Příspěvky uživatele

Ivar mu věnoval další z jeho otrávených pohledů a protočil očima, když Siku nadšeně zavrtěl ocasem. Komentáři, který vlk věnoval jeho předchozí odpovědi, se jen ušklíbl. Nemáš páru, jak moc s tebou něco takovýho zamává. Ivar sám netušil, proč se s šedým zjizveným vlkem vůbec dal do řeči. Teď už na tom ale nezáleželo, vzhledem k tomu, že se nacházeli uprostřed konverzace, dalo by se to tak nazývat. Siku by ho nejspíš stejně nenechal na pokoji. Vlci jako on si přece vždycky našli spoustu otravných a zbytečných otázek, kterými zasypávají ostatní.
Ivar odpovědi, jež se mu dostalo, chtě nechtě musel dát za pravdu. Tedy alespoň její části. Být sám se sebou taky nebyla zrovna výhra. Poprvé tak vlkovi věnoval krátké souhlasné zamručení. "Aspoň v něčem se shodnem, Siku." Ivarův tón stále nebyl příliš přátelský, nicméně tentokrát mu chyběla agresivita. Naopak, na chvíli zněl až... zdrceně. Jen co si to však uvědomil, nasadil zpět svou masku nezájmu.
"Předurčen? V tohle ty věříš?" Teď zněl jeho hlas až posměšně. "Jen tak mimochodem, malý varování - ublíží ti úplně všichni, když z toho budou mít prospěch."

I když to Ivara iritovalo, už si začínal pomalu zvykat na to, že onen vlk občas mluvil absolutně z cesty. Pouze si posměšně odfrkl nad jeho odpovědí a spolu s nesouhlasným zavrtěním hlavy protočil očima, jakmile zjizvený začal ospravedlňovat svou hloupost. Bylo to přesně tak, jak Ivar čekal a cizák se ani neměl k tomu, tvrzení jakkoliv vyvracet. To, že si je své hlouposti vědomý, ale stejně půjde a udělá přesně tu stejnou pitominu, je mu nakonec stejně k prdu. Líně položil svou hlavu na zem a odvrátil od něj zrak. Pořád ho však koutkem oka hlídal, kdyby náhodou chtěl něco zkusit.
Ivar se přistihl při polemizování nad otázkou, zda je víc znechucený nebo pobavený tím hlupákem před ním, když ho z jeho myšlenek vytrhl vlkův hlas. Nezaujatě stočil zrak zpět k němu, ale jinak se ani nehnul. Znatelně se ale zarazil v momentě, kdy cizák poukázal na jeho levou zadní nohu. Podíval se na ni a pak znovu na onoho vlka, jako by nemohl uvěřit, že si toho vůbec všimnul. Vrhl na vlka nepřátelský pohled a hlavu položil zpět na zem, uraženě uhýbajíc pohledem. "Ivar." Na chvíli to vypadalo, že už nemá v plánu pokračovat, ale nakonec se otočil znovu k němu, otráveně si odfrkl a opět promluvil: "Z místa hemžícího se sobci a naivními přerostlými vlčaty." Změřil si ho pohledem. "Tady jsem si asi moc nepomohl," zamručel.
Po krátké odmlce chvíli převaloval vlkovo jméno na jazyku. "Siku..." Zahleděl se na něj zkoumavým pohledem. To bylo poprvé, kdy Ivar vypadal, že ho na něm něco opravdu zaujalo. "To tě vážně tak děsí samota?" Zeptal se s až nechápavým výrazem. "Proč se honit za někým, kdo ti akorát vrazí kudlu do zad, hm?"

Ač si Ivar dával záležet na tom, aby si na tváři udržel znuděný výraz, celou tu dobu pozorně poslouchal. Rozhodně nevypadal překvapeně. Ostatně od ostatních vždycky čekal to nejhorší a nejhloupější. Ani cizák se očividně nevymykal šabloně, kterou Ivar ve všech viděl. "Vážně seš idiot," uchechtl se znovu, když cizák domluvil. "A jak tak znám vás idioty, zítra znova přiskotačíš k prvnímu vlkovi, kterýho uvidíš a budeš se chtít zase kamarádíčkovat, jako by ti to jednou nestačilo. Nikomu na tobě nezáleží, každej tě jen využije, jak jen může, když ho necháš," pronesl nesouhlasným a až znechuceným tónem, zatímco se v klidu natáhl na chladnou zem. Vsadil by svůj kožich o to, že to bude přesně tak, jak řekl. Tihle se ostatně nikdy nepoučí.
Ivar líně zvedl zrak, když pro změnu položil otázku ten zjizvený. On ale, narozdíl od Ivara, zněl opravdu zvědavě. "Tsk. Ani nevíš," odsekl stroze a jednoduše. Nevypadal, že by se sám od sebe rozmluvil. Na druhou stranu, pokud by se cizák zeptal, Ivarovi mluvit o jeho minulosti problém nedělalo. Jen ať všichni slyší, jak s ním bylo nakládáno. Možná, že i oni pak přestanou být takoví idioti.

Pro jednou Ivar nevěděl, co říct. Cizák po něm začal zčistajasna vřískat něco, co pro Ivara znělo jako nesmysly. A zároveň to znělo, jako by mluvil na někoho úplně jiného? Někoho, kdo tam ani nebyl. To však neměnilo nic na tom, že v něm všechen ten vřískot směřovaný na jeho osobu podněcoval vztek.
Ivar naklonil hlavu a věnoval vlkovi výhružný pohled plný hněvu, ale prozatím zůstal v klidu a jednoduše si vyslechnul vše, co měl ten zjizvený na srdci. Ovšem, celou tu dobu měl na tváři znuděný a nezaujatý výraz. Přišel sem složit hlavu a nabrat síly, ne ještě namáhat hlasivky. Ale jakmile jen ten cizák sklapne, bude na řadě on- Jenže vlk ho znovu překvapil svými omluvami. Ivarovi se v očích s hněvem vystřídal údiv, i když se to na sobě snažil nedat znát. Jen co se ten zjizvený přestal litovat, Ivar nesouhlasně zavrtěl hlavou a bez jakéhokoliv vysvětlení na něj sykl: "Idiote." Kdyby hned nevyměknul, možná bych k němu někde našel i kapku respektu. Na chvíli se odmlčel, ale pak se znovu, ač nezaujatě, zeptal: "Stařešina. Co s ním?" Nevypadal, že ho to nějak zajímalo, nicméně když už měl tu možnost, nějak si dlouhou chvíli zkrátit musel.

Ivar sebou cuknul, když se cizák nečekaně a prudce pohnul. Vlk však nevypadal, že se chystá do boje. Ne... Podělanej až za ušima. Ivar se nahlas uchechtl, zatímco mu stále hleděl upřeně do očí. Jeho strach se mu líbil.
Zůstal tak poměrně dlouhou dobu, dokud pohledem nesjel celé jeho tělo. Zřetelně viděl všechny jizvy, jimiž byl onen vlk pokrytý doslova od hlavy až k patě. Nebýt jeho vychrtlého těla, snad by díky všem těm jizvám vypadal jako rváč. Ovšem kromě toho výrazu. Ten dal Ivarovi jasně najevo, že se k žádné rvačce neschyluje a že má všechno pod kontrolou. Uvolnil tak svoje svaly, klidně se posadil a konečně tak dal pohov své noze. "Problém?" Zavrčel nevrle, když ho cizák pořád pozoroval. Za normálních okolností by se Ivar snad i snažil vyvolat jakýkoliv konflikt, nicméně teď sem přišel za účelem ulevit své tlapě. To ale rozhodně neznamenalo, že bude milý.

//mimo Gall

Ivar se konečně dovlekl k místu, kde měl v plánu na chvíli ulevit své levé zadní noze. Netušil, jak místo za vodopádem vůbec našel, ale rozhodně si nestěžoval. Příjemný chládek mu jen udělal dobře a tohle místo mu snad zaručí i klid. Otřepal z kožichu vodu, kterou před chvílí prošel.
Zarazil se, když ho v tu chvíli do čenichu praštil vlčí pach. Ovšem, že přes onu vodní clonu nic necítil. Ivarovi nelibostí cukl koutek tlamy, jen co si představil, že chladný úkryt bude muset sdílet s někým jiným, nedejbože někým se sluníčkářskou povahou. Přejel jeskyni očima a zastavil svůj pohled, když spatřil vyhublou postavu. Zůstal stát na místě, ale celou tu dobu cizáka pečlivě pozoroval. Neměl v úmyslu ho na svou přítomnost upozorňovat, ale pokud by se otočil a spatřil ho, nebylo by zbytí. Ivar jednoduše opět ignoroval bolest ve své zadní tlapě příliš dlouho na to, aby se zvedl a táhl jinam.