Příspěvky uživatele

< návrat zpět

4/10, Saturnus

Poslouchala Saturnovo vyprávění a mimoděk přitom pořád utíkala pohledem k obloze. I slunce vypadalo, že je strašně daleko a přitom bylo mnohem větší než hvězdy! "Je to hrozná škoda, jestli to někdo dřív uměl, ale teď už ne," povzdechla si, přivírajíc očka proti slunečnímu svitu. "A ví se jak vypadá sluníčko z blízka?" Zkusila vlkovým prostřednictvím zodpovědět ještě jednu vesmírnou otázku, co ji napadla. Než se pozornost obrátila na ni.
Potěšilo ji, že jej mohla něco naučit. Zvlášť, když šlo o kytičky, kterým teď tak trochu propadla. Takže se na něj zářivě usmála, což vzápětí maličko opadlo. "No ano. Jméno co mi dala matka je Iva," prozradila mu očividně přemýšlejíc, jak mu prodat i zbytek informací. Vysvětlit své myšlenkové pochody, aniž by se do toho zamotala. "Když jsem odešla z domova, chtěla jsem za sebou udělat tlustou čáru víš? Nechat ten život za sebou a začít novou etapu. Nové jméno mi přišlo jako dobrá věc. Sice podobné, abych to byla pořád já, ale jiné..." Sklapla čelisti a usmála se na něj, doufajíc, že rozumí.

3/10; Saturn

Sledovala jak vlk přemýšlí o jejím dotazu a velice trpělivě čekala, až si utřídí myšlenky. Když nad tím sama přemýšlela, napadlo jí, že úplně nevypadá na umírání hlady, takže to byla dost blbá otázka a kývnutím hlavy mu dala za pravdu. "To dává smysl!" O Zabíjení zvířat se stejně moc bavit nechtěla, takže se chytila toho druhého a trochu podvědomě natáhla čenich až k inkriminovanému přívěsku.
"Takže hvězdy mají různé tvary?" Zeptala se zaujatě. A sám jí rovnou podal na smeč. "A jak se to ví, když jsou tak daleko a nemůžeme je vidět?" Teď teda žádné hvězdy na obloze nebyly, ale i tak vzhlédla a chvíli do oblak mhouřila očka. Strhla je však zpět na něj, když se podělil o tajemství svého jména. "To je super! Taky bych se chtěla jmenovat po hvězdě," broukla zasněně, ale hned se zase usmála.
"Já se pojmenovala po rostlině! Ivy! To v nějaké cizí řeči znamená břečťan," jala se hned vysvětlovat nazpátek.

Saturnus; 2/10

Vlk se nelekl, což bylo velké pozitivum. Navíc ji pozdravil a zdržel se rozčilení nad tím, že jej vyrušuje, což bylo další velké plus. A pak se zasmál, což ji trochu znejistělo, ale nakonec samotnou donutilo zkřivit tlamku do obloučku. Očividně ho jen zaskočila a nesmál se její pitomosti. Na což by měl rozhodně právo, ale... I tak by se jí to asi trochu dotklo. Ne však nyní.
Zavrtěla ocáskem a zlatavým pohledem jako na povel sjela ke šperku, na který svým pohybem nejprve poukázal a pak dokonce tlapkou vyzdvihl jeden konkrétní přívěsek který opravdu vypadal jako srpek měsíce! "Páni, to je roztomilé," hlesla nadšeně. A jak hezky se to blýskalo! "Ale neplaší vám to zvěř? Ty odlesky?" Vznesla jednu pragmatickou otázku, než trochu přivřela očka, aby na náhrdelník více zaostřila. "Měsíc a hvězdičky," zatrylkovala si nadšeně. "A co je tohle?" Poukázala na druhý větší přívěsek, co se mezi hvězdičkami skvěl.

(1)

Dostalo se jí vysvětlení hned na několik jejích otázek. Jenže jak už to bývá, ty vyvolávají nové otázky a ona vykulila očka. "Jaké lavině?" Obličej jí opanovalo upřímné zděšení a to i přes to, že tu teď měla oba vlky při sobě živé a zdravé. "Jsem ráda, že se vám nic nestalo," broukla tedy a zase narovnala uši do normální pozice. Vůbec si neuvědomila, jak se připleskla ke krku.
"Vlk v písečné hoře?" Navázala hned se zmateným zamrkáním, sondujíc pohledem tu dlouhou srstnatou podivnost, kterou Cyril nazýval "vlasy". "A jsou k něčemu dobré?" Poptala se nejistě a očičkama zabloudila i k Erlendovu modrému kožíšku. "Nebo jen na okrasu?" Sama neměla pro zkrášlování bez dalšího smysl úplně pochopení, její život se ostatně dosud točil jen kolem boje o vlastní život a tam moc prostoru pro parádění se pro radost jaksi nebylo. "Je hezká," připustila však, když se rozmluvil o své masce, ale aby bylo upřímnosti učiněno za dost, musela dodat i svou navazující myšlenku. "Jen mi přijde škoda, že ti není už vidět do obličeje. Ale je to samozřejmě tvé rozhodnutí," zazubila se na něj a zvědavě naklonila hlavu, když začal vyzvídat co se životem. Krvavé obětiny prý skládat nemuseli, což se svým novým nastavením mysli vskutku vítala. Ne však tolik příchod Aranel, kterážto hned začala mluvit o lovu. Ivy se přistihla u toho, jak trochu ucouvla, jako by se chtěla před tím návrhem skrýt za zadkem svého kamaráda. "Já vynechám. Nezlobte se prosím," broukla za bílou vlčicí když odcházela a hned o poznání více zamlkla. Žádná další zvídavá otázka od ní nepřišla.

Duben / Saturn / 1/10

Od přijetí do smečky ji hlavou pořád šrotovaly ty kytičky a jejich účinky. A hlavně to, kde o nich něco zvědět a tak. Protože jí přišlo nemožné to všechno vyzkoušet, porovnat a tak. Trvalo by to léta letoucí! Asi si prostě bude muset najít někoho, kdo už to všechno zná a poví jí to. Pokud možno zadarmo, protože neměla čím zaplatit. Malý vlčí chudáček. Leda by dotyčnému vyčarovala jakoukoliv kytku, co si vybájí.
A tak šla, mumlala si tyhle hovadiny pro sebe a nakonec jí osud pod tlapky přivál vlka. Kterého neznala, takže okamžitě nabrala na trošce té opatrnosti. A také hlasitosti, aby z jej dřímání nevytrhla až bafnutím do ucha. Odkašlala si proto v celkem uctivé vzdálenosti, než zvedla hlas k pozdravu. "Dobrý den," odtušila slušně a snažila se moc nezírat. Jak jí slušné vychování radilo. Vy máte měsíc na čele? To už ji na hodinách etikety neučili, to z ní promlouvala vlastní všetečnost.

10/10

Na druhou stranu, i když to nepotřebovala, pořád to mít mohla, no ne? A při pohledu na šnečka, který ožužlával klobouk hříbku opodál se zase celá rozněžnila. Taky vypadal osaměle. Ve skutečnosti mu tedy bylo určitě fajn a užíval si oběd, ale vlčice si usmyslela, že určitě potřebuje společnost a přisunula se blíž. A pak mu začala povídat o tom, co celý den dělala a čas od času jí přišlo, že se zájmem pootočil očička jejím směrem, což jí jako reakce úplně stačilo. A tak brebentila dál a dál a dál. A jak šel čas došlo jí, že ve skutečnosti nepotřebuje mluvící zvířátko, ale naopak! Někoho kdo si ji mlčky vyslechne a navíc to nebude schopný vykecat dál. A k tomu objevu jí stačil jeden jediný den! No není ona úžasná? Šneček se zrovna tak podivně zakymácel, když se jej na to zeptala a rozhodla se to přijmout jako nadšený souhlas...

9/10

Žádnou myš nenašla. Očividně to bylo těžší, než se zdá. Nebo byla na špatném místě. taková Středozemka by byla asi vhodnější. Asi by měla pracovat s tím, co tu prostě měla. Ale když se zastavila, neslyšela nic jiného než cvrkot cvrčků, ze kterého by jí, či obyvatelům borůvky dozajista hráblo, kdyby si to přivlastnila. A tak si lehla do mechu a tiše si povzdechla. Asi si bude muset najít normální kamarády. Totiž vlky. Což by bylo asi to první, co by vlk s kebulí v pořádku udělal, ale ona? Kdepak. Přijde jí snazší kamarádit se s mluvícím hmyzem. Nejraději by se propleskla, ale uznala že bolístek si za život užila už dost a nemusí do toho ještě mlátit samu sebe. Stačí se přestat ostatních bát, být sama sebou a doufat, že se najdou tací, kterým se bude tohle pako líbit. Nic víc, nic míň. Nemusela si vymýšlet imaginární kamarády! Nepotřebovala zvířátko. Snad?

8/10 březen

Jenže co teď? Ptáci se jí vyhýbali, brouci jí nevyhovovali. Asi by se měla začít koukat po chlupatcích? Zajíce tedy už vyloučila, ale to nic neznamená, ne? Co třeba obyčejná myška? Takový vrabčák v kožíšku! To neznělo vůbec zle. A tak začala slídit po myších. Změnila kvůli tomu však lokaci, protože na téhle mýtině už stihla svou přítomností očividně vyděsit vše, co jen šlo! Všichni se schovali.
A tak se začala prodírat lesem kupředu. Místo myší však našla pořádně rozzuřenou veverku, co po ní začala házet šišky! A to jí ani nic neudělala. Jen se jí nachomýtla do cesty. Hodně rychle uznala, že od veverek taky dává packy pryč. Zrzavých, černých i stříbřitých. Jen tak pro jistotu! A to samé lišky! Však jsou si celkem podobné. Dlouhý ocas, velké uši. Akorát ty hlodáky jim chybí!

7/10 březen

Nejvíc tam bylo mravenečků, ale ti tvoří tak semknutá společenství, že jí přišlo ošklivé jednoho z nich odtrhnout od zbytku jen kvůli své sobecké touze po společnosti. A tak se jejich konvojím vyhnula a hledala dál. Tesařík jí však utekl a ploštice jí zalezly do kožichu a dost nepříjemně ji tam lechtaly! Bylo to snad horší než blechy! Asi protože jsou o dost větší než blechy? Inu. Aspoň že nepijí krev ani nekoušou.
Dobrou hodinu pak lítala po mýtině a snažila se ty červenočerné potvory vytřepat! Celá zadýchaná pak seděla vprostřed, drbala se zadní nohou za uchem a pořád jí přišlo, že jí v kožichem něco leze! No. Rozhodně jí to pomohlo v rozhodnutí, že žádného brouka jako kámoše nechce! Každá zkušenost k něčemu dobrá. I ta špatná! Kolik moudrosti tu pochytila jen díky několika broučkům.

6/10 březen

Málem si fňukla a zamáčkla slzu, jak sledovala tvorečka mizet mezi stromy. Asi na to jde špatně. Možná by to měla zkusit s něčím pomalejším. Něčím, co před ní nemůže utéct dřív, než ho donutí si ji vyslechnout. A tak svůj pohled tentokrát odtrhla od oblak a začala se díval do trávy u svých nohou.
Sice ještě nepotkala nikoho, kdo by měl za kamaráda brouka, ale ani úplně nedávalo smysl, že by jím být nemohl! A když si ho zavře mezi packami, tak jí neunikne! Jo, bezvadný plán jedné praštěné vlčice. Nejraději by si sama nad sebou zafacepalmovala, ale to je pro vlky dost těžká věc, takže to zatím vynechala a prostě hledala cokoliv živého u svých nohou. Brzy uznala že je na zemi o dost živěji, než by ji kdy napadlo! Hemžilo se to tam různými tvory, kteří pospíchali vlk ví kam. Doznala, že by si měla pod packy koukat častěji. Nechtěla přece na nikoho z nich šlapat!

5/10 březen

Nenechala se tím ale moc rozhodit a hledala dál. Nebyla si úplně jistá tím, jaký tvor by se k ní jako kamarád vlastně hodil. Tak nějak mimoděk svou pozornost upínala k ptáčkům. Pokud možno nějakým zpěvavým. A k něčemu stejně hnědému a nevýraznému jako je ona. Možná snad skřivan? Nebo obyčejný vrabec? To jejich hopkání a čerikání je tak roztomilé. Mohli by si rozumět! Schovával by se jí v kožíšku a vůbec by nebyl vidět! Nebo slavík! O těch se přeci říká že mají krásný hlas. Mohli by si spolu kráčet světem a prozpěvovat si u toho hezké písničky! Už teď se u té představy tetelila blahem. Byl v tom však háček. Zatím žádného mluvícího ptáčka ochotného se s ní kamarádit nepotkala. Jak jen to ostatní dělají? Opravdu jí to vrtalo hlavou, když oslovila dalšího opeřence a ten před ní v úleku odletěl tak daleko, jak to jen šlo.

(43)

Vypadalo to, že se bude muset do studia bylinek pustit na vlastní pěst. Což znělo jako celkem nadvlčí úkol, ale co by pro svou novou rodinu neudělala, že no? Jo. Rodina, domov. Krásná slova, která jí snad konečně začnou přinášet radost a nikoliv splín. Po Erlendově vzoru jí ocásek kmital ze strany na stranu a ještě přidal na intenzitě, když se do "rozhovoru" přidal i Cyril.
Měl pravdu, ale přesto ji trochu mrzelo, že nedodržela slib. Ale pokud tu zůstane také, vlastně to nebude tolik jiné, ne? Usmála se na něj a přikývla hlavou. Byla tak dojatá, že se na další slova díků nějakou chvíli nezmohla a jen jí tak trochu slzela očička. Teprve, když byl zcela očividně do Borůvkové party oficiálně přidán i Cyril, zvedla zvědavě svůj zlatavý zrak.
"A vy se znáte?" Byla její úplně první otázka. Z těch gest jí to tak rozhodně přišlo! Už nějakou dobu jí však vrtaly hlavou i další věci. "A co to máš na hlavě?" Zatvářila se jako kdyby si toho všimla až teď, ačkoliv tomu tak nebylo. A jedním slovem obsáhla jak masku tak i tu podivnou čupřinu. Nevěděla jestli se nemá začít cítit trochu nemístně, když jako jediná nemá žádnou podivnou věcičku ani nepřirozené vylepšení.

(42)

O dost více se uvolnila, když se jí za tu hloupost, kterou si vymyslela (nebo spíš blok v hlavě) nikdo nevysmál a asi to bylo dost vidět. Zase zvedla hlavu, kterou schovávala mezi rameny a zavrtěla ocáskem. Ne že by však kvůli tomu nedávala pozor na jeho další projevy. Ostatně se jí snažil odpovědět na její otázku. A musela uznat že to své pitvoření má dobře natrénované protože mu rozuměla velice snadno. "Chápu," řekla tedy. Slyšela že některé rostliny mají různé prospěšné účinky. Problém byl, že o nich nic moc nevěděla. "A je tu někdo, kdo by mne naučil co je k čemu dobré? U nás se nic takového nedělalo." Zeptala se tedy proaktivně, protože v ní opravdu probudil zájem o věc. Zazubila se naň nazpět a rozhlédla se kolem, když se jejich okolí pokusil obsáhnout tím širokým gestem. Tentokrát chvíli trvalo, než pochopila, co se tím snažil říct. Že se nesnažil poukázat na nic konkrétního, ale dával jí prostor k rozletu. Pak stále trochu nejistě nastražila ouška, kterážto jí samým rozrušením zablikala, jak se přihlásila o slovo její zatím nezkrocená magie neviditelnosti. "O-pravdu?" Dala mu šanci to vzít ještě zpět. "Jsem tu doma?"

(41)

Vlk - nový alfa - Erlend jak ho pojmenovala Baghý - měl magií upravený kožíšek, čelenku na hlavě a na krku tu věcičku co normálně nosila právě maličkatá vlčice. Rozhodně mu to slušelo, ale Iva naštěstí nepodléhala pubertě tak silně, aby z toho byla celá na větvi, takže to kloudné konverzaci nebránilo. Trochu horší to bylo s tím jeho hendikepem. Pomalu přikývla hlavou na znamení porozumění a v duchu už se děsila nad tím, jak si jako budou povídat, když on nemůže. Ale to on už měl očividně vymyšlené a ovládal magie, které mu to celé dost ulehčovaly. Chytré a milé.
Sama trochu naklonila hlavu na bok, pro změnu však zaujetím, jak se jí ozval cizí hlásek v hlavě a pak navíc obrázky před očima. Čár máry jsou fakt hustý, to musela uznat. U první projekce trochu stáhla uši, neb se nechtěla úplně dívat na sebe samu jak ničí další nevinný život, a kdyby vlk mohl nevolností zezelenat, právě teď by to udělala. "Já... lovit umím, ale nechci to dělat," přiznala po krátkém zaváhání, a když si uvědomila, jak to znělo spěšně dodala ještě jednu poznámku. "Ale ani Vám nebudu ujídat. Nejím maso," rozpačitě sklopila zrak. Znělo to tak absurdně! A přesto to tak bylo.
Naštěstí ale existovaly i jiné věci, které mohl vlk pro smečku dělat a ten sběr rostlinek ji velmi zaujal. "A k čemu jsou potřeba?" Zeptala se zvědavě a s očividným zájmem. To by jí určitě šlo! A co by nenašla by si mohla nechat vyrůst magicky, má přeci magii země! Následně se trochu zahihňala. "Myslím že potom co jsme vyhnali tu příšeru už se nebudu bát postavit ničemu." Šakal nebo cizí vlk s porovnání s tou nestvůrností nestáli snad ani za řeč, ne?

4/10

Buďto mluvit neuměl, nebo s ní mluvit nechtěl. S obojím mohla sotva něco dělat, takže se smířila s neúspěchem. Doplňujíc to o to, že by se k ní takový černý ptáček stejně moc nehodil. Rozhodně ne tak dobře jako jezevec k Išce. Měla by si najít nějakého ladícího kamaráda. Jenže co by to asi tak mělo být? Možná spíš kosí holka? Ty jsou podobně hnědá jako ona, není-liž pravda? A když se tu vyskytoval kluk, musela být někde zákonitě i slečna. Nebo dvě.
A tak přejela pohledem okolní stromy a křoviny, jako by snad čekala, že se tu hned nějaký spawne. Jenže s přírodou to není tak jednoduché a ani menší procházka po okolí žádný úspěch nepřinesla. Vyrušila akorát tak dva zajíčky u rozšiřování svých řad, což bylo maličko legrační a o něco více nepříjemné. A právě někoho připravila o zásoby na zimu.