Příspěvky uživatele

Pro jednou Ivar nevěděl, co říct. Cizák po něm začal zčistajasna vřískat něco, co pro Ivara znělo jako nesmysly. A zároveň to znělo, jako by mluvil na někoho úplně jiného? Někoho, kdo tam ani nebyl. To však neměnilo nic na tom, že v něm všechen ten vřískot směřovaný na jeho osobu podněcoval vztek.
Ivar naklonil hlavu a věnoval vlkovi výhružný pohled plný hněvu, ale prozatím zůstal v klidu a jednoduše si vyslechnul vše, co měl ten zjizvený na srdci. Ovšem, celou tu dobu měl na tváři znuděný a nezaujatý výraz. Přišel sem složit hlavu a nabrat síly, ne ještě namáhat hlasivky. Ale jakmile jen ten cizák sklapne, bude na řadě on- Jenže vlk ho znovu překvapil svými omluvami. Ivarovi se v očích s hněvem vystřídal údiv, i když se to na sobě snažil nedat znát. Jen co se ten zjizvený přestal litovat, Ivar nesouhlasně zavrtěl hlavou a bez jakéhokoliv vysvětlení na něj sykl: "Idiote." Kdyby hned nevyměknul, možná bych k němu někde našel i kapku respektu. Na chvíli se odmlčel, ale pak se znovu, ač nezaujatě, zeptal: "Stařešina. Co s ním?" Nevypadal, že ho to nějak zajímalo, nicméně když už měl tu možnost, nějak si dlouhou chvíli zkrátit musel.

Ivar sebou cuknul, když se cizák nečekaně a prudce pohnul. Vlk však nevypadal, že se chystá do boje. Ne... Podělanej až za ušima. Ivar se nahlas uchechtl, zatímco mu stále hleděl upřeně do očí. Jeho strach se mu líbil.
Zůstal tak poměrně dlouhou dobu, dokud pohledem nesjel celé jeho tělo. Zřetelně viděl všechny jizvy, jimiž byl onen vlk pokrytý doslova od hlavy až k patě. Nebýt jeho vychrtlého těla, snad by díky všem těm jizvám vypadal jako rváč. Ovšem kromě toho výrazu. Ten dal Ivarovi jasně najevo, že se k žádné rvačce neschyluje a že má všechno pod kontrolou. Uvolnil tak svoje svaly, klidně se posadil a konečně tak dal pohov své noze. "Problém?" Zavrčel nevrle, když ho cizák pořád pozoroval. Za normálních okolností by se Ivar snad i snažil vyvolat jakýkoliv konflikt, nicméně teď sem přišel za účelem ulevit své tlapě. To ale rozhodně neznamenalo, že bude milý.

//mimo Gall

Ivar se konečně dovlekl k místu, kde měl v plánu na chvíli ulevit své levé zadní noze. Netušil, jak místo za vodopádem vůbec našel, ale rozhodně si nestěžoval. Příjemný chládek mu jen udělal dobře a tohle místo mu snad zaručí i klid. Otřepal z kožichu vodu, kterou před chvílí prošel.
Zarazil se, když ho v tu chvíli do čenichu praštil vlčí pach. Ovšem, že přes onu vodní clonu nic necítil. Ivarovi nelibostí cukl koutek tlamy, jen co si představil, že chladný úkryt bude muset sdílet s někým jiným, nedejbože někým se sluníčkářskou povahou. Přejel jeskyni očima a zastavil svůj pohled, když spatřil vyhublou postavu. Zůstal stát na místě, ale celou tu dobu cizáka pečlivě pozoroval. Neměl v úmyslu ho na svou přítomnost upozorňovat, ale pokud by se otočil a spatřil ho, nebylo by zbytí. Ivar jednoduše opět ignoroval bolest ve své zadní tlapě příliš dlouho na to, aby se zvedl a táhl jinam.