Dovedu tě tam,“ navrhl jí následně. „Ale asi to bude pěkná obchůzka, hádám, že je to odtud dost daleko,“ dodal ještě. A taky tu existovalo riziko, že zabloudí i on, avšak nerad by ji nechal na holičkách. Přece jen, ve dvou se to lépe táhlo. To i při zatoulání se.

>> klimbavý les (přes travnatý oceán)

VLA = FM3

Chystal se už od řeky odejít pryč, neměl tu důvod zůstávat, hlavně poměrně nedávno tudy procházel i předtím. Avšak dorazila za ním černobílá vlčice s pozdravem. „Ahoj,“ oplatil jí pozdrav přátelsky a zamával klidně ocasem. Ne, on nepřítel rozhodně nebude. Maximálně, kdyby si někdo začal, avšak tahle neznámá nepůsobila aspoň na první pohled jako někdo, kdo by ho v prvním okamžiku zakousnul. Navíc působila o něco mladší, než on, no občas se to těžko usuzovalo. Vlk mohl vypadat mladší i starší, než doopravdy byl. „Jsem Jerry,“ představil se jí, případně další slova nechal na ni. Konec konců, ona na něj promluvila první a aby byl upřímný, moc nevěděl, co říkat, haha. A i kdyby, neznal ji a tak nevěděl, co by ji tak zajímalo nebo nad čím by spíš trpěla, víme jak. Existovaly témata, která sám moc nesnesl.

VLA = FM2

<< kopretinová louka

S vlkem chvíli pokecal, pak se vydal zas svou cestou. Nechtěl ho dlouho vyrušovat, třeba měl plno vlastních povinností, i když byl fakt, že při jeho příchodu na louku plnou kopretin se tam válel a relaxoval. No každá pauza musela jednou skončit, hlavně, když jeden žil ve smečce. Jo, jako tulák žádné povinnosti neměl, skoro. Jen si občas ulovit nějakou kořist a najít vhodný zdroj vody na uhasení žízně, jinak ho nic netížilo. A i tak se hodlal do nějaké smečky jednou přidat. Pravděpodobně už si na smečkový život zvykl. Narodil se v ní a jednou už v ní žil i tady na Galliree. Divil se pak? Až po chvíli mu došlo, že se vlastně vracel od řeky, odkud přišel. Oops. Na takové jednostranné louce se jeden hned ztratil, že? Haha! Nevadí. Stejně měl žízeň.

>> řeka Tenebrae

VLA - FM1

„Tak to jsem rád, ale ano, nějaké rozptýlení se vždy hodí,“ pousmál se a máchl klidně ocasem. Vlk působil přátelsky, avšak o hodně klidněji, než Světluška. No za to mohl být i rád, protože by zas jinak skončili někde na fetu. A to by podruhý fakt nerad. „Určitě ano,“ přikývl na jeho slova, ale neušlo mu, jak vypnul hruď. Musel být na svůj doplněk nadmíru hrdý. „To je však pravda. Někdo se ti pak nemůže jen tak zakousnout do hrdla, by si dásně pěkně odřel o ty parohy!“ podotkl vesele. A to by nějaký vetřelec rozhodně neměl radost. Avšak ne, že by si to ten někdo nezasloužil, na druhé vlky se jen tak neútočilo! Vlk pak zmínil jeho modrou srst. „Je to tak. Dal mi ji Život,“ odpověděl mu. Taky byl pyšný na to, čím ho kdysi Bůh obdaroval. Jen škoda, že ho pak asi zklamal tím, že na chvíli odešel. Na druhou stranu, posléze se vrátil a s ním i modré odznaky, tak mu asi žádnou vinu nedával. „Jinak, já jsem Jerry a ty?“ představil se mu, to aby se neoslovovali třeba Hej ty, nebo tak.

Netrvalo dlouho, co se dozvěděl, že se zde nenacházel sám. Neznámý vlk si ho ale očividně všiml jako první a zvedl se na všechny čtyři. To už Jerry nemohl přehlédnout v podstatě hnědobílý kožich. „Ahoj,“ pozdravil ho prvně mile. Nerad soudil na první pohled a tak si o něm udělá nějaký obrázek až později. „Vlastně ne, jen procházím. Ale mrzí mě, že jsem tě takhle vyrušil od odpočinku,“ usmál se. Jako jo, mohl tu projít kdo chtěl a kdy chtěl. Pokud by chtěl hnědý vinit někoho za přerušení odpočinku, možná by přemýšlel, co byl zač a asi ne moc v dobrém. Pak si všiml parohů, co nesl na krku. „To jsou moc zajímavé parohy. Odkud je máš a slouží ti na něco?“ zeptal se zvědavě. Jako nedokázal si představit, že je měl sám, ovšem ne, že by se mu to nelíbilo.

Červen 5 (květen 2)|Wisteria

„Od něčeho se jeho podoba určitě odvíjí. Třeba od ročního období nebo podle počasí, kdo ví,“ podotkl a zamyslel se. Bylo to možné. Třeba v zimě mohl být bílý a na jaře na něm růst právě ty květiny. Avšak kdo ví, jaké bylo jeho tajemství. Příště se ho na to zeptá. „Pokud někdy života navštívíš a posléze se ještě potkáme, můžeš mi říct, jak zrovna vypadal,“ zazubil se. Pak sebere svědectví od více vlků a z toho třeba nějaké závěry půjdou uzavřít. Pak mu nakonec o situaci v jejich rodině řekla. Jerry prvně nevěděl, jak moc zareagovat, avšak chápal, že to její otec nesl třeba špatně až tak, že musel ze smečky odejít. „To mě mrzí, určitě by toto nikdo nechtěl zažít. Měla jsi nějaký tip, že se tvůj pravý otec nachází tady?“ zeptal se. Prostě vlezla do první země, na kterou narazila a doufala, nebo to snad už nějakým způsobem tušila? Těžko říci! „Když jsem zde dorazil poprvé jako malý, ubytovali mě v jedné smečce, jenže i když si někdy přeju se tam vrátit, vím, že kdyby mě alfa za ten můj odchod vyhnala, připadalo by jí to jako malý trest. Samozřejmě bych se rád někde usadil, jen zatím nevím, která smečka by pro mě byla ta pravá,“ přiznal upřímně. Moc je tu neznal a nechtěl udělat nějakou chybu.

Červen 4 (květen 2)|Wisteria

„To snad ne!“ zhrozil se, avšak pak se zas uklidnil. No i tak ho představa, že by na něj na každém kroku číhal had nebo štír, děsila. Vždyť by nemohl ani nikdo do té pouště jít, prostě by patřila hadům a štírům! A taky by se stal Život nepřístupným, což by se jemu samotnému určitě nelíbilo, takže by snad nedovolil, aby se poušť hemžila jedovatými tvory. „Je velký, bílý a má fakt hodně huňatý ocas. Ale prý vypadá každou chvíli jinak. Někdy na něm rostou květiny nebo nabírá různé barevné nádechy srsti!“ odpověděl jí mile. On si už teda přesně nepamatoval, jak vypadal, když byl u něj Jerry, ovšem kytky na něm zrovna nerostly. „To je hezké. Samozřejmě nemusíš mluvit o tom, co vás rozdělilo, věřím tomu, že to bylo asi těžké,“ vyřkl mile směrem k ní. Útok kojotů na Jerryho rodnou smečku taky nebyl nejpříjemnější zážitek a nemluvil by o něm na potkání, že ano. „Nemohu nesouhlasit. Kypí to tu vším, co vlk potřebuje k životu a i mnnho věcí navíc,“ přikývl na její poslední slova. No jo no, kdyby kdysi neodešel, doteď by asi žil spokojený život v Borůvkové smečce. Takhle nevěděl, co se sebou. Jasně, že chtěl do smečky, avšak jak už přemýšlel víckrát - jaká by pro něj byla ta pravá?

<< řeka Tenebrae

Tahle louka byla plná bílých květin, které se díky slunci třpytily. Jenže měl obavy, že narazil na další fet louku, i když tyhle květiny vypadaly nadmíru obyčejně. Jenže tam ty taky. Nebo ne? Ty jo, on už vlastně nevěděl. Nervózně se olízl. Nechtěl se zas dostat do nějakého hypnotického stavu hned ve dne. I když na tom asi nezáleželo, hrozby číhaly ve dne i v noci. Ne, že by myslel jen na všelijaké hrozby, jen v takovém stavu byl prostě oslabený, úplně mimo a byla ironie, že v takových chvílích se většinou vlk právě dostal do nesnází. No nakonec zjistil, že měl pořád smysly v normálu, neviděl a neslyšel nic, co by neměl a tak. Bylo to dobrý. Copak se nezačne bát všech luk, hm? Vlka, co polehával v květinách, si nevšiml, i když ho zarazilo, že zde cítil čerstvý pach. Odkud asi pocházel?

Červen 3 (květen 2)|Wisteria

„Myslím, že o jedovaté hady a štíry na poušti nouze není,“ zasmál se krátce. Asi proto se do pouště nechystal. I když na první pohled poušť vypadala mrtvě, skrývalo se v ní plno tvorů, ať už roztomilých nebo smrtících. Avšak, pořád mohl narazit na rozzuřeného medvěda někde v lese, jeden si někdo nepomohl. Avšak asi by mu bylo v poušti teplo. „Má to tam hodně krásný. A i on sám je moc hodný,“ odpověděl jí s pokývnutím a úsměvem. On sám byl ještě o hodně menší, tak mu to přišlo o něco víc fascinující, avšak třeba se jí tam bude taky líbit. „Rozhodně se tu zas setkáte, tady se sobě jen tak nevyhnete! Ale jak se to jen stalo, že jste se oddělili?“ zeptal se následně a podíval se na ni. Důvodů, proč se mohli oddělit, existovalo plno a některé byly příliš bolestné. Možná o tom nebude chtít ani mluvit. No Jerrymu to nevadilo, respektoval soukromí ostatních. Sám by asi o některých věcech nemluvil. „Taky mě těší,“ poznamenal zdvořile. „Přišel jsem sem jako hodně malý. Pak jsem odešel, ale cesty mě dovedly zas zpět. No i když jsem odcházel, řekl jsem si, že se sem jednou vrátím,“ odpověděl jí ochotně. Ať už s Night seou, nebo bez, pomyslel si mírně zkroušeně. Bohužel (nebo naštěstí?) bez.

<< Elysejská pole

Po nějaké době se Jerryho sny uklidnily, vlastně se mu pak už nezdálo nic. Zatím nastalo ráno a Jerry se probudil. Dlouze zívl a protáhl se. Rozhlédl se. Světluška se nikde u něj nenacházela, avšak on neměl už tu vůli se vracet na tu louku a hledat ji tam. To, co se dělo v noci, se už nesmělo opakovat. Vždyť byl úplně smyslů zbavený! Kdyby na ně někdo zaútočil nebo se nacházeli v nějakém jiném nebezpečí, ani by se nijak nezachránili! Ne, že by mu líbilo tam v tom vlčici nechávat, avšak prostě...nevrátí se tam. I když se cítil pořád mírně unavený, vydal se směrem k řece se pořádně napít. Když provedl, olízl si mokré pysky a od řeky zas odstoupil. Chvíli se ještě rozhlížel okolo, jestli ještě pořád neviděl a neslyšel něco, co by neměl, avšak vypadalo to, že už se zotavil. Oddechl si. Už měl zas jasnou mysl, za což pociťoval radost. Ale ani tak nelituje stráveného času se Světluškou. Takhle veselých vlků potřeboval v životě více. Vždyť ani sama nemohla vědět, co se jim na té louce stane! Nakonec řeku přebrodil, aby se dostal na druhou stranu a pokračoval v cestě. Co nejdál od toho fet místa!

>> kopretinová louka

Cítil se blaženě. Tak blaženě, jako se nikdy dřív necítil. Neuvědomoval si, že to způsobily ty květiny na tomto místě. No kdyby věděl, jakou sílu toto místo mělo, asi by sem ani nelezl. Jenže on to nevěděl a dobrá nálada Světlušky ho prostě nakazila, že i kdyby to věděl, asi by za ním šel, kdo ví. V tuto chvíli ho vzrušovalo vysloveně všechno. Ty květiny, ta tráva, to tmavé nebe a hvězdy na něm...Až někdy v noci se dokázal vymotat na hranici pole. Všude viděl stíny, světla a kdo ví, co ještě všechno. Všude něco viděl, ať šlo o cokoli! Ani nevěděl, kde se zrovna nacházela Světluška, jestli šla za ním nebo zmizela, prostě nevěděl. Rozhlížel se tak okolo, jenže měl všude ty stíny a mázlo. Nakonec popošel ještě o pár kroků dál, jakoby se toho mohl zbavit, jenže pořád ho to vše pronásledovalo. Nakonec sebou plácl na zem a zanedlouho usnul. Nejspíš únavou, případně zoufalstvím, těžko říci. Jeho sny byly divoké a nesrozumitelné. Slyšel hlasy, ovšem nikde nebyl původce, viděl věci, které pak zas zanedlouho zmizely. Už to měl snad i v hlavě!

>> řeka Tenebrae

Červen 2 (květen 2)|Wisteria

Jo, pro nové obyvatelé byly různé náramky a barevné znaky neobvyklé, až neuvěřitelné! Takže se ani nedivil, že si ho vlčice dlouze prohlížela. Pravděpodobně zde nepobývala ještě tak dlouho. „Na jihu, v poušti, najdeš kopce, kde sídlí,“ odpověděl jí ochotně. „Měl jsem tam pocit, že se mi nechce odtamtud odejít,“ zasmál se nad tím. Měl takový pocit každý? „Odešel jsem spíše na skok, i když se má cesta trochu protáhla,“ pokrčil rameny. A zbytečně. Pak na něj znovu promluvila. Ah ano, Regis! Toho poznal! „Jojo, znám ho, lovili jsme spolu kamzíka,“ zazubil se. Jo, trochu mrzout, avšak Jerry hned nikoho neodsoudil. „Ale zatímco jsme jedli, on se pak náhle vypařil,“ řekl jí, avšak pak se zarazil. To jí mohlo znít dost divně. „Teda neděs se, ono se to tu občas děje, že se vlk jen tak teleportuje na jiné místo a Galliree. Spíš ti tím chci říct, že teď nemám ani páru, kde by mohl být,“ zavrtěl hlavou. „Je to tvůj bratr? Otec?“ zeptal se jí ještě. Šlo znát, že si byli dost podobní. „Jinak já jsem Jerry,“ představil se jí též a zamával ocasem.

Červen 1 (květen 2)|Wisteria

„Děkuji,“ pousmál se nad jejím zaujetim, co směřovala k jeho znakům. Jasný, šlo jen o to, že nevěděla, jak tuto konverzaci začít, avšak kdyby chtěla nad jeho znaky zvracet, asi by řekla něco jiného, ne? I když uznával, že někdy začít konverzaci je nadmíru náročné. „Při svém prvním pobytu na Galliree jsem je dostal od Života,“ dodal k původu těch modrých čar. Teda, snad věděla o Životovi! Avšak pokud byla poměrně novou obyvatelkou této země, tak chápal, že to nevěděla. On sem poprvé přišel už jako malé vlče, a ta bývala normálně zvědavá. Takže bylo jasné, že musel hned všude zalézt. No jo, jen u té Smrti se nikdy nestavil.