Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 134

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 136

Notice: Undefined variable: vanoce in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 148

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 160

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 162

Notice: Undefined variable: zdravi in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1172

Notice: Undefined variable: energie in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1174

Notice: Undefined variable: stesti in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1176

Notice: Undefined variable: kaminky in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 1178
Gallirea - Profil

Isma



Tento vlk je čtvrtým charakterem uživatele Maple.
avatar

Poznámka

Modifikace zahrána, mech je tak z 1/2 narostlý. Na jaře bude z 3/4 a v létě komplet :)











[ ♥ ]
Launee, Therion, Santé, Saturnus, Bianca, Saelind

[ frens ]
Lacrima, Parsifal

[ ¿trustworthy? ]
Litai, Baghý, Tati, Erlend(Ljós), Night Sea(Night), Jerry,
Cashmere, Phantasia

[ ?¿? ]
Zakar, Meinere(?), Rez(?), Lindasa(?), Mitsurugi

[ big no no ]
xxx






17. 05. 21 - zaslána registrace
5. 06. 21 - první post





Informace

Zobrazované jménoIsma
Skupina Vlci
Zaregistrován od 17.5.2021 11:42
Naposledy aktivní 26.6.2025 9:15
Příspěvků 223, zobrazit >
Pohlaví vlka:Samice
Postavení ve smečce:Gamma - Ochránce
Partner:nemá partnera
Smečka:Mechová smečka
Datum narození:18.04.2021
Matka/Otec:Launee /Therion
Sourozenci:Santé
Adoptivní: Bianca, Saturnus
Potomci:nemá žádné potomky
Úkryt:Mechové dno
Lesní strážce:

Povaha

Isma patří mezi vlky, kteří dospěli nespravedlivě brzy a dětské dovádění doháněli až dodatečně. Již od malička dokázala být ostrá a nebát se obrany těch, na kterých jí záleží nejvíce, ať už to je oprávněné, či nikoliv. Hrozbu vždy viděla v každém, koho od narození neznala. Nedůvěru chová bez rozdílu ke každému, koho nově potká, přestože se to s odstupem času trochu lepší. A tak se od této vysoké vlčí dámy dočkáte hned několika nedůvěřivých pohledů, které se do vás zarývají, jako by hledaly jediný důvod, proč vám skutečně není možné věřit. Nebojí se ale. Ne vás, ne zranění, ne smrti. Ale bojí se o vše, co jí je nejdražší. Když jí ale dáte dostatek času a ukážete jí, že ne každý je monstrum přestrojené za přítele, dokáže se vám pomalu ale jistě otevřít a nahlédnout pod tohle brnění chrabré bojovnice, pod kterým se schovává zranitelné vlče.
Jak to tak bývá, nic není tak dokonalé, jak se zdá. I tato nebojácná vlčice má mnoho jizev, které světu neukazuje. Strach je něco, co se stalo nedílnou součástí jejího života i její osobnosti. Je jím přímo ovládána. Již odmala měla velký strach z tmy. Ten pocit slabosti a bezbrannosti. Připadala si terčem čemukoliv, co ji mohlo pozorovat. Mnoho nocí tak trávila probděných a na hlídce. Nedát protivníkovi možnost ji zaskočit. Tento pocit strachu jen umocňovala její paranoia a vidiny, které v šeru zažívala. A jen obtížně se pak uklidňuje, že nic, co vidí a slyší, není reálné.
Dalším velkým strachem, který se na ní podepsal, je strach ze ztráty. Ten s ní byl úplně odjakživa a ztrátou otce jen rostl a rostl. A přestože jej potkala pouze jednou, s jeho ztrátou měla pocit, jako by přišla sama o sebe. Není den, kdy by jí nechyběl a neuvažovala nad tím, co by bylo, kdyby zůstal. Co by se stalo, kdyby od něj tehdy neodběhla. Zůstal by? Měl by ji rád a byl tu pro ni? Vyčítá mu, že tam nebyl. Ani u jejich narození, ani poté. Nikdy. Že ji připravil o to, jaká by byla, nebýt toho, co se stalo. Připravil ji o svobodu, kterou by bez toho strachu měla. Ale především veškerou vinu dávala sobě. Tomu, že tomu nezabránila. A bojí se, že tak jak přišla o něj, přijde i o další. Že perfektní svět, který si vysnila, se jí začne bortit pod tlapami a ona bude ta, co to zavinila.
Na to se váže i strach z odchodu z lesu. Ráda by se toulala, ale děsí se toho, co by se stalo, kdyby tak učinila. Pokaždé, když odešla, se vrátila jen ke špatným zprávám a ztrátě. Bojí se také odchodu právě z toho důvodu, že by se s někým musela rozloučit. Nemůže se pak ubránit svíravému pocitu, že to může být naposledy, co daného vlka vidí. Osud ji to totiž naučil velice brzy. Nikdo tu nebude navždy, a ne každý se dožije stáří. A tak se snaží z každého momentu odnést maximum. Neodcházet naštvaná, nebo rozhádaná. Protože kdyby poslední interakce, kterou s někým měla, byla hádka a křik, umučilo by ji to. Všechny hezké momenty na druhou stranu dokáže prožít na maximum a v dobrém na to vzpomínat.
S tím, jak se před světem uzavírá a své vyděšené já schovává, je opravdu složité se s ní sblížit. Bojí se nových vztahů a intimity. Bojí se přátelství, ale také partnerství. Je pro ni snazší nemít nikoho než o to, co má, přijít. Znovu si projít tou bolestí, která se na to váže. Stejně tak se bojí možnosti, že by se jednou mohla stát matkou. Jak by mohla? Když ví, jak málo stačí k tomu, aby výchova vlče poznamenala. Ale věří tomu, že by svá vlčata neopustila. Že by jim dala maximum a vždy tam pro ně byla. Aby jim vynahradila to, co jí samotné chybělo. Její láska pro svou rodinu je ale silnější než jakýkoliv strach. Je tedy pravděpodobné, že pokud si toho pravého najde, skutečně bude schopná založit rodinu a věnovat všem veškerou svou lásku.
Tuhle její stránku pozná ale jen málokdo. Většina ji bude znát jako ztělesněním odvahy, odhodlání a naprostého soustředění. Je opravdu rozumná, chytrá, nehrne se do nebezpečných situací a snadno dovede odhadnout, jaké následky ponesou její činy. Není zrovna výmluvná, stejně tak o společnost mnohdy moc nestojí. Nemá potřebu mít mnoho přátel. Bohatě by jí stačila její rodina a vědomí, že zbytku smečky se dá taktéž věřit. Dovede být nesmírně laskavá, milá, něžná a své blízké láskou neustále zahrnuje. Je opravdu kontaktní vlčicí, a tak je pro ni fyzický dotek nejdůležitější. Přestože se dokáže uvolnit, málokdy se něčemu opravdu zasměje, jelikož moc humoru nerozumí.
Pokud na Ismu někdy natrefíte, můžete si být zcela jistí, že k vám bude zcela upřímná, nebude se vám bát říct cokoliv narovinu, nebo se dokonce i poprat. Ze svých chyb se ale rychle učí, a tak i když poprvé souboj vyhrajete, napodruhé bude podstatně silnější a děsivější. Čím déle ji máte z očí, tím rychleji roste její síla, odhodlání a touha dokázat vám, že je lepší než kdy dříve. A tak až se příště setkáte, zjeví se jako přízrak, který vám přímo vyrazí dech.

Příběh a zajímavosti

• Začátky •
Isma a Santé se narodili zcela obyčejným vlkům s dost neobyčejnou minulostí. Oba rodiče, jako zbytek členů Maharské smečky, se na území již nějakou dobu necítili jako doma. Právě Launee byla ta, kdo je vedl k lepším zítřkům a zajistil jim domov jinde, kde bude bezpečněji. A tak se stalo, že Launee i Therion nahradili roli bývalé alfy a ocitli se na opravdu nesnadné pozici. Tolik zodpovědnosti a starostí. Vše se ale zdálo ubírat tou správnou cestou. Všichni byli spokojení, a tak nebyl důvod, aby oba vlci nezaložili rodinu, kterou si tak moc přáli. Ovšem na Theriona té zodpovědnosti začínalo být moc. Vtíravé myšlenky jej začaly přesvědčovat, že by neměl být alfou, ani otce. Že si žádnou z těchto rolí nikdy nezasloužil, a tak se stáhl, přestože ho doma čekala březí partnerka, která byla na smečku sama. Jedinou oporou pro Launee proto byli pouze Bianca se Saturnem, kteří po jejím boku stáli i v momentě, kdy se měla vlčata narodit.
Právě oba nevlastní sourozenci jim jejich jména vymysleli, když byla matka po porodu vysílená. Santému ho vymyslela Bianca a Ismě zase Saturnus. Začátky jejich života byly zcela obyčejné. Maminka jim věnovala veškerý svůj čas a vyprávěla jim o okolním světě, Therionovi a smečce. Celý tento měsíc byl naplněný láskou, něhou a budováním vztahů. Čas neskutečně rychle utíkal, a tak jen co se vlčata Launee zdála být připravena, vzala je na povrch a představila jim jejich domov. Poprvé se setkali s Biancou a Saturnem a viděli, že mimo maminku existují další vlci, s kterými se budou denně setkávat.
• Naděje •
Vše bylo tak nové. Tolik barev, světla, tváří, pachů, zvuků... Jeden ani nevěděl, kam se dívat dřív. Ničemu Isma nerozuměla, ale vše ji nesmírně fascinovalo. Když se ale hvozdem ozvalo táhlé vytí, Ismina ouška zastříhala a jako střela vyběhla za jeho původem. Nebohá Launee musela jejího bratra svěřit Biance se Saturnem, zatímco se sama vydala za malým neposedlým vlčetem. Ani jedna pravděpodobně nečekala vlka, který před nimi právě stál. Ovšem, než se malé vlče stihlo rozkoukat a pořádně zabrzdit, vrazilo přímo do béžového kožíšku. Až teprve teplé olíznutí na jejím pošramoceném čele ji přivedlo zpět do reality a ona věděla, že tohle je její táta. Ten vlk, o kterém tolik slyšela. Ale věděla, že tam měl být, jako tam byla máma. Ale nebyl. I Launee jistě zajímalo, kde se celou dobu otec jejich dětí tahal, ovšem vlčata měla tendenci se na vše, co je napadlo ihned zeptat. Odpovědi se ale nikdy nedočkaly. Mimo tohle krátké setkání se žádné další interakce Isma nedočkala, jelikož je brzy na to vyrušil nově příchozí pár vlků, jež se ucházel o místo ve smečce. Launee svou dceru ukryla do křoví s přáním, aby tam zůstala a nikam neutíkala. Svět byl totiž podle jejich slov plný zlých vlků, kteří jí mohli ublížit. Právě tato slova s ní zůstala po celou dobu dětství. Zaryla se jí do mozku tak hluboko, že už nic jiného, než nedůvěru pořádně neznala. A tak když viděla, že s cizinci oba jednají přátelsky a laskavě, přiběhla na pomoc a zasáhnout.
Díky Litai a Zakarovi, oněm cizincům, kteří se přidali ke smečce, se začala pomalu učit důvěře. Zjistila velice krátce poté, že oběma může věřit. Že jsou opravdu milí, žádné nekalé úmysly nemají, a dokonce se Zakar znal s jejím otcem a jeho bratrem. Litai ji naopak vzala na průzkum okolí a pověděla jí mnoho o smečce, z které pocházela. I k této vlčici si našla svou cestu právě tím, že se obě na Galliree narodily. Se zbytkem smečky už to tak snadné ale nebylo. Setkala se s nimi vždy ve velkém hloučku, a tak neměla možnost se s nimi pobavit soukromě. Sblížit se, dozvědět se něco jeden o druhém a najít si k sobě cestu. Jediné, co o nich věděla, bylo to, že jim jejich matka důvěřovala natolik, aby je do smečky přijala. A to Ismě muselo zatím stačit. Krátce po průzkumu s Litai se znovu shledala s matkou, která se chystala za Životem a na cestu s sebou přibrala celou jejich velkou rodinu. Jediný, kdo opět chyběl, byl Therion. I po cestě se Isma mnohé dozvěděla. Zjistila něco o Maharské smečce, ve které původně její milovaní žili, a právě tam ji matka naučila nějaké ty základy lovu. Zjistila také něco málo o Životovi a o tom, čeho všeho je schopný. Ovšem nejdůležitější informaci celého výletu si odnesla Launee, jež se dozvěděla o osudu jejich otce a o tom, proč nebyl opět k nalezení.
• Chlad •
Jen co se navrátili zpět domů, Launee svolala všechny členy smečky a oznámila jak změny v hierarchii, tak informaci, že je Therion mrtev, jež Ismu hluboce zasáhlo. Vyslechla si dodatek, že existuje možnost, že se vrátí, ale tomu nevěřila. Utekla tedy do úkrytu najít trochu soukromí, aby mohla otevřeně vyjádřit všechny ty emoce, které se v ní mísily. Teprve pozdě příchozí Bianca ji našla, nechápajíc, co mohlo vlče tolik rozrušit. Tušila ale, že to nebude pouze natlučený čumák. Bude to něco hrozného. A tak i šedá vlčice ztrátu adoptivního otce oplakala. Obě tak mohly truchlit a opřít se jedna o druhou. Isma tak mohla projevit obavy z toho, že mu na nich nikdy nezáleželo, protože tu pro ně nikdy nebyl. Tyhle chmurné myšlenky byly velice rychle zahnány její sestrou a vyprávěním o něm. Podle ní byl opravdu hodný, přestože zamlklý a do sebe uzavřený vlk. Pověděla jí o hvězdách a o tom, jak rád je Therion pozoroval. Od té doby, když je Ismě teskno, hledá útěchu a oporu v noční obloze. V naději, že na ni její otec dohlíží a je neustále při ní. Povídaly si o tom, že by Život mohl zařídit to, aby se znovu setkali, přestože již nebyl ve světě živých. Isma tuto možnost ale zavrhla. Měla za to, že by to byla pouhá iluze, nikoliv on. Trvala si na tom, že si ho raději bude pamatovat tak, jak ho skutečně poznala. Vidět jeho obraz, ke kterému by se nemohl fyzicky přitisknout, by pro ni bylo bolestivé. Bylo by to, jako by tam vůbec nebyl. Jako by se nic z toho nestalo. Když se ale obě vlčice rozhodly projít a přijít tak na jiné myšlenky, vykročily z úkrytu na zemi pokrytou prvním zimním sněhem.
• Toulky •
Pro mladou vlčici to symbolizovalo nový začátek. Naprostý kontrast tomu, co znala, a tak se rozhodla tuhle novou změnu prožít s jen pozitivními myšlenkami. Nechtěla se utápět v té bolesti, kterou si v úkrytu prožila. Chtěla žít. Bianca kaštanové vlčici pověděla o všech možných sněhových radovánkách, které jako malá zažila. Nejvíce Ismu zaujalo stavění sněhuláků, ale jelikož by se v rodném lese válel opravdu špatně, rozhodly se vlčice popojít o kus dál od domova a pořádně se vyblbnout. Obě si hraní náramně užily, obzvláště pak, když se obě klouzaly ze zasněženého kopce. Během té zimy si k Bianc vytvořila nesmírně pevný citový vztah. Byla tam pro ni, když ji nejvíce potřebovala. Jenže když se obě vydaly domů, Isma se jako vždy hnala jako první a v moři běloby se ztratila. Marně se pokoušela najít Biancu, nebo jejich výchozí bod. Všechno vypadalo tak stejně. I stopy, které za sebou zanechávaly, nikam nevedly. Možná kdyby nepodlehla panice a nekroužila tam jako pomatenec, dokázala by se po stopách dostat zpět. Ale v tomhle zmatku ne. A tak si musela poradit sama a dopravit se domů vlastními silami.
Naštěstí měla trochu rozumu a nějaké ty základy lovu, a tak se při první příležitosti pokusila o lov. Byla si vědoma, že cesta asi nebude snadná a potřebuje nabrat sílu. Musela být připravena na nejhorší. A tak s trochou štěstí a snahy se jí podařilo ulovit svého prvního vyhublého zajíce. Vydala se tedy dál. Procestovala dobrý kus Gallirei. Objevila ono rudé jezero, o kterém jí sestřička vyprávěla, a dokonce zdolala i pár pohoří, ve snaze najít z výšiny cestu domů. Po cestě se i sblížila s pár vlky z Borůvkové smečky, kteří ji pozvali na společné klouzání na ledu. Jednoduše si užila zimu plnou dobrodružství, napětí a naučila se toho plno. I pohled na cizí vlky se jí pozměnil, když byla obměkčena přátelskostí ostatních. A tak když konečně natrefila na bažiny, které již znala, věděla, že je na dobré cestě a brzy dorazila domů.
• Otřes •
Jen co se ale dostala za hranice Mechové smečky, objevil se další průšvih. Les byl v nebezpečí a naznačovaly tomu otřesy země, které všichni obyvatelé pocítili. Otřesy začaly být tak silné, až vlkům podlamovaly nohy. Isma, spolu s dalšími vlky smečky, se hned shromáždili u hluboké díry, která se v srdci lesu objevila. Nikdo neměl ponětí, jak se tu vzala, nebo co s ní udělat. Mladá vlčice měla ale horkou hlavu a do všeho se hrnula po hlavě. Doslova. A tak se hned začala sápat do úzkého otvoru do země, nehledě na to, že Saturna tím vyděsila k smrti. Nedostatek světla v tunelu vlčici přiváděl k nepříjemným myšlenkám. Co když ji zemětřesení zasype a pohřbí ji zaživa? Co když chodba nikam nevede a bude v pasti? Nebo co když je tak nekonečná, že už se nikdy na povrch nevyškrábe a zůstane žít tam dole s čímkoliv, co tam žilo? Úzká chodbička úzkost jen umocňovala. Stačilo by, aby se otvor o něco málo zúžil a už by se dál nedostala. Ale naštěstí se dosápala konce a dorazila do chodby, kde se zvládla konečně postavit na všechny čtyři a v otvoru nahoru zahlédla dva obličeje, které její postup celou dobu pozorovaly. Oba ujistila, že doků v pořádku dorazila, ovšem úleva nebyla na dlouho. Něco tu dole s ní bylo, vší silou do ní vrazilo a vtáhlo ji kamsi do temnoty, kam zraky vlků nahoře už nedohlédl. Jediné, co zaslechly, byl Ismin překvapený křik.
Táhlo ji to kamsi dál, až nakonec ztratila pod tlapami pevnou zemi a tvrdě dopadla na další patro tunelu. Vlčice neváhala, sebrala se opět na nohy a výhružně vyžadovala odpovědi na to, kdo onen únosce je a co chce. Za nedlouho skončili v díře i vlci z povrchu a popadali jeden na druhého. Chvění konečně odeznělo, zatímco to podivné rachocení, které se tu všude rozléhalo, nabíralo na intenzitě. Když tu se najednou rozsvítily světla a vlčici na chvílí dočista oslepila. Chvíli jí trvalo, než si opět zvykla na jas a začala rozpoznávat, s kým vlastně mají vlci tu čest. Žížaly. A že jich nebylo málo. Jedna z nich měla dokonce korunku na hlavě a rozčiloval se, proč je vlci ruší při práci. Isma se tedy chopila slova a pokusila se vyjednávat po dobrém. Představila je a vysvětlila žížalám, že jim ničí domov. Taktéž jim nabídla, že by mohli své tunely expandovat někam za hranice smečky, což hned začal Saturnus podporovat. Ostatní se moc ke slovu neměli, a tak bylo vyjednávání pouze na těchto dvou. Ale žížalí král nechtěl ani slyšet. Jediné, čeho se zmohl, byly výmluvy a řeči o tom, že se jim to nevyplatí. A to Ismu opravdu naštvalo. Společnými silami se rozhodly stroje žížalám zničit, když s nimi nebyla žádná domluva. Nemohli riskovat, že by jim tvorové zničili domov. Měli za to, že to bude neškodné řešení, které zamezí velkým újmám na životě. Ale šeredně se pletli. Byli tak zaneprázdnění stroji, že přehlédli fakt, že byly stěny tunelu podmáčené a každou chvílí hrozilo, že se tunely zatopí. A taky že se k tomu velice rychle schylovalo. Neměli jinou možnost, než se pokusit zachránit sami sebe a vyškrábat se nahoru dřív, než se stane to nejhorší. Žížaly bohužel přišly o život, ale i na samotný les to mělo dopad. Celé území Mechové smečky bylo nyní zalito několika centimetry vody a nezbývalo nic jiného než nebohý mech vlastními tlapkami vyždímat. Činnost to rozhodně zábavná nebyla, a tak když se společnými silami zbavili většiny vody, nechali zbytek sluníčku, které zbytek vlhkosti jistě vysuší.
• Usmíření •
To už se ale ozývalo lesem vytí Launee, kterou Isma celou zimu neviděla. Rozběhla se tedy za hlasem a našla ji spolu s vlkem, který jí byl cizí. Matka k němu měla viditelně pozitivní vztah, a tak nehodlala dělat scénu. Za nedlouho se ke skupince přidal i Saturnus. Ukázalo se, že právě po něm se shání, jelikož ho povýšila. Isma se z jeho postupu v hierarchii radovala, ale cítili v tónu matky výčitky na její osobu. Věděla, že se Biance ztratila. Jak by nemohla, že? Dalo se čekat, že se o tom dozví. A tak matku ujistila, že se to již nebude opakovat, přestože nebyla tak úplně mířená na ni. Mrzelo ji, že jí to Launee vyčítá. Nezatoulala se úmyslně. Stalo se to nedopatřením. Nehodlala ale dopustit, aby z toho měla Bianca stejné problémy, a tak tuhle nespravedlnost hodlala zkousnout a nést za to zodpovědnost sama. Když Launee dokončila svůj proslov, připadala si, že je tam navíc. Že ji matka nechtěla ani vidět a že o ni v této společnosti nestojí. A tak nakousla výmluvu o tom, že tedy půjde dál v naději, že ji někdo zastaví a vymluví jí to. Nelíbilo se jí, že mezi nimi panovalo takové dusno a chtěla to změnit. Launee si ztěžka povzdechla a vysvětlila jí, že se zlobí jen proto, že o ně šílí strachy. A tak ustoupila i Isma a zcela upřímně se matce omluvila. Mrzelo ji, že způsobovala jí tak blízké vlčici starosti. Nechtěla, aby se o ni někdo bál a rozhodně se jí nelíbila představa, že by se to opakovalo.
Během cest se toho Isma hodně naučila. Přesvědčila se, že umí být soběstačná, a i v nepříjemné situaci se o sebe postarat. Objevila kus Gallirei a naučila se v ní trochu orientovat. Udělala i pár drobných krůčků k menší nedůvěře k cizím vlků, když byla milým chováním cizinců obměkčena. Ale také přišla na to, že jednoduše patří domů. Nechtěla, aby se o ni nikdo z jejich blízkých bál a ona nechtěla žít v nevědomí, zda i oni jsou v pořádku. Nebezpečí totiž číhalo všude, i doma. A sice věděla, že by se o žížaly postarali i bez ní, ale daleko raději by byla doma a pomáhala bránit svůj domov vlastními tlapkami. A tak se usmyslela, že se už toulat nikam nebude. Dokud žije, nedovolí, aby se Mechovému lesíku a jeho obyvatelům cokoliv stalo.

Ocenění, questy a výpravy


Leden-Únor 2022; Záchranářka Mechové smečky před invazí žížal


Květen 2024

Srpen 2024; Zúčastnila se VLA 2024

Vlastnosti

Síla 30%
Vrozená síla: 60% / Bonusy: 0%
Rychlost 50%
Vrozená rychlost: 70% / Bonusy: 0%
Vytrvalost 10%
Vrozená vytrvalost: 50% / Bonusy: 0%
Obratnost 20%
Vrozená obratnost: 70% / Bonusy: 0%
Taktika lovu 10%
Vrozená taktika lovu: 10% / Bonusy: 0%

Doplňující vlastnost


1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level

Magie

Vrozená magie


1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
Bonusy: //

Doplňující magie

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level

Speciální magie

...
...
...
...
...

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.