Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1/5

Vystoupal na vrcholek písečného kopce celý udejchaný a vyčerpaný. To dělalo to nachlazení. Kýchl, posmrkl a protáhl se vchodem přímo do Životovy jeskyně. Ihned ho ovanula ta příjemná a uvolňující atmosféra, která se tu nesla. Zrovna, když se tu Život objevil, Jerry musel kýchnout. „Zdravím, Jerry. Vidím, že podzimní rýmička tě už dostihla. Ale neměj obavy, brzy se zase vyléčíš,“ promluvil na něj náhle. Jerry se za ním otočil s menším leknutím. Život byl ozdobený barevnými listy, kaštany, žaludy a tak dále,…jak se k podzimu patřilo.
„Dobrý den, Živote. Bohužel, přišlo to tak náhle, snad to i náhle odejde,“ chraplavě se krátce zasmál. Doufal v to, že se to s ním nebude táhnout donekonečna. To by byl fakt nerad! Avšak nachlazení snad nikdy věčně netrvalo. Týden a bude ok. Hlavně cítil, že neměl nic vážného. Proč by ho měla skolit malá rýmička? „Ale i tak by mě zajímalo, jestli nevlastníte něco…na úlevu? Třeba?“ zeptal se nejvíc nevinně, jak mohl… po tom, co nahlas z celých plic kýchl. Ach… Věděl, že by to těžko chtěl zadarmo, avšak kdyby náhodou…
Život se tomu jenom zasmál. „Já žádné léky nevlastním, to ne. Já onemocnět nemůžu, nemám důvod to tady uschovávat. Ale vím, že moje sestra Smrt prodává různé lektvary s různými účinky. Nevím, co jaký způsobí, ale i kdyby nějaký proti nachlazení měla, myslím, že si s tím poradíš i sám,“ mrkl na Jerryho. Odrazoval ho snad od Smrti? Nebo věděl, že se s tím vypořádá i sám? Kdo ví. Jerry věděl, že Smrt nebyla ani tak zdaleka přátelská jako Život. Spíš z ní údajně měl jít dokonce strach. No neměl by její návštěvu zvážit? Aby ji poznal a prostě byl o něco víc znalý? No momentálně byl fakt, že se mu fakt nechtělo s rýmičkou na druhou stranu Gallirei.
Posmrkl. „Asi ano, děkuji. Ale přišel jsem hlavně z jiného důvodu. Chtěl bych trochu posílit, mít nějaké nové a silnější schopnosti, nebo tak. Jako průzkumník bych měla být připravený na všechno,“ zachraptěl svoji žádost. Ale na tuhle rýmu připravený vážně nebyl, hahaha. Myslel však úplně jiné hrozby a překážky, které by se mu mohly do cest připlést. „To rád slyším. Mám ti určitě co nabídnout, nemusíš se bát, že bych tě ochudil. Když dostanu svoji náležitou cenu, nepřijdeš zkrátka!“ pokynul mu spokojeně. No jo, Život rád získal pár kamínků a drahokamů. A za to dal i prodávajícímu svoji odměnu. Proč neprovést tento výhodný obchod? Nakonec, Jerrymu samotnému byly ty cetky k ničemu. I tak by ho občas zajímalo, na co je používal bůh…
Ani se mu odtud nechtělo odcházet, jako vždycky. Bylo tu teplíčko, pohodlíčko, tady by se vyléčil raz dva! No Život už možná mírně netrpělivě čekal, až odtud vysmahne a tak se musel překonat. „Děkuji… moc. Já teda pomalu vyrazím… Nashledanou,“ rozloučil se se Životem, i tak pořád bojoval s tou touhou zůstat a… a… Ne, musel ještě toho poznat a ukázat smečce, že svoji funkci vykonával a tak. Nemohl tu zůstat. A tak se zhluboka nadechl a vyšel z jeskyně do pouště.

>> Narrské vršky

PŘEVOD MĚNY Z CORVUSE NA JERRYHO[/b]

Účet Corvuse
276 drahokamů
290 květin
82 oblázků
125 mušliček
101 perel

Účet Jerryho
227 drahokamů
59 květin
95 oblázků
145 mušliček
48 křišťálů
0 perel

perly
101 perel - poplatek 50 drahokamů: 276 - 50 = 226 drahokamů
101 perel - 10% poplatek
101 - 11 = 90 perel

drahokamy
226 drahokamů - 10% poplatek
226 - 23 = 203 drahokamů

květiny
290 květin - 10% poplatek
290 - 29 = 261 květin

oblázky
82 oblázků - 10% poplatek
82 - 9 = 73 oblázků

mušličky
125 mušliček - 10% poplatek
125 - 13 = 112 mušliček

Účet Jerryho po převodu

430 drahokamů
314 květin
165 oblázků
257 mušliček
48 křišťálů
90 perel

Nákup

1. směnárna

90 perel na květiny = 300 květin
430 drahokamů na květiny = 143 květin
21 křišťálů na květiny = 70 květin

Účet Jerryho po směnárně

1 drahokam
827 květin
165 oblázků
257 mušliček
27 křišťálů
0 perel

2. magie

nová magie z výběru - ID M01/neviditelnost = 20 křišťálů + 200 mušliček
1.-5. hvězda do Životovy magie - ID M02/neviditelnost = 5x 30 květin - 150 květin
6.-10 hvězda do Životovy magie - ID M03/neviditelnost = 5x 50 květin - 250 květin
6.-10. hvězda do Životovy magie - ID M03/země = 5x 50 květin - 250 květin

Dohromady zaplatím: 20 křišťálů + 200 mušliček + 650 květin

Účet Jerryho po nákupu magií

1 drahokam
177 květin
165 oblázků
57 mušliček
7 křišťálů
0 perel

3. Vlastnosti

Hvězdička do vrozených vlastností - ID V01/vytrvalost/3 hvězdičky = 150 květin

Darovaná hvězdička do vlastnosti - ID V03/Siberia/vytrvalost/1 hvězdička = 10 květin
Darovaná hvězdička do vlastnosti - ID V03/Varjargar/rychlost/1 hvězdička = 10 květin

Účet Jerryho po nákupu vlastností

1 drahokam
7 květin
165 oblázků
57 mušliček
7 křišťálů
0 perel

4. Barvírna

Změna barvy na barvu jiné magie - ID B02/modré oči podle magie vody = 50 mušlí

Účet Jerryho po nákupu

1 drahokam
7 květin
165 oblázků
7 mušliček
7 křišťálů
0 perel

<< Sarumen (přes prstové hory)

Vydal se ze Sarumenského hvozdu přímo do pouště. Jeho cesty vedly přes ty zvláštní hory, no cesta netrvala dlouho a už šlapal pískem. V tu chvíli začal pociťovat, jakoby na něj něco lezlo. No jo, jasný, zima se blížila a Jerry furt někde šmejdil. Rýma si ho nakonec dostihla. Začal se cítit hrozně unavený a taky ho škrábalo v krku. Zkusil si párkrát odkašlat, bohužel to však příliš nepomohlo. Taky musel furt posmrkávat, aby mu z nosu netekly vodopády (vlci kapesníky holt neměli). Oddechl si. Ach jo, zrovna, když byl na cestě k Životovi! Nemyslel si, že by mohl zrovna boha nakazit rýmičkou nebo i čímkoli jiným, no chtěl s ním pokecat a takhle bude chraptit jak starý dědek. Třeba mu ale pobyt v takovém příjemném prostředí trochu uleví. Snad Životovi jeho náhlé nachlazení vadit nebude. Nebude, ne? Přinejhorším ho vyhodí a řekne mu, ať přijde, až se vyléčí, no. Byl už však tak blízko a nehodlal tomu nedat aspoň pokus. A kdo ví, třeba měl Život naopak nějaké bylinky na léčbu, jeden nikdy nevěděl! Choval se přece vždycky tak mile...

>> Vrchol Narrských vršků

Prosím 10 mušliček. Díky :>

Připsáno a děkuji za účast :>

„Jo, to je důležité, to chápu,“ odpověděl mu. Takže prozatím dobrý. Nicps si bude zatím zvykat na svoji alfa funkci a Jerry bude nadále objevovat a svým způsobem i hlídat Gallireu. A pokud narazí na něco důležitého, co by bylo potřeba sdělit, zase se za ním staví. Takhle to asi mělo být, že? No jasně, že jo. Bohužel se zdálo, že Nicos Rue dlouho nezahlédl a kdo ví, jestli vůbec někdo. Něco se muselo stát, pokud se dlouho neobjevila. Avšak co měl dělat? Možná ji mohl při svých touůkách začít hledat! Jenže, všichni víme, jak to dopadlo naposled. Opustil kvůli kamarádce bývalou smečku i všechny ostatní přátele. Nemohl tu chybu opakovat...no trochu se porozhlédnout mohl. Třeba se jen ztratila. „Netuším, ale nepřišla mi jako někdo, kdo by se dlouhodobě dobrovolně zdržoval mimo území. Zdála se vždycky hrozně věrná a trochu bojácná. Snad se neztratila nebo tak...ještě se může objevit,“ odpověděl Nicosovi a mírně si oddechl. Dorazili k nim i další vlci, kteří měli taky nějaký dotaz. A nebudou jediní. Nemohl ho blokovat, i když by rád blokoval. „Tak díky za odpovědi, Nicosi. Já tě asi nebudu dál rušit, je tu určitě plno dalších vlků, kteří něco chtějí. Ale někdy určitě pokecáme, ne? Já se jdu teď vydat na průzkumnické toulky,“ rozloučil se s ním s úsměvem. Vlastně mu nic momentálně nebránilo být takový ten workoholik na plný úvazek. Tak proč ne? Jen nevyhořet! Takže po tom, co se s novým alfou rozloučil, zamířil směr poušť. Ještě předtím znovu navštíví Života. Nemyslel si, že mu poskytne nějaké informace, spíš chtěl nasbírat ještě nějaký skill, než se bude toulat na vlastní pěst. Jistota se vždy hodila, že?

>> narrské vršky (přes prstové hory)

Jo, jako na každou novou věc a každý velký krok, aby si vlk velice zvykal. Avšak pokud jeden chtěl a toužil, šlo to skoro vždycky. Skoro... „Nemáš v blízké době v plánu něco většího? Nějaké změny, plány? Víš jak, jsem průzkumník, moje cesty teď zase povedou mimo území a nějakou dobu tam možná vydržím. Nechtěl bych něco zmeškat,“ zeptal se a zamával ocasem. Už vlastně skoro zmeškal jmenování nové alfy, byť díky Maple schopnostem to slyšel asi kdokoli. No i tak, nerad by zmeškával důležité věci jen kvůli své funkci. Avšak i kdyby něco přišlo náhle, třeba by to nějak zvládl náhodou. Proč nemít takový ten šestý smysl? „A no....neviděl jsi Rue? Je to prostě bílá vlčice s modrýma očima,“ optal se ho ještě a přešlápl. Jako mohli se jen minout a odešla těsně, než přišel, avšak že by zas ona minula to jmenování? Nebo že by byla pryč tak dlouho? Nestalo se něco? Uf. Avšak Jerry nebyl typ, co by hned myslel na to nejhorší, takže všechno bylo v pohodě. No nehodlal ho dál rušit. Měl tu i další vlky, kteří něco potřebovali. Jerry se vydá na menší cesty.

Maple začala mluvit. Zvolila místo sebe nového alfu k Tonresovi a tím byl Nicos. Chápal ji. Měla tři velké závazky a jeden by se mohl i zbláznit z toho, stíhat a žít všechny. Avšak i tak mu proběhlo hlavou, že mu bude na tom postě fakt chybět. Byla fakt hodná a skvělá! Samotného ho přijala do smečky, dala mu tu důvěru a tu nehodlal zklamat, i když už tam nebude. No Nicos byl taky dobrý vlk. Všichni tady byli dobří. Vyslechl si i proslov Nicose. Zdál se mírně nervózní, no udělal velký krok, taky by byl. Jerry se vydal k hnědému jako první. „Ahoj, Nicosi! Moc ti přeju tvou novou zodpovědnost, určitě ti to půjde od tlapy,“ usmál se na něj a zamával ocasem. Trocha podpory nikdy neuškodí. Věřil mu a nemyslel si, že tu stál někdo, kdo ne. Nebo třeba i jo, jak to mohl vědět? Ono někdy si nová alfa musela důvěru a respekt prvně vybudovat, ne že ne. „Měl bych jeden dotaz, jestli nevadí,“ začal. Sice sám řekl, ze když něco budou chtít, měli za ním přijít. Ale tak nevadí. „Teda...jsou to dva dotazy, ale na ten druhej, po tom se mohu optat po smečce,“ zasmál se krátce. Mohli by třeba i trochu pokecat, avšak zase ho nechtěl zdržovat. Třeba víc vlků něco chtělo. Byl by tu jak překážka na trati, haha.

Stánek s pumpkin spice latte
Ochutnejte nějakou podzimní specialitu (dýně, houby ap.). – 2 body

<< esíčka (přes Tenebrae)

Už byl blízko. Avšak od této řeky byl Sarumen vždycky už blízko. Jakmile jeden dorazil k ní, měl vystaráno. Les už viděl vlastně z dálky a pachy hranic cítil taky. Vkročil do mlžného lesa, kde ho mlha ihned přivítala s otevřenou náručí. Protáhl se. Cítil tu plno čerstvých pachů, včetně samotné alfy, která dokonce před chvíli vyla, nebo dalších, pro něj už známých vlků. No zdálo se, že tu některé ještě neznal. Mohl by se s někým zas seznámit, než odejde na další toulky a taky Maple asi něco od Sarumenských potřebovala. Procházel hustým lesem mezi stromy, když v tom jeho pozornost u jednoho ze stromů upoutala dvojice hub. Houby už trochu znal. Věděl, že některé se daly jíst a některé ne. No jestli tušil správně, nejedly se ty s červenými nebo jinak barevnými kloboučky. Tyhle byly menší, obyčejně hnědé. Jerry měl rád bobule. Možná by mu chutnaly i houby! Jako takový zpestření jeho jídelníčku mohly být fajn. Ochutná? Asi ano. Přešel k jedné houbě a snědl jí. Zajímavá chuť, určitě to někdy zkusí zas. No protentokrát druhou houbu nechal na pokoji a pokračoval hlouběji na území. Od hranic uslyšel i další vytí, no to někdo vyřídí asi nějaký ochránce nebo někdo vysoko postavený, což? Sešlo se tu vážně víc vlků. Všechny s úsměvem pozdravil.

Střelnice
Použij v postu slova: krev, pavučina, netopýr, úplněk. = 1 bod

<< Ronherský potok (přes Středozem)

Vydal se přes velkou pláň směrem k Sarumenu. I z dálky viděl to červené jezero, které z této vzdálenosti vypadalo jako krev o to víc. No už ho nijak neděsilo, však věděl, že za to mohly červené řasy. I tak ho zajímalo, jestli třeba v noci za svitu úplňku třeba až nezářilo! Tady na Galliree bylo možný všechno. Kdo ví, co byly ty řasy zač. Někdy to zjistí. Teď pokračoval v cestě, dokud nedorazil k řece, po které proudu už dojde domu. Příroda teď na podzim byla barevná a pestrá. Ryby mu připadaly výraznější, než jindy, někde poblíž zašustilo křoví pod pohybem nějakého hlodavce asi a dokonce si všiml i pavučiny mezi stébly místního řídkého rákosí. No naštěstí nebyla zrovna noc a tak nenarazil na žádné medvědy nebo nějaké divné noční tvory jako byli třeba netopýři. Vypadali trochu jako krysy s dračími křídly. Bylo to divný, vážně. I když na druhou nechtěl urážet žádného tvora. Každý tvor měl právo existovat...

>> Sarumen (přes Tenebrae)

<< liščí nory

Takže si s někým očividně pocuchal kožich. Byť neměl skoro žádná zranění, pořád mohlo jít o magický boj. Věděl, že tu někteří na svoje magie spoléhali hodně moc. „Ne každý tu je milý, empatický a nápomocný. Já to vím a vím to dost dobře. Ale ať si sám hodný nebo zlý, v bezvědomí v lese lišek jsi vlastně v podstatě nijaký a nejsem jediný, kdo by tě tam nechal ležet,“ vysvětlil mu jednoduše. Mohl to vlk říct přímo, pokud nechtěl pomoc. Jerry se nehodlal vnucovat. Co by? Hnědého probral, žil a za chvíli se úplně vzpamatuje. Avšak i tak k němu došel k tomu potoku. „Smrt? Jo, je to místní bohyně, sestra dalšího místního boha, Života. Ten někdo měl na mysli nejspíš ji. Sídlí někde v lese na severu, ale osobně jsem u ní ještě nebyl,“ odpověděl mu, napil se a protáhl se. Zdálo se, že vlk o místních bozích ještě nevěděl. Že by nováček na Galliree? Což by byla ironie vzhledem k tomu, že mluvil o tomto světě tak strašně. Asi si udělal nějaký první dojem...

Chvíli u potoka pobyli a tlachali tu. „Už v pohodě?“ zeptal se. „Musím se pomalu vydat dál. Mám nějaké plány, jestli nevadí,“ promluvil na vlka znova. Ne, že by od něj snad chtěl vypadnout nebo tak, no nemohl tu donekonečna s někým tlachat, byť to pro některé vlky byl život snů – sedět a nic nedělat. Pro Jerryho však ne. Pomalu se zvedl a rozhlédl se. Možná si ještě na skok zajde do smečky, jestli tam nebylo něco nového nebo tam nenarazí na nějaké staré tváře jako třeba na Rue. Však od té doby, co se setkala s někým starým známým, na ni již štěstí neměl. A pochyboval, že by se zdržovala mimo území dlouho... taková mu nepřipadala. „Zatím se měj. Někdy se snad setkáme znovu,“ rozloučil se s ním s úsměvem. Jeho cesty následně vedly pryč.

>> esíčka (přes Středozemní)

Pozoroval, jak se vlk opatrně hrabal zpět na tlapy, přičemž pozoroval tak, jestli si na ně nedělala chuť i nějaká liška. Vlk zatím začal popisovat, co ho napadlo. Chvíli přemýšlel, jestli nemluvil z nějaké zmatenosti, avšak co když...? „Je něco, na co bychom si tu měli dát fakt pozor?“ nasadil tázavý výraz. Takový velký, odporný a smradlavý tvor nemusel být jen tak ledajaká lahůdka, že? Že šlo o vlka, si Jerry zrovna netipl, no už dávno věděl, že možné bylo vše. „Kousek odtud je potok, ten by mohl stačit. Tak se o mě opři, ten kousek to zvládneme,“ pousmál se a když tak učinil, vydali se směrem k potoku. „Spíš bych hledal důvod, proč ti nepomoct,“ odpověděl mu na to zatím pouze. Jasný, že vlka neznal, avšak našel ho tu ležet v liščím lese, úplně vyčerpaného a bez známek toho, že by sám odešel. Nemyslel si, že by se jediná jeho část těla přinutila to ignorovat a jít pryč.

>> Ronherský potok

Září 3/10 - Roland

„To jo. Možná nikdo není úplně bezstarostný, i když se tak prezentuje,“ dodal ještě k tomu. Ne, že by takové vlky nechápal. Každý měl jiné limity, o čem mluvit a o čem ne. A nikdo neměl pak právo z někoho tahat informace až násilím. Proč? Kdo měl tu potřebu znát tajemství a strasti všech? Některé věci se nedaly prostě pochopit. „No to jo, však jich tam musí žít! Liščí závan jde cítit snad přes větší část té rozlehlé sousedící planiny,“ zasmál se krátce. Chodil přes onu pláň celkem často. Nikdy by neměl ani možnost zapomenout, že se tam nachází liščí ráj, jak to Roland nazval. „Nebudu lhát. Taky mě to prvně napadlo. Ale asi bych jen nerad vydráždil ty ostatní lišky tam. A hlavně, kdyby viděly, že by se některé měly tendence kamarádit s vlky...“ poznamenal. Nemusel to doříct. Nemyslel si, že Roland nepochopí, co by to mohlo znamenat. Byť byl zvědavý, musel je nechat žít vlastní život. Ono se to nezdálo, no zvědavost mohla občas až zabíjet. „I tak mě mezidruhová přátelství celkem fascinují. Vím, že nejednoho vlka zde doprovází zvířátka různého druhu. Myslím, že i mluví?“ načal polonové téma. Třeba Roland věděl víc o takovém vztahu. Jak to vůbec bylo možné? Šlo o magická zvířata? Nebo prostě to tak fungovalo a Jerry byl jen v tomto neznalý?

Hodím sem druhou várku, abyste viděli, co tvořím XD (neberte to ale tak vážně xD)

Alastor MARRY

Jsi tak velký jako celý širý svět,
velice huňatý jak medvěd.
Taky silný jako nejlepší tank
a bystrý jako každý bumerang.

Ani vlastně nevím, proč u oltáře s tebou stojím,
a držím pevně tlapu tvojí.
Tvoje zelená v srsti z plna hoří
po celém rozlehlém nádvoří.

Nejsi žádná zrůda, nejsi vůbec zlý,
úplně jiný jsi celý.
Jak medvídek na mazlení,
jak ke spánku na snění.

Já vím, jak hodný umíš být,
a mít zcela pro co žít.
Já budu žíti pro tebe,
budeš celé moje nebe.

Tvůj kamarád tchoří mě určitě schválí,
bez mnoha špatných frází.
Budeme skvělá trojice
skvělá a dokonalá velice.

Zestarian KISS

Kdo nikdy nezažil žádný úlet
výrazný jak z nebes nálet?
Kdo nikdy neudělal cosi
co rozneslo se následně po celé návsi?

Byl to jeden okamžik,
v našem poklidném žití.
Byla to jedna malá chvíle,
na to se cítit provinile.

Malý polibek a ten nás celé změnil,
v úplně někoho jiného nás proměnil.
Byli jsme takoví a teď budeme takoví,
dokonce i jiná skupina krevní.

Ta situace byla nádherná,
pro mysl však zcela smrtelná.
Výčitky přijdou posléze,
aniž by znaly jakékoli meze.

Stát se to ale muselo,
i když se to stát nemělo.
Osud tak nevyzpytatelný bývá,
i když se tváří, že se před námi skrývá.

Tasa KILL

Už ohromný smrad z dálky cítím,
dočista z toho šílím.
Kde zdroj ten se nachází?
Nevím, hledám, odkud že pochází.

Zanedlouho vidím tě,
poprvé ve svém životě.
A nedokážu pochopit zdaleka,
ani jakkoli do daleka.

Jsi přesně jako tchoř,
na to hodně velký pozor.
Neohrabané pohyby máš,
a divné věci děláš.

Jak ty ses vůbec narodit mohla?
Jak přežít ty jsi dokázala?
Byl to zázrak nebo štěstí,
snad smrad tě zachránil od neštěstí.

Lepší by bylo se tě zbavit,
a vůbec se s tebou o tom nebavit.
Ale nebudeš jako mrtvola smrdět pak víc?
Nerad bych utrpěl ještě větší škody svých plic.

Září 2/10 - Roland

Jo, rozuměl mu. Jerry byl vlkem, co vyslechl ostatní, no zároveň nebyl tím, kdo by mluvil o svých trablech. Nezdálo se mu to správné. Jen se tak zahltí a sám bude nakonec trpět. Avšak jak z toho ven? „To asi znám...mít věci, o kterých je těžké mluvit,“ přiznal mu nakonec a mírně nervózně přešlápl. Ať už šlo o minulost nebo největší přání a obavy. Nedokázal si představit o tom mluvit, no zároveň ho to prostě v mysli furt tížilo a nehodlalo ho to pustit. Očividně i hnědý zažíval momentálně to stejný. „Je to tak, jsem Jerry. Potkali jsme se na záchraně lišek. Ale to si taky vybavuješ, tak asi netřeba ti to připomínat,“ řekl na odlehčenou a krátce se zasmál. „Doufám, že si tě správně pamatuju jako Rolanda,“ napadlo ho najednou. Kdyby ho pak chtěl oslovit a řekl by jiné jméno... trapas. „Myslíš, že se má liščí rodinka dobře?“ zapřemýšlel se. Asi jo, vypadalo to, že je ostatní lišky přijaly. I tak občas přemýšlel, jak se měly a tak...

Vlk se probral, což se Jerrymu ulevilo, aspoň prozatím. Okem se rozhlédl, jestli se neblížily nějaké lišky, které by mohly napadnout i jeho samotného. Vlkovi věnoval plnou pozornost zas, jak promluvil. „Chci ti pomoc,“ ujistil ho. Ne, vážně se ho nesnažil probrat jen proto, aby viděl, jak se do něj zakusuje zas někdo jiný! „Co se stalo? Napadly tě lišky?“ zeptal se, aby si objasnil situaci... pokud teda vlk vůbec věděl, co se přesně stalo. Bylo by to logické, nacházeli se v liščím lese. Avšak nezdálo se mu to. Zadní tlapy a bok měl od krve, ale nevypadal by po útoku lišek hůř? A co by se stalo, že by ho prostě najednou nechaly být? No nebylo to proteď nutné řešit. Důležitější mu připadalo, aby se pokusil vlk zvednout a mohli se odtud dostat. Ať už šlo o jakoukoli příčinu vlkova stavu, mohla se nacházet pořád poblíž...

Září 1/10 - Roland

Došlo mu, že se vlkovi něco dělo, avšak bylo viditelně jasné, že o tom mluvit nehodlal. Nebude ho nutit, tenhle typ nebyl. „Ne, to je v pohodě, netřeba o tom mluvit,“ ujistil Rolanda. To jen kdyby si náhodou myslel, že chtěl snad z něj tahat informace! Jerry chtěl být obzvlášť příjemnou společností. „Většina vlků o některých věcech před těmi, které vlastně skoro nezná, nemluví, je to normální. Ale taky vím, že když je někdo ve špatný náladě, měl by mít někoho po boku...“ řekl, vlastně mu udělil takovou nenápadnou nabídku. Mohl odmítnout, měl na to právo. Jen mu ho bylo líto. A myšlenky lítaly nesprávným směrem, když se jeden neměl jak rozptýlit. Šlo jen o zbytečné trápení...