Už od mala je Jerry velký dobrodruh. Žádné místo neunikne aspoň zvědavému oku tohoto vlka. Prozkoumá každý detail, každou díru v zemi i to, co se může nacházet někde v hloubi křoví. Tato vlastnost mu zůstala do teď. Jen s rozdílem, že teď už si více uvědomuje rizika, co taková činnost může nabídnout. Jednoduše, dává na sebe větší pozor. Nevrhá se kamkoliv po hlavě, bez rozmyslu. Ví, že by se mu to mohlo pěkně vymstít.
Tento vlk se z ambiverta dopracoval spíše na takového extroverta. Společnost přátel, či jiných příjemných vlků mu je milejší, než někde ležet sám a utápět se ve vlastních myšlenkách. A ve společnosti se chová jako takový univerzální jedinec. Je pro srandu i obyčejný, klidný pokec. Avšak pravda zní tak, že někde trochu pozlobit nebo někde lítat je prostě lákavější. Ale i když by to pro někoho znělo sobecky, odpočinek od všeho živého a nějakou sebepéči taky potřebuje. Jako každý. Též, když někomu něco slíbí, snaží se to dodržet, co to jen jde. Cítil by se špatně, kdyby se tak nestalo nebo by to nešlo.
I kdyby chtěl, nedokáže ani lhát. Z jeho úst tedy uslyšíte jen čistou pravdu. I když se bude pokoušet něco okecat, poznáte to na něm celkem lehce. Podle řeči těla, podle mluvy samotné. Stačí být kdyžtak jen trochu všímavý. Pro ostatní se však snaží být co největší podporou. Pokud se bude někdo v jeho blízkosti cítit či jen vypadat smutně, přijdou na řadu jeho pokusy o rozveselení konkrétního jedince a jeho odvedení pozornosti na lepší věci i myšlenky. Vždy mu může každý důvěřovat, nikdy by jen tak z ničeho nic nezklamal, no druhé se o tom moc přesvědčit nesnaží. Každý má nějaký názory a pocity, tak musí usoudit, zda Jerrymu bude důvěřovat.
Jak postupně dospíval, už přestal létat někde v jiných dimenzích. Učí se pomalu, ale jistě, myslí spíše reálně a nedělá z komára velblouda. Myšlenky na to, že draci existují a že umí chodit po vodě, už ho nějak minou. Na druhou stranu si ale občas říká, že možné je vše, tak třeba jednou ten drak nad hlavami Gallirejských vlků proletí. Kdo ví.
Jako menšímu nebyla jeho vznětlivá stránka osobnosti moc vidět. Až teď, když se jeho povaha plně formuje a uklidňuje, se dokáže víc ozvat. Hlavně, když se mu něco nelíbí. Nehodlá si nechat skákat po hlavě, o svůj názor se bude klidně prát, pokud mu názor druhého vlka přijde hodně nelogický. Jinak ne, že by se o něm dalo mluvit jako o nějakém velkém rváči. Radši spory řeší jinak, jen pokud by nebylo jiné řešení, neutíkal by před tím. Má pak i takový nepříjemný zlozvyk, držet si frustrovanou náladu i nějakou dobu po sporu. Sice ne tak úplně dobrovolně, ovšem je to tam a v takových chvílích by ho každý měl nechat spíše samotného. Mohl by například říct něco, co v lepším rozpoložení nikdy neřekne a pak by ho to velice mrzelo. Hlavně u bližších přátel.
Dřív by vinu nehodil úplně tak na sebe, protože nesnášel tresty a omezení. Teď už si radši vypije vlastní medicínu, než ranit přítele jen pro vlastní pohodlí. Ovšem může se to stát, že se mu to nebude úplně hodit do krámu, něco si přiznat. Záleží na situaci. Nakonec je nutné i zmínit, že trpělivosti věkem moc nepobral. Vše má rád hned nebo aspoň co nejdřív, dlouhé čekání ho týrá.
Věkem se už také smířil se svým menším handicapem. Uvědomil si, že časem nebude moct třeba lovit či běhat jako jiní vlci, však nevzdává hledání své životní cesty a doufá, že co nejdřív ji najde.

Rodiče Jerryho a jeho všech sourozenců se seznámili při dost nepříjemné situaci. Henry, otec, jednou našel zuboženou vlčici poblíž smečky, kde žil jako beta. Do smečky Slunce - jak se jmenovala - ji okamžitě přivedl a předal místnímu léčiteli. Když se Hazel zotavila, jejich vztah se začal prohlubovat. Nebylo tudíž divu, že se z nich stali partneři a Hazel vystoupla na beta samici jako nová partnerka Henryho, beta samce, který na svém postu strávil už roky - a svoji práci dělal víc než dobře!
Zanedlouho se jim narodilo i pět vlčat. Jedno z nich se narodilo nevyvinuté, takže dlouho nepřežilo a umřelo. Pohřbili ho na území - které tvořilo převážně les a kousek planiny - v lese, kousek od smečky a pojmenovali ho Jeryk. Ostatní vypadala zdravě a plní života. Měli z nich radost. Byla tak roztomilá! A i když jedno z nich nepřežilo, nenechali se tím zhroutit, či se ze strachu na ostatní vykašlat.
Rostla rychle a prostě tak, jak měla. Theodor byl prvorozený a Katherine druhorozená. Takže se tím občas chlubili a povyšovali se nad ostatními. Také vypadali největší a nejmohutnější. Lia se narodila jako poslední. Ale i přes to, jak drobná byla, překypovala energií. Jerry se narodil jako třetí - takže taková zlatá střední cesta. Sic neměl stavbu těla, jako první dva, no nebyl to ani žádný hubeňour.
Avšak od svých sourozenců se Jerr spíš distancoval. Nejvíc se bavil v Liou, protože tu Kath s Theem spíše odstrkovali. No i tak trávil čas spíše s jinými vlčaty ve smečce, co tam žila. Tudíž s dvojčaty alfa páru a pak s třemi dalšími vlčaty, z niž dvě nalezli někde na hranicích a adoptovali si je nějací členové, které neznal, a s jedináčkem od nějakých dalších výše postavených členech. Takže kromě mírné frustrace ze svých sourozenci zažíval idylický život.
Akorát nic netrvá věčně. Smečku napadla smečka agresivních kojotů, s úmyslem zabrat jejich území a přivlastnit si ho. Strhla se bitka na život a na smrt. Kojotů byla velká převaha a ještě občas přišel další se přidat. Vlci začali ustupovat, pár jich už dokonce zabili. Když zbytek smečky utekl a schoval se někde za hranicemi, tři sourozenci zjistili, že jejich rodiče a Jerry nedorazili. Rodiče zemřeli v boji. A Jerry? Ten, když si všiml mrtvých těl své matky a otce, zůstal strnule stát na místě a zapomněl zmizet z místa boje. To se mu jeden z kojotů zakousl silně do levé zadní tlapy, a trhl. To se vzpamatoval, bolestí zakňučel, vyváznul čirou náhodou ze sevření kojota a zmizel kulhavě pryč, než na něj stihli zaútočit další.
Vrátil se po pachu k ostatním a ti si hned všimli jeho vážného zranění. Léčitel, který přežil jen s pár škrábanci, se mu tlapu pokoušel co nejlépe ošetřit. I tak usoudil, že, mu po tomto zranění zůstanou velké jizvy a tlapa mu bude v budoucnu dělat velké problémy. Jerryho to ranilo. Pořád sice méně, než ztráta jeho rodičů, avšak ranilo ho to. Odtrhl se od zbytku smečky a i přes jeho nízký věk se občas zatoulal pryč z provizorního doupěte, až jednou odešel a už se nevrátil. Schválně. Co se pak se smečkou stalo, by ho někdy pořád zajímalo, akorát bez rodičů a dvou svých kamarádů tam žít prostě nedokázal. Zůstal v přílišném ohrožení života. Měl pořádně použitelné jen tři tlapy a tak cestoval kulhavě a postupoval dosti pomalu.
Když se ocitl před horami, kolem kterých nenašel žádnou obchůzku. Co měl dělat? Musel se vrátit? Ne, jakou snahu mu trvalo se se zraněnou tlapou dostat až sem! Nevzdá to. Ale jako záchrana se objevila vlčice, která ho chytla za zátylek a nesla horami, hodlajíce se o toto malé vlče postarat. Bohužel se jí a málem i jemu stala cesta osudná. Oba se svalili ze srázu. Vlčice na následky svých zranění zahynula, Jerry přežil jen díky tomu, že dopadl přímo na ni. Skončil jen s pár šrámy a vyrazil si dech, který se mu naštěstí brzy navrátil a škrábance zůstaly bez jizev. Proležel u ní celou noc, zimou se třásl, o studené tělo mrtvoly se příliš nezahřál. Když už mu fakt kručelo v žaludku, vydal se pryč, akorát se svou zraněnou tlapou by si nedokázal nic ulovit. Tak se začal živit bobulemi, které už znal z jeho rodné smečky - jahody, borůvky, ostružiny, rybíz... - anebo když našel nějakou mršinu, pustil se do ní. Také se občas uchýlil ke krádeži kořisti jiným vlkům a zvířatům, když ji buď na chvíli opustili, či nedávali pozor.
Chůzi začínal postupem času i ovládat a později mu nedělala skoro žádný problém. Šoural se nějakou dobu sám, aby našel smečku, kde by zapomněl a načal novou éru života. Našel nové přátele a někoho, kdo by ho přijal takového, jaký byl. Také rád přijme pomoc od toho, kdo ho bude chtít něco naučit. Tím se započítává i lepší sebeláska, aby se už přestal konečně trápit nad svou chronicky poškozenou tlapou. Došel až do Gallirei, na cestu do jedné ze zdejších smeček. Smečka, v které údajně našel nový domov, se jmenovala Borůvková smečka. Vlci odtud žili v hezkém, listnatém lesíku, s trsy borůvkovníků na každém kroku a dokonce měli i křišťálově čistou tůni! Jerrymu se tu ihned zalíbilo.
Prvně tu potkal dvě vlčice. Wizku a Makadi. Akorát se dozvěděl, že ty ho oficiálně do smečky přijmout nemohou. Jaké zklamání! (neoficiálně už tam byl, to si rozhodl on sám). Pak se Wizku rozhodla jít se zeptat někam prý na hory, proč se tady tolik zprudka zatáhlo. Jerry si zatím ustlal u jednoho stromu a usnul. To se mu sice zdála dost ošklivá noční můra, ovšem ve svém věku to ještě nebral tak úplně vážně. Od té doby borůvkový les nebyl mrtvý a nepronásledovala ho žádná obří monstra, tak se neměl snad čeho bát. A časem na to stejně zapomněl. Jen při tom temném nebi dostal strach, to samozřejmě. Nechtěl, aby se jeho noční můra stala skutečností!
Zanedlouho potkal další vlky. To mu došlo, že mu vlčice říkaly o velkém smečkovém lovu a ti vlci vyrazili právě na něj. Toužil jít taky. Pomoct, pobavit se, něco zažít. Baghý, alfa smečky, mu řekla nejen, že do smečky ho klidně vezme, jen mu i bohužel nakázala, aby zůstal na území. Stejně šel za nimi, slovo zůstaň, to neznal! Snažil se je nějak přemluvit, ale neuspěl a na starost si ho vzal jeden postarší vlk, Sigy. To zatím za nimi přišly další dvě vlčice, v podobném věku jako on sám. Promlouvaly cosi o koledě směrem k Sigymu a Jerry by nebyl Jerrym, kdyby se nepřidal i přesto, že pořádně netušil, o co šlo. No nakonec odešly, z čehož mladý vlček pocítil taky smutek. Mohly to být jeho nové kamarádky, ach jo! Se Sigym následně došli na menší kopeček, odkud měli skvělý výhled na lovící skupinku vlků a starší vlk mu začal něco o lovu povídat. Vnímal ho teda upřímně jen na půl slova, protože chuť běžet za lovícími vlky byla silnější. A už teď chtěl umět lovit! Či se to aspoň učit.
Však od toho mluvení a pozorování je vyrušil takový zvuk. Nacházel se tu někdo další…Sigy mu přikázal schovat se a on to šel zatím prozkoumat. Samé příkazy, to se Jerrymu nelíbilo. Zvědavost ho tedy přeprala a on se tam připlížil také. Ležela tam vlčice. Bez zranění, jenže vypadala, že nepřežije noc. To v něm vyvolalo plno otázek. Vstala snad z mrtvých? Či byla jen zmatená? Kdo ví. Sigy ale údajně přemýšlel úplně jinak. Stav vlčice ho nějak nezajímal. Hlavně, ať by odtáhla pryč a nerušila lov. A přičemž by se ani nezvedla na tlapy, natož, aby něco hodlala překazit…Se Sigym se ovšem samozřejmě nepokoušel ani hádat. Možná to měl zkusit, no tady věděl, že snaha by byla naprosto marná.
Neznámá i požadovala vodu. On se nabídl, že pro nějakou dojde, však Sigy mu to zakázal. Jen zůstal zmatený. Vlčice mluvila o zmrtvýchvstání, o nějakém mraku…nerozuměl tomu, vůbec. Nakonec ale vlk, zdálo se, vyměkl, vzal zmatenou na záda a jeho pověřil, aby mu korigoval cestu zpět na území. Hurá! Upozorňoval na každou blbost, co na zemi viděl, avšak pomohlo to, ne? Dorazili v pořádku a bez újmy na zdraví, Sigy ho k tomu dokonce pochválil! Tak nebyl zas až tak zlý.
Došli k ovocné tůni, tam ji Sigy odložil k vodě a odešel pryč. Aha…No případné nebezpečí si ještě neuvědomoval, tak zatímco pila vodu, rozhodl se s ní navázat řeč a skamarádit se. Vlčice se jmenovala Sunstorm. Zanedlouho k nim dorazili další vlci ze smečky. On to bral tak, že je sem Sigy poslal, i když kdo ví. Představil se všem třem a Sun odvyprávěla svůj příběh o tom, co se stalo. Znělo to tak nereálně, v Jerrym to vyvolalo jen další kupu otázek. Jací lovci? Ona se zrodila znovu z popela jako fénix? Či snad z krve, jestli to vůbec šlo? A mrazilo ho z toho v zádech, ne že ne. Znělo to strašidelně, nebezpečně, tajemně,...a prostě všelijak. A tady, u tůni, vlastně poznal i Night Seu.
I zima už přišla na Gallireu a němý vlk Erlend jemu a Night nabídl procházku, aby tu tak nemrzli. Awarak se rozhodl zůstat se Sunstorm. Vyrazili, než si všimli, že Night sea za nimi nešla. Asi zůstala též u tůně, jak to uzavřeli. Jerry se následně začal divit, jakmile jeho společník vůbec nemluvil. Nic jako němotu neznal. Avšak neodpověděl mu. No nic. Museli překonat řeku, co jen tak tak dokázal a zatím i dorazila Night. Takže když našli čerstvé stopy králíků poté, co si Jerry postěžoval, že hladověl, jí pokynul, aby šla lovit s nimi. Chtěl už jít po stopě, ale němý je oba zadržel a šel sám. Zatím vytvořil jednu menší sněhovou kouli a hodil ji po Night. Když přišel jejich společník zpátky, i s kořistí, Jerry se do jídla hned pustil a rozdělil se i s mladou vlčicí.
Hned po jídle se na něj strhla vlna sněhových koulí. První do krku od vlka, druhou od Night do boku(však s první se netrefila, ha!). Poté se Ljos rozběhl. Jerry ani neváhal a mazal za ním. Skončili u jednoho velkého zamrzlého jezera, na který vlček hned vkročil a začal se klouzat, přičemž zval i Erlenda s Night, aby se přidali. U jezera se nakonec sešlo více vlků a všichni se rozhodli klouzat se. Však takový počet, to chtělo určitě nějakou hru! A taky, že ano. Byl navrhnutý hokej s šiškou! Jerry tedy prvně netušil, o co šlo, no rychle se přizpůsobil. S Night měli dokonce tu čest vybrat členy do týmů. On si vybral Ljose, Night dostala Baghý a Tati. Zprve mu přišlo nefér, že oni byli jen dva a ony tři, však to přece nějak dají a užijí si i tak! Prvně Jerry šišku odpálil mimo dosah všech. První ke šišce dorazila Baghý a on ihned pospíchal do protiútoku. Díky své velikosti jí dokázal “puk” sebrat a zamířil k brance soupeřek. Jeho plány však byly zkomplikované odmrštěním křídlem a dopadnutím na tvrdý led. Au. Šiška se dostala přes jeho spoluhráče a tým holek tu velkolepou bitvu vyhrál.
Jerry by neuměl být ani tímhle způsobem naštvaný, tak druhému týmu pogratuloval a pak se všichni rozešli. Ljos se vydal dál na sever, Baghý s Tati šly zpět do Borůvky a Jerry s Night se rozhodli trochu prozkoumat Gallireu. Ocitli se u jedně řeky, kterou on sám jen tak tak překonal. Když v tom mu náhle začalo mravenčit celé tělo. Poprvé i když ne úplně dobrovolně použil svou magii iluze na Night. Měla se dusit a topit ve vodě, která neměla hladinu. Po použití se jí snažil omlouvat a vrátit ji zpět do reality, jenže byla extrémně mimo. Kdo by se divil? Před chvíli se ještě topila, no ne? I přesto, že ne doopravdy. Když se konečně vzpamatovala, vysvětlil jí popravdě, co se stalo, co udělal. Naštvala se na něj a on se pod strachem, aby zas něco neudělal, rozešel pryč. Rozdělili se. A asi přišel o kamarádku. Došel až k hranicím jednoho lesíku, kde si lehnul a odpočíval. Pomalu si ani neuvědomil, jak dlouho tam ležel, dokud neucítil pach Night. Prvně měl obavy, že mu to šla ještě víc vypít, ale zjistil, že mluvila s jakýmsi Vlčíškem, který jí to vše vysvětlil a omluvila se mu za jeho vztek.
Omluvu přijal a hned pak za nimi přišel jeden z členů ze smečky poblíž a nějaký jeho asi kamarád. Zajímali se, co tu dělali, pak jeden z nich začal zpívat nějakou vánoční koledu a když už si Jerry též na jednu vzpomněl, zazpíval taky, aniž by uměl zpívat. Ovšem to tu neuměl asi nikdo z nich. Šedý vlk, který se pak představil jako Etney, jim nabídl, že mohl jít s ním, tak souhlasili a rozešli se dál od lesíka. Hodili pokec, ale stejně se pak musel zeptat, kam vůbec razili. Prý k nějakému Životu, který jim mohl něco dát za květiny…však asi ne jen tak obyčejné. Pod návalem zvědavosti, jak vypadal Život a přemýšlením o těch zvláštních kytkách ani nepostřehl, že Night Sea s nimi nebyla.
Nakonec se ani dovnitř jeskyně, kde sídlil Život, nepodíval. Zaujal ho jakýsi blištivý předmět poblíž. Ale ukázalo se, že šlo jen o nějaký kamínek pod slunečním svitem. Dolu se vrátil, protože slyšel, jak se tam Night s Etneyem dohadovali. Čím déle s ním trávili čas, tím víc v horším světle ho oba viděli. Choval se strašně…povýšeně! Viděl jen sebe a nikoho jiného! Dorazila k nim i Lucy, prý jeho partnerka. No vynadat jim nějak nedokázal, měl zrovna takový zvláštní pocit být jen hodný a příjemný. Avšak odešli a musel uznat, že se mu vcelku ulevilo. Oni sami se rozhodli vrátit zpět do smečky a doufali, že nebudou mít průser. Dorazili do lesa a J... Když se prospal, Gallireou se zrovna proháněla prudká a nemilosrdná zimní bouře. Aspoň, že byl už v bezpečí lesa! Při myšlence, kde byl asi její kamarádky konec, najednou vletěla do lesa, až ho málem též srazila. Začala vyplašeně mluvit něco o nějaké příšeře, která ji pronásledovala, ale ne, že by tomu moc rozuměl. Chtěl jí pomoc vstát a dovést ji k někomu, kdo by jí ošetřil tu zraněnou tlapku, ale bohužel byla větší a těžší, takže spadli oba. K tomu je oba obklopil takový zvláštní pocit. Neznal ho, nikdy dřív to nezažil, však jedno v momentálně věděl. Už se od ní nikdy nechtěl odlepit. Chtěl být furt s ní, ležet vedle ní, nebýt jinde, než ona. Trávili čas spolu, zažívali velmi příjemné a zvláštní chvíle, nalepeni k sobě, dokud Jerry neusnul.
Když se probudil, připadalo mu, jakoby spal věčnost. Night už u něho neležela, zůstal tu sám. Až za nějakou dobu se znovu setkal se Sunstorm. Zjistil, že se též přidala do Borůvkové smečky, což mu udělalo velkou radost. Navrhl jí i menší procházku nejen z nudy, ovšem si z ní chtěl trochu přátelsky vystřelit. Zabalil srnčí bobky do listů se slovy, že pro ni našel hezký kamínek. Nad jejím výrazem, když balíček rozbalila, vyprskl smíchem. A jen tak tak se bobkům vyhnul, když je na něj vystřelila. Následně se oba rozběhli směrem k ovocné tůni, kde se oba napili. Sunstorm, zatímco Jerry ještě pil, našla hezké, barevné vajíčko. Začal uvažovat, z jakého ptáčka asi pocházelo a co dělalo tady takhle na zemi. Jeho společnice do něj kousla, vajíčko se rozpůlilo a vyletěly z něj papírky. Hustý! Sun poté vypila červenou tekutinu, co uvnitř vajíčka plula a vylovila z něj také náhrdelník. Doufal, že by se nějaký našel i pro něj, ale bohužel. Měla holt větší štěstí.
K tůni dorazili další čtyři vlci, ale na druhou stranu se Sun náhle vypařila. Chvíli všichni řešili, jak se to mohlo stát, ale když mu navrhli lov zajíců, hodil to za hlavu a bez váhání souhlasil. Bílá vlčice Aranel mu začala vyprávět o historii smečky. Přišlo mu to velice zajímavé. Po této konverzaci sem jiná vlčice ze smečky přitáhla celého srnce, z kterého si mohl ukousnout. Jaký měl hlad! Pak musel počkat, až Aranel s Awarakem dotáhnou tu velkou kořist do úkrytu a pak mohli vyrazit na lov! Aranel si tedy musela nakonec odskočit někam pryč, tak s Awarakem lovili sami. A povedlo se, měli úspěšný lov! Malý Jerry byl šťastný jak nikdy jindy. Jeho první lov a úspěšný!
V Borůvkové smečce strávil ještě nějaký čas. Jenže něco bylo jinak. Jeho dobrá kamarádka Night sea zmizela. Pod vlivem stesku a strachu se jí vydal hledat různě po Galliree. Co když se jí něco stalo? Bohužel ji nikde nenašel. Odešla snad úplně? Musel ji dohnat! A tak, aniž by dal komukoli vědět, vyrazil též pryč. Vždyť on se brzy vrátí a třeba i s jeho kamarádkou! Hledal ji dlouho. Procestoval lesy a louky, viděl i poušť a moře, naneštěstí po Night see nenašel ani stopu, ani závan pachu. Asi to musel vzdát, nejspíš ji už nikdy nenajde. Mrzelo ho to. Ani se s ním nerozloučila…No po měsících cestování našel cestu zpět na Gallirei. tak co, kolik se tu toho změnilo?

Zajímavosti:
Miluje bobule všeho druhu.
Nejradši má podzim (či jaro).
Vadí mu jak přílišné teplo, tak i velké zimy.
Jizvy na levé zadní tlapě má od kojotů (viz minulost). Toto zranění mu způsobilo chronické poškození tlapy a při namáhavějším pohybu ho bolí, občas se pod ním třeba i propadne.