Příspěvky uživatele

< návrat zpět

3. Zjisti od někoho/pouč někoho o tajuplné Sarumenské mlze (15 kytek)

Nicos působil, že půjdou v podobné notě. Většinou to dopadne dobře, když se setkají dva přátelští vlci. Dobře, kdyby spolu trávili času moc, asi by si byli navzájem dost otravní... a to pro sebe i okolí, no jo. Avšak na takové věci nemyslel. Myslel jen na krásně strávený čas s možná dalším kamarádem. A mít přátele, hlavně ty ve smečce, bylo velice fajn. „Budu smečkový průzkumník,“ začal přímo s odpovědí. Rozhodl se mu následně funkci i popsat. Kdo ví, jestli se s ní někdy setkal. Ovšem mohl tu být před ním jiný průzkumník a Nicos tu žil rozhodně déle než Jerry sám. Takže věděl víc. „Budu nám zjišťovat novinky z Gallirei a prostě hlídat, jestli nám něco nehrozí a tak...“ taky zavrtěl ocáskem. Už se moc těšil, až to Maple oznámí! Až pokecají nebo něco s Nicosem prožijí, asi si ji odchytne. Pokud bude teda pořád na území. „Na území teda asi moc nebudu, to je fakt, ale myslím, že mě to bude bavit,“ dodal a zazubil se. Tak moc rád dělal věci, které ho bavily! Ale kdo ne, že jo. Horší bylo dělat něco, co ho nebavilo. Nechtěl se možná do konce života upsat k něčemu, u čeho by se mučil. Však jako lovec by se třeba mučil. A to hlavně kvůli jeho noze. Joo, ty cesty taky nebudou nic jednoduchého, avšak tam byly důležitější jiné věci než sprint a skoky. Lovit uměl, jen to pro něj bylo složitější než pro jiné vlky...se zdravýma tlapama. Ach ach. Následně se ho zrzavý zeptal na Sarumenskou mlhu. „Joo, Maple mi už o ní před přijetím něco říkala. Líbí se mi, jak umí rozpoznat, že do smečky patřím a vždy se mi rozestoupí,“ poznamenal vesele. Ochranářská mlha byla prostě cool. „Víš o ní ještě více?“ zeptal se ho. Když to začínal, určitě ještě něco věděl! Následně přišla řeč na vlčata a než stihl odpovědět, zahlédl květinovou vlčici s trojici prcků. Ach, tak ty nejspíše cítil! „Nepozdravíme je aspoň?“ navrhl svému společníkovi. Snad nebudou otravovat... „Ahoj,“ pozdravil mile rodinku. Považoval tato vlčata za tu záhadu, co řešil. Pach Maple se tu prostě vznášel proto, že musela na území někde být. No hotovo. „Nerušíme?“ optal se pro jistotu, protože kdyby ano, bylo by nevhodné mluvit dál. A byť byl Jerry přátelskej, to poslední, co chtěl, bylo být otravnej. Otravný vlky neměli ostatní moc rádi. Možná ani Jerry sám. I když samozřejmě záleželo, v jakém smyslu, že?

Vlastně se nakonec nemusel k nikomu přicpat on sám. Druhý vlk si ho našel a ihned se jal seznámit. A vzhledem k tomu, že se ještě neznali, bylo fajn se poznat. „Ahoj!“ oplatil vlkovi pozdrav s v podstatě stejnou vervou a otočil k němu celé své tělo. Ne, vážně ho tu ještě neviděl. Což... měli asi vzájemné. „Těší mě, Nicosi. Já jsem Jerry,“ představil se mu na oplátku s úsměvem. Takže jeden z místních ochránců... dobře, zapamatuje si to. „Já teda funkci ještě nemám. Ale měl bych už zájem a tak mám v plánu zajít za Maple, abych s ní o tom pokecal,“ promluvil ke svému novému společníkovi. „Ale...není spíš zaneprázdněna. Nevíš něco? Že by se třeba starala o nějaká vlčata nebo tak,“ zeptal se Nicose, třeba věděl víc. Prostě mu jen nešel do hlavy ten pach. Na druhou stranu se tu momentálně křížilo pachů celkem dost. Mohla to být jakákoli vlčata, od kohokoli. Takže to nemělo cenu rozebírat víc. Jak zmínil, třeba hnědý věděl, jak to bylo. Víc netřeba.

<< řeka Tenebrae

Už mu netrvalo dlouho dostat se na území smečky. Vešel do hustého lesa a mlha mu automaticky ihned uvolnila cestu. Rozhlédl se. Cítil více čerstvých pachů a tak mu bylo jasné, že se zde sám nenacházel. Cítil i pach samotné Maple. Táhl se směrem k úkrytu, možná tam ještě byla. Na druhou stranu se s tím pachem míchal i ten vlčecí. Hmm, měla s sebou vlče, nebo měla vlčata? Ještě neměl informace a trochu by se šiklo mít přehled. Avšak pokud to byla možnost dvě, zase jí nemohl rušit svými záleżitostmi. Ale tak co. Podívá se a kdyžtak pogratuluje a to ostatní nechá na jindy. Jednoduché jak facka. Tak už se jen podrbal za uchem a vydal se podél území. Buď půjde rovnou do úkrytu, nebo se tu "srazí" s někým jiným. Uvidíme...

Hlásím Jerryho na záhadu.
Hlásím Corvuse na piráty.
Hlásím Elisabettu do vlčat.

<< hadí ocas (přes esíčka)

Bylo zrovna ráno, když Jerry vylezl z nějakého náhodného úkrytu ven. Bylo hezky a pravděpodobně se to tak bude nést v podobném duchu po celý den. Teda možná se bude smažit ve vlastní šťávě, avšak nemuselo jít nutně o podmínku. Hm... avšak co teď? Asi se vrátí domu, do Sarumenské. Ano, to bude nejlepší. Třeba tam zas pozná někoho nového anebo tam třeba potká Maple a navrhne jí svou potenciální funkci. Takže se ještě dlouze protáhl a následně se napojil na řeku, po které břehu a následně vydal na jih, na území. Už věděl, že se napojovala na další řeku, od které už to bylo domu cobydup. Tak šupem...

>> Sarumenský hvozd

<< řeka Tenebrae (přes esíčka)

<< hadí ocas

No vzhledem k tomu, jak moc momentálně chcalo, to tady na tomto místě dost klouzalo a tak se opatrně vydal pryč. Naštěstí nakonec bez újmy na zdraví stejně jako vyšel z toho hvozdu, aniž by ho kojot, případně jejich skupina, zaregistroval. Cesty ho dovedly až ke klidnému potůčku, který se o něco zběsileji vlnil jen kvůli padajícím dešťovým kapkám z nebe. No nakonec našel útočiště na hranici s nějakým lesem, aby na něj tolik nepršelo. Otřepal ze sebe vodu a zavětřil. Déšť ještě nesmyl nějaké čerstvé pachy vlků, no mohl jen polemizovat, jestli se tu ještě někdo nacházel nebo právě někdo odešel. A byť by společností ztratil nějaký čas, zase by se nerad vtíral furt. No hlavně nevěděl přece, jestli se tu ještě někdo toulal! Každý se už musel jít schovat před deštěm. Tak šel hledat úkryt taky.

<< VVJ (přes východní hvozd)

Rozešel se od velkého jezera přímo směrem k tomu hlubokému hvozdu, kde se kdysi taky seznámil s jedním vlkem. Avšak kde ho byl konec, o tom mohl Jerry jen spekulovat. Rozdělili si tak náhle... Co už. No nehodlal se tady zdržovat nějak dlouho, víme jak. Hlavně proto, že poblíž ucítil pach kojota a že by s těmito tvory chtěl mít ještě cokoli společného, se říct nedalo. Však ho jeden ještě v raném věku skoro připravil o hnátu! Podruhý by si chtěl pochutnat na jeho... oku? Ocasu? Nebo rovnou na něm celém? Asi by záleželo, kam by se trefil. No nic. Našel cestu ven z lesa přímo na tohle, zdálo se nehostinné místo, kde proběhla maximálně občas nějaká ta ještěrka, avšak ulovit ji vypadalo jako nemožná mise. Měla tu tolik úkrytů a upřímně, moc masa z ní vlk stejně nevydoloval. Šlo by jen o chabý předkrm a za to to aspoň větší části vlků snad nestálo. Hlavně ne, když tu na Galli jeden našel plno jiných lovišť plné zajíců, koroptví nebo vysoké.

>> esíčka

Jejich konverzace již nepokračovala. Rue očividně ty dva vlky poznávala a byť váhavě, tak se za nimi vydala. Vypadala, že tomu nemohla až uvěřit. Možná nějací ztracení příbuzní? Přátelé? Kdo ví. Avšak Jerry nehodlal byť neslušný a celou dobu na ně civět. No a zároveň se mu nechtělo celou dobu čekat, jejich setkání mohlo být hodně dlouhé. Tak se prostě někam projde a pak se vrátí a bílá vlčice třeba na něj bude taky čekat. Případně se setkají zase v Sarumenu. Joo, to měli zas výhodu, že byli ve stejné smečce. Pokud se někomu z nich něco nestane (a že nestane), tak se vždy znovu setkají. Takže otočil poslední pohled k trojici vlků a následně se vydal někam pryč. Kéž by se taky někdy zase setkal třeba se svými sourozenci...

>> hadí ocas (přes východní hvozd)

<< řeka Mahtaë - jih (přes řeku Mahtaë - sever)

„Ani náhodou. Myslím si, že už je velký pokrok, že ses třeba na tu záchranu lišek vydala, aniž by tě kdokoli musel nutit...“ poznamenal najednou. Však jo. Mohla obavami pořád zmizet, jen by se za ní zaprášilo. To neudělala a celkově... působila na něj již méně plaše, než když ji viděl poprvé. Vyvíjelo se to. Sice pomalu, avšak vyvíjelo. Vždyť měla času dost. Napojili se tedy proti proudu řeky s úmyslem najít někde nějakou kořist. Věděl o velkém jezeru, odkud se právě řeka napojovala a tam určitě něco najdou. I ostatní zvířata se ráda občerstvila, že? „Hm, víš, přemýšlel jsem o něčem jako o průzkumníkovi. Prostě bych obhlížel terén nebo zjišťoval zásadní novinky z krajů Gallirei. Myslím, že by mě to bavilo a smečce by to mohlo i něco přinést. Zkusím to alfě pak někdy navrhnout. Až se zas s ní uvidím,“ odpověděl jí ochotně se skoro zasněným úsměvem. Snad bude Maple souhlasit. Na jinou funkci se prostě necítil. A když už bude mít nějakou funkci, chtěl ji dělat naplno. Konečně dorazili k velkému jezeru, kde sice zrovna neviděl žádnou kořist, avšak jenom dva další vlky. No a podle řeči těla nevypadali zrovna... uvolněně. Radši je nechal a zavětřil.

<< medvědí jezírka

„Mysl je moc složitá věc, chtěl bych znát vlka, který jí naplno porozumí. Avšak čím víc pokroků uděláš a hezkých věcí zažiješ, to myšlení se podle mě zase změní. A o to v naší Sarumenské smečce určitě nouze nebude,“ odpověděl jí a taky se usmál. Však sám svými zážitky už neměl takový pstd ze svého dětství, kdy přišel o rodnou smečku, rodinu... no i tak si přál, aby se to nikdy nestalo a on vyrostl tam, kde se narodil, obklopený svou rodinou. Sice by nepoznal plno jiných věcí a vlků, ovšem... tohle sobecké přání měl. Bohužel, minulost se změnit nedala. „Ty jo, rád bych ti to řekl, ale sám netuším. No podle mě jsou ta čistá jezírka nezávadná a nic se nám nestane,“ odpověděl jí, když znovu vyrazili na cestu. Ze zvláštních jezírek dorazili až k řece. Vydali se proti proudu řeky na sever. „Navrhl bych se jít projít trochu na sever a pak před návratem něco nalovit. Víš jak, teď se to všude kořistí hemží a smečce se bude každý kus masa hodit,“ řekl a podíval se na modrookou. „A neříkala si naposled, že chceš být lovkyní? Můžeš potrénovat!“ mrkl na ni, než pokračoval v cestě. A on taky, byť jeho funkce bude určitě jiná. Neměli by pomalu alfě nějakou navrhnout? Hm... Zatím na ně nenaléhala, ale zatím s ní taky neměli moc co čest, víme jak.

>> VVJ (přes řeku Mahtaë - sever)

Květen 3/10 - Feline

„Ty jsi ještě mladá a já celkem nový, určitě to brzy napravíme,“ zazubil se v odpověď. Avšak líbilo se mu Feline zapálení poznat více členů smečky... vlastně jako to měl on. No bylo to hlavně důležité je znát. Smečka byla hodně o spolupráci mezi sebou. „Magie je zajímavá věc. Pořád mám pocit, že objevuju její nové a nové hranice,“ zasmál se. I když měl pořád menší pstd z té iluze... která se teda pořád od jeho návratu neprojevila, tak asi dobrý. „Ale všichni jsme skvěle přispěli svým dílem, abychom se ubránili a zároveň zachránili lišky,“ dodal mile. A to byla ta týmová práce, no. „Wolfganie, to je naše beta, že? Alfa Maple mi o ní při přijetí říkala,“ přikývl. Popsala mu černobílou vlčici, tak ji poznal hlavně podle vzhledu. „Bohužel tvoji mamku ani sestru jsem ještě neviděl,“ poznamenal. Aspoň teda ne podle jména, avšak ve smečce se vždy navzájem představili, takže by věděl. Možná maximálně od vidění?

<< středozemní pláň

Zavrtěl hlavou. „Nebude, věř mi. Jeden neúspěch nepředznamenává neúspěchy do konce života. Občas se nedaří, ale pak se ti zas naopak něco podaří. Svět je tak asi v rovnováze, řekl bych,“ pronesl s krátkým smíchem. Takové to vyvážení životních vah, no ne? Kdy na jedné straně jsou úspěchy a na druhé neúspěchy. Byť se to ne každému líbilo, asi to tak být muselo. „Já se snažím nikdy nikoho nesoudit. A tady není ani proč,“ odpověděl jí klidně. Proč by jí měl soudit za to, že se takzvaně sekla? To by neudělal. Stalo se a za souzení za blbosti by ho stejně stihla karma. Karma existovala! „No vidíš to! Prostě ses poprvé zalekla, nic víc. Příště už to zvládneš levou zadní!“ ohlásil nadšeně. Když už jeden věděl, co ho čekalo, tak ho to zas tolik nezaskočilo. No samozřejmě ne, že by bylo něco příjemného bojovat s jinými vlky nebo zvířaty, to vůbec. „To je krásný kompliment! Ale vážně, když tě bude něco trápit, klidně přijď. Bez problémů tě vyslechnu,“ řekl jí ochotně. Jak už zmínil, rád vyslechl ostatní. Následně vyrazili konečně pryč z planiny a z ní se dostali až k nějakým jezírkům. Některá vypadala dosti čistě, některá však naopak podivně. Takové rozdíly mezi jezírkami, která se nacházela u sebe? Zvláštní, hodně zvláštní. „Vlastně ani nemám žádný plán. Prostě se budeme tak procházet a kdo ví, třeba něco objevíme,“ otočil se zpátky k Rue, když si přestal prohlížet jezírka. No následně se k nim zpátky otočil. Nakonec mu však došlo, že této záhadě asi na kloub nepřijde a tak toho nechal. „Pokračujeme? Nebo se chceš prvně napít? No radši ale jen z nějakého toho čistého...“ poznamenal. Snad nebyla nějakým způsobem nezdravá automaticky všechna. Avšak sám se napil, snad jim to nic neudělá. 

>> řeka Mahtaë (jih)

>> medvědí jezírka (změna přechodu)

Květen 2/10 - Feline

Tak nakonec nezůstal sám. Mladá bílá vlčice si očividně jeho přítomnosti zde všimla a ihned za Jerrym zamířila. „Ahoj! Ale vůbec. Vlastně jsem nějakou společnost hledal,“ řekl jí s menším úsměvem. „Ještě moc členů Sarumenu neznám, tak by to chtělo pomalu napravit,“ dodal ke svým slovům a zamával ocasem. „Vlastně my jsme se viděli při záchraně lišek, že? Ale asi ještě mé jméno neznáš. Jsem Jerry,“ představil se jí následně. Pochyboval, že si událost s liškami nepamatovala. Nejen, že to bylo ještě nedávno, no hlavně, na takové věci se hezky vzpomínalo! Teda až na ty šakaly... Ti už tolik příjemní nebyli a ještě málem jedno z liščat zabili. Brr. Ale na to teď myslet nebudeme.